Magnólie je tak krásná, jak zní její jméno, a ještě o něco krásnější. Své jméno získala po francouzském řediteli botanické zahrady v Montpellier Pierrovi Magnolovi, ačkoli asi 35 druhů magnólií nepochází z Evropy, ale ze Severní a Střední Ameriky a z východní Asie a Himalájí. Nejstarší fosilní nálezy magnólií mají podle odborníků okolo 100 milionů let, což z ní činí jednu z nejstarších kvetoucích rostlin na světě. Na to, že je tak stará, působí na jaře obalená květy velmi svěže. Možná jste si nevšimli, že obrovské květy připomínající lekníny několika druhů jsou jedlé - některé druhy a odrůdy je mají chutné i za syrova a připomínají zázvor, většinou se ale ve východoasijských zemích používají nějak tepelně upravené či naložené v octě.
PŮVOD: USA, Kalifornie, vyšlechtil ji Todd Gresham vybrán před rokem 2018, křížení je neznámé, ale pravděpodobně jde o mezidruhového křížence Magnolia × veitchii a Magnolia liliiflora.
RŮST: vzpřímený, štíhlý strom, který dosahuje výšky přibližně 15 m. Výška stromu po 10 letech je přibližně 8 metrů.
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete v dubnu. Má krásné, velké, růžovobílé tulipánovité květy s průměrem přibližně 5-10 cm.
PLODNOST: nnepěstuje se pro plody.
PLODY: dřevnaté souplodí měchýřků šišticovitého až válcovitého tvaru. Semena jsou červená, s míškem, po dozrání visí na vláknitých stopkách.
VYUŽITÍ: pěstuje se téměř výhradně jako okrasný strom, vhodný do velkých zahrad, parků, městské zeleně.
STANOVIŠTĚ: upřednostňuje plné slunce až polostín a chráněné stanoviště, protože pupeny a květy mohou být poškozeny studeným větrem a pozdními jarními mrazy. Nejlépe se pěstuje v mírně vlhkých, mírně kyselých a dobře propustných půdách. Je vhodná zejména do teplých, středně teplých a chráněných chladných poloh.
ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě přibližně do −21 °C až −29 °C. Květní pupeny jsou citlivé na pozdní jarní mrazy, což je typické pro časně kvetoucí magnólie. možné choroby: koralová nekróza (Nectria cinnabarina), fytoftórová hniloba kořenů (Phytophthora spp.), šedá plíseň (Botrytis cinerea), václavka (Armillaria spp.), houbové skvrnitosti listů. Při pěstování na dobře propustných půdách a vhodném stanovišti se tyto problémy obvykle vyskytují jen zřídka.
Foto zdroj: Philippe de Spoelberch, www.treesandshrubsonline.org
PŮVOD: Francie, Fromont, mezidruhový hybrid, který kříženec druhů Magnolia denudata a Magnolia liliiflora, vypěstoval Étienne Soulange-Bodin v roce 1820 a v r. 1827 poprvé vykvetla. Rod je pojmenován podle francouzského botanika P. Magnola.
RŮST: středně bujný. Je to obvykle keř nebo malý strom vysoký a široký až 5 m s popelavě šedou borkou. Letorosty a velké pupeny jsou zelenkavě plstnaté. Listy jsou vejčité, kožovité, dlouhé 10–20 cm, široké 7–10 cm.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete ještě před rašením listů v dubnu a květnu velkými (10 cm), vzpřímenými květy s 6–9 okvětními lístky, cca. 4 cm širokými, nejčastěji růžovými nebo z vnitřní strany bílými a z vnější růžovými.
PLODNOST: středně raná, 3-7 let po výsadbě, v případě nevymrznutí květů pravidelná.
PLODY: nejedlé, ale dekorativní červené měchýřky ve vzpřímených, podlouhlých, dřevnatějících souplodích.
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září.
