Blog

V předchozím článku jsme probrali, co udělat se stromy či keři během prvního jara po výsadbě, aby se po zimním odpočinku probraly svěže k životu a zajistily si zdravý růst k úrodné budoucnosti. Ačkoli by si někteří mohli myslet opak, povýsadbovým řezem naše péče zejména o ovocné druhy dřevin nekončí. Většina pěstovaných ovocných druhů je totiž výrazně plodnější a produkuje znatelně větší plody než jejich divocí předci. Proto se pomocí výchovného řezu snažíme zajistit, aby tyto velké úrody ovocné stromy unesly bez poškození. I u okrasných či jiných neovocných stromů má výchovný řez význam, abychom předešli růstovým defektům, ale někdy je po povýsadbovém řezu můžeme ponechat tak, aby se vyvíjely přirozeně bez zásahu. Proč neignorovat výchovný řez stromů Proč výchovným řezem zakládáme podstatu úspěšného růstu a úrody Podobně jako to platí i u dětí, dříve než mohou začít odevzdávat společnosti nějakou hodnotu, je potřeba, aby vyrostly a zmohutněly. Tak jako výchovou dětem vštěpujeme pevné základy a principy do života, o které se mohou opřít, výchovným řezem zakládáme stromům pevnou korunu. Výchovným řezem zároveň cíleně předcházíme problémům, které by se mohly naplno projevit až později. Ve vlhčích lokalitách bývají rizikem houbové choroby – proto zde zakládáme otevřenější, vzdušnější korunu s „okny“ pro slunce. Naopak v teplejších a sušších oblastech je stále častější problém popálení plodů sluncem, který zhoršuje vysušující vítr. V takovém případě u výchovného řezu směřujeme spíše k poněkud hustší, uzavřenější koruně. Vybíráme kolmněji rostoucí hlavní osy růstu (kosterní větve) a necháváme až na úrody, aby korunu postupně otevřely – bez toho, aby plody trpěly nadměrným sluncem.   Stejně tak tímto řezem omezujeme defekty větvení, které mohou časem vést k rozlámání stromu pod úrodou nebo vlivem větru či sněhu: tlakové či konkurenční větvení a ostré úhly nasazení větví. Pro (ovocné) stromy je přirozené (zejména v mládí) růst s jedním terminálem, tedy s pokračováním kmene. Pokud se v základu koruny vytvoří dva konkurenční výhony, časem ztloustnou, začnou se vytlačovat a velmi často vzniká místo, kde může dojít k rozštěpení. K tlakové situaci dochází i tehdy, když postranní větev vyrůstá z kmene pod příliš ostrým úhlem. Výchovným řezem tyto chyby tlumíme a podporujeme polopřirozený tvar koruny. Výjimky potvrzující pravidlo způsobu řezu: broskvoně a převislá moruše Slunce milující broskvoně, které plodí už na jednoletém dřevě a často je trápí kadeřavost listů, je potřeba řezat každoročně a hluboce, aby zůstaly vitální a zároveň plodné. Proto nám řez na kotlovitou korunu bez terminálu – která vpustí dostatek slunce k plodům i listům – v praxi nezvyšuje nároky na práci. U ostatních druhů by založení kotlovité koruny často zbytečně zvyšovalo potřebu řezu, protože stromy si stejně „budou chtít“ terminál zvolit. Broskvoně řežeme tak, že více větví po řezu zůstane na zemi než na stromě. Vybereme 3 kosterní větve a postup je blízký řezu révy vinné: ponecháváme větve na letošní plodnost (zakracujeme je) a zároveň necháváme čípky, ze kterých v dalším roce vyrostou plodonosné větve. Řezu broskvoní se budeme podrobněji věnovat jindy, ve videu nám ho představili náš Janko a Ľudo. Specifická je i převislá moruše, kterou řežeme každoročně, aby si udržela tvar, růst i plodnost. Protože plodí na letorostech, řezem neodstraňujeme květní pupeny.   