Jehličnaté

PŮVOD: hory Evropy – Alpy, Karpaty. Roste ve vyšších horských polohách, málokdy pod nadmořskou výškou 1500 m n. m., častěji na silikátovém podkladu, v Alpách až do nadmořské výšky okolo 2850 m, často až po hranici lesa.

RŮST: pomalý, dosahuje výšky 10–25 m a šířky 6 m, ale zřídka kdy přirůstá více než 30 cm za rok. Dožívá se i 1000 let. V mládí je koruna kompaktní, vejčitého tvaru, později řídne. Borka je červenohnědá až šedohnědá s podélnými prasklinami. Jehličí vyrůstá ve svazečcích po 5, dorůstá délky 5–10 cm, na vnitřní straně je bělavý proužek.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, ale silně cizosprašná, opylovaná větrem. Dobře ji opylují i jiné druhy borovic. Kvete v květnu až červnu. Samčí šištice vyrůstají na bázi letorostů, jsou tmavě žluté až načervenalé, samičí šištice jsou drobné a vyrůstají na koncích výhonů, jsou tmavě červené až fialové.

PLODNOST: v přirozeném prostředí vstupuje do plodnosti až po 40–60 letech od vyklíčení, při pěstování to může být už cca po 12 letech. V přirozeném prostředí plodí přibližně každé 2–3 roky, ale až jeden ze 4–10 roků je semenný, tedy úroda je bohatá.

PLODY: šiška je vejcovitá, dlouhá 5–8 cm, neotevírá se. Semena v ní jsou červenohnědá, bez křídla, velká 8×10 mm a jsou jedlá a velmi chutná.

DOZRÁVÁNÍ: po více než roce od opylení, v září. Zralé šišky se neotevírají.

VYUŽITÍ: Stromy se často používají na bonsaje nebo se vysazují do parků a zahrad ve vyšších polohách či chladnějších oblastech, případně se dají použít i jako větrolam či zábrana proti vzniku lavin a erozi půdy v horách. Kulinární využití: Semena jsou jedlá a velmi chutná, ale s jemnou příchutí terpentýnu. Dají se jíst syrová nebo opražená, dá se z nich získat prchavý jedlý olej. Na plátky nakrájené nezralé šišky se dají macerovat v alkoholu nebo v sirupu, kterému dodávají výbornou chuť.

STANOVIŠTĚ: slunné, bez konkurence jiných stromů. Preferuje dobře odvodněné písčité nebo štěrkovitohlinité půdy, ale snese i vlhké jílovité půdy. Není náročná na množství živin v půdě. Nevyhovují jí jen špatně odvodněné, bažinaté půdy. Dobře zakořeněné rostliny snášejí sucho.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorná až do -43 °C, velmi dobře snáší silný vítr, po zakořenění je dobře suchovzdorná. Odolná vůči rzi vejmutovkové (Cronartium ribicola).

PŮVOD: V horách východního Středomoří od Turecka (pohoří Taurus, Antitaurus a Amanus) přes Sýrii až po Libanon, horské jehličnaté lesy: vyskytuje se přirozeně v nadmořských výškách 1000–2000 m. V zimě jsou tato stanoviště dostatečně zásobena srážkami, i sněhovými, v létě v nich je výrazný srážkový pokles a horko.

RŮST: do 45-50 let poměrně rychlý, poté téměř ustává. Je to statný dlouhověký neopadavý jehličnatý strom dorůstající výšky 30-40 m a šířky 15 m s průměrem kmene až 2,5 m. Borka je podélně popraskaná a větve jsou uspořádány horizontálně. Jehlice vyrůstají na dlouhých větvičkách jednotlivě, na krátkých větvičkách (brachyblastech) v přeslenech nebo svazcích, jsou dlouhé 1–4 cm, šedozelené, čtyřhranné, částečně zploštělé, se 4 kanálky s průduchy, na vrcholu tupě špičaté. Dožívá se 300-800 let, některé exempláře ve své domovině mají odhadovaný věk i 2000 let.

OPELOVACÍ POMĚRY: jednodomý, větrem opylovaný. Kvete od října do listopadu. Samčí šištice jsou přímé, válcovité, vyrůstají na konci nižších krátkých větviček po jedné a měří asi 4-5 cm a při dozrávání mění barvu ze světle zelených na světle hnědé; samičí šištice jsou husté, také kvetou na konci výše položených krátkých větviček, mladé opelené šišky jsou přisedlé, pryskyřičnaté, světle zelené.

PLODÍ: pozdě, vstupuje do plodnosti až kolem 40. roku života.

PLODY: Šišky jsou husté, při plné zralosti přímé, vejcovité až elipsoidní, dlouhé 6–9 cm a široké 4–6 cm, jejich šupiny jsou dřevnaté, hnědorezavé, pryskyřičnaté. Semena se tvoří po 2 na semenných šupinách, jsou dlouhá 15–18 mm a mají asymetrické, až 25 mm dlouhé blanité křídlo.

