Bylinky

PŮVOD: Středomoří, na V areál zasahuje až na Kavkaz a po Z Sibiř, kde roste na slunných a suchých stanovištích, rumovištích, mezích, železničních náspech, od nížin až po pahorkatiny. Zplaňuje v teplejších oblastech Z a střední Evropy, zavlečen byl i do Severní Ameriky.

 
RAST: rychlý. Polokeř, vysoký a široký 20–60 cm, se vzpřímenými, částečně dřevnatějícími větvičkami. Listy jsou bez řapíků, kopinaté, dlouhé 1-3 cm se silně aromatickými žlázkami.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzosnubný, s bílými květy uspořádanými v lichopřeslenech v úžlabí horních listů směřujícími jedním směrem. Kvete od července do září.

 
PLODNOST: pravidelná, každoroční, bohatá.

 
PLODY: hranaté, tmavohnědé tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: známá léčivá a kulinářská rostlina a zároveň okrasná a nektarodárná rostlina, která láká opylovače a užitečný hmyz. Lze použít i jako půdopokryvnou a protierozní rostlinu či nízký živý plot, dobře snáší řez. Kulinářské využití: silně aromatické listy a mladé výhonky či květy se používají čerstvé či sušené na ochucení salátů, polévek apod. Esenciální olej z rostliny se používá k dochucování jídel. Léčivé využití: kdysi byl považován za všelék, dnes je často nedoceněný. Používají se listy a kvetoucí nať jako čaj zejména proti suchému kašli a na ulehčení vykašlávání při nadměrné tvorbě hlenu při bronchitidě a dalších infekčních onemocněních dýchacích cest a při bolestech žaludku. Nemohou ho užívat těhotné ženy, protože ve velkých dávkách může způsobit potrat. Má antiseptické účinky, působí proti plynatosti, je cholagog, uklidňující, rozšiřuje cévy. Sbírá se během květu a suší na pozdější použití. Externě se používá obklad z čerstvých listů na hojení ran. Esenciální olej se používá v aromaterapii, nesmějí ho však užívat epileptici a nesmí se používat vnitřně bez lékařského dohledu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje lehkou, dobře odvodněnou, vápenitou půdu.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -25 °C až -29 °C, zejména v sušší půdě. Obvykle netrpí škůdci. Houbovým chorobám předcházíme umístěním do dobře odvodněné půdy v dostatečném sponu 60x60 cm. Po zakořenění je dobře suchovzdorný.

PŮVOD: Středomoří, na V areál zasahuje až na Kavkaz a po Z Sibiř, kde roste na slunných a suchých stanovištích, rumovištích, mezích, železničních náspech, od nížin až po pahorkatiny. Zplaňuje v teplejších oblastech Z a střední Evropy, zavlečen byl i do Severní Ameriky.

 
RAST: rychlý. Polokeř, vysoký a široký 20–60 cm, se vzpřímenými, částečně dřevnatějícími větvičkami. Listy jsou bez řapíků, kopinaté, dlouhé 1-3 cm se silně aromatickými žlázkami.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzosnubný, s výrazně modrými květy uspořádanými v lichopřeslenech v úžlabí horních listů směřujícími jedním směrem. Kvete od července do září.

 
PLODNOST: pravidelná, každoroční, bohatá.

 
PLODY: hranaté, tmavohnědé tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: známá léčivá a kulinářská rostlina a zároveň okrasná a nektarodárná rostlina, která láká opylovače a užitečný hmyz. Lze použít i jako půdopokryvnou a protierozní rostlinu či nízký živý plot, dobře snáší řez. Kulinářské využití: silně aromatické listy a mladé výhonky či květy se používají čerstvé či sušené na ochucení salátů, polévek apod. Esenciální olej z rostliny se používá k dochucování jídel. Léčivé využití: kdysi byl považován za všelék, dnes je často nedoceněný. Používají se listy a kvetoucí nať jako čaj zejména proti suchému kašli a na ulehčení vykašlávání při nadměrné tvorbě hlenu při bronchitidě a dalších infekčních onemocněních dýchacích cest a při bolestech žaludku. Nemohou ho užívat těhotné ženy, protože ve velkých dávkách může způsobit potrat. Má antiseptické účinky, působí proti plynatosti, je cholagog, uklidňující, rozšiřuje cévy. Sbírá se během květu a suší na pozdější použití. Externě se používá obklad z čerstvých listů na hojení ran. Esenciální olej se používá v aromaterapii, nesmějí ho však užívat epileptici a nesmí se používat vnitřně bez lékařského dohledu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje lehkou, dobře odvodněnou, vápenitou půdu.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -25 °C až -29 °C, zejména v sušší půdě. Obvykle netrpí škůdci. Houbovým chorobám předcházíme umístěním do dobře odvodněné půdy v dostatečném sponu 60x60 cm. Po zakořenění je dobře suchovzdorný.

PŮVOD: Středomoří od Maroka a Španělska až po Řecko, Turecko a Blízký východ, dnes se pěstuje v subtropech celého světa.

RŮST: relativně pomalý. Je to stálezelený keř, řidčeji strom dorůstající do výšky 1,8–2,5 m (v domovině i 8–10 m). Má černohnědou borku a střídavě rostoucí, řapíkaté, typicky kožovité, stálezelené, aromatické, podlouhlé až kopinaté listy.

OPyLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, tedy některé rostliny mají jen samičí květy, jiné jen samčí a k tvorbě plodů jsou potřeba obě pohlaví.

PLODNOST: středně raná.

PLODY: malé (průměrně 1 cm), vejcovité, v plné zralosti tmavopurpurové bobule s 1 semenem. Asi 30 % plodu tvoří olej a asi 1 % esenciální olej.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: v zahradě má okrasné uplatnění pro své pěkné bílé květy a charakteristické listy. Ve Středomoří je často pěstován jako živý plot. Láká opylovače a ptáky a přispívá k biodiverzitě zahrady. Od antiky byl pěstován jako léčivá rostlina a koření – bobkový list. V kuchyni má nenahraditelné zastoupení při dochucování polévek, omáček a některých dušených jídel. Je klíčovou součástí bouquet garni. Silice v listech mají antibakteriální účinek a jsou součástí směsí na nakládání masa a jiných potravin. Podporují trávení. Z plodů se lisuje olej, který je antibakteriální, fungicidní a často se využívá i v parfumerii či při výrobě tzv. aleppského mýdla. Vavřín (Laurus) byl v antice symbolem slávy a vítězství, z větviček s plody (bobule latinsky bacca) se pletly věnce na ozdobu těch, kteří dosáhli úspěchu nebo určité kvalifikační úrovně. Od označení jejich nositelů (bacca laureatus) jsou odvozena slova bakalář a laureát, používaná i dnes.

