Povýsadbový řez: rozhodující krok pro ujmutí dřevin po výsadbě

Možná jste na podzim vysadili stromek nebo keř, případně se na výsadbu chystáte na jaře. Výsadba je skvělý krok – ať už na zahradě, v sadu nebo do krajiny, jako alej či mez, ale pamatujte, že to je jen začátek. Má-li se dřevina dobře ujmout, růst a časem přinést bohatou úrodu, potřebuje vaši péči hlavně v prvních letech. 

Jedna z nejdůležitějších věcí, na kterou lidé často na jaře zapomínají, je tzv. povýsadbový neboli harmonizační řez, zejména u prostokořenných dřevin, ale své opodstatnění má i u dřevin v kontejnerech či s kořenovým balem. Není to jen kosmetická úprava, protože tento zásah může rozhodnout o tom, zda dřevina přežije nebo ne.

Proč je povýsadbový řez tak důležitý

Hlavním důvodem tohoto řezu je snaha vyrovnat (harmonizovat) síly mezi nadzemní a podzemní částí stromu. Při vyorávání a přesazování stromek přijde o velkou část kořenů, jak silnějších, tak i vlásečnic. Nadzemní část v podobě kmínku a větví však zůstává stejná.

Výsledek? Strom má najednou příliš mnoho nad zemí a příliš málo pod zemí. Tato nerovnováha může vést k vyschnutí nebo minimálně k tzv. zababušení, tedy předčasnému zestárnutí dřeviny, která tak nenaplní svůj potenciál růstu, plodnosti a dosaženého věku. Povýsadbový řez je nutný nejen pro ovocné stromy, ale i listnaté stromy a keře, smysl má i u kontejnerových a balových dřevin při poškození kořenů.

Kdy je správný čas na povýsadbový řez?

Nejčastěji se povýsadbový řez dělá v předjaří, tedy v únoru po odeznění nejsilnějších mrazů, kdy teplota klesá k -10 °C a níže, případně v březnu. V tomto období zakracujeme jednoleté výhony, v případě výše roubovaných stromů řežeme vždy nad místem štěpování.

Jak na povýsadbový řez stromů

V praxi se v případě stromů můžeme setkat s těmito dvěma variantami:

1. Stromek bez zapěstované korunky („hroťák“)

Je to stromek, který má jeden hlavní výhon a nemá vytvořenou korunku. Jeho jednoletý výhon zakrátíme asi o 2/3 délky, v místě dobře vyzrálých pupenů řezem na pupen. 

1a) Pokud je hroťák dostatečně vysoký, můžeme založit korunku už během povýsadbového řezu. Pro založení korunky si odměříme výšku, ve které má začínat korunka, připočítáme dalších 5–7 pupenů nad tímto místem a provedeme řez na pupen. Ten nejsilněji rostoucí letorost z ponechaných pupenů bude pokračováním kmene, tzv. terminálem, letorosty směřující do různých stran vytvoří budoucí základ kosterních větví.

V praxi rozlišujeme jednotlivé kmenné tvary:

1b) Pokud je hroťák po zakrácení jednoletého výhonu o 2/3 jeho původní délky nižší, než by nám vyhovovalo pro založení korunky, pěstujeme jeden silný letorost do požadované výšky kmene, kde řez na korunku uděláme až následující rok.

Pokud by ostatní letorosty, které se vyvinou z pupenů pod provedeným řezem, tomuto hlavnímu letorostu příliš konkurovaly, během vegetace je průběžně zaštipujeme (pinzujeme) za 3.–5. listem. Odstraníme je na větvení na větevní kroužek až následující jaro, aby během vegetace vytvářely posilující obrost dodávající stromku energii na růst a tloustnutí kmínku.   

 

2. Stromek již se založenou korunkou 

Zde jsou dvě typické situace:

2a) Stromek s příliš nízko založenou korunkou pro naše účely

Příliš nízko nasazené kosterní větve zkrátíme na čípky se 2–3 pupeny, terminál (prodloužení kmene) zkrátíme přibližně o 2/3 délky, ale tak, aby převyšoval nižší větvičky alespoň o 15–20 cm. Pěstujeme jeden nejsilněji rostoucí výhon, na kterém následující jaro založíme korunku v požadované výšce. S obrostem zacházíme podobně jako v případě dopěstovávání hroťáku. Když kmínek zesílí tak, že původně zamýšlené kosterní větve mají nanejvýš 1/3 jeho průměru, následující jaro je odstraníme řezem na větevní kroužek. 

2b) Stromek s korunkou založenou ve vyhovující výšce

Vybereme pokud možno 3 kosterní větve s nejlepší vitalitou a směrováním do stran, ty zakrátíme řezem na pupen na 4–5 pupenů, při jarní výsadbě raději na 3 pupeny. Ostatní větve, které jsou navíc, odstraníme řezem na větevní kroužek. V případě, že jsou silnější než 1/3 průměru kmínku, je zakrátíme na čípky se 2–3 pupeny, průběžně pinzujeme za 3.–5. listem a načisto odstraníme až následující rok. Snažíme se totiž minimalizovat počet ran přímo na kmeni, které by strom musel hojit. Podobně výběrem vhodných větví a terminálu usilujeme o minimalizaci počtu řezných ran na kmeni.

Jako terminál vybíráme ten z výhonů, který roste nejbujněji směrem vzhůru. Nemusí však růst kolmo nahoru, vychýlení nevadí, naopak, po křivých stromech se lépe leze. Terminál zakrátíme tak, aby zbývající kosterní větve převyšoval alespoň o 15–20 cm.

 

Jednoduchý a účinný povýsadbový řez keřů

U prostokořenných či balových keřů je postup zpravidla snazší. Nezapomínáme, že na rozdíl od stromů je keře dobré vysadit asi o 10–25 cm hlouběji, než rostly ve školce. Proč? Keře se přirozeně obnovují z kořenového krčku. Když je „potopíme“, vytvoří si silnější a širší kořenovou bázi, protože z původně nadzemní části uděláme další patro kořenového krčku. Zároveň z něj budou snadněji vyrůstat nové, zmlazující letorosty. Všechny výhony zakrátíme na 3–4 pupeny nad zemí.