DOZRÁVÁNÍ: Mezi opylením a oplodněním uplyne asi 17 až 18 měsíců. Při dozrávání po 2-3 letech se šišky postupně rozpadávají shora dolů.

VYUŽITÍ: Jehličí má antiseptické účinky a usnadňuje odkašlávání. V podobě čaje nebo inhalovaného esenciálního oleje (i ze dřeva) se používá při onemocněních dýchacích cest. Pryskyřice se kdysi používala při mumifikaci nebo také při léčení dýchacích cest. Velmi vonné a trvanlivé dřevo se kdysi používalo ve stavebnictví a zejména při stavbě lodí. Důsledkem toho je téměř vymizení tohoto stromu v jeho původním areálu.

STANOVIŠTĚ: slunečné. Daří se mu na většině půd, velmi dobře snáší vápenaté či suché půdy po dobrém zakořenění. Daří se mu v teplých suchých oblastech, ale i v oblastech s chladnějšími, deštivějšími léty. Nesnáší dobře silné znečištění ovzduší.

ODOLNOST: velmi odolný vůči vysokým teplotám a suchu, mrazuodolný do -28,9 °C až -30 °C.

PŮVOD: J a SV okraj Malé Asie (Arménie, Turecko), Z část Malého a Velkého Kavkazu (Rusko, Gruzie). Vertikálně od 400 do 2200 m n. m. Na Kavkaze roste buď v čistých porostech nebo je součástí rozlehlých lesů tvořených i smrkem východním a bukem východním. První introdukce do Evropy v r. 1840. Je pojmenována podle ruského botanika finského původu Alexandra D. Nordmanna. Přezdívá se jí také jedle kavkazská.

 
RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky 30–50 m a šířky 5 m s průměrem kmene 1,5–2(–3) m. Koruna má dekorativní jehlancovitý tvar s velmi pravidelným větvením, u solitérních stromů dosahuje až k zemi. Borka je šedá až šedohnědá, u starších jedinců podélně rozbrázděná. Jehlice jsou na spodní straně větviček uspořádány hřebenovitě, na horní straně směřují mírně dopředu, jehličí hustě pokrývá větvičku. Je dlouhé 20–35 mm, široké 2–2,5 mm, na konci zaoblené nebo vykrojené, nahoře tmavě zelené, lesklé, na spodní straně se 2 bílými pruhy.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylovaná větrem a silně cizosprašná, kvete v květnu. Samčí šištice jsou červenkasté, samičí šištice jsou zelenožluté až narůžovělé. Snadno se kříží s jinými jedlemi.

 
PLODNOST: středně raná, po asi 20 letech od výsevu.

 
PLODY: zralé šišky jsou válcovité, dlouhé až 15 cm, vzpřímené, tmavohnědé, rozpadavé, nápadně roní pryskyřici.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a rozpadají se v listopadu.

 
VYUŽITÍ: používá se zejména jako vánoční stromek, vynikne jako solitéra v parcích a větších zahradách. Dřevo je spíše měkké a používá se hlavně na výrobu papíru. Mladé měkké světle zelené jehličí se dá jíst podobně jako jehličí jedle bělokoré samotné nebo v salátech, případně použít do čaje, u citlivějších lidí však může způsobit trávicí potíže.

 
STANOVIŠTĚ: toleruje hluboké zastínění, ale dobře roste i na slunečných plochách. V podrostu vydrží ve stínu mimořádně dlouho. Vyžaduje dostatečnou vláhu, zejména dostatečnou relativní vlhkost vzduchu. Ve své domovině roste hlavně v oblastech s oceánickým podnebím se srážkami od 800 do 2400 mm ročně. Snáší i horské chladné podnebí. Je citlivější na vysoké letní teploty. Nejlépe se jí daří v hlubších bohatších půdách s kyselou i zásaditou reakcí, snese lehké písčité i těžké jílovité půdy. ODOLNOST: mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C. Lépe snáší zásaditou půdu než jiné druhy jejího rodu.

PŮVOD: z Bosny a Srbska, v malém areálu na středním a horním toku řeky Driny. Tam jej v roce 1875 objevil prof. Pančić a sesbíraná semena rozeslal do evropských botanických zahrad. Ve své domovině roste na vápencových severních svazích v nadmořských výškách od 800 do 1500 m, společně například s buky, smrkem ztepilým, jedlí bílou a borovicí černou. V Srbsku je zákonem chráněn.

RŮST: rychlý, dosahuje výšky 25–30 m, šířky 5 m, má úzkou sloupovitou korunu. Větve jsou krátké, dolní jsou skloněné. Borka je šedohnědá, odlupující se kulatými šupinami. Pupeny jsou červenohnědé bez pryskyřice. Jehlice jsou dlouhé 5–20 mm, široké 1–2 mm, nápadně zploštělé, tupě špičaté, s krátce nasazenou špičkou, na líci tmavozelené lesklé, na rubu se 2 širokými bílými proužky. Jehličí větvičku hustě obaluje.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, silně cizosprašný, větrosnubný. Kvete v dubnu až květnu. Samčí šištice jsou světle červené, samičí purpurové.