STANOVIŠTĚ: slunné až lehký polostín, vlhká, ale dobře odvodněná půda, po zakořenění dobře snáší sucho. U nás vhodný k pěstování v přenosných nádobách, zimních zahradách, sklenících či fóliovnících nebo na chráněných terasách ve městech.

ODOLNOST: mladé rostliny nevystavujeme mrazu, starší jsou spolehlivě mrazuvzdorné do -5 °C ve fázi dormance, mohou zvládnout i krátkodobý pokles na -10 °C až -15 °C, kdy sice ztratí listy, ale později během jara a léta regenerují. Je odolný vůči většině chorob a škůdců, mohou ho ale napadat (zejména ve sklenících) červci, mšice a roztoči. Po zakořenění je silně suchovzdorný.

PŮVOD: část Středomoří – Itálie, býv. Jugoslávie, Albánie a Řecko, u cest, v křovinách, na lesních světlinách, na skalnatých, výslunných svazích, často i na ruderálních místech.

 
RŮST: středně rychlý. Je to polokeř vysoký a široký 20–60 cm. Lodyhy jsou přímé, krátce větvené, chlupaté. Listy mají dlouhé řapíky, částečně přezimují. U odrůdy Berggarten jsou elipsovité až kulaté, dlouhé 2–6 cm, jemně vroubkované, vrásčité, na líci šedě plstnaté, na rubu běloplstnaté, stříbřitě zelené.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete od června do srpna voňavými modrofialovými hluchavkovitými květy po 5–10 v lichopřeslenech.

 
PLODNOST: raná, pravidelná.

 
PLODY: kulaté, černé tvrdky se 4 semeny.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu a září.

 
VYUŽITÍ: listem i květem okrasná léčivá a kořeninová, často pěstovaná rostlina. Kulinární využití: silně aromatické mladé listy a jemnější květy se jedí syrové nebo tepelně upravené. Pomáhají při trávení těžkých, mastných jídel. Květy zdobíme saláty a chlebíčky, obalujeme v nich sýrové kuličky. Esenciální olej z listů ochucuje zmrzliny, cukrovinky, pečená jídla. Léčivé využití: díky antiseptickým účinkům je výborným kloktadlem při zánětu hrdla a dásní, zmírňuje bolest zubů. Působí žlučopudně, proti křečím, plynatosti, snižuje tvorbu mateřského mléka a slin či noční pocení, rozšiřuje cévy. Používá se proti úzkosti, depresi, ženské neplodnosti či při menopauze. Nesmějí ji užívat těhotné ženy a epileptici a nesmí se užívat příliš dlouho a ve vysokých dávkách. Zevně se používá na poštípání hmyzem a infekce pokožky. Listy se sbírají před květem a suší. Esenciální olej v malých dávkách odstraňuje nahromaděný hlen v dýchacích cestách a používá se v mastech proti revmatismu, ale i v parfumérii či kosmetice. Květy jsou atraktivní pro včely a jiné opylovače.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyžaduje dobře odvodněnou, písčitou, lehkou půdu, upřednostňuje vápenitou. Nesnáší těžké a kyselé půdy.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C, ale náchylná k vymrznutí při přílišné vlhkosti půdy. U nás obvykle netrpí škůdci, ale mohou se objevit slimáci, roztoči či pěničky. Prevencí proti zahnívání kořenů a vadnutí je dobře odvodněná půda a dobré proudění vzduchu. Po zakořenění je silně suchovzdorná.

PŮVOD: část Středomoří – Itálie, býv. Jugoslávie, Albánie a Řecko, u cest, v křovinách, na lesních světlinách, na skalnatých, slunných svazích, často i na ruderálních stanovištích.

 
RŮST: středně rychlý. Je to polokeř vysoký a široký 20–60 cm. Lodyhy jsou přímé, krátce větvené, chlupaté. Listy mají dlouhé řapíky, částečně přezimují, jsou podlouhlé až eliptické, dlouhé 2–6 cm, jemně vroubkované, vrásčité, na líci šedě plstnaté, na rubu bíle plstnaté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, opylovaná hmyzem. Kvete od června do srpna voňavými modrofialovými hluchavkovitými květy po 5–10 v lichopřeslenech.

 
PLODNOST: raná, pravidelná.

 
PLODY: kulaté, černé tvrdky se 4 semeny.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu a září.

 
VYUŽITÍ: listem i květem okrasná, léčivá a kořeninová, často pěstovaná rostlina. Kulinární využití: silně aromatické mladé listy a jemnější květy se jedí syrové nebo tepelně upravené. Pomáhají při trávení a používají se k těžkým, tučným jídlům. Květy zdobíme saláty a chlebíčky, obalujeme v nich sýrové kuličky. Esenciální olej z listů ochucuje zmrzliny, cukrovinky, pečená jídla. Léčivé využití: díky antiseptickým účinkům je výborným kloktadlem při zánětu hrdla a dásní, zmírňuje bolest zubů. Působí cholereticky, proti křečím, nadýmání, snižuje tvorbu mateřského mléka a slin či noční pocení, rozšiřuje cévy. Používá se proti úzkosti, depresi, ženské neplodnosti či při menopauze. Nesmějí ji užívat těhotné ženy a epileptici a nesmí se užívat příliš dlouho a ve vysokých dávkách. Zevně se používá na poštípání hmyzem a kožní infekce. Listy se sbírají před květem a suší. Esenciální olej v malých dávkách odstraňuje nahromaděný hlen v dýchacích cestách a používá se v mastech proti revmatismu, ale i v parfumerii či kosmetice. Květy jsou atraktivní pro včely a jiné opylovače.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyžaduje dobře odvodněnou, písčitou, lehkou půdu, upřednostňuje vápenitou. Nesnáší těžké a kyselé půdy.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C, ale náchylná k vymrzání při přílišné vlhkosti půdy. U nás obvykle netrpí škůdci, ale mohou se objevit slimáci, roztoči či pěnodějky. Prevencí proti zahnívání kořenů a vadnutí je dobře odvodněná půda a dobré proudění vzduchu. Po zakořenění je silně suchovzdorná.

