Test - ČR 12% DPH (Stromy, rastliny...)

PŮVOD: Čína, odrůda dovezená do USA Frankem N. Meyerem v letech 1908-1918.

RŮST: bujný. Doporučujeme sázet ve sponu 4,5-6x5-6 m. Větve jsou beztrnné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, k dosažení úrody potřebuje přítomnost jiné kompatibilní odrůdy. Vhodné opylovače: Li, Sugar Cane, Redland, Abbeville, Zhongning, Jinsi‑2, Globe, Chaoyang.

PLODNOST: raná, v přítomnosti opylovače vysoká.

PLODY: středně velké (průměrně 15 g, délka průměrně 4 cm) hruškovitého tvaru. Slupka je hladká. Dužnina je méně šťavnatá než u Dong Zao, ale velmi sladká (obsah cukru v plodech 21,7-31,1 %). Často tvoří plody s nedokonale vyvinutými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, přibližně od poloviny září do října. Při dlouhotrvajících deštích mohou plody praskat.

VYUŽITÍ: okrasná a ovocná dřevina v jednom, působící velmi exoticky. Plody této odrůdy jsou vhodné k přímé konzumaci, ale především k sušení, kandizování a dalšímu použití. Když se suší, získávají vzhled i chuť datlí, proto se nazývají také "čínská datle", mohou se i pomlít na prášek. Přidávají se do koláčů, chleba, želé, polévek apod. Nezralé se nakládají do octa či soli. Léčivé využití: Podporují imunitu, mají antioxidační, protirakovinné, protizánětlivé účinky a chrání játra před poškozením. Listy mají zajímavou vlastnost, po požvýkání na chvíli vyřadí receptory sladké chuti, takže např. bílý cukr chutná jako písek.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí Slovenska.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevu do cca. -25 °C až -28 °C. Pučí a kvete pozdě, takže nebývá ohrožována pozdními jarními mrazíky. Silně odolná vůči zasolení půdy a vápenité půdě a vůči vysokým teplotám ovzduší.

PŮVOD: druh má původ v oblastech sousedících s Černým mořem, od Albánie přes Kavkaz až po Turecko a Írán, od středověku se pěstuje jako okrasný druh pro své neopadavé listy, do Evropy byl dovezen v r. 1546. Ačkoli se listy podobá vavřínu pravému, není s ním příbuzná, ale s dalšími druhy rodu Prunus jako třešeň, višeň či slivoň. Odrůda Novita byla vybrána v Itálii okolo roku 2000 jako mrazuvzdornější a k chorobám méně náchylná.

RŮST: středně bujný. Je to stálezelený keř nebo nízký strom dorůstající u nás do 6 m výšky a do 10 m šířky, s tmavohnědou až černou borkou. Velmi dobře snáší řez na živý plot. Listy jsou velmi dekorativní – lysé, lesklé, eliptické až vejčité, dlouhé až 20 cm a široké 1–10 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete v dubnu až květnu silně vonnými květy, k dosažení plodů potřebujete jinou odrůdu nebo semenáč bobkovišně lékařské v blízkosti do cca 100 m.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: kulovité až vejčité lesklé černé peckovice s průměrem asi 8 mm a jednou velkou peckou, uspořádané v přímých hroznech. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: zejména jako dekorativní živý plot velmi dobře snášející řez i zastínění. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé syrové či tepelně upravené, ačkoli celá rostlina obsahuje jedovatý kyanovodík, který dává charakteristickou chuť a vůni hořkým mandlím, ten se však soustředí zejména do listů a jader pecek, které se nekonzumují. Pokud jsou plody hořké, nedoporučuje se jejich konzumace. Čerstvé listy mají protikřečové, uklidňující účinky, používaly se k léčbě kašle, včetně černého kašle, astmatu a nechutenství, ale používat je třeba s opatrností. Studený výluh z listů se používal k výplachům očí při jejich infekcích. Voda destilovaná z listů se využívá v parfumérii a z listů se dá získat zelené barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín až hustý stín pod stromy. Preferuje dobře odvodněnou, vlhkou, hlinitou půdu, ale dobře snáší i těžkou jílovitou či mírně vápnitou půdu. Vhodná do teplých a středně teplých chráněných poloh.

ODOLNOST: mrazuodolná do asi −23 °C, více než mnohé jiné odrůdy, dobře regeneruje po případném namrznutí. Tato odrůda je méně náchylná k padlí než mnohé jiné. Snáší široké spektrum půd a i silnější zastínění.

PŮVOD: Japonsko, vyšlechtěná jako kříženec odrůd Kosui x Hiratsuka 1 z roku 1954, uvedená na trh v roce 1972. Synonyma: Housui.

RŮST: v mládí bujný, později středně bujný na asijskou hrušeň, tvoří rozložité až převislé koruny, plodí na krátkém dřevě ve shlucích. Koruna je zahuštěná dlouhými letorosty, větve obrůstají nepravidelně.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, kvete velmi brzy (okolo poloviny dubna). Vhodní opylovači např.: Shinseiki, Shinsui, Nijisseiki, Kosui, Chojuro, Shinko, Ichiban, Zaosuli, Jin Hua, Kieffer, Kirgizskaja Zimnaja. Nevhodným opylovačem je odrůda Niitaka.

PLODNOST: raná, vysoká, s probírkou pravidelná, v zemi původu 35–40 t/ha.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 200–300 g), kulaté, mírně zploštělé, bez žeber nad kalichovou jamkou. Slupka je hladká, žlutozlatá, později celá překrytá jemně rezavou barvou, bez ojínění, s množstvím světlých lenticel – teček. Dužnina je žlutobílá, šťavnatá, jemná, křupavá, osvěžující a měkká. Chuť je sladká s jemnou kyselinkou, výrazně aromatická, velmi dobrá. Z vyšších poloh je méně sladká. Obsah cukrů je průměrně 13,7 %, kyselin 0,188 %.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, sklizeň koncem srpna až v polovině září, konzumně dozrává v září, uskladněné plody vydrží do konce října.

