Test - ČR 12% DPH (Stromy, rastliny...)

PŮVOD: Rakousko, Sarastro Stauden, Christian Kress ho v roce 1992 vyšlechtil jako křížence druhů Campanula trachelium var. hondoensis x Campanula punctata. Pojmenovaný je podle velkněze Slunce Sarastra z opery Kouzelná flétna od Mozarta.

 
RŮST: umírněný, dosahuje výšky 60-80 cm a šířky 45-60 cm a keřovitý vzrůst, jen velmi pomalu se rozšiřuje oddenky. Je to trvalka přezimující v kořeni. Listy v růžici jsou srdcovité se zubatým okrajem, zářivě zelené až světle zelené, husté a zdravé po celou dobu vegetace.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jako mezidruhový kříženec je sterilní. Přesto kvete velmi dlouho a bohatě a hmyzu poskytuje množství nektaru. Po zřezání rostliny po prvním kvetení na polovinu může kvést od června až do konce srpna. Květy jsou výrazně fialovomodré, obrovské - dlouhé od 5 do 6 až 8 cm, převislé na vzpřímených, olistěných stoncích.

 
PLODNOST: netvoří plody.

 
PLODY: netvoří plody.

 
ZRAČNÍ: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: jako velmi dekorativní trvalka vhodná do trvalkových záhonů jako dominanta či v společnosti jiných zvonků, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače. Vhodná i na řezání do kytic kvůli velikosti květů a dlouhé trvanlivosti. Ale i jako jedlý a okouzlující okraj zeleninových záhonů, do polostínu k růžím, stromům apod. Kulinární využití: květy jako efektní jedlá dekorace salátů, dezertů a jiných studených jídel, ale i nápojů. Mají mírně sladkou příchuť. Díky velikosti jsou velmi vhodné na naplnění sladkými a slanými krémy, pěnami, kuličkami z měkkého sýra či nasekanými čerstvými bylinkami.

 
STANOVIŠTĚ: slunné či polostín, s vlhkou, ale dostatečně odvodněnou, úrodnou, humózní půdou. Velmi dobře snáší vysoké teploty mezi odrůdami zvonků. Je vhodný do teplých, středně teplých i vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -34 °C a silně odolný i proti vysokým teplotám a suchu v létě po dobrém zakořenění. Nezvykne trpět chorobami a škůdci. Zřídka ho mohou poškozovat plži a slimáci, mšice či roztoči, padlí, plíseň šedá či rez. Jako prevence slouží dostatečně vzdušná, nezahustěná výsadba, zalévání ke kořenům, odstraňování uhynulých částí rostliny.

PÔVOD: Francúzsko, Fromont, medzidruhový hybrid, ktorý krížením druhov Magnolia denudata a Magnolia liliiflora, vypestoval Étienne Soulange-Bodin v roku 1820 a v r. 1827 prvýkrát zakvitla. Rod je pomenovaný podľa francúzskeho botanika P. Magnola.

RAST: stredne bujný. Je to obvykle ker alebo malý strom vysoký a široký až 5 m s popolavou šedou borkou. Letorasty a veľké puky sú zelenkavo plstnaté. Listy sú vajcovité, kožovité, dlhé 10–20 cm, široké 7–10 cm.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivá, hmyzom opelivá, jednodomá s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne ešte pred vyrašením listov v apríli a máji veľkými (10 cm), vzpriamenými kvetmi s 6–9 okvetnými lístkami, cca. 4 cm širokými, najčastejšie ružovými alebo z vnútornej strany bielymi a z vonkajšej ružovými. 

PLODNOSŤ: stredne skorá, 3-7 rokov po výsadbe, v prípade nevymrznutia kvetov pravidelná.

PLODY: nejedlé, ale dekoratívne červené mechúriky vo vzpriamených, podlhovastých, drevnatejúcich súplodiach.

DOZRIEVANIE: v auguste až septembri.

VYUŽITIE: Nielen na jar obrovskými kvetmi, ale aj v lete a na jeseň listami a plodmi dekoratívny ker či strom, ktorý je vhodné pestovať ako solitéru či v kombinácii s inými magnóliami v dostatočnej vzdialenosti, aby mali dosť svetla. Vhodná do stredne veľkých a veľkých záhrad, parkov a inej mestskej zelene, najmä v ochrane budov. Kulinárne využitie: mierne štipľavé, po zázvore chutiace kvetné lupienky sa môžu jesť surové samotné či ako súčasť šalátov, ale častejšie sa používajú na výrobu sirupu, limonády, octu, nakladaných lupienkov, opražených kvetných pukov či ako náplň rôznych ázijských pirohov. 

STANOVIŠTE: slnečné či slabý polotieň, chránené pred studeným vetrom a neskorými mrazmi. Najlepšie jej vyhovuje vlhká, ale nezamokrená, mierne kyslá, humózna, hlinitá pôda, nemá rada príliš suchú pôdu. Je vhodná najmä do teplých a stredne teplých polôh, prípadne chránených chladnejších.

ODOLNOSŤ: je silne mrazuodolná v dreve a v pukoch počas zimy do -29 °C až -34 °C. Je náchylná na poškodenie kvetov neskorými jarnými mrazmi. Nezvykne veľmi trpieť škodcami či chorobami, niekedy sa môžu objaviť puklice alebo listové škvrnitosti. Je dobre odolná voči znečisteniu ovzdušia.

PŮVOD: USA, Missouri, školka Glibert Wild & Son, odrůdu vyšlechtil v r. 1973 Gilbert H. Wild, původ druhu je pravděpodobně Čína, Japonsko, Korea, Indie, Střední Asie a na Kavkaze ve světlých lesích a křovinách, na březích vodních toků, v Asii v pásmu od 300 do 2500 m n. m. V současnosti pěstovaná v mnoha částech světa, zplaňuje v Evropě i Severní Americe, i u nás.