Další důvody, proč výchovný řez nevynechávat Výchovným řezem stromům pomáháme udržet si „mládí“, aby se „nezababušily“ – tedy aby je příliš brzké a velké úrody zbytečně nevyčerpaly a nespustily předčasné stárnutí. Kombinací výchovného, později udržovacího a nakonec zmlazovacího řezu se snažíme co nejdéle zachovat optimální poměr mezi růstem a plodností. Současně se snažíme nepospíchat se zakládáním druhého patra kosterních větví, aby první patro nebylo zbytečně zastíněné. Druhé patro proto zakládáme až v odpovídající výšce podle druhu, odrůdy a podnože (cca 1,2–1,5 m nad prvním patrem). Během výchovného řezu odstraňujeme také výhony vyrůstající z podnože, aby strom neinvestoval energii do podnožové části na úkor ušlechtilé části. Co je tedy cílem výchovného řezu? Cílem výchovného řezu je strom, který se vyvíjí správným směrem, má silné přírůstky, do fáze plodnosti vstupuje postupně a jeho základní tvar odpovídá druhu či odrůdě. Dříve než k samotnému řezu přistoupíme, měli bychom si ujasnit, jak má strom přibližně vypadat, a promyslet si, jaký efekt budou mít konkrétní zásahy. Když s řezem začínáme, platí pravidlo „dvakrát promysli a jednou řež“ – není to však výzva k obavám z řezu, právě naopak. Kdy a jak dlouho děláme výchovný řez Výchovný řez provádíme v předjaří, zpravidla v únoru, když už pominou nejsilnější mrazy, nebo v březnu. U peckovin je vhodné řezat co nejvíce až v březnu; u broskvoní a meruněk ideálně v době, kdy jsou pupeny narašené. Pokud řežeme dříve, můžeme ponechat krátké pahýlky či čípky a načisto (tj. na pupen nebo na větevní kroužek) dorezat až v březnu. Pokud to jde, řežeme za slunečného počasí a při nižší vzdušné vlhkosti. Délka období výchovného řezu závisí na druhu, odrůdě, podnoži i na podmínkách lokality. Hlavním cílem je udržet dobrý poměr mezi růstem a plodností. Zjednodušeně: pokud strom roste příliš slabě, řežeme hlouběji (tzv. dlouhý až střední řez) a výchovný řez trvá déle. Naopak, při příliš bujném růstu oproti optimu (v prvních letech přibližně 60–70 cm) řežeme mělčeji (tzv. střední až krátký řez) a po kratší dobu. U jádrovin zpravidla provádíme výchovný řez déle než u peckovin. V teplých a suchých oblastech, na půdách horší kvality, při tlaku hlodavců či mšic nebo v extenzivních podmínkách lučních sadů vychováváme stromy obvykle déle než tam, kde mají dostatek vláhy a živin a bez tlaku oslabujících živočichů. V praxi to vychází přibližně na 4 až 8 let od založení koruny, ale v náročných podmínkách to může být i 10 let. Jak při výchovném řezu postupujeme Stejně jako u povýsadbového řezu zakracujeme především jednoleté výhony. Pokud se strom vyvíjí dobře, intenzitu zakracování z roku na rok snižujeme – tedy řežeme postupně méně výrazně než v období povýsadbového řezu. Podle síly růstu volíme buď střední řez (o ½ délky jednoletého výhonu), nebo krátký řez (o 1/3 délky). Síla růstu přitom závisí také na vnějších vlivech, například přítomnosti hlodavců či mšic, na suchu nebo na tom, zda je výsadbová mísa zarostlá trávou. Ve vztahu k řezu přitom platí jednoduchá matematika: ↓⇒↑, tedy čím hlouběji, tím bujněji Jinými slovy, čím hlouběji v předjaří výhon zakrátíme, tím výrazněji bude strom v daném roce růst v místě pod řezem – samozřejmě za předpokladu, že ho výrazně neoslabí nepříznivé okolnosti. Typy řezu podle délky zakrácení Krátký – výhon zkracujeme o více než 1/2 až 2/3 délky – výrazněji podpoříme větvení v bazální části výhonu. Používáme ho zejména při povýsadbovém řezu na jaře. Naopak, krátký řez během vegetace potlačuje růst.Střední – zkracujeme přibližně o 1/2 výhonu – podpoříme větvení ve střední části výhonu; u některých druhů se tvoří plodný obrost v bázi výhonu. Využíváme zejména ve 2.