PŮVOD: Středomoří, pěstuje se v mnoha oblastech světa, v některých i zplaňuje (např. Makaronésie, jižní část Severní Ameriky).

 
RŮST: středně rychlý. Je to stálezelený polokeř, vysoký 40–200 cm, aromatický, bohatě větvený, s hustě olistěnými větvemi. Listy jsou vstřícné, bez řapíku, čárkovité, na rubu bíle chlupaté, velmi aromatické.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, s oboupohlavnými květy, opylovaný hmyzem, kvete opakovaně během roku, od února v teplejších oblastech až do října. Květy mají hluchavkovitý tvar a jsou bledě modré a velmi vonné.

 
PLODNOST: raná, pravidelná.

 
PLODY: tvrdky obsahující semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: velmi aromatická dřevnatá, medonosná a velmi okrasná bylinka používaná kulinárně i léčebně. Kulinární využití: mladé výhonky, listy a květy se jedí syrové i tepelně zpracované, čerstvé či sušené, nakrájené nadrobno nebo jako snítky, které se po dovaření odstraní. Listy mají velmi výraznou, hořkastou a pryskyřičnou chuť, květy jsou o něco jemnější. Používají se při dochucování polévek, dušených, pečených a grilovaných jídel, ale také sušenek, džemů či želé. Připravuje se z nich i voňavý čaj. Léčivé využití: listy, mladé výhonky i květy se používají ve formě čaje vnitřně i zevně. Působí antisepticky a protizánětlivě. Obsahují také flavonoid diosmin, který je účinnější než rutin při snižování lámavosti krevních vlásečnic, flavonoid rozmarol je zase silným antioxidantem. Celá rostlina působí i proti křečím a plynatosti, podporuje správnou činnost srdce a krevní oběh, dobré trávení a vylučování žluči. Je potopudná a zklidňuje, zároveň však působí povzbudivě. Zevně se používá do koupelí na podporu krevního oběhu a prokrvení končetin či při revmatismu. Voda destilovaná z květů se používá k výplachům očí. Nesmí se užívat v těhotenství v terapeutických dávkách, protože stimuluje dělohu. Jako jedna z mála bylinek zvyšuje krevní tlak. Podobně se používá i éterický olej získávaný destilací listů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s lehkou, sušší, dobře propustnou půdou, preferuje mírně vápenitou.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -10 °C až -15 °C při vzrůstu alespoň 40 cm. Důležité pro úspěšné přezimování je vyhnout se přemokření kořenů, proto se dobře pěstuje „pod okénkem“, kde je pod střechou chráněný před nadměrnou vlhkostí.

PŮVOD: Spojené království, vyšlechtila ho v r. 1952 paní Pole z Lye End Nursery a pojmenovala ho na počest korunovace královny Alžběty II. Považuje se za mezidruhového křížence mezi řebříčkem tužebníkovým Achillea filipendulina a řebříčkem Achillea clypeolata.

RAST: vzpřímený, kompaktní, dorůstá do výšky 50-100 cm a šířky 40-60 cm. Je to krátkověká trvalka přezimující v podzemku. Má aromatické, matně šedozelené až stříbřité a jemně vykrajované listy, které tvarem připomínají kapradí. Stonky s okolíky květů jsou pevné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní, přesto atraktivní pro opylovače, s oboupohlavními, aromatickými, zlatožlutými květy uspořádanými do velkých okolíků, širokých až 10 cm a kvetoucích během dlouhého období od června do září.

PLODNOST: zřejmě žádná, rozmnožuje se vegetativně odnožujícími oddenky.

PLODY: zřejmě žádné.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: jako velmi okrasná trvalka do smíšených trvalkových záhonů v menších a větších zahradách, parcích a v městské výsadbě, buď samotný nebo lépe ve skupině 3 rostlin téže odrůdy (5-7 rostlin/m2). Krásně kontrastuje s fialově či modře zbarvenými druhy: kocúrníkem, levandulemi, šalvějemi, yzopem lékařským, zvonkem Sarastro. Doplní se pěkně i s řebříčkem obecním Paprika nebo s denivkou Stella de Oro. Zároveň je lákadlem pro opylovače včetně pestřenek. Tuhé, pevné stonky s květenstvími jsou ceněné k řezu do vázy za čerstva i na sušení. Podobně jako jiné druhy řebříčku má kvetoucí nať i léčivé účinky: zastavuje krvácení, mírní bolest, má protizánětlivé a antiseptické účinky.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dostatečně odvodněnou půdu zejména kvůli přezimování, zvládá i sušší, méně výživnou, štěrkovitou půdu, v příliš vlhké a výživné půdě nebo v polostínu se trsy mohou rozklesnout. Vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, ale potřebuje sušší půdu pro úspěšné přezimování, odolný vůči většině chorob a škůdcům, někdy může trpět padlím a mšicemi. Zajíci ani vysoká zvěř ho nepoškozují.

PŮVOD: Spojené království, vyšlechtila ho v r. 1952 paní Pole z Lye End Nursery a pojmenovala ho na počest korunovace královny Alžběty II. Považuje se za mezidruhového křížence mezi řebříčkem tužebníkovým Achillea filipendulina a řebříčkem Achillea clypeolata.

RAST: vzpřímený, kompaktní, dorůstá do výšky 50-100 cm a šířky 40-60 cm. Je to krátkověká trvalka přezimující v podzemku. Má aromatické, matně šedozelené až stříbřité a jemně vykrajované listy, které tvarem připomínají kapradí. Stonky s okolíky květů jsou pevné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní, přesto atraktivní pro opylovače, s oboupohlavními, aromatickými, zlatožlutými květy uspořádanými do velkých okolíků, širokých až 10 cm a kvetoucích během dlouhého období od června do září.

PLODNOST: zřejmě žádná, rozmnožuje se vegetativně odnožujícími oddenky.