 
RŮST: rychlý, je to vytrvalá bylina přezimující v kořeni, vysoká 60–70 cm, listy má široce čárkovité, dlouhé 60–70 cm a široké 2,5–3 cm, stvol je přímý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými velmi dekorativními, až 13 cm velkými vínově červenými až světle fialovými květy s výrazným žlutým středem, kvete od července do srpna.

 
PLODNOST: raná, při ponechání květů pravidelná.

 
PLODY: tobolky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září.

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní trvalka atraktivní také pro opylovače. Kulinařní využití: Velmi mladé listy a výhonky jsou jedlé po uvaření a jsou příjemně nasládlé. Jedlé a velmi chutné, nasládlé, křupavé jsou také květy a květní pupeny – syrové nebo vařené. Dají se použít jako jedlá dekorace sladkých i slaných jídel, plnit sladkými i slanými náplněmi a jíst syrové nebo osmažené v těstíčku, zahušťují se jimi polévky. Lze konzumovat i jejich hlíznaté kořeny – syrové nebo vařené. Každý květ sice kvete jen právě jeden den, ale celá rostlina kvete i několik týdnů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunci tvoří více květů. Daří se jí ve většině půd včetně suchých, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou půdu s pH mezi 6 a 7. Daří se jí i v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech.

PŮVOD: světlomilná a velmi přizpůsobivá dřevina kontinentálního klimatu, vyskytující se v ČR od nejnižších poloh až do 1150–1450 m n. m.

RŮST: elegantní strom se štíhlým kmenem dorůstá do výšky 15 až 30 metrů a dožívá se 60 až 100 let. Koruna je nepravidelná, tenké větve posledního řádu převisají. Kůra je žlutohnědá až červenohnědá, borka bílá až stříbřitá, matná, odlupující se v příčných pásech hlavně ve střední části kmene, zatímco ve spodní části kmene černá a puká. Jednoduché listy jsou kosočtverečného až trojúhelníkového tvaru s prodlouženou špičkou, jejich barva je jasně zelená, na podzim žlutá, v mládí jsou lepkavé.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až květnu a má samičí i samčí květy (válcovité jehnědy) na tomtéž stromě, ale je silně cizosprašná. Je opylována větrem.

PLODY: 2–3 mm velké nažky lemované blanitými křídly, která jsou asi 3× širší než samotné semeno. Nažky jsou uspořádány v šišticovém plodenství, které po dozrání opadává.

DOZRVÁNÍ: v srpnu.

VYUŽITÍ: je důležitým krajinotvorným prvkem a hraje významnou roli při ozelenění a rekultivaci krajiny. Patří k pionýrským druhům – jako jedna z prvních osidluje holiny, volné plochy, brownfieldy, prostředí zničené požáry či kalamitami. Je výborným výplňovým, rychle rostoucím druhem do větrolamů a vytváří krásné háje. Vytváří příznivé ekologické podmínky pro ostatní rostliny a svými opadanými listy také zvyšuje mikrobiální aktivitu. Léčivé využití: Mladé listy a pupeny se využívají ve formě čaje močopudně, k bezpečnému rozpouštění ledvinových kamenů, proti dně a revmatismu, snižují cholesterol, olej získaný z kůry na různé kožní problémy. Kulinarické využití: Na jaře se ze starších stromů může získávat navrtáním kmene v přiměřeném množství míza, tzv. březová voda, která se může dále povařit na sirup nebo se z ní dělá i pivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, nenáročná na půdu, pionýrská dřevina vyžadující jen dostatek slunce.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorná ve dřevě až do -40 °C až -45,6 °C, mrazuvzdorná v květu do -3 °C, vzácné poškození květů mrazem při kvetení umí kompenzovat sekundárním kvetením. Dobře odolává suchu a větru, je nenáročná na teplo, živiny a vláhu. Toleruje zasolení půdy posypovou solí a znečištění ovzduší.

PŮVOD: původní euroasijská dřevina.

RŮST: keř, ojediněle strom s nepravidelnou, širokou korunou, dorůstající do výšky 4–6 m. Kůra je světle šedá, starší kmeny pokrývá tmavě šedá, mělce rozpukaná borka. Jednoduché, vstřícné listy jsou kopinaté až vejčité, na okraji jemně pilovité. Vrchní strana je matná, zelená.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu a červnu. Zelenavé / žlutobílé oboupohlavné květy jsou seskupené do vzpřímených vidlanů a jsou opylovány hmyzem. Jsou jen částečně samosprašné.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: zelené, v zralosti cyklámenově červené čtyřpouzdré tobolky, tzv. „kvadrátky“, dlouhé asi 1–1,5 cm, visící na 2–3 cm dlouhé stopce. V každém pouzdře je oranžový míšek, který obsahuje jedovatá semena.

DOZRVÁNÍ: dozrávají koncem září a v říjnu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní keř, zejména na podzim v době dozrávání plodů, vhodný do menších i větších zahrad, živých plotů, parků či jiné městské zeleně, ale i do větrolamů či mezí. Semínka jsou často konzumována ptáky, zejména červenky. Květy jsou nektarodárné, takže se uplatní i u včelnic. Ze dřeva se získává velmi kvalitní dřevěné uhlí využívané jako uhlík na kreslení.

STANOVIŠTĚ: slunné stanoviště, snese i zastínění. Vlhčí půdy, ale snese i suchý polostín pod stromy. Preferuje přirozeně lužní lesy, doubravy, bučiny, je součástí křovin. Na Slovensku se vyskytuje především v nížinách a pahorkatinách do 700 m n. m.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorný, odolný vůči větru, zastínění, suchu, toleruje znečištění ovzduší i dočasné zaplavení.

