Test - ČR 12% DPH (Stromy, rastliny...)

PŮVOD: pobřežní oblasti západní části Severní Ameriky – Z okraj USA a JZ část Kanady, v nadm. výšce 0–2300 m n. m. Roste v oblastech s přímořským klimatem. V Evropě se její semena poprvé objevila v r. 1827.

 
RŮST: první roky velmi pomalý, ale poté velmi rychlý, s přírůstky i 1,2 m za rok. Je to vysoký strom, v pralese dorůstá do výšky 55–100 m, šířky 20 m, s kmenem v průměru 1–3 m. Koruna je nejprve kuželovitá, ve starším věku zaoblená, nahoře nepravidelně zploštělá. Kmen je dlouhý, válcovitý, u starších stromů přirozeně vyvětvený. Borka je u mladých jedinců hladká s pryskyřičnými puchýřky, u starých stromů korkovitá, silně rozbrázděná. Jehličí má příjemnou citrusově balzamovou vůni. Strom se dožívá 500–1000 let.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, větrosnubná, velmi variabilní od silně cizosprašných po samosprašné jedince. Kvete v květnu až červnu. Samčí šištice jsou podlouhlé, válcovité, dlouhé 12–23 mm, oranžovožluté, samičí jsou kónické, zelené nebo purpurové.

 
PLODNOST: relativně raná na jehličnan, vstupuje do plodnosti asi v 10 letech od výsevu, ale vyšší úrody jsou po dalších 15–20 letech. Vyšší úrody mívá v semenné roky, tj. asi každý 6. rok. PLODY: šišky jsou nerozpadavé, hnědé, dlouhé 5–10 cm, široké asi 3 cm, visí dolů. Semena jsou trojhranná, dlouhá asi 7 mm, křídlatá.

 
DOZRÁVÁNÍ: už koncem první vegetační sezóny, v říjnu až listopadu.

 
VYUŽITÍ: využívá se jako krásná solitérní parková dřevina, ale i jako významná cizokrajná lesní dřevina s velmi kvalitním, pryskyřičným dřevem, vhodným ke stavebním účelům, na okenní rámy, nářadí i výrobu papíru. Mladé jehličí je jedlé a bohaté na vitamín C, má jemnou dřevitou vůni a dá se jíst syrové, jako čaj či se jím dochucují vařená jídla. Pryskyřici používali indiáni jako žvýkačku, má antiseptické účinky, sladká míza se používala podobně jako u javoru či břízy na výrobu sirupu. Mladé, ještě tvrdé samčí šištice jsou velmi chutné, jako kyselé a vonné, osvěžující bonbóny.

 
STANOVIŠTĚ: v mládí poměrně tolerantní k zastínění, v době dospívání je středně náročná na světlo. Preferuje hluboké, hlinité, živinami dobře zásobené půdy, propustné a dobře provzdušněné, s pH 5–6, nemá ráda vápenité, suché a chudé půdy.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 až -40 °C, středně větruodolná.

PŮVOD: starobylý, známá již kolem r. 1000 př. n. l. z Egypta, nazývaná též Nana. Botanický druh Mentha x rotundifolia se synonymem Mentha x niliaca, jde o plodného křížence druhů Mentha longifolia a Mentha suaveolens.

 
RAST: bujný, s pevnými, vzpřímenými stonky a velkými, oválnými, šedozelenými, sametovými listy. Dorůstá do výšky 50 cm až 100 cm.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: samoopelivá, kvete od července do září či října růžovým květem v hustých květenstvích.

 
PLODNOST: každoroční při ponechání květů.

 
PLODY: tvrdky, které obsahují jedno až čtyři semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

 
VYUŽITÍ: před vykvetením listy a poté i květy se používají kulinárně i léčivě. Kulinární využití: Z listů se v kombinaci se zeleným čajem dělá tzv. marocký čaj. Listy i květy se používají na jedlou dekoraci sladkých pokrmů, koláčů, nápojů či jako součást blízkovýchodních salátů (např. fattoush či tabbouleh). Používají se také na ochucení octů či kuchyňských olejů či např. krémů a čokolády. Destilací se z nich získává i esenciální olej použitelný kulinárně i medicinálně. Léčivé použití: čaj z listů či esenciální olej se používají při nachlazení, bolestech hlavy, zažívacích potížích, působí antisepticky, dávkovat je třeba s mírou.

 
STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, s dostatečně vlhkou a výživnou půdou.

 
ODOLNOST: je mrazuvzdorná, při silných mrazech nadzemní část zmrzne, ale na jaře z kořínků bezpečně raší.

PŮVOD: Středomoří a Přední Asie. Rozšířila se i do severněji položených oblastí Evropy, v Makaronésii, v Severní i Jižní Americe.

 
RAST: rychlý. Je to vytrvalá, bohatě rozvětvená bylina vysoká 30–80 cm. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, vejčité, vroubkovitě pilovité. Květy vyrůstají z úžlabí listů v řídkých lichopřeslenech a jsou pyskaté.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: samoopelivá, s oboupohlavnými květy, hmyzem opelivá. Kvete od června do srpna.

 
PLODNOST: každoroční, bohatá při ponechání květů.