–3. roce po výsadbě.Dlouhý – zkracujeme o 1/3 až 1/2 výhonu – následně vyrůstající letorosty bývají kratší, pod nimi se diferencují květy a pod nimi může zůstat vyholená větev. Používáme hlavně ve 4.–5. roce po výsadbě nebo tehdy, když strom roste příliš bujně. Práce s terminálem Při řezu stromu začínáme vždy od vrchu a řídíme se principem zjednodušování. Zvolíme si pouze jeden terminál – tedy pokračování kmene – a ten dále upravujeme. Podobně jako u povýsadbového řezu strom „potvrdíme“ jako terminál ten výhon, který si strom přirozeně vybral sám. Poznáme ho podle toho, že do něj směřoval nejsilnější tok mízy, což se projeví největší tloušťkou výhonu i největším ročním přírůstkem (= délkou jednoletého výhonu). Terminál přitom nemusí růst úplně kolmo nahoru – může být i mírně vychýlený. Navíc, po křivých stromech se často snadněji leze při sběru úrody i při řezu. Výhony, které terminálu nejvíce konkurují, odstraníme na větevní kroužek. Pokud jsou konkurenční výhony silnější než 1/3 průměru kmínku, nejprve je zakrátíme na čípky se 2–3 pupeny, během vegetace je průběžně pinzujeme za 3.–5. listem a načisto odstraníme až v následujícím roce. Ostatní konkurenční výhony zkrátíme středním řezem přibližně na polovinu. I zde platí, že se snažíme vyhnout zbytečně velkým ranám přímo na kmínku. Zároveň tímto postupem brzdíme předčasnou tvorbu druhého patra kosterních větví. Druhé patro zakládáme až později – ve 4.–6. roce po výsadbě, když je první patro dostatečně silně vyvinuté. Krátké a vodorovné větve, které terminálu ani kosterním větvím nekonkurují, neodstraňujeme ani nezkracujeme – v dalším roce mohou nést úrodu. Terminál zakracujeme ve 2. roce po výsadbě přibližně o polovinu. Pokud strom dobře přirůstá, ve 3.–5. roce můžeme postupně přejít na odstranění už jen 1/3 jednoletého výhonu terminálu. Princip zjednodušování při výchovném řezu Strmě rostoucí konkurenční výhony (1) odstraňujeme úplně, případně ponecháme jen čípky. Prodlužující výhon (2) zakracujeme řezem na pupen; hloubku řezu volíme podle síly růstu. Ostatní konkurenční výhony (3) zkracujeme středním řezem na pupen. Krátké a vodorovně rostoucí výhony (4) ponecháváme bez řezu. Kosterní a polokosterní větve v praxi Když máme terminál zjednodušený, pokračujeme prací s kosterními větvemi. Ideálně si zvolíme tři kosterní větve a jejich zesílení podpoříme zakracováním. I zde platí jednoduché pravidlo: čím vyšší je počet kosterních větví, tím slabší budou jednotlivé větve. Rozsah 2 až 4 je ještě přijatelný, ale 3 kosterní větve bývají nejvhodnější volbou. Kosterní větve vybíráme opět mezi těmi, do kterých strom přirozeně směřuje nejvíce energie a které mají dobré prostorové uspořádání. Jejich konkurenty odstraňujeme buď řezem na větevní kroužek, nebo ponecháme krátké čípky, které během vegetace zaštipujeme. V prvním roce po založení koruny zkracujeme kosterní větve tak, aby končily přibližně o 15 cm níže než terminál a zároveň zhruba ve stejné výšce. V dalších letech se snažíme udržet podobný úhel mezi terminálem a kosterními větvemi. Ve 2. roce po založení korunky (a následně i v dalších letech) vybíráme také polokosterní větve vyrůstající z kosterních větví – postačí 2 na každou kosterní větev. Postup zůstává stejný: konkurenty odstraníme a ponechané polokosterní větve zakrátíme tak, aby končily přibližně 20 cm pod