Listnaté

PŮVOD: Eurasie, na Z po Anglii, na S po jih Skandinávie, na V přes Ural až po Omsk, na J po severní Španělsko, jižní Francii, střední Itálii a severní Řecko.

 
RŮST: středně rychlý. Je to dlouhověký, mohutný listnatý strom s rozložitou, hustě rozvětvenou korunou, dorůstající do výšky 20 až 40 m a šířky asi 12 m. Kůra je světlehnědá až šedá, borka tmavošedá, mělce rozpukaná do podélných pásů. Sytě zelené listy jsou souměrné, široce srdčité, po okrajích pilovité, na spodní straně šedozelené, chlupaté. Dožije se i 1000 let.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně samosprašná. Žlutobílé květy jsou uspořádané ve vzpřímených vrcholících, kvetou v červnu a červenci, asi 2 týdny po květech lípy velkolisté, krásně voní.

 
PLODNOST: u volně stojících stromů středně raná, ve 12.–20. roce života, u stromů v lese pozdní, až v 25.–30. roce života.

 
PLODY: oříšky oválného tvaru, nesoucí hnědá semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

 
VYUŽITÍ: celý strom je velmi dekorativní, krajinotvorný, vhodný k výsadbě v zahradách, parcích a na veřejných prostranstvích, do alejí a stromořadí, jako solitéry či dvojice do krajiny ke kapličkám atd. Je to významná medonosná dřevina. Listové pupeny jsou jedlé, chutnají jako oříšky. Jedlé a velmi chutné jsou právě se rozvíjející či čerstvě rozvinuté, ještě poloprůsvitné listy – samotné či v salátech. Květy jsou jedlé i léčivé: mají protikřečové účinky, podporují pocení a vykašlávání, snižují krevní tlak, jsou uklidňující a mírně projímavé, používají se při nachlazení a proti špatnému trávení, kornatění cév, zvracení či bušení srdce. Jedlé jsou i květní pupeny či ještě měkké mladé plody, z nichž se dá vyrobit falešná čokoláda. Dřevo je měkké a velmi vhodné na řezbářství, dřevěné uhlí z větviček se používá na kreslení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, snese i větrná místa. Upřednostňuje úrodnou, vlhkou, hlinitou, vápenitou až neutrální půdu, toleruje i mírně kyselou půdu. Nesnáší jen příliš suchou či příliš vlhkou půdu. Přirozeně roste na humózních a vlhčích půdách, v sutových a lužních lesích, v dubohabřinách. Vhodná od nížin po vyšší polohy.

 
ODOLNOST: spolehlivě mrazuvzdorná ve dřevě do -34 °C až -40 °C, silně větruvzdorná.

PŮVOD: Z, střední a JV Evropa, na S po Dánsko, na V po Z Ukrajinu, na J končí S Španělskem a J Itálií. Izolované lokality jsou v J Švédsku a Malé Asii.

 
RŮST: středně rychlý. Je to mohutný, dlouhověký strom dorůstající do výšky 30–40 metrů a šířky 20 m, dožívá se až 600 let. Koruna je široce vejcovitá až kulovitá, rozložitá. Kůra červenohnědá až hnědošedá, borka šedá, rozpukaná. Listy jsou jednoduché, široce srdčité, s výrazně pilovitým okrajem, na horní straně tmavě zelené, lysé, na spodní straně žlutavě zelené, na žilkách hustě chlupaté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, hmyzosnubná. Žlutobílé květy jsou uspořádané v převislých vrcholících po 2–3, max. 7, kvetou v červnu, asi 2 týdny před l. malolistou.

 
PLODNOST: plody spolehlivě dozrávají i v chladnějších polohách – na rozdíl od plodů l. malolisté.

 
PLODY: kulovité oříšky se 4–5 hranami o velikosti 0,6–1 cm, oplodí je v plné zralosti tvrdé, hustě plstnaté, nedá se stlačit prsty.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu, plody zůstávají na stromě přes zimu.

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní, krajinotvorná, významná medonosná dřevina vhodná do zahrad, parků, alejí a stromořadí, jako solitéra či dvojice do krajiny ke kapličkám. Listové pupeny jsou jedlé, chutnají jako oříšky. Jedlé a velmi chutné jsou právě se rozvíjející listy. Květy jsou jedlé i léčivé: mají protikřečové účinky, podporují pocení a vykašlávání, snižují krevní tlak, jsou uklidňující a mírně projímavé, používají se při nachlazení a proti špatnému trávení, kornatění cév, zvracení či bušení srdce. Jedlé jsou i květní pupeny či ještě měkké mladé plody, z nichž se dá vyrobit falešná čokoláda. Dřevo je měkké a velmi vhodné na řezbářství, dřevěné uhlí z větviček se používá na kreslení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, snese i větrné. Upřednostňuje úrodnou, vlhkou, hlinitou, hlubokou, vápenitou až neutrální půdu, toleruje i mírně kyselou, nesnáší jen příliš suchou či příliš vlhkou. Přirozeně roste na humózních, vlhčích půdách, v sutových a roklinových lesích, v javorových a lipových bučinách. Dobře snáší zastínění a udrží se i pod jinými dřevinami alespoň jako keř. Je náročná na vyšší vzdušnou vlhkost. Vhodná od nížin po vyšší polohy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě do -29 °C až -34 °C, je citlivější na pozdní jarní mrazy.

PŮVOD: prastará dřevina Dálného východu, tzv. živá fosilie, patří mezi nahosemenné rostliny podobně jako jehličnany, je jediným druhem ve svém oddělení jinanotvaré, třídě jinany. Do Evropy byl dovezen v r. 1727. V Japonsku a Číně považovaný za posvátný strom, symbolizující dlouhověkost, sílu, vytrvalost.

RŮST: růst je pomalý, vytváří strom dorůstající do výšky 30 m v případě samčích stromů, samičí jedinci jsou obvykle nižší se širokou korunou. Kůra je hladká, borka tmavě šedá, rozpukaná do nepravidelných políček. Listy jsou 4-10 cm velké, vějířovité, dvoulaločné, opadavé, na podzim se zbarvují do jasně žluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až květnu, samčí květy tvoří žluté, jehnědovité šištice, samičí vyrůstají z paždí listů na 3-4cm dlouhé stopce.