 
PLODY: tvrdky obsahující semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

 
VYUŽITÍ: používá se jako léčivá rostlina, pastva pro včely a v kuchyni čerstvá pro svou výraznou citrusovou vůni. Kulinární využití: listy sbírané před květem do čajů, míchaných nápojů, likérů (např. Chartreuse či Bénedictine) a ovocných salátů či zavařenin, průmyslově se z ní extrahuje i velmi drahá silice, jelikož výtěžnost je velmi nízká. Léčivé využití: listy (nať) před květem, sušíme rychle, ve stínu a při nízké teplotě. Meduňka uklidňuje, používá se při nespavosti, proti křečím v trávicím traktu, proti nechutenství či při nadýmání. Má i antivirové účinky, zejména při herpesu či repelentní účinky. Dá se použít i jako dynamický akumulátor, tedy rostlina, která shromažďuje minerály nebo živiny z půdy a uchovává je v přístupnější formě - používá se jako hnojivo nebo mulč.

 
STANOVIŠTĚ: preferuje těžší, výživnou půdu na slunném, chráněném místě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C v oddenku, z kterého na jaře raší. Jako prevenci proti mšicím a roztočům doporučujeme umístění na dostatečně vlhké místo a nezhoustnutí porostu. Dostatečné vzdálenosti a výběr místa s dostatečným průtokem vzduchu slouží i jako prevence proti padlí.

PŮVOD: USA, Illinois, Arlington Heights, vyšlechtil ji v roce 1945 Carl G. Klehm jako kříženec mateřské odrůdy Mons. Jules Eli a otcovského genotypu 71D také pocházejícího původně Mons. Jules Eli. Je to odrůda druhu Paeonia lactiflora, tedy bylinné, tzv. čínské pivoňky.
RŮST: bujný, vzpřímený až keřovitý, dorůstá do výšky 60-90 cm a šířky 60-90 cm. Je to dlouhověká trvalka přezimující v kořenových hlízách. Má štíhlé, tmavozelené listy se zoubkovaným okrajem.
OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní, neobsahuje samčí tyčinky, jen mírně atrofované samičí pestíky, množí se oddělky kořenových hlíz. Kvete během května a června velkými, až 23 cm širokými, voňavými květy s hrou barev. Ty jsou v pupenu bílé, ale po rozvinutí odhalí žlutý střed tyčinek i okvětních lístkov, takže připomínají volské oko. Později během kvetení získávají růžovkastý odstín.
PLODNOST: netvoří plody.
PLODY: netvoří plody.
ZRÁNÍ: netvoří plody.
VYUŽITÍ: velmi okrasná, jedlá i léčivá, nektarodárná trvalka atraktivní pro opylovače. Velmi vhodná k řezu do kytic. Kulinární využití: Z květů se dá udělat želé nebo sirup nebo se zalijí jako čaj. Léčivé využití: čaj z květů má i léčivé účinky proti kašli. Externě se používá proti hemoroidům a křečovým žilám. Kořenové hlízy jsou součástí "polévky 4 prvků" - nejčastěji používaného ženského tonika v Číně. Nejúčinnější látkou v kořeni je paeoniflorin, který má protikřečové účinky na střeva, snižuje krevní tlak, snižuje horečku a chrání před vředy ze stresu. Vnitřně se používá při poruchách menstruace, zraněních, vysokém krevním tlaku, PMS a poruchách jater. Působí antibakteriálně, protizánětlivě, tlumí bolest a uklidňuje. Používat kořen ale je třeba pod lékařským dohledem a nesmí jej používat těhotné ženy.
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín. Nenáročná rostlina, která snáší širokou škálu půdních podmínek, ale nejlépe se jí daří v hlubokých, výživných půdách neutrálních nebo mírně zásaditých. Vysloveně ji vadí jen podmáčené nebo velmi suché půdy. V písčitých bude tvořit hodně listů a méně květů. V jílovitých sice pomaleji poroste, ale bude bohatě kvést.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořeni, minimálně do -20 °C, ale pravděpodobněji až do -34 °C až -40 °C. Většinou dobře odolává chorobám a škůdcům, je odolná vůči černé skvrnitosti listů a bakteriálním chorobám.

PŮVOD: jihozápadní Evropa, jižní Francie, východní Španělsko, severní Afrika, v lesních lemech a v křovinaté vegetaci, na přistíněných skalnatých svazích, většinou na vápenci, v nadmořských výškách přibližně od 400 až do 1800 m n.m.

RŮST: rychlý, dorůstá do výšky 30 cm a šířky 10 cm. Vytváří téměř kulovitou cibulku o průměru až 2,5 cm. Přízemní listy vyrůstají většinou po 1–2, jsou podlouhle kopinaté, dlouhé 20–30 cm a široké 1,5–4 cm, lysé, šedozelené. Stvol je přímý, zakončený okolíkem květů.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašný, kvete od května do července výraznými žlutými květy uspořádanými do polokulovitého okolíku až po 40 ks o průměru 4-7 cm.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale plodí každoročně množství plodů s klíčivými semeny. Lze jej snadno jimi rozmnožit. 

PLODY: tobolky. Nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: v červenci až srpnu.

VYUŽITÍ: zejména jako okrasná cibulovina vhodná do okrasných i jedlých trvalkových záhonů, vhodně doplňuje růže, mrkev, červenou řepu. Kulinární využití: Jedlá je syrová či vařená cibulka s příjemnou, jemnou česnekovou chutí, lze ji nakrájet do salátů či na ochucení vařených jídel. Podobně jedlé jsou syrové i vařené listy a jedlé květy, které jsou krásnou ozdobou salátů či chlebíčků, mírně voní. Léčivé použití: podobně jako ostatní česneky mohou přispívat ke snížení cholesterolu krve a podporují krevní oběh. Technické použití: vylisovaná šťáva odpuzuje moly, celá rostlina prý krtky a určitý hmyz.