VYUŽITÍ: Nejen na jaře obrovskými květy, ale i v létě a na podzim listy a plody dekorativní keř či strom, který je vhodné pěstovat jako solitéru či v kombinaci s jinými magnoliemi v dostatečné vzdálenosti, aby měly dost světla. Vhodná do středně velkých a velkých zahrad, parků a jiné městské zeleně, zejména v ochraně budov. Kulinární využití: mírně štiplavé, po zázvoru chutnající květní lupínky se mohou jíst syrové samotné či jako součást salátů, ale častěji se používají k výrobě sirupu, limonády, octa, nakládaných lístků, opražených květních pupenů či jako náplň různých asijských pirožků.
STANOVIŠTĚ: sluneční či slabý polostín, chráněné před studeným větrem a pozdními mrazy. Nejlépe jí vyhovuje vlhká, ale nezamokřená, mírně kyselá, humózní, hlinitá půda, nemá ráda příliš suchou půdu. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh, případně chráněných chladnějších.
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě a v pupenech během zimy do -29 °C až -34 °C. Je náchylná k poškození květů pozdními jarními mrazy. obvykle příliš netrpí škůdci či chorobami, někdy se mohou objevit puklice nebo listové skvrnitosti. Je dobře odolná vůči znečištění ovzduší.
Impozantní strom se vzpřímenou, pyramidální až široce kuželovitou korunou, dorůstající do výšky 8–14 m. Opadavé listy jsou matné, svěže zelené, velké až 17 cm. Kvete začátkem dubna, ještě před olistěním a vyniká krásnými, až 10 cm velkými bílými a příjemně vonícími květy. Plody jsou červeno oranžová semena. Před větrem chráněné slunné stanoviště příp. mírný polostín. Půda úrodná, propustná, přiměřeně vlhká, mírně kyselá. Mrazuvzdornost do -34 ℃. Mulčování mělce kořenícího systému. Špatná snášenlivost řezu. Původ Japonsko a Korea.
PŮVOD: druh má původ v Japonsku, původně je to endemit, původní areál se nachází jen na nevelkém území na jihu ostrova Honšú, v okolí města Nagoja, kde roste v podhorských a horských lesích až do nadmořské výšky kolem 550 m n. m. Do Evropy byla přivezena až v roce 1862. Odrůda Rosea pochází z Japonska z konce 19. století, do Evropy byla přivezena poprvé v roce 1893.
RŮST: umírněný až středně bujný. Je to opadavý keř až menší strom, dorůstající do výšky a šířky 2,5-4 m, ve střední Evropě obvykle nepřesahuje výšky 3 m. Letorosty má hustě chlupaté, listy vyrůstají střídavě, mají krátkou stopku, jsou kopinaté až vejčité, dlouhé 5–8 cm a široké 1–3 cm, na líci lysé, na rubu lysé nebo na žilkách krátce chlupaté.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete před olistěním v březnu až dubnu. Květy vyrůstají jednotlivě, pupeny jsou velké, růžové a šupinaté a růžové květy blednoucí během kvetení doběla dosahují průměru kolem 8 cm. Květ tvoří mnoho pestíků a ještě více tyčinek, do 13 okvětních lístků kopinatého tvaru, které odstávají.
PLODNOST: raná, vysoká.
PLODY: kuželovité měchýřky s červenohnědými, dekorativními, nejedlými semeny, dlouhé 4-8 cm, široké 2-3cm.
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.
VYUŽITÍ: Nejen na jaře velkými hvězdicovitými květy, ale i v létě a na podzim listy a plody dekorativní keř či strom, který je vhodné pěstovat jako solitéru či v kombinaci s jinými magnoliemi v dostatečné vzdálenosti, aby měly dost světla. Vhodná i do menších zahrad, ale i středně velkých či velkých, do parků a jiné městské zeleně, zejména v ochraně budov.
STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, nejlépe kvete na plném slunci. Preferuje vlhkou, ale dostatečně odvodněnou, hlinitou, neutrální až kyselou půdu, snese i jílovitou či zásaditou, pokud je dostatečně humózní. Je vhodná do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě až do -26 °C až -29 °C. Kvete později než magnolie Soulangeova, takže lepší uniká pozdním jarním mrazům. Obvykle netrpí u nás trpět výrazně škůdci či chorobami.