PŮVOD: Francie, nalezl ji jako náhodný semenáč M. Olivier v Angers, v roce 1870 uvedena na trh.

 
RŮST: zpočátku bujný, vzpřímený růst, koruna přirozeně široká až vysoko pyramidální, později při nástupu do plodnosti růst slábne, bohaté, krátké plodonosné obrosty. Vyžaduje kvalitní řez.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete středně brzy, dlouho, květy dobře mrazuvzdorné, dobře opyluje jiné odrůdy. Vhodní opylovači: BlumenbachovaBlumenbachova, Křivice, Clappova, Hardyho maslovka, Pařížanka.

 
PLODNOST: raná – do 5 let po výsadbě, velmi vysoká a pravidelná, později často přeplozuje, někdy je nutné probírání plodů.

 
PLODY: velké až velmi velké, baňaté, hruškovité až zvoncovité, většinou velmi vyrovnané, částečně mírně žebrované nebo vypouklé, směrem ke stopce více či méně se zužující. Slupka tenká a jemná, choulostivá na otlačení zejména v plné zralosti, převážně hladká, mírně lesklá až trochu mastná, zelená až zelenožlutá, na osluněné straně se vzácně objevuje oranžové nebo světlehnědočervené líčko, jen velmi zřídka rzivá. Dužnina žlutobílá, pod slupkou někdy zelenkavá, v příznivých půdních podmínkách máslovitá, rozplývavá, velmi šťavnatá, někdy okolo jádřince mírně kaménčitá. Chuť je sladká, mírně nakyslá, více či méně kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň od konce září do poloviny října, co nejpozději. Konzumní zralost: od prosince po leden až únor, během skladování slupka mírně hnědne.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, výroba kompotů, povidel, moštů.

 
STANOVIŠTĚ: teplé, chráněné před větrem, ve vinohradnických oblastech, v chladnějších polohách mají plody řepovitou chuť. Relativně nízké nároky na kvalitu půdy, ale nejlépe prospívá v propustných půdách bohatých na humus a živiny, dobře zásobených vodou.

 
ODOLNOST: ve vlhkých uzavřených polohách náchylná ke strupovitosti, v příliš mokrých půdách k chloróze, jinak zdravá. Méně mrazuvzdorná.

PŮVOD: ČR, Kyjovice, krajová odrůda z Ostravska. Matečný strom se nacházel v bývalé zámecké zahradě v Kyjovicích, odrůdu šířil J. Kupka.

RŮST: zdravý, středně bujný, vytváří koruny zpočátku vzpřímené, později široké, méně pravidelné s převisajícími větvemi.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení to mohou být např. následující: Aker, Batul, Červené tvrdé, Čistecké lahůdkové, Hammerstein, Hájkova muškátová reneta, Jadernička moravská, Krasokvět žlutý, Solivarské ušlechtilé, Spartan, Šampion, Švýcarské oranžové, Wesenerovo, Zvonkové.

PLODNOST: raná, středně vysoká, každý druhý rok vyšší.

PLODY: středně velké až menší (průměrně 160 g, 70 × 60 mm), ploše kulovité, pravidelné, jen málo hranaté. Slupka je pevná, tuhá, hladká, pololesklá,
citrónově žlutá s hnědavě červeným líčkem, často mramorovaným, po celém plodu rzivé i bílé tečky, vybarvuje se až na jaře. Dužnina je pevná, šťavnatá, křupavá, často zelenavá, na vzduchu jen nepatrně hnědne. Chuť je sladkokyselá, bez výraznější kořenitosti, jemně aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň začátkem října, konzumně dozrává v lednu, vydrží do dubna. Plody předčasně nepadají a při skladování nevadnou.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu a kuchyňskému zpracování (pečení, výroba přesnídávek).

STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené, i větrnější, je méně náročná na půdu. Vhodná i do vyšších poloh, nemá ráda uzavřené polohy, kde se drží vlhký vzduch. 

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, středně odolná vůči padlí, méně odolná vůči strupovitosti.

Krásný, dekorativní, dlouhověký strom, roste do výšky 20–25 metrů, vytváří široce rozloženou korunu, borka je u mladých stromů šedo-hnědá, hladká, u starších stromů šupinatá, listy jednoduché, peřeně laločnaté s 3–4 páry laloků (zářezů), na podzim často sytě oranžově červeně zbarvené. Kvete v květnu. Plod je elipsoidní až hruškovitá malvice o velikosti do 1,5 cm, slupka je žlutohnědá až hnědá, tečkovaná, kožovitá. Plod je v plné zralosti jedlý, chutí připomíná datle. Teplé, suché, slunné stanoviště, odrůda vhodná do krajinných výsadeb. Není citlivá na mrazy ani na vysoké teploty. Plody vhodné k výrobě džemů, likéru, sušení i k přímé konzumaci, dobrý zdroj potravy pro ptactvo. V prvních 2–3 letech tvarovací řez, později stromu ponecháme volný růst, v případě potřeby odstraňujeme ostré větvení. Původem ze Slovenska.

PŮVOD: Nizozemsko, Boskoop, výzkumná stanice, vyselektován jako semenáč z kultivaru Nepeta × faassenii 'Walker's Low', který byl hodnocen v letech 1997 až 2002. 'Kit Cat' byl vybrán pro kompaktní růst a bohaté kvetení. Kocourník Nepeta × faassenii je křížencem mezi druhy Nepeta racemosa a Nepeta nepetella. Název kultivaru odkazuje na jeho atraktivitu pro kočky.

