Letní očkovací sezóna

Čas, kdy vnášením oček ušlechtilých odrůd do planých podnoží udržujeme živé dědictví našich předků  

Zdálo by se, že když na jaře nestihneme zavrub­lovat všechno, co bychom chtěli, zbývá nám čekat zase rok na další příležitost. Naštěstí opak je pravdou. V létě, kdy je ostatních prací ve školce méně, máme šanci namnožit si žádané odrůdy mnohem efektivněji. Ale jelikož vše má své plusy i mínusy, musíme být ochotni snést žár, který nám zejména v posledních letech práci nejen ztěžuje, ale i ohrožuje její výsledky, takže musíme počítat s dodatečnou závlahou pro čerstvé očkovance. 

Očkování

Očkování je způsob množení, kdy z mateřské rostliny nepřenášíme celý kus větvičky jako při štěpení, ale z letorostu nebo vrúblu přenášíme jen jediné očko, tedy pupen s plátkem kůry a dřeva, z něhož vyroste celý nový strom. Očkování je oproti štěpení jednodušší a dá se naučit snáze než vrub­lování. Podnože očkujeme ušlechtilým očkem nejčastěji těsně nad zemí, ale lze očkovat i do korunky. Po seříznutí podnože na jaře vyroste celý nový jedinec z vsazeného očka.

 

 

 

 

Největší význam má letní očkování – na spící očko. Termín očkování spadá do období, kdy je menší nápor školkařských prací (na jaře nevíme, kam dřív skočit, budeme velmi vděční za všechny v létě zaokulírované podnože). 

Jarní očkování je alternativou ke štěpení v případě, že máme málo vrúblů a chceme zužitkovat doslova každé očko. Červnové očkování na bdící očko má význam jen v nejteplejších oblastech, kde letorosty vyrostlé ve druhé míze ještě stihnou do zimy dobře vyzrát. V chladnějších oblastech se tento způsob nevyplatí, ale stále zůstává možnost očkování na spící očko v druhé části léta. Některé druhy se množí výhradně očkováním, jelikož vrub­lování je problematické. Například broskvoně a mandloně se sice dají vrub­lovat, ale trpí ve větší míře klejotokem než očkovance. 

Podobně jako při vrub­lování je i při očkování klíčový čistý, hladký a rovný řez, kterého dosáhneme dobře nabroušeným, kvalitním štěpařským nožem.

Očkování na bdící očko

Tímto očkováním rozumíme způsob, kdy očko roste v tom samém vegetačním období, kdy bylo naočkováno, úkon se provádí v jarním období z uskladněných vrúblů, tedy v dubnu, koncem května. V podmínkách s dlouhým vegetačním obdobím přichází v úvahu i červnové očkování před druhou mízou. Při jarním očkování na bdící očko podnož seřízneme na čípek ihned po zaokulírování (čípek dlouhý 30 až 40 mm nad vloženým očkem). Pupeny podnože vyslepujeme a opakovaně čistíme podnož od výhonů z něj vyrůstajících.

Očkování na spící očko

Očko do konce sezóny přiroste, ale vyraší až v následujícím vegetačním období. Termín očkování spadá do druhé poloviny vegetačního období. Očka odebíráme z vyzrálých letorostů od poloviny července až do konce srpna. V tomto čase očkujeme.

V závislosti na zvoleném způsobu očkování sledujeme proudění mízy. T-očkování je na oddělování kůry závislé, pomocí Forkertova očkování umíme očkovat i mimo období proudění mízy.

Podnož by měla být přibližně stejně silná, resp. jen o trochu silnější než letorost, z něhož odebíráme očka. Ideální tloušťka je asi ¾ cm, tedy „tloušťka tužky“, příliš silné podnože jsou na očkování nevhodné a musejí se zaštěpit v jarním období.

Asi tři týdny před plánovaným očkováním odstraníme v plánovaném místě očkování obrost.

