Řadit podle:
82 produktů
82 produktů
PŮVOD: Eurasie, na Z po Anglii, na S po jih Skandinávie, na V přes Ural až po Omsk, na J po severní Španělsko, jižní Francii, střední Itálii a severní Řecko.
RŮST: středně rychlý. Je to dlouhověký, mohutný listnatý strom s rozložitou, hustě rozvětvenou korunou, dorůstající do výšky 20 až 40 m a šířky asi 12 m. Kůra je světlehnědá až šedá, borka tmavošedá, mělce rozpukaná do podélných pásů. Sytě zelené listy jsou souměrné, široce srdčité, po okrajích pilovité, na spodní straně šedozelené, chlupaté. Dožije se i 1000 let.
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně samosprašná. Žlutobílé květy jsou uspořádané ve vzpřímených vrcholících, kvetou v červnu a červenci, asi 2 týdny po květech lípy velkolisté, krásně voní.
PLODNOST: u volně stojících stromů středně raná, ve 12.–20. roce života, u stromů v lese pozdní, až v 25.–30. roce života.
PLODY: oříšky oválného tvaru, nesoucí hnědá semena.
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.
VYUŽITÍ: celý strom je velmi dekorativní, krajinotvorný, vhodný k výsadbě v zahradách, parcích a na veřejných prostranstvích, do alejí a stromořadí, jako solitéry či dvojice do krajiny ke kapličkám atd. Je to významná medonosná dřevina. Listové pupeny jsou jedlé, chutnají jako oříšky. Jedlé a velmi chutné jsou právě se rozvíjející či čerstvě rozvinuté, ještě poloprůsvitné listy – samotné či v salátech. Květy jsou jedlé i léčivé: mají protikřečové účinky, podporují pocení a vykašlávání, snižují krevní tlak, jsou uklidňující a mírně projímavé, používají se při nachlazení a proti špatnému trávení, kornatění cév, zvracení či bušení srdce. Jedlé jsou i květní pupeny či ještě měkké mladé plody, z nichž se dá vyrobit falešná čokoláda. Dřevo je měkké a velmi vhodné na řezbářství, dřevěné uhlí z větviček se používá na kreslení.
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, snese i větrná místa. Upřednostňuje úrodnou, vlhkou, hlinitou, vápenitou až neutrální půdu, toleruje i mírně kyselou půdu. Nesnáší jen příliš suchou či příliš vlhkou půdu. Přirozeně roste na humózních a vlhčích půdách, v sutových a lužních lesích, v dubohabřinách. Vhodná od nížin po vyšší polohy.
ODOLNOST: spolehlivě mrazuvzdorná ve dřevě do -34 °C až -40 °C, silně větruvzdorná.
PŮVOD: Z, střední a JV Evropa, na S po Dánsko, na V po Z Ukrajinu, na J končí S Španělskem a J Itálií. Izolované lokality jsou v J Švédsku a Malé Asii.
RŮST: středně rychlý. Je to mohutný, dlouhověký strom dorůstající do výšky 30–40 metrů a šířky 20 m, dožívá se až 600 let. Koruna je široce vejcovitá až kulovitá, rozložitá. Kůra červenohnědá až hnědošedá, borka šedá, rozpukaná. Listy jsou jednoduché, široce srdčité, s výrazně pilovitým okrajem, na horní straně tmavě zelené, lysé, na spodní straně žlutavě zelené, na žilkách hustě chlupaté.
OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, hmyzosnubná. Žlutobílé květy jsou uspořádané v převislých vrcholících po 2–3, max. 7, kvetou v červnu, asi 2 týdny před l. malolistou.
PLODNOST: plody spolehlivě dozrávají i v chladnějších polohách – na rozdíl od plodů l. malolisté.
PLODY: kulovité oříšky se 4–5 hranami o velikosti 0,6–1 cm, oplodí je v plné zralosti tvrdé, hustě plstnaté, nedá se stlačit prsty.
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu, plody zůstávají na stromě přes zimu.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní, krajinotvorná, významná medonosná dřevina vhodná do zahrad, parků, alejí a stromořadí, jako solitéra či dvojice do krajiny ke kapličkám. Listové pupeny jsou jedlé, chutnají jako oříšky. Jedlé a velmi chutné jsou právě se rozvíjející listy. Květy jsou jedlé i léčivé: mají protikřečové účinky, podporují pocení a vykašlávání, snižují krevní tlak, jsou uklidňující a mírně projímavé, používají se při nachlazení a proti špatnému trávení, kornatění cév, zvracení či bušení srdce. Jedlé jsou i květní pupeny či ještě měkké mladé plody, z nichž se dá vyrobit falešná čokoláda. Dřevo je měkké a velmi vhodné na řezbářství, dřevěné uhlí z větviček se používá na kreslení.
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, snese i větrné. Upřednostňuje úrodnou, vlhkou, hlinitou, hlubokou, vápenitou až neutrální půdu, toleruje i mírně kyselou, nesnáší jen příliš suchou či příliš vlhkou. Přirozeně roste na humózních, vlhčích půdách, v sutových a roklinových lesích, v javorových a lipových bučinách. Dobře snáší zastínění a udrží se i pod jinými dřevinami alespoň jako keř. Je náročná na vyšší vzdušnou vlhkost. Vhodná od nížin po vyšší polohy.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě do -29 °C až -34 °C, je citlivější na pozdní jarní mrazy.
PŮVOD: prastará dřevina Dálného východu, tzv. živá fosilie, patří mezi nahosemenné rostliny podobně jako jehličnany, je jediným druhem ve svém oddělení jinanotvaré, třídě jinany. Do Evropy byl dovezen v r. 1727. V Japonsku a Číně považovaný za posvátný strom, symbolizující dlouhověkost, sílu, vytrvalost.
RŮST: růst je pomalý, vytváří strom dorůstající do výšky 30 m v případě samčích stromů, samičí jedinci jsou obvykle nižší se širokou korunou. Kůra je hladká, borka tmavě šedá, rozpukaná do nepravidelných políček. Listy jsou 4-10 cm velké, vějířovité, dvoulaločné, opadavé, na podzim se zbarvují do jasně žluta.
