Průvodce druhy

Georgíny, známe aj ako jiřinky či dahlie, si získali Európu nielen svojou výbušnou krásou, ale aj fascinujúcou históriou plnou mýtov, cisárskych obdivovateľov a zanietených pestovateľov. Od aztéckych legiend až po české Jiřinkové slavnosti – tieto pestrofarebné kvety dodnes očarúvajú záhrady aj modernú gastronómiu.

Máj patrí orgovánu – voňavému symbolu jari, ktorý nezdobí len záhrady, ale aj kuchyňu. Orgovánové sirupy, dezerty či kandizované kvety premenia jeho podmanivú vôňu na nezabudnuteľný gurmánsky zážitok. Spoznajte históriu orgovánu, jeho cestu z Balkánu do Európy aj pôvod názvov, ktoré sa s ním spájajú naprieč krajinami.

Jedlé kvety nie sú len krásnou ozdobou záhrady, ale aj výnimočnou surovinou do kuchyne. Begónie, agastache či zvončeky dokážu premeniť dezerty, šaláty aj nápoje na nezabudnuteľný zážitok plný farieb, vôní a chutí.

Chcete si ze své zahrádky vytvořit Rájskou zahradu? Nemusíte si (ale můžete) nutně do jejího středu vysadit Strom poznání granátovník púnský. Ale můžete si ji složit jako funkční a zároveň krásnou kombinaci ovocných stromů a ovocných keřů, zeleniny a jedlých květů, či trvalek a samovolně se vysévajících letniček s dalšími jedlými součástmi – např. listy, mladými výhonky, cibulemi, podzemkami či kořeny. Mnohé z nich najdete i v prodejně naší školky. Jedlé květy nejsou jen současným extravagantním výstřelkem drahých restaurací. Ke krášlení jídel, zlepšení jejich chuti a vůně se používaly už dávno. Dokonce i jako hlavní složka některých pokrmů. I v receptech sbíraných v raném novověku najdeme použití růží, bazy, zvonků, hřebíčku, fialek či levandule při přípravě jídel. Najdeme mezi nimi květy či spíše květové poupata zeleniny – brokolice, květáku či artyčoků. Nebo květy běžně používaných bylinek jako majoránka, baza, tymián či šalvěj. Ale tím zdaleka nekončíme. Jedlé jsou i primárně okrasné květy růží, denivek, tulipánů či netřesků, které většina lidí běžně nejí. A dokonce i květy invazivních rostlin jako zlatobýl kanadský či netýkavka žláznatá, jejichž výskyt můžeme zmírnit raději příborem než herbicidy. Proč vůbec jíst jedlé květy? Kromě toho, že jsou krásné, voňavé a chutné? Pokud by vám to nestačilo, mnohé z nich mají i léčivé účinky, podporují správné trávení a mají významnou nutriční hodnotu či obsahují bioaktivní složky jako antioxidanty. To, zda jsou konkrétní květy jedlé, si nejlépe ověříme pomocí klíče k určení rostlin či aplikací na určování rostlin PlantNet či iNaturalist a v různých relevantních zdrojích zaměřených na jedlé rostliny. V přehledné tabulce níže najdete tipy na některé užitečné zdroje inspirace pro vaše kouzlení s jedlými květy. Samozřejmě zdrojů květinových receptů na internetu je mnohem více, jedlost květů použitých v receptu však doporučujeme ověřit na více místech. Tipy na zdroje informací o jedlých květech Název Popis Rozsah www.pfaf.org Databáze s jedlými, léčivými a jinak využitelnými rostlinami s podrobným popisem rostlin a stručným popisem kulinárního využití s odkazy na zdroje informací Téměř 700 druhů rostlin s jedlými květy a jejich částmi (pylem, nektarem) Alexander Heil: Rajská zahrada. Pěstujeme jedlé vytrvalé rostliny. Přehled od A do Z. HEL, Ostrava, 2004. Kniha o jedlých trvalkách a samovolně se vysévajících jednoletkách rozdělená do 4 sekcí podle konzumované části se stručným popisem rostlin i jejich kulinárního využití 31 druhů s jedlými květy Jana Vlková: Květinová kuchařka. Jedlé kvítí a byliny na vaření i zdobení. Smart Press, Praha, 2015. Kniha s podrobným popisem rostlin s jedlými květy, tipy na sběr, použití a recepty. 99 druhů s jedlými květy + 40 receptů Jana Vlková: Kytky k jídlu v receptech i herbáři. Jana Vlková, Praha, 2018 Kniha s podrobným popisem rostlin s jedlými květy, tipy na sběr, použití a recepty. 40 druhů s jedlými květy + téměř 100 receptů Jana Vlková: Pampelišky k jídlu. Jana Vlková, Praha, 2019. Kniha s podrobným popisem pampelišky lékařské, jejích jednotlivých částí a recepty. 20 receptů z pampelišky lékařské Magdalena Beranová: Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Academia, Praha, 2012. Kniha s popisem kuchyně pravěku, středověku s recepty i z raného novověku. 7 druhů s jedlými květy + 17 receptů z raného novověku z nich Lesley Bremnessová: Byliny. Zdraví, krása a radost. Fortuna Print, Bratislava, 2003. Kniha o bylinkách s podrobným popisem, tipy na pěstování, léčivé, kulinární a technické využití. 36 druhů s jedlými květy + 15 receptů Peter Becker, Claudia Wilhelmi: Vaříme z divokých bylin. Profi Press, Praha, 2018. Kniha kuchyňských a kosmetických receptů z 10 druhů volně rostoucích bylin. 