kosterními větvemi. Strom přitom nevyholujeme – krátké a vodorovně směřující větvičky ponecháváme, protože se obalí plodonosným obrostem. Zapěstování korunky mladého stromu během 3 let Pokud má stromek dobré přírůstky, můžeme v 2. jaru po založení korunky přistoupit i k výběru polokosterních větví. Výchovný řez u keřů U keřů je situace zároveň jednodušší i složitější – záleží totiž na tom, o jaký druh jde, protože jednotlivé druhy se chovají rozdílně. Podobně jako u stromů se výchovným a následným udržovacím a zmlazovacím řezem snažíme udržet optimální poměr mezi růstem a plodností a zároveň předcházet neduhům: na jedné straně houbovým chorobám, na druhé straně popálení plodů sluncem. Protože keře obvykle vstupují do plodnosti podstatně dříve než stromy, soustředíme se po povýsadbovém řezu na výchovný řez zpravidla hlavně první 2 roky. Zaměřujeme se přitom především na prosvětlování, tj. odstraňování výhonů, které zbytečně zahušťují korunu nebo rostou směrem dovnitř. Pokud je růst slabý, doplňujeme to i zakracováním jednoletých výhonů na podporu růstu. U ovocných keřů pak více nastupuje udržovací a zmlazovací řez, a to podle toho, na jak starém dřevě převážně plodí. K tomuto tématu se můžeme podrobněji vrátit příště.   Růst prozrazuje vitalitu Klíčové je mít na paměti, že pro dobrou vitalitu a stabilní plodnost během dlouhého života je rozhodující růst. Dřeviny proto hodnotíme individuálně a tomu přizpůsobujeme i intenzitu výchovného řezu. Později přecházíme na udržovací, případně zmlazovací řez, zejména z fyziologických důvodů – tedy tehdy, když strom nebo keř začne růst výrazněji omezovat. Zpomalení růstu však může přijít i už v prvních letech po výsadbě, zejména pokud dřevinu oslabují nepříznivé podmínky (např. sucho, nedostatek výživy, poškozování hlodavci či hmyzem apod.). I proto neřežeme schematicky: cílem je „řez šitý na míru“ a řez vnímáme jen jako jednu z částí celkové péče o dřeviny. Stejně důležité je dřevinám zajistit vláhu, výživu a celkově zdravé prostředí pro jejich vývoj. Řez na pupen a reakce na řez Další techniky řezu Řez na větevní kroužek Řez vedeme při kůrovém hřebínku tak, aby vznikla co nejmenší rána a dobře se hojila. Řez na ťažeň (řez na odbočku) Řezem převedeme růst ze silnější větve na slabší tak, aby ponechaná větev převzala funkci odstraňované. Řez vedeme za kůrovým hřebínkem z opačné strany než při řezu na větevní kroužek. Platí pravidlo třetiny: průměr ponechané větve v bázi musí být minimálně 1/3 průměru rány. Řez konkurenčního větvení (zejména u jádrovin) U jednoletých konkurenčních výhonů používáme řez na větevní kroužek. U starších výhonů řežeme šikmým řezem v přímce od kůrového hřebínku k vnější bázi odstraňované větve. Řez konkurenčního větvení Zahnovým řezem (u peckovin) U peckovin odstraňujeme konkurenční výhon postupně pomocí řezu na Zahnov (aktivní) pahýl. Dodržujeme pravidlo třetiny: teprve když aktivní pahýl tvoří jen 1/3 ponechaného výhonu, odstraníme pahýl na větevní kroužek. Řez tlakového větvení Odstraňujeme větev v příliš ostrém úhlu větvení. Řez vedeme zespodu až k rozhraní zarostlé kůry a místa srůstu; úhel řezu volíme tak, aby byla větev odstraněna úplně a bez poškození ponechané větve. Řez natřikrát Používáme ho u větve většího průměru, abychom předešli vyštípnutí dřeva a odtržení kůry. 1. řez ze spodní strany (10–30 cm od kroužku) do 1/4–1/3 průměru, 2. řez shora za prvním až větev odpadne, 3. řez odstraní zbylý pahýl na větevní kroužek nebo na ťažeň.