PLODNOST: na jehličnan poměrně raná.

PLODY: šišky po 2–5 ks na větvičkách, dlouhé 3–6 cm, nejprve modravé či fialově purpurové, později skořicově hnědé. Okraj semenných šupin je vlnovitě zubatý. Drobné semeno má křidélko dlouhé 8 mm.

DOZRÁVÁNÍ: od října do listopadu.

VYUŽITÍ: Jedna z nejvyhledávanějších parkových dřevin. Svým úzkým vzrůstem se hodí i do zahrad. Dobře snáší i městské prostředí. Mladé samčí šištice ještě před dozráním pylu a otevřením jsou jedlé syrové nebo vařené. Používají se i k dochucení jídel, kterým dodávají kyselou pryskyřičnou příchuť. Jedlé jsou i tepelně upravené nezralé samičí šišky. Jejich střed je po opražení sladký a podobný sirupu. Jedlá jsou i syrová semínka, ale jsou příliš malá na čištění. Mladé výhonky bohaté na vitamín C se dají jíst syrové, naložit do medu, sirupu či octa nebo použít na čaj.

STANOVIŠTĚ: slunné, klidně i chladnější. Nemá zvláštní nároky na reakci půdy, snáší kyselou s pH od 4 do 6, ale ve své domovině i jinde se mu výborně daří i na vápenité půdě. Dobře snáší i studené, vlhké půdy či mělké půdy, na mělkých však nebývá dostatečně odolný vůči větru.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě (do -29 °C až -34 °C) i v mladých výhonech, protože ty se zpod ochranných šupin uvolňují poměrně pozdě v průběhu roku, vhodný i do mrazových kotlin.

PŮVOD: Evropa po Malou Asii, Sýrii a Kavkaz. Největší zachovalá lokalita ve střední Evropě je právě na Slovensku – v Harmanecké dolině – NPR Harmanecká tisina. V nejrozsáhlejší lokalitě celkově (cca 700 ha) v Gruzii v soutěsce Bacara tisy staré 400–600 let tvoří převládající dřevinu porostů.

RŮST: pomalý. Vytváří dlouhověké, stálezelené stromy nebo keře vysoké 3–20(–37) m, 10 m široké, s průměrem kmene 0,75–1,3 m, často vícekmenové, se srůstajícími kmínky. Koruna je široce kuželovitá až kulovitá. Hladká hnědočervená borka se odlupuje v tenkých plátech. Velmi tvrdé, těžké a pružné dřevo má červenohnědé jádro, světlejší běl, balzamové kanálky mu chybějí. Jehlice jsou na větévkách uspořádané ve dvou řadách, na vzpřímených výhonech radiálně. Velmi dobře snáší řez, dobře se tvaruje a tvar si dlouho drží. Dokáže se dožít 2000, údajně až 3000 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je dvoudomý, jeden jedinec má vždy buď jen samčí nebo jen samičí květy. K tvorbě šišek musí být v dostatečné vzdálenosti (70–250 m) od samičího stromu i samčí strom. Kvete v březnu až dubnu.

PLODNOST: středně raná (po 10–15 letech od výsevu), v případě dostatečné blízkosti opylovače vysoká, rodí na spodní straně jednoletých výhonů.

PLODY: samičí šištice jsou jednotlivá vrcholová vajíčka podepřená jedním nebo více páry listenů. Prstencový val pod vajíčkem se v době dozrávání mění na červený dužnatý míšek, který je jedinou jedlou částí z celého silně jedovatého stromu. Chuť má sladkou, konzistenci slizovitou.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: Dokáže být krásným solitérem i stálezeleným živým plotem do parků i zahrad, protože velmi dobře snáší řez. Celý strom až na sladký červený míšek je prudce jedovatý, včetně semínka uprostřed tohoto míšku. Kdysi se z dřeva tisů vyráběly luky, dnes je tis chráněnou dřevinou.

STANOVIŠTĚ: toleruje nejvíce ze všech evropských dřevin zastínění. Optimálně roste na úživných, hlinitopísčitých až hlinitých půdách, dostatečně vlhkých a provzdušněných, preferuje půdu bohatou na vápník, ale roste i na půdách kyselejších. Vyžaduje dostatečnou vlhkost vzduchu.

ODOLNOST: toleruje znečištěné ovzduší, stín. Je mrazuvzdorný do -23 °C až -29 °C.

PŮVOD: Evropa, Asie.

RŮST: pomalý a tvarově velmi variabilní růst od vzpřímených vyšších keřů až stromů dosahujících 5–15 m s kuželovitou korunou přes nejčastěji se vyskytující středně velké keře až po rozložité nepravidelné nízké keře se šířkou 4 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomá větrem opylovaná rostlina, pro tvorbu plodů potřebujete samičí a samčí rostlinu. Kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: středně raná (po 5–7 letech první plody, které dozrají po 2–3 letech), v případě přítomnosti samčí rostliny vysoká a spolehlivá.

