Průvodce druhy

Niektoré rastliny predáva už samotný názov. Iné si musia priazeň vybojovať krásou, farbami a nenáročnosťou. Škumpa vlasatá síce nedostala najlákavejšie slovenské meno, no v záhrade patrí medzi najpôsobivejšie dreviny teplejšieho mierneho pásma.

Zemolezy kamčatské sú jedným z prvých ovocí sezóny. Sú odolné, nenáročné, chutia ako modrý začiatok leta a pri správnej kombinácii odrôd dokážu predĺžiť úrodu na celé týždne.

Minipidi kiwi, teda aktinídia pestrolistá, prekvapí odolnosťou voči mrazu, skorým dozrievaním aj dekoratívnymi trojfarebnými listami. Spoznajte odrody Adam, Dr. Szymanowski a Sientiabrskaja.

Georgíny, známe aj ako jiřinky či dahlie, si získali Európu nielen svojou výbušnou krásou, ale aj fascinujúcou históriou plnou mýtov, cisárskych obdivovateľov a zanietených pestovateľov. Od aztéckych legiend až po české Jiřinkové slavnosti – tieto pestrofarebné kvety dodnes očarúvajú záhrady aj modernú gastronómiu.

Máj patrí orgovánu – voňavému symbolu jari, ktorý nezdobí len záhrady, ale aj kuchyňu. Orgovánové sirupy, dezerty či kandizované kvety premenia jeho podmanivú vôňu na nezabudnuteľný gurmánsky zážitok. Spoznajte históriu orgovánu, jeho cestu z Balkánu do Európy aj pôvod názvov, ktoré sa s ním spájajú naprieč krajinami.

Jedlé kvety nie sú len krásnou ozdobou záhrady, ale aj výnimočnou surovinou do kuchyne. Begónie, agastache či zvončeky dokážu premeniť dezerty, šaláty aj nápoje na nezabudnuteľný zážitok plný farieb, vôní a chutí.

Snívate o exotickom ovocí priamo z vašej záhrady? Hurmi kaki je krásny strom s lahodnými sladkými plodmi a výraznou jesennou farbou. Predstavujeme obľúbené odrody, ich vlastnosti aj základné tipy na pestovanie.

Kým väčšina zimných jabĺk v marci končí, stará odroda Strýmka práve začína. Spoľahlivá, dlhoveká jabloň s výbornými muštovými plodmi, ktoré vydržia až do leta.

V Anglii 19. století se angrešty měnily ve sport: tisíc odrůd, soutěže, rekordní plody a nechápavý Darwin. Pak ale přišlo americké padlí a všechno změnilo – dokud se klin nevyrazil klínem.

Černý rybíz poznáte i ve tmě – stačí promnout pupen. A když ho už stříháte za účelem zmlazení, řízky zbytečně nevyhazujte: zakořeňování je překvapivě jednoduché a pupeny mají extra využití.

