Test – ČR 12% DPH (Stromy, rostliny...)

PŮVOD: ČR, Kuchařovice, keř rostoucí už 30 let v zahradě pana Marka Venuty, původní zdroj není znám.

RŮST: velmi bujný, rozložitý, dorůstá až do 6 m do šířky a 4 m výšky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tvoří partenokarpické plody bez potřeby opylení.

PLODNOST: raná, vysoká, ve 2 várkách - breba a hlavní sklizeň.

PLODY: středně velké až velké, zavalitější hruškovitého tvaru, s velkým okem, ze žlutozelené barvy dozrávající do světle hnědé. Dužina je šťavnatá, hnědočervená, velmi chutná.

DOZRÁVÁNÍ: breba dozrává začátkem srpna, několik dní před odrůdou Znojemská, hlavní sklizeň koncem září až v říjnu.

VAVYUŽITÍ: je to okrasný i užitkový keř, který zahradě dodá závan Středomoří. Kulinářské využití: plody na přímý konzum i zpracování: sušení, výroba džemů, destilátů, sirupů, likérů a podobně. Léčivé využití: Plody fungují i jako bezpečný prostředek proti zácpě. Listy se též dají využít a to nejen k zakrytí intimních partií. :-) Odvar z listů podporuje chuť k jídlu. Například chuť na sýr pečený ve fíkových listech, na sladký krém či zmrzlinu z nich, ještě polité sirupem z fíkových listů. Chutný je i čaj z mladých listů.

STANOVIŠTĚ: slunečné a chráněné stanoviště, teplé polohy, na humus bohatá a dobře odvodněná půda.

ODOLNOST: starší rostliny jsou ve dřevě a pupenech mrazuvzdorné do cca. -15 °C. Mladé rostliny pěstujeme první 2-3 roky v květináči a v zimě zazimujeme v chladné místnosti. První roky po výsadbě do země můžeme ještě na zimu hluboko nastýlat slámou, listím či ovčí vlnou. U nás nebývá výrazně napadána chorobami či škůdci.

PŮVOD: ČR, mateřská rostlina je 20 let pěstována u fary v Příměticích, které jsou součástí Znojma, pravděpodobně je to již asi 500 let pěstovaný klon ze Znojma, lokality Hradiště nebo pochází ze Strahovského kláštera v Praze.

RŮST: je velmi bujný, rozložitý. Dosahuje až 8 m šířky a 6 m výšky v dobrých podmínkách, ale řezem se dá krotit.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tvoří partenokarpické plody bez potřeby opylení.

PLODNOST: raná, vysoká, ve 2 várkách - breba a hlavní úroda.

PLODY: jsou středně velké až velké, hruškovitého tvaru s menším okem. Slupka je v různých odstínech hnědé. Dužina je šťavnatá, hnědočervená, velmi chutná.

DOZRÁVÁNÍ: breba dozrává začátkem srpna, několik dní po odrůdě Marie, hlavní úroda koncem září až v říjnu.

VYUŽITÍ: je to okrasný i užitkový keř, který zahradě dodá závan Středomoří. Kulinářské využití: plody na přímý konzum i zpracování: sušení, výroba džemů, destilátů, sirupů, likérů a podobně. Léčivé využití: Plody fungují i jako bezpečný prostředek proti zácpě. Listy se také dají využít a to nejen k zakrytí intimních partií. :-) Odvar z listů podporuje chuť k jídlu. Například chuť na sýr pečený ve fíkových listech, na sladký krém či zmrzlinu z nich, ještě polité sirupem z fíkových listů. Chutný je i čaj z mladých listů.

STANOVIŠTĚ: slunečné a chráněné stanoviště, teplé polohy, nejlépe u zdi nějaké budovy, na humus bohatá a dobře odvodněná půda.

ODOLNOST: starší rostliny jsou mrazuvzdorné do cca. -15 °C. Mladé rostliny pěstujeme první 2-3 roky v květináči a v zimě zazimujeme v chladné místnosti. První roky po výsadbě do země můžeme ještě na zimu hluboko nastlat slámou, listím či ovčí vlnou. U nás nezvykne trpět výrazně chorobami či škůdci.