VYUŽITÍ: zejména k bezprostřední konzumaci, do ovocných a zeleninových salátů, na pečení, výrobu přesnídávek, džemů, moštování.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje hluboké, hlinité půdy s dostatkem vláhy, ale snese i těžší, jílovitou půdu. Vhodná zejména do teplých a středně teplých oblastí pro hrušně.

ODOLNOST: Je středně mrazuvzdorná v dřevě i květu, silně odolná vůči alternárii (Alternaria alternata) a málo náchylná k praskání plodů. Během chladného léta mohou mít některé plody sklovitou dužninu. Je dobře odolná vůči evropské strupovitosti (Venturia inaequalis), i když citlivější na u nás se zatím nevyskytující asijskou strupovitost (Venturia nashicola) a středně náchylná k bakteriální spále.

PŮVOD: Francie, Fromont, mezidruhový hybrid, který kříženec druhů Magnolia denudata a Magnolia liliiflora, vypěstoval Étienne Soulange-Bodin v roce 1820 a v r. 1827 poprvé vykvetla. Rod je pojmenován podle francouzského botanika P. Magnola.

RŮST: středně bujný. Je to obvykle keř nebo malý strom vysoký a široký až 5 m s popelavě šedou borkou. Letorosty a velké pupeny jsou zelenkavě plstnaté. Listy jsou vejčité, kožovité, dlouhé 10–20 cm, široké 7–10 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete ještě před rašením listů v dubnu a květnu velkými (10 cm), vzpřímenými květy s 6–9 okvětními lístky, cca. 4 cm širokými, nejčastěji růžovými nebo z vnitřní strany bílými a z vnější růžovými. 

PLODNOST: středně raná, 3-7 let po výsadbě, v případě nevymrznutí květů pravidelná.

PLODY: nejedlé, ale dekorativní červené měchýřky ve vzpřímených, podlouhlých, dřevnatějících souplodích.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září.

VYUŽITÍ: Nejen na jaře obrovskými květy, ale i v létě a na podzim listy a plody dekorativní keř či strom, který je vhodné pěstovat jako solitéru či v kombinaci s jinými magnoliemi v dostatečné vzdálenosti, aby měly dost světla. Vhodná do středně velkých a velkých zahrad, parků a jiné městské zeleně, zejména v ochraně budov. Kulinární využití: mírně štiplavé, po zázvoru chutnající květní lupínky se mohou jíst syrové samotné či jako součást salátů, ale častěji se používají k výrobě sirupu, limonády, octa, nakládaných lístků, opražených květních pupenů či jako náplň různých asijských pirožků. 

STANOVIŠTĚ: sluneční či slabý polostín, chráněné před studeným větrem a pozdními mrazy. Nejlépe jí vyhovuje vlhká, ale nezamokřená, mírně kyselá, humózní, hlinitá půda, nemá ráda příliš suchou půdu. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh, případně chráněných chladnějších.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě a v pupenech během zimy do -29 °C až -34 °C. Je náchylná k poškození květů pozdními jarními mrazy. obvykle příliš netrpí škůdci či chorobami, někdy se mohou objevit puklice nebo listové skvrnitosti. Je dobře odolná vůči znečištění ovzduší.

PŮVOD: Francie, Nantes, 1. pol. 19. století, vypěstoval ji zahradník Pierre Clairgeau jako náhodný semenáč, poprvé plodila v r. 1848. Na trh ji uvedl zahradník De Jonghe v Bruselu.

 
RŮST: středně bujný, vytváří úzkou, středně hustou pyramidální korunu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy. Vhodní opylovači: Boscova fláše,Dekanka Robertova, Hardyho máslovka, Júlová, Liegeltova máslovka, Konference, Madame Verté, Pařížanka, Trévouxská, Williamsova.

 
PLODNOST: velmi raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: jsou velké až velmi velké (až do 500 g), kuželovitě protáhlé, hruškovité, v horní části zakřivené. Slupka je pevná, hrubá, hladká, matně lesklá, zelenožlutá s krásným červeným líčkem, hustě pokrytá lenticelami. Žlutobílá dužnina je šťavnatá, křehká až rozplývavá, zrnitá kolem jádřince. Chuť je sladká až sladkokyselá, jemně kořenná, výborná.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr ve 2. polovině září, konzumně dozrává ve 2. polovině října, skladovatelná je do prosince až ledna.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu a všestrannému využití na výrobu džemů, povidel, kompotů, destilátů, k sušení, moštování a pečení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, vyžaduje kvalitní hluboké hlinité půdy a teplejší polohy. Plody z vyšších poloh nebo suchých půd bývají méně kvalitní, opadávají.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v mládí a v mladém dřevě, silně mrazuvzdorná ve vyšším věku a ve starším dřevě i v květu, dobře regeneruje, silně odolná vůči strupovitosti a jiným chorobám, náchylnější k poškození obalečem jablečným.

PŮVOD: Japonsko, odrůda Actinidia arguta vyšlechtěná ze samosprašné odrůdy Issai.

 
RŮST: popínavá rostlina, dorůstá do cca 2–4 m, vyžaduje oporu (pergola, altán, plot); růst je menší než u jiných odrůd Actinidia arguta.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašné kiwi; pro vyšší výnosy je vhodné vysadit v blízkosti opylovače – samce druhu Actinidia arguta.

 
PLODNOST: nastupuje 2.–3. rok po výsadbě.

 
PLODY: malé, oválné, slupka je zelená, hladká, jemná, při konzumaci se nemusí loupat. Dužnina je šťavnatá, v plné zralosti měkká, sladkokysele chuti.

