Možná má černou duši a černé svědomí, ale srdce má na pravém místě. Řeč je o
ořešáku černém (
Juglans nigra), který své druhové jméno dostal buď po tmavé kůře, nebo černající slupce plodů při dozrávání. Anebo po barvě rukou sběračů, kteří vypadají jako členové tajné organizace Černá ruka.
Ořešák černý: strom s válečnou minulostí a překvapivým využitím
Černé svědomí může mít ořešák z vylučování mnoha rostlin ze své společnosti vylučováním juglonu z kořenů. Nebo z omezování tance hmyzu v jeho korunách tříslovinami. Tedy až na vrtalku ořechovou, která se vrtko zavrtává do slupky podobně jako u ořešáku vlašského, ale jádro přímo nepoškozuje.
A černé svědomí můžeme mít i my lidé, protože jsme ho dlouhodobě spojili s armádami a válkami. Jeho tvrdé dřevo s krásnou kresbou, odolné proti nárazům, se snadno opracovává a krásně leskne, a přitom si zachovává jemnou zrnitost pro dokonalý úchop.
V polovině 19. století se stalo tak samozřejmou volbou pro pažby zbraní, že v anglicky mluvících zemích se používala metafora „vzít si na ramena ořech“ pro vojenskou službu. Kromě toho vojáci Konfederace během Americké občanské války využívali dvojkombinaci juglonu a tříslovin – ne jako herbicid a insekticid, ale jako barvivo a jeho stabilizátor při barvení uniforem pomocí slupek ořechů na typickou hnědošedou. A dokonce i na výrobu inkoustu, kterým psali z války dopisy domů.
Vojenská historie tohoto ořešáku tím nekončí. Během 1. světové války se využíval na výrobu vrtulí letadel, protože jeho odolné dřevo umí vydržet ohromný tlak bez rozštípnutí. Během 2. světové války se jeho zásoby natolik snížily, že vláda USA vyzývala lidi, aby pro vojenské účely věnovali stromy ořešáku černého na vlastních pozemcích. Jako by to nestačilo, rozemleté skořápky míchali s nitroglycerinem a vyráběli z nich dynamit. A kde je válka, tam je hodně mrtvých. Ti, kteří si to mohli dovolit, pohřbívali své padlé syny či manžely do rakev vyrobených – jak jinak – z ořešáku černého.
Lanýž mezi ořechy: proč si ořešák černý zamilujete
Naštěstí má náš vztah k ořešáku černému i světlejší stránky a samotný ořešák má srdce na pravém místě. To srdce tvoří skořápka a přepážky v ní po rozlousknutí na 2 poloviny. Jádro se kvůli velmi silné a tvrdé skořápce a pevným přepážkám louská těžko, u semenáčů můžete zapomenout na dvě poloviny vcelku. Vybírá se po kouscích, ale jakých kouscích! Dělají pořádné kousky s vašimi chuťovými pohárky. Intenzivní pryskyřično-ořechová vůně slibuje stejně intenzivní chuť a věru, pokud jsou ořechy čerstvé nebo dobře uskladněné a čerstvě vylouskané, zklamaní jistě nebudete. Je to něco jako lanýž mezi ořechy.
Nepotřebujete ho mnoho, abyste jídlům, ať už pečeným, čerstvým či zmrazeným (= zmrzlině) dodali neodolatelnou chuť. To velmi dobře věděli i Indiáni, kteří ho používali jako přídavek při výrobě placek či pemikanů. Jen je třeba počítat s tím, že po otevření při pokojové teplotě žlukne rychleji než vlašáky. Podobně je třeba ve tmě, chladu a bez přístupu vzduchu skladovat i velmi výživný olej vylisovaný z plodů. Ten se používá v kuchyni i v kosmetice.
Způsobů využití plodů je nepřeberně. Od nezralých zelených nakládaných jako voňavé „svatojánské ořechy“ či méně svatý likér, přes zmíněná jádra zralých plodů jako delikatesu až po příčně nařezané skořápky s přepážkami použité jako bižuterie. A i slupka se používá nejen k barvení, ale také na, pravda, barvicí zábaly na záněty. Proti zánětům i na sirupy se používá také míza získávaná na jaře ze starších stromů podobně jako ta javorová.
Barvy a filtry z ořechu, i velikán ze Seredě
Barevná škála barviv ze slupky, listů a kůry zahrnuje žlutou, hnědou a šedohnědou bez mořidel, s mořidly i šedou a černou. A jsme zase u černé duše tohoto ořešáku. Aby toho nebylo málo, dokonce i černé dřevěné uhlí ze slupky má využití – jako kvalitní filtr.
Možná už právě filtrujete informace, protože se vám z toho množství využití zatočila hlava. Jako se zatočila nám při pohledu do mohutné koruny jednoho z nejstarších stromů tohoto druhu v Evropě – světe div se, v Seredi. Kousek od chátrajícího kaštelu v městském parku nevypadá, že by při stáří asi 314 let a výšce skoro 35 metrů tento velikán chátral. Ba právě naopak!
Ten váš se možná nedožije takového věku a nedosáhne takového vzrůstu, ale i mladší a hustěji pěstované stromy jsou velmi dekorativní, zejména na podzim, kdy do dálky svítí žlutým listím a voní i právě zralými plody.
Každopádně je to strom, který se nejen tmavohnědým inkoustem ze slupky zapsal hluboko do našich srdcí. A věříme, že brzy i do vašich. Protože roste velmi rychle, zejména prvních 25 let, je dobré ho vysadit na stanoviště co nejdříve. Proto jsme pro vás připravili jednoleté semenáče, které jsou teď sice menší, ale brzy vystřelí k nebi. A že černé duše do nebe nepatří!