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až květnu, samčí květy tvoří žluté, jehnědovité šištice, samičí vyrůstají z paždí listů na 3-4cm dlouhé stopce.
PLODNOST: pozdní, začíná po 20-30 letech, do plné plodnosti vstupuje asi ve 40 letech a může se udržet do 150 - 200 let (v Číně jsou i 500leté rodící stromy). Plodnost je různě vysoká a různě pravidelná v závislosti na kvalitě semenáče, vzdálenosti od opylovače a podmínkách prostředí. Ve své domovině může dospělý strom produkovat i 200-400 kg semen ročně.
PLODY: semeno obalené dužnatým míškem, zpočátku zeleným, po dozrání žlutým, nepříjemně zapáchajícím. Semeno je jedlé v malém množství za syrova, ve větším, ale stále střídmém po tepelné úpravě - obvykle pečené, pražené či vařené.
DOZRÁVÁNÍ: koncem léta, na podzim po opadu.
VYUŽITÍ: v Číně se jinan pěstuje ve velkém kvůli semenům, existuje minimálně 44 odrůd. Jinak je to krásná parková dřevina či strom do velkých zahrad. Listy podporují krevní oběh a mají tonizující efekt na mozek, paměť, periferní cévy, pomáhají při diagnózách jako tinnitus uší či glaukom očí. Obsahují ginkgolidy, které tlumí alergické reakce, takže se používají při astmatu.
STANOVIŠTĚ: dřevina je světlomilná, nenáročná na půdu.
ODOLNOST: odolná a adaptabilní dřevina, v dospělosti dobře snáší mrazy do -34,4 °C až -40 °C, odolává znečištění, zasolení půdy posypovou solí, vysokým teplotám, suchu, větru, škůdcům a chorobám.
PŮVOD: Evropa, Malá Asie.
RŮST: pomalý. Tvoří trnitý, rozložitý keř nebo strom dorůstající do výšky 2–10 m. Kůra kmene je šedá až šedočerná, listy jsou tmavě zelené, střídavé, okrouhle vejčité, vícelaločnaté s hlubokými zářezy. Dobře snáší řez a tvarování, i v živých plotech, ale bez řezu v nich umí být plodnější (až cca 300 g/2,5 m2).
OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete v květnu a červnu, květenství s 10–20 bílými květy jsou uspořádána do vzpřímených vrcholíků.
PLODNOST: raná (5–8 let po výsevu), v případě přítomnosti geneticky odlišného jedince v dosahu opylovačů vysoká, květy obvykle nevymrzají.
PLODY: malé (5–11 x 4–7 mm), elipsovité až kulovité šarlatově červené malvice na krátké stopce, se suchou, moučnatou, chuťově mírně nahořklou dužninou a jedním tvrdým semenem uprostřed.
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.
VYUŽITÍ: Často se vysazuje do neproniknutelných živých plotů, mezí, ale je krásný i jako solitéra v zahradě či parku. Je na něj vázáno velké množství domácího hmyzu. Květy mají na začátku kvetení příjemnou vůni, která se ale později pro mnoho lidí stává nepříjemnou. Komu nevadí, může květy použít do sirupu či pudinku. Plody jsou důležitou potravou pro ptactvo. Syrové nejsou příliš chutné, ale dají se zpracovat na džemy, ovocné kůže, vysušit a pomlít a přidat k mouce či použít do čaje. Obsahují mnoho bioflavonoidů a působí pozitivně na krevní oběh, snižují krevní tlak a pomáhají obnovit normální srdeční rytmus, v kombinaci s ginkgem zlepšují prokrvení mozku. Rozšiřují cévy, působí proti křečím a uklidňujícím způsobem. Podobně působí i květy a spolu s plody se používají ve formě čajů nebo tinktur. Velmi chutné jsou čerstvě rozvité lístky s oříškovou příchutí v salátu. Sušené listy se dají použít jako náhrada čínského čaje, pražená semínka jako náhrada kávy.
STANOVIŠTĚ: světlomilná a teplomilná dřevina, poroste i v polostínu, ale tam nebude tak plodná. Obľubuje sice hlinitopísčité, odvodněné půdy, ale vůbec není náročný na půdu. Po dobrém zakořenění se mu daří i v těžké, mokré, jílovité či sušší půdě, kyselé či zásadité.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně suchovzdorný po dobrém zakořenění. Náchylný k bakteriální spále, strupovitosti.
PŮVOD: světlé háje teplých oblastí jihovýchodní Evropy a Malé Asie, od roku 1759 v západní Evropě.
RŮST: středně bujný, tvoří nízký, obvykle keřovitý strom dorůstající do 7 až 10 m. Asi 4cm velké listy jsou málo laločnaté, někdy téměř jednoduché, jen u báze bývají naznačeny dva laloky. Jsou okrouhle vejčité a hrubě dvakrát pilovité. Na podzim se pěkně vybarvují dožluta nebo dočervena.
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až červnu v převislých stopkatých latách s bělavými korunními plátky.
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.
PLODY: dvounažky, zpočátku zelené, potom horní hrany s karmínově červenou konturou.
DOZRÁVÁNÍ: v září.
VYUŽITÍ: jako celoročně okrasný strom do parků a zahrad, dobře snáší městské prostředí.
STANOVIŠTĚ: upřednostňuje kvalitní, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu na slunném stanovišti, ale roste dobře i v těžkých jílovitých půdách. Půdy mu vyhovují od mírně kyselých po mírně zásadité.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, odolný vůči suchu, znečištění ovzduší a vůči zasolení půdy posypovou solí.
PŮVOD: není zcela jasný, pravděpodobně jde o křížence druhů Platanus occidentalis a P. orientalis. U nás byl poprvé vysazen pravděpodobně v 1. polovině 19. století. V současnosti jde o v Evropě nejčastěji vysazovaný platan.