5 druhů s jedlými květy + 16 receptů Monika Halmos: Veilchen, Rose & Lavendel. Freya, Linz, 2014 Kniha s podrobným popisem fialky, růže a levandule a s recepty z nich, rozdělenými do dvou částí – pikantní (slané) a sladké recepty. 34 + 35 + 34 receptů z fialky, růže a levandule Jedlé květy můžeme najít a vypěstovat téměř kdekoliv: od malého květináče s velikonoční dekorací prvosenek a fialek, přes okraje záhonů se zeleninou a samostatné květinové bufety, jezírka a potoky až po louky a lesy poskytující pestrou skladbu květů bylin i dřevin. Jedlé květy můžeme při vhodné kombinaci pěstovaných a sbíraných druhů jíst celoročně a to čerstvé i upravené. Mnohé je nejlepší jíst čerstvé a neupravené, přičemž po utržení mají různou trvanlivost. Od nenápadných kvítků rozrazilu či nezábudky, které je třeba sbírat těsně před použitím, až po vytrvalé květy z čeledi slézovitých, ty vydrží v lednici i týden. Jiné květy je před použitím třeba povařit či alespoň oblanšírovat, některé se dobře nakládají do oleje, octa či alkoholu. Několik druhů můžeme i šetrně sušit tak, že si do značné míry zachovají svou barvu, chuť a vůni. Sušené květy se dají použít celé nebo pomlít na různě hrubý prášek, kterým můžeme dozdobit pokrmy. Při použití se můžeme pohrát s barvami, texturami, vůněmi a chutěmi. Vrba jíva Sladké lízátko jako pozdrav jara Jako první posel jara s jedlými květy září v plném květu už od března do dubna a pylem láká včely. Právě tento pyl je voňavý a velmi chutný i pro nás a ze samčích květů ho můžeme při správném načasování olízat jako z lízátka. Není třeba otálet, protože květy kvetou krátce. Samčí květy s pylem můžeme také ponořit do vody a vypít jaro bez pěny. Kromě těchto dvou tipů mnoho kulinárního využití tato vrba nemá, ale protože je mezi domácími volně rostoucími jedlými květy jednou z prvních, můžeme jí to odpustit. Prvosenky Voňavé a sladké krásky Na loukách a v řídkých lesích najdeme v dubnu a květnu voňavé jemně citronově žluté sukénky prvosenky vyšší či prvosenky bezzásadové, a také sytě žluté prvosenky jarní. Šlechtěné verze prvosinek jarních s červenými a bordovými okraji nebo různé kultivary prvosenky bezstvolé či prvosenky holé rozšíří škálu barev. Sezónu jedlých prvosenek lze prodloužit s pomocí prvosenky zubaté, která kvete až v květnu a červnu. Všechny tyto prvosenky jsou vhodné do salátů, které barevně oživí a obohatí o sladkastou chuť a vůni. Jsou též velmi vhodné jako ozdoba dezertů, od jednoduchých košíčků až po velké dorty. Omamnou chuť a vůni si zachovají i v čaji, který nám pomůže navodit klidný spánek. Fialky a violky Omamné, skromné i výstřední Všechny fialky a violky jsou jedlé a když využijeme více druhů, můžeme si pěkně natáhnout fialkovou sezónu. Asi nejchutnější a zároveň nejvoňavější jsou fialky vonné, které rozkvétají jako jedny z prvních, podle lokality od března do května. Dalšími fialkami, které u nás běžně najdete, jsou fialka psi, lesní či fialka Rivinova, které kvetou od dubna až do června či července. Fialky se snadno mezi sebou kříží a bylo vyšlechtěno mnoho mezidruhových hybridů. Z nich se nejčastěji na jaře a na podzim v zahradnictvích setkáte s barevnými sirôtkami (Viola x wittrockiana), ty však jsou citlivé na vysoké letní teploty. Vyšší teploty snášejí lépe tzv. minisirôtky, tedy fialky rohaté, a tak vydrží kvést až do června. Pokud vysadíte sirôtky do stínu či polostínu na sever od domu, mohou vám vydržet i přes horké a suché léto. Sezónu fialek až do září či října dokáže prodloužit i domácí žluto-bílá fialka rolní či fialka trojbarevná. Během teplého babího léta často znovu vykvete i fialka vonná. Receptů s fialkami je spousta; u voňavých druhů (f. vonná a f. podivuhodná) můžeme jejich vůni uchovat i v sirupu nebo macerací v octě či alkoholu. V slaných jídlech se uplatní jako efektní a chutná dekorace, nejčastěji v salátech, pomazánkách, sýrových roládách či jako ozdoba krémových polévek. Škála sladkých jídel s fialkami a sirôtkami je opravdu široká — od čerstvých a kandovaných ozdob dezertů a nápojů, přes přimíchání do různých krémů a těst až po džemy a želé. Sirôtky a minisirôtky jsou výstřednější verzí skromných fialek a při zdobení jimi stačí použít méně. Mají výraznější osvěžující, lehce kyselkavou chuť a jsou příjemně křupavé. Pokud je přidáme do polévky, mohou ji zahustit podobně jako okra. Můžeme je i vylisovat a ještě čerstvé použít těsně po pečení sušenek na jejich dekoraci. Vylisované kvítky totiž po přitlačení na ještě horké sušenky zvadnou a přilepí se k nim, aniž by výrazně ztratily barvu. Nebo je můžeme uvěznit v ledových kostkách, kterými v létě osvěžíme nápoje.