PLODNOST: pozdní, začíná po 20-30 letech, do plné plodnosti vstupuje asi ve 40 letech a může se udržet do 150 - 200 let (v Číně jsou i 500leté rodící stromy). Plodnost je různě vysoká a různě pravidelná v závislosti na kvalitě semenáče, vzdálenosti od opylovače a podmínkách prostředí. Ve své domovině může dospělý strom produkovat i 200-400 kg semen ročně.

PLODY: semeno obalené dužnatým míškem, zpočátku zeleným, po dozrání žlutým, nepříjemně zapáchajícím. Semeno je jedlé v malém množství za syrova, ve větším, ale stále střídmém po tepelné úpravě - obvykle pečené, pražené či vařené.

DOZRÁVÁNÍ: koncem léta, na podzim po opadu.

VYUŽITÍ: v Číně se jinan pěstuje ve velkém kvůli semenům, existuje minimálně 44 odrůd. Jinak je to krásná parková dřevina či strom do velkých zahrad. Listy podporují krevní oběh a mají tonizující efekt na mozek, paměť, periferní cévy, pomáhají při diagnózách jako tinnitus uší či glaukom očí. Obsahují ginkgolidy, které tlumí alergické reakce, takže se používají při astmatu.

STANOVIŠTĚ: dřevina je světlomilná, nenáročná na půdu.

ODOLNOST: odolná a adaptabilní dřevina, v dospělosti dobře snáší mrazy do -34,4 °C až -40 °C, odolává znečištění, zasolení půdy posypovou solí, vysokým teplotám, suchu, větru, škůdcům a chorobám.

PŮVOD: Evropa, Malá Asie.

RŮST: pomalý. Tvoří trnitý, rozložitý keř nebo strom dorůstající do výšky 2–10 m. Kůra kmene je šedá až šedočerná, listy jsou tmavě zelené, střídavé, okrouhle vejčité, vícelaločnaté s hlubokými zářezy. Dobře snáší řez a tvarování, i v živých plotech, ale bez řezu v nich umí být plodnější (až cca 300 g/2,5 m2).

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete v květnu a červnu, květenství s 10–20 bílými květy jsou uspořádána do vzpřímených vrcholíků.

PLODNOST: raná (5–8 let po výsevu), v případě přítomnosti geneticky odlišného jedince v dosahu opylovačů vysoká, květy obvykle nevymrzají.

PLODY: malé (5–11 x 4–7 mm), elipsovité až kulovité šarlatově červené malvice na krátké stopce, se suchou, moučnatou, chuťově mírně nahořklou dužninou a jedním tvrdým semenem uprostřed.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: Často se vysazuje do neproniknutelných živých plotů, mezí, ale je krásný i jako solitéra v zahradě či parku. Je na něj vázáno velké množství domácího hmyzu. Květy mají na začátku kvetení příjemnou vůni, která se ale později pro mnoho lidí stává nepříjemnou. Komu nevadí, může květy použít do sirupu či pudinku. Plody jsou důležitou potravou pro ptactvo. Syrové nejsou příliš chutné, ale dají se zpracovat na džemy, ovocné kůže, vysušit a pomlít a přidat k mouce či použít do čaje. Obsahují mnoho bioflavonoidů a působí pozitivně na krevní oběh, snižují krevní tlak a pomáhají obnovit normální srdeční rytmus, v kombinaci s ginkgem zlepšují prokrvení mozku. Rozšiřují cévy, působí proti křečím a uklidňujícím způsobem. Podobně působí i květy a spolu s plody se používají ve formě čajů nebo tinktur. Velmi chutné jsou čerstvě rozvité lístky s oříškovou příchutí v salátu. Sušené listy se dají použít jako náhrada čínského čaje, pražená semínka jako náhrada kávy.

STANOVIŠTĚ: světlomilná a teplomilná dřevina, poroste i v polostínu, ale tam nebude tak plodná. Obľubuje sice hlinitopísčité, odvodněné půdy, ale vůbec není náročný na půdu. Po dobrém zakořenění se mu daří i v těžké, mokré, jílovité či sušší půdě, kyselé či zásadité.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně suchovzdorný po dobrém zakořenění. Náchylný k bakteriální spále, strupovitosti.

Dlouhověký, opadavý listnatý strom s kuželovitou korunou, dorůstající v našich podmínkách do výšky až 25 m a šířky 10–15 m. Zajímavě tvarované, čtyřlaločné zelené listy se na podzim zbarvují dožluta. Strom v květnu až červenci vyniká velkými, kalíškovitými, žlutozelenými květy s oranžovým pruhováním, uvnitř s četnými světle žlutými tyčinkami. Květy připomínají tvar tulipánu. Plod je jednosemenná křídlatá nažka. Semena dozrávají od srpna do října, podle lokality. Slunné stanoviště. Půdy hluboké, propustné, mírně kyselé, rovnoměrně vlhké. Mrazuvzdornost do -30 ℃. Velmi stará dřevina pocházející z východu USA.

PŮVOD: světlomilná a velmi přizpůsobivá dřevina kontinentálního klimatu, vyskytující se v ČR od nejnižších poloh až do 1150–1450 m n. m.

RŮST: elegantní strom se štíhlým kmenem dorůstá do výšky 15 až 30 metrů a dožívá se 60 až 100 let. Koruna je nepravidelná, tenké větve posledního řádu převisají. Kůra je žlutohnědá až červenohnědá, borka bílá až stříbřitá, matná, odlupující se v příčných pásech hlavně ve střední části kmene, zatímco ve spodní části kmene černá a puká. Jednoduché listy jsou kosočtverečného až trojúhelníkového tvaru s prodlouženou špičkou, jejich barva je jasně zelená, na podzim žlutá, v mládí jsou lepkavé.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až květnu a má samičí i samčí květy (válcovité jehnědy) na tomtéž stromě, ale je silně cizosprašná. Je opylována větrem.

PLODY: 2–3 mm velké nažky lemované blanitými křídly, která jsou asi 3× širší než samotné semeno. Nažky jsou uspořádány v šišticovém plodenství, které po dozrání opadává.

DOZRVÁNÍ: v srpnu.