Jak se začal příběh Zelené ringloty? Příběhy i stromy si žijí vlastním životem. Můžete se snažit zachytit je co nejvěrněji či vypěstovat co nejpravidelněji, ony si vyberou směr, kterým nejvíc proudí míza. A tak se někdy stane, že příběhy nějaké odrůdy existují dva či víc, zejména pokud jde o velmi starou odrůdu. A tou Zelená ringlota bezpochyby je. Její kořeny sahají hluboko, minimálně do 16. století a asi i hlouběji, ale tam se ztrácejí ve spleti podhoubí. Ten prozaičtější příběh vypráví o botanikovi Pierrovi Belonovi, který si prý v r. 1549 přivezl Zelenou ringlotu ze svých cest po Blízkém východě. Už dlouho po smrti francouzské královny Claude, po které je pojmenována Reine-Claude (reine je královna). Odkud přesně ji Belon přivezl a kde a jak spatřila světlo orientálního světa, se z této verze nedozvíme. Ringlota jako dar od sultána Druhý příběh je také skoupý na konkrétní lokalitu původu, ale víc naznačuje kvalitu ringloty – samotné královně Claude ji prý neposlal nikdo jiný než sám Süleyman I. Nádherný, sultán Osmanské říše. A panovníci si tehdy neposílali jen takové taškařice či tretky, ale ovoce hodné královského stolu. Ovoce prý přečkalo dlouhou cestu z Konstantinopole do Paříže. Zda je ještě stihla ochutnat královna Claude, která zemřela už v roce 1524 ještě před svými 25. narozeninami po porodu 8 dětí, není jisté. Není totiž vůbec jisté, zda k přesunu této odrůdy do Evropy došlo až v 16. století. Jiné zdroje tvrdí, že ji tam přivezli už křižáci ve 12. či 13. století a teprve přes Itálii se dostala do Francie, kde získala takovou popularitu, že ji pokřtili podle královny. Po hlubším pátrání se zdá, že její pravlastí je Kavkaz nebo Přední Asie, možná dnešní Sýrie. A pravděpodobnými prapředky jsou, podobně jako u dalších slivoní, myrobalán a trnka. Ať už je její původ jakýkoli, ne náhodou si opakovaně vysloužila titul královna nejen mezi ringlotami, ale i celkově mezi slivoněmi, ke kterým patří.  Důvodem není jen do té doby neobvyklá zelená barva, podstatně světlejší než královská zelená, kterou se honosila roucha panovníků. Tím je především její rosolovitá, velmi šťavnatá dužnina a výjimečná, sladká a kořenitá chuť a úžasná vůně, které lákají nejen nás, ale i vosy ze širokého okolí. Za péči se vám ringlota bohatě odmění Kvůli této chuti jí blahosklonně odpustíme i střední toleranci vůči šarce (projevuje se na listech), či střední odolnost vůči moniliové spále a vybereme jí královské místo v teplých a středně teplých polohách. Moniliová hniloba napadá jen příliš zahuštěné plody, proto se v letech nadměrné úrody nebojme je proředit. Vzdušný trůn a bosé nohy ve vlahé rose jí svědčí stejně jako vzdušná koruna. Za hýčkání nás odmění začátkem až v polovině srpna nejprve plody na zavařování a po dvou týdnech i na vychutnávání do nasycení za syrova či ze zelených džemů. Aby nám přinášela rovnoměrnou úrodu, krotíme ji v očekávaných velmi plodných letech před jarním řezem. Nezapomeňte, že samotné by jí bylo i v královské zahradě smutno, a tak ji potěšte vybranou společností dalších královen – tedy jiných odrůd ringlot či francouzské dámy Mirabelky nancyské či italské krásky Vlašky. A komu nestačí pevný stisk ruky od velké královny s nohama pevně na zemi, tedy její plody v košíku a na talíři, vychutná si její voňavý polibek i v tekuté podobě z kalíšku či z pralinky.

Některé odrůdy jako by plynutím času rostly do krásy. Přesně taková je Hallská obrovská – stará německá líska z okolí města Halle, známá už od roku 1789. A není divu, že se pěstuje dodnes. Tvoří velké, ušlechtilé keře, které si dávají načas. Plodit začínají až po několika letech, ale potom vás odmění pravidelnou a bohatou úrodou opravdu obrovských, kuželovitých oříšků. Jejich chuť je sladká, jemná, velmi příjemná – přesně taková, že zmizí z misky dřív, než se stihnete otočit. Nejchutnější líska vydrží i tuhou zimu Hallská je odrůda, která se zimy nelekně. Ve dřevě i květu je dobře mrazuvzdorná a navíc je částečně samosprašná. Když má však po boku další odrůdy kvetoucí ve stejnou dobu, úroda bývá ještě lepší. Není se co divit, společnost jí svědčí. Kdybyste ji sledovali od jara do podzimu, všimli byste si jejího typického růstu. Bujný keř roste do výšky i šířky, působí vzpřímeně, ale nikdy ne chaoticky. Odnožuje jen slabě, takže si zachovává příjemně vzdušný tvar. Navíc ji můžete pěstovat i jako stromek na podnoži lísky turecké. Plody jsou její pýchou. Velké, světle hnědé, s „punčochou“ stejně dlouhou jako samotný oříšek. Louskáček si s nimi poradí snadno, jádra zůstávají celá a voňavá, ideální k přímé konzumaci i do koláčů, dezertů či domácích sladkostí. Chuťově patří k tomu nejlepšímu, co lísky nabízejí: sladké, aromatické, čisté. Hallská obrovská dozrává později, obvykle na konci září, a promění se v malý rodinný svátek sklizně.   Jak se o lísku Hallskou starat? Nejlépe se jí daří na slunných místech, ale neodmítne ani polostín – tam obvykle plodí jen o něco méně. Půdy preferuje lehké, humózní, dostatečně vlhké, ale propustné, není však vybíravá. Snese i horší podmínky, jen suché půdy nebo těžký jíl jí nedělají dobře. Pěstitelsky je velmi univerzální – hodí se téměř všude, v chladnějších oblastech však ocení chráněné stanoviště. Chorobami ani škůdci obvykle netrpí a mrazů se nebojí. Jednoduše to, co o ní platilo před více než dvěma sty lety, platí i dnes: je to spolehlivá, velkorysá a krásná klasika. A kdybyste se zeptali někoho, kdo ji pěstuje už roky, možná by vám řekl:Není to jen líska. Je to sousedka, která každý rok přinese plnou náruč darů.