 
RŮST: středně rychlý. Je to kompaktní, aromatická trvalka s hustými trsy, dorůstá do výšky 35–45 cm a šířky 40 cm během kvetení. Listy jsou šedozelené, matné a aromatické.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: je jako hybrid zřejmě sterilní. Kvete ale bohatě jemnými, levandulově modrými, voňavými květy, uspořádanými v hustých klásech po velmi dlouhou dobu od konce května až po červenec, po sestřihu květů znovu během srpna a září, případně až do listopadu. Květy jsou velmi atraktivní pro opylovače.

 
PLODNOST: nevytváří plody se semeny, případně jen málo a mají špatnou klíčivost. Množí se vegetativně dělením trsů na jaře nebo na podzim či řízky během léta.

 
PLODY: tvrdky, pokud vůbec vzniknou.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná a nektarodárná trvalka, vysazuje se do smíšených trvalkových záhonů, skalek, ale i do květináčů. Výborně se kombinuje s růžemi, levandulí a dalšími sucho-milnými trvalkami. Milují ji kočky. Kulinární využití: mladé listy a květy s mírně hořkou a aromatickou chutí na ochucení salátů, polévek atd. či uvařit na čaj. Kdysi se listy kocourníků používaly na ochucení piva. Léčivé využití: je velmi účinný proti nadměrnému zahlenění sliznic nosu, uší, krku či trávicího systému. Listy a kvetoucí nať uklidňují, zvyšují chuť k jídlu a zlepšují trávení, snižují teplotu a zánět, jsou močopudné, tonizační a mírně stimulující, působí proti parazitům v trávicím systému a při problémech s ledvinami. Externě urychlují hojení ran.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje dobře propustnou, středně úrodnou až chudší půdu, dobře snáší suché a kamenité podmínky. Nesnáší zamokření.

 
ODOLNOST: je plně mrazuvzdorný do -40 °C, odolný vůči suchu po zakořenění. Je odolný vůči běžným chorobám a škůdcům, jen v suchých létech může trpět padlím či naopak v příliš vlhkých podmínkách trpět houbovými chorobami. Předejdeme tomu výsadbou do dobře propustné, ale dostatečně vlhké půdy.

PŮVOD: ČR, náhodný semenáč nalezený na hranicích s Rakouskem nedaleko Valtic kolem r. 1955 a vybraný na Šlechtitelské stanici ve Valticích, registrován v roce 1971.

 
RAST: v mládí bujný, později středně bujný, koruny vytváří široké, kulovité až rozložité, řídké, mírně převislé. Kosterní větve rostou mírně šikmo nahoru a dobře obrůstají slabšími postranními větvemi. Raší pozdě.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, samičí květy rozkvétají 5-8 dní po začátku kvetení samčích jehněd, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Mars, případně Lake.

 
PLODNOST: raná (2.-3. rok po výsadbě), vysoká, pravidelná, spolehlivá. Plodí zejména na konci jednoletých výhonů.

 
PLODY: velké (průměrně 14,5-15,7 g, 45,5x37x34 mm), široce vajcovité až oválné, s nepatrnou špičkou. Rubina je středně tlustá, tmavozelená se světle žlutými tečkami, v zralosti se otevírá, ořechy se dobře vylupují. Skořápka je středně tlustá, polopapírová, jemně vrásčitá, šedohnědá, středně dobře až velmi dobře louskatelná. Jádro je velké (51-58 % hmotnosti plodu), světle hnědé až hnědé, velmi dobře plní skořápku. Chuť je mírně sladká, aromatická, výborná a lahodná zejména v čerstvém stavu, v suchém stavu má více hořkosti.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané až pozdní, začátkem 3. dekády září, zraje rovnoměrně.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci čerstvých jader a zpracování sušených, nejlépe ve směsi s jinými odrůdami. Jádra obsahují hodně vody, je třeba je rychle vysušit. Při skladování nezesychá, ale může se částečně otevírat.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné ze severní strany před studeným větrem, mimo mrazových kotlin, ideální mírný svah s J a JV expozicí. Půda odpovídá středně těžká, hlubší, dostatečně vlhká, ale dobře odvodněná, nemá rád příliš lehké půdy či příliš těžké a zamokřené půdy. Neznáší příliš vysokou hladinu podzemní vody, ale je náročný na vláhu v době růstu a zejména dozrávání plodů. Vhodný do všech pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: dobře mrazuodolný ve dřevě, raší pozdě, takže většinou nebývá poškozován pozdními jarními mrazy. Během vegetace je náchylnější na antraknózu, hnědnutí a následné vysychání jader. Při nadbytku dusíku se mohou objevovat příznaky nadměrné papírovitosti, když skořápka na některých plodech zcela chybí.

PŮVOD: Německo, Ersingen u Pforzheimu, nalezena jako náhodný semenáč okolo roku 1890.

RŮST: v mládí velmi bujný, později středně bujný. Bohaté olistění, listy jsou velké a nápadně světlé.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná s oboupohlavnými květy. Kvete středně brzy. 

PLODNOST: vysoká, pravidelná.

PLODY: velké (délka cca 5 cm), tvar pravidelný, oválný, s krátkou stopkou. Slupka je hnedomodrá až modročervená, místy výrazně tečkovaná i rzivá, ojíněná, dá se stáhnout. Dužnina je měkká, šťavnatá, zelenožlutá, sladkokyselá, kořenitá, v plné zralosti dobře oddělitelná od pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v teplých polohách od poloviny července, jinde začátkem srpna.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a zavařování či výrobě džemů a povidel, pečení. 

STANOVIŠTĚ: živné půdy a spíše vlhčí než suché půdy, teplejší polohy.