RŮST: opadavý strom dorůstající do výšky až kolem 40 m, se širokou korunou a tlustým kmenem. Kůru starších stromů tvoří několik vrstev s různou barvou a postupně se odlupuje, čímž kmen získává velmi charakteristický a dekorativní vzhled. Listy jsou středně hluboko dlanitě lalokovité, listová čepel je 3-7-laločná.
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v dubnu až květnu, současně s rašením listů. Květy jsou jednopohlavné a strom je jednodomý.
PLODNOST: raná (do 10 let), pravidelná.
PLODY: kulovité plodenství nažek je výrazně štětinovitě, dosahuje průměru 2,5–3,5 cm, vyrůstá na stopkách po 1–3 kusech.
DOZRÁVÁNÍ: v listopadu až prosinci.
VYUŽITÍ: vhodný do parků, velkých zahrad či alejí.
STANOVIŠTĚ: ideální slunné, teplé, s dostatečně vlhkou půdou, namrzá jen velmi výjimečně. Dobře snáší vysokou hladinu podzemní vody. U nás je dřevinou nížin a pahorkatin, ale ve Švýcarsku roste až do 800 m n.m.
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -23 °C, je vhodný i do půd s vyšším obsahem vápníku, je odolný proti znečištění městského prostředí.
PŮVOD: Nizozemsko, vyšlechtil jej André van Nijnatten v roce 2013 jako odrůdu šeříku Meyerova (Syringa meyeri syn. Syringa pubescens subsp. pubescens) pod názvem Annys200817 a v Evropě se používá název Flowerfesta® Pink.
RŮST: mírný, kompaktní, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky asi jen 125 cm. Listy jsou menší (dlouhé 3-5 cm), kulatě vejčité, šťavnatě zelené.
OPELOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem. Kvete opakovaně: koncem května přibližně 3 týdny a znovu v létě velkými latami drobných, bílých, sladce vonících květů, případně ještě jednou na podzim. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout.
PLODNOST: nepěstuje se pro plody.
PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.
DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.
VYUŽITÍ: nádherný okrasný kompaktní šeřík obzvláště vhodný do malých zahrad i na balkóny či střešní zahrady. Samozřejmě parádu udělá i ve velkých zahradách či parcích, například v kombinaci s bíle kvetoucí odrůdou Flowerfesta® White.
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.
ODOLNOST: mrazuodolný do -28 °C. Je lépe odolný vůči padlí než starší odrůdy.
Opadavý keř nebo keřovitě rostoucí strom dorůstající do výšky 4 m. Vstřícné, laločnaté, po okraji tupě zubaté listy se podobají javorovým listům a na podzim se zbarvují ze světle zelené do červenofialové. Keř kvete od června do července a zaujme nádhernými velkými, bílými květenstvími. Plody tvoří jednosemenné kulovité peckovičky, které jsou zpočátku tuhé, bělavé s červeným líčkem, později měkké, karmínově červené. Velikost 10–15 mm. Semínko uvnitř peckovičky dozrává od září do října. Plody jsou hořké chuti a obsahují jedovaté látky, ale mají i léčivé účinky. Vysazuje se pro zpevnění břehů potoků a řek a při parkových úpravách. Zaujme především nápadnými bílými květy, atraktivními červenými plody a na podzim krásně zbarvenými, tmavofialovými listy. Plody jsou potravou pro ptactvo. V léčitelství se využívají plody a kůra kaliny. Přirozený výskyt v těžších jílovitých půdách, lužní lesy, vlhčí listnaté lesy, křoviny, meze. Nížiny až polohy do 1300 m n. m. Původní rozšíření: Evropa, Malá Asie, severní Afrika.
PŮVOD: velká část Evropy a Asie, vystupuje vysoko na sever, ve Skandinávii až po 71° s. šířky a na východ zasahuje až po povodí řeky Leny. Na Slovensku roste hlavně ve vyšších polohách od 700 do 1670 m n. m., v ČR od nížin až po hory. V nižších polohách roste na mokřadech a rašeliništích, v horských polohách většinou v pásmu kosodřeviny.
RŮST: bujný, je to opadavý strom dorůstající do výšky 20–25 m a šířky 10 m, ale někdy v extrémních polohách roste jako keř. Koruna je vejcovitá, větve – na rozdíl od břízy převislé – jsou vzpřímené pod ostrým úhlem, tedy nepřevisají. Kůra je bílá, hladká i ve vyšším věku, odlupuje se v příčných plátech. Listy jsou široce vejčité až okrouhlé, po okraji jednoduše pilovité, mladé plstnaté, později svrchu lysající a chlupy zůstávají jen na rubu na žilkách.
OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, částečně samosprašná, větrem opylovaná, květy jsou jednopohlavné, samčí jehnědy se zakládají už na podzim, v době květu jsou 30–60 mm dlouhé, převislé, samičí jehnědy jsou vzpřímené, 10–15 cm dlouhé. Kvete od března do dubna.
PLODNOST: pozdní (ve věku 10–15 let v zápoji, dříve u solitérů v parku apod.), velmi vysoká během semenných let, která jsou každé 2–4 roky, v mezičase nižší.
PLODY: křídlaté nažky (1–2 mm), křidélko je široké jako nažka, nažky jsou uspořádány do šišticovitého souplodí.
DOZRÁVÁNÍ: podle lokality v červenci až září, později než plody břízy převislé ve stejné lokalitě.