PLODY: zřejmě žádné.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: jako velmi okrasná trvalka do smíšených trvalkových záhonů v menších a větších zahradách, parcích a v městské výsadbě, buď samotný nebo lépe ve skupině 3 rostlin téže odrůdy (5-7 rostlin/m2). Krásně kontrastuje s fialově či modře zbarvenými druhy: kocúrníkem, levandulemi, šalvějemi, yzopem lékařským, zvonkem Sarastro. Doplní se pěkně i s řebříčkem obecním Paprika nebo s denivkou Stella de Oro. Zároveň je lákadlem pro opylovače včetně pestřenek. Tuhé, pevné stonky s květenstvími jsou ceněné k řezu do vázy za čerstva i na sušení. Podobně jako jiné druhy řebříčku má kvetoucí nať i léčivé účinky: zastavuje krvácení, mírní bolest, má protizánětlivé a antiseptické účinky.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dostatečně odvodněnou půdu zejména kvůli přezimování, zvládá i sušší, méně výživnou, štěrkovitou půdu, v příliš vlhké a výživné půdě nebo v polostínu se trsy mohou rozklesnout. Vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, ale potřebuje sušší půdu pro úspěšné přezimování, odolný vůči většině chorob a škůdcům, někdy může trpět padlím a mšicemi. Zajíci ani vysoká zvěř ho nepoškozují.

PŮVOD: Kanada.

 
RAST: bujný do výšky cca 60-100 cm. Listy jsou velké, hladké, zelené, květy bílé. Jedlé řapíky jsou atraktivně zbarvené, červené až tmavě červené i uvnitř, nejen na povrchu, šťavnaté, sladkokysele osvěžující.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, větrem opylovaná.

 
PLODNOST: vysoká, tvoří množství středně silných řapíků, nikoli málo velmi silných.

 
PLODY: nejsou jedlé, jsou vejcovité nažky s 2-4 křídly, používáme jen k rozmnožování.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň řapíků od dubna do června. Semena k rozmnožování dozrávají v červenci a srpnu.

 
VYUŽITÍ: řapíky je třeba teplně upravit, používají se k přípravě koláčů, kompotů, omáček, sirupů, ve kterých si zachovávají červenou barvu.

 
STANOVIŠTĚ: ideální je slunné stanoviště až polostín, humózní půdy.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná odrůda.

PŮVOD: téměř v celé Evropě, v S Asii i na S Severní Ameriky, původně zřejmě na březích řek, horské populace byly až v pramenech v alpském stupni. Dnes se ve velkém pěstuje v zahradách.

 
RŮST: rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 5-50 cm a široká do cca. 30 cm, s úzce kuželovitými přezimujícími cibulkami v trsu na krátkém oddenku. Stvol je přímý, dutý. Listy jsou po 1-2, duté, hladké, s průměrem do 0,6 cm a délkou až 35 cm.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná s oboupohlavními, růžovými až světle fialovými květy uspořádanými po 8-30 ks do polokulovitých okolíků s průměrem až 5 cm, kvetoucími od května do října.

 
PLODNOST: brzká, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: tobolky, obsahující několik černých semen, v době plné zralosti puká a semena z ní vypadávají.

 
DOZRÁVÁNÍ: od července do října.

 
VYUŽITÍ: po staletí pěstovaná v zahradách jako zelenina, bylinka či koření. Nektarodárná a pylodárná rostlina atraktivní pro mnoho opylovačů. Kulturní využití: Jedlé jsou všechny části, i když cibulky jsou příliš malé - málokdy přesáhnou průměr 1 cm. Nejčastěji se konzumují listy, syrové, tepelně upravené i sušené. Mají mírně cibulovou chuť a výborně dochucují saláty, pomazánky, dresinky, polévky, omáčky, vaječné pokrmy atd. Podobně se dají používat i květy, které jsou pálivější. Celá soukvětí se dají obalit v řídkém těstíčku a smažit. Léčebné využití: celá rostlina má pozitivní vliv na trávicí a oběhový systém. Zlepšuje chuť k jídlu a trávení, snižuje krevní tlak a podporuje činnost srdce. Má podobné účinky jako česnek, ale mnohem mírnější.

 
STANOVIŠTĚ: nenáročná na pěstování, preferuje slunné stanoviště s výživnou, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdou, ale daří se jí ve většině půd včetně těžkých jílovitých a i v polostínu. Toleruje pH půdy od 5,2 do 8,3.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v cibuli do -23 °C až -29 °C. Obecně je dobře odolná vůči chorobám a škůdcům, může ji potrápit v nepříznivých podmínkách plíseň cibulová (Perenospora destructor), sklerociová hniloba (Sclerotium cepivorum) či ze škůdců mšice, roztoči a minarka pórková (Napomyza gymnostoma).

PŮVOD: Středomoří a Přední Asie. Rozšířila se i do severněji položených oblastí Evropy, v Makaronésii, v Severní i Jižní Americe.

 
RAST: rychlý. Je to vytrvalá, bohatě rozvětvená bylina vysoká 30–80 cm. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, vejčité, vroubkovitě pilovité. Květy vyrůstají z úžlabí listů v řídkých lichopřeslenech a jsou pyskaté.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: samoopelivá, s oboupohlavnými květy, hmyzem opelivá. Kvete od června do srpna.

 
PLODNOST: každoroční, bohatá při ponechání květů.

 
PLODY: tvrdky obsahující semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

 
VYUŽITÍ: používá se jako léčivá rostlina, pastva pro včely a v kuchyni čerstvá pro svou výraznou citrusovou vůni. Kulinární využití: listy sbírané před květem do čajů, míchaných nápojů, likérů (např. Chartreuse či Bénedictine) a ovocných salátů či zavařenin, průmyslově se z ní extrahuje i velmi drahá silice, jelikož výtěžnost je velmi nízká. Léčivé využití: listy (nať) před květem, sušíme rychle, ve stínu a při nízké teplotě. Meduňka uklidňuje, používá se při nespavosti, proti křečím v trávicím traktu, proti nechutenství či při nadýmání. Má i antivirové účinky, zejména při herpesu či repelentní účinky. Dá se použít i jako dynamický akumulátor, tedy rostlina, která shromažďuje minerály nebo živiny z půdy a uchovává je v přístupnější formě - používá se jako hnojivo nebo mulč.

