Zahradníkův rok

Je stále možné pěstovat dlouhověké meruňky, nebo je to oxymóron? Nejeden pěstitel se trápí při pěstování meruněk. Zasadí stromek, stará se o něj, stromku se daří, roste, dokonce přinese i první plody. A najednou uschne jedna mohutná větev, pak druhá, nebo ještě hůře – po zimě meruňka vůbec nevyraší. Tento jev se nazývá předčasné hynutí meruněk, lidově mrtvice, odborně apoplexie. Co ji způsobuje? Popravdě stále přesně nevíme, spíše jen tušíme a ze zkušeností vyvozujeme závěry. Celé skupiny výzkumníků pátraly v minulém století po příčinách tohoto jevu, mnohé objasnily, ale vyčerpávající odpověď neposkytly. Proto dnes ti, kdo pěstují meruňkové sady, si většinou vedle nich zakládají i meruňkové školky, aby stromky pravidelně dosazovali. Apoplexie, ačkoli jí rozumíme snad o něco víc, je stále mezi námi.   Většina studií výzkumníků se však shoduje, že středoevropské klima meruňkovým stromům svědčí méně. Domovinou meruňky jsou zřejmě dva regiony v Asii – Čína a Tibet na jedné straně a západ Střední Asie na pomezí Uzbekistánu, Tadžikistánu a Kyrgyzstánu na straně druhé. V obou oblastech je meruňka druhem kontinentálního klimatu, tedy bez výrazných výkyvů v rámci zimy a léta, ačkoli teplotní rozdíly mezi zimou a létem jsou velké. Po ukončení vegetace meruňka upadne do spánku, přečká zimu, během níž ji neruší změny teplot a náhlá oteplení. Probudí se až s jarním oteplením, které je zároveň začátkem vegetace.  U nás se meruňky probouzejí už během vánočních oteplení, míza začíná proudit, vystupovat do kmene a koruny. Při lednových a únorových ochlazeních následně namrzají části lýka. Pokud se poškodí i dělivé pletivo kambium, je poškození nevratné a začíná proces chřadnutí stromu. Z tohoto důvodu bělíme před zimou meruňkové kmeny – snažíme se odrazit co nejvíce zahřívajících slunečních paprsků a docílit co nejpozdější probouzení a vystupování mízy.     Paradoxně tužší zimy bez výkyvů snášejí meruňkové stromy lépe. I to je snad jeden z důvodů, proč během 20. století vyrostly v sadech majestátní, desítky let staré meruňky. V dnešních kolísavých zimách to mají jednoduše těžší. Vysoké teploty brzy na jaře urychlují nástup rašení a kvetení a tím se úrody stávají nejisté i v jižních oblastech. Schopnost přečkat zimu ovlivňuje další významný faktor – dobré vyzrání dřeva a uložení dostatku zásobních látek. Ve vlhkých jílovitých půdách je třeba dobře zvážit výsadbu meruněk na podnoži myrobalán. Myrobalán roste v těchto půdách zbytečně bujně a zejména během vlhké podzimu vegetaci ukončí náhle první mrazy, bez dostatečného vyzrání pletiv. Na mrazové poškození a kolaps jsou náchylné i stromy po přeplodění, neboť příliš velká úroda strom vysílí, proto nestihne uložit dostatek zásobních látek. Někdy se stane, že po přeplodění usychají stromy nebo části korun už během léta. Odpověď zkušeností Sadaři, zahradníci i drobní pěstitelé, ač nepodkutí exaktními výsledky výzkumů, ale vedeni zkušenostmi, tušili, že meruňkové dřevo není nejlepším kandidátem na zdárné přezimování. Proto se jeho podíl snažili ve svých sadech zmenšit. Ale jak snížit přítomnost dřeva meruněk v meruňkovém sadu? Je to paradox a zároveň úloha, s níž by si těžko hlavu lámal nejeden řešitel záhad. Nuže, odpověď je docela jednoduchá: meruňky neštěpili na meruňkové podnože, ale na slivoně, a to pěkně vysoko – do korunky nebo až do kosterních větví. Není divu, že výzkumníci nakonec našli nejdlouhověké stromy meruněk zaštěpené právě na slivoních. A v případě, že meruňkový štep přece jen odumře, zůstává na jeho místě stále vitální slivoň.   Jaká půda, taková podnož Nabídka podnoží, které se v jednotlivých oblastech používaly, je široká a liší se podle regionů, neboť se s oblibou používaly místní typy. Někde převažují slivonové semenáče vypěstované do korunky, jinde se více používalo mezištepení – např. mrazuvzdornou Wangenheimovou slivoní. V těžkých půdách se jako podnože používaly pravé slívy, Bystrická a její typy, Duranzia, Belica, Zelená renklóda a mnohé místní typy „okrúhliček“. Pan Gustav Čejka vzpomíná na Kozlienku, která se vyskytovala v okolí Prievidze a na Horním Ponitří.    V sušších půdách se štěpily i na myrobalán, zde je mezištepení slivoní velmi výhodné kvůli silnému podrůstání myrobalánu. Snad ideální možností je rozpěstovat slivonový stromek a ten následně přeštěpít meruňkou. Po meruňkovém semenáči saháme tehdy, pokud budeme stromek sázet v lehké a propustné půdě v teplé oblasti. V těžké půdě se mu nedaří. V běžných školkách byste stromy na výše popsaných podnožích hledali marně. V naší školce však pěstujeme i meruňky se slivonovým mezištepením – tedy meruňku štěpíme vysoko na slivonový kmínek zaokulírovaný na myrobalánu a tím zajišťujeme mrazuvzdornost a dlouhověkost stromku.   Režme uvážlivě Jedna z teorií říká, že mrtvice je zapříčiněna působením hub a bakterií. Za pravdu můžeme dát této větě v případě, že byl strom nesprávně řezán nebo poškozen vylomením větve a přes otevřené rány pronikají spory hub a další organismy. Režme proto uvážlivě a nevytvářejme velkými ranami vstupní bránu pro rozklad. Meruňka je druh velmi brzy vstupující do plodnosti. Klade proto vysoké nároky na kvalitní výchovný řez. Jinak nám hrozí přeplodění už v prvních letech po výsadbě. V teplých oblastech doplňujeme klasický jarní řez spojený se zkracováním výhonů i Šittovým řezem, kterým zapěstujeme kompaktní, plodným dřevem nádherně obrostlou korunu. Tento řez je nutné provést nejpozději do 15. června, po tomto termínu už naroste ve druhé míze jen slabé dřevo.       Kroky k úspěchu Všude tam, kde půda není příliš suchá, pěstujme meruňky na slivonových podnožích. Bělme kmeny, režme citlivě a uváženě, nenechávejme stromy vysilovat přeploděním, kontrolujme monilii a přesto si vedle chystejme meruňkové stromky na dosadbu. A ačkoli kromě starých odrůd klasického sortimentu (Maďarská, Velkopavlovická, Rakovského) máme k dispozici i mrazuvzdornější odrůdy (např. odrůdy z kanadského šlechtění: Harcot, Harogem, Harlayne nebo ukrajinskou Vynoslivij), ani tyto nejsou zárukou jistého úspěchu. Jednoduše meruňka je druhem, který nás neustále učí trpělivosti. Odměna je však mimořádně sladká.