VYUŽITÍ: je důležitým krajinotvorným prvkem a hraje významnou roli při ozelenění a rekultivaci krajiny. Patří k pionýrským druhům – jako jedna z prvních osidluje holiny, volné plochy, brownfieldy, prostředí zničené požáry či kalamitami. Je výborným výplňovým, rychle rostoucím druhem do větrolamů a vytváří krásné háje. Vytváří příznivé ekologické podmínky pro ostatní rostliny a svými opadanými listy také zvyšuje mikrobiální aktivitu. Léčivé využití: Mladé listy a pupeny se využívají ve formě čaje močopudně, k bezpečnému rozpouštění ledvinových kamenů, proti dně a revmatismu, snižují cholesterol, olej získaný z kůry na různé kožní problémy. Kulinarické využití: Na jaře se ze starších stromů může získávat navrtáním kmene v přiměřeném množství míza, tzv. březová voda, která se může dále povařit na sirup nebo se z ní dělá i pivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, nenáročná na půdu, pionýrská dřevina vyžadující jen dostatek slunce.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorná ve dřevě až do -40 °C až -45,6 °C, mrazuvzdorná v květu do -3 °C, vzácné poškození květů mrazem při kvetení umí kompenzovat sekundárním kvetením. Dobře odolává suchu a větru, je nenáročná na teplo, živiny a vláhu. Toleruje zasolení půdy posypovou solí a znečištění ovzduší.

PŮVOD: Nizozemsko, vyšlechtil jej André van Nijnatten v roce 2013 jako odrůdu šeříku Meyerova (Syringa meyeri syn. Syringa pubescens subsp. pubescens) pod názvem Annys200817 a v Evropě se používá název Flowerfesta® Pink.

 
RŮST: mírný, kompaktní, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky asi jen 125 cm. Listy jsou menší (dlouhé 3-5 cm), kulatě vejčité, šťavnatě zelené.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem. Kvete opakovaně: koncem května přibližně 3 týdny a znovu v létě velkými latami drobných, bílých, sladce vonících květů, případně ještě jednou na podzim. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout.

 
PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

 
PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

 
VYUŽITÍ: nádherný okrasný kompaktní šeřík obzvláště vhodný do malých zahrad i na balkóny či střešní zahrady. Samozřejmě parádu udělá i ve velkých zahradách či parcích, například v kombinaci s bíle kvetoucí odrůdou Flowerfesta® White.

 
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

 
ODOLNOST: mrazuodolný do -28 °C. Je lépe odolný vůči padlí než starší odrůdy.

PŮVOD: světlé háje teplých oblastí jihovýchodní Evropy a Malé Asie, od roku 1759 v západní Evropě.

RŮST: středně bujný, tvoří nízký, obvykle keřovitý strom dorůstající do 7 až 10 m. Asi 4cm velké listy jsou málo laločnaté, někdy téměř jednoduché, jen u báze bývají naznačeny dva laloky. Jsou okrouhle vejčité a hrubě dvakrát pilovité. Na podzim se pěkně vybarvují dožluta nebo dočervena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až červnu v převislých stopkatých latách s bělavými korunními plátky.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: dvounažky, zpočátku zelené, potom horní hrany s karmínově červenou konturou.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: jako celoročně okrasný strom do parků a zahrad, dobře snáší městské prostředí.

STANOVIŠTĚ: upřednostňuje kvalitní, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu na slunném stanovišti, ale roste dobře i v těžkých jílovitých půdách. Půdy mu vyhovují od mírně kyselých po mírně zásadité.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, odolný vůči suchu, znečištění ovzduší a vůči zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Severní Amerika, stát Ontario v Kanadě, v USA od východní části po podhůří Skalnatých hor. Jako parková a okrasná dřevina se rozšířil do Evropy, střední Asie a Číny. V Evropě byl introdukován v 17. století. U nás nejstarší exemplář, zřejmě z roku 1712, roste v Seredi v zámeckém parku.

RŮST: je bujný, dorůstá do výšky 18-30 m a šířky 10-20 m, v původním areálu dorůstá i do výšky 50 m. Je to dlouhověký, opadavý listnatý strom s výrazným terminálem a rozložitou korunou. Borka je hnědošedá až černošedá, hluboce rozbrázděná. Zpeřené listy bývají většinou lichozpeřené, ale někdy chybí koncový lístek. Jsou dlouhé 20–50 cm a složené nejčastěji z 15–19 kopinatých až vejčitých lístků dlouhých 6–11 cm s pilovitým okrajem, které jsou na horní straně lysé, na spodní řídce chlupaté. Dožívá se kolem 250-350 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, částečně samosprašný, větrosnubný, se samičími a samčími květy rozkvétajícími na tomtéž stromě většinou s jistým časovým překryvem, ale přítomnost geneticky odlišných jedinců (= semenáčů či odrůd) zvyšuje plodnost. Samčí jehnědy jsou dlouhé cca 8–14 cm a široké 1–1,5 cm. Samičí květy jsou v 2–5četných koncových klasech.

PLODNOST: relativně raná, jednotlivě rostoucí stromy mohou začít plodit už ve věku 4-6 let, ale vyšší úrody je třeba očekávat až od 20-30 let věku, nejvyšší plodnost dosahuje ve věku asi 30-130 let. Pokud neomrzne v květu, plodí pravidelně, ale vyšší úrody má nepravidelně, asi 2x za 5 let. 

PLODY: jsou velké (průměrně 3,5-8 cm i s rubinou, 3-4 cm bez ní), kulovité. Rubina je velmi silně, pryskyřičně vonná, při dozrávání černá, z čehož je odvozen název ořechu. Rubina se při dozrávání sama neotevírá, je třeba ji oloupat, aby se ořechy nekazily. Skořápka je velmi tvrdá a silná. Skrývá pryskyřičně aromatické a chutné, mastné jádro, které se kvůli množství pevných přepážek v plodu nedá vylousknout vcelku. Průměrně obsahuje asi 14 % cukrů, 15 % bílkovin a 65 % tuků.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu, plody padají brzy po opadu listů.