 
STANOVIŠTĚ: preferuje těžší, výživnou půdu na slunném, chráněném místě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C v oddenku, z kterého na jaře raší. Jako prevenci proti mšicím a roztočům doporučujeme umístění na dostatečně vlhké místo a nezhoustnutí porostu. Dostatečné vzdálenosti a výběr místa s dostatečným průtokem vzduchu slouží i jako prevence proti padlí.

PŮVOD: Střední Asie, Írán a Afghánistán, byl ale zavlečen do mnoha částí Eurasie, do Severní i Jižní Ameriky.

 
RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 1–2 m, s přímou, větvenou, jemně rýhovanou lodyhou. Listy jsou střídavé, 2–3krát peřeně dělené, dolní a přízemní s řapíkem a dlouhé až 1 m, horní jsou menší a přisedlé k lodyze. Celá rostlina je silně aromatická.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, kvete v červenci a srpnu.

 
PLODNOST: každoroční, pravidelná.

 
PLODY: dvounažky aromatické chuti.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu a září.

 
VYUŽITÍ: aromatické listy a řapíky se konzumují syrové nebo vařené od raného jara do pozdního podzimu. Ochucují se jimi polévky, omáčky, saláty, dušená jídla, nahrazují „vegetu“, tedy směs sušené mleté kořenové zeleniny a bylinek na dochucování. Abyste měli dostatek listů i během léta, doporučuje se seříznout rostliny během květu k zemi. Květy se dají použít k dochucení také. Mladé stonky můžete použít jako řapíkatý celer v salátech nebo na ochucení vařených jídel. Semena se používají také – syrová nebo vařená, vcelku nebo mletá – do salátů, slaných koláčů, polévek. Kořen (nejlépe 2–3letý) s velmi výraznou chutí se konzumuje vařený či pečený, nastrouhaný na dochucení jídel. Získává se z něj i esenciální olej používaný v potravinářství. Všechny části mají léčivé účinky při nechutenství, špatném trávení, kolikách, plynatosti a bronchitidě. Květy lákají včely a hmyzí predátory (např. pestřenky) do zahrady.

 
STANOVIŠTĚ: slunné či slabý polostín, vzdušné. Preferuje úrodnou, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, není však náročný.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -23 °C až -29 °C, na zimu odumírá nadzemní část, ale kořeny zůstávají nepoškozené. Pro předcházení houbovým chorobám jako jsou rez, padlí, alternariová skvrnitost doporučujeme vysadit rostliny v dostatečně širokém sponu (cca 0,9×0,9 m) na slunném a vzdušném místě.

PŮVOD: západní Středomoří, na slunných svazích, křovinatých stráních, v teplejších oblastech Evropy někdy i zplaňuje. Nazývaná také „anglická levandule“.

 
RŮST: pomalý. Je to nízký polokeř s kůlovým kořenem, stonky jsou vzpřímené, vysoké 20–50 cm, dřevnatějící, bylinné části chlupaté, čtyřhranné. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, stříbřité. Stříháme ji buď během prvního kvetení nebo pak až na jaře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými, růžovými drobnými hluchavkovitými květy v přeslenech kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.

 
PLODNOST: v případě ponechání květů vysoká.

 
PLODY: drobné tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: prastará kulturní rostlina, používá se zejména v kosmetice, parfumérii a farmacii, ale i kulinárně. Zároveň je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní i pro motýly a další opylovače. Dá se použít také k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Kulinární využití: listy a květy se používají čerstvé i sušené, syrové i tepelně upravené k dochucení salátů, polévek, koláčů, dušených jídel či koláčů, sušenek, ale i zmrzliny či krémů. Přidávají se do džemů, olejů či octů. Z čerstvých či sušených květů se připravuje čaj. Esenciální olej získávaný z květů se používá podobně. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď přímo květy v čaji či lázni nebo esenciální olej z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších esenciálních olejů a může se používat i neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudný a močopudný, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně esenciálních olejů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C. Po zakořenění silně suchovzdorná, větruvzdorná. Jako prevenci proti houbovým chorobám ji pěstujeme v dobře odvodněné půdě a na vzdušném stanovišti.

PŮVOD: zřejmě Francie, přesný původ není znám. Kříženec mezi levandulí úzkolistou (Lavandula angustifolia) a širokolistou (Lavandula latifolia). Nazývaná také „francouzská levandule“ nebo „lavandin“.

 
RŮST: středně rychlý. Je to středně vysoký polokeř dorůstající do asi 60 cm se dřevnatějícími stonky. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, zelené. Stříháme ji buď během prvního kvetení nebo pak až na jaře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými, voňavými bílými drobnými hluchavkovitými květy v dlouhých přeslenech (9,5–11 cm) kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.

 
PLODNOST: jako mezidruhový hybrid netvoří plody, množí se vegetativně.

VYUŽITÍ: je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní i pro motýly. Dá se použít k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Ačkoli má nižší obsah esenciálních olejů (EO) než více odrůd levandule, její vůně je jemná, sladká, velmi příjemná a květinová, s nižším obsahem kafru, a proto se používá zejména v kosmetice, parfumérii, ale i kulinárně. Kulinární využití: listy a květy čerstvé i sušené, syrové i tepelně upravené k dochucení salátů, polévek, dušených jídel či koláčů, sušenek, zmrzliny či krémů. Přidávají se do džemů, olejů či octů. Připravuje se z nich čaj. EO se používá podobně. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď přímo květy v čaji či lázni nebo EO z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších EO a může se používat neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudný a močopudný, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně EO.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C. Po zakořenění silně suchovzdorná, větruvzdorná. Jako prevenci proti houbovým chorobám pěstujeme v dobře odvodněné půdě a na vzdušném stanovišti.