 
DOZRÁVÁNÍ: od konce září až do poloviny října.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum i zpracování (džemy, marmelády apod.).

 
STANOVIŠTĚ: slunné, před větrem chráněné stanoviště, popř. polostín; ideálně jihozápadní orientace; kvalitní humózní půda s dostatkem vláhy, na kterou je kvůli mělkému kořenovému systému náročná. Kvůli citlivosti letorostů na pozdní jarní mrazy je výhodné vysadit ji k zdem či nádržím s vodou, které akumulují teplo a v noci ho vyzařují do okolí. Podobně je vhodné zapěstovat plodné větve až ve vyšší výšce.

 
ODOLNOST: odrůda je ve dřevě mrazuvzdorná (do -27 ℃), listové pupeny a mladé letorosty s květními pupeny jsou náchylné na pozdní jarní mrazy už pod 0 ℃, po zmrznutí je malá šance, že ten rok ještě vykvetou. Odolná vůči houbovým chorobám a plísním.

PŮVOD: starobylý, známá již kolem r. 1000 př. n. l. z Egypta, nazývaná též Nana. Botanický druh Mentha x rotundifolia se synonymem Mentha x niliaca, jde o plodného křížence druhů Mentha longifolia a Mentha suaveolens.

 
RAST: bujný, s pevnými, vzpřímenými stonky a velkými, oválnými, šedozelenými, sametovými listy. Dorůstá do výšky 50 cm až 100 cm.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: samoopelivá, kvete od července do září či října růžovým květem v hustých květenstvích.

 
PLODNOST: každoroční při ponechání květů.

 
PLODY: tvrdky, které obsahují jedno až čtyři semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

 
VYUŽITÍ: před vykvetením listy a poté i květy se používají kulinárně i léčivě. Kulinární využití: Z listů se v kombinaci se zeleným čajem dělá tzv. marocký čaj. Listy i květy se používají na jedlou dekoraci sladkých pokrmů, koláčů, nápojů či jako součást blízkovýchodních salátů (např. fattoush či tabbouleh). Používají se také na ochucení octů či kuchyňských olejů či např. krémů a čokolády. Destilací se z nich získává i esenciální olej použitelný kulinárně i medicinálně. Léčivé použití: čaj z listů či esenciální olej se používají při nachlazení, bolestech hlavy, zažívacích potížích, působí antisepticky, dávkovat je třeba s mírou.

 
STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, s dostatečně vlhkou a výživnou půdou.

 
ODOLNOST: je mrazuvzdorná, při silných mrazech nadzemní část zmrzne, ale na jaře z kořínků bezpečně raší.

PŮVOD: neznámý, velmi stará odrůda známá již od 17. století.

RŮST: velmi bujný, vytváří mohutné, vysoké a široké koruny. Má sklon k vyholování.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašná, kvete středně brzy.

PLODNOST: pozdější, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (6,5 g), tvarově nevyrovnané, někdy tupě zaoblené, jindy ze stran zploštělé. Slupka je lesklá, průsvitná, jasně červená až tmavě červená, snadno se sloupne, je to kyselka. Dužina je jemná, jasně červená, šťavnatá. Chuť je sladkokyselá, jemně kořeněná, výborná.

DOZRÁVÁNÍ: začátkem července, postupně. Dopravu snáší dobře jen nepřezrálá.

VYUŽITÍ: je vhodná na přímou konzumaci i všestranné zpracování na kompoty, sirupy, džemy, destiláty.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyžaduje lehčí, hlinitopísčité, propustné a dostatečně vlhké půdy. Vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevu, středně v květu.

PŮVOD: jižní, západní, střední Evropa, na západ do Irska a Anglie, východně až po Ukrajinu k Donu. Izolovaná lokalita v severní Africe. Teplomilné doubravy, lesostepi, křoviny, lesní okraje.

RAST: poloopadavý až opadavý keř, doroste do 2–5 m. Výtisky jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejčité. Listy má podlouhlé až podlouhle kopinaté, na vrchní straně tmavě zelené, na spodní straně žlutozelené, slabě kožovité, vstřícné nebo po 3 v prstencích. Velmi dobře snáší řez do živých plotů. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.

OPyLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až červenci, má oboupohlavné květy opylované hmyzem. Je samosprašný. Květy jsou čtyřčetné, bílé až zelenkavě bílé, uspořádané v malých latách, kalich je zvonkovitý, koruna trychtýřovitá.

PLODNOST: raná, vysoká v případě ponechání květů a vyvíjejících se plodů při řezu.

PLODY: kulovité až vejčité bobule, černé, lesklé, pro nás nejedlé, ale jedlé pro ptáky, s dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v latách. Získává se z nich modrozelené barvivo, trvanlivější než většina jiných zelených přírodních barviv.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: dekorativní keř, vhodný do živých plotů. Plody jsou jedlé pro ptáky.

STANOVIŠTĚ: slunná až polostín, od vlhčí až po sušší půdu. Velmi vhodný jako keř do živého plotu.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do -29 °C až -34 °C, odolný proti suchu, dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: druh pochází ze Severní Ameriky, zejména východní části kontinentu, zejména USA, zasahuje však i na sever Mexika, do státu Chihuahua. Severní hranice rozšíření prochází jihem kanadského Ontaria. Roste tam v sladkovodních i brakických mokřadech, na březích vodních toků a ploch, v zaplavovaných zónách i v příkopech kolem cest, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky cca. 400 m. Odroda Pink Jake patří do série TOMA vyšlechtěné v Polsku, ve Gospodarstwo Ogrodnicze Tadeusz Kusibab.