PŮVOD: Polsko, Brzezna, Niwa Hodowla Roślin Jagodowych, vyšlechtila ji pravděpodobně Agnieszka Orzeł jako selekci č. NR 1728801. Rodokmen není veřejně známý.

RŮST: středně bujný až mírný, s pevnými, beztrnnými výhony. Dorůstá jen do menší výšky, ale výhony jsou vitální. Listy jsou menší a stáčejí se nahoru.

OPYLOVACÍ POMĚRY:

PLodnost: raná, středně vysoká (kolem 2 kg/rostlina/rok), pravidelná, plodí na loňských výhonech i na letorostech, přičemž úroda je vyšší na loňských výhonech.

PLODY: jsou středně velké (na letorostech průměrně 6,3–7,0 g, na loňských výhonech 4,5–4,8 g), černé, lesklé, pevné. Chuť je velmi dobrá, sladká – s cukernatostí 13,6–14,1 °Brix a sušinou 15,69 %. 

DOZRÁVÁNÍ: dvakrát plodící odrůda: poprvé plodí během července, podruhé od září až do mrazů, celkem po dobu 6–7 týdnů. Plody se při sklizni snadno oddělují od květního lůžka. Je velmi vhodná také pro mechanizovanou sklizeň.

VYUŽITÍ: keře jsou vhodné zejména jako živý plot s oporou do menších i větších zahrad nebo k pěstování na záhonech v zahradách i profesionálních sadech. Květy jsou velmi atraktivní pro opylovače včetně včel medonosných. Plody jsou vhodné zejména k přímé konzumaci, ale také k všestrannému zpracování na šťávy, džemy, sirupy, likéry, do koláčů a k mražení. Plody mají po rozmrazení vysokou výtěžnost pevného podílu – 95,45 %. Po zmrazení vykazuje změnu barvy na červenou jen velmi nízký podíl plodů. 

STANOVIŠTĚ: slunné, úrodná a zavlažovaná půda bez zatravnění. Vyžaduje okopávání nebo mulčování, v suchém období pravidelnou zálivku. Půdu lze vylepšit zapravením vyzrálého chlévského hnoje nebo kompostu. Vhodná do teplých a středně teplých poloh s ohledem na čas druhé sklizně.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorná ve dřevě, v květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Je dobře odolná vůči odumírání výhonů. 

PŮVOD: Střední, západní a jižní Evropa od jižní Británie a Francie až po Španělsko na jihu a Makedonii na východě. Roste tam především na okrajích vápnomilných bučin či ve světlomilných doubravách. Poprvé ji popsal Heinrich Johann Nepomuk von Crantz v roce 1763. Synonyma: muk obecný, mukyně, Aria edulis.

RŮST: středně bujný, vytváří krásné kulovité koruny. Je to strom či keř dorůstající do výšky cca 5–15 m a šířky 8 m. Kůru má šedou až tmavě šedou, v mládí hladkou, později zejména u paty kmene rozbrázděnou. Listy jsou střídavé, podlouhlé, tenké, na líci většinou lesklé a na rubu zelenošedě plstnaté s 11–12 páry postranních žilek, na okraji dvakrát pilovité nebo zubaté, někdy až mělce laločnaté, dlouhé 6–12 cm a široké 4–8 cm. Mění barvu od světle zelené na jaře přes tmavě zelenou v létě až po žlutou na podzim. Stromy se dožívají asi 100–200 let.

OPĚLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, opylovaný hmyzem, jednodomý s oboupohlavnými květy. Květy jsou bílé, velké cca 1,5 cm, rozkvétají v chocholících o průměru 5–10 cm v květnu až červnu.

PLODNOST: pozdní, ve věku 10–20 let od vyklíčení, v zahradách a na otevřeném prostranství dříve než v lesním zápoji.