VYUŽITÍ: strom je vhodný jako pionýrský druh k výsadbě do podmáčených ploch, ke zpevnění břehů, do parků a větších zahrad s dostatečně vlhkou půdou, k vodním prvkům. Vytváří příznivé ekologické podmínky pro ostatní rostliny a svým opadlým listím také zajišťuje zvýšení mikrobiální aktivity. Léčivé využití: Mladé listy a pupeny se využívají ve formě čaje močopudně, k bezpečnému rozpouštění ledvinových kamenů, proti dně a revmatismu, snižují cholesterol, esenciální olej získaný z vnitřní kůry na různé kožní problémy (zejména na ekzémy a psoriázu) či vracející se horečku. Kulinární využití: Na jaře lze ze starších stromů získávat navrtáním kmene v přiměřeném množství mízu, tzv. březovou vodu, která se může dále povařit na sirup nebo se z ní dělá i pivo. Technické využití: Dřevo je měkké a lehké a používá se zejména na výrobu papíru a jako palivové, ale také v řezbářství či výrobě hraček. Kůra se používala na výrobu nádob, kánoí či šindelů na střechu. Mladé větvičky lze použít k výrobě metel. Ze dřeva se získává velmi kvalitní dřevěné uhlí použitelné jako umělecký uhlík.
STANOVIŠTĚ: slunné, je výrazně světlomilná. Může růst v jílovitých, hlinitých i písčitých půdách, ale je náročná na půdní vlhkost, nesnáší suché půdy.
ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorná v dřevě do -40 °C až -45,6 °C, snáší velké výkyvy teplot. Je silně odolná vůči zamokření půdy i krátkodobému zaplavení, toleruje i zasolení půdy posypovou solí.
PŮVOD: světlomilná a velmi přizpůsobivá dřevina kontinentálního klimatu, vyskytující se v ČR od nejnižších poloh až do 1150–1450 m n. m.
RŮST: elegantní strom se štíhlým kmenem dorůstá do výšky 15 až 30 metrů a dožívá se 60 až 100 let. Koruna je nepravidelná, tenké větve posledního řádu převisají. Kůra je žlutohnědá až červenohnědá, borka bílá až stříbřitá, matná, odlupující se v příčných pásech hlavně ve střední části kmene, zatímco ve spodní části kmene černá a puká. Jednoduché listy jsou kosočtverečného až trojúhelníkového tvaru s prodlouženou špičkou, jejich barva je jasně zelená, na podzim žlutá, v mládí jsou lepkavé.
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až květnu a má samičí i samčí květy (válcovité jehnědy) na tomtéž stromě, ale je silně cizosprašná. Je opylována větrem.
PLODY: 2–3 mm velké nažky lemované blanitými křídly, která jsou asi 3× širší než samotné semeno. Nažky jsou uspořádány v šišticovém plodenství, které po dozrání opadává.
DOZRVÁNÍ: v srpnu.
VYUŽITÍ: je důležitým krajinotvorným prvkem a hraje významnou roli při ozelenění a rekultivaci krajiny. Patří k pionýrským druhům – jako jedna z prvních osidluje holiny, volné plochy, brownfieldy, prostředí zničené požáry či kalamitami. Je výborným výplňovým, rychle rostoucím druhem do větrolamů a vytváří krásné háje. Vytváří příznivé ekologické podmínky pro ostatní rostliny a svými opadanými listy také zvyšuje mikrobiální aktivitu. Léčivé využití: Mladé listy a pupeny se využívají ve formě čaje močopudně, k bezpečnému rozpouštění ledvinových kamenů, proti dně a revmatismu, snižují cholesterol, olej získaný z kůry na různé kožní problémy. Kulinarické využití: Na jaře se ze starších stromů může získávat navrtáním kmene v přiměřeném množství míza, tzv. březová voda, která se může dále povařit na sirup nebo se z ní dělá i pivo.
STANOVIŠTĚ: slunné, nenáročná na půdu, pionýrská dřevina vyžadující jen dostatek slunce.
ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorná ve dřevě až do -40 °C až -45,6 °C, mrazuvzdorná v květu do -3 °C, vzácné poškození květů mrazem při kvetení umí kompenzovat sekundárním kvetením. Dobře odolává suchu a větru, je nenáročná na teplo, živiny a vláhu. Toleruje zasolení půdy posypovou solí a znečištění ovzduší.
PŮVOD: východní část Severní Ameriky – od jihu východní Kanady na severu až po Georgii na jihu, od Nového Skotska na východě až po Minnesotu a Arkansas na západě. Do Evropy byl dovezen koncem 17. století. V současnosti je v Evropě často pěstován, objevuje se nejen v městské zeleni a v parcích, ale i v lesích.
RŮST: opadavý strom, dorůstá do výšky 20–30(–40) m, se šedavou borkou. Listy má dlouhé 10–25 cm a široké asi 10 cm. Na podzim se listy zejména mladších stromů zbarvují do červena, odtud pochází druhové jméno. Od příbuzných druhů s podobnou stavbou listů (Q. palustris, Q. coccinea, Q. velutina) se liší zejména jejich nápadně matným povrchem.
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu na letorostech. Květy jsou jednopohlavné, samčí tvoří převislé jehnědy, samičí jsou jednotlivé, buď sedí přímo na větvičkách, nebo mají krátké stopky. Je cizosprašný, k tvorbě semen potřebuje přítomnost dalšího geneticky odlišného jedince.
PLODNOST: do plodnosti vstupuje ve 20 až 30 letech, vyšší úrody dávají až tak 50leté stromy. Více rodí dominantní stromy s velkou a volnou korunou. Úroda je vyšší každé 2–5 let.
PLOD: žalud je téměř stejně dlouhý jako široký, kulovitý, na vrcholu se zbytkem blizny, vyrůstá po 1 až 2 na krátkých stopkách, kulovitý. Žalud je na bázi plochý, 18 až 30 mm dlouhý, lesklý, hnědý, jemně chlupatý. Číška je mělce miskovitá, silnostěnná, šupiny číšky elipsovité, kožovité, lesklé, červenohnědé, chlupaté.
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu. Plody dozrávají až po dvou létech.
VYUŽITÍ: velmi vhodná, dekorativní parková dřevina a obecně dřevina do městské zeleně či alejí. Po odstranění hořkých tříslovin buď vymýváním mletého prášku z plodů nebo po naklíčení plodů se dá použít jako přídavek do mouky.
