Zahradníkův rok

Máj je čas lásky a s láskou je třeba se věnovat i domácí školce Vyškolkované podnože v suchém jaru vydatně zavlažujeme pro dobré ujmutí a vstup do vegetace. Včasným kypřením meziřadí předcházíme rozvoji vytrvalých travin. Meziřadí můžeme také dočasně ozelenit vhodným zeleným hnojením – velmi vhodné jsou hořčice, čirok či hrách, na lepších půdách ve vlhkém roce i medonosná svazenka vratičolistá. V širších meziřadích můžeme pěstovat i zeleninu a aromatické bylinky. Velmi vhodné jsou široce pokryvné lichořeřišnice. Jejich květy jsou zase skvělým zpestřením salátů. Naopak nevhodnými ozelenňujícími rostlinami jsou vojtěška setá či jetel luční, které mohutným kořenovým systémem potlačují vyškolkované stromky a lákají hlodavce. Jsou však vhodnou a zlepšující plodinou pěstovanou v předchozích letech na místě školky – vážou vzdušný dusík a hluboko prokořeňují půdu.   Z rostoucích výhonů vybereme nejsilnější rovný a pěkně rostoucí výhonek, základ budoucího kmene. Ostatní výhony zkrátíme asi na jednu třetinu. Vzniklé čípky ponecháváme, jsou podstatné pro rovnoměrné tloustnutí kmínku. V případě opětovného nárůstu ve druhé míze je znovu zkrátíme. V případě úplného odstranění postranního obrostu by byly kmínky příliš slabé.   Pěstování kmínku ve školce: A práce v předjaří (A1–A3 školkování) A1 – nezaokulírovaný semenáček A2 – zaokulírovaný semenáček seříznutý na čípek A3 – semenáček zaštěpovaný během zimy v dílně A4 – zkracování hlavního výhonu a řez postranního obrostu A5 – pokud stromek dosáhl požadované výšky, štěpíme v korunce konečnou odrůdu, resp. pokračujeme v pěstování kmene podle A4 další rok, postranní posilovací obrost můžeme ponechat, pokud je kmínek slabý B1, B2 – zelené práce: u štepenců a očkovanců vylamujeme letorosty podnože Vyberáme nejsilnější letorost jako budoucí kmen, ostatní letorosty zkracujeme za 5. až 6. listem. Při růstu nových letorostů ve druhé míze postup opakujeme. Vytváříme úkryty pro hmyz, zejména pro predátory mšic. Škvoři brzy osídlí starý květináč otočený dnem vzhůru, naplněný senem a zavěšený v blízkosti mladých stromků. Mšice dokážou způsobit velké zpoždění vývoje rostlin až zastavení růstu, někdy se stává, že rostliny vlivem neustálého sání uhynou.    Když si s mšicemi opravdu nevíme rady a mladé stromky jsou výrazně poškozovány, připravíme si výluh z kopřivových či tabákových listů nebo aplikujeme olej v předjarním období. Používáme slunečnicový/řepkový olej emulgovaný lecitinem, abychom ho mohli smíchat s vodou. Ošetřujeme jím všechny stromy a keře bez rozdílu, obzvlášť ty, kde byl v minulém roce silný výskyt mšic a na povrchu výhonů se tedy nachází množství přezimovaných vajíček. Použijeme 70 g lecitinu na 1 l oleje, 3 l emulgovaného oleje na 100 l vody, lecitín je třeba vmíchat do zahřátého oleje. Následně olej s vodou vytvoří hladkou emulzi, kterou můžeme aplikovat. Na rostlinách vytvoříme hladký film, který zamezí líhnutí mšic. Účinek aplikace závisí na dokonalém pokrytí povrchu rostlin. Olej aplikujeme jako předjarní postřik ještě před olistěním porostu. V žádném případě ho neaplikujeme v již olistěném porostu, s jistotou dojde k výraznému popálení porostu! Tento prostředek omezuje také výskyt štítenek, červců a puklic.  Stromky nám do podzimu krásně narostou a zesílí a v dalším roce je budeme moci zaštepit rozmanitými odrůdami.  