Možná má černou duši a černé svědomí, ale srdce má na pravém místě. Ořešák černý je strom, který ovlivňuje okolí juglonem, psal válečné příběhy dřevem i inkoustem a přitom nabízí chuťový zážitek jako „lanýž mezi ořechy“. Poznejte jeho temnou historii i překvapivě světlé stránky – od oleje a barev až po legendární strom v Seredi.

Pařížanka, hruška pojmenovaná po hraběnce z Paříže, je elegantní dáma mezi ovocem. Odolná, ušlechtilá, a přesto náročná – v příznivých podmínkách nabízí šťavnaté a sladké plody s jemnou noblesou. Poznejte příběh této aristokratické odrůdy a její výjimečné vlastnosti.

Příběh Boscovy láhve se nezačal v profesionální školce ani ve velkém sadu, ale na kraji lesa, ve sklepě a v deníku malého chlapce z francouzského Aprémontu. Tajemná hruška zvláštního tvaru, kterou objevil 10letý Pier, odstartovala cestu jedné z nejoblíbenějších odrůd na světě. Jak se z dětského tajemství stal ovocnářský poklad?

Z náhodného, křivolakého semenáčku na japonské skládce se stala odrůda, která ovládla sady celého Japonska a dala vzniknout dalším legendám. Nijisseiki „20. století“ ohromila sladkostí, šťavnatostí a konzistencí, jakou dosud hrušky písčité neznaly. Objev 13letého chlapce přerostl v ovocnářskou revoluci, jejíž dědictví nesou asijské hrušky dodnes.

Objevte fascinující příběh Grávštýnského jablka, které se sice narodilo v Itálii, ale proslavilo se v Dánsku, kde se stalo národní odrůdou. Vůně a chuť této legendy ovládla královské dvory i zahrady po celém světě. Proč je tak výjimečné, jak chutná a co potřebuje, aby vám v zahradě přineslo své královské plody?