STANOVIŠTĚ: slunce až polostín, je méně náročný na světlo a vláhu než ostatní druhy našich dubů. Relativně dobře snáší vysychání půd a teplotní rozdíly prostředí, nesnáší však zaplavování.
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C. Suchovzdornější než ostatní naše duby. Odolný vůči znečištění ovzduší.
PŮVOD: Severní Amerika, stát Ontario v Kanadě, v USA od východní části po podhůří Skalnatých hor. Jako parková a okrasná dřevina se rozšířil do Evropy, střední Asie a Číny. V Evropě byl introdukován v 17. století. U nás nejstarší exemplář, zřejmě z roku 1712, roste v Seredi v zámeckém parku.
RŮST: je bujný, dorůstá do výšky 18-30 m a šířky 10-20 m, v původním areálu dorůstá i do výšky 50 m. Je to dlouhověký, opadavý listnatý strom s výrazným terminálem a rozložitou korunou. Borka je hnědošedá až černošedá, hluboce rozbrázděná. Zpeřené listy bývají většinou lichozpeřené, ale někdy chybí koncový lístek. Jsou dlouhé 20–50 cm a složené nejčastěji z 15–19 kopinatých až vejčitých lístků dlouhých 6–11 cm s pilovitým okrajem, které jsou na horní straně lysé, na spodní řídce chlupaté. Dožívá se kolem 250-350 let.
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, částečně samosprašný, větrosnubný, se samičími a samčími květy rozkvétajícími na tomtéž stromě většinou s jistým časovým překryvem, ale přítomnost geneticky odlišných jedinců (= semenáčů či odrůd) zvyšuje plodnost. Samčí jehnědy jsou dlouhé cca 8–14 cm a široké 1–1,5 cm. Samičí květy jsou v 2–5četných koncových klasech.
PLODNOST: relativně raná, jednotlivě rostoucí stromy mohou začít plodit už ve věku 4-6 let, ale vyšší úrody je třeba očekávat až od 20-30 let věku, nejvyšší plodnost dosahuje ve věku asi 30-130 let. Pokud neomrzne v květu, plodí pravidelně, ale vyšší úrody má nepravidelně, asi 2x za 5 let.
PLODY: jsou velké (průměrně 3,5-8 cm i s rubinou, 3-4 cm bez ní), kulovité. Rubina je velmi silně, pryskyřičně vonná, při dozrávání černá, z čehož je odvozen název ořechu. Rubina se při dozrávání sama neotevírá, je třeba ji oloupat, aby se ořechy nekazily. Skořápka je velmi tvrdá a silná. Skrývá pryskyřičně aromatické a chutné, mastné jádro, které se kvůli množství pevných přepážek v plodu nedá vylousknout vcelku. Průměrně obsahuje asi 14 % cukrů, 15 % bílkovin a 65 % tuků.
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu, plody padají brzy po opadu listů.
VYUŽITÍ: stromy jsou dekorativní a voňavé, vhodné do velkých zahrad, parků či jiné městské zeleně, i do alejí či stromořadí. Kořeny vylučují juglon, který inhibuje růst mnoha rostlin v okolí, zejména malvic. Mladé semenáče jsou použitelné jako podnože pro odrůdy ořechu černého i královského. Kulinární využití: Nezralé plody se dají nakládat podobně jako „svatojánské ořechy“ vlašské a využívat k jídlu i na likéry. Zralé plody čerstvé nebo po usušení jsou chutné a velmi aromatické, přestože se nedají vylousknout vcelku či jako půlky. Jedí se přímo nebo se jimi dochucují koláče, zákusky, sušenky či zmrzlina za čerstva i v pečené podobě. Po vyjmutí ze skořápky při pokojové teplotě rychle žluknou. Podobně rychle na vzduchu a při pokojové teplotě žlukne výživný olej, který je třeba skladovat ve tmě, chladu, bez přístupu vzduchu. Ze starších stromů se šetrným navrtáním na jaře dá získat sladká míza, která má podobné kvality jako březová či javorová a dá se povařit na sirup. Léčivé využití: kůra a listy mají čisticí účinky na pokožku, používají se proti oparům a ekzémům. Při vnitřním použití působí proti zácpě i průjmu a proti střevním parazitům, ale příliš velká dávka může vyvolat zvracení. Nálev z listů snižuje krevní tlak. Kůra se může žvýkat při bolesti zubů a použít jako obklad při bolesti hlavy. Jako obklad při zánětech se může použít i rubina. Proti zánětům se používá i míza. Technické využití: má velmi kvalitní, dekorativní, tvrdé, těžké, pevné, velmi trvanlivé dřevo s jemnou texturou. Velmi dobře se s ním pracuje, dobře se lepí a leskne se po vyhlazení. Používá se na výrobu nábytku, dýh, lodí, rukojetí zbraní, v minulosti i vrtulí letadel. Z kůry, rubiny a listů se dá získat hnědé barvivo i bez použití mořidel, s použitím mořidel i šedé či černé. Rubina obsahuje také mnoho taninu, který funguje jako stabilizátor barvy. Dá se z ní povařením získat i žluté barvivo a také kvalitní dřevěné uhlí využitelné jako filtr. Příčně nařezané ořechy s tlustými, pevnými a dekorativními přepážkami se používají na výrobu bižuterie.
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před silným větrem. Ve své domovině roste na okraji lesů či při vodních tocích. Půdu preferuje dobře odvodněnou, hlubokou, hlinitou, neutrální nebo mírně kyselou či mírně zásaditou, nesnáší zamokřenou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě do -26 až -28,9 °C, na pozdní jarní mrazy v květu je náchylný podobně či méně než ořech vlašský, často raší a kvete později. Je dobře odolný vůči znečištění ovzduší. Vrtule ořechová (Rhagoletis completa) ho napadá.
PŮVOD: téměř celá Evropa po Ural a Kavkaz. Na Slovensku rozšířen zejména v nížinách (tvrdé lužní lesy) a pahorkatinách, výše jen roztroušeně v porostech jiných dřevin.