PLODY: galbuly, tedy zdužnatělé samičí šišky tmavomodré barvy, které ojíněné vypadají jako světle modré. Jsou kulaté a velké asi 5–9 mm a obsahují 3 semena.

DOZRÁVÁNÍ: Dozrává po 2–3 letech v říjnu.

VYUŽITÍ: Jako okrasný keř vhodný do větších zahrad, živých plotů, městské zeleně, ale i na pastviny, kde se mu na plném slunci výborně daří. Sice netvoří nektar a pyl není příliš zajímavý pro včely medonosné, tvoří medovici, takže se dá využít i u včelnic. Kulinární využití: Plody obsahují silice, pryskyřice, hořčinu juniperin, cukry, organické kyseliny apod. Většinou se sušené běžně používají v kuchyni při přípravě zvěřiny či kysaného zelí, různých náplní apod. Uplatnění našly i v nápojích, nejen v borovičce a ginu, ale i v různých limonádách, např. ve fermentované „smrce“. Léčivé využití: Silice působí močopudně, silně antisepticky a používají se k dezinfekci močových cest, při dně a revmatismu, ale je třeba je používat s mírou, protože ve velkém množství dokážou podráždit močové cesty. Také se používají při trávicích potížích a problémech se žlučníkem. Nesmí je užívat těhotné ženy, protože by mohly způsobit potrat.

STANOVIŠTĚ: slunné nebo slabý polostín, nesnáší stín. Snáší širokou škálu půd, nejlépe mu vyhovují neutrální až mírně zásadité, ale snese i velmi kyselé i velmi zásadité. Preferuje dobře odvodněné půdy, ale dokáže růst i v těžkých jílovitých.

ODOLNOST: Je silně mrazuvzdorný, ale mladé výhonky mohou být poškozeny pozdními jarními mrazíky. Starší rostliny velmi dobře snášejí sucho. Dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: z jehličnatých dřevin má asi nejširší areál rozšíření a je velmi proměnlivá. Původní je v Eurasii, asi na 1/3 severní polokoule, v nadmořské výšce od 0 po 2400 m n. m.

RŮST: bujný, dorůstá výšky asi 40 m a šířky 10 m s průměrem kmene 1 m. Koruna je v S a SV části evropského areálu štíhlá s jemným větvením, ve střední a J části klenutá až deštníkovitá se silnými větvemi. Kmen je přímý, pokrytý oranžovou borkou, která se odlupuje v papírovitých šupinách. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po 2, jsou dlouhé, špičaté, na okraji pilovité. Opadávají po 2–3 letech. Stromy se dožívají okolo 300 let, výjimečně i 600 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, ale cizosprašná, opyluje ji vítr, kvete v květnu. Snadno ji opylují i jiné druhy borovice.

PLODNOST: solitéry do 15 let věku, v lese po 25–30 letech. Větší úrody jsou průměrně každý 3. až 6. rok.

PLODY: šišky jsou vejcovitě kuželovité, často asymetrické, šedohnědé, 2,5–7×2–3,5 cm. Jedlá semena jsou vejcovitá, dlouhá 3–4 mm, s křídlem.

DOZRÁVÁNÍ: šišky začínají dozrávat v říjnu po více než 2 letech od opylení a více než roce od oplození. Část semínek vyletí během 10.–12. měsíce, zbytek v předjaří 3. roku. Prázdné šišky padají během 3. roku od opylení.

VYUŽITÍ: Je krásnou parkovou dřevinou či stromem do větších zahrad. Sice netvoří nektar a pyl je pro včely medonosné nezajímavý, tvoří medovici, takže se dá využít i u včelnic. Kulinární využití: Semena jsou jedlá, ale drobná. Mladé jehličí je tuhé, ale dá se připravit jako čaj či po rozmixování s cukrem použít při pečení. Má antiseptické a močopudné účinky a usnadňuje vykašlávání. Přidává se do koupele proti únavě a podráždění pokožky nebo se inhaluje při plicních potížích, stejně jako esenciální olej. Pokrmům pařeným nad vodou s jejím jehličím dodává zajímavou příchuť. Nezralé samičí šišky se macerují v alkoholu či sirupu. Lehké, měkké, elastické, trvanlivé dřevo se používá jako stavební, na výrobu nábytku a papíru.

STANOVIŠTĚ: je výrazně světlomilná. Roste dobře na mělkých chudých sušších písčitých až kamenitých, ale i na rašelinných a bažinatých či zasolených půdách. Na vápnitých půdách sice roste, ale dožije se na nich mnohem méně. Je adaptovaná na velmi široký klimatický rozsah: vegetační doba 90–200 dní a roční srážky 200–1780 mm.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C. Po zakořenění suchovzdorná a dobře větruodolná. Toleruje znečištění ovzduší, středně i zasolení půdy posypem cest.

PŮVOD: západní Himálaj od východního Afghánistánu a severního Pákistánu přes severní Indii do západního Nepálu a jihozápadního Tibetu. Roste tam v údolích a zejména na severních svazích v nadmořských výškách 1200–3500 m, v místech s průměrnou roční teplotou 12–17 °C. Druhový název deodara v latině je odvozen od slova devadāru, které v sanskrtu znamená "dřevo bohů".