STANOVIŠTĚ: slunečné či polostín, preferují lehkou, písčitou půdu.

ODOLNOST: dobře mrazuodolná cibulka. Po zakořenění dobře snáší sucho.

PŮVOD: druh má původ v oblastech sousedících s Černým mořem, od Albánie přes Kavkaz až po Turecko a Írán, od středověku se pěstuje jako okrasný druh pro své neopadavé listy, do Evropy byl dovezen v r. 1546. Ačkoli se listy podobá vavřínu pravému, není s ním příbuzná, ale s dalšími druhy rodu Prunus jako třešeň, višeň či slivoň. Odrůda Novita byla vybrána v Itálii okolo roku 2000 jako mrazuvzdornější a k chorobám méně náchylná.

RŮST: středně bujný. Je to stálezelený keř nebo nízký strom dorůstající u nás do 6 m výšky a do 10 m šířky, s tmavohnědou až černou borkou. Velmi dobře snáší řez na živý plot. Listy jsou velmi dekorativní – lysé, lesklé, eliptické až vejčité, dlouhé až 20 cm a široké 1–10 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete v dubnu až květnu silně vonnými květy, k dosažení plodů potřebujete jinou odrůdu nebo semenáč bobkovišně lékařské v blízkosti do cca 100 m.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: kulovité až vejčité lesklé černé peckovice s průměrem asi 8 mm a jednou velkou peckou, uspořádané v přímých hroznech. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: zejména jako dekorativní živý plot velmi dobře snášející řez i zastínění. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé syrové či tepelně upravené, ačkoli celá rostlina obsahuje jedovatý kyanovodík, který dává charakteristickou chuť a vůni hořkým mandlím, ten se však soustředí zejména do listů a jader pecek, které se nekonzumují. Pokud jsou plody hořké, nedoporučuje se jejich konzumace. Čerstvé listy mají protikřečové, uklidňující účinky, používaly se k léčbě kašle, včetně černého kašle, astmatu a nechutenství, ale používat je třeba s opatrností. Studený výluh z listů se používal k výplachům očí při jejich infekcích. Voda destilovaná z listů se využívá v parfumérii a z listů se dá získat zelené barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín až hustý stín pod stromy. Preferuje dobře odvodněnou, vlhkou, hlinitou půdu, ale dobře snáší i těžkou jílovitou či mírně vápnitou půdu. Vhodná do teplých a středně teplých chráněných poloh.

ODOLNOST: mrazuodolná do asi −23 °C, více než mnohé jiné odrůdy, dobře regeneruje po případném namrznutí. Tato odrůda je méně náchylná k padlí než mnohé jiné. Snáší široké spektrum půd a i silnější zastínění.

PŮVOD: Německo, 2. pol. 19. stol.

 
RŮST: bujný růst, vytváří vysokou pyramidální až vysokou kulovitou korunu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná. Vhodní opylovači: Blumenbachova maslovka, Hardenpontova maslovka, Esperenova bergamotka, Boscova fľaša.

 
PLODNOST: nástup do plodnosti je raný, úrodnost vysoká a pravidelná.

 
PLODY: velké, hruškovité až zvonkovité. Slupka je hladká, nemastná, zelenožlutá, po dozrání oranžovožlutá až červenožlutá, s výraznými hnědozelenými tečkami, především v oblasti kalicha a stopky. Dužnina žlutobílá, jemnozrnná, šťavnatá, chuť sladkokyselá, slabě aromatická, mírně trpká.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň na začátku září, konzumní zralost září až polovina října.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, výroba kompotů, šťáv.

 
STANOVIŠTĚ: teplejší polohy (nížiny až střední polohy), chráněné před větrem, dostatečně vlhké a na živiny bohaté půdy.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, středně až více odolná proti strupovitosti.

PŮVOD: Francie, Nantes, 1. pol. 19. století, vypěstoval ji zahradník Pierre Clairgeau jako náhodný semenáč, poprvé plodila v r. 1848. Na trh ji uvedl zahradník De Jonghe v Bruselu.

 
RŮST: středně bujný, vytváří úzkou, středně hustou pyramidální korunu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy. Vhodní opylovači: Boscova fláše,Dekanka Robertova, Hardyho máslovka, Júlová, Liegeltova máslovka, Konference, Madame Verté, Pařížanka, Trévouxská, Williamsova.

 
PLODNOST: velmi raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: jsou velké až velmi velké (až do 500 g), kuželovitě protáhlé, hruškovité, v horní části zakřivené. Slupka je pevná, hrubá, hladká, matně lesklá, zelenožlutá s krásným červeným líčkem, hustě pokrytá lenticelami. Žlutobílá dužnina je šťavnatá, křehká až rozplývavá, zrnitá kolem jádřince. Chuť je sladká až sladkokyselá, jemně kořenná, výborná.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr ve 2. polovině září, konzumně dozrává ve 2. polovině října, skladovatelná je do prosince až ledna.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu a všestrannému využití na výrobu džemů, povidel, kompotů, destilátů, k sušení, moštování a pečení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, vyžaduje kvalitní hluboké hlinité půdy a teplejší polohy. Plody z vyšších poloh nebo suchých půd bývají méně kvalitní, opadávají.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v mládí a v mladém dřevě, silně mrazuvzdorná ve vyšším věku a ve starším dřevě i v květu, dobře regeneruje, silně odolná vůči strupovitosti a jiným chorobám, náchylnější k poškození obalečem jablečným.

PŮVOD: Francie, Troyes, vypěstoval školkař Guéniot jako křížence Dekanky zimní a Arenbergovy máslovky, poprvé plodila v r. 1862

 
RŮST: středně bujný až bujný, vzpřímený. Má zvláštní zdrsnění kůry i borky na starších větvích, které jsou ale zcela zdravé. Koruna je řídká, široce jehlanovitá.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Drouardova, Guyotova, Madame Verté.

 
PLODNOST: pozdější, vysoká, pravidelná, nepřeplozuje.

 
PLODY: jsou velké a těžké (někdy až 350–450 g), válcovitého tvaru. Slupka je šedozelená až žlutá, hustě pokrytá světle rzivými lenticelami. Dužnina je téměř bílá, měkká, velmi šťavnatá. Chuť je polosladká, příjemně kořenitá a trpká, s osobitou příchutí.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září až začátkem října, je třeba ji sklízet ještě v zeleném, tvrdším stavu, když zelená barva začíná blednout. Konzumně dozrává 10–14 dní po sklizni, vydrží do konce října i déle. Plody ve větru snadno padají.

 
VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum a výrobu džemů, ale také na sušení, pečení, moštování a výrobu kompotů či destilátů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, daří se jí zejména v hlubokých a teplých půdách, v polohách chráněných před větrem. V nevhodných půdách špatně plodí, listy trpí chlorózou (žloutnutím) či zasychají.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, odolná vůči strupovitosti, může být napadena padlím jabloňovým. "

PŮVOD: Maďarsko.

RAST: keř, případně nízký strom rozložitého tvaru, ve vyšším věku má tendenci růst více do šířky, než do výšky, dorůstá do 3 až 5 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.

PLODNOST: brzká, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (20-30 g, 4-6 cm), zploštěle kulovité, zelené barvy, postupně hnědnou. Zralé jsou po uhniličení buď působením mrazu nebo při sběru před mrazy postupně během skladování. Tehdy mají příjemně kyselosladkou, pikantní chuť. Připomínají džem či pikantní výživu obranou přímo ze stromu.

DOZRÁVÁNÍ: brzké, v říjnu.

VYUŽITÍ: přímá konzumace i zpracování na výživy, džemy, ovocné kůže, likéry.

STANOVIŠTĚ: vyhovují jí nižší i střední polohy, roste a prosperuje i ve vyšších, ideálně chráněných lokalitách. Oblíbuje lehčí, propustné půdy s dostatkem vápníku, při adekvátní výživě však prosperuje i na méně kvalitních, těžkých a mělkých jílovitých půdách.

ODOLNOST: odrůda je mrazuodolná do cca. -25 °C, uniká pozdním jarním mrazům, odolná vůči chorobám.

PŮVOD: Rusko.

 
RŮST: střední růst, vytváří nižší keř (do 2,5 m) se vzpřímeně rostoucími výhony, které jsou pokryté malým množstvím krátkých trnů.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samičí odrůda, vyžaduje přítomnost alespoň 1 samičího opylovače na až 7 samic.

 
PLODNOST: raná, středně vysoká.

 
PLODY: středně velké (průměrně 0,6-0,7 g), kulovitě oválné, oranžově-červené, s hrubší slupkou. Chuť sladkokysele, osvěžující. Obsahují v průměru 5,63 % cukru, 3,73 % kyselin, 5-6,5 % olejů, 162,7 mg/100 g vitamínu C a až 24 mg/100 g karotenoidů. A také další vitamíny, aminokyseliny, třísloviny, minerální látky na posílení imunity, pozitivní vliv na obranyschopnost organismu. Snadno se sklízejí.

 
DOZRÁVÁNÍ: od poloviny srpna.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, zavařování, výroba šťáv, džemů, mražení, sušení, výroba kosmetiky. Po rozmrazení si dobře zachovává tvar a nepraská.

 
STANOVIŠTĚ: nenáročná dřevina, vyžaduje slunné stanoviště, propustnou půdu, dostatek prostoru.

 
ODOLNOST: plně mrazuvzdorná odrůda (do -34 °C), odolná proti chorobám a škůdcům.

PŮVOD: Francie, velmi stará odrůda vyšlechtěná zřejmě v zámeckých zahradách zámku Château de Moreilles.

 
RŮST: v mládí středně bujný, později slabý. Vytváří malé, kulovité, převislé koruny. Je vhodná do menších zahrad.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně pozdě až velmi pozdě, je dobrým opylovačem.

 
PLODNOST: velmi raná, velmi vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké (průměrně 5,5-5,7 g), kulaté až tupě vejcovité. Slupka je tenká, matně lesklá, tmavě hnědočervená až černohnědá, dá se snadno stáhnout. Dužina je tmavě červená až kalně červená, měkká, šťavnatá, šťáva je silně barvicí. Chuť je trpkokyselá až kyselá, aromatická s jemnou vůní hořkých mandlí, typicky višňová, dobrá, pro přímou konzumaci ale příliš kyselá. Pecka se dobře odděluje od dužiny. Při oddělení plodu od stopky z něj šťáva nevytéká.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 8. třešňovém týdnu, koncem července až začátkem srpna. Dobře drží na stromě, hodí se i na mechanizovaný sběr. Dobře snáší přepravu a skladování v nepřezrálém stavu.

 
VYUŽITÍ: zejména na všestranné zpracování na kompoty, džemy, sirupy, destiláty či sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné i polostín. Nejlépe se ji daří v teplých polohách s hlinitopísčitou půdou s dostatkem vláhy, roste však i na dostatečně vlhkých lehčích či těžších půdách. Je vhodná i do vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevu a květu, silně odolná proti praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů. Náchylnější na moniliózu.

PŮVOD: JV USA, od Floridy po JV Texas. Na sever povodím řeky Mississippi zasahuje až po jih států Illinois a Indiana. V USA roste zejména mezi 0–30 m n. m., celkově až mezi 0–530 m n. m. V Evropě je pěstován od roku 1640.

 
RŮST: rychlý, dorůstá do výšky 20-50 m a šířky 8 m s průměrem kmene 2-5 m. Je to opadavý strom se silně rozšířenou bází kmene, mohutnými kořenovými náběhy a „dýchacími“ kořeny nad povrchem půdy. Koruna je jehlanovitá, později rozložitá až deštníkovitá, zavětvená téměř k zemi. Větve má dlouhé i zkrácené (brachyblasty 10 cm dlouhé). Dlouhé větve mají šupinovité listy. Brachyblasty a i jehličí na nich jsou uspořádány střídavě ve dvou řadách. Jehlice jsou dlouhé 10–13 mm, měkké, ploché, světle zelené, na podzim červenohnědé. Koncem podzimu brachyblasty s jehličím opadávají. Je to dlouhověká dřevina, dožívá se průměrně 500-700 let.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, větrem opylovaný, jednodomý se samčími a samičími šišticemi. Kvete v březnu a dubnu.

 
PLODÍ: pozdní, až kolem 25-30 let v porostech, u solitérů i dříve. Plodí pak každoročně, ale každých 3-5 let jsou semenné roky.

 
PLODY: šišky dlouhé 2–3 cm, kulovité nebo vejcovité, uspořádané po 1-3. Tvoří je 10–12 štítkovitých semenných šupin s krátkým hrotem nebo bez. Semena jsou ostře trojhranná, po 1-2 pod každou semennou šupinou.

 
DOZRÁVÁNÍ: od října do prosince. Po vypadání semen šišky odpadnou celé po určité době.

 
VYUŽITÍ: u nás zejména jako velmi okrasná dřevina v parcích či větších zahradách, u vodních prvků či přímo v nich - např. na ostrůvku v jezírku. V USA je významnou hospodářskou dřevinou. Dřevo je pěkně vybarvené, měkké a dobře opracovatelné, nesesychá. Je velmi odolné vůči hmyzu, houbám a vlhkosti, používá se na vodní stavby a jiné stavební konstrukce, výrobu nábytku. Pryskyřice ze šišek se dá použít jako analgetikum na rány.

 
STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín. Nejlépe roste na náplavách bohatých na živiny, v hlubokých, jemných vlhkých písčito-hlinitých půdách, ale i v bažinách s jílovitou, humózní až rašelinnou půdou. Ví růst v jakékoliv půdě, toleruje i vápenité. Lépe se mu daří v teplých oblastech, ačkoliv je silně mrazuodolný.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolný do -29 °C až -34 °C. Silně odolný vůči zamokření či zasolení půdy a znečištění ovzduší.

PÔVOD: Japonsko, najmä ostrov Hokkaido, kde je často pestovaný v odrodách. Ide konkrétne o semenáč odrôd druhu Juglans ailanthifolia var. cordiformis, teda vo vedeckej terminológii orechu pajaseňolistého var. srdcotvarého, konkrétne odrôd Simcoe (80 %), Jewelbox a Stealth.  

RAST: bujný, botanický druh dorastá do výšky až 25 m v dobrých podmienkach, semenáče kultúrnych odrôd môžu byť menšie. Vytvára široko rozložitú, silne rozvetvenú korunu. 

OPEĽOVACIE POMERY: cudzoopelivý, vetrom opelivý, jednodomý so samičími a samčími kvetmi. Málokedy sa prekrýva čas kvitnutia samčích a samičích na dosiahnutie úrody je potrebné vysadiť aspoň 2 alebo viaceré semenáče či skombinovať s odrodami. Vhodné opeľovače: Imshu, prípadne Kalmar, Shubert.

PLODNOSŤ: neskoršia, vysoká, pravdepodobne mierne alternuje v 2-3-ročných cykloch.

PLODY: sploštene vajcovité plody v plstnatej, lepkavej rubine po až 20 ks vo vajcovitom strapci. Orechy sú variabilnej veľkosti, ale podľa rodičov veľké, srdcovitého, pravdepodobne širšieho tvaru. Škrupina je pravdepodobne po rodičoch tenšia a dobre lúskateľná aj luskáčikom Drosselmeyer. Jadro dobre vypĺňa škrupinu a je tiež srdcovitého tvaru. Chuť je výborná, sladká, maslovitá, niekomu pripomína mandle či dokonca para orechy.  

DOZRIEVANIE: stredne skoré až neskoré (asi 2 týždne po odrode Imshu), teda okolo polovice októbra.

VYUŽITIE: jadrá najmä na priamy konzum, ale aj cukrárenské využitie (nielen mleté orechy, ale aj vcelku, vďaka tvaru jadra je veľmi dekoratívny). Škrupinky využiteľné na dekoratívne účely - náušnice, prívesky apod.

STANOVIŠTE: slnečné, chránené pred silným vetrom, najlepšie s hlbokou, vlhkou, ale dobre odvodnenou, hlinitou pôdou, preferuje mierne zásaditú pôdu. V rámci rodu Juglans je tento druh najmrazuodolnejší, teda vhodný do teplých, stredne teplých aj chladných chránených polôh. 

ODOLNOSŤ: dobre mrazuodolný v dreve, raší aj rozkvitá neskôr než orechy kráľovské, takže lepšie uniká neskorým jarným mrazom, ale kvety môže poškodiť už teplota okolo -2 °C.

PŮVOD: Čína, velmi stará odrůda, zřejmě již z 10. století z provincie Šan-tung. Pravděpodobně mezidruhový kříženec hrušní Pyrus ussuriensis a Pyrus aromatica. 

RŮST: umírněný.

OPYLOVACÍ POMĚRY: výrazně cizosprašná, hmyzosnubná. Vhodní opylovači např.: Chojuro, Shinseiki, Seuri, Yali, Korean Giant, Olympic.

PLODNOST: raná, střední, pravidelná, plody vyžadují probírku k dosažení dostatečné velikosti a kvality.

PLODY: poměrně velké, vřetenovité až hruškovité, nepravidelné, na povrchu hrbolaté. Slupka je pevná, polomastná, zelená, v plné zralosti žlutá, s výraznými rzivými lenticelami. Dužnina je bílá se žluto-hnědým nádechem pod slupkou a je hustá, šťavnatá, zrnitá a křupavá. Chuť je velmi sladká, s nízkým obsahem kyselin a s mírnou ananasovou arómou.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané až pozdní, sklizeň koncem září až v říjnu, dozrává až po uskladnění, má velmi dlouhou trvanlivost při skladování v chladičích při 0 °C – až 6 měsíců. 

VYUŽITÍ: plody především k přímé konzumaci samotné nebo v zeleninových či ovocných salátech, k sýrům. Mohou se i tepelně upravovat a přidávat k rychle restovaným jídlům, podusit, grilovat, péct, přidávat do omáček k masitým jídlům. Nebo se po odstranění jádřince mohou plnit sušeným ovocem či ořechy.

STANOVIŠTĚ: slunné, snese i sušší půdy než asijské hrušně druhu Pyrus pyrifolia.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do asi -25 °C až -28 °C, středně mrazuvzdorná v květu. Je rezistentní vůči merám (Cacopsylla pyri), bakteriální spále (Erwinia amylovora).

Původ: ČR, vyšlechtil ji Antonín Haman jako náhodný semenáč v Újezdu u Lázní Bělohrad, poč. 20. století. Na veřejnost se dostala v r. 1925, kdy školkař J. Kuhn z Brtve a pomolog V. Zeman z Lužan vyzvali v časopise Ovocnické rozhledy pěstitele, aby upozorňovali na nejlepší typy švestek.

Růst: středně bujný, vytváří kulovitou až široce kulovitou, později rozložitou a středně hustou korunu s bohatým plodonosným obrostem, nevyholuje. Habitusem se nepodobá na Domácí švestku, ale spíše na Vlašku.

Opylení: samosprašná, kvete středně brzy.

Plodnost: raná až středně raná, vysoká, pravidelná.

Plody: středně velké (průměrně 19 g), protáhlého, typicky švestkovitého tvaru, nejširší uprostřed a rovnoměrně se zužující k oběma koncům. Slupka je fialová až tmavomodrá, s výrazným světle modrým osiněním, pod ním lesklá, méně hladká, nakyslá. Dužina je zelenožlutá, pevná, středně šťavnatá, s vynikající, sladce nakyslou, typicky švestkovou chutí, výrazně sladší než má Domácí švestka (Bystrická). Dobře se odděluje od pecky.

Zrání: koncem srpna a začátkem září.

Využití: chuťově výborná švestka vhodná k přímé konzumaci a všem způsobům zpracování, ke sušení, výrobě džemů, povidel, kompotů či kvalitních destilátů.

Stanoviště: slunné, s dostatečně vlhkou, úrodnou půdou, nesnáší suchou půdu. Je velmi vhodná do okrajových, chladnějších oblastí, kde dosahuje lepších výsledků než v teplých oblastech.

Odolnost: silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně v květu. Silně odolná vůči moniliniové spále (Monilinia laxa), ale citlivější k šarce a monilioze plodů (Monilinia fructigena). Středně odolná vůči praskání plodů při dlouhotrvajících deštích.

PŮVOD: Kanada, Vineland, Horticultural Research Institute of Ontario, vyšlechtěna v roce 1967 jako kříženec odrůd Imperial Epineuse a Grand Duke.

 
RŮST: středně bujný až bujný, habitus vzpřímený až polorozložitý, později až rozložitý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy až pozdě. Vhodní opylovači: Stanley, Opal, Císařská, Čačanská rodná, Duranzia, Hamanova.

 
PLODNOST: raná až středně raná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké až velmi velké, elipsovité, nesymetrické. Slupka je tenká, ojíněná, pod ní fialovomodrá. Dužina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je nakysle sladká, při plném vyzrání sladká až velmi sladká, velmi aromatická, velmi dobrá až vynikající. Dužina může v horších letech na pecce částečně držet. Je to poloslivka.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, asi 7 dní před Bystrickou, tedy koncem srpna a začátkem září.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci, ale i ke všestrannému zpracování na kompoty, džemy, povidla, destiláty, k pečení či sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje úrodnou, dostatečně vlhkou, hlinitou půdu. Vhodná do teplých a středně teplých pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu, méně tolerantní vůči šarce, na listech málo projevů, na plodech více, je náchylnější na poškození plodů moniliovou hnilobou (Monilinia fructigena), plody při vyšší úrodě je nutné probírat, protože plodí v trsech.