PŮVOD: Francie, zřejmě oblast Provence, koncem 19. a zač. 20. stol., přesný původ neznámý. Kříženec mezi levandulí úzkolistou (L. angustifolia) a širokolistou (L. latifolia). Nazývaná také „francouzská levandule“ nebo „lavandin“.
RŮST: středně rychlý. Je to středně vysoký polokeř dorůstající do 60–90 cm se dřevnatějícími stonky. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, stříbřité. Stříhá se buď během prvního kvetení, nebo potom až na jaře.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými, voňavými fialovými drobnými hluchavkovitými květy v dlouhých lichoklasech (6,5–8 cm) kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.
PLODNOST: jako mezidruhový hybrid netvoří plody, množí se vegetativně.
PLODY:
DOZRÁVÁNÍ:
VYUŽITÍ: je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní také pro motýly. Dá se použít k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Její vůně je silná, sladká, velmi příjemná a květinová, s nižším obsahem kafru než u odrůdy Grosso, a proto se používá zejména v kosmetice, parfumérii, ale také kulinařně. Kulinařní využití: listy a květy čerstvé i sušené, syrové i vařené či esenciální olej (EO) k dochucení salátů, polévek, dušených jídel či koláčů, sušenek, zmrzliny, krémů. Přidávají se do džemů, olejů, octů. Připravuje se z nich čaj. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď květy v čaji či koupeli, nebo EO z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších EO a může se používat neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudná a močopudná, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně EO.
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C, jedna z nejmrazuvzdornějších odrůd lavandinu. Po zakořenění silně suchovzdorná, odolná vůči větru. Méně trpí houbovými chorobami ve vlhčích podmínkách.

PŮVOD: Nizozemsko, Boskoop, výzkumná stanice, vyselektován jako semenáč z kultivaru Nepeta × faassenii 'Walker's Low', který byl hodnocen v letech 1997 až 2002. 'Kit Cat' byl vybrán pro kompaktní růst a bohaté kvetení. Kocourník Nepeta × faassenii je křížencem mezi druhy Nepeta racemosa a Nepeta nepetella. Název kultivaru odkazuje na jeho atraktivitu pro kočky.

 
RŮST: středně rychlý. Je to kompaktní, aromatická trvalka s hustými trsy, dorůstá do výšky 35–45 cm a šířky 40 cm během kvetení. Listy jsou šedozelené, matné a aromatické.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: je jako hybrid zřejmě sterilní. Kvete ale bohatě jemnými, levandulově modrými, voňavými květy, uspořádanými v hustých klásech po velmi dlouhou dobu od konce května až po červenec, po sestřihu květů znovu během srpna a září, případně až do listopadu. Květy jsou velmi atraktivní pro opylovače.

 
PLODNOST: nevytváří plody se semeny, případně jen málo a mají špatnou klíčivost. Množí se vegetativně dělením trsů na jaře nebo na podzim či řízky během léta.

 
PLODY: tvrdky, pokud vůbec vzniknou.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná a nektarodárná trvalka, vysazuje se do smíšených trvalkových záhonů, skalek, ale i do květináčů. Výborně se kombinuje s růžemi, levandulí a dalšími sucho-milnými trvalkami. Milují ji kočky. Kulinární využití: mladé listy a květy s mírně hořkou a aromatickou chutí na ochucení salátů, polévek atd. či uvařit na čaj. Kdysi se listy kocourníků používaly na ochucení piva. Léčivé využití: je velmi účinný proti nadměrnému zahlenění sliznic nosu, uší, krku či trávicího systému. Listy a kvetoucí nať uklidňují, zvyšují chuť k jídlu a zlepšují trávení, snižují teplotu a zánět, jsou močopudné, tonizační a mírně stimulující, působí proti parazitům v trávicím systému a při problémech s ledvinami. Externě urychlují hojení ran.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje dobře propustnou, středně úrodnou až chudší půdu, dobře snáší suché a kamenité podmínky. Nesnáší zamokření.

 
ODOLNOST: je plně mrazuvzdorný do -40 °C, odolný vůči suchu po zakořenění. Je odolný vůči běžným chorobám a škůdcům, jen v suchých létech může trpět padlím či naopak v příliš vlhkých podmínkách trpět houbovými chorobami. Předejdeme tomu výsadbou do dobře propustné, ale dostatečně vlhké půdy.

PŮVOD: Středomoří, na V areál zasahuje až na Kavkaz a po Z Sibiř, kde roste na slunných a suchých stanovištích, rumovištích, mezích, železničních náspech, od nížin až po pahorkatiny. Zplaňuje v teplejších oblastech Z a střední Evropy, zavlečen byl i do Severní Ameriky.

 
RAST: rychlý. Polokeř, vysoký a široký 20–60 cm, se vzpřímenými, částečně dřevnatějícími větvičkami. Listy jsou bez řapíků, kopinaté, dlouhé 1-3 cm se silně aromatickými žlázkami.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzosnubný, s růžovými květy uspořádanými v lichopřeslenech v úžlabí horních listů směřujícími jedním směrem. Kvete od července do září.

 
PLODNOST: pravidelná, každoroční, bohatá.

 
PLODY: hranaté, tmavohnědé tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: známá léčivá a kulinářská rostlina a zároveň okrasná a nektarodárná rostlina, která láká opylovače a užitečný hmyz. Lze použít i jako půdopokryvnou a protierozní rostlinu či nízký živý plot, dobře snáší řez. Kulinářské využití: silně aromatické listy a mladé výhonky či květy se používají čerstvé či sušené na ochucení salátů, polévek apod. Esenciální olej z rostliny se používá k dochucování jídel. Léčivé využití: kdysi byl považován za všelék, dnes je často nedoceněný. Používají se listy a kvetoucí nať jako čaj zejména proti suchému kašli a na ulehčení vykašlávání při nadměrné tvorbě hlenu při bronchitidě a dalších infekčních onemocněních dýchacích cest a při bolestech žaludku. Nemohou ho užívat těhotné ženy, protože ve velkých dávkách může způsobit potrat. Má antiseptické účinky, působí proti plynatosti, je cholagog, uklidňující, rozšiřuje cévy. Sbírá se během květu a suší na pozdější použití. Externě se používá obklad z čerstvých listů na hojení ran. Esenciální olej se používá v aromaterapii, nesmějí ho však užívat epileptici a nesmí se používat vnitřně bez lékařského dohledu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje lehkou, dobře odvodněnou, vápenitou půdu.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -25 °C až -29 °C, zejména v sušší půdě. Obvykle netrpí škůdci. Houbovým chorobám předcházíme umístěním do dobře odvodněné půdy v dostatečném sponu 60x60 cm. Po zakořenění je dobře suchovzdorný.

PŮVOD: východní Středomoří a Krym, na skalách, zdech a suchých svazích.