RŮST: bujný v mládí, později středně bujný. Je to dlouhověký jehličnatý strom, dorůstá obvykle do výšky 40–50 m (vzácně až 60 m) a šířky okolo 10 m, kmen má v průměru až 3 m. Koruna je jehlanovitá, větve rozložité, koncové větvičky jsou převislé, mladé výhony chlupaté. Jehlice dosahují délky 20–60 mm, na dlouhých výhonech vyrůstají spirálovitě, na krátkých výhonech rostou ve svazečcích po 20–30, od šedozelené či modrozelené po stříbřitě šedou. Některé jedince v jejich domovině mají odhadovaný věk i 700 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, větrosnubný, cizosprašný. Kvete od října do listopadu. Samčí šištice jsou přímé, válcovité, vyrůstají na konci nižších krátkých větviček po jedné více či méně vzpřímeně a měří asi 4–5 cm; samičí šištice také kvetou na konci krátkých větviček, ale na jiných větvích než samčí, mladé opylené šišky jsou přisedlé, pryskyřičné, světle zelené.

PLODNOST: pozdní, do plodnosti vstupuje až kolem 35.–45. roku života.

PLODY: šišky jsou husté, v plné zralosti přímé, vejcovité až elipsoidní, dlouhé 7–13 cm a široké 5–9 cm, jejich šupiny jsou dřevnaté, hnědorezavé, pryskyřičné. Semena se tvoří po 2 na semenných šupinách, jsou dlouhá 10–15 mm, široká 5–7 mm a mají asymetrické, až 25 mm dlouhé blanité křídlo.

DOZRÁVÁNÍ: mezi opylením a dozráním uplyne asi 12–18 měsíců, poté se šišky postupně rozpadají shora dolů.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní solitérní strom do velkých zahrad a parků, ale dá se použít i do větrolamů. Léčivé využití: odvar z dřeva se používá proti horečkám, potížím dýchacích a močových cest, revmatismu, ledvinovým kamenům, nadýmání, nespavosti a cukrovce či jako protijed proti hadímu jedu. Esenciální olej získávaný ze dřeva se používá proti bronchitidě, vyrážkám či nadměrnému výtoku. Pryskyřice se používá k ošetření povrchových ran, kožních onemocnění či poškození kloubů. Kůra je adstringentní a osvědčila se při horečkách, průjmu či úplavici. Jehličí má antiseptické účinky a usnadňuje vykašlávání. V podobě čaje nebo inhalovaného esenciálního oleje (i ze dřeva) se používá při onemocněních dýchacích cest. Olej ze semen má potopudné účinky a používá se také zevně na kožní onemocnění. Technické využití: velmi voňavé a trvanlivé, středně tvrdé, jemnozrnné dřevo, které odolává i termitům, se používá ve stavebnictví, nábytkářství a při stavbě lodí.

STANOVIŠTĚ: slunné. Daří se mu na většině půd, velmi dobře snáší vápnité či suché půdy po dobrém zakořenění, nesnáší jen dlouhodobé zamokření. Daří se mu v teplých suchých oblastech se 400 mm srážek ročně, ale i v oblastech s chladnějšími, deštivějšími léty a až 2000 mm srážek.

ODOLNOST: velmi odolný vůči vysokým teplotám a suchu, mrazuvzdorný do -17,8 °C až -23,3 °C. Dobře snáší i větrné lokality a znečištění ovzduší.

Foto zdroj: botany.cz

PŮVOD: pobřežní oblasti západní části Severní Ameriky – Z okraj USA a JZ část Kanady, v nadm. výšce 0–2300 m n. m. Roste v oblastech s přímořským klimatem. V Evropě se její semena poprvé objevila v r. 1827.

 
RŮST: první roky velmi pomalý, ale poté velmi rychlý, s přírůstky i 1,2 m za rok. Je to vysoký strom, v pralese dorůstá do výšky 55–100 m, šířky 20 m, s kmenem v průměru 1–3 m. Koruna je nejprve kuželovitá, ve starším věku zaoblená, nahoře nepravidelně zploštělá. Kmen je dlouhý, válcovitý, u starších stromů přirozeně vyvětvený. Borka je u mladých jedinců hladká s pryskyřičnými puchýřky, u starých stromů korkovitá, silně rozbrázděná. Jehličí má příjemnou citrusově balzamovou vůni. Strom se dožívá 500–1000 let.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, větrosnubná, velmi variabilní od silně cizosprašných po samosprašné jedince. Kvete v květnu až červnu. Samčí šištice jsou podlouhlé, válcovité, dlouhé 12–23 mm, oranžovožluté, samičí jsou kónické, zelené nebo purpurové.