Podzimní či jarní výsadbu stromů máme už úspěšně za sebou a jemné vlásečnice kořínků prorůstají dnem i nocí hlouběji do půdy za tiché přítomnosti rozmanitého půdního života. Mladé svěží výhony se vytahují ke slunci a šťavnaté lístky sbírají hojnost slunečních paprsků. Mohlo by se zdát, že vysazené stromky můžeme opustit a ponechat sobě napospas a ony nám vyrostou v mohutné a dlouhověké stromy. Vždyť přece i les roste sám od sebe a nikdo se o něj příliš neohlíží, tak proč by to nemohlo jít i s mladými ovocnými štěpy? Stromy v lese se vysemeňují samy a když jim to dovolíme, většinou rostou od semínka na jednom místě po celý život – bez přesazování.      Jenže ovocný strom či jiný strom ze školky dříve, než zapustí své kořeny na konečném stanovišti, je několikrát přesazován . A každé přesazení znamená ztrátu kořínků a stres. Ať jsme jakkoli opatrní, kořínky vždy porušíme, ty nejjemnější vlásečnice ani při úmorné snaze nevykopeme celé a tak musí po oslabení znovu regenerovat. Ať se nám to líbí nebo ne, čas přesazování je nejvýraznějším zásahem a stresem v životě stromu. Co tedy dělat, aby byl stres co nejmenší a ujímavost stromků co nejvyšší?           Předpokládejme, že výsadba proběhla v naprostém pořádku – důkladně jsme vysadili kvalitní stromek na semenné podnoži, do výsadbové jámy přidali biouhel, stromek přivázali silným úvazkem k pevnému kůlu, kmínek ochránili před ohryzem pletivem a nezapomněli jsme ani na hluboký řez po výsadbě. Jak se ale o vzmáhající se štep starat v následujících letech?  Jednou ze základních podmínek úspěchu je nenechat výsadbovou mísu, tedy kruh kolem stromu o průměru asi 1,5 až 2 m, zarůst vytrvalými travinami. Zatímco stav bez podrostové vegetace je při pěstování stromků na slabě rostoucích podnožích a ovocných keřů celoživotní nutností, při péči o dlouhověké ovocné stromy na semenných podnožích postačí na několik let v mládí, většinou 5 až 10 – v závislosti na vláhových podmínkách. Čím v sušším regionu stromek vysadíme, tím déle zatravnění oddalujeme. Půdu kolem stromku kypříme, aby nezarostla kompaktním drnem. Ten totiž vytváří reálnou konkurenci a potlačuje růst mladého stromku, který ještě nemá kořínky rozrostlé a zesílené. Znakem dobrého ujmutí je bujný růst svěžích výhonů. Už v prvním roce by měly dosáhnout délky 0,5 m až 1 m.        Aby nám však motyka docela nepřirostla k rukám, zvolme místo neustálého okopávání raději nastýlání půdy pomalu se rozkládajícím organickým materiálem. Napodobujeme tak podmínky lesa, kde mladé stromky odrůstají pod peřinkou lesní hrabanky, každoročně zásobované novým přísunem materiálu v podobě opadaného listí. V rozvážně tikajícím geologickém čase se nám právě díky hromadění odumřelých rostlinných zbytků vytvořily silné vrstvy humusem bohatě zásobených půd. Proto je neustálý přísun organické hmoty na obdělávanou půdu základním předpokladem udržení a zvyšování půdní úrodnosti.       Půdu nastýláme hned po výsadbě nebo nejpozději na jaře, dříve než prostor prorostou kořínky pýru a trvalých trav. Nejprve kruh kolem stromku důkladně prokypříme. Pokud je stromek vysazen ve svahu, vytvoříme jakousi malou teras-ku. Drny drnu využijeme na vytvoření mírně šikmé spodní hrany. Díky lokálnímu srovnání terénu zachytíme při větší srážce vodu, která by jinak ze svahu rychle odtekla. Na prokypřenou půdu rovnoměrně navrstvíme kompost nebo hnůj. Nejlepší je takový, jaký máme právě k dispozici – kravský, koňský, ovčí či králičí. Vyvarujme se snad jen přímého použití kuřinců a připravme si z nich raději ředěné zálivky. Dbáme, abychom hnůj nepřihnuli až přímo ke kmínku stromku. Na vrstvu výživné hmoty pak navršíme vrstvu bohatou na uhlík: listí, seno, slámu, zavadlou posekanou trávu či dřevní štěpku, která zůstala z větví po zimním řezu. Takto navršený talíř organické hmoty brání prorůstání plevelů, pomalým rozkladem postupně uvolňuje živiny, obohacuje půdní život a vytváří kvalitní humus. Pokud tráva začíná vrstvou prorůstat, je dobré kupu odhrnout, prostor okopat a znovu nastlat v původně silné vrstvě. Proti prorůstání plevele nám pomůže i kokosový koláč, který umístíme kolem kmínku buď místo mulče, nebo na mulč (vydrží déle), případně mezi mulč a hnojivo.           V případě, že máme na pozemku zvýšený výskyt hlodavců, volíme raději pravidelnou okopávku motykou před dlouhodobým mulčováním a snažíme se přilákat přirozené predátory. Máme-li sad v otevřené krajině, přilákejme plazy a dravé ptáky. Užovkám nachystejme tlející hromadu starého sena nebo hnoje, hromadu kamení na vyhřívání slepýšů a ještěrek a dravým ptákům zhotovme bidlo, na které usednou. Postačí dlouhý dřevěný kůl zasazený pevně do země. Podstatné je, aby mírně vyčníval nad okolní mladou vegetaci. V blízkosti sídel nám pomohou i kočky.         Podobně nastýláme i ovocné keře a drobné ovoce – rybízy, angrešty, josty, aronie, zimolezy, maliny i ostružiny. I starší keře se nám odvděčí za mělké okopání a nastýlání. Pokud se slepičky ve výběhu často těšily z hrabání ve stínu rybízů, zkontrolujte, zda neobnažily svrchní kořínky a krčky keříků. V takovém případě keře slabě a málo odnožují a je dobré je znovu přihrnout půdou, za což nám v kombinaci s řezem v dalším roce dají množství silných zmlazujících výhonů. Na mladém dřevě se pak dočkáme kvalitnější úrody a předejdeme zestárnutí keřů.       Podrůstající podnož Životní síla kypí odevšad. Na letošních štěpech nalité pupeny rozevírají své mladé lístky vstříc slunci. Když se podíváme blíže, zjistíme, že zároveň s nimi se probouzejí i spící očka podnože. Vylamujeme je dříve, než by stihla přerůst stále ještě choulostivý štep, a případně už přerostlé výhony zkracujeme. Podrůstající podnož se může objevovat dlouhodobě například u slivoní a meruněk zaštěpovaných na myrobalán – zde je třeba ji odstraňovat pravidelně.