PŮVOD: Francie, nalezena v r. 1863 jako mutace odrůdy Chrupka bílá. Synonyma a cizí názvy: Chrupka červená, Rotgutedel, Fendant rosé, Chasselas rosé.

RŮST: bujný, s poléhavými letorosty. Raší brzy, hned po nejranějších odrůdách. Listy jsou středně velké, středně až hluboce vykrajované, pětiúhelníkové až vejčité, má výrazně dlouhé úponky. Dobře vyzrává ve dřevě. Řežeme na 6–8 oček na m2.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavní, kvete přibližně v polovině června či dříve, je náchylnější k opadu květů v případě chladného a deštivého počasí.

PLODNOST: průměrně 10–13 t/ha.

PLODY: hrozny jsou středně velké (průměrně 152 g), válcovitě kuželovité, s rozvětveným hlavním vřetenem, středně husté. Bobule jsou středně velké (průměrně 15–19 mm, 2,1 g), kulaté. Slupka je růžová až tmavě červená, velmi tenká, ale středně pevná až pevná s ojíněním a průsvitnými skvrnami. Dužnina je středně pevná, šťavnatá, se semeny. Chuť je sladká, plná. Cukernatost je 16–18 °NM, obsah kyselin 7–7,5 g/l.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, začátkem září, před Chrupkou bílou.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a výrobě moštů. Méně se používá k výrobě vín, protože mošt z ní je intenzivněji červený.

STANOVIŠTĚ: slunné. Vhodná do všech půd, ale nejlepší kvality dosahuje v teplých polohách na slunných svazích a dostatečně hlubokých půdách zásobených živinami. V silně vápenitých půdách trpí chlorózou. Hůře snáší delší sucho.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě a pupenech v zimě až do -17 °C (vysoká v rámci Vitis vinifera), citlivější je na pozdní jarní mrazíky. Vyšší odolnost vůči padlí révy (Plasmopara viticola) a vůči botrytídě (Botrytis cinerea), menší vůči peronospoře – plísni révy (Plasmopara viticola).

PÔVOD: neznámy, pravdepodobne USA, Kalifornia.

RAST: polovzpriamený, so stredne hustou korunou.

OPEĽOVACIE POMERY: pistácia je dvojdomá rastlina, C-Special je samčia rastlina potrebná na opelenie samičích odrôd. Aby ste dosiahli dobré opelenie, vysádzajte samca tak, aby peľ z neho letel v smere prevládajúceho vetra k samici(am). Jeden samec opelí 4-7 samíc. Kvitne neskoro, je dobrým opeľovačom pre odrody: Golden Hill, Avdat, Uzun, Mateur, Sirora, Aegina, Napoletana, Ohady, Oleimy, Seffidex.

PLODNOSŤ: netvorí plody.

PLODY: netvorí plody.

DOZRIEVANIE: netvorí plody.

VYUŽITIE: strom pôsobí veľmi exoticky a okrasne a hodí sa na spestrenie chránenej záhrady, terasy či strešnej záhrady. Je opeľovačom pre viaceré samiečie odrody.

STANOVIŠTE: slnečné, teplé, s dobre odvodnenou pôdou len mierne kyslou, neutrálnou alebo zásaditou do pH maximálne 8, optimálne medzi 6-8. Vyvarovať sa treba prílišnému prehnojeniu pôdy. Vhodná do najteplejších oblastí Slovenska, prípadne do veľkých kvetináčov ako prenosná rastlina, ani nie kvôli mrazu, ale kvôli riziku premokrenia pôdy počas zimy. 

ODOLNOSŤ: mrazuodolná v dreve do približne -15 °C, ale vyžaduje suchšiu, dobre odvodnenú pôdu počas zimy. Na použitom podpníku UCB1 je odolnejšia voči verticíliovému vädnutiu.

PŮVOD: Rusko, Ivan Mičurin 1925, mezirodový kříženec jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia) a hlohu krvavého (Crataegus sanguinea).

RŮST: středně bujný, kompaktní, lze jej pěstovat jako menší strom či větší keř, dorůstá do výšky asi 3–4 m, v příznivých podmínkách až do 6 m. Listy má lichozpeřené, z složených kopinatých až eliptických lístků, jemně zoubkatých, které se podobají spíše listům hlohu než jeřábu. Na podzim se vybarvují do různých odstínů oranžovočervené až purpurové barvy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, opylovaný hmyzem, kvete v květnu latami chocholíků bílých květů. Přítomnost dalších odrůd zvyšuje úrodu. Vhodní opylovači: Dezertnaja, Sorbinka a Vefed.

PLODNOST: raná, ve 3.–4. roce po výsadbě, pravidelná, vysoká, v plné plodnosti až 60–80 kg/strom.

PLODY: kulaté, u kalichu žebernaté, velké (průměrně 1,2–1,6 g) malvice dozrávající v chocholících. Slupka je tmavě červená, připomínající barvu granátového jablka. Dužnina je žlutá až oranžová a šťavnatá a obsahuje drobná semena. Chuť je sladkokyselá, mírně trpká, bez hořkosti. Mají vysoký obsah vitamínu C.

DOZRÁVÁNÍ: koncem srpna, plody po dozrání neopadávají, zůstávají dlouho na stromě. Po sklizni se dobře skladují v chladu.

VYUŽITÍ: strom je téměř celoročně dekorativní: v květnu květy, v sezóně vykrajovanými listy, na podzim pěkně vybarvenými, doplňujícími granátově červené plody. Je vhodný i do menších zahrad, ale i do parků, mezí, jedlého lesa. Plody se dají jíst syrové nebo použít na výrobu džemu, marmelády a želé. Mohou se použít na přípravu čaje nebo se marinují. Prášek ze sušených plodů se přidává do koláčů. Mohou se přidávat do jablečného pyré nebo ovocných kompotů.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín. Je nenáročný na půdu a polohu, ale preferuje dobře odvodněnou půdu, od mírně kyselé po mírně zásaditou. Je vhodný i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě do asi -34 °C, obvykle nezmrzne ani v květu. Obvykle netrpí chorobami.

PŮVOD: velká část Evropy a Asie, vystupuje vysoko na sever, ve Skandinávii až po 71° s. šířky a na východ zasahuje až po povodí řeky Leny. Na Slovensku roste hlavně ve vyšších polohách od 700 do 1670 m n. m., v ČR od nížin až po hory. V nižších polohách roste na mokřadech a rašeliništích, v horských polohách většinou v pásmu kosodřeviny.

RŮST: bujný, je to opadavý strom dorůstající do výšky 20–25 m a šířky 10 m, ale někdy v extrémních polohách roste jako keř. Koruna je vejcovitá, větve – na rozdíl od břízy převislé – jsou vzpřímené pod ostrým úhlem, tedy nepřevisají. Kůra je bílá, hladká i ve vyšším věku, odlupuje se v příčných plátech. Listy jsou široce vejčité až okrouhlé, po okraji jednoduše pilovité, mladé plstnaté, později svrchu lysající a chlupy zůstávají jen na rubu na žilkách.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, částečně samosprašná, větrem opylovaná, květy jsou jednopohlavné, samčí jehnědy se zakládají už na podzim, v době květu jsou 30–60 mm dlouhé, převislé, samičí jehnědy jsou vzpřímené, 10–15 cm dlouhé. Kvete od března do dubna.

PLODNOST: pozdní (ve věku 10–15 let v zápoji, dříve u solitérů v parku apod.), velmi vysoká během semenných let, která jsou každé 2–4 roky, v mezičase nižší.

PLODY: křídlaté nažky (1–2 mm), křidélko je široké jako nažka, nažky jsou uspořádány do šišticovitého souplodí.

DOZRÁVÁNÍ: podle lokality v červenci až září, později než plody břízy převislé ve stejné lokalitě.

VYUŽITÍ: strom je vhodný jako pionýrský druh k výsadbě do podmáčených ploch, ke zpevnění břehů, do parků a větších zahrad s dostatečně vlhkou půdou, k vodním prvkům. Vytváří příznivé ekologické podmínky pro ostatní rostliny a svým opadlým listím také zajišťuje zvýšení mikrobiální aktivity. Léčivé využití: Mladé listy a pupeny se využívají ve formě čaje močopudně, k bezpečnému rozpouštění ledvinových kamenů, proti dně a revmatismu, snižují cholesterol, esenciální olej získaný z vnitřní kůry na různé kožní problémy (zejména na ekzémy a psoriázu) či vracející se horečku. Kulinární využití: Na jaře lze ze starších stromů získávat navrtáním kmene v přiměřeném množství mízu, tzv. březovou vodu, která se může dále povařit na sirup nebo se z ní dělá i pivo. Technické využití: Dřevo je měkké a lehké a používá se zejména na výrobu papíru a jako palivové, ale také v řezbářství či výrobě hraček. Kůra se používala na výrobu nádob, kánoí či šindelů na střechu. Mladé větvičky lze použít k výrobě metel. Ze dřeva se získává velmi kvalitní dřevěné uhlí použitelné jako umělecký uhlík.

STANOVIŠTĚ: slunné, je výrazně světlomilná. Může růst v jílovitých, hlinitých i písčitých půdách, ale je náročná na půdní vlhkost, nesnáší suché půdy.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorná v dřevě do -40 °C až -45,6 °C, snáší velké výkyvy teplot. Je silně odolná vůči zamokření půdy i krátkodobému zaplavení, toleruje i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Francie, oblast Languedoc-Roussillon ve východních Pyrenejích, objevila se okolo roku 1830 jako náhodný semenáč.

 
RŮST: středně bujný, středně vzpřímený.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, kvete brzy až středně brzy.

 
PLODNOST: raná (ve 3. roce po výsadbě), vysoká, relativně pravidelná.

 
PLODY: středně velké, kulaté. Slupka je světle oranžová s karmínově červeným líčkem. Dužnina je oranžová, středně tuhá až měkká, šťavnatá. Chuť je vynikající, sladká, výjimečně aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, koncem července až začátkem srpna.

 
VYUŽITÍ: vynikající k přímému konzumu, k výrobě džemů, přesnídávek, destilátů, v ne zcela zralém stavu i kompotů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, s výživnou, dobře odvodněnou půdou. Vhodná spíše do teplých oblastí.

 
ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě i květních pupenech, středně až méně tolerantní vůči šarce, středně až více odolná vůči houbovým chorobám, silně odolná vůči bakteriální skvrnitosti listů způsobené bakterií Pseudomonas syringae.