 
PLODNOST: relativně raná na jehličnan, vstupuje do plodnosti asi v 10 letech od výsevu, ale vyšší úrody jsou po dalších 15–20 letech. Vyšší úrody mívá v semenné roky, tj. asi každý 6. rok. PLODY: šišky jsou nerozpadavé, hnědé, dlouhé 5–10 cm, široké asi 3 cm, visí dolů. Semena jsou trojhranná, dlouhá asi 7 mm, křídlatá.

 
DOZRÁVÁNÍ: už koncem první vegetační sezóny, v říjnu až listopadu.

 
VYUŽITÍ: využívá se jako krásná solitérní parková dřevina, ale i jako významná cizokrajná lesní dřevina s velmi kvalitním, pryskyřičným dřevem, vhodným ke stavebním účelům, na okenní rámy, nářadí i výrobu papíru. Mladé jehličí je jedlé a bohaté na vitamín C, má jemnou dřevitou vůni a dá se jíst syrové, jako čaj či se jím dochucují vařená jídla. Pryskyřici používali indiáni jako žvýkačku, má antiseptické účinky, sladká míza se používala podobně jako u javoru či břízy na výrobu sirupu. Mladé, ještě tvrdé samčí šištice jsou velmi chutné, jako kyselé a vonné, osvěžující bonbóny.

 
STANOVIŠTĚ: v mládí poměrně tolerantní k zastínění, v době dospívání je středně náročná na světlo. Preferuje hluboké, hlinité, živinami dobře zásobené půdy, propustné a dobře provzdušněné, s pH 5–6, nemá ráda vápenité, suché a chudé půdy.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 až -40 °C, středně větruodolná.

PŮVOD: má asi největší přirozený areál ze všech jedlí, SV Severní Ameriky – na velkém území Kanady a v části USA, od 0 po 1500 m n. m. Často roste na nízko položených bažinatých půdách, kde je dominantním druhem, ale i na dobře odvodněných svazích.

 
RŮST: pomalý, dosahuje výšky 15–25 m a šířky 5 m. Koruna je špičatě kuželovitá a kmen je štíhlý. Borku má šedohnědou se pryskyřičnými puchýřky, v mládí hladkou, později šupinatou. Jehlice (15–25 mm) odstávají šikmo nahoru a jsou hřebenovité, svrchu tmavě zelené, naspodu se 2 úzkými bílými pásy. Po rozemnutí voní balzámově.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, větrem opylovaná, silně cizosprašná. Kvete v květnu. Samčí šištice jsou žluté nebo červenkasté, samičí fialově purpurové nebo zelenofialové.

 
PLODNOST: středně raná, po 15 až 30 letech od vyklíčení.

 
PLODY: šišky (4–7 cm), hnědé, vzpřímené, v plné zralosti rozpadavé. Semena mají dlouhé, tenké, blanité křídlo.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu téhož roku.

 
VYUŽITÍ: je to asi nejvoňavější vánoční stromek s trvanlivým jehličím. Z pryskyřičných puchýřků se získává tzv. kanadský balzám (25 % esenciálního oleje, 75 % pryskyřice). Používá se zejména k ochucení sladkostí, pečiva, zmrzliny a nápojů. Je velmi účinným antiseptikem, analgetikem a hojí popáleniny, povrchové rány, škrábance či poraněné bradavky při kojení. Používá se na zanícené hrdlo a také technicky jako lepidlo na optické přístroje. Pupeny, pryskyřice a míza se používají k léčbě kuřího oka a bradavic. Pryskyřice obsahuje mnoho vitamínu C, je močopudná a povzbuzující. Používá se v malých dávkách vnitřně proti kašli a průjmům. Uplatňuje se i v parfumerii. Mladé jehličí se používá na čaj proti kašli, rýmě a horečce, obsahuje mnoho vitamínu C. Sbírá se na jaře a suší se na později. Na jaře nebo v září se z něj získává také esenciální olej.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, velmi dobře snáší zastínění, zejména v mladém věku. Preferuje kvalitní, vlhkou, ale ne podmáčenou půdu, zvládne i těžkou jílovitou půdu, spíše kyselejší až po pH 5, ale snese pH od 4,5 po 7,5. Nesnáší silné znečištění ovzduší. Preferuje severní svahy. Koření mělce a je náchylnější k poškození větrem. Toleruje roční úhrn srážek od 600 do 1500 mm, průměrnou roční teplotu od 5 °C po 12 °C.

 
ODOLNOST: velmi silně mrazuvzdorná do -40 °C až -45,6 °C.

PŮVOD: původní areál v druhohorách a třetihorách byl zřejmě docela velký, ale nalezena byla jako relikt v roce 1941 na poměrně malém území ve střední Číně na hranici provincií S’-čchuan a Chu-pej. Později byla ztotožněna s fosilním druhem Metasequoia disticha, který byl objeven již ve 30. letech 20. století.

 
RAST: v mládí velmi bujný, tehdy roste nejrychleji z nahosemenných rostlin až do výšky asi 6 m. Je to opadavý strom s kuželovitým vzrůstem, u nás až 15 m vysoký (v Číně až 35 m). Má červenohnědou borku, která se vertikálně odlupuje v tenkých pruzích. Opadavé protistojně rostoucí jehličí má modrozelenou barvu, je zploštělé a roste ve dvou řadách, je charakteristicky měkké a má výraznou středovou žilku.