 
RŮST: bujný, dorůstá do výšky 1,2-1,5 m přes sezónu. Je to vytrvalá bylina, přežívající v kořenu. Stonky a listy jsou tmavozelené, výrazně kontrastují s barvou květů. Stonek je přímý, lysý. Listy jsou střídavé, široce kopinaté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný s oboupohlavnými květy, opylovanými hmyzem. Květy jsou obrovské, výrazně růžové barvy s červenou základnou lístků. Kvetou od konce června do září.

 
PLODNOST: každoroční, pravidelná.

 
PLODY: vejcovité tobolky, dlouhé 14–35 mm.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: nádherná okrasná trvalka vhodná do menších i větších zahrad či parků. Květy jsou podobně jako květy jiných ibiškovců jedlé, chutnají jemně a mají mírně slizkou konzistenci a jemně hořkou dochuť. Spolu s listy a kořeny mají také léčivé účinky, konkrétně při zalití vroucí vodou či povaření tvoří mnoho slizu, který chrání sliznice dýchacího a trávicího traktu, takže jsou vhodné při infekcích dýchacích cest či dyzentérii.

 
STANOVIŠTĚ: slunečné, teplé, s úrodnou, propustnou a stále středně vlhkou půdou. Vhodný do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do asi -17,8 °C až -23,3 °C, po prvním mrazu na podzim doporučujeme seříznout na výšku asi 12 cm a zakrýt vrstvou suchého listí, pilin nebo chvojí. Snáší i vlhčí lokality.

PŮVOD: velká část Evropy a Asie, vystupuje vysoko na sever, ve Skandinávii až po 71° s. šířky a na východ zasahuje až po povodí řeky Leny. Na Slovensku roste hlavně ve vyšších polohách od 700 do 1670 m n. m., v ČR od nížin až po hory. V nižších polohách roste na mokřadech a rašeliništích, v horských polohách většinou v pásmu kosodřeviny.

RŮST: bujný, je to opadavý strom dorůstající do výšky 20–25 m a šířky 10 m, ale někdy v extrémních polohách roste jako keř. Koruna je vejcovitá, větve – na rozdíl od břízy převislé – jsou vzpřímené pod ostrým úhlem, tedy nepřevisají. Kůra je bílá, hladká i ve vyšším věku, odlupuje se v příčných plátech. Listy jsou široce vejčité až okrouhlé, po okraji jednoduše pilovité, mladé plstnaté, později svrchu lysající a chlupy zůstávají jen na rubu na žilkách.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, částečně samosprašná, větrem opylovaná, květy jsou jednopohlavné, samčí jehnědy se zakládají už na podzim, v době květu jsou 30–60 mm dlouhé, převislé, samičí jehnědy jsou vzpřímené, 10–15 cm dlouhé. Kvete od března do dubna.

PLODNOST: pozdní (ve věku 10–15 let v zápoji, dříve u solitérů v parku apod.), velmi vysoká během semenných let, která jsou každé 2–4 roky, v mezičase nižší.

PLODY: křídlaté nažky (1–2 mm), křidélko je široké jako nažka, nažky jsou uspořádány do šišticovitého souplodí.

DOZRÁVÁNÍ: podle lokality v červenci až září, později než plody břízy převislé ve stejné lokalitě.

VYUŽITÍ: strom je vhodný jako pionýrský druh k výsadbě do podmáčených ploch, ke zpevnění břehů, do parků a větších zahrad s dostatečně vlhkou půdou, k vodním prvkům. Vytváří příznivé ekologické podmínky pro ostatní rostliny a svým opadlým listím také zajišťuje zvýšení mikrobiální aktivity. Léčivé využití: Mladé listy a pupeny se využívají ve formě čaje močopudně, k bezpečnému rozpouštění ledvinových kamenů, proti dně a revmatismu, snižují cholesterol, esenciální olej získaný z vnitřní kůry na různé kožní problémy (zejména na ekzémy a psoriázu) či vracející se horečku. Kulinární využití: Na jaře lze ze starších stromů získávat navrtáním kmene v přiměřeném množství mízu, tzv. březovou vodu, která se může dále povařit na sirup nebo se z ní dělá i pivo. Technické využití: Dřevo je měkké a lehké a používá se zejména na výrobu papíru a jako palivové, ale také v řezbářství či výrobě hraček. Kůra se používala na výrobu nádob, kánoí či šindelů na střechu. Mladé větvičky lze použít k výrobě metel. Ze dřeva se získává velmi kvalitní dřevěné uhlí použitelné jako umělecký uhlík.

STANOVIŠTĚ: slunné, je výrazně světlomilná. Může růst v jílovitých, hlinitých i písčitých půdách, ale je náročná na půdní vlhkost, nesnáší suché půdy.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorná v dřevě do -40 °C až -45,6 °C, snáší velké výkyvy teplot. Je silně odolná vůči zamokření půdy i krátkodobému zaplavení, toleruje i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Tento kultivar je součástí celosvětově úspěšné série Jewel of Desert, kterou vyšlechtil Koichiro Nishikawa v Japonsku a Ekvádoru. Jeho šlechtitelským snem a cílem bylo "vyšlechtit rostliny, které jsou odolné vůči suchu, rychle rostou a neustále kvetou krásnými barvami.“

RŮST: plazivý, vytváří husté koberce dorůstající do výšky 5-10 cm a šířky 20-30 cm. Je to stálezelená, sukulentní rostlina s dužnatými, zelenými listy, které se v zimě zbarvují do červena. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: nejsou známy, ale běžně se množí odřezky. Kvete ale velmi bohatě granátově-červenými květy, hojně navštěvovanými hmyzem, zejména včelami a menšími mouchami. Jednotlivé květy kvetou jen několik dní, ale celá rostlina kvete 2-4 týdny během května a června a v případě vhodných podmínek (dostatek slunce a dobrý odtok vody) se může objevit i druhá vlna kvetení během srpna a září.

PLODNOST: není jisté, zda tvoří plody nebo je sterilní.