RŮST: pomalý, dorůstá výšky 30–50 m a šířky 30 m. Kmen je v mládí zakřivený, později vzpřímený, v zápoji rovný, koruna je nepravidelná, hustá, široká. Borka je olivově hnědá, nejprve hladká, poté popraskaná a hrubá až do 10 cm. Listy jsou řapíkaté, čepel podlouhle až obvejčitá, na bázi s výraznými oušky, pravidelně peřenolaločnatá se 6–8 tupými laloky. Kořenový systém je kůlový a velmi hluboký. Majestátní, dlouhověký strom, dožívá se 500, výjimečně i 1000 let.
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy, cizosprašný, kvete v květnu, snadno jej opylí i jiné druhy dubů.
PLODNOST: pozdní, po asi 70–100 letech. Velmi variabilní v závislosti na genetických predispozicích semenáčů a na počasí. Vyšší je v případě suchého, chladného počasí během kvetení a suššího léta.
PLODY: žaludy jsou uspořádány po 2–5, jsou stopkaté, číšky jsou miskovité až polokulovité. Žaludy jsou podlouhle elipsoidní, 15–30 mm dlouhé, nezralé často po délce nevýrazně pruhované.
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.
VYUŽITÍ: kromě toho, že je významnou lesní dřevinou, je vhodný také jako okrasná dřevina do parků, alejí, mezí, velkých zahrad, jako solitér či ve skupině ve volné krajině. Plody jsou významným zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo, dají se použít také ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Včely sbírají jeho pyl, ačkoli je pro ně méně výživný. Kulinární využití: Je významným tvůrcem medovice, tedy včelařskou dřevinou. Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a pomletých) se tyto dají použít jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z kůry se používá při léčbě chronického průjmu, úplavice, horeček, krvácení. Zevně se používá k vymývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je tvrdé, velmi kvalitní a voděodolné, používá se ve stavebnictví, truhlářství, na výrobu sudů. Z duběnek, tedy hálek hmyzu na listech, lze získat třísloviny a barvivo využitelné jako inkoust.
STANOVIŠTĚ: slunné, ale snáší i mírné zastínění. Je to druh se širokou ekologickou amplitudou, snáší kontinentální i oceánské klima. Nejlépe se mu daří na hlubokých půdách, snáší však i chudší.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, citlivější jsou květy na pozdní mrazy. Starší stromy jsou dobře odolné vůči suchu. Je silně větruodolný, dobře snáší znečištění ovzduší či zasolení půdy posypovou solí.
PŮVOD: Nizozemsko, vyšlechtil jej André van Nijnatten v roce 2013 jako odrůdu šeříku Meyerova (Syringa meyeri syn. Syringa pubescens subsp. pubescens) pod názvem Annys200810 a v Evropě se používá název Flowerfesta® White.
RŮST: mírný, kompaktní, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky asi jen 125 cm. Listy jsou menší (dlouhé 3-5 cm), kulatě vejčité, šťavnatě zelené.
OPELOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem. Kvete opakovaně: koncem května přibližně 3 týdny a znovu v létě velkými latami drobných, bílých, sladce vonících květů, případně ještě jednou na podzim. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout.
PLODNOST: nepěstuje se pro plody.
PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.
DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.
VYUŽITÍ: nádherný okrasný kompaktní šeřík obzvláště vhodný do malých zahrad i na balkóny či střešní zahrady. Samozřejmě parádu udělá i ve velkých zahradách či parcích, například v kombinaci s růžově kvetoucí odrůdou Flowerfesta® Pink.
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.
ODOLNOST: mrazuodolný do -28 °C. Je lépe odolný vůči padlí než starší odrůdy.
Původní euroasijská dřevina, vhodná pro slunná místa v parcích. Na jaře vyniká bílými květy, v létě krásnými plody a na podzim zbarvením listů. Plody jsou atraktivní pro ptactvo. Stromovitý keř hustého, kulovitého vzrůstu, dorůstající do výšky cca 4 m.
Nenáročná, atraktivní dřevina vhodná pro slunná místa v parcích. Na jaře vyniká bílými květy, v létě krásnými plody a na podzim zbarvením listů. Stromovitý keř hustého, kulovitého vzrůstu, dorůstající do výšky cca 4 m. Kůra je zpočátku hladká, šedohnědá, později podélně rozpukaná. Listy se na podzim zbarvují ze zelena do hnědočervena. Keř kvete v květnu velkými shluky smetanově bílých, vonných květů. Plody tvoří drobné (7–10 mm), zploštělé peckovičky s lesklou slupkou – zpočátku zelené, v srpnu se barví na světle červené, později až černé. Plody jsou atraktivní pro ptactvo. Odolnost vůči suchu i mrazům. Světlomilná, teplomilná dřevina. Stanoviště slunné/polostín, křovinaté stráně, skalnaté suché svahy, vápenité půdy. Výskyt na Slovensku od nížin až do 1300 m n. m. Původní rozšíření: Evropa, Malá Asie, severní Afrika.
Dlouhověký, opadavý listnatý strom s kuželovitou korunou, dorůstající v našich podmínkách do výšky až 25 m a šířky 10–15 m. Zajímavě tvarované, čtyřlaločné zelené listy se na podzim zbarvují dožluta. Strom v květnu až červenci vyniká velkými, kalíškovitými, žlutozelenými květy s oranžovým pruhováním, uvnitř s četnými světle žlutými tyčinkami. Květy připomínají tvar tulipánu. Plod je jednosemenná křídlatá nažka. Semena dozrávají od srpna do října, podle lokality. Slunné stanoviště. Půdy hluboké, propustné, mírně kyselé, rovnoměrně vlhké. Mrazuvzdornost do -30 ℃. Velmi stará dřevina pocházející z východu USA.
PŮVOD: USA, Tennessee, McMinnville, U.S. State Arboretum, vyšlechtěna jako selekce druhé generace křížení z roku 1998 mezi odrůdami Snow Queen a Pee Wee, na trh byla uvedena v r. 2010.
RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky 1 m a šířky 1,5 m. Je to opadavý keř s kulatým tvarem. Listy jsou oválné s 5 až 7 laloky, dlouhé do 15 cm a široké do 17 cm, připomínají dubové listy. Během sezóny jsou středně zelené, na podzim se přebarvují do různých odstínů mahagonové červené. V zimě zaujme odlupující se kůra na větvích.
OPELOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete během července až září pyramidálními květenstvími dlouhými až 25 cm a širokými až 10 cm, která vyčnívají nad olistění. Oboupohlavní květy jsou na začátku bílé, ale brzy růžoví až do tmavorůžové barvy.
PLODNOST: nižší, většina květů je sterilní.
PLODY: drobné (2x2 mm) tobolky.
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu, zůstanou na keři dlouho do zimy.
VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka, vhodná jako solitér, součást záhonů, skupiny keřů či volnějšího živého plotu. Díky kompaktnímu vzrůstu je obzvláště vhodná do menších zahrad, ale zkrášlí i ty větší či parky.
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, středně výživná a dobře odvodněná půda, ne nutně kyselá. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.
ODOLNOST: mrazuodolná do -23,3 °C až -28,9 °C. Většinou netrpí chorobami ani škůdci, někdy se může vyskytnout na listech padlí či antraknóza nebo roztoči či mšice.
PŮVOD: Téměř celá Evropa, S Írán, S Turecko až po Kavkaz. V ČR se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách, v polohách od 200 do 800 m n. m.
RŮST: středně rychlý. Je to statný strom dorůstající do výšky 10–25 metrů a šířky 20 m, někdy roste i jako keř. Vytváří hustou, mohutnou korunu, kůra je hladká, červenohnědá až tmavošedá, borka světle až tmavošedá, pruhovaná. Listy jsou svěže zelené, oválné, s dvojitě pilovitým okrajem a výrazně vystupující žilnatinou. Na podzim se zbarvují do zlatožluta.
OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, opylovaný větrem. Kvete v dubnu a květnu, samčí květy tvoří válcovité, převislé, asi 3–6 cm dlouhé, volné jehnědy, samičí květy tvoří jehnědy asi 5–15 cm dlouhé, vyrůstající ze smíšených pupenů na konci letorostů.
PLODNOST: pozdní (10–20 let od výsevu).
PLODY: vejcovité nažky dlouhé 5–9 mm, uložené na bázi trojlaločného křídla. Křídla jsou uspořádána do 10–12 cm dlouhých plodenství. Nažka je nejprve zelená, po dozrání hnědá.
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu.
VYUŽITÍ: velmi dobře snáší řez a tvarování, je ideální na živý plot, ale krásně vynikne i jako solitér v parcích, zahradách či ve skupině v alejích a větrolamech. Hraje důležitou roli jako výplňová dřevina v doubravách – pomáhá u dubů vytvářet přímé průběžné kmeny. Opadem zlepšuje vlastnosti půdy. Jeho dřevo je velmi tvrdé, mechanicky pevné, těžké, využívalo se k výrobě nástrojů. Kůra v minulosti sloužila k barvení vlny. Listy se dají použít zevně do obvazů na hojení ran, zastavují krvácení.
STANOVIŠTĚ: nenáročný na světelné podmínky, vyhovuje mu slunné stanoviště, polostín i stín. Nenáročný také na půdu, nejlépe se mu daří v hlinité neutrální půdě, ale zvládne i vápnitou či mírně kyselou. Nemá rád jen vysloveně zamokřené půdy, velmi kyselou rašelinu.
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -26 °C až -29 °C, dobře větruodolný, dobře zakořeněný snáší sucho či vyšší teploty.
PŮVOD: původně jen v horách centrální části Balkánského poloostrova, v Makedonii, severním Řecku, Bulharsku, Albánii. V Albánii pravděpodobně již původní populace tohoto druhu zanikly. Ve 2. pol. 16. století se dostal do Istanbulu a odtud byl zaslán botanikovi Clusiovi do Vídně. Zejména během 17. století se dostal do zámeckých parků, alejí, zahradních restaurací. Dnes je rozšířen téměř po celé Evropě kromě severních částí, sekundárně i v mírném pásmu Severní Ameriky, v Asii na Dálném východě a na Novém Zélandu.
RŮST: rychlý, v dospělosti dosáhne 15 až 30 m, korunu má mohutnou, kulovitou, ve starším věku s převislými větvemi. Borka je hladká, věkem drsní a částečně se odlupuje v malých šupinách. Pupeny jsou silně lepkavé, červenohnědé. Dlaňovitě složené listy bývají pětičetné až sedmičetné na (až 27 cm) dlouhém řapíku, na okraji nepravidelně dvakrát pilovité, svěže zelené, lysé. Jizva po opadu listu nápadně připomíná koňské kopyto, z toho pochází i jeho druhové jméno.
OPYLOVACÍ POMĚRY: květy jsou oboupohlavné, uspořádané až po 90 kusech do vzpřímených kuželovitých hroznů, které připomínají svíčku. Kvetou během května a jsou opylovány jak hmyzem, tak větrem.
PLODNOST: pozdní (20 let po výsevu, cca. 16-17 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.
PLODY: zelené kulovité ostnité tobolky s tmavohnědými semeny velkými 1 až 3 cm.
DOZRÁVÁNÍ: obvykle během října.
VYUŽITÍ: významná medonosná, parková a alejová dřevina. Plody se používají na výrobu mastí, balzámů či gelů proti křečovým žilám.
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje hluboké a humózní půdy, ale snese i horší. S výjimkou horských oblastí lze u nás pěstovat všude.
ODOLNOST: toleruje exponované lokality a znečištění ovzduší. Je velmi mrazuodolný ve dřevě (do -29 °C až -34 °C), ale mladé výhony mohou poškodit pozdní jarní mrazy. Od konce 20. století ho napadá klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella), která způsobuje tvorbu velkých zaschlých skvrn na listech, případně jejich předčasný opad.