PLODY: jsou malé malvice (o průměru 8–15 mm), kulovité či elipsoidní. Slupka je šarlatově červená až tmavě červená, vzácněji oranžová, s množstvím lenticel a vytrvalými vzpřímenými kališními cípy. Dužnina je obvykle moučnatá. Chuť je příjemně sladkokyselá, po přejití ještě chutnější. 

DOZRÁVÁNÍ: od září do října, pokud je nesní ptáci, zůstávají na stromě i během zimy.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní strom či keř s pravidelnou kulovitou, úhlednou korunou, okrasný také listy s výrazným barevným rozdílem na líci a rubu, květy na jaře a červenými plody a žlutě zbarvenými listy na podzim. Je vhodný do větších zahrad, parků, alejí, mezí a větrolamů i do jedlé lesní zahrady. Opad listí zlepšuje půdu a jde o dobrý pionýrský druh pro vápenité, mělké půdy a větrné lokality. Květy obsahují hodně pylu i nektaru, je to dobrá medonosná dřevina, plody jsou oblíbené u ptáků. Kulinářské využití: Plody jsou jedlé za syrova, zejména po přejití, nebo zpracované na džemy a želé po propasírování či na kompoty. Léčivé využití: květy i plody mají močopudné a projímavé účinky. Nálev se používá také při bolestivé menstruaci či zácpě. Technické využití: dřevo je tvrdé, těžké, s hustou strukturou, používá se na trámy. Stromy dobře regenerují po pařezovém hospodaření.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostinné, lépe kvete a plodí na plném slunci. Na půdu je nenáročný, snese i kyselou písčitou, mělkou vápenitou či těžkou jílovitou půdu. Je vhodný do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: ve dřevě dobře odolává mrazu do −26,2 až −28,9 °C, případně až do −34 °C.  Po zakořenění dobře odolává větru, suchu a vysokým teplotám. Z chorob jej může potrápit rakovina (Neonectria ditissima) či bakteriální spála (Erwinia amylovora), ze škůdců mšice jeřábová (Dysaphis sorbi) či obaleč jeřábový (Argyresthia conjugella).

PŮVOD: východní Asie – Japonsko, Jižní Korea, Čína. Samotný divoce rostoucí druh byl vědecky poprvé popsán na základě japonského herbářového materiálu, který koncem 18. století nasbíral švédský lékař a botanik Carl Peter Thunberg; ten mu dal druhové jméno palmatum podle dlanitého tvaru listů. Druh byl introdukován do Anglie v roce 1820. Pod jménem Atropurpureum se množí několik různých klonů, původní je ten ze školky Van Houtte v Nizozemsku, který v roce 1857 popsal a vyobrazil Cripps ve Floře des Serres.

RŮST: pomalý až středně rychlý. Je to opadavý malý strom nebo velký keř s hustým, keřovitým vzrůstem. Typická dospělá výška a rozpětí koruny jsou 4–8 metrů, kterých strom dosahuje přibližně za 10–20 let, ačkoli mnohé zahradní exempláře zůstávají výrazně menší. Vytváří elegantní, zaoblenou, jemně větvenou korunu. Listy má pěti- až sedmilaločné, mladé jsou karmínově červené, později se během léta mění na bronzové či purpurově zelené a na podzim opět zčervenají do šarlatova. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně cizosprašný, opylovaný především hmyzem, s drobými, nenápadnými červenofialovými květy, které jsou morfologicky oboupohlavné, ale funkčně se mezi jedinci liší. Chovají se heterodichogamicky: u některých jedinců tedy rozkvétají samčí květy dříve než samičí (proterandrie), zatímco u jiných je tomu naopak (protogynie). Kvete v dubnu souběžně s rašícími listy.

ÚRODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY:  purpurově zbarvené dvounažky, což odpovídá celkovému purpurovému zbarvení rostliny.

DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní až pozdní, v září až říjnu.