VYUŽITÍ: stromy jsou dekorativní a voňavé, vhodné do velkých zahrad, parků či jiné městské zeleně, i do alejí či stromořadí. Kořeny vylučují juglon, který inhibuje růst mnoha rostlin v okolí, zejména malvic. Mladé semenáče jsou použitelné jako podnože pro odrůdy ořechu černého i královského. Kulinární využití: Nezralé plody se dají nakládat podobně jako „svatojánské ořechy“ vlašské a využívat k jídlu i na likéry. Zralé plody čerstvé nebo po usušení jsou chutné a velmi aromatické, přestože se nedají vylousknout vcelku či jako půlky. Jedí se přímo nebo se jimi dochucují koláče, zákusky, sušenky či zmrzlina za čerstva i v pečené podobě. Po vyjmutí ze skořápky při pokojové teplotě rychle žluknou. Podobně rychle na vzduchu a při pokojové teplotě žlukne výživný olej, který je třeba skladovat ve tmě, chladu, bez přístupu vzduchu. Ze starších stromů se šetrným navrtáním na jaře dá získat sladká míza, která má podobné kvality jako březová či javorová a dá se povařit na sirup. Léčivé využití: kůra a listy mají čisticí účinky na pokožku, používají se proti oparům a ekzémům. Při vnitřním použití působí proti zácpě i průjmu a proti střevním parazitům, ale příliš velká dávka může vyvolat zvracení. Nálev z listů snižuje krevní tlak. Kůra se může žvýkat při bolesti zubů a použít jako obklad při bolesti hlavy. Jako obklad při zánětech se může použít i rubina. Proti zánětům se používá i míza. Technické využití: má velmi kvalitní, dekorativní, tvrdé, těžké, pevné, velmi trvanlivé dřevo s jemnou texturou. Velmi dobře se s ním pracuje, dobře se lepí a leskne se po vyhlazení. Používá se na výrobu nábytku, dýh, lodí, rukojetí zbraní, v minulosti i vrtulí letadel. Z kůry, rubiny a listů se dá získat hnědé barvivo i bez použití mořidel, s použitím mořidel i šedé či černé. Rubina obsahuje také mnoho taninu, který funguje jako stabilizátor barvy. Dá se z ní povařením získat i žluté barvivo a také kvalitní dřevěné uhlí využitelné jako filtr. Příčně nařezané ořechy s tlustými, pevnými a dekorativními přepážkami se používají na výrobu bižuterie.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před silným větrem. Ve své domovině roste na okraji lesů či při vodních tocích. Půdu preferuje dobře odvodněnou, hlubokou, hlinitou, neutrální nebo mírně kyselou či mírně zásaditou, nesnáší zamokřenou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě do -26 až -28,9 °C, na pozdní jarní mrazy v květu je náchylný podobně či méně než ořech vlašský, často raší a kvete později. Je dobře odolný vůči znečištění ovzduší. Vrtule ořechová (Rhagoletis completa) ho napadá.

PŮVOD: není zcela jasný, pravděpodobně jde o křížence druhů Platanus occidentalis a P. orientalis. U nás byl poprvé vysazen pravděpodobně v 1. polovině 19. století. V současnosti jde o v Evropě nejčastěji vysazovaný platan.

RŮST: opadavý strom dorůstající do výšky až kolem 40 m, se širokou korunou a tlustým kmenem. Kůru starších stromů tvoří několik vrstev s různou barvou a postupně se odlupuje, čímž kmen získává velmi charakteristický a dekorativní vzhled. Listy jsou středně hluboko dlanitě lalokovité, listová čepel je 3-7-laločná.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v dubnu až květnu, současně s rašením listů. Květy jsou jednopohlavné a strom je jednodomý.

PLODNOST: raná (do 10 let), pravidelná.

PLODY: kulovité plodenství nažek je výrazně štětinovitě, dosahuje průměru 2,5–3,5 cm, vyrůstá na stopkách po 1–3 kusech.

DOZRÁVÁNÍ: v listopadu až prosinci.

VYUŽITÍ: vhodný do parků, velkých zahrad či alejí.

STANOVIŠTĚ: ideální slunné, teplé, s dostatečně vlhkou půdou, namrzá jen velmi výjimečně. Dobře snáší vysokou hladinu podzemní vody. U nás je dřevinou nížin a pahorkatin, ale ve Švýcarsku roste až do 800 m n.m.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do -23 °C, je vhodný i do půd s vyšším obsahem vápníku, je odolný proti znečištění městského prostředí.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky – od jihu východní Kanady na severu až po Georgii na jihu, od Nového Skotska na východě až po Minnesotu a Arkansas na západě. Do Evropy byl dovezen koncem 17. století. V současnosti je v Evropě často pěstován, objevuje se nejen v městské zeleni a v parcích, ale i v lesích.

RŮST: opadavý strom, dorůstá do výšky 20–30(–40) m, se šedavou borkou. Listy má dlouhé 10–25 cm a široké asi 10 cm. Na podzim se listy zejména mladších stromů zbarvují do červena, odtud pochází druhové jméno. Od příbuzných druhů s podobnou stavbou listů (Q. palustris, Q. coccinea, Q. velutina) se liší zejména jejich nápadně matným povrchem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu na letorostech. Květy jsou jednopohlavné, samčí tvoří převislé jehnědy, samičí jsou jednotlivé, buď sedí přímo na větvičkách, nebo mají krátké stopky. Je cizosprašný, k tvorbě semen potřebuje přítomnost dalšího geneticky odlišného jedince.

PLODNOST: do plodnosti vstupuje ve 20 až 30 letech, vyšší úrody dávají až tak 50leté stromy. Více rodí dominantní stromy s velkou a volnou korunou. Úroda je vyšší každé 2–5 let.

PLOD: žalud je téměř stejně dlouhý jako široký, kulovitý, na vrcholu se zbytkem blizny, vyrůstá po 1 až 2 na krátkých stopkách, kulovitý. Žalud je na bázi plochý, 18 až 30 mm dlouhý, lesklý, hnědý, jemně chlupatý. Číška je mělce miskovitá, silnostěnná, šupiny číšky elipsovité, kožovité, lesklé, červenohnědé, chlupaté.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu. Plody dozrávají až po dvou létech.

VYUŽITÍ: velmi vhodná, dekorativní parková dřevina a obecně dřevina do městské zeleně či alejí. Po odstranění hořkých tříslovin buď vymýváním mletého prášku z plodů nebo po naklíčení plodů se dá použít jako přídavek do mouky.

STANOVIŠTĚ: slunce až polostín, je méně náročný na světlo a vláhu než ostatní druhy našich dubů. Relativně dobře snáší vysychání půd a teplotní rozdíly prostředí, nesnáší však zaplavování.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C. Suchovzdornější než ostatní naše duby. Odolný vůči znečištění ovzduší.

Opadavý keř nebo keřovitě rostoucí strom dorůstající do výšky 4 m. Vstřícné, laločnaté, po okraji tupě zubaté listy se podobají javorovým listům a na podzim se zbarvují ze světle zelené do červenofialové. Keř kvete od června do července a zaujme nádhernými velkými, bílými květenstvími. Plody tvoří jednosemenné kulovité peckovičky, které jsou zpočátku tuhé, bělavé s červeným líčkem, později měkké, karmínově červené. Velikost 10–15 mm. Semínko uvnitř peckovičky dozrává od září do října. Plody jsou hořké chuti a obsahují jedovaté látky, ale mají i léčivé účinky. Vysazuje se pro zpevnění břehů potoků a řek a při parkových úpravách. Zaujme především nápadnými bílými květy, atraktivními červenými plody a na podzim krásně zbarvenými, tmavofialovými listy. Plody jsou potravou pro ptactvo. V léčitelství se využívají plody a kůra kaliny. Přirozený výskyt v těžších jílovitých půdách, lužní lesy, vlhčí listnaté lesy, křoviny, meze. Nížiny až polohy do 1300 m n. m. Původní rozšíření: Evropa, Malá Asie, severní Afrika.

PŮVOD: Nový Zéland, New Plymouth, Ducan & Davies Nurseries, vyšlechtěna v 70. letech 20. století, na evropský trh byla uvedena v r. 1979. Mezidruhový kříženec Photinia x fraseri vznikl zkřížením druhů Photinia glabra x Photinia serratifolia zřejmě ve školce Fraser Nursery v Birminghamu v Alabamě v USA a byl uveden na trh v r. 1955. 

RŮST: středně bujný, rychlejší než u mnoha jiných stálezelených druhů se širokými listy, ale kompaktnější než původní hybrid. Je to menší stálezelený strom nebo keř dorůstající výšky a šířky 3–5 m. Dobře snáší přísnější konturový řez. Letorosty a mladé listy jsou výrazně červené (od toho je odvozen jeho lidový název „červienka“), po 2–3 týdnech postupně mění barvu na leskle zelenou. Jelikož roste i třikrát ročně, bývá keř často pestrobarevný.  

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě alespoň částečně samosprašná, s oboupohlavnými drobnými květy v okolících opylovanými hmyzem. Kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: relativně nízká, jelikož jde o mezidruhový kříženec.

PLODY: nápadně červené, malé (4–12 mm) malvice v okolících, nejedlé pro lidi, ale jedlé pro ptáky.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu, na keři zůstávají po celou zimu.

VYUŽITÍ: zejména jako okrasný keř, ať už jako solitéra nebo jako živý plot, protože dobře snáší řez a je celoročně dekorativní.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín s propustnou, písčitou až hlinitou půdou, dobře snáší i vápenité půdy.

ODOLNOST: mrazuvzdorná do asi −17 °C. Po zakořenění dobře snáší i sucho. Tento kultivar je více odolný vůči houbové chorobě způsobené diplokarponem hrušňovým (Entomosporium maculatum).

PŮVOD: USA, Tennessee, McMinnville, U.S. State Arboretum, vyšlechtěna jako selekce druhé generace křížení z roku 1998 mezi odrůdami Snow Queen a Pee Wee, na trh byla uvedena v r. 2010.

 
RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky 1 m a šířky 1,5 m. Je to opadavý keř s kulatým tvarem. Listy jsou oválné s 5 až 7 laloky, dlouhé do 15 cm a široké do 17 cm, připomínají dubové listy. Během sezóny jsou středně zelené, na podzim se přebarvují do různých odstínů mahagonové červené. V zimě zaujme odlupující se kůra na větvích.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete během července až září pyramidálními květenstvími dlouhými až 25 cm a širokými až 10 cm, která vyčnívají nad olistění. Oboupohlavní květy jsou na začátku bílé, ale brzy růžoví až do tmavorůžové barvy.

 
PLODNOST: nižší, většina květů je sterilní.

 
PLODY: drobné (2x2 mm) tobolky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu, zůstanou na keři dlouho do zimy.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka, vhodná jako solitér, součást záhonů, skupiny keřů či volnějšího živého plotu. Díky kompaktnímu vzrůstu je obzvláště vhodná do menších zahrad, ale zkrášlí i ty větší či parky.

 
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, středně výživná a dobře odvodněná půda, ne nutně kyselá. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

 
ODOLNOST: mrazuodolná do -23,3 °C až -28,9 °C. Většinou netrpí chorobami ani škůdci, někdy se může vyskytnout na listech padlí či antraknóza nebo roztoči či mšice.

PŮVOD: Nizozemsko, vyšlechtil jej André van Nijnatten v roce 2013 jako odrůdu šeříku Meyerova (Syringa meyeri syn. Syringa pubescens subsp. pubescens) pod názvem Annys200810 a v Evropě se používá název Flowerfesta® White.

 
RŮST: mírný, kompaktní, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky asi jen 125 cm. Listy jsou menší (dlouhé 3-5 cm), kulatě vejčité, šťavnatě zelené.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem. Kvete opakovaně: koncem května přibližně 3 týdny a znovu v létě velkými latami drobných, bílých, sladce vonících květů, případně ještě jednou na podzim. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout.

 
PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

 
PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

 
VYUŽITÍ: nádherný okrasný kompaktní šeřík obzvláště vhodný do malých zahrad i na balkóny či střešní zahrady. Samozřejmě parádu udělá i ve velkých zahradách či parcích, například v kombinaci s růžově kvetoucí odrůdou Flowerfesta® Pink.

 
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

 
ODOLNOST: mrazuodolný do -28 °C. Je lépe odolný vůči padlí než starší odrůdy.

PŮVOD: USA, Kalifornie, vyšlechtil ji Todd Gresham vybrán před rokem 2018, křížení je neznámé, ale pravděpodobně jde o mezidruhového křížence Magnolia × veitchii a Magnolia liliiflora. 

