Zahradníkův rok

Návod, kdy a jak si vysadit vánoční stromek, který vám bude dělat radost celý život a zdobit vaši zahradu po celý rok

Návod, jak si vybrat ten správný vánoční stromek podle podmínek a lokality vaší zahrady

Podrobné představení darů, které vám vysazené vánoční stromky darují během svého života

Vánoce za námi, nový rok před námi. Věříme, že během Vánoc Vám příjemnou společnost dělala i jablíčka a budou Vám ji dělat i během nového roku. Dnes si představíme tři odrůdy, které jako by vypadly z vánočních pohádek. A zároveň si na nich můžete pochutnat i v lednu. A co potřebují dobré vánoční pohádky? Hvězdné obsazení Určitě jste už slyšeli o zvyku na Štědrý den jablka napříč překrojit a podívat se, zda na řezu jádřinec se semínky vytvoří krásnou HVĚZDU a tedy přinese zdraví a štěstí jejímu majiteli či celé rodině, nebo vytvoří spíše kříž, či je červavé, což mělo značit neštěstí či nemoc. Možná i vy tento zvyk udržujete. Nuže, s jablkem API HVIEZDOVITÉ po překrojení dostanete hvězdy hned dvě, jednu tvořenou jádřincem a další, která ji kopíruje pěticípým tvarem plodu. A po překrojení nezhnědne, zůstane hezky světle žlutá. Zažít v prosinci pohled na strom obsypaný hvězdičkami, i když mrzne a sněží, je také silný zážitek - takový malý vánoční zázrak. A když plody oberete ještě před mrazem, můžete jimi originálně ozdobit vánoční stromek. Hvězdovitý tvar menších zploštělých plodů, jejich pozdní dozrávání, tužší slupka, tvrdá, křupavá, šťavnatá, sladkokyselá dužina a výdrž na stromě hluboko do zimy jsou typickými znaky této odrůdy, jejíž původ sice není přesně znám, ale sahá jistě hluboko do minulosti. Jménem Api se označuje skupina odrůd jabloní, které lze vysledovat až do římské doby, kdy je zřejmě jistý Appius Claudius přivezl z Peloponésu a prý je zaštěpil na dulu. O výběru právě této podnože sice můžeme silně pochybovat, protože má s jabloněmi špatnou afinitu, ale není pochyb, že nejstarší písemný záznam o této odrůdě máme z 17. století od švýcarského pomologa Johanna Bauhina, který o ní hovořil jako o „pomum pentagonum“. Nejstarší německé pomologie zase tvrdí, že Api se nejvíce pěstovaly v alpských oblastech Tyrolska, ve Švýcarsku a jižním Německu.  To něco vypovídá o jejich mrazuvzdornosti, zejména dřeva. Květy rozkvétají středně brzy až pozdě a také obvykle netrpí mrazy. Kvůli pozdnímu času zrání a vyšší náchylnosti k padlí jsou vhodné zejména do středně teplých oblastí, ale i do chráněných vyšších poloh.     Zřejmě nikdy nebyly příliš rozšířené, protože plody jsou menší a chuťově méně výrazné, ale jako velmi dekorativní jablka je pravděpodobně pěstovali zahrádkáři pro potěšení či jako vánoční ozdobu. Jejich plody nejen dozrívají pozdě - a na tu příjemně osvěžující chuť je opravdu třeba si počkat - ale i velmi dlouho vydrží, při dobrém skladování někdy až do sklizně prvních letních jablek. To je zároveň s unikátním tvarem a vysokou plodností jejich největší přednost. Velmi vhodné jsou i na zpracování na mošt a cider. Stromy rostou bujně a do plodnosti vstupují středně brzy, ta je sice vysoká, ale spíše střídavá. Zřejmě minimálně dvakrát byla tato odrůda šťastně zachráněna před vymřením. Pomolog Poiteau prý znal tuto raritu jen z vyprávění; až v roce 1830 objevil čerstvě pokácený strom a zachránil z něj několik roubů. O 150 let později se zdálo, že tato odrůda opět vymizela, když na ni náhodou ve Švýcarsku narazila paní, které se zdálo podivné, že je uprostřed zimy nějaká jabloň obsypaná drobnými hvězdičkami, a obrátila se na švýcarský Spolek pro zachování starých odrůd. A tak se nám zachovala dodnes a o její uchování pro další generace se můžete postarat i vy.  Ne všechno zlato, co se třpytí v listí, ale… Další dvě odrůdy jako by vystoupily z pohádky Byl jednou jeden král...  