V květnu, kdy jsou keře šeříku obtěžkány záplavou květů, krajinu do dálky zaplaví jejich podmanivá a nenapodobitelná vůně. Tehdy je čas na šeříkové orgie. Nebo tedy na hodování se šeříkem v hlavní roli. Protože šeřík není jen voňavou a krásnou ozdobou zahrad či parků.
Když šeřík provoní i kuchyni
Čím je šeřík voňavější, tím je vhodnější ke kulinářským účelům, ale jednotlivé odrůdy se liší i trpkostí a obsahem hořčin, které mohou dojem z nádherné vůně pokazit. Proto si květy do kuchyně pečlivě vybíráme. Šeříkem ovoněné víno či tonik snese i hořčejší odrůdy, ale pro šeříkový shake, cheesecake nebo dorty raději vybíráme ty s jemnější chutí. Kromě toho před použitím odstraníme z květů květní lůžko s pestíkem a tyčinkami. Cukr také potlačuje případnou hořkou a trpkou chuť.
Jeho sladká vůně ho předurčuje k použití do sladkých jídel a do nápojů, ze kterých můžeme poskládat hostinu na teplý květnový večer za hudby oslavující jeho neodolatelnou přitažlivost (např.
Lilac Wine od Niny Simone či
Ve vůni šeříku od Stanislava Procházky a jiné). Jeho vůni můžeme uchovat také
v kandovaných květech, v šeříkovém cukru, sirupu či
želé. Můžeme ho přidávat do krémů i do těsta koláčů. Specialitou je
šeříkový dort Pavlova, při kterém využijeme šeříkový cukr, sirup i kandované květy.
Odkud se šeříky vzaly? Od balkánských strání po císařské zahrady
Původ základního druhu Syringa vulgaris najdeme v jihovýchodní Evropě, na Balkáně. Od západní Ukrajiny až po Řecko, Hercegovinu a na východě až po Černé moře, kde rostl zejména na slunných a kamenitých stráních.
Původ latinského názvu Syringa zase najdeme ve jménu panenské nymfy Syrinx, která se podle řeckých mýtů raději proměnila v rákosí, než by se vydala napospas bohu pastýřů Panovi, který ji proti její vůli chtěl získat. Stébla rákosí pak použil na výrobu tzv. Panovy píšťaly a syrinx se stalo jejím synonymem, stejně jako synonymem pro píšťaly obecně. Výhony šeříku se podobně jako výhony bezu dají snadno vydlabat a případně použít k výrobě píšťal.
Do střední a západní Evropy ho prý přivezl v 16. století polyhistor a diplomat Ogier Ghiselin de Busbecq. Právě jeho císař Ferdinand I. jmenoval velvyslancem na dvoře Osmanské říše, která se tehdy rozprostírala až po Balkán. A protože byl i nadšeným botanikem, nemohl si šeřík rozšířený v tureckých zahradách nechat jen pro sebe a posílal ho do Vídně.
Odrůdy šeříků, které najdete v Domov stromov
Kolik jmen má šeřík? Ergevan, Lila, Šeřík
Tureckého původu je i název orgován, původně turecky ergevan, které se k nám dostalo zřejmě přes srbské jorgovan a maďarské orgovány. Když se ponoříme ještě hlouběji do jeho vůně a historie, zjistíme, že slovo ergevan se do turečtiny dostalo až z perského argawān označujícího purpurovou, ale dá se vysledovat až k Babylonu - tedy k akkadskému argawannu ve smyslu červenopurpurová.
Většina západní Evropy ale používá pojmenování odvozené od jiné barvy původních šeříkových květů - lila, tedy světlefialová. A tak Španělé zpívají zamilované písně pod keřem s názvem lila, ve francouzštině je to lilas, v angličtině lilac, v italštině lilla. Dokonce i některé slovanské jazyky převzaly toto pojmenování, polský lilak a bulharský люляк (ljuljak). Do Evropy se slovo "lila" dostalo z perštiny přes arabštinu a je příbuzné s pojmenováním pro tmavomodrou barvu ve staroindickém sanskrtu (nīla).
Nejvíc se v Evropě vymyká pojmenování v češtině (šeřík), němčině (Flieder) a litevštině (alyvmedis).
V češtině ho jako "šeřík" pojmenoval obrozenec Jan Presl, nám už známý z nelichotivého pojmenování muchovníku. Zdá se nám, že zde byl úspěšnější, když název odvodil od ruského siréň a připodobnil ho k českému šerý, tedy šedý, či šedofialový. "Vůně šeříků linoucí se šerem květnového večera" se nám zdá být přiléhavějším a něžnějším vyjádřením, než je mírná neohrabanost orgovánu pro naše uši. Ale zase jen slovenština tak láká k orgovánovým orgiím, tedy k využití voňavých květů i ke kulinářským účelům během večerů, kdy nás doslova omámí.