Topoly, zejména ty bílé, nás znovu a znovu umí překvapit svou mohutností. Tyto rychle rostoucí dřeviny, pokud mají dostatek vláhy, živin a tepla někde v nivě, dokážou vytvořit kmeny takového obvodu, za který by se nestyděl ani 400letý dub. Jejich koruny dosahují výšky až 30 m. Zatímco bílé topoly jsou rozložité a šířka koruny se blíží výšce, osikové a zejména černé topoly jsou štíhlejší. Všechny rozeznáme už z dálky, ať už podle siluety, bělavé barvy spodní strany listů nebo charakteristického třepotání listů osiky ve větru.
Řadit podle:
4 produktů
4 produktů
PŮVOD: střední, J a V Evropa, přes Sibiř až po Jenisej, od Malé, Přední a Střední Asie až po západní Himálaj.
RŮST: bujným růstem dosahuje rychle výšky 20–35 m a šířky 12 m. Má široký kmen, rozložitou velkou korunu a běložedou až zelenošedou korkovou borku, která je u starých stromů tmavě šedá až černající a hrubě rozbrázděná. Listy jsou na líci lysé a lesklé, na rubu plstnaté, přičemž tvar listů je různý. Listy na dlouhých výhonech jsou 3–5 laločnaté, dlouhé 4–12 cm a na rubu běloplstnaté. Na krátkých větvičkách jsou listy okrouhle vejčité, dlouhé 3–6 cm, hrubě zubaté a na rubu jemně plstnaté.
OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete v březnu a dubnu před olistěním. Samičí jehnědy jsou až 5 cm dlouhé a zelené. Samčí jehnědy jsou o něco větší, dlouhé 3–7 cm, šedé s červenými tyčinkami.
PLODNOST: středně raná (do 5–10 let), vysoká, pravidelná.
PLODY: tobolky v 5–10 cm dlouhých jehnědách s chmýřím.
DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.
VYUŽITÍ: vysazovat ho můžeme do břehových porostů a alejí podél vodních toků či do větrolamů, kde plní funkci výplňových rychlerostoucích dřevin, do agrolesnických systémů. A samozřejmě jako František Dobrota k rybníkům a jiným vodním plochám. Kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.
STANOVIŠTĚ: slunné, jen mladé stromky snesou slabší stín. Nemá velké nároky na půdu, ale nejlépe se mu daří na písčitohlinitých výživných náplavech. Roste typicky v lužních lesích a v břehových porostech, sekundárně osidluje lomy, pískovny, cihelny, násypy a další místa s obnaženým povrchem. V měkkém luhu vytváří společenstva s vrbou bílou a topolem černým.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, dobře snáší trvalé podmáčení. Jeden z nejodolnějších stromů vůči zasolení půdy.
PŮVOD: střední a jižní Evropa, střední Asie, severozápadní Afrika, Severní Amerika. Někdy je považován za kultivar, jindy za přirozenou mutaci evropského druhu, patrně ze severoitalského Lombardska, kde se pěstoval už v 18. století. Jeho atraktivní a zejména nezaměnitelný habitus mu zajistil rychlé rozšíření do všech klimaticky vhodných oblastí světa, vysazuje se v Evropě, Severní Americe i ve východní Asii.
RŮST: v mládí pozvolný, poté rychlejší, dožívá se zhruba 150 let. Vytváří mohutné stromy s úzkou, vřetenovitě válcovitou korunou, dorůstá do výšky 30–40 m, šířky a kmenem v průměru 1–2 m s výraznými kořenovými náběhy. Borka je černavá, podélně rozpukaná. Větve vyrůstají z kmene pod úhlem asi 20 stupňů a směřují svisle vzhůru. Listy jsou střídavé, s dlouhými řapíky, kosočtverečné až vejčité, dlouhé 4–10 cm, obvykle širší než delší, lysé.
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až dubnu, vytváří jen samčí květenství – jehnědy.
PLODNOST: protože tvoří jen samčí jehnědy, netvoří plody. Množíme ho řízky, které výborně zakořeňují.
PLODY: netvoří plody.
DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.
VYUŽITÍ: vhodný pro výsadby podél vodních toků a nádrží, snáší však i sušší podmínky, vhodný také do alejí či stromořadí, parků, u sportovních hřišť. Poupata jsou léčivá a využívají se v tzv. gemmoterapii. Působí proti kurdějím, antisepticky, podpůrně, močopudně, potopudně, podporují vykašlávání, působí proti bolesti. Spolu s kůrou mladých větviček obsahují i salicin, který se v těle rozkládá na kyselinu salicylovou, tedy acylpyrin, jenž snižuje horečku.
STANOVIŠTĚ: slunné. Jeho nominátní druh, topol černý, přirozeně roste v lužních lesích. Je dominantou na písčitých březích řek nebo na štěrkovitých podložích. Dobře snáší suché podmínky v horní části půdy, potřebuje ale vyšší hladinu podzemní vody. Jako jeden z mála druhů stromů je schopen kolonizovat štěrkové půdy. Je výrazně světlomilný. Preferuje dobře odvodněné, ale vlhké půdy, ale zvládne širokou škálu půd od písčitých až po velmi těžké jílovité. Půdu preferuje od mírně kyselé až po mírně zásaditou.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C.
PŮVOD: Evropa od Islandu až po J Afriky, mírné pásmo Asie až po Japonsko.
RŮST: rychlý, dosahuje výšky 15–30 m a šířky 10 m s nepravidelnou, řídkou korunou, dožívá se i 150, maximálně 200 let. Vytváří často rozlehlé polykormony, tedy výmladky, kterými se šíří na co nejsvětlejší místo.
OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete od konce března do dubna, nejpozději z evropských topolů, před rašením listů. Jehnědy jsou dlouhé 5–10 cm, samčí jsou delší s červenými tyčinkami, samičí jsou zelené a menší.
PLODNOST: raná (už 5. rok od výsevu), vysoká, ale v různých oblastech různě pravidelná a s malou úspěšností klíčení. Nejvyšší úspěšnost je na spáleništích, jinak se rozmnožuje zejména kořenovými výmladky.
PLODY: tobolky v jehnědách s chmýřím.
DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.
VYUŽITÍ: Vhodný do mezí a větrolamů jako rychlerostoucí výplňová dřevina, do alejí podél vodních toků a břehových porostů, do brownfieldů, do agrolesnických systémů. Z topolů má nejkvalitnější dřevo, které se používá na výrobu zápalek, dýh a celulózy. Kůra a listy jsou mírně močopudné a podporují vykašlávání. Podobně jako jiné druhy topolů kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.
STANOVIŠTĚ: slunné od nížin po hory, nejčastěji v pahorkatinách. Je tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy, nejlépe se mu daří na písčitohlinitých, živných půdách. Spolu s břízou rychle osidluje obnažené půdy, světliny, opuštěné pastviny.
ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorný do -40 °C až -45 °C, tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy.