Očkování do T-zářezu 

Je závislé na proudění mízy. Její přítomnost zjišťujeme přímo v porostu, jelikož závisí na průběhu počasí, zejména srážek. Nicméně lze očekávat toto pořadí: 

Rychle ztrácejí mízu podnože St. Julien, meruňka, hrušeň, jabloň, mízu si dobře drží mahalebka, myrobalán a broskvoňový semenáč. Pokud mízu promeškáme, očkujeme Forkertovým způsobem.

Pořadí očkování druhů podle obvyklé přítomnosti mízy:

• Slivonové podnože (St. Julien, Zelená renklóda, Wangenheimova atd.)

• Třešně

• Hrušně

• Meruňky

• Broskvoně

• Jabloně

• Myrobalán

• Mahalebka

Kůra na podnoži se nařeže dvěma na sebe kolmými tahy a opačnou stranou očkovacího nože se otevře. Očko s plátkem kůry a dřeva se vyřízne z letorostu a následně se zasune pod otevřenou kůru – ta se musí dobře oddělovat. Přečnívající štítek kůry se hladce odřízne očkovacím nožem tak, aby kůra štítku očka navazovala na kůru podnože – bez mezery.

 

 

 

Forkertovo očkování (chip budding) 

Tento způsob očkování není závislý na proudění mízy. Můžeme ho uplatnit jako opravné očkování po neujmutí T-očkovanců (v srpnu, na začátku září), při jarním očkování už vyškolkovaných podnoží, ale stejně jím můžeme plnohodnotně očkovat jako alternativou k T-očkování. 

Při tomto způsobu v dolní části očka uděláme ještě krátký mělký řez, při němž odhalíme kambium, aby očko vložené do připravené kapsy na podnoži do ní dobře zapadlo.  

 

Forkertovo očkování. Jeho velkou výhodou je nezávislost na proudění mízy. Dá se dobře využít při jarním očkování na bdící očko z uskladněných vrúblů, pokud se kůra ještě dobře neodděluje.

 

 

 

 

 

  

 

Za dva až tři týdny zkontrolujeme ujmutí oček. Poznáme ho podle svěží barvy oček. Zbytky listových řapíků se pod dotykem prstu snadno oddělí. Pokud řapíky drží, zaschly spolu s očkem, očkování se nepovedlo. Podnože přeokulírujeme znovu Forkertovým očkováním, očkovat lze do prvního zářijového týdne, pokud nejsou noci příliš chladné. Pokud opravu očkováním nestihneme, zůstává nám možnost nápravy jarním vrub­lováním.

Očkovance v druhém roce 

Řez na čípek. V únoru seřízneme očkovance 30 až 40 mm nad ujatými očky nůžkami, pupeny podnože vyslepujeme, výhon přivazujeme k čípku a opakovaně odstraňujeme planý obrost. Čípek začistíme koncem května ostrými nůžkami nebo žabkou.

 

Jednoletý očkovanec přivázaný k čípku. Při dobrém růstu očkovance odřezáváme čípek do konce června. Vedení řezu je naznačeno čarou (A). Možností je i provést řez „naostro“ hned nad kulturním očkem. Ránu je třeba zatřít štěpařským balzámem.

Proč se očkování nepovedlo

• Očko nebylo správně přiloženo na podnož (kambium na kambium).

• Podnož nebyla dostatečně zakořeněná.

• Očkování proběhlo v nevhodném čase (příliš brzy/pozdě).

• Řezné plochy na očku a podnoži nebyly dostatečně dlouhé, hladké a rovné (nůž byl tupý – je třeba ho pravidelně brousit).

• Očko nebylo pevně přitaženo úvazkem k podnoži – doporučujeme použít velmi přilnavou očkovací pásku.

• Očka byla odebrána příliš brzy, špatným skladováním zaschla.

• Práce nebyla provedena dostatečně rychle, řezné plochy zaschly, případně byly znečištěny nožem nebo dotykem.