RŮST: vzpřímený, štíhlý strom, který dosahuje výšky přibližně 15 m. Výška stromu po 10 letech je přibližně 8 metrů.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete v dubnu. Má krásné, velké, růžovobílé tulipánovité květy s průměrem přibližně 5-10 cm.

PLODNOST: nnepěstuje se pro plody.

PLODY: dřevnaté souplodí měchýřků šišticovitého až válcovitého tvaru. Semena jsou červená, s míškem, po dozrání visí na vláknitých stopkách.

VYUŽITÍ: pěstuje se téměř výhradně jako okrasný strom, vhodný do velkých zahrad, parků, městské zeleně.

STANOVIŠTĚ: upřednostňuje plné slunce až polostín a chráněné stanoviště, protože pupeny a květy mohou být poškozeny studeným větrem a pozdními jarními mrazy. Nejlépe se pěstuje v mírně vlhkých, mírně kyselých a dobře propustných půdách. Je vhodná zejména do teplých, středně teplých a chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě přibližně do −21 °C až −29 °C. Květní pupeny jsou citlivé na pozdní jarní mrazy, což je typické pro časně kvetoucí magnólie. možné choroby: koralová nekróza (Nectria cinnabarina), fytoftórová hniloba kořenů (Phytophthora spp.), šedá plíseň (Botrytis cinerea), václavka (Armillaria spp.), houbové skvrnitosti listů. Při pěstování na dobře propustných půdách a vhodném stanovišti se tyto problémy obvykle vyskytují jen zřídka.

Foto zdroj:  Philippe de Spoelberch, www.treesandshrubsonline.org

Původní euroasijská dřevina, vhodná pro slunná místa v parcích. Na jaře vyniká bílými květy, v létě krásnými plody a na podzim zbarvením listů. Plody jsou atraktivní pro ptactvo. Stromovitý keř hustého, kulovitého vzrůstu, dorůstající do výšky cca 4 m.
Nenáročná, atraktivní dřevina vhodná pro slunná místa v parcích. Na jaře vyniká bílými květy, v létě krásnými plody a na podzim zbarvením listů. Stromovitý keř hustého, kulovitého vzrůstu, dorůstající do výšky cca 4 m. Kůra je zpočátku hladká, šedohnědá, později podélně rozpukaná. Listy se na podzim zbarvují ze zelena do hnědočervena. Keř kvete v květnu velkými shluky smetanově bílých, vonných květů. Plody tvoří drobné (7–10 mm), zploštělé peckovičky s lesklou slupkou – zpočátku zelené, v srpnu se barví na světle červené, později až černé. Plody jsou atraktivní pro ptactvo. Odolnost vůči suchu i mrazům. Světlomilná, teplomilná dřevina. Stanoviště slunné/polostín, křovinaté stráně, skalnaté suché svahy, vápenité půdy. Výskyt na Slovensku od nížin až do 1300 m n. m. Původní rozšíření: Evropa, Malá Asie, severní Afrika.

PŮVOD: téměř celá Evropa po Ural a Kavkaz. Na Slovensku rozšířen zejména v nížinách (tvrdé lužní lesy) a pahorkatinách, výše jen roztroušeně v porostech jiných dřevin.

RŮST: pomalý, dorůstá výšky 30–50 m a šířky 30 m. Kmen je v mládí zakřivený, později vzpřímený, v zápoji rovný, koruna je nepravidelná, hustá, široká. Borka je olivově hnědá, nejprve hladká, poté popraskaná a hrubá až do 10 cm. Listy jsou řapíkaté, čepel podlouhle až obvejčitá, na bázi s výraznými oušky, pravidelně peřenolaločnatá se 6–8 tupými laloky. Kořenový systém je kůlový a velmi hluboký. Majestátní, dlouhověký strom, dožívá se 500, výjimečně i 1000 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy, cizosprašný, kvete v květnu, snadno jej opylí i jiné druhy dubů.

PLODNOST: pozdní, po asi 70–100 letech. Velmi variabilní v závislosti na genetických predispozicích semenáčů a na počasí. Vyšší je v případě suchého, chladného počasí během kvetení a suššího léta.

PLODY: žaludy jsou uspořádány po 2–5, jsou stopkaté, číšky jsou miskovité až polokulovité. Žaludy jsou podlouhle elipsoidní, 15–30 mm dlouhé, nezralé často po délce nevýrazně pruhované.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: kromě toho, že je významnou lesní dřevinou, je vhodný také jako okrasná dřevina do parků, alejí, mezí, velkých zahrad, jako solitér či ve skupině ve volné krajině. Plody jsou významným zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo, dají se použít také ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Včely sbírají jeho pyl, ačkoli je pro ně méně výživný. Kulinární využití: Je významným tvůrcem medovice, tedy včelařskou dřevinou. Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a pomletých) se tyto dají použít jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z kůry se používá při léčbě chronického průjmu, úplavice, horeček, krvácení. Zevně se používá k vymývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je tvrdé, velmi kvalitní a voděodolné, používá se ve stavebnictví, truhlářství, na výrobu sudů. Z duběnek, tedy hálek hmyzu na listech, lze získat třísloviny a barvivo využitelné jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale snáší i mírné zastínění. Je to druh se širokou ekologickou amplitudou, snáší kontinentální i oceánské klima. Nejlépe se mu daří na hlubokých půdách, snáší však i chudší.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, citlivější jsou květy na pozdní mrazy. Starší stromy jsou dobře odolné vůči suchu. Je silně větruodolný, dobře snáší znečištění ovzduší či zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Téměř celá Evropa, S Írán, S Turecko až po Kavkaz. V ČR se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách, v polohách od 200 do 800 m n. m.

RŮST: středně rychlý. Je to statný strom dorůstající do výšky 10–25 metrů a šířky 20 m, někdy roste i jako keř. Vytváří hustou, mohutnou korunu, kůra je hladká, červenohnědá až tmavošedá, borka světle až tmavošedá, pruhovaná. Listy jsou svěže zelené, oválné, s dvojitě pilovitým okrajem a výrazně vystupující žilnatinou. Na podzim se zbarvují do zlatožluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, opylovaný větrem. Kvete v dubnu a květnu, samčí květy tvoří válcovité, převislé, asi 3–6 cm dlouhé, volné jehnědy, samičí květy tvoří jehnědy asi 5–15 cm dlouhé, vyrůstající ze smíšených pupenů na konci letorostů.

PLODNOST: pozdní (10–20 let od výsevu).

PLODY: vejcovité nažky dlouhé 5–9 mm, uložené na bázi trojlaločného křídla. Křídla jsou uspořádána do 10–12 cm dlouhých plodenství. Nažka je nejprve zelená, po dozrání hnědá.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu.

VYUŽITÍ: velmi dobře snáší řez a tvarování, je ideální na živý plot, ale krásně vynikne i jako solitér v parcích, zahradách či ve skupině v alejích a větrolamech. Hraje důležitou roli jako výplňová dřevina v doubravách – pomáhá u dubů vytvářet přímé průběžné kmeny. Opadem zlepšuje vlastnosti půdy. Jeho dřevo je velmi tvrdé, mechanicky pevné, těžké, využívalo se k výrobě nástrojů. Kůra v minulosti sloužila k barvení vlny. Listy se dají použít zevně do obvazů na hojení ran, zastavují krvácení.

STANOVIŠTĚ: nenáročný na světelné podmínky, vyhovuje mu slunné stanoviště, polostín i stín. Nenáročný také na půdu, nejlépe se mu daří v hlinité neutrální půdě, ale zvládne i vápnitou či mírně kyselou. Nemá rád jen vysloveně zamokřené půdy, velmi kyselou rašelinu.
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -26 °C až -29 °C, dobře větruodolný, dobře zakořeněný snáší sucho či vyšší teploty.

Krásný, dekorativní, dlouhověký strom, roste do výšky 20–25 metrů, vytváří široce rozloženou korunu, borka je u mladých stromů šedo-hnědá, hladká, u starších stromů šupinatá, listy jednoduché, peřeně laločnaté s 3–4 páry laloků (zářezů), na podzim často sytě oranžově červeně zbarvené. Kvete v květnu. Plod je elipsoidní až hruškovitá malvice o velikosti do 1,5 cm, slupka je žlutohnědá až hnědá, tečkovaná, kožovitá. Plod je v plné zralosti jedlý, chutí připomíná datle. Teplé, suché, slunné stanoviště, odrůda vhodná do krajinných výsadeb. Není citlivá na mrazy ani na vysoké teploty. Plody vhodné k výrobě džemů, likéru, sušení i k přímé konzumaci, dobrý zdroj potravy pro ptactvo. V prvních 2–3 letech tvarovací řez, později stromu ponecháme volný růst, v případě potřeby odstraňujeme ostré větvení. Původem ze Slovenska.

PŮVOD: Francie, Fromont, mezidruhový hybrid, který kříženec druhů Magnolia denudata a Magnolia liliiflora, vypěstoval Étienne Soulange-Bodin v roce 1820 a v r. 1827 poprvé vykvetla. Rod je pojmenován podle francouzského botanika P. Magnola.

RŮST: středně bujný. Je to obvykle keř nebo malý strom vysoký a široký až 5 m s popelavě šedou borkou. Letorosty a velké pupeny jsou zelenkavě plstnaté. Listy jsou vejčité, kožovité, dlouhé 10–20 cm, široké 7–10 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete ještě před rašením listů v dubnu a květnu velkými (10 cm), vzpřímenými květy s 6–9 okvětními lístky, cca. 4 cm širokými, nejčastěji růžovými nebo z vnitřní strany bílými a z vnější růžovými. 

PLODNOST: středně raná, 3-7 let po výsadbě, v případě nevymrznutí květů pravidelná.

PLODY: nejedlé, ale dekorativní červené měchýřky ve vzpřímených, podlouhlých, dřevnatějících souplodích.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září.

VYUŽITÍ: Nejen na jaře obrovskými květy, ale i v létě a na podzim listy a plody dekorativní keř či strom, který je vhodné pěstovat jako solitéru či v kombinaci s jinými magnoliemi v dostatečné vzdálenosti, aby měly dost světla. Vhodná do středně velkých a velkých zahrad, parků a jiné městské zeleně, zejména v ochraně budov. Kulinární využití: mírně štiplavé, po zázvoru chutnající květní lupínky se mohou jíst syrové samotné či jako součást salátů, ale častěji se používají k výrobě sirupu, limonády, octa, nakládaných lístků, opražených květních pupenů či jako náplň různých asijských pirožků. 

STANOVIŠTĚ: sluneční či slabý polostín, chráněné před studeným větrem a pozdními mrazy. Nejlépe jí vyhovuje vlhká, ale nezamokřená, mírně kyselá, humózní, hlinitá půda, nemá ráda příliš suchou půdu. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh, případně chráněných chladnějších.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě a v pupenech během zimy do -29 °C až -34 °C. Je náchylná k poškození květů pozdními jarními mrazy. obvykle příliš netrpí škůdci či chorobami, někdy se mohou objevit puklice nebo listové skvrnitosti. Je dobře odolná vůči znečištění ovzduší.

PŮVOD: druh má původ v oblastech sousedících s Černým mořem, od Albánie přes Kavkaz až po Turecko a Írán, od středověku se pěstuje jako okrasný druh pro své neopadavé listy, do Evropy byl dovezen v r. 1546. Ačkoli se listy podobá vavřínu pravému, není s ním příbuzná, ale s dalšími druhy rodu Prunus jako třešeň, višeň či slivoň. Odrůda Novita byla vybrána v Itálii okolo roku 2000 jako mrazuvzdornější a k chorobám méně náchylná.