ODOLNOST: dobrá odolnost květu vůči jarním mrazům, málo náchylná k praskání plodů, spolehlivě tolerantní vůči šarce.

PŮVOD: neznámý, velmi stará odrůda známá již od 17. století.

RŮST: velmi bujný, vytváří mohutné, vysoké a široké koruny. Má sklon k vyholování.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašná, kvete středně brzy.

PLODNOST: pozdější, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (6,5 g), tvarově nevyrovnané, někdy tupě zaoblené, jindy ze stran zploštělé. Slupka je lesklá, průsvitná, jasně červená až tmavě červená, snadno se sloupne, je to kyselka. Dužina je jemná, jasně červená, šťavnatá. Chuť je sladkokyselá, jemně kořeněná, výborná.

DOZRÁVÁNÍ: začátkem července, postupně. Dopravu snáší dobře jen nepřezrálá.

VYUŽITÍ: je vhodná na přímou konzumaci i všestranné zpracování na kompoty, sirupy, džemy, destiláty.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyžaduje lehčí, hlinitopísčité, propustné a dostatečně vlhké půdy. Vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevu, středně v květu.

PŮVOD: jižní, západní, střední Evropa, na západ do Irska a Anglie, východně až po Ukrajinu k Donu. Izolovaná lokalita v severní Africe. Teplomilné doubravy, lesostepi, křoviny, lesní okraje.

RAST: poloopadavý až opadavý keř, doroste do 2–5 m. Výtisky jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejčité. Listy má podlouhlé až podlouhle kopinaté, na vrchní straně tmavě zelené, na spodní straně žlutozelené, slabě kožovité, vstřícné nebo po 3 v prstencích. Velmi dobře snáší řez do živých plotů. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.

OPyLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až červenci, má oboupohlavné květy opylované hmyzem. Je samosprašný. Květy jsou čtyřčetné, bílé až zelenkavě bílé, uspořádané v malých latách, kalich je zvonkovitý, koruna trychtýřovitá.

PLODNOST: raná, vysoká v případě ponechání květů a vyvíjejících se plodů při řezu.

PLODY: kulovité až vejčité bobule, černé, lesklé, pro nás nejedlé, ale jedlé pro ptáky, s dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v latách. Získává se z nich modrozelené barvivo, trvanlivější než většina jiných zelených přírodních barviv.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: dekorativní keř, vhodný do živých plotů. Plody jsou jedlé pro ptáky.

STANOVIŠTĚ: slunná až polostín, od vlhčí až po sušší půdu. Velmi vhodný jako keř do živého plotu.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do -29 °C až -34 °C, odolný proti suchu, dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: Středomoří, na V areál zasahuje až na Kavkaz a po Z Sibiř, kde roste na slunných a suchých stanovištích, rumovištích, mezích, železničních náspech, od nížin až po pahorkatiny. Zplaňuje v teplejších oblastech Z a střední Evropy, zavlečen byl i do Severní Ameriky.

 
RAST: rychlý. Polokeř, vysoký a široký 20–60 cm, se vzpřímenými, částečně dřevnatějícími větvičkami. Listy jsou bez řapíků, kopinaté, dlouhé 1-3 cm se silně aromatickými žlázkami.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzosnubný, s bílými květy uspořádanými v lichopřeslenech v úžlabí horních listů směřujícími jedním směrem. Kvete od července do září.

 
PLODNOST: pravidelná, každoroční, bohatá.

 
PLODY: hranaté, tmavohnědé tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: známá léčivá a kulinářská rostlina a zároveň okrasná a nektarodárná rostlina, která láká opylovače a užitečný hmyz. Lze použít i jako půdopokryvnou a protierozní rostlinu či nízký živý plot, dobře snáší řez. Kulinářské využití: silně aromatické listy a mladé výhonky či květy se používají čerstvé či sušené na ochucení salátů, polévek apod. Esenciální olej z rostliny se používá k dochucování jídel. Léčivé využití: kdysi byl považován za všelék, dnes je často nedoceněný. Používají se listy a kvetoucí nať jako čaj zejména proti suchému kašli a na ulehčení vykašlávání při nadměrné tvorbě hlenu při bronchitidě a dalších infekčních onemocněních dýchacích cest a při bolestech žaludku. Nemohou ho užívat těhotné ženy, protože ve velkých dávkách může způsobit potrat. Má antiseptické účinky, působí proti plynatosti, je cholagog, uklidňující, rozšiřuje cévy. Sbírá se během květu a suší na pozdější použití. Externě se používá obklad z čerstvých listů na hojení ran. Esenciální olej se používá v aromaterapii, nesmějí ho však užívat epileptici a nesmí se používat vnitřně bez lékařského dohledu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje lehkou, dobře odvodněnou, vápenitou půdu.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -25 °C až -29 °C, zejména v sušší půdě. Obvykle netrpí škůdci. Houbovým chorobám předcházíme umístěním do dobře odvodněné půdy v dostatečném sponu 60x60 cm. Po zakořenění je dobře suchovzdorný.

PŮVOD: Čína, odrůda dovezená do USA Frankem N. Meyerem v letech 1908-1918.

RŮST: bujný. Doporučujeme sázet ve sponu 4,5-6x5-6 m. Větve jsou beztrnné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, k dosažení úrody potřebuje přítomnost jiné kompatibilní odrůdy. Vhodné opylovače: Li, Sugar Cane, Redland, Abbeville, Zhongning, Jinsi‑2, Globe, Chaoyang.

PLODNOST: raná, v přítomnosti opylovače vysoká.

