Zelená ringlota, královna na stromě
Jak se začal příběh Zelené ringloty?
Příběhy i stromy si žijí vlastním životem. Můžete se snažit zachytit je co nejvěrněji či vypěstovat co nejpravidelněji, ony si vyberou směr, kterým nejvíc proudí míza. A tak se někdy stane, že příběhy nějaké odrůdy existují dva či víc, zejména pokud jde o velmi starou odrůdu.
A tou Zelená ringlota bezpochyby je. Její kořeny sahají hluboko, minimálně do 16. století a asi i hlouběji, ale tam se ztrácejí ve spleti podhoubí. Ten prozaičtější příběh vypráví o botanikovi Pierrovi Belonovi, který si prý v r. 1549 přivezl Zelenou ringlotu ze svých cest po Blízkém východě. Už dlouho po smrti francouzské královny Claude, po které je pojmenována Reine-Claude (reine je královna). Odkud přesně ji Belon přivezl a kde a jak spatřila světlo orientálního světa, se z této verze nedozvíme.
Ringlota jako dar od sultána
Druhý příběh je také skoupý na konkrétní lokalitu původu, ale víc naznačuje kvalitu ringloty – samotné královně Claude ji prý neposlal nikdo jiný než sám Süleyman I. Nádherný, sultán Osmanské říše.
A panovníci si tehdy neposílali jen takové taškařice či tretky, ale ovoce hodné královského stolu. Ovoce prý přečkalo dlouhou cestu z Konstantinopole do Paříže. Zda je ještě stihla ochutnat královna Claude, která zemřela už v roce 1524 ještě před svými 25. narozeninami po porodu 8 dětí, není jisté.
Není totiž vůbec jisté, zda k přesunu této odrůdy do Evropy došlo až v 16. století. Jiné zdroje tvrdí, že ji tam přivezli už křižáci ve 12. či 13. století a teprve přes Itálii se dostala do Francie, kde získala takovou popularitu, že ji pokřtili podle královny. Po hlubším pátrání se zdá, že její pravlastí je Kavkaz nebo Přední Asie, možná dnešní Sýrie. A pravděpodobnými prapředky jsou, podobně jako u dalších slivoní, myrobalán a trnka.
Ať už je její původ jakýkoli, ne náhodou si opakovaně vysloužila titul královna nejen mezi ringlotami, ale i celkově mezi slivoněmi, ke kterým patří.
Důvodem není jen do té doby neobvyklá zelená barva, podstatně světlejší než královská zelená, kterou se honosila roucha panovníků. Tím je především její rosolovitá, velmi šťavnatá dužnina a výjimečná, sladká a kořenitá chuť a úžasná vůně, které lákají nejen nás, ale i vosy ze širokého okolí.Za péči se vám ringlota bohatě odmění
Kvůli této chuti jí blahosklonně odpustíme i střední toleranci vůči šarce (projevuje se na listech), či střední odolnost vůči moniliové spále a vybereme jí královské místo v teplých a středně teplých polohách.
Moniliová hniloba napadá jen příliš zahuštěné plody, proto se v letech nadměrné úrody nebojme je proředit. Vzdušný trůn a bosé nohy ve vlahé rose jí svědčí stejně jako vzdušná koruna. Za hýčkání nás odmění začátkem až v polovině srpna nejprve plody na zavařování a po dvou týdnech i na vychutnávání do nasycení za syrova či ze zelených džemů.
Aby nám přinášela rovnoměrnou úrodu, krotíme ji v očekávaných velmi plodných letech před jarním řezem. Nezapomeňte, že samotné by jí bylo i v královské zahradě smutno, a tak ji potěšte vybranou společností dalších královen – tedy jiných odrůd ringlot či francouzské dámy Mirabelky nancyské či italské krásky Vlašky.
A komu nestačí pevný stisk ruky od velké královny s nohama pevně na zemi, tedy její plody v košíku a na talíři, vychutná si její voňavý polibek i v tekuté podobě z kalíšku či z pralinky.
Sdílet