 
OPELENÍ: částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá. Samičí žlutozelené a samčí zelenkavé šištice se objevují na jaře na mladých větvičkách. Samčí šištice se tvoří jen v oblastech s dostatečně teplými léty.

 
PLODNOST: pozdní (po 25-30 letech), stromy nejdříve začínají tvořit samičí šištice, až o několik let později i samčí, plodí do věku asi 40-60 let.

 
PLODY: šišky, dlouhé 2–2,5 cm, s dlouhými stopkami a nerozpadají se.

 
ZRAJÍCÍ: začátkem prosince, šišky vypouštějí semena koncem prosince a začátkem ledna.

 
VYUŽITÍ: jako krásný solitér ve větší zahradě či parku, ale i na vysoký živý plot či jako stabilizační strom zamezující vodní erozi břehů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, případně s bočním stínem, dostatečně vlhké, snáší i zamokřené či podmáčené půdy, širokou škálu pH půdy až po 3,5. Vhodná i do teplých a středně teplých oblastí.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě až do -32 °C, mladé letorosty, jehličí či šištice jsou náchylné k zamrznutí při pozdních jarních mrazech. Dobře odolná vůči podmáčení půd či znečištění ovzduší. Hůře snáší zasolení půdy.

PŮVOD: Evropa a západní Asie. V současnosti roste téměř na celé severní polokouli. U nás roste na celém území od nížin po vysoké hory. Na horských svazích, v údolích, rašeliništích a vlhkých místech s kyselou půdou je původní.

RŮST: rychlý, dorůstá do výšky 30–50 m a šířky 10 m. Má kuželovitou korunu, v rozvolněných porostech či v parcích zavětvenou až k zemi. V přeslenech vyrůstající větve jsou mírně vzpřímené nebo mírně ohnuté k zemi, jen u vrcholu jsou vždy mírně vzpřímené, větvičky převisají. Jehlice jsou tmavozelené, dlouhé až 2 cm, vyrůstají ve spirále, v průřezu čtyřhranné.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, silně cizosprašný, větrosnubný. Kvete od května do června v pravidelných 4letých cyklech. Samčí šištice (2,5 cm) jsou červenopurpurové, samičí šištice (6 cm) na konci loňských výhonů jsou nejprve červené a vzpřímené, po opylení zelené a převislé.

PLODNOST: pozdní, přibližně ve 40 letech od vyklíčení, každé 4 roky.

PLODY: šišky jsou světle hnědé, válcovité, převislé, dlouhé až 16 cm, s tvrdými šupinami, nerozpadavé. Semena jsou tmavě hnědá a mají trojnásobně delší křidélko.

DOZRÁVÁNÍ: v prvním roce v říjnu.

VYUŽITÍ: Parková a lesní dřevina do vlhčích a chladnějších oblastí. Mladé nezralé samčí šištice jsou jedlé syrové nebo po tepelné úpravě. Pražené jádro nezralých samičích šištic je sladké a sirupovité. Semena jsou jedlá, s jemně pryskyřičnou příchutí, ale příliš malá na manipulaci. Mladé výhonky plné vitamínu C jsou chutné za syrova, naložené v medu, sirupu, slaném nálevu či v čaji. Vyrábí se z nich smrkové pivo. Esenciální olej z jehličí se používá v parfumerii a s pupeny, jehličím a pryskyřicí má antibiotické, antiseptické, sedativní účinky a podporuje vykašlávání. Středně tvrdé, pružné a ve vodě trvanlivé, lehké, světlé dřevo se využívá ve stavebnictví, truhlářství, při výrobě hudebních nástrojů, papíru apod. Je zdrojem burgundské pryskyřice a terpentýnu. Červci a mšice na něm tvoří medovici, kterou sbírají i včely medonosné.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostinné. Preferuje dostatečně vlhké půdy, ale zvládne většinu půd, včetně vlhkých a studených, chudých rašelinných či mělkých, ačkoliv na nich není tak odolný vůči větru, nesnáší vápenité půdy. Preferuje pH půdy mezi 4 a 6. Je citlivý na kyselé deště způsobené emisemi při spalování uhlí bez filtrů.

ODOLNOST: velmi silně mrazuvzdorný do -40 °C až -45,6 °C, středně odolný vůči větru, dobře snáší zamokřené půdy.

PŮVOD: druh má původ v Evropě po Malou Asii, Sýrii a Kavkaz. Odrůda Dovastoniana pochází z Anglie, hrabství Shropshire, obce West Felton nedaleko Shewsbury, kde ji jako semenáč koupený za 6 pencí od obuvníka vysadil v r. 1776 na svém pozemku John Dovaston, který jím chtěl zpevnit okraje nově vykopané studně. Pojmenoval ji v r. 1841 botanik George William Leighton.