PLODY: středně velké (průměrně 15 g, délka průměrně 4 cm) hruškovitého tvaru. Slupka je hladká. Dužnina je méně šťavnatá než u Dong Zao, ale velmi sladká (obsah cukru v plodech 21,7-31,1 %). Často tvoří plody s nedokonale vyvinutými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, přibližně od poloviny září do října. Při dlouhotrvajících deštích mohou plody praskat.

VYUŽITÍ: okrasná a ovocná dřevina v jednom, působící velmi exoticky. Plody této odrůdy jsou vhodné k přímé konzumaci, ale především k sušení, kandizování a dalšímu použití. Když se suší, získávají vzhled i chuť datlí, proto se nazývají také "čínská datle", mohou se i pomlít na prášek. Přidávají se do koláčů, chleba, želé, polévek apod. Nezralé se nakládají do octa či soli. Léčivé využití: Podporují imunitu, mají antioxidační, protirakovinné, protizánětlivé účinky a chrání játra před poškozením. Listy mají zajímavou vlastnost, po požvýkání na chvíli vyřadí receptory sladké chuti, takže např. bílý cukr chutná jako písek.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí Slovenska.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevu do cca. -25 °C až -28 °C. Pučí a kvete pozdě, takže nebývá ohrožována pozdními jarními mrazíky. Silně odolná vůči zasolení půdy a vápenité půdě a vůči vysokým teplotám ovzduší.

PŮVOD: Slovensko, Čachtice, sad Kút, zřejmě náhodný semenáč, případně získaný jako potomek slivoně dovezené z Bosny ve 40. letech 19. století čachtickým farářem Urbanovským. V Čachticích byla známá pod jménem „ščepená“ a šířil ji zejména Jozef Masárik. Poprvé na ni veřejně upozornil Jozef Linduška v časopise Slovenské ovocinárstvo, věděl o ní už před ním státní inspektor ovocnářství Viktor Buchta, který jí vybral také jméno. 

RŮST: v mládí bujný, ale brzy vstupuje do plodnosti, takže brzy slábne a tvoří menší, nepravidelnější, často až vidlicovité koruny. Má elipsovité, tmavě zelené listy a bílé, měkké dřevo, čímž se liší od Bystrické, která má listy světle zelené a dřevo červené a tvrdé.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete několik dní před Bystrickou.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, střídavé velikosti bez usměrnění řezem a přihnojování, jen zřídka vynechá. Dospělý strom urodí i 200 kg ovoce.

PLODY: jsou středně velké až velké, břichatější. Slupka je modrošedá. Dužnina je zelenožlutá, šťavnatá, polotuhá, na dobrém stanovišti se při dozrávání lehce odděluje od pecky. Chuť je mírně kořenitá, sladkokyselá.

DOZRÁVÁNÍ: rané, koncem července, začátkem srpna.

VYUŽITÍ: plody na přímý konzum, ale také na zpracování na kompoty, džemy, povidla, přesnídávky, pečení či sušení a na výborný destilát.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dostatečně vlhkou a úrodnou půdou kvůli vysoké plodnosti.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně v květu. Je středně až více tolerantní vůči šarce a středně až více odolná vůči monilióze plodů (Monilinia laxa).

PŮVOD: Evropa, Asie.

RŮST: pomalý a tvarově velmi variabilní růst od vzpřímených vyšších keřů až stromů dosahujících 5–15 m s kuželovitou korunou přes nejčastěji se vyskytující středně velké keře až po rozložité nepravidelné nízké keře se šířkou 4 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomá větrem opylovaná rostlina, pro tvorbu plodů potřebujete samičí a samčí rostlinu. Kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: středně raná (po 5–7 letech první plody, které dozrají po 2–3 letech), v případě přítomnosti samčí rostliny vysoká a spolehlivá.

PLODY: galbuly, tedy zdužnatělé samičí šišky tmavomodré barvy, které ojíněné vypadají jako světle modré. Jsou kulaté a velké asi 5–9 mm a obsahují 3 semena.

DOZRÁVÁNÍ: Dozrává po 2–3 letech v říjnu.

VYUŽITÍ: Jako okrasný keř vhodný do větších zahrad, živých plotů, městské zeleně, ale i na pastviny, kde se mu na plném slunci výborně daří. Sice netvoří nektar a pyl není příliš zajímavý pro včely medonosné, tvoří medovici, takže se dá využít i u včelnic. Kulinární využití: Plody obsahují silice, pryskyřice, hořčinu juniperin, cukry, organické kyseliny apod. Většinou se sušené běžně používají v kuchyni při přípravě zvěřiny či kysaného zelí, různých náplní apod. Uplatnění našly i v nápojích, nejen v borovičce a ginu, ale i v různých limonádách, např. ve fermentované „smrce“. Léčivé využití: Silice působí močopudně, silně antisepticky a používají se k dezinfekci močových cest, při dně a revmatismu, ale je třeba je používat s mírou, protože ve velkém množství dokážou podráždit močové cesty. Také se používají při trávicích potížích a problémech se žlučníkem. Nesmí je užívat těhotné ženy, protože by mohly způsobit potrat.

STANOVIŠTĚ: slunné nebo slabý polostín, nesnáší stín. Snáší širokou škálu půd, nejlépe mu vyhovují neutrální až mírně zásadité, ale snese i velmi kyselé i velmi zásadité. Preferuje dobře odvodněné půdy, ale dokáže růst i v těžkých jílovitých.

ODOLNOST: Je silně mrazuvzdorný, ale mladé výhonky mohou být poškozeny pozdními jarními mrazíky. Starší rostliny velmi dobře snášejí sucho. Dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: Polsko, náhodný semenáč nalezený v zámeckém parku Józefem Paczoskim

RŮST: středně bujný růst a rozložitý habitus, dorůstá do výšky 6 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, oboupohlavný, cizosprašný, hmyzosnubný, kvete v únoru až březnu. Pro opylení potřebuje jinou odrůdu dřínu.