RŮST: středně bujný. Je to stálezelený keř nebo nízký strom dorůstající u nás do 6 m výšky a do 10 m šířky, s tmavohnědou až černou borkou. Velmi dobře snáší řez na živý plot. Listy jsou velmi dekorativní – lysé, lesklé, eliptické až vejčité, dlouhé až 20 cm a široké 1–10 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete v dubnu až květnu silně vonnými květy, k dosažení plodů potřebujete jinou odrůdu nebo semenáč bobkovišně lékařské v blízkosti do cca 100 m.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: kulovité až vejčité lesklé černé peckovice s průměrem asi 8 mm a jednou velkou peckou, uspořádané v přímých hroznech. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: zejména jako dekorativní živý plot velmi dobře snášející řez i zastínění. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé syrové či tepelně upravené, ačkoli celá rostlina obsahuje jedovatý kyanovodík, který dává charakteristickou chuť a vůni hořkým mandlím, ten se však soustředí zejména do listů a jader pecek, které se nekonzumují. Pokud jsou plody hořké, nedoporučuje se jejich konzumace. Čerstvé listy mají protikřečové, uklidňující účinky, používaly se k léčbě kašle, včetně černého kašle, astmatu a nechutenství, ale používat je třeba s opatrností. Studený výluh z listů se používal k výplachům očí při jejich infekcích. Voda destilovaná z listů se využívá v parfumérii a z listů se dá získat zelené barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín až hustý stín pod stromy. Preferuje dobře odvodněnou, vlhkou, hlinitou půdu, ale dobře snáší i těžkou jílovitou či mírně vápnitou půdu. Vhodná do teplých a středně teplých chráněných poloh.

ODOLNOST: mrazuodolná do asi −23 °C, více než mnohé jiné odrůdy, dobře regeneruje po případném namrznutí. Tato odrůda je méně náchylná k padlí než mnohé jiné. Snáší široké spektrum půd a i silnější zastínění.

PŮVOD: velká část Evropy a Asie, vystupuje vysoko na sever, ve Skandinávii až po 71° s. šířky a na východ zasahuje až po povodí řeky Leny. Na Slovensku roste hlavně ve vyšších polohách od 700 do 1670 m n. m., v ČR od nížin až po hory. V nižších polohách roste na mokřadech a rašeliništích, v horských polohách většinou v pásmu kosodřeviny.

RŮST: bujný, je to opadavý strom dorůstající do výšky 20–25 m a šířky 10 m, ale někdy v extrémních polohách roste jako keř. Koruna je vejcovitá, větve – na rozdíl od břízy převislé – jsou vzpřímené pod ostrým úhlem, tedy nepřevisají. Kůra je bílá, hladká i ve vyšším věku, odlupuje se v příčných plátech. Listy jsou široce vejčité až okrouhlé, po okraji jednoduše pilovité, mladé plstnaté, později svrchu lysající a chlupy zůstávají jen na rubu na žilkách.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, částečně samosprašná, větrem opylovaná, květy jsou jednopohlavné, samčí jehnědy se zakládají už na podzim, v době květu jsou 30–60 mm dlouhé, převislé, samičí jehnědy jsou vzpřímené, 10–15 cm dlouhé. Kvete od března do dubna.

PLODNOST: pozdní (ve věku 10–15 let v zápoji, dříve u solitérů v parku apod.), velmi vysoká během semenných let, která jsou každé 2–4 roky, v mezičase nižší.

PLODY: křídlaté nažky (1–2 mm), křidélko je široké jako nažka, nažky jsou uspořádány do šišticovitého souplodí.

DOZRÁVÁNÍ: podle lokality v červenci až září, později než plody břízy převislé ve stejné lokalitě.

VYUŽITÍ: strom je vhodný jako pionýrský druh k výsadbě do podmáčených ploch, ke zpevnění břehů, do parků a větších zahrad s dostatečně vlhkou půdou, k vodním prvkům. Vytváří příznivé ekologické podmínky pro ostatní rostliny a svým opadlým listím také zajišťuje zvýšení mikrobiální aktivity. Léčivé využití: Mladé listy a pupeny se využívají ve formě čaje močopudně, k bezpečnému rozpouštění ledvinových kamenů, proti dně a revmatismu, snižují cholesterol, esenciální olej získaný z vnitřní kůry na různé kožní problémy (zejména na ekzémy a psoriázu) či vracející se horečku. Kulinární využití: Na jaře lze ze starších stromů získávat navrtáním kmene v přiměřeném množství mízu, tzv. březovou vodu, která se může dále povařit na sirup nebo se z ní dělá i pivo. Technické využití: Dřevo je měkké a lehké a používá se zejména na výrobu papíru a jako palivové, ale také v řezbářství či výrobě hraček. Kůra se používala na výrobu nádob, kánoí či šindelů na střechu. Mladé větvičky lze použít k výrobě metel. Ze dřeva se získává velmi kvalitní dřevěné uhlí použitelné jako umělecký uhlík.

STANOVIŠTĚ: slunné, je výrazně světlomilná. Může růst v jílovitých, hlinitých i písčitých půdách, ale je náročná na půdní vlhkost, nesnáší suché půdy.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorná v dřevě do -40 °C až -45,6 °C, snáší velké výkyvy teplot. Je silně odolná vůči zamokření půdy i krátkodobému zaplavení, toleruje i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: jižní, západní, střední Evropa, na západ do Irska a Anglie, východně až po Ukrajinu k Donu. Izolovaná lokalita v severní Africe. Teplomilné doubravy, lesostepi, křoviny, lesní okraje.

RAST: poloopadavý až opadavý keř, doroste do 2–5 m. Výtisky jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejčité. Listy má podlouhlé až podlouhle kopinaté, na vrchní straně tmavě zelené, na spodní straně žlutozelené, slabě kožovité, vstřícné nebo po 3 v prstencích. Velmi dobře snáší řez do živých plotů. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.

OPyLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až červenci, má oboupohlavné květy opylované hmyzem. Je samosprašný. Květy jsou čtyřčetné, bílé až zelenkavě bílé, uspořádané v malých latách, kalich je zvonkovitý, koruna trychtýřovitá.

PLODNOST: raná, vysoká v případě ponechání květů a vyvíjejících se plodů při řezu.

PLODY: kulovité až vejčité bobule, černé, lesklé, pro nás nejedlé, ale jedlé pro ptáky, s dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v latách. Získává se z nich modrozelené barvivo, trvanlivější než většina jiných zelených přírodních barviv.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: dekorativní keř, vhodný do živých plotů. Plody jsou jedlé pro ptáky.

STANOVIŠTĚ: slunná až polostín, od vlhčí až po sušší půdu. Velmi vhodný jako keř do živého plotu.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do -29 °C až -34 °C, odolný proti suchu, dobře snáší znečištění ovzduší.