Chcete si ze své zahrádky vytvořit Rájskou zahradu? Nemusíte si (ale můžete) nutně do jejího středu vysadit Strom poznání granátovník púnský. Ale můžete si ji složit jako funkční a zároveň krásnou kombinaci ovocných stromů a ovocných keřů, zeleniny a jedlých květů, či trvalek a samovolně se vysévajících letniček s dalšími jedlými součástmi – např. listy, mladými výhonky, cibulemi, podzemkami či kořeny. Mnohé z nich najdete i v prodejně naší školky. Jedlé květy nejsou jen současným extravagantním výstřelkem drahých restaurací. Ke krášlení jídel, zlepšení jejich chuti a vůně se používaly už dávno. Dokonce i jako hlavní složka některých pokrmů. I v receptech sbíraných v raném novověku najdeme použití růží, bazy, zvonků, hřebíčku, fialek či levandule při přípravě jídel. Najdeme mezi nimi květy či spíše květové poupata zeleniny – brokolice, květáku či artyčoků. Nebo květy běžně používaných bylinek jako majoránka, baza, tymián či šalvěj. Ale tím zdaleka nekončíme. Jedlé jsou i primárně okrasné květy růží, denivek, tulipánů či netřesků, které většina lidí běžně nejí. A dokonce i květy invazivních rostlin jako zlatobýl kanadský či netýkavka žláznatá, jejichž výskyt můžeme zmírnit raději příborem než herbicidy. Proč vůbec jíst jedlé květy? Kromě toho, že jsou krásné, voňavé a chutné? Pokud by vám to nestačilo, mnohé z nich mají i léčivé účinky, podporují správné trávení a mají významnou nutriční hodnotu či obsahují bioaktivní složky jako antioxidanty. To, zda jsou konkrétní květy jedlé, si nejlépe ověříme pomocí klíče k určení rostlin či aplikací na určování rostlin PlantNet či iNaturalist a v různých relevantních zdrojích zaměřených na jedlé rostliny. V přehledné tabulce níže najdete tipy na některé užitečné zdroje inspirace pro vaše kouzlení s jedlými květy. Samozřejmě zdrojů květinových receptů na internetu je mnohem více, jedlost květů použitých v receptu však doporučujeme ověřit na více místech. Tipy na zdroje informací o jedlých květech Název Popis Rozsah www.pfaf.org Databáze s jedlými, léčivými a jinak využitelnými rostlinami s podrobným popisem rostlin a stručným popisem kulinárního využití s odkazy na zdroje informací Téměř 700 druhů rostlin s jedlými květy a jejich částmi (pylem, nektarem) Alexander Heil: Rajská zahrada. Pěstujeme jedlé vytrvalé rostliny. Přehled od A do Z. HEL, Ostrava, 2004. Kniha o jedlých trvalkách a samovolně se vysévajících jednoletkách rozdělená do 4 sekcí podle konzumované části se stručným popisem rostlin i jejich kulinárního využití 31 druhů s jedlými květy Jana Vlková: Květinová kuchařka. Jedlé kvítí a byliny na vaření i zdobení. Smart Press, Praha, 2015. Kniha s podrobným popisem rostlin s jedlými květy, tipy na sběr, použití a recepty. 99 druhů s jedlými květy + 40 receptů Jana Vlková: Kytky k jídlu v receptech i herbáři. Jana Vlková, Praha, 2018 Kniha s podrobným popisem rostlin s jedlými květy, tipy na sběr, použití a recepty. 40 druhů s jedlými květy + téměř 100 receptů Jana Vlková: Pampelišky k jídlu. Jana Vlková, Praha, 2019. Kniha s podrobným popisem pampelišky lékařské, jejích jednotlivých částí a recepty. 20 receptů z pampelišky lékařské Magdalena Beranová: Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Academia, Praha, 2012. Kniha s popisem kuchyně pravěku, středověku s recepty i z raného novověku. 7 druhů s jedlými květy + 17 receptů z raného novověku z nich Lesley Bremnessová: Byliny. Zdraví, krása a radost. Fortuna Print, Bratislava, 2003. Kniha o bylinkách s podrobným popisem, tipy na pěstování, léčivé, kulinární a technické využití. 36 druhů s jedlými květy + 15 receptů Peter Becker, Claudia Wilhelmi: Vaříme z divokých bylin. Profi Press, Praha, 2018. Kniha kuchyňských a kosmetických receptů z 10 druhů volně rostoucích bylin. 5 druhů s jedlými květy + 16 receptů Monika Halmos: Veilchen, Rose & Lavendel. Freya, Linz, 2014 Kniha s podrobným popisem fialky, růže a levandule a s recepty z nich, rozdělenými do dvou částí – pikantní (slané) a sladké recepty. 