VYUŽITÍ: vynikající skalnička, vhodná i na okraje sušších záhonů, jako půdopokryvná rostlina, do nádob, na terasy či balkony. Využívá se v systémech zelených střech, kde díky nízké hmotnosti a odolnosti vůči suchu minimalizuje nároky na údržbu. Výborně se kombinuje s jinými suchomilnými trvalkami a skalničkami. Přitáhne všechny oči nejen během kvetení. 

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé a suché stanoviště s dobře propustnou, kamenitou nebo písčitou půdou. Nevhodné jsou těžké, zamokřené půdy. Vyžaduje dobrý odtok vody.

ODOLNOST: mrazuodolná minimálně do -20 °C, případně až do -30 °C, velmi suchovzdorná a odolná vůči vysokým teplotám. Je odolná vůči většině chorob, může trpět hnilobou kořenů při nadměrné vlhkosti.

PŮVOD: původní areál v druhohorách a třetihorách byl zřejmě docela velký, ale nalezena byla jako relikt v roce 1941 na poměrně malém území ve střední Číně na hranici provincií S’-čchuan a Chu-pej. Později byla ztotožněna s fosilním druhem Metasequoia disticha, který byl objeven již ve 30. letech 20. století.

 
RAST: v mládí velmi bujný, tehdy roste nejrychleji z nahosemenných rostlin až do výšky asi 6 m. Je to opadavý strom s kuželovitým vzrůstem, u nás až 15 m vysoký (v Číně až 35 m). Má červenohnědou borku, která se vertikálně odlupuje v tenkých pruzích. Opadavé protistojně rostoucí jehličí má modrozelenou barvu, je zploštělé a roste ve dvou řadách, je charakteristicky měkké a má výraznou středovou žilku.

 
OPELENÍ: částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá. Samičí žlutozelené a samčí zelenkavé šištice se objevují na jaře na mladých větvičkách. Samčí šištice se tvoří jen v oblastech s dostatečně teplými léty.

 
PLODNOST: pozdní (po 25-30 letech), stromy nejdříve začínají tvořit samičí šištice, až o několik let později i samčí, plodí do věku asi 40-60 let.

 
PLODY: šišky, dlouhé 2–2,5 cm, s dlouhými stopkami a nerozpadají se.

 
ZRAJÍCÍ: začátkem prosince, šišky vypouštějí semena koncem prosince a začátkem ledna.

 
VYUŽITÍ: jako krásný solitér ve větší zahradě či parku, ale i na vysoký živý plot či jako stabilizační strom zamezující vodní erozi břehů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, případně s bočním stínem, dostatečně vlhké, snáší i zamokřené či podmáčené půdy, širokou škálu pH půdy až po 3,5. Vhodná i do teplých a středně teplých oblastí.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě až do -32 °C, mladé letorosty, jehličí či šištice jsou náchylné k zamrznutí při pozdních jarních mrazech. Dobře odolná vůči podmáčení půd či znečištění ovzduší. Hůře snáší zasolení půdy.

PŮVOD: Maďarsko, Izsák, vybral ji Ferenc Nyujtó a jeho kolegové v r. 1953, registrována byla v r. 1971.

 
RŮST: středně bujný, vytváří obráceně kuželovité, středně husté koruny, menší než u Maďarské.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, kvete brzy. Vhodní opylovači: Bergeron, Borsiféle kései rózsa, Ceglédi bíborkajszi, Maďarská.

 
PLODNOST: raná, vysoká a pravidelná.

 
PLODY: velké až velmi velké (průměrně 50-80 g), protáhle vejcovité, mírně zploštělé. Slupka je sytě oranžová, s výrazným, mramorovaným, tmavě červeným líčkem. Dužnina je oranžová, středně tuhá, vláknitá, rozpustná, šťavnatá. Chuť je výrazně aromatická, sladkokyselejší, velmi dobrá. Pecka se dobře odděluje od dužniny a má sladké jádro.

 
DOZRÁVÁNÍ: rané, v první polovině července.

 
VYUŽITÍ: ke přímé konzumaci i všestrannému zpracování na džemy, výživy, pečení, destiláty, ve stavu nezralosti i na kompoty.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s dobře propustnou, výživnou, vyhřívanou půdou. Je středně náročná na vláhu, vyžaduje 700-800 mm srážek ročně. Je vhodná zejména do teplých a chráněných středně teplých oblastí.

 
ODOLNOST: je středně mrazuodolná ve dřevě, mrazuodolnější v květních pupenech než odrůda Maďarská. Spolehlivě tolerantní vůči šarce, středně odolná proti moniliové spále (Monilinia laxa).

PŮVOD: Rumunsko, Institutul de Cercetare – Dezvoltare pentru Pomicultura Pitesti – Maracineni, vyšlechtěna v roce 1981 V. Cociu a R. Roman jako kříženec odrůd Tuleu Gras x Early Rivers.

 
RŮST: středně bujný, vzpřímený.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, s nefunkčními tyčinkami nevytvářejícími pyl, kvete pozdě až velmi pozdě. Vhodné opylovače: Agenká, Althanova ringlota, Anna Späth, Early Rivers, Gras Ameliorat, Silvia, Stanley.

 
PLODNOST: středně raná, středně vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké až velmi velké (průměrně 38-50 g), podlouhlé, nesymetrické. Slupka je tenká, fialovomodrá, na zastíněné straně fialová s tmavšími skvrnami, na slunečné straně tmavomodrá, ojíněná. Dužina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je příjemně aromatická, vyváženě sladkokyselá, při plném vyzrání až sladká, velmi dobrá. Pecka se velmi dobře odlučuje od dužiny. Je to poloslivka.