PLODNOST:

PLODY: středně velké (průměrně 2,9 g, 2,6 cm), prodloužené hruškovité až lahvovité, červené, příjemně sladkokyselé s vysokým obsahem cukru (12 %) a středním obsahem kyselin (2,7 %). Pecka je v poměru k hmotnosti plodu velká (14 %) a špatně se odděluje od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v září.

VYUŽITÍ: vhodný k přímé konzumaci i ke zpracování, např. na želé, džem, ovocné šťávy, sirupy, kompoty, destiláty, kandované ovoce, nakládání nezralých plodů jako nepravé olivy.

STANOVIŠTĚ: nenáročný na pěstování. Preferuje slunná místa s dobře propustnou půdou, snáší i vápenité, zásadité půdy.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě i květu, odolný proti chorobám, po dobrém zakořenění dobře odolný proti suchu.

PŮVOD: Ukrajina, v Ukrajinské národní botanické zahradě M. M. Hryška v Kyjevě, mutace odrůdy Lukjanovskij, poprvé plodil 1981.
RŮST: středně silný, vzpřímený růst. Kompaktní a hustý keř s oblenou korunou. Špatně se opyluje s Ljukanovským (Svetljačok je jeho mutací).
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, oboupohlavný, cizosprašný, hmyzosnubný, kvete v únoru až březnu. Pro opylení potřebuje jinou odrůdu dřínu.
PLODNOST: vysoká a spolehlivá, 15letý keř dá 40–45 kg.
PLODY: velké až velmi velké plody (průměrně 6,5–10 g) lahvovitého tvaru a tmavě červené barvy. Dužnina je tmavě červená, aromatická, šťavnatá, výborná, sladkokyselkavá, s obsahem cukru 9,7–11 %, nízkým obsahem kyselin (1,6 %) a velmi vysokým obsahem vitamínu C (150 mg/100 g). Pecka je ve srovnání s plodem malá (jen 8,9–9,3 % hmotnosti plodu), špatně se odděluje od dužniny.
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve 2. polovině srpna až začátkem září. Zralé plody drží na keři 2–3 týdny, odkud je lze přímo konzumovat, neopadávají hned po dozrání. Skladované vydrží 3–4 týdny.
VYUŽITÍ: vhodný k přímé konzumaci i ke zpracování, např. na želé, džem, ovocné šťávy, sirupy, kompoty, destiláty, kandované ovoce, nakládání nezralých plodů jako nepravé olivy.
STANOVIŠTĚ: nenáročný na pěstování. Preferuje slunná místa s dobře propustnou půdou, snáší i vápenité, zásadité půdy.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě i květu, odolný proti chorobám, po dobrém zakořenění dobře odolný proti suchu.

PŮVOD: Německo, Geisenheim, výzkumný ústav, v r. 1884 ji vyšlechtil pomolog Rudolf Goethe z volného opylení Parmény zlaté zimní, první plody nesla v roce 1894. Synonyma: Geheimrat Wesener, Tajný rada Wesener.

RŮST: bujný, vzpřímený růst v mládí, později vytváří rozložitější, až převislou korunu.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy rozkvétajícími středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Berlepschova reneta, Braeburn, Coxova reneta, Golden Delicious, Kandil Sinap, Londýnské, Ontario, Orleánská reneta, Šampaňská reneta, Viliamovo.

PLODNOST: raná, středně vysoká až nižší, pravidelná.

PLODY: velké, tvarově variabilní od ploše kulovitých až po soudkovité. Slupka je tenká, hladká, později mastná, žlutá s pruhovaným červeným líčkem, s nápadnými lenticelami a často mramorovitě pokrytá rzivostí. Je to tzv. kožovka. Dužnina je žlutobílá, jemná, tuhá, velmi šťavnatá, chuť výrazně kyselejší.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v září, konzumně dozrává v říjnu, vydrží do ledna až února.

VYUŽITÍ: plody k přímému konzumu, na moštování, pečení a výrobu přesnídávek.

STANOVIŠTĚ: slunné, je nenáročná na půdu, ale nesnáší příliš těžké půdy. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Je středně odolná vůči strupovitosti a padlí.

PŮVOD: západní Středomoří, na slunných svazích, křovinatých stráních, v teplejších oblastech Evropy někdy i zplaňuje. Nazývaná také „anglická levandule“.

 
RŮST: pomalý. Je to nízký polokeř s kůlovým kořenem, stonky jsou vzpřímené, vysoké 20–50 cm, dřevnatějící, bylinné části chlupaté, čtyřhranné. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, stříbřité. Stříháme ji buď během prvního kvetení nebo pak až na jaře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými, růžovými drobnými hluchavkovitými květy v přeslenech kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.

 
PLODNOST: v případě ponechání květů vysoká.

 
PLODY: drobné tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: prastará kulturní rostlina, používá se zejména v kosmetice, parfumérii a farmacii, ale i kulinárně. Zároveň je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní i pro motýly a další opylovače. Dá se použít také k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Kulinární využití: listy a květy se používají čerstvé i sušené, syrové i tepelně upravené k dochucení salátů, polévek, koláčů, dušených jídel či koláčů, sušenek, ale i zmrzliny či krémů. Přidávají se do džemů, olejů či octů. Z čerstvých či sušených květů se připravuje čaj. Esenciální olej získávaný z květů se používá podobně. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď přímo květy v čaji či lázni nebo esenciální olej z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších esenciálních olejů a může se používat i neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudný a močopudný, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně esenciálních olejů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C. Po zakořenění silně suchovzdorná, větruvzdorná. Jako prevenci proti houbovým chorobám ji pěstujeme v dobře odvodněné půdě a na vzdušném stanovišti.

