Buk

PŮVOD:

RŮST:

OPyLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PŮVOD: buk lesní jako botanický druh je považován za „krále lesů“ mírného klimatického pásma Evropy. Jeho převislá forma, tedy Pendula, je přirozenou mutací, pravděpodobně nalezenou v Anglii v 19. století. Jde spíše o skupinu různých forem, s užší i širší korunou; námi množená forma je ta širší, připomíná spíše hřib či stan než fontánu.

RŮST: středně bujný až mírný, je to opadavý strom, který dorůstá přibližně do výšky 10-15 m. Vytváří hustě větvenou, převislou korunu připomínající stan či hřib. Kmen je rovný, se světle šedou hladkou kůrou. Dlouhověký strom – dožívá se 200 až 400 let.

POMĚRY OPYLENÍ: je pravděpodobně samosprašný, opylovaný větrem, jednodomý – samčí a samičí květy jsou oddělené, ale vyskytují se na témže jedinci. Kvete od dubna do května.

PLODNOST: je pozdní, samostatně stojící stromy začínají plodit ve věku 30–40 let. Buk neplodí každoročně stejně, ale vykazuje takzvané semenné roky v intervalu přibližně 2–8 let. Úroda v semenných letech může dosahovat až 1500–4000 semen na m², v letech s nižší produkcí pak jen 16–17 % tohoto množství. Plodnost výrazně ovlivňují klimatické podmínky (teplé a suché léto podporuje tvorbu květních pupenů).

PLODY: hnědé, lesklé, trojhranné nažky = bukvice (průměrně 1,5–2,0 cm, 0,2–0,3 g) uložené v ostnitých číškách. Dužnina je olejnatá, škrobnatá, připomíná jádro ořechů. Chuť je oříšková, jemně nasládlá a mírně nahořklá kvůli tříslovinám. Syrové bukvice obsahují mírně toxickou látku fagín, po tepelné úpravě se toxicita výrazně snižuje.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října. Plody dozrávají přibližně 5–6 měsíců po odkvětu.

VYUŽITÍ: Často se vysazuje jako solitérní dřevina v parcích a stromořadích. Má významnou ekologickou hodnotu. Kulinářské využití: mladé listy krátce po rozvinutí jsou jedlé a hodí se jako součást salátů. Mají velmi jemnou, nakyslou chuť. Tepelně upravené, zejména pražené bukvice, jsou jedlé. Mají příjemnou nasládlou chuť, jsou však malé a jejich zpracování je náročnější. Semena lze sušit a mlít na prášek, který se používá jako přísada do obilných mouk při výrobě chleba, koláčů a jiných pekařských výrobků. Jsou také bohatá na olej – obsahují přibližně 17–20 % jedlého oleje, který je stabilní a nežlukne. Tento olej se svou jemností přirovnává k olivovému oleji. Používá se do salátů i k tepelné úpravě potravin. Technické využití: dřevo má pleťově růžovou až narůžověle hnědou barvu, bez výrazně vyvinutého pravého jádra, je tvrdé a těžké. Pro venkovní použití se nehodí. Využívá se zejména k výrobě ohýbaného nábytku, dále na dýhy, překližky a parkety. Ve středověku se používalo také k výrobě dřevěného uhlí.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale dobře snáší i zastínění, po tisu a jedli nejlépe ze všech evropských dřevin. Hodí se do lehkých, středně těžkých i těžkých půd, přičemž upřednostňuje dobře propustné, mírně vlhké půdy. Z hlediska půdní reakce snáší mírně kyselé, neutrální i mírně zásadité půdy a dokáže růst i v silně kyselých či silně alkalických půdách. Hodí se do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: dřevo je mrazuvzdorné přibližně do −25 °C. Květy jsou citlivé na pozdní jarní mrazy. Je velmi dobře stínomilný. Je odolný vůči silnému větru, avšak nesnáší přímořské podmínky. Dobře snáší také znečištěné ovzduší, díky čemuž se hodí do městského a příměstského prostředí. Je poměrně dobře odolný vůči škůdcům a chorobám. Napadá ho červcovitý škůdce bukovnice buková (Cryptococcus fagisuga) a houbové patogeny rodu Armillaria spp. způsobující hnilobu kořenů, případně rakovina kůry způsobená houbou (Neonectria ditissima).