34 + 35 + 34 receptů z fialky, růže a levandule Jedlé květy můžeme najít a vypěstovat téměř kdekoliv: od malého květináče s velikonoční dekorací prvosenek a fialek, přes okraje záhonů se zeleninou a samostatné květinové bufety, jezírka a potoky až po louky a lesy poskytující pestrou skladbu květů bylin i dřevin. Jedlé květy můžeme při vhodné kombinaci pěstovaných a sbíraných druhů jíst celoročně a to čerstvé i upravené. Mnohé je nejlepší jíst čerstvé a neupravené, přičemž po utržení mají různou trvanlivost. Od nenápadných kvítků rozrazilu či nezábudky, které je třeba sbírat těsně před použitím, až po vytrvalé květy z čeledi slézovitých, ty vydrží v lednici i týden. Jiné květy je před použitím třeba povařit či alespoň oblanšírovat, některé se dobře nakládají do oleje, octa či alkoholu. Několik druhů můžeme i šetrně sušit tak, že si do značné míry zachovají svou barvu, chuť a vůni. Sušené květy se dají použít celé nebo pomlít na různě hrubý prášek, kterým můžeme dozdobit pokrmy. Při použití se můžeme pohrát s barvami, texturami, vůněmi a chutěmi. Vrba jíva Sladké lízátko jako pozdrav jara Jako první posel jara s jedlými květy září v plném květu už od března do dubna a pylem láká včely. Právě tento pyl je voňavý a velmi chutný i pro nás a ze samčích květů ho můžeme při správném načasování olízat jako z lízátka. Není třeba otálet, protože květy kvetou krátce. Samčí květy s pylem můžeme také ponořit do vody a vypít jaro bez pěny. Kromě těchto dvou tipů mnoho kulinárního využití tato vrba nemá, ale protože je mezi domácími volně rostoucími jedlými květy jednou z prvních, můžeme jí to odpustit. Prvosenky Voňavé a sladké krásky Na loukách a v řídkých lesích najdeme v dubnu a květnu voňavé jemně citronově žluté sukénky prvosenky vyšší či prvosenky bezzásadové, a také sytě žluté prvosenky jarní. Šlechtěné verze prvosinek jarních s červenými a bordovými okraji nebo různé kultivary prvosenky bezstvolé či prvosenky holé rozšíří škálu barev. Sezónu jedlých prvosenek lze prodloužit s pomocí prvosenky zubaté, která kvete až v květnu a červnu. Všechny tyto prvosenky jsou vhodné do salátů, které barevně oživí a obohatí o sladkastou chuť a vůni. Jsou též velmi vhodné jako ozdoba dezertů, od jednoduchých košíčků až po velké dorty. Omamnou chuť a vůni si zachovají i v čaji, který nám pomůže navodit klidný spánek. Fialky a violky Omamné, skromné i výstřední Všechny fialky a violky jsou jedlé a když využijeme více druhů, můžeme si pěkně natáhnout fialkovou sezónu. Asi nejchutnější a zároveň nejvoňavější jsou fialky vonné, které rozkvétají jako jedny z prvních, podle lokality od března do května. Dalšími fialkami, které u nás běžně najdete, jsou fialka psi, lesní či fialka Rivinova, které kvetou od dubna až do června či července. Fialky se snadno mezi sebou kříží a bylo vyšlechtěno mnoho mezidruhových hybridů. Z nich se nejčastěji na jaře a na podzim v zahradnictvích setkáte s barevnými sirôtkami (Viola x wittrockiana), ty však jsou citlivé na vysoké letní teploty. Vyšší teploty snášejí lépe tzv. minisirôtky, tedy fialky rohaté, a tak vydrží kvést až do června. Pokud vysadíte sirôtky do stínu či polostínu na sever od domu, mohou vám vydržet i přes horké a suché léto. Sezónu fialek až do září či října dokáže prodloužit i domácí žluto-bílá fialka rolní či fialka trojbarevná. Během teplého babího léta často znovu vykvete i fialka vonná. Receptů s fialkami je spousta; u voňavých druhů (f. vonná a f. podivuhodná) můžeme jejich vůni uchovat i v sirupu nebo macerací v octě či alkoholu. V slaných jídlech se uplatní jako efektní a chutná dekorace, nejčastěji v salátech, pomazánkách, sýrových roládách či jako ozdoba krémových polévek. Škála sladkých jídel s fialkami a sirôtkami je opravdu široká — od čerstvých a kandovaných ozdob dezertů a nápojů, přes přimíchání do různých krémů a těst až po džemy a želé. Sirôtky a minisirôtky jsou výstřednější verzí skromných fialek a při zdobení jimi stačí použít méně. Mají výraznější osvěžující, lehce kyselkavou chuť a jsou příjemně křupavé. Pokud je přidáme do polévky, mohou ji zahustit podobně jako okra. Můžeme je i vylisovat a ještě čerstvé použít těsně po pečení sušenek na jejich dekoraci. Vylisované kvítky totiž po přitlačení na ještě horké sušenky zvadnou a přilepí se k nim, aniž by výrazně ztratily barvu. Nebo je můžeme uvěznit v ledových kostkách, kterými v létě osvěžíme nápoje.