Ovocné cesty krajinou
Právě kvetou ovocné stromy. Je to skvělá příležitost vydat se na toulky krajinou. Možná máte ve svém okolí starou ovocnou alej, která k takové procházce vybízí. Pokud alej ve vaší blízkosti neroste, je to možná dobrá příležitost zamyslet se, kde by už zanedlouho i vaším přičiněním mohla zapustit kořeny.
Člověk procházející současnou zemědělskou krajinou se cítí dost sklíčeně. Kráčí obilnými a kukuřičnými lány bez konce. Marně hledá stín starého stromu uprostřed pole, úpěnlivě se dožaduje remízku a meze, toužebně vyhlíží alej. Možná si řeknete: Kdo by dnes chodil krajinou pěšky, na kole nebo na koni? Jen snílci a romantici, co nemají nic jiného na práci. Dnes není čas na pomalé hloubavé toulání krajinou. Není čas vnímat poselství jejích záhybů, jizev i krásných zděděných šperků. Krajina nám dnes značně ochudobněla a stala se prostorovou a materiálovou základnou pro realizaci ambiciózních ekonomických projektů. Čistý kalkul.
Začal jsem popisem stavu neosobní agrární krajiny a u vývoje tohoto stavu bych také rád zůstal. Kde se u nás vzaly aleje, které se mezitím zase někam poděly? Nejstarší aleje vznikly v dobách renesance a baroka. Příslušníci šlechty sázeli aleje lesních dřevin, aby demonstrovali velikost i ekonomickou prosperitu svého panství. Nejvíce alejí se na našem území vysadilo pravděpodobně za Rakouska-Uherska za vlády Marie Terezie a Josefa II., kteří nařídili výsadbu alejí po celém svém velkostatku. Mohutné koruny stromů přinášely všelijaké benefity. Chránívaly pochodující vojska před žárem slunce i zrakem zvědů cizích armád.
O to šťastnější byli vojáci, když alej, kterou pochodovali, byla ovocná, a tak jim cestou takříkajíc padaly do úst zralé třešně, jablka, švestky i hrušky. Od spokojenosti vojáků není daleko ke spokojenosti sedláků. Ti byli nanejvýš potěšeni rozhodnutím vrchnosti sázet k cestám, vodním tokům a kanálům ovocné stromy. Ne že by neměli smysl pro majestátní vertikální linii pompézních šlechtických lipových a dubových alejí. Avšak vysadit kolem cesty hrušňovou, jabloňovou, slivonovou či ořechovou alej v sobě nese i značný ekonomický potenciál. V minulosti mnohé regiony výrazně zbohatly z docela prosté činnosti, totiž z moštování. A jak by to bylo, kdyby činorodý sedlák nepřidal i další ušlechtilé produkty – sušené ovoce, pálenky i ovocná vína.
A jak jsme na tom s alejemi dnes? Současné dožívající ovocné aleje byly vysazeny většinou v 50. letech minulého století silničními správami. Mnohé se nacházejí na konci svého životního cyklu, jiné jsou předčasně oslabené necitlivým řezem, ale najdou se i aleje v pěkném stavu (např. výsadby dlouhověkých jabloní odrůd Jadernička moravská a Batul). Nejvitálnější a nejdlouhověké aleje složené z listnatých lesních dřevin mohou ještě žít řádově několik desítek let, pokud jejich život předčasně neukončí ostří motorové pily. Z alejí máme totiž dnes strach. Přestali jsme se bát vlastní nebezpečné a rychlé jízdy a začali jsme mít obavu ze stromů. V České republice vznikla na podporu alejí příznačná kampaň: „Pozor, stromy se řítí kolem cest šílenou rychlostí“. Zvláštní, že aleje billboardů kolem cest růst mohou bez povšimnutí.
Na Slovensku se najde množství míst, která jsou pro aleje jako stvořená. Výsadba podél silničních komunikací vyžaduje změnu „společenské objednávky“ právě kvůli zmíněnému strachu ze stromů u cesty. Kdybychom však sázeli stromy podél nově vybudovaných cyklostezek, polních cest či vodních kanálů, přibyly by stovky kilometrů alejí a stromořadí. Dočkali bychom se zlepšení krajinného rázu, podpory druhové pestrosti, snížení prašnosti, zpomalování větru, omezení větrné eroze i vděčnosti lidí procházejících alejí za příjemný stín v horkém letním dni a za sladké ovoce jako posilu na další cestu. První vlaštovky vznikají i díky podpoře grantových programů Zelené oázy a Sadíme budoucnost Nadace Ekopolis, programu Pro budoucnost Nadace Slovenské spořitelny či dalších programů. Některé z nich najdete i na mapě projektů výsadby dřevin.