 
DOZRÁVÁNÍ: velmi rané až rané, 33 dní před Bystrickou, tedy přibližně v 1. a 2. dekádě srpna. Dozrává postupně, sklízí se probírkou.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci i všestrannému zpracování na kompoty, džemy, povidla, k sušení či výrobě destilátů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, s úrodnou, dostatečně vlhkou půdou. Je vhodná do teplých a středně teplých pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná v dřevě i květu a středně tolerantní vůči šarce, ta se projevuje pouze na listech, zcela minimálně na plodech. Je náchylnější na moniliovou hnilobu plodů (Monilinia fructigena).

PŮVOD: Ukrajina, Kyjev, v Ukrajinské národní botanické zahradě M. M. Hryška byl vyšlechtěn jako kombinace genotypů, poprvé plodil v roce 1990

RŮST: středně bujný až bujný. Vytváří keř až polostrom. Dorůstá do výšky 2–4 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, oboupohlavný, cizosprašný, hmyzosnubný, kvete v únoru až březnu. Pro opylení potřebuje jinou odrůdu dřínu.

PLODNOST: vysoká, 17letý keř dosáhne úrody až 45–50 kg.

PLODY: velké až velmi velké (průměrně 5,6−8 g), lahvovité, tmavě červené, aromatické, sladkokyselé, velmi dobré. Pecka je středně velká (průměrně 11,7 % z hmotnosti plodu), dobře oddělitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, ve 2. polovině září až začátkem října během asi 3 týdnů.

VYUŽITÍ: vhodný k přímé konzumaci i ke zpracování, např. na želé, džem, ovocné šťávy, sirupy, kompoty, destiláty, kandované ovoce, nakládání nezralých plodů jako nepravé olivy a díky dobré oddělitelnosti pecky od dužniny také k sušení.

STANOVIŠTĚ: nenáročný na pěstování. Preferuje slunná místa s dobře propustnou půdou, snáší i vápenité, zásadité půdy. Vhodnější do teplých a středně teplých oblastí, kde stihne vyzrát.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě, ale náchylnější k poškození mrazem během kvetení. Odolný proti chorobám, po dobrém zakořenění dobře odolný proti suchu.

PŮVOD: Ukrajina, v Ukrajinské národní botanické zahradě M. M. Hryška v Kyjevě, mutace odrůdy Lukjanovskij, poprvé plodil 1981.
RŮST: středně silný, vzpřímený růst. Kompaktní a hustý keř s oblenou korunou. Špatně se opyluje s Ljukanovským (Svetljačok je jeho mutací).
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, oboupohlavný, cizosprašný, hmyzosnubný, kvete v únoru až březnu. Pro opylení potřebuje jinou odrůdu dřínu.
PLODNOST: vysoká a spolehlivá, 15letý keř dá 40–45 kg.
PLODY: velké až velmi velké plody (průměrně 6,5–10 g) lahvovitého tvaru a tmavě červené barvy. Dužnina je tmavě červená, aromatická, šťavnatá, výborná, sladkokyselkavá, s obsahem cukru 9,7–11 %, nízkým obsahem kyselin (1,6 %) a velmi vysokým obsahem vitamínu C (150 mg/100 g). Pecka je ve srovnání s plodem malá (jen 8,9–9,3 % hmotnosti plodu), špatně se odděluje od dužniny.
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve 2. polovině srpna až začátkem září. Zralé plody drží na keři 2–3 týdny, odkud je lze přímo konzumovat, neopadávají hned po dozrání. Skladované vydrží 3–4 týdny.
VYUŽITÍ: vhodný k přímé konzumaci i ke zpracování, např. na želé, džem, ovocné šťávy, sirupy, kompoty, destiláty, kandované ovoce, nakládání nezralých plodů jako nepravé olivy.
STANOVIŠTĚ: nenáročný na pěstování. Preferuje slunná místa s dobře propustnou půdou, snáší i vápenité, zásadité půdy.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě i květu, odolný proti chorobám, po dobrém zakořenění dobře odolný proti suchu.

PŮVOD: ČR, Střížovice u Turnova, vyšlechtil v r. 1970 Otto Louda jako křížence Golden Delicious a Coxova reneta, odrůda byla registrována v r. 1978.

 
RŮST: středně bujný až bujný, koruna kulovitá, polovzpřímená.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete, sama je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Idared, James Grieve, Pilot, Rubinola, Spartan. Je nekompatibilní s odrůdou Lord Lambourne.

 
PLODNOST: raná (často už ve školce) a velmi vysoká.

 
PLODY: středně velké až velmi velké (průměrně 137 g), velikostně nevyrovnané, kulovité, pravidelné. Slupka je hladká, základní barva žlutá, na slunci překrytá výrazným pruhovaným červeným až tmavě červeným líčkem. Dužnina bílá až krémová, středně tuhá, jemná, křupavá, středně šťavnatá. Chuť je výborná, sladkokyselá, harmonická.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr v první polovině října, konzumní zralost v listopadu, skladovatelnost do února až března.

 
VYUŽITÍ: vhodná zejména k přímému konzumu a kuchyňskému zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, půda vlhká, hluboká, propustná, výživná. Je plastická, vhodná zejména pro teplé a středně teplé, ale i vyšší chráněné, spíše otevřenější polohy.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě, silně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči padlí, méně vůči strupovitosti. Je citlivá na gumovitost jabloní.

PŮVOD: Slovensko, VÚOOD Bojnice, Silvergieters x Holandská černá, 1987.

 
RŮST: vzpřímený růst, vytváří středně velký, středně hustý keř.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná; přítomnost dalších odrůd rybízu zvyšuje plodnost.

 
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké, ploše kulovité plody s pevnou slupkou, rostoucí na delších hroznech s delší stopkou. Chuť je aromatická, sladce nakyslá.

 
DOZRÁVÁNÍ: v první polovině července. Plody v hroznu nedozrávají rovnoměrně. Předčasně neopadávají.

