Hrušeň Nijisseiki, která si získala Japonsko

Z náhodného, křivolakého semenáčku na japonské skládce se stala odrůda, která ovládla sady celého Japonska a dala vzniknout dalším legendám. Nijisseiki, tedy „20. století“, ohromila sladkostí, šťavnatostí a konzistencí, jakou dosud hrušky písčité neznaly. Objev 13letého chlapce přerostl v ovocnářskou revoluci, jejíž dědictví nesou asijské hrušky dodnes.

Asijská hrušeň Nijisseiki, která změnila dějiny ovocnářství

Jedna z nejznámějších japonských hrušek písčitých – Nijisseiki, tedy 20th Century, tedy 20. století, byla nalezena jako náhodný semenáč na skládce. Jako tajfun smetla starší odrůdy hrušek písčitých na smetiště dějin.

Našel ji v roce 1888 jen 13letý chlapec Kakunosuke Matsudo na skládce svých příbuzných ve vesnici Jacuhašira a rozhodl se tento malý, křivolaký semenáček přesadit do rodinného sadu. Okres Matsudo byl známý pěstováním hrušní už od 17. století a Kakunosukeho rodina jen nedlouho předtím založila sad. Chlapec se o semenáček, náchylný na alternárii, vzorně staral. Po 10 letech konečně zaplodil a tehdy už mladý muž zjistil, že plody jsou sladké a šťavnaté.

Pojmenoval ji Shin Daihaku, tedy „nová velká sladká“. Vy se plodů této naroubované odrůdy dočkáte mnohem dříve, radíme spíše oddalovat její vstup do plodnosti dostatečným řezem, aby jako strom dost narostla a nevysílila se předčasnou příliš vysokou plodností.

Sláva 20. století: první úspěchy, horečka a nejvyšší vrchol

V roce 1904 uveřejnil známý zahradnický časopis Kohnih Zasshi článek, ve kterém tuto novou odrůdu představil a chválil její šťavnatost a sladkou chuť, téměř stejně sladkou, jako mají evropské hrušky, a zejména její konzistenci. 

Hrušky písčité, mezi které patří, totiž nezískaly jméno z toho, že by se jim zvlášť dařilo v písčité půdě. Naopak, mají rády vlhčí půdu a dokonce lépe snášejí i jílovitou než naše „evropské“. Písčitá byla konzistence plodů typická pro tento druh až do objevu této odrůdy.

Autor článku ji neskromně nazval „dokonalou hruškou“. Ve stejném roce ji přejmenovali jejím současným jménem. Protože právě začala rusko‑japonská válka, mezi návrhy byla i jiná jména, jako např. Vítěz či Vítězná píseň.

Kakunosuke také nezahálel a prodával její sazenice, posílal plody na univerzity a vystavoval je na výstavách, hodně psal a publikoval. Po skončení rusko‑japonské války výrazně vzrostla výměra sadů s touto odrůdou. V té době stály její sazenice 25 senů, zatímco sazenice odrůdy Chojuro, která byla uvedena na trh přibližně zároveň, stály jen 4 seny.

Ale Nijisseiki vyvolala horečku, jakou známe u více odrůd. Všichni ji chtěli mít navzdory vyšší ceně a citlivosti na alternárii. Tu se dařilo držet na uzdě zejména v prefekturách Tottori a Nagano, kde je během jara méně srážek, ale po zavedení chemické ochrany se výměra dramaticky zvýšila. Svého vrcholu v rozšíření dosáhla mezi lety 1972–1988 se 6000 hektary, kdy byla nejoblíbenější asijskou hruškou. Původní strom dosáhl vrcholu produkce asi jako 30letý s 1500 plody.

Dědictví hrušně, která změnila svět asijských odrůd

Z piedestalu ji sesadily odrůdy Kosui a Hosui a v současnosti je „až“ třetí nejpěstovanější odrůdou. Ale obě odrůdy, které jí prvenství ukradly, byly vyšlechtěny z jejích potomků, takže dědictví hrušně ze skládky a Kakunosukeho práce nadále žije naplno. Původní strom byl v roce 1935 vyhlášen národní památkou – rok po smrti jeho objevitele, jehož život sice skončil brzy, ale zato hořel jako plamen. 

Plameny byly nakonec osudné pro mateřský strom, jejich jazyky jej olízly po leteckém náletu v roce 1944 a v roce 1947 podlehl jejich poškození. Ale pochodeň této výjimečné odrůdy, která přežila konec 20. století se slávou, můžete nést i vy, když si ji vysadíte na zahradu.