RŮST: pomalý až středně rychlý. Vytváří dlouhověké, stálezelené malé stromy nebo keře vysoké 3–5 m a široké až 17 m, s obvodem kmene ve výšce 1,5 m do 1,5 m, často vícekmenné, se srůstajícími kmínky. Koruna je široce kuželovitá až kulovitá, s horizontálně rostoucími kosterními větvemi a převislými větvičkami. Hladká hnědočervená kůra se odlupuje v tenkých plátech. Velmi tvrdé, těžké a pružné dřevo má červenohnědé jádro, světlejší běl, chybějí mu pryskyřičné kanálky. Velmi dobře snáší řez, dobře se tvaruje a tvar si dlouho drží. Může se dožít 2000, údajně až 3000 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně cizosprašný, je to převážně samčí kultivar, ale na jednotlivých větvích se mohou objevit i samičí květy produkující plody. Kvete v březnu až dubnu a je větrosnubný.

PLODNOST: pokud se na něm vyskytnou větve se samičími květy, plodnost je středně raná (asi po 10 letech), v případě dostatečné blízkosti opylovače vysoká, rodí na spodní straně jednoletých výhonů.

PLODY: samičí šištice jsou jednotlivá vrcholová vajíčka podepřená jedním nebo více páry listenů. Prstencový val pod vajíčkem se v době dozrávání mění na červený dužnatý míšek, který je jedinou jedlou částí z celého silně jedovatého stromu. Chuť má sladkou, konzistenci slizovitou.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: Může být krásným solitérem do parků i zahrad. Celý strom kromě sladkého červeného míšku je prudce jedovatý, včetně semena uprostřed tohoto míšku. Kdysi se ze dřeva tisů vyráběly luku, dnes je tis chráněnou dřevinou.

STANOVIŠTĚ: toleruje nejvíce ze všech evropských dřevin zastínění. Optimálně roste na úživných, hlinitopísčitých až hlinitých půdách, dostatečně vlhkých a provzdušněných, preferuje půdu bohatou na vápník, ale roste i na půdách kyselejších. Vyžaduje dostatečnou vlhkost vzduchu.

ODOLNOST: toleruje znečištěné ovzduší, stín. Je mrazuvzdorný do -23 °C až -29 °C.

PŮVOD: JV USA, od Floridy po JV Texas. Na sever povodím řeky Mississippi zasahuje až po jih států Illinois a Indiana. V USA roste zejména mezi 0–30 m n. m., celkově až mezi 0–530 m n. m. V Evropě je pěstován od roku 1640.

 
RŮST: rychlý, dorůstá do výšky 20-50 m a šířky 8 m s průměrem kmene 2-5 m. Je to opadavý strom se silně rozšířenou bází kmene, mohutnými kořenovými náběhy a „dýchacími“ kořeny nad povrchem půdy. Koruna je jehlanovitá, později rozložitá až deštníkovitá, zavětvená téměř k zemi. Větve má dlouhé i zkrácené (brachyblasty 10 cm dlouhé). Dlouhé větve mají šupinovité listy. Brachyblasty a i jehličí na nich jsou uspořádány střídavě ve dvou řadách. Jehlice jsou dlouhé 10–13 mm, měkké, ploché, světle zelené, na podzim červenohnědé. Koncem podzimu brachyblasty s jehličím opadávají. Je to dlouhověká dřevina, dožívá se průměrně 500-700 let.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, větrem opylovaný, jednodomý se samčími a samičími šišticemi. Kvete v březnu a dubnu.

 
PLODÍ: pozdní, až kolem 25-30 let v porostech, u solitérů i dříve. Plodí pak každoročně, ale každých 3-5 let jsou semenné roky.

 
PLODY: šišky dlouhé 2–3 cm, kulovité nebo vejcovité, uspořádané po 1-3. Tvoří je 10–12 štítkovitých semenných šupin s krátkým hrotem nebo bez. Semena jsou ostře trojhranná, po 1-2 pod každou semennou šupinou.

 
DOZRÁVÁNÍ: od října do prosince. Po vypadání semen šišky odpadnou celé po určité době.

 
VYUŽITÍ: u nás zejména jako velmi okrasná dřevina v parcích či větších zahradách, u vodních prvků či přímo v nich - např. na ostrůvku v jezírku. V USA je významnou hospodářskou dřevinou. Dřevo je pěkně vybarvené, měkké a dobře opracovatelné, nesesychá. Je velmi odolné vůči hmyzu, houbám a vlhkosti, používá se na vodní stavby a jiné stavební konstrukce, výrobu nábytku. Pryskyřice ze šišek se dá použít jako analgetikum na rány.

 
STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín. Nejlépe roste na náplavách bohatých na živiny, v hlubokých, jemných vlhkých písčito-hlinitých půdách, ale i v bažinách s jílovitou, humózní až rašelinnou půdou. Ví růst v jakékoliv půdě, toleruje i vápenité. Lépe se mu daří v teplých oblastech, ačkoliv je silně mrazuodolný.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolný do -29 °C až -34 °C. Silně odolný vůči zamokření či zasolení půdy a znečištění ovzduší.