PŮVOD: Valtice, ČR, r. 2004.

 
RAST: bujný růst, tvoří otevřenou, středně hustou a vzpřímenou až rozložitou korunu.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete brzy.

 
PLODNOST: středně raná, středně velká až velká, a pravidelná.

 
PLODY: velké plody vajcovitého tvaru, nesouměrné, s oranžovou slupkou s červeným rozmytým líčkem. Dužnina je světle oranžová, středně tuhá, rozplývavá, středně až velmi šťavnatá, dobře oddělitelná od pecky, pouze ojediněle může zůstat na žebrech, chuťově vyvážená, velmi dobrá, sladká s mírně kyselou příchutí, dobře aromatická a pikantní.

 
DOZRÁVÁNÍ: v první polovině července, přibližně 3 týdny před odrůdou Velkopavlovická.
VYUŽITÍ: přímý konzum, konzervace.

 
STANOVIŠTĚ: před větrem chráněné a slunečné stanoviště, propustná půda v teplých a středně teplých oblastech.

 
ODOLNOST: střední odolnost vůči mrazu, citlivější jsou pupeny na hluboké zimní mrazy a především na střídání teplot v zimě, střední odolnost vůči praskání plodů a monilióze.

PŮVOD: Anglie, Sawbridgeworth, vypěstoval ji Thomas Rivers ze známé školky Rivers jako semenáč neznámého původu, v r. 1895 získala ocenění britské Královské zahradnické společnosti a v r. 1901 byla uvedena na trh.

RŮST: slabý až středně bujný, polovzpřímený.

OPyLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašná, kvete brzy. Vhodní opylovači: Bystrická, Čačanská lepotica, Stanley.

PLODNOST: raná, vysoká, někdy mírně střídavá.

PLODY: velké až velmi velké (65–85 g), podlouhlé, nesouměrné. Plodí ve shlucích. Slupka je pod světle modrým ojíněním fialová. Dužnina je žlutozelená až světle žlutá, středně tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je nasládlá až sladká, lepší z příznivých poloh a v dobrém roce. Pecka je velmi dobře odlučitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: je pozdní až velmi pozdní, současně s Bystrickou, tedy v 1. a 2. dekádě září, dozrává krátce, maximálně týden, je třeba vystihnout čas sklizně, aby plody nepřezrály a na stromě nemoučnatěly.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i k univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení, jen do švestkových knedlíků a buchet je příliš velká.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročná na půdu, vyžaduje hlubokou, úrodnou, dostatečně vlhkou půdu. Je vhodná do teplých a chráněných středně teplých poloh s ohledem na dobu zrání a náchylnost k moniliové hnilobě při vysoké hustotě plodů.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, tolerantní k šarce, projevuje se jen v malé míře na listech, středně odolná k moniliové spále (Monilinia laxa).

PŮVOD: Evropa po Malou Asii, Sýrii a Kavkaz. Největší zachovalá lokalita ve střední Evropě je právě na Slovensku – v Harmanecké dolině – NPR Harmanecká tisina. V nejrozsáhlejší lokalitě celkově (cca 700 ha) v Gruzii v soutěsce Bacara tisy staré 400–600 let tvoří převládající dřevinu porostů.

RŮST: pomalý. Vytváří dlouhověké, stálezelené stromy nebo keře vysoké 3–20(–37) m, 10 m široké, s průměrem kmene 0,75–1,3 m, často vícekmenové, se srůstajícími kmínky. Koruna je široce kuželovitá až kulovitá. Hladká hnědočervená borka se odlupuje v tenkých plátech. Velmi tvrdé, těžké a pružné dřevo má červenohnědé jádro, světlejší běl, balzamové kanálky mu chybějí. Jehlice jsou na větévkách uspořádané ve dvou řadách, na vzpřímených výhonech radiálně. Velmi dobře snáší řez, dobře se tvaruje a tvar si dlouho drží. Dokáže se dožít 2000, údajně až 3000 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je dvoudomý, jeden jedinec má vždy buď jen samčí nebo jen samičí květy. K tvorbě šišek musí být v dostatečné vzdálenosti (70–250 m) od samičího stromu i samčí strom. Kvete v březnu až dubnu.

PLODNOST: středně raná (po 10–15 letech od výsevu), v případě dostatečné blízkosti opylovače vysoká, rodí na spodní straně jednoletých výhonů.

PLODY: samičí šištice jsou jednotlivá vrcholová vajíčka podepřená jedním nebo více páry listenů. Prstencový val pod vajíčkem se v době dozrávání mění na červený dužnatý míšek, který je jedinou jedlou částí z celého silně jedovatého stromu. Chuť má sladkou, konzistenci slizovitou.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: Dokáže být krásným solitérem i stálezeleným živým plotem do parků i zahrad, protože velmi dobře snáší řez. Celý strom až na sladký červený míšek je prudce jedovatý, včetně semínka uprostřed tohoto míšku. Kdysi se z dřeva tisů vyráběly luky, dnes je tis chráněnou dřevinou.

STANOVIŠTĚ: toleruje nejvíce ze všech evropských dřevin zastínění. Optimálně roste na úživných, hlinitopísčitých až hlinitých půdách, dostatečně vlhkých a provzdušněných, preferuje půdu bohatou na vápník, ale roste i na půdách kyselejších. Vyžaduje dostatečnou vlhkost vzduchu.

ODOLNOST: toleruje znečištěné ovzduší, stín. Je mrazuvzdorný do -23 °C až -29 °C.