Ptačí zob

PŮVOD: jižní, západní, střední Evropa, na západ do Irska a Anglie, východně až po Ukrajinu k Donu. Izolovaná lokalita v severní Africe. Teplomilné doubravy, lesostepi, křoviny, lesní okraje.

RAST: poloopadavý až opadavý keř, doroste do 2–5 m. Výtisky jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejčité. Listy má podlouhlé až podlouhle kopinaté, na vrchní straně tmavě zelené, na spodní straně žlutozelené, slabě kožovité, vstřícné nebo po 3 v prstencích. Velmi dobře snáší řez do živých plotů. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.

OPyLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až červenci, má oboupohlavné květy opylované hmyzem. Je samosprašný. Květy jsou čtyřčetné, bílé až zelenkavě bílé, uspořádané v malých latách, kalich je zvonkovitý, koruna trychtýřovitá.

PLODNOST: raná, vysoká v případě ponechání květů a vyvíjejících se plodů při řezu.

PLODY: kulovité až vejčité bobule, černé, lesklé, pro nás nejedlé, ale jedlé pro ptáky, s dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v latách. Získává se z nich modrozelené barvivo, trvanlivější než většina jiných zelených přírodních barviv.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: dekorativní keř, vhodný do živých plotů. Plody jsou jedlé pro ptáky.

STANOVIŠTĚ: slunná až polostín, od vlhčí až po sušší půdu. Velmi vhodný jako keř do živého plotu.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do -29 °C až -34 °C, odolný proti suchu, dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: Japonsko, zejména pobřežní oblasti ostrovů Honšú, Kjúšú a Šikoku, kde roste ve světlých lesích, křovinách, na náspech a různých svazích. Poprvé jej popsal Justus Carl Hasskarl v roce 1844 v Catalogus Horti Botanici Bogoriensis.

RŮST: středně bujný, hustý. Je to stálezelený nebo poloopadavý keř, který obvykle dosahuje výšky 2,5–4 m a šířky 1,5–2,5 m. Letorosty jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejcovité. Listy má elipsovitě vejcovité, 3–6 cm dlouhé, na líci tmavě zelené, na rubu žlutozelené, mírně kožovité, vstřícné nebo po 3 v přeslenech. Velmi dobře snáší řez do živých plotů.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete v květnu až červenci. Silně aromatické květy mají srostlou korunní trubku delší než rozložené korunní cípy, čímž se odlišují od příbuzného ptačího zobu obecného (L. vulgare), a jsou opylovány různým hmyzem, především včelami medonosnými a motýly.

ÚRODNOST: časná, vysoká, pokud se při řezu ponechají květy a vyvíjející se plody.

PLODY: kulovité až vejcovité bobule, černé, lesklé, pro nás nejedlé, mírně jedovaté, ale jedlé pro ptáky, se dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v latách. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasná dřevina, vhodná zejména do živých plotů či k tvorbě bonsají. Plody jsou jedlé pro ptáky. Získává se z nich modrozelené barvivo, stálejší než většina jiných zelených přírodních barviv. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunce až polostín, od vlhčí do sušší půdy. Snáší širokou škálu podmínek. Vhodný do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: v dřevě je mrazuvzdorný do −17 až −23 °C, ale dobře regeneruje. Kvete pozdě, takže obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Je odolný vůči suchu, větru, zasolení a dobře snáší znečištění ovzduší.