Při výsadbě je třeba důkladně promyslet druhy a odrůdy vhodné pro danou lokalitu a plánovanou míru péče, stejně jako vhodný spon výsadby pro ně. Je zbytečné sázet náročnější ovocné stromy někam, kde jim nebude mít kdo zajistit výchovný a později i udržovací či zmlazovací řez, dostatek výživy či ošetření proti mšicím apod. V takovém případě zvolme raději odolnější listnaté stromy, které si po počátečním přihnojení, povýsadbovém řezu a zapěstování korunky do dostatečné výšky poradí už samy. Podobně se ušetříme zklamání, pokud do alejí vysadíme bujně rostoucí, vůči chorobám odolné a houževnaté odrůdy, nikoli odrůdy vyžadující hodně pozornosti hospodáře v sadu a zahradě. Stejně tak nesázejme teplomilné druhy a odrůdy do vyšších poloh, či naopak odrůdy jabloní citlivé na padlí do teplých a suchých oblastí. Možná nás láká vysadit do pusté krajiny podél cesty co nejvíce sazenic, které jsou teď tak útle, nezapomeňme však zvážit jejich velikost v dospělosti, aby naše horlivost vystřízlivěla v realistický odhad sponu výsadby.
Druhy a odrůdy vhodné do alejí:
Listnaté stromy: duby, lípy, neštěpované třešně ptačí, neštěpované jeřáby oskerušové, brekyňové či ptačí, javor babyka (dobře snáší i zasolení), javor mléč a javor klen, jasan úzkolistý, jasan mannový, jírovec maďal, platan javorolistý, topol černý a k vodním tokům topol bílý a olše
Ovocné stromy:
Třešně na podnoži třešeň ptačí:
-
Burlat, Dönissenova, Droganova, Libějovická, Thurn-Taxis (Schneiderova), Troprichterova, Velká černá chrupka (k polním cestám apod., mohou být i blíže u cesty)
-
Boppardská raná, Krupinská Dudečka, Germersdorfská, Granát, Hedelfingenská, Jánovka mšenská, Karešova, Kaštánka, Kordia, Lyonská raná, Moreau, Napoleonova, Rychlice německá (alespoň 4 m od cesty)
Hrušně na podnoži planá hrušeň:
-
Canalova, Jakubka česká, Koporečka, Maslovka římská, Muškátelka turecká, Salisburyova, Solnohradka, Tatarova hruška (k polním cestám apod., mohou být i blíže u cesty)
-
Čáslavka pravá, Bergamotka letní, Merodova máslovka, Muškátelka šedá, Nagevicova, Solanka, Špinka (alespoň 4 m od cesty)
Jeřáby oskerušové štěpované
Jeřáby ptačí štěpované, např. Moravská sladkoplodá
Jabloně na podnoži jabloňový semenáč:
-
Batul, Bernské růžové, Boikovo, Grahamovo, Kněžické zelené, Punčové, Solivarské ušlechtilé, Wealthy (k polním cestám apod., mohou být i blíže u cesty)
-
Citronové zimní, Coulonova reneta, Červené tvrdé, Gdaňský hranáč, Harbertova reneta, Landsberská reneta, Lecar, Malinové hornokrajské, Panenské české, Strýmka (alespoň 4 m od cesty)
Moruše bílé (Morus alba): různé odrůdy, bíle plodící, černoplodé i fialově plodící
Renklódy na podnoži myrobalán: Althanova, Oullinská, Wazonova
Slivoně na podnoži myrobalán: Ontario, Wangenheimova
V nově vysazených ovocných alejích se mohou uplatnit i různé staré odrůdy či vzácné krajové odrůdy, čímž přispějeme k jejich dalšímu zachování a šíření i za hranice regionu. Není třeba se bát, že by taková výsadba byla zbytečnou investicí, pokud po výsadbě bude následovat i svědomitá následná péče. Ta je naprosto klíčová a bez ní budou vysazené stromy jen živořit, případně zcela zahynou. Nezapomeňme ani na souhlas vlastníků pozemku a správce komunikací, vysadit stromy v dostatečné vzdálenosti od cesty (tak, aby koruna ani v dospělosti nezasahovala nad vozovku) a ponechat před křižovatkou 50 m bez vysazených stromů. Výsadba a péče o aleje jsou poklady vložené do vínku dalších generací. Pokud jsme my mohli obdivovat krásu alespoň posledních alejí, bylo by chvályhodné, aby se z ní mohly těšit i další generace.
Jedno staré přísloví říká: „Krajina bez alejí je jako obraz bez rámu“. Obraz naší krajiny si opravdu zaslouží důstojný rám, jakým aleje bezpochyby jsou. A není třeba se divit, když samotný rám časem vstoupí do obrazu.
Sdílet