 
RŮST: středně rychlý. Je to stálezelený polokeř vysoký a široký 20–60 cm. Díky glykosidu rutinu je zbarvený žlutozeleně až zelenomodře, je výrazně aromatický. Listy jsou trojúhelníkovité, střídavé, zpeřeně složené, slabě dužnaté a jejich koncový lístek má vejčitý tvar.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: Kvete od června do srpna až září krásnými žlutými květy uspořádanými v květenstvích.

 
PLODNOST: každoroční, pravidelná.

 
PLODY: laločnaté tobolky na vzpřímené stopce.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: Celá rostlina je pro lidi mírně toxická, proto je pro případnou konzumaci či léčivé použití vhodná jen v malých dávkách. Kulinární využití: listy se v malém množství používají syrové do salátů nebo jako silně aromatické a hořké koření či do čaje. Léčivé použití: listy obsahují rutin, který má příznivé účinky na oběhový systém. Používají se zevně na výplachy očí či na hojení ran. Při opatrném vnitřním použití mají protikřečové účinky při bolestech žlučníku a ledvin, zvyšují pružnost cév, omezují sklerózu nebo snižují menstruační bolesti, nesmějí se však užívat v těhotenství, protože mohou způsobit potrat. Routový esenciální olej se používal už od starověku, využívá se v parfumerii i k ochucování jídel, působí také proti svilušce chmelové. Její silné aroma odpuzuje některé druhy hmyzu, například je vhodné ji vysazovat k růžím či malinám, měla by také odpuzovat kočky.

 
STANOVIŠTĚ: polostín nebo slunné, se sušší, dobře odvodněnou půdou. Je nenáročná na obsah živin v půdě.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná asi do -15 °C. Po zakořenění silně suchovzdorná a teplovzdorná. K předcházení hniloby doporučujeme sázet do dobře odvodněné půdy, jako prevenci proti padlí teplé stanoviště s dostatečným prouděním vzduchu. Pro silné repelentní účinky nebývá poškozována hmyzem.

PŮVOD: Euroasii kromě Islandu, ve Skandinávii a Rusku po 65° severní šířky. Na jihu zasahuje areál na Azorské a Kanárské ostrovy, do S Afriky, Malé Asie, na V přes Kavkaz, Blízký východ, Írán, do nižších poloh Himálaje, do J Číny a na Tchaj-wan.

 
RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 60-90 cm a široká asi 80 cm, s dřevnatějícími horizontálními oddenky. Stonek je přímý, čtyřhranný, větví se až v horní části. Na listech, listencích i kalichu jsou tmavé lesklé žlázky, vylučující silice. Listy jsou řapíkaté, vejčité, chlupaté. Na vrcholu hlavního stonku a horních větévek rostou krátké hlávky růžových květů.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavními, někdy funkčně samičími květy, hmyzem opylovaná. Kvete v červnu až září.

 
PLODNOST: každoroční, bohatá.

 
PLODY: vejčité, podlouhlé tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

 
VYUŽITÍ: listy se používají zejména jako koření - oregano - a kvetoucí nať zejména jako léčivá rostlina. Kulturní využití: listy čerstvé a sušené jako koření především do mediteránních jídel jako pizza, špagety apod. Používají se i na ochucení octů, olejů, dresinků, zeleninových či luštěninových jídel. Jedlé a podobně chutné jsou i květy, které se dají používat podobně. Léčebné využití: sušená kvetoucí nať se používá externě do koupelí a jako kloktadlo při zánětech dásní, inhaluje při kašli. Vnitřně působí pozitivně na trávicí a dýchací systém. Působí proti křečím, zvyšuje vylučování žluče, upravuje činnost žaludku a podporuje trávení a chuť k jídlu. Používá se proti nachlazení, chřipce, horečce a bolestivé menstruaci. Je to významná nektarodárná rostlina.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, se sušší, teplejší, dobře odvodněnou půdou, ale není náročná na úrodnost půdy, preferuje mírně zásaditou půdu.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolný v kořenu do -29 °C až -34 °C.

PŮVOD: zřejmě starobylý, popsaná prvníkrát v r. 1696 anglickým botanikem Johnem Rayem. Je to botanický druh Mentha x piperita, tedy přirozeně existující neplodný kříženec mezi druhy Mentha aquatica x Mentha spicata.

 
RAST: bujný, dorůstá do výšky 0,3 až 0,9 m a šířky 1 m.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: kvete v červenci až říjnu světle růžovými sterilními květy.

 
PLODNOST: neplodná

 
PLODY: netvoří plody. Množí se výhony.

 
VYUŽITÍ: před vykvetením listy a poté i květy se využívají kulinárně i léčivě. Kulinární použití: listy se používají do čaje i různých studených nápojů (např. mojito), listy či esenciálním olejem z nich získávaným se ochucují zmrzliny, žvýkačky, čokolády a jiné cukrovinky. Esenciální olej se využívá i v kosmetice: zubní pasty, šampóny či mýdla a jiné kosmetické výrobky, kde působí chladivě. Listy i květy se používají na jedlou dekoraci sladkých pokrmů, koláčů, nápojů či jako součást blízkovýchodních salátů (např. fattoush či tabbouleh). Používají se i na ochucení octů či kuchyňských olejů. Léčivé použití: čaj z listů či esenciální olej se používají při nachlazení, bolestech hlavy, zažívacích potížích, působí antisepticky, dávkovat je třeba s mírou, zejména pro děti.

 
STANOVIŠTĚ: polostín či slunečné, s dostatečně vlhkou, výživnou půdou.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech do -34 °C až -40 °C, na zimu nadzemní části odumírají, na jaře opět spolehlivě raší. Na prevenci verticíliového vadnutí či rzi sbírejte listy průběžně a udržujte vzdušný porost.

PŮVOD: starobylý, známá již kolem r. 1000 př. n. l. z Egypta, nazývaná též Nana. Botanický druh Mentha x rotundifolia se synonymem Mentha x niliaca, jde o plodného křížence druhů Mentha longifolia a Mentha suaveolens.

 
RAST: bujný, s pevnými, vzpřímenými stonky a velkými, oválnými, šedozelenými, sametovými listy. Dorůstá do výšky 50 cm až 100 cm.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: samoopelivá, kvete od července do září či října růžovým květem v hustých květenstvích.

 
PLODNOST: každoroční při ponechání květů.

 
PLODY: tvrdky, které obsahují jedno až čtyři semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

 
VYUŽITÍ: před vykvetením listy a poté i květy se používají kulinárně i léčivě. Kulinární využití: Z listů se v kombinaci se zeleným čajem dělá tzv. marocký čaj. Listy i květy se používají na jedlou dekoraci sladkých pokrmů, koláčů, nápojů či jako součást blízkovýchodních salátů (např. fattoush či tabbouleh). Používají se také na ochucení octů či kuchyňských olejů či např. krémů a čokolády. Destilací se z nich získává i esenciální olej použitelný kulinárně i medicinálně. Léčivé použití: čaj z listů či esenciální olej se používají při nachlazení, bolestech hlavy, zažívacích potížích, působí antisepticky, dávkovat je třeba s mírou.

 
STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, s dostatečně vlhkou a výživnou půdou.

 
ODOLNOST: je mrazuvzdorná, při silných mrazech nadzemní část zmrzne, ale na jaře z kořínků bezpečně raší.

PŮVOD: západní Středomoří, na slunných svazích, křovinatých stráních, v teplejších oblastech Evropy někdy i zplaňuje. Nazývaná také „anglická levandule“.
RŮST: pomalý. Je to nízký polokeř s kůlovým kořenem, stonky jsou vzpřímené, vysoké 20–50 cm, dřevnatějící, bylinné části chlupaté, čtyřhranné. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, stříbřité. Stříháme ji buď během prvního kvetení nebo pak až na jaře.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými, fialovými drobnými hluchavkovitými květy v přeslenech kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.
PLODNOST: v případě ponechání květů vysoká.
PLODY: drobné tvrdky.
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.
VYUŽITÍ: prastará kulturní rostlina, používá se zejména v kosmetice, parfumérii a farmacii, ale i kulinárně. Zároveň je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní i pro motýly a další opylovače. Dá se použít také k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Kulinární využití: listy a květy se používají čerstvé i sušené, syrové i tepelně upravené k dochucení salátů, polévek, koláčů, dušených jídel či koláčů, sušenek, ale i zmrzliny či krémů. Přidávají se do džemů, olejů či octů. Z čerstvých či sušených květů se připravuje čaj. Esenciální olej získávaný z květů se používá podobně. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď přímo květy v čaji či lázni nebo esenciální olej z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších esenciálních olejů a může se používat i neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudný a močopudný, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně esenciálních olejů.
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C. Po zakořenění silně suchovzdorná, větruvzdorná. Jako prevenci proti houbovým chorobám ji pěstujeme v dobře odvodněné půdě a na vzdušném stanovišti.

PŮVOD: Spojené království, královská botanická zahrada v Kew, asistent kurátora Brian Halliwell ji v 80. letech 20. století vyselektoval jako perspektivního křížence levandule úzkolisté (L. angustifolia) a tzv. španělské levandule (L. lanata), tedy Lavandula x chaytoriae a pojmenoval po dalším zaměstnanci zahrady, Richardu Grayovi.

 
RŮST: pomalý. Je to středně vysoký polokeř dorůstající do 50 cm se dřevnatějícími stonky. Listy jsou bez řapíku, na levanduli relativně široké, stříbřité, chlupaté, dlouhé až 5,5 cm. Stříhá se buď během prvního kvetení, nebo potom až na jaře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní, ale kvete drobnými, voňavými modrofialovými květy uspořádanými do středně dlouhých lichoklasů (6–10 cm) dlouho od července do srpna, déle než levandule úzkolistá.

 
PLODNOST: pravděpodobně sterilní, množí se vegetativně řízky.

VYUŽITÍ: je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní také pro motýly. Dá se použít k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Má nižší obsah esenciálních olejů (EO) než mnohé odrůdy levandule, její vůně je jemná, bylinná, svěží, jemně pryskyřičná a dřevitá, s nižším obsahem kafru. Můžete ji využít v domácí kosmetice či aromaterapii, ale také kulinařně. Kulinařní využití: listy a květy čerstvé i sušené, syrové i tepelně upravené k dochucení salátů, polévek, dušených jídel či koláčů, sušenek, zmrzliny či krémů. Přidávají se do džemů, olejů či octů. Připravuje se z nich čaj. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď přímo květy v čaji či koupeli. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudná a močopudná, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně EO.

 
ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorná do -20 °C, krátkodobě i -23 °C, mrazuvzdornější než většina odrůd l. prostřední, mírně méně mrazuvzdorná než některé odrůdy l. úzkolisté (např. Munstead). Po zakořenění silně suchovzdorná, odolná vůči větru. Jako prevenci vůči houbovým chorobám pěstujeme v dobře odvodněné půdě a na vzdušném stanovišti.

PŮVOD: Severní Amerika, zejména v centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě, na prériích, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách.

 
RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 50–120 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou lodyhou. Přízemní listy jsou řapíkaté, vejčité až úzce kopinaté, 5–30 cm dlouhé a 5–12 cm široké, na okraji pilovité či zubaté, někdy i celokrajné, na bázi klínovité až srdčité, na vrcholu špičaté, se 3–5 žilkami; lodyžní listy jsou střídavé, menší, s krátkým řapíkem, na bázi klínovité.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylovaná hmyzem, samosprašná, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září. Květenství tvoří jazykovité a trubkovité květy: jazykovité květy jsou růžové až nachové, dlouhé 3–8 cm, na vrcholu se 2 zuby, trubkovité květy jsou dlouhé 4,5–5,7 mm, jsou zelenavé až růžové nebo nachové a rozkvétají postupně.

 
PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

 
PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

 
VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly. Využívali ji už indiáni a používá se i dnes, a to zejména pro své léčivé účinky, a to jak kořen, tak i (kvetoucí) nať. V podobě čaje a zejména tinktury podporuje imunitní systém těla. Vnitřně se používá při rýmě, kašli, horečce, bronchitidě, infekci močových cest, ústní dutiny a krku, také jako afrodiziakum a prostředek ke zlepšení trávení. Zevně se používá k ošetření ran a popálenin, kde se projevují i její antiseptické a antibakteriální účinky.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehčí. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji oblibují slimáci, kteří ji dokážou na jaře zdecimovat.