 
VYUŽITÍ: především výroba šťáv a další zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda vhodná i do drsnějších lokalit, nenáročná na pěstitelské podmínky. Slunné stanoviště. Propustná půda s dostatkem humusu a živin.

 
ODOLNOST: střední odolnost vůči americkému padlí angreštovému a vůči rzivosti rybízu (Cronartium ribicola).

PŮVOD: Maďarsko, Budapešť, Výzkumný ústav ovocnářský, vyšlechtili ji v roce 1951 Pál Maliga a János Apostol jako křížence odrůd Pándy 29 a Nagy Angol, v Maďarsku je registrována od roku 1965.

 
RŮST: v mládí bujný, v plné plodnosti středně bujný. Vytváří vysoké, vznosné, užší koruny s kosterními větvemi rostoucími vzhůru. Ani v pozdějším období plodnosti nemají větve sklon k vyholování.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy.

 
PLODNOST: raná, dobrá a pravidelná.

 
PLODY: středně velké (průměrně 21-22 mm, 4-5 g), kulaté, mírně zploštělé. Slupka je velmi tenká, jemná, hladká a lesklá, tmavě červené až hnědočervené barvy, je náchylná k otlakům. Dužina je měkká, jemná, rozplývavá, silně šťavnatá, tmavě červená, šťáva barví středně silně. Chuť je sladkokyselá, aromatická, dobrá až velmi dobrá. Dužina mírně zůstává na pecce. Je to kyselka.

 
DOZRÁVÁNÍ: rané, koncem 2. a začátkem 3. třešňového týdne, tedy okolo poloviny června, rovnoměrně.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i ke zpracování na kompoty, džemy či sirupy, vína, likéry, destiláty a na pečení. Dopravu snáší středně až hůře.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, nejlepší plody a úrodu dosahuje v teplých polohách s úrodnými, dostatečně vlhkými hlinitopísčitou až hlinitou půdami. Nesnáší štěrkovité a suché půdy, kde jsou nízké výnosy a drobné plody. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: je silně mrazuodolná v dřevě, pupenech i květech. Je dobře odolná proti moniliové spále (Monilinia laxa) a listové skvrnitosti třešně (Blumeriella jaapii). Je silně odolná proti praskání plodů a středně odolná proti moniliové hnilobě plodů (Monilinia fructigena) během dlouhotrvajících dešťů. Vrtule třešňová ji nenapadá.

PŮVOD: Belgie, Fidelité u Bruselu, pravděpodobně semenáč školkaře van Monsa, vyšlechtěný kolem roku 1800. Pojmenována podle botanika Salisburyho. Synonyma: Malá koruna, Kleine Keiserkrone, Prinzessin Marianne, Princesse Marianne.

 
RŮST: bujný, vzpřímený, tvoří vysoké, velké, vysoko až široce jehlanovité koruny. Plodonosný obrost je středně dlouhý.

 
OPYLOVACÍ PODMÍNKY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně pozdě a dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Clapova, Hardyho máslovka, Charneuská.

 
PLODNOST: středně raná, vysoká, většinou pravidelná, někdy po větších úrodách nižší.

 
PLODY: středně velké, soudkovité, lahvovité, zhrublé, dost podobné Boscově lahvi, ale u stopky se tak nezužují. Slupka je zelenožlutá, v konzumní zralosti citronově žlutá, někdy na sluneční straně jemně červenavá, pokrytá množstvím rezavých lenticel a místy i plošně skořicově rezavá. Dužnina je bílá až jemně nažloutlá, jemná a velmi šťavnatá, rozplývavá. Chuť je výborná, aromatická, sladkokysele, kořenitá, jinak než u Boscovy lahve. Z horších půd je sice máslovitá, ale může být trpká.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v polovině září, konzumně dozrává při skladování v chladu za týden, z teplejších poloh vydrží asi 2 týdny po sklizni, z chladnějších asi 3-4 týdny.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci a moštování, ale i ostatní využití na sušení, výrobu džemů a povidel, kompotů a destilátů. Těsně po sklizni dobře snáší přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, je nenáročná na polohu, snese i otevřené a před větrem chráněné polohy, není náročná ani na půdu, ale v úrodné, dobře odvodněné, nicméně dostatečně vlhké půdě jsou plody chutnější. Je vhodná především do středně teplých a chladnějších poloh, kde se již nedaří Boscově lahvi.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě po vysazení na stanoviště, silně mrazuodolná a odolná vůči nepřízni počasí i v květu, středně až silně odolná proti strupovitosti, odolná proti monilióze.

PŮVOD: Belgie, Tongre - Notre Dame v provincii Henegavsko, vyšlechtil ji jako náhodný semenáč okolo r. 1811 Ch. L. Durendeau, pivovarník a zahradnický nadšenec. Synonyma: Tonárovka, Beurré de Tongre, Beurré de Durendeau, Birne von Tongern, Birne von Tongre, Birne von Tongrés, Poire de Tongres, Tongern.

 
RŮST: středně bujný až mírný, šlahounovitý, tvoří široké jehlanovité koruny. Kosterní větve rostou šikmo vzhůru, polokosterní více vodorovně, jsou středně husté a s množstvím dlouhého plodonosného obrostu. V době plodnosti vyžaduje udržovací řez a relativně brzy i řez zmlazovací.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a středně dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova flaška, Clappova, Dekanka Robertova, Dekanka zimní, Hardyho máslovka, Charneuská, Júlová, Krivica, Madame Verté, Parížanka, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, vysoká, téměř vždy pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velmi velké (průměrně 150 g, ale dosahuje i 400 g), protáhle hruškovité, zvrásněné, s mělkou rýhou u stopky. Slupka je pevná, drsná, při sklizni zelenožlutá, v konzumní zralosti zlatožlutá s krásným načervenalým či červenohnědým ruměncem, celá je poseta velkými šedými lenticelami, místy se objevuje i rzivost. Dužina je nažloutlá, rozplývavá až polorozplývavá, velmi šťavnatá. Chuť je velmi příjemná, harmonicky sladkokyselá, jemně aromatická a pikantní. Má jen mírný sklon k otlačení, hnědnutí a kamenitosti dužiny.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává během října, vydrží do listopadu. Se sklizní není radno otálet, pozdější sběr snižuje nejen chuť, ale i trvanlivost, tehdy rychle moučnatí. Ihned po sklizni dobře snáší přepravu, později již ne.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale také k všestrannému zpracování na výrobu kompotů, moštů, výživ, džemů a povidel, destilátů či na sušení a pečení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, před větrem chráněné, s teplou, úrodnou, propustnou, ale dostatečně vlhkou půdou. Nesnáší suché a studené půdy. Je vhodná do teplých poloh.