A opravdu, byl jednou jeden král... nebo to byla královna? Nuže, v Anglii to byl král, King of the Pippins, zatímco ve Francii královna, Reine des reinettes. A v Německu zas Wintergoldparmäne, tedy PARMÉNA ZLATÁ ZIMNÁ, jméno, které nakonec převládlo i u nás, ačkoli se často nazývá i Zlatá reneta. Reneta svou typickou, kořenitou, aromatickou, sladkokyselou, vynikající renetovitou chutí... doslova královnička z francouzského la reinette. A zlatá? Nuže, její barva je zlatožlutá až oranžová s červenými proužky a září do dálky.  Zatímco původ slova reneta je zahalen královským hermelínem, původ slova parména je již zahalen rouškou tajemství. Podařilo se nám najít čtyři vysvětlení tohoto slova používaného pro několik odrůd, například pro u nás známou Adamsovu, Letní, Šarlátovou, Strauwaldovu či Worcesterskou parménu, ale celkem je ve světě parmén více než 50. Je možné, že pochází ze středověkého latinského „pyrus magnus“, tedy „velká hruška“, označujícího jablka s hruškovitým, prodlouženým tvarem, to by ale moc na tuto parménu nesedělo. Spíše dává smysl tvrzení, že parména označovala jablka s hruškovou příchutí. Jiné zdroje tvrdí, že slovo „pearmain“ se původně používalo pro určitý typ hrušek a poprvé pro jabloně bylo použito až v 16. století. Prý pochází ze starofrancouzského „pearmain“ a nakonec z latinského „parmensia“, tedy „z Parmy“, tedy tohoto italského města. Další verzí je původ ze střední angličtiny slova „parmain“ či „permain“, odvozeného z francouzského „parmaindre“, tedy „vydržet“, které odkazovalo na dlouhou trvanlivost některých parmén. Ať už je to s pojmenováním parména jakkoli, pravda je, že označuje jedny z nejchutnějších odrůd, mezi které tato PARMÉNA ZLATÁ ZIMNÁ rozhodně patří. Horší je to už s její náročností na umístění a péči. Je to odrůda rychlého vývoje, takže sice v mládí v školce rychle roste a vytváří krásné rovné kmeny, ale rychle také vstupuje do plodnosti a rychle plodí hodně. Má tedy i zvyk rychle se vyčerpat a buď brzy po vysazení na trvalé místo začít chřadnout nebo i později během života brzy chřadnout a usychat.  Proto jí musíme pomáhat jednak zajištěním dostatečné výživy půdy ale i dostatečným řezem výchovným, udržovacím a v pozdějším věku i opakovaně omlazovacím, kterým jí můžeme podstatně prodloužit život a plodnost.  Volíme ji do lokalit s dostatečně hlubokou, výživnou a přiměřeně vlhkou půdou, ani příliš suchou (kde má malé, opadávající plody), ani příliš mokrou (kde trpí rakovinou). Ocení nejvíce středně teplé oblasti, spíše otevřené polohy, kde tolik netrpí padlím či vlnatkou krvavou a jinými mšicemi, ale ani strupovitostí, která ji ohrožuje v uzavřených lokalitách s vysokou vlhkostí vzduchu. Sůl nad zlato? Poslední odrůda je jedna ze dvou slovenských, které svým rozšířením přesáhly hranice krajů a dokonce i státu (druhou je Hontianska končiarka, o ní jindy). Je to SOLIVARSKÉ UŠĽACHTILÉ pocházející pravděpodobně z obce Solivar, která je dnes už součástí Prešova. A je tedy SŮL NAD ZLATO? Tedy Solivarské ušlechtilé nad Parménou zlatou zimní?  Kdybychom soudili podle míry rozšíření po světě, tak těžko, ale rozhodně má i své přednosti. Plody Solivarského ušľachtilého jsou obvykle podstatně větší než u Parmény zlaté zimní, šťavnatější a podobně křupavé. Chuťově jsou sice mnohem méně zajímavé, jen sladkokyselé bez výrazné vůně či kořenitosti, ale na vzduchu po překrojení téměř nezhnědnou a i díky mastné slupce nevadnou a vydrží také přibližně do března.  A navíc stromy jsou mnohem méně náročné na kvalitu půdy a polohu, snesou i vyšší a chladnější lokality, i když vzhledem k silnější náchylnosti ke strupovitosti se také je třeba vyhnout uzavřeným polohám. Sice vstupují do plodnosti později, ale zase jsou dlouhověké než PARMÉNA ZLATÁ ZIMNÁ a jsou méně náročné na řez.  Tak co, vybrali jste si už tu svou pohádkovou jabloň?