PŮVOD: Evropa až po západní Sibiř a Střední Asii, Přední Asie a SZ Afriky.
RŮST: bujný růst, tvoří stromy vysoké 25 m a široké 10 m.
OPYLOVACÍ PODMÍNKY: dvoudomá, tvoří samčí a samičí stromy, květy jsou opylovány hmyzem. Významný zdroj pylu pro hmyz v dubnu a květnu.
PLODNOST: raná, vysoká.
PLODY: tobolky.
DOZRÁVÁNÍ: po 5 týdnech od oplodnění.
VYUŽITÍ: ikonická dřevina vodních ploch a toků, kde zpevňuje břehy. Strom je hostitelem více než 200 hmyzích druhů, mimo jiné je významnou potravou pro mnohé housenky motýlů. Loňské výhony se používají v košíkářství. Léčivé využití: vrbová kůra se používá vnitřně proti horečkám, revmatismu a neuralgiím. Dřevo se používá na výrobu rukojetí a násad, ale i dřevěného uhlí pro vnitřní použití při průjmech apod.
STANOVIŠTĚ: nesnáší zastínění, vyžaduje slunné stanoviště. Preferuje hluboké, písčitohlinité až hlinité, na živiny bohaté půdy, ale snese i chudší půdy. Je součástí lužních lesů, břehových porostů, neodmyslitelně patří k vodním plochám i tokům.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná, snáší dlouhotrvající záplavy, znečištění ovzduší.
PŮVOD: původní euroasijská dřevina.
RŮST: keř, ojediněle strom s nepravidelnou, širokou korunou, dorůstající do výšky 4–6 m. Kůra je světle šedá, starší kmeny pokrývá tmavě šedá, mělce rozpukaná borka. Jednoduché, vstřícné listy jsou kopinaté až vejčité, na okraji jemně pilovité. Vrchní strana je matná, zelená.
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu a červnu. Zelenavé / žlutobílé oboupohlavné květy jsou seskupené do vzpřímených vidlanů a jsou opylovány hmyzem. Jsou jen částečně samosprašné.
PLODNOST: raná, vysoká.
PLODY: zelené, v zralosti cyklámenově červené čtyřpouzdré tobolky, tzv. „kvadrátky“, dlouhé asi 1–1,5 cm, visící na 2–3 cm dlouhé stopce. V každém pouzdře je oranžový míšek, který obsahuje jedovatá semena.
DOZRVÁNÍ: dozrávají koncem září a v říjnu.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní keř, zejména na podzim v době dozrávání plodů, vhodný do menších i větších zahrad, živých plotů, parků či jiné městské zeleně, ale i do větrolamů či mezí. Semínka jsou často konzumována ptáky, zejména červenky. Květy jsou nektarodárné, takže se uplatní i u včelnic. Ze dřeva se získává velmi kvalitní dřevěné uhlí využívané jako uhlík na kreslení.
STANOVIŠTĚ: slunné stanoviště, snese i zastínění. Vlhčí půdy, ale snese i suchý polostín pod stromy. Preferuje přirozeně lužní lesy, doubravy, bučiny, je součástí křovin. Na Slovensku se vyskytuje především v nížinách a pahorkatinách do 700 m n. m.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorný, odolný vůči větru, zastínění, suchu, toleruje znečištění ovzduší i dočasné zaplavení.
Opadavý keř/strom s hustou, nepravidelnou korunou dorůstající do 10-12 m. Kvete v březnu až dubnu, jehnědy jsou elipsovité, samčí žluté, samičí zelenavé. Keř má rozsáhlý a dobře rozvinutý kořenový systém. Plod tvoří tobolka s ochmýřenou nažkou. Semeno dozrává v dubnu až květnu. Světlomilná, nenáročná na půdu. Dobře snáší i sušší období a výkyvy teplot. V České republice se vyskytuje od nížin až do hor (do 1700 m n.m.). Často osidluje mýtiny, výmoly, okraje lesů. Významná pro včelaře i jako krajinotvorný prvek. Důležitou úlohu hraje při obnově krajiny - je schopná tolerovat i znečištěné půdy a vázat těžké kovy.
PŮVOD: je to hybrid s jedním z rodičů z druhu Buddleja davidii var. nanhoensis, který je původně endemický v provincii Kan-Su v Číně jako zakrslý. Tento kultivar byl vyšlechtěn v USA, Kalifornii, školkou Monrovia Nursery v r. 1984, vypěstován jako Mongo a prodáván pod jménem Nanho Blue.
RŮST: umírněný, kompaktní, vzpřímený s převislými květenstvími. Je to opadavý keř, který dorůstá do výšky 150–200 cm a šířky 100–150 cm. Listy jsou úzké, stříbřité.
OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, hmyzosnubná, bohatě kvete od konce června až do září drobnými modrofialovými květy s oranžovými kalichy ve velkých květenstvích dosahujících délky až 25–30 cm, kvete na letorostech.
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, na rozdíl od některých jiných kultivarů není sterilní.
PLODY: hnědé tobolky dlouhé 5–10 mm s množstvím velmi drobných, křídlatých semínek.
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.
VYUŽITÍ: celý keř je velmi dekorativní stříbřitě zelenými listy a záplavou květů během dlouhého období kvetení, takže je vhodný jako okrasný do menších i větších zahrad, na terasy, do parků. Jako nektarodárná rostlina láka velké množství opylovačů. Květenství lze použít také na řez do vázy.
STANOVIŠTĚ: slunné či polostín, toleruje širokou škálu půd od písčitých až po jílovité, ale upřednostňuje dobře odvodněné půdy. Vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.
ODOLNOST: mrazuvzdorná ve vyzrálém dřevě do asi -20 °C, v květu uniká mrazům, v chladnějších oblastech ji doporučujeme na zimu chránit např. listím apod. Po zakořenění je dobře suchovzdorná. Nebývá náchylná k chorobám, jen málokdy trpí mšicemi a roztoči.