 
ODOLNOST: méně mrazuodolná v dřevě i květu. Na vhodných lokalitách málo náchylná vůči chorobám, na nevhodných náchylnější k strupovitosti a rakovině.

PŮVOD: Belgie, náhodný semenáč nalezený p. Meurisem, ředitelem Van Monsových ovocnářských školek při Vilvoorden mezi Bruselem a Mechelenem, u dvora Dry Toreu kolem roku 1800. Je pojmenována po německém pomologovi Augustinovi Diealovi. Jiné názvy má “Kočičí hlava”, “Císařská”.

 
RŮST: bujný, ve školce křivý, koruna je charakteristicky vysoká a úzce pyramidální se spodními kosterními větvemi vodorovnými, pod váhou úrody postranní větve s krátkým plodonosným obrostem převisají.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy, sama je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova, Guyotova, Hardyho, Charneuská, Juliová, Konference, Kozačka štutgartská, Krvce, Lectierova, Madame Verté, Magdalénka, Nelisova zimní, Pařížanka, Poiteau, Williamsova.

 
PLODNOST: středně raná (asi po 6 letech), vysoká a pravidelná.

 
PLODY: velké až velmi velké (11x9 cm, průměrně 180-250 g, ale i 600 g či více), baňatého, často hrbolatého tvaru, který je směrem ke stopce mírně zúžený. U velmi velkých plodů bývá jedna polovina plodu větší než druhá. Slupka je drsná, matná, světle zelená, po dozrání jemnější, lesklá, žlutá až zlatožlutá, pokrytá nápadnými hnědými lenticelami, voní muškátově. Bílá dužnina je jemná, šťavnatá, máslová. Chuť je vynikající, kořenitá, kyselkavě sladká, u plodů z vyšších a horších poloh však trpká a řepovitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září nebo začátkem října, konzumně dozrává v listopadu, někdy již dříve, vydrží do Vánoc, případně až do ledna.

 
VYUŽITÍ: zejména pro přímý konzum, ale také pro moštování, výrobu džemů, destilátů či další kuchyňské využití. Má sklon k otlačení a hnědnutí slupky, hůře snáší skladování ve chladírně.

 
STANOVIŠTĚ: vyžaduje hluboké, hlinité, dostatečně vlhké půdy; snese i vyšší polohy, ale musí být teplé a chráněné před větrem. Plody z mokrých a studených poloh bývají trpké; mokré a studené polohy podporují i rozvoj strupovitosti. Je vhodná do zahrad, sadů či alejí.

 
ODOLNOST: středně mrazuodolná v dřevě, méně v květu, středně odolná vůči strupovitosti, náchylnější na úpal listů.

PŮVOD: neznámý, stará odrůda Corylus maxima známá už v 1. polovině 19. století jako Spanish Nut v katalogu Catalogue of Fruits of the Horticultural Society of London. Synonyma a cizí názvy: Kentish Cob, Lange Spanische, Longue d'Espagne, Lunga di Spagna, Lambert's Filbert, DuChilly, Lamberts Large, Large Bond Nut, Large Cob, Noisetier d'Espagne, Spanish Nut, Spanische Lambertsnuss.

RŮST: středně bujný, vytváří velké keře.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Hallská obrovská, Cosfordská.

PLODNOST: raná, velmi vysoká (průměrně 2,59 t/ha).

PLODY: plodenství obsahuje až 5 plodů. Plody středně velké až menší (průměrně 2-3 g), podlouhlé. Jádra jsou středně velká až velká (průměrně 0,87-1,7 g). Jsou méně suchá než u jiných odrůd (obsahují průměrně až 5,79 % vody). Chuť je výborná, hodnocená velmi vysoko. Plodenový obal je delší než plody a těžko se z plodů odstraňuje, asi 70 % plodů padá na zem i s ním. Vnitřní slupka se těžko odstraňuje i po pražení a promnutí. Tvoří střední množství prázdných plodů.

DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní až pozdní, ve 2. polovině září.

VYUŽITÍ: keř je vhodný do přírodních živých plotů, větrolamů, mezí, menších i větších zahrad či sadů, poskytuje hmyzu první pyl v roce. Kulinární využití: plody jsou vhodné na přímý konzum vcelku i na zpracování na pečení, cukrovinky, ale i na výrobu oleje či destilátu, likérů. Technické využití: nevysychavý olej se používá i v kosmetice a na výrobu barev, mladé výhony se používají v košíkářství, např. na výrobu lubových košů, ale i na výrobu kvalitního dřevěného uhlí pro umělce.

STANOVIŠTĚ: preferuje slunné, ale zvládne i polostín, tam je však méně plodná. Nejlépe se jí daří v hlinitopísčitých až písčitohlinitých, humózních, dostatečně vlhkých, ale propustných půdách, snese ale i horší půdy. Nesnáší pouze suché nebo těžké jílovité půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých oblastí.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu. Je středně až více odolná vůči nosatci lískovému (Curculio nucum).