Začátek roku jako nový začátek pestrého ovocného sadu Ještě nedávno jste dokončili výsadbu stromů a už vás svědí ruce, ale nevíte, do jaké práce se pustit? Neváhejte ani chvíli, protože zanedbání v tomto období jindy v roce nedoženete ani cvalem. Leden pilně využívejte na mravenčí práci kolem přípravy sazenic do sadu pro další roky. Klíč je jednoduchý: potřebujete kvalitní podpníky a zároveň rouby známých odrůd. Ve správný čas je necháte srostnout spolu – spojíte divou, houževnatou část s tou ušlechtilou a citlivější. Obě tyto součásti si připravujte v hlubokém zimním měsíci lednu. Zdá se to jako paradox, ale právě v těch měsících, když celá krajina spí, má ovocnář plné ruce práce. Den je krátký a rád by toho mnoho stihl. Ošetřuje staré sady, ostří si nářadí, hledá kvalitní rouby na další množení a po večerech louská semínka budoucích dlouhověkých stromů. Ovocné stromy skryté v semenech Základem úspěchu v tomto období je právě příprava osiva pro budoucí podpníky. Překrajujete jablíčka a vybíráte semena, mačkáte mírně shnilé plody hrušek planěk, které vám ještě zůstaly od podzimu, vzpomínáte, kde jste nechali pecky z léta. Aby bylo zřejmé – s touto prací je třeba začít už mnohem dříve – během léta a v brzkém podzimu, kdy vyberete zdravé a bujné stromy, které se stanou rodiči budoucího potomstva.   Proč semena nevyklíčí v zimě Přípravou semen v tomto čase můžete dohnat ještě mnoho toho, co jste zanedbali na podzim. Neobejdete se však bez stratifikace (z lat. stratum – vrstva). Tímto vrstvením semen do vlhkého substrátu přejdete jejich přirozený klid, který brání vyklíčení uprostřed zimy. Tím substrátem může být písek, piliny nebo dokonce vlhký mech. Optimální teplota se pohybuje mezi 0–6 °C, vlhkost substrátu by měla být 70–80 %. Důležité je naplánovat dobu stratifikace tak, aby semena začala klíčit až na jaře, když už nehrozí jarní mrazíky. Tedy nejdříve ve druhé polovině až ke konci dubna. Jabloně a hrušky stačí stratifikovat 3 měsíce, většina peckovin vyžaduje až 4 měsíce. Jabloně mohou vyklíčit i bez stratifikace. Semena je před jarním výsevem třeba namočit a následně propláchnout čistou vodou. Tím se odbourají látky bránící vyklíčení. Pokud semena začnou předčasně klíčit, je třeba je buď rychle vysít, nebo zpomalit klíčení prudkým snížením teploty (na 0–1 °C). Silně naklíčeným semenům se lámou klíčky a tak přicházíte o cenné a pracně získané osivo. Jarní výsev Semená následně vysévejte na jaře do řádku během dubna, když je půda ještě vlhká. Vyplatí se sít co nejřidčeji (semena optimálně 5 cm od sebe) – k tomuto účelu můžete použít plech zahnutý do špičky. Při příliš hustém výsevu se semenáčky slabě vyvíjejí, hynou a prospívají jen ty nejsilnější. Řídkým výsevem si ušetříte mnoho osiva, které by jinak vyšlo nazmar.   