VYUŽITÍ: jako solitérní malý strom/keř pro své zbarvení listů, využívá se v městských a dvorních zahradách, parcích a protože dobře snáší řez, je oblíbený u bonsajistů.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, chráněné před větrem. Světlo výrazně ovlivňuje zbarvení listů: nejhlubší purpurové zbarvení se vyvíjí na stanovišti s větším množstvím světla, zatímco na stinnějších místech listy zelenají. Plné slunce snáší pouze při dostatečné vlhkosti, jinak hrozí popálení listů. Preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou, písčitou, hlinitou až jílovitohlinitou půdu, pokud možno mírně kyselou až neutrální. Hodí se zejména do teplých a mírně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do cca −17 °C až −23 °C ve dřevě. Brzy se rozvíjející květy a mladé listy však zůstávají zranitelné vůči pozdním jarním mrazům a vysušujícím větrům. Může se vyskytnout verticiliové vadnutí, spála javorových listů, houbová choroba způsobená václavkou, mšice, housenky a puklice kaštanová. 

Zdroj fotografie: NeilMorrell, 

PŮVOD: Japonsko, zejména pobřežní oblasti ostrovů Honšú, Kjúšú a Šikoku, kde roste ve světlých lesích, křovinách, na náspech a různých svazích. Poprvé jej popsal Justus Carl Hasskarl v roce 1844 v Catalogus Horti Botanici Bogoriensis.

RŮST: středně bujný, hustý. Je to stálezelený nebo poloopadavý keř, který obvykle dosahuje výšky 2,5–4 m a šířky 1,5–2,5 m. Letorosty jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejcovité. Listy má elipsovitě vejcovité, 3–6 cm dlouhé, na líci tmavě zelené, na rubu žlutozelené, mírně kožovité, vstřícné nebo po 3 v přeslenech. Velmi dobře snáší řez do živých plotů.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete v květnu až červenci. Silně aromatické květy mají srostlou korunní trubku delší než rozložené korunní cípy, čímž se odlišují od příbuzného ptačího zobu obecného (L. vulgare), a jsou opylovány různým hmyzem, především včelami medonosnými a motýly.

ÚRODNOST: časná, vysoká, pokud se při řezu ponechají květy a vyvíjející se plody.

PLODY: kulovité až vejcovité bobule, černé, lesklé, pro nás nejedlé, mírně jedovaté, ale jedlé pro ptáky, se dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v latách. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasná dřevina, vhodná zejména do živých plotů či k tvorbě bonsají. Plody jsou jedlé pro ptáky. Získává se z nich modrozelené barvivo, stálejší než většina jiných zelených přírodních barviv. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunce až polostín, od vlhčí do sušší půdy. Snáší širokou škálu podmínek. Vhodný do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: v dřevě je mrazuvzdorný do −17 až −23 °C, ale dobře regeneruje. Kvete pozdě, takže obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Je odolný vůči suchu, větru, zasolení a dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: druh pochází z oblastí sousedících s Černým mořem, od Albánie přes Kavkaz až po Turecko a Írán. Od středověku se pěstuje jako okrasný druh pro své neopadavé listy, do Evropy byl přivezen v r. 1546. Přestože se listy podobá vavřínu pravému, není s ním příbuzný, ale s dalšími druhy rodu Prunus, jako jsou třešeň, višeň či švestka. Samotný kultivar Rotundifolia je velmi známý a široce používaný kultivar, který v roce 1865 uvedla školkařská firma Billard & Barre ve Fontenay-aux-Roses ve Francii. Byl vyselektován a pojmenován pro svůj zaoblenější tvar listů.

RŮST: středně bujný. Je to stálezelený keř nebo nízký strom dorůstající do výšky 4–8 m a šířky 2,5–4 m, s tmavě hnědou až černou borkou. Velmi dobře snáší řez na živý plot. Listy jsou velmi dekorativní – tmavě zelené, lesklé, podlouhlé, vejčité, dlouhé 10 až 17 cm a široké 6–8 cm.

POMĚRY OPYLOVÁNÍ: cizosprašný, opylovaný hmyzem, kvete v dubnu až květnu silně vonícími květy. K dosažení plodů potřebujete jinou odrůdu nebo semenáč bobkovišně lékařské v blízkosti do cca 100 m.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: drobné, kulovité až vejcovité lesklé černé peckovice o průměru asi 8–15 mm s jednou velkou peckou, uspořádané v přímých hroznech. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: především jako dekorativní živý plot, který velmi dobře snáší řez i zastínění. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé syrové i tepelně upravené, přestože celá rostlina obsahuje jedovatý kyanovodík, který jí dodává charakteristickou chuť a vůni hořkých mandlí, zde se však koncentruje zejména v listech a jádrech pecek, které se nekonzumují. Pokud jsou plody hořké, jejich konzumace se nedoporučuje. Čerstvé listy mají protikřečové a uklidňující účinky, používaly se k léčbě kašle včetně černého kašle, astmatu a nechutenství, ale nedoporučujeme je používat v domácích podmínkách bez lékařského dohledu. Studený výluh z listů se používal k výplachům očí při infekcích. Voda destilovaná z listů se využívá v parfumerii a z listů lze získat zelené barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín až hustý stín pod stromy. Upřednostňuje dobře odvodněnou, vlhkou, hlinitou půdu, ale dobře snáší i těžkou jílovitou či mírně vápenitou půdu. Vhodný do teplých a mírně teplých chráněných poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný přibližně do −15 °C. Snáší širokou škálu půd i silnější zastínění. Z chorob a škůdců se mohou vyskytnout: děrovitost listů a bakteriální skvrnitost listů způsobená padlím, bakteriální spála a hniloba kořenů.

Foto zdroj: manfredrichter, Hans, ulleo (pixabay.com)

PŮVOD: Severní Amerika. Do Evropy byl introdukován začátkem 17. století. Linné pojmenoval rod po Jeanu Robinovi, který se synem Vespasienem patřil mezi první, kdo dřevinu v Evropě zavedli a pěstovali. Rozsáhlé výsadby ve střední Evropě začaly koncem 18. a začátkem 19. století.

RŮST: v mládí velmi bujný. Dorůstá obvykle do 12 až 18 m s průměrem kmene 30 až 75 cm. Na lepších stanovištích dosahuje 30 m a průměru kmene nad 122 cm. V Evropě se obvykle dožívá 60 až 100 let, evropský rekord však přesahuje 300 let. Kmen bývá obvykle zakřivený. Koruna je řídká a nepravidelná, tvořená křivolakými větvemi.

OPLĚOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, opylovaný hmyzem. Květy jsou oboupohlavné a voňavé, s bílou až krémovou korunou, uspořádané v převislých hroznech dlouhých 10 až 20 cm. Kvete v květnu až červnu a doba kvetení je krátká, přibližně 10 dní.

PLodnost: nepěstuje se pro plody, plodit začíná brzy (4–6 let po výsadbě).

PLODY: lusky dlouhé 5–10 cm, tmavohnědé, zůstávají na stromě přes zimu a obsahují 4–10 semen. Semena jsou tmavá, fazolovitého tvaru, dlouhá 3–5 mm, s tvrdým, nepropustným osemením. Semena a všechny části stromu kromě květů jsou jedovaté!

DOZRÁVÁNÍ: lusky dozrávají v září a říjnu. Otevírají se na stromě a semena se šíří od září do dubna.

VYUŽITÍ: cení se zejména jako významná medonosná dřevina. Kulinářské využití: poskytuje ovocně vonící med a květy jsou sladké a jedlé syrové nebo smažené v těstíčku. Za příznivého počasí může včelstvo z jednoho stromu nasbírat až 8 kg medu, za nepříznivého 4–6 kg. Technické využití: Dřevo je trvanlivé, odolné vůči hnilobě kmene a hmyzu. Cení se jako palivové dřevo pro vysokou výhřevnost. Výmladkové hospodaření je nejefektivnějším způsobem obhospodařování. Využívá se na kolíky a sloupky, stavbu lodí, podlahy, nábytek, důlní výdřevu, železniční pražce a dýhu. Zlepšování půdy: prostřednictvím symbiotických bakterií rodu Rhizobium v kořenových hlízkách dokáže vázat 23–300 kg dusíku na hektar ročně. Vysazuje se na protierozní ochranu, rekultivaci narušených půd, jako větrolam a jako přípravná (krycí) dřevina. Kořenové výměšky inhibují růst mnoha rostlin.

STANOVIŠTĚ: slunné, netoleruje zastínění. Nejlépe roste na vlhkých, živných, hlinitých půdách nebo na půdách vápencového původu. Je velmi citlivý na špatně odvodněné nebo zhutněné, těžké půdy a nevhodná jsou i extrémně suchá stanoviště. Prachovité a písčitohlinité půdy jsou vhodnější než jílovité. Hodí se zejména do teplých a mírně teplých poloh.

ODOLNOST: extrémní zimní mrazy dřevinu snadno poškozují. Ze škůdců ji mohou napadat ploštice, dřevokazné parazitické houby, padlí či skvrnitost listů. 

BOTANICKÁ POZNÁMKA: všechny části kromě květenství jsou jedovaté, zejména kůra a semena. 
Hlavními toxiny jsou toxalbuminy, tedy jedovaté rostlinné bílkoviny (lektiny). Nejvýznamnější jsou robin a fazin. Dále se uvádí glykosid robinit a alkaloid robinin. Lektiny působí podobně jako ricin ze skočce: blokují tvorbu bílkovin v buňkách, což vede k jejich odumírání a k poškození sliznice trávicího traktu. 

• Kůra je nejjedovatější částí. Obsah robinu v ní na podzim stoupá.
• Semena jsou také výrazně jedovatá.
• Listy, větvičky a kořeny jsou méně jedovaté, ale nejsou neškodné.
• Květy (květenství) jsou netoxické nebo podstatně méně toxické. Proto se květy akátu tradičně využívají v kuchyni.

Toxicita pro lidi: Otravy lidí jsou vzácné. Nejčastěji jde o děti, které žvýkají kůru nebo jedí semena z lusků. Typickými příznaky jsou nevolnost, zvracení, slabost, zarudnutí tváře a malátnost. Většina zažívacích příznaků se objeví do 6 hodin po požití a může vést k dehydrataci. Vzácně byly popsány i závažnější projevy, například poškození jater a křeče. Závažnost zřejmě závisí na množství a na tom, jak důkladně byl materiál rozžvýkán.

Toxicita pro zvířata: Otravou mohou být postiženy všechny druhy zvířat včetně psů, koček, skotu, drůbeže a papoušků. Nejcitlivější jsou koně, kteří často okusují kůru z nudy nebo při nedostatku krmiva. Otravy domácích mazlíčků jsou nepravděpodobné. Hlavní riziko se týká hospodářských zvířat a koní. Smrtelná dávka pro koně se uvádí 150 g kůry. 

PŮVOD: Nizozemsko, objevil ji školkař F. J. Grootendorst v roce 1949, pravděpodobně jako mutaci odrůdy Dick Koster. Synonyma: Fête des Mères, Mothers Day, Mothersday, Muttertag, Muttertagers, Paree Red, Red Mothersday.

RŮST: mírný, je to keřová polyantka dorůstající do výšky jen 30-70 cm. Listy jsou menší, lesklé.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzem opylována, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete ve vlnách opakovaně po celé léto tmavě červenými květy jemné až silnější vůně. Květy jsou menší, kulovité (průměrně 3 cm), poloplné se 17-25 okvětními lístky, tvoří se ve velkých květenstvích.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou menší. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní nízká, půdopokryvná růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, do skalek a na okraje záhonů, do květináčů a truhlíků, i na řez do vázy. Kulinářské využití: středně aromatické, nahořklé květy se dají použít čerstvé do krémů a k ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či žlutého pomletého prášku k ozdobení dezertů. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květinové lupeny mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitaminu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním.

ODOLNOST: je středně mrazuodolná ve dřevě do minimálně -18 °C až -20 °C. V květu uniká pozdním jarním mrazům. Nezvykne trpět chorobami.

PŮVOD: Rusko, