Zahradníkův rok

Výsadba stromku nebo keře je jen začátek. Aby dřevina dobře rostla, nevyschla a časem přinesla úrodu, potřebuje v prvních letech správnou péči. Jedním z nejdůležitějších jarních kroků je povýsadbový (harmonizační) řez, který vyrovná poměr mezi kořeny a korunou a výrazně ovlivní ujmutí dřeviny.

Právě kvetou ovocné stromy. Je to skvělá příležitost vydat se na toulky krajinou. Možná máte ve svém okolí starou ovocnou alej, která k takové procházce vybízí. Pokud alej ve vaší blízkosti neroste, je to možná dobrá příležitost zamyslet se, kde by už zanedlouho i vaším přičiněním mohla zapustit kořeny.     Člověk procházející současnou zemědělskou krajinou se cítí dost sklíčeně. Kráčí obilnými a kukuřičnými lány bez konce. Marně hledá stín starého stromu uprostřed pole, úpěnlivě se dožaduje remízku a meze, toužebně vyhlíží alej. Možná si řeknete: Kdo by dnes chodil krajinou pěšky, na kole nebo na koni? Jen snílci a romantici, co nemají nic jiného na práci. Dnes není čas na pomalé hloubavé toulání krajinou. Není čas vnímat poselství jejích záhybů, jizev i krásných zděděných šperků. Krajina nám dnes značně ochudobněla a stala se prostorovou a materiálovou základnou pro realizaci ambiciózních ekonomických projektů. Čistý kalkul.           Začal jsem popisem stavu neosobní agrární krajiny a u vývoje tohoto stavu bych také rád zůstal. Kde se u nás vzaly aleje, které se mezitím zase někam poděly? Nejstarší aleje vznikly v dobách renesance a baroka. Příslušníci šlechty sázeli aleje lesních dřevin, aby demonstrovali velikost i ekonomickou prosperitu svého panství. Nejvíce alejí se na našem území vysadilo pravděpodobně za Rakouska-Uherska za vlády Marie Terezie a Josefa II., kteří nařídili výsadbu alejí po celém svém velkostatku. Mohutné koruny stromů přinášely všelijaké benefity. Chránívaly pochodující vojska před žárem slunce i zrakem zvědů cizích armád.      O to šťastnější byli vojáci, když alej, kterou pochodovali, byla ovocná, a tak jim cestou takříkajíc padaly do úst zralé třešně, jablka, švestky i hrušky. Od spokojenosti vojáků není daleko ke spokojenosti sedláků. Ti byli nanejvýš potěšeni rozhodnutím vrchnosti sázet k cestám, vodním tokům a kanálům ovocné stromy. Ne že by neměli smysl pro majestátní vertikální linii pompézních šlechtických lipových a dubových alejí. Avšak vysadit kolem cesty hrušňovou, jabloňovou, slivonovou či ořechovou alej v sobě nese i značný ekonomický potenciál. V minulosti mnohé regiony výrazně zbohatly z docela prosté činnosti, totiž z moštování. A jak by to bylo, kdyby činorodý sedlák nepřidal i další ušlechtilé produkty – sušené ovoce, pálenky i ovocná vína.  A jak jsme na tom s alejemi dnes? Současné dožívající ovocné aleje byly vysazeny většinou v 50. letech minulého století silničními správami. Mnohé se nacházejí na konci svého životního cyklu, jiné jsou předčasně oslabené necitlivým řezem, ale najdou se i aleje v pěkném stavu (např. výsadby dlouhověkých jabloní odrůd Jadernička moravská a Batul). Nejvitálnější a nejdlouhověké aleje složené z listnatých lesních dřevin mohou ještě žít řádově několik desítek let, pokud jejich život předčasně neukončí ostří motorové pily. Z alejí máme totiž dnes strach. Přestali jsme se bát vlastní nebezpečné a rychlé jízdy a začali jsme mít obavu ze stromů. V České republice vznikla na podporu alejí příznačná kampaň: „Pozor, stromy se řítí kolem cest šílenou rychlostí“. Zvláštní, že aleje billboardů kolem cest růst mohou bez povšimnutí.       Na Slovensku se najde množství míst, která jsou pro aleje jako stvořená. Výsadba podél silničních komunikací vyžaduje změnu „společenské objednávky“ právě kvůli zmíněnému strachu ze stromů u cesty. Kdybychom však sázeli stromy podél nově vybudovaných cyklostezek, polních cest či vodních kanálů, přibyly by stovky kilometrů alejí a stromořadí. Dočkali bychom se zlepšení krajinného rázu, podpory druhové pestrosti, snížení prašnosti, zpomalování větru, omezení větrné eroze i vděčnosti lidí procházejících alejí za příjemný stín v horkém letním dni a za sladké ovoce jako posilu na další cestu. První vlaštovky vznikají i díky podpoře grantových programů Zelené oázy a Sadíme budoucnost Nadace Ekopolis, programu Pro budoucnost Nadace Slovenské spořitelny či dalších programů. Některé z nich najdete i na mapě projektů výsadby dřevin. Při výsadbě je třeba důkladně promyslet druhy a odrůdy vhodné pro danou lokalitu a plánovanou míru péče, stejně jako vhodný spon výsadby pro ně. Je zbytečné sázet náročnější ovocné stromy někam, kde jim nebude mít kdo zajistit výchovný a později i udržovací či zmlazovací řez, dostatek výživy či ošetření proti mšicím apod. V takovém případě zvolme raději odolnější listnaté stromy, které si po počátečním přihnojení, povýsadbovém řezu a zapěstování korunky do dostatečné výšky poradí už samy. Podobně se ušetříme zklamání, pokud do alejí vysadíme bujně rostoucí, vůči chorobám odolné a houževnaté odrůdy, nikoli odrůdy vyžadující hodně pozornosti hospodáře v sadu a zahradě. Stejně tak nesázejme teplomilné druhy a odrůdy do vyšších poloh, či naopak odrůdy jabloní citlivé na padlí do teplých a suchých oblastí. Možná nás láká vysadit do pusté krajiny podél cesty co nejvíce sazenic, které jsou teď tak útle, nezapomeňme však zvážit jejich velikost v dospělosti, aby naše horlivost vystřízlivěla v realistický odhad sponu výsadby. Druhy a odrůdy vhodné do alejí: Listnaté stromy: duby, lípy, neštěpované třešně ptačí, neštěpované jeřáby oskerušové, brekyňové či ptačí, javor babyka (dobře snáší i zasolení), javor mléč a javor klen, jasan úzkolistý, jasan mannový, jírovec maďal, platan javorolistý, topol černý a k vodním tokům topol bílý a olše Ovocné stromy:  Třešně na podnoži třešeň ptačí:  Burlat, Dönissenova, Droganova, Libějovická, Thurn-Taxis (Schneiderova), Troprichterova, Velká černá chrupka (k polním cestám apod., mohou být i blíže u cesty) Boppardská raná, Krupinská Dudečka, Germersdorfská, Granát, Hedelfingenská, Jánovka mšenská, Karešova, Kaštánka, Kordia, Lyonská raná, Moreau, Napoleonova, Rychlice německá (alespoň 4 m od cesty)   Kaštany Hrušně na podnoži planá hrušeň:  Canalova, Jakubka česká, Koporečka, Maslovka římská, Muškátelka turecká, Salisburyova, Solnohradka, Tatarova hruška (k polním cestám apod., mohou být i blíže u cesty) Čáslavka pravá, Bergamotka letní, Merodova máslovka, Muškátelka šedá, Nagevicova, Solanka, Špinka (alespoň 4 m od cesty) Jeřáby oskerušové štěpované Jeřáby ptačí štěpované, např. Moravská sladkoplodá Jabloně na podnoži jabloňový semenáč:  Batul, Bernské růžové, Boikovo, Grahamovo, Kněžické zelené, Punčové, Solivarské ušlechtilé, Wealthy (k polním cestám apod., mohou být i blíže u cesty) Citronové zimní, Coulonova reneta, Červené tvrdé, Gdaňský hranáč, Harbertova reneta, Landsberská reneta, Lecar, Malinové hornokrajské, Panenské české, Strýmka (alespoň 4 m od cesty)   Líska turecká Moruše bílé (Morus alba): různé odrůdy, bíle plodící, černoplodé i fialově plodící Ořešáky královské Renklódy na podnoži myrobalán: Althanova, Oullinská, Wazonova Slivoně na podnoži myrobalán: Ontario, Wangenheimova V nově vysazených ovocných alejích se mohou uplatnit i různé staré odrůdy či vzácné krajové odrůdy, čímž přispějeme k jejich dalšímu zachování a šíření i za hranice regionu. Není třeba se bát, že by taková výsadba byla zbytečnou investicí, pokud po výsadbě bude následovat i svědomitá následná péče. Ta je naprosto klíčová a bez ní budou vysazené stromy jen živořit, případně zcela zahynou. Nezapomeňme ani na souhlas vlastníků pozemku a správce komunikací, vysadit stromy v dostatečné vzdálenosti od cesty (tak, aby koruna ani v dospělosti nezasahovala nad vozovku) a ponechat před křižovatkou 50 m bez vysazených stromů. Výsadba a péče o aleje jsou poklady vložené do vínku dalších generací. Pokud jsme my mohli obdivovat krásu alespoň posledních alejí, bylo by chvályhodné, aby se z ní mohly těšit i další generace.   Jedno staré přísloví říká: „Krajina bez alejí je jako obraz bez rámu“. Obraz naší krajiny si opravdu zaslouží důstojný rám, jakým aleje bezpochyby jsou. A není třeba se divit, když samotný rám časem vstoupí do obrazu.  

Chcete si ze své zahrádky vytvořit Rájskou zahradu? Nemusíte si (ale můžete) nutně do jejího středu vysadit Strom poznání granátovník púnský. Ale můžete si ji složit jako funkční a zároveň krásnou kombinaci ovocných stromů a ovocných keřů, zeleniny a jedlých květů, či trvalek a samovolně se vysévajících letniček s dalšími jedlými součástmi – např. listy, mladými výhonky, cibulemi, podzemkami či kořeny. Mnohé z nich najdete i v prodejně naší školky. Jedlé květy nejsou jen současným extravagantním výstřelkem drahých restaurací. Ke krášlení jídel, zlepšení jejich chuti a vůně se používaly už dávno. Dokonce i jako hlavní složka některých pokrmů. I v receptech sbíraných v raném novověku najdeme použití růží, bazy, zvonků, hřebíčku, fialek či levandule při přípravě jídel. Najdeme mezi nimi květy či spíše květové poupata zeleniny – brokolice, květáku či artyčoků. Nebo květy běžně používaných bylinek jako majoránka, baza, tymián či šalvěj. Ale tím zdaleka nekončíme. Jedlé jsou i primárně okrasné květy růží, denivek, tulipánů či netřesků, které většina lidí běžně nejí. A dokonce i květy invazivních rostlin jako zlatobýl kanadský či netýkavka žláznatá, jejichž výskyt můžeme zmírnit raději příborem než herbicidy. Proč vůbec jíst jedlé květy? Kromě toho, že jsou krásné, voňavé a chutné? Pokud by vám to nestačilo, mnohé z nich mají i léčivé účinky, podporují správné trávení a mají významnou nutriční hodnotu či obsahují bioaktivní složky jako antioxidanty. To, zda jsou konkrétní květy jedlé, si nejlépe ověříme pomocí klíče k určení rostlin či aplikací na určování rostlin PlantNet či iNaturalist a v různých relevantních zdrojích zaměřených na jedlé rostliny. V přehledné tabulce níže najdete tipy na některé užitečné zdroje inspirace pro vaše kouzlení s jedlými květy. Samozřejmě zdrojů květinových receptů na internetu je mnohem více, jedlost květů použitých v receptu však doporučujeme ověřit na více místech. Tipy na zdroje informací o jedlých květech Název Popis Rozsah www.pfaf.org Databáze s jedlými, léčivými a jinak využitelnými rostlinami s podrobným popisem rostlin a stručným popisem kulinárního využití s odkazy na zdroje informací Téměř 700 druhů rostlin s jedlými květy a jejich částmi (pylem, nektarem) Alexander Heil: Rajská zahrada. Pěstujeme jedlé vytrvalé rostliny. Přehled od A do Z. HEL, Ostrava, 2004. Kniha o jedlých trvalkách a samovolně se vysévajících jednoletkách rozdělená do 4 sekcí podle konzumované části se stručným popisem rostlin i jejich kulinárního využití 31 druhů s jedlými květy Jana Vlková: Květinová kuchařka. Jedlé kvítí a byliny na vaření i zdobení. Smart Press, Praha, 2015. Kniha s podrobným popisem rostlin s jedlými květy, tipy na sběr, použití a recepty. 99 druhů s jedlými květy + 40 receptů Jana Vlková: Kytky k jídlu v receptech i herbáři. Jana Vlková, Praha, 2018 Kniha s podrobným popisem rostlin s jedlými květy, tipy na sběr, použití a recepty. 40 druhů s jedlými květy + téměř 100 receptů Jana Vlková: Pampelišky k jídlu. Jana Vlková, Praha, 2019. Kniha s podrobným popisem pampelišky lékařské, jejích jednotlivých částí a recepty. 20 receptů z pampelišky lékařské Magdalena Beranová: Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Academia, Praha, 2012. Kniha s popisem kuchyně pravěku, středověku s recepty i z raného novověku. 7 druhů s jedlými květy + 17 receptů z raného novověku z nich Lesley Bremnessová: Byliny. Zdraví, krása a radost. Fortuna Print, Bratislava, 2003. Kniha o bylinkách s podrobným popisem, tipy na pěstování, léčivé, kulinární a technické využití. 36 druhů s jedlými květy + 15 receptů Peter Becker, Claudia Wilhelmi: Vaříme z divokých bylin. Profi Press, Praha, 2018. Kniha kuchyňských a kosmetických receptů z 10 druhů volně rostoucích bylin. 5 druhů s jedlými květy + 16 receptů Monika Halmos: Veilchen, Rose & Lavendel. Freya, Linz, 2014 Kniha s podrobným popisem fialky, růže a levandule a s recepty z nich, rozdělenými do dvou částí – pikantní (slané) a sladké recepty. 34 + 35 + 34 receptů z fialky, růže a levandule Jedlé květy můžeme najít a vypěstovat téměř kdekoliv: od malého květináče s velikonoční dekorací prvosenek a fialek, přes okraje záhonů se zeleninou a samostatné květinové bufety, jezírka a potoky až po louky a lesy poskytující pestrou skladbu květů bylin i dřevin. Jedlé květy můžeme při vhodné kombinaci pěstovaných a sbíraných druhů jíst celoročně a to čerstvé i upravené. Mnohé je nejlepší jíst čerstvé a neupravené, přičemž po utržení mají různou trvanlivost. Od nenápadných kvítků rozrazilu či nezábudky, které je třeba sbírat těsně před použitím, až po vytrvalé květy z čeledi slézovitých, ty vydrží v lednici i týden. Jiné květy je před použitím třeba povařit či alespoň oblanšírovat, některé se dobře nakládají do oleje, octa či alkoholu. Několik druhů můžeme i šetrně sušit tak, že si do značné míry zachovají svou barvu, chuť a vůni. Sušené květy se dají použít celé nebo pomlít na různě hrubý prášek, kterým můžeme dozdobit pokrmy. Při použití se můžeme pohrát s barvami, texturami, vůněmi a chutěmi. Vrba jíva Sladké lízátko jako pozdrav jara Jako první posel jara s jedlými květy září v plném květu už od března do dubna a pylem láká včely. Právě tento pyl je voňavý a velmi chutný i pro nás a ze samčích květů ho můžeme při správném načasování olízat jako z lízátka. Není třeba otálet, protože květy kvetou krátce. Samčí květy s pylem můžeme také ponořit do vody a vypít jaro bez pěny. Kromě těchto dvou tipů mnoho kulinárního využití tato vrba nemá, ale protože je mezi domácími volně rostoucími jedlými květy jednou z prvních, můžeme jí to odpustit. Prvosenky Voňavé a sladké krásky Na loukách a v řídkých lesích najdeme v dubnu a květnu voňavé jemně citronově žluté sukénky prvosenky vyšší či prvosenky bezzásadové, a také sytě žluté prvosenky jarní. Šlechtěné verze prvosinek jarních s červenými a bordovými okraji nebo různé kultivary prvosenky bezstvolé či prvosenky holé rozšíří škálu barev. Sezónu jedlých prvosenek lze prodloužit s pomocí prvosenky zubaté, která kvete až v květnu a červnu. Všechny tyto prvosenky jsou vhodné do salátů, které barevně oživí a obohatí o sladkastou chuť a vůni. Jsou též velmi vhodné jako ozdoba dezertů, od jednoduchých košíčků až po velké dorty. Omamnou chuť a vůni si zachovají i v čaji, který nám pomůže navodit klidný spánek. Fialky a violky Omamné, skromné i výstřední Všechny fialky a violky jsou jedlé a když využijeme více druhů, můžeme si pěkně natáhnout fialkovou sezónu. Asi nejchutnější a zároveň nejvoňavější jsou fialky vonné, které rozkvétají jako jedny z prvních, podle lokality od března do května. Dalšími fialkami, které u nás běžně najdete, jsou fialka psi, lesní či fialka Rivinova, které kvetou od dubna až do června či července. Fialky se snadno mezi sebou kříží a bylo vyšlechtěno mnoho mezidruhových hybridů. Z nich se nejčastěji na jaře a na podzim v zahradnictvích setkáte s barevnými sirôtkami (Viola x wittrockiana), ty však jsou citlivé na vysoké letní teploty. Vyšší teploty snášejí lépe tzv. minisirôtky, tedy fialky rohaté, a tak vydrží kvést až do června. Pokud vysadíte sirôtky do stínu či polostínu na sever od domu, mohou vám vydržet i přes horké a suché léto. Sezónu fialek až do září či října dokáže prodloužit i domácí žluto-bílá fialka rolní či fialka trojbarevná. Během teplého babího léta často znovu vykvete i fialka vonná. Receptů s fialkami je spousta; u voňavých druhů (f. vonná a f. podivuhodná) můžeme jejich vůni uchovat i v sirupu nebo macerací v octě či alkoholu. V slaných jídlech se uplatní jako efektní a chutná dekorace, nejčastěji v salátech, pomazánkách, sýrových roládách či jako ozdoba krémových polévek. Škála sladkých jídel s fialkami a sirôtkami je opravdu široká — od čerstvých a kandovaných ozdob dezertů a nápojů, přes přimíchání do různých krémů a těst až po džemy a želé. Sirôtky a minisirôtky jsou výstřednější verzí skromných fialek a při zdobení jimi stačí použít méně. Mají výraznější osvěžující, lehce kyselkavou chuť a jsou příjemně křupavé. Pokud je přidáme do polévky, mohou ji zahustit podobně jako okra. Můžeme je i vylisovat a ještě čerstvé použít těsně po pečení sušenek na jejich dekoraci. Vylisované kvítky totiž po přitlačení na ještě horké sušenky zvadnou a přilepí se k nim, aniž by výrazně ztratily barvu. Nebo je můžeme uvěznit v ledových kostkách, kterými v létě osvěžíme nápoje.