Podzimní výsev má přednost Po tom, co jsme zmínili vše potřebné o zimní přípravě osiva a stratifikaci, připomínáme, že tento náročný a zdlouhavý proces můžete zcela vynechat, pokud semena vložíme do půdy už na podzim. Semena tak přirozeně překonají zimní klid a na jaře začnou klíčit. V případě, že nám nehrozí přílišné škody hlodavci, není třeba výsev semen zdržovat – po promíchání s pískem semena vysévejte už na podzim a přikryjte kompostem. Písek případným nežádoucím návštěvníkům škrábe pod zuby. Kompost zase zabrání vytvoření tvrdé povrchové krusty půdy, přes kterou by se semena těžko prosazovala. Ušetřená práce za to stojí.   Pokud nemáte žádné podpníky připravené z předchozího roku a rádi byste už letos roubovali své očky, můžete si je zakoupit v naší ovocné školce. Máme v nabídce široký výběr podpníků pro různé druhy vhodné pro vypěstování mohutných dlouhověkých stromů i stromků do malých zahrad. Můžete také hledat semenáčky planěk v zarůstajících křovinách, kde je na jaře zaštěpíte. Dobře uskladněné rouby – základ úspěchu! Leden je také ideálním měsícem pro odebírání roubů pro další množení. Stromy jsou ještě stále v hlubokém spánku. Vhodný čas je vlhko během oblevy, naopak neřežte během silných mrazů. Ty totiž vysušují dřevo. Klíč pro výběr odrůd je jednoduchý: množte odrůdy, které vám nejvíce chutnají a kterým se dobře daří v podmínkách prostředí, kde budete pěstovat. Upřednostňujeme i odrůdy, jejichž nositeli jsou staré stromy v našem okolí. Můžeme tak výrazně přispět k záchraně dávno zapomenutých ovocných pokladů.   Pokud nemáte vlastní zdroj roubů nebo chcete obohatit svou sbírku odrůd o něco zajímavého, můžete navštívit některou z burz roubů, které se ve vašem blízkém či vzdálenějším okolí konají. Například koncem února 2025 se uskuteční tři burzy roubů s materiálem i z naší školky či z Genofondového sadu Súš na třech místech: přímo v Moravském Lieskovém, ve Zvolenu a v Košicích.   Co ale přesně stříhat, pokud máte vlastní zdroj? Roub je neboli jednoletý výhonek, mladé jednoleté dřevo, které narástlo během uplynulého vegetačního období. Najdete ho zejména v obvodových, dobře osvětlených částech koruny. Dřevo musí být pevné, vyzrálé, s dobře vyvinutými pupeny. Jednoleté výhony zevnitř koruny nepoužívejte – výhony kvůli nedostatku světla většinou nevyzrají. Některé staré stromy jsou natolik vysílené úrodami a věkem, že mladé dřevo v celém obvodu koruny nenajdete. V takovém případě strom citlivě prořežte a v dalším roce si budete moci vybírat z dostatku mladého dřeva.   Aby větvičky zůstaly životaschopné, nesmí vyschnout ani předčasně vyrašit. Uložte je tedy do tmavého, dobře izolovaného sklepa či vodovodní šachty. Teplota by se měla pohybovat od 0 °C do 5 °C, nejlépe je zastrčit rouby do vlhkého písku. Dobré místo je i bramborová komora. Pokud takové možnosti nemáte, zabalené roubíky můžete uchovat i v lednici – zabalte je do vlhkých novin či kuchyňské utěrky a do igelitového sáčku a pravidelně kontrolujte, zda neplesnivějí. Před samotným štěpováním roubíky namočte na pár hodin do vody, aby doplnily ztracené zásoby vody. S roubováním nemusíte čekat až do jara. Už během zimních měsíců můžete v pohodlí sklepa roubovat v ruce. Ušetříte si tak mnoho práce v jarním období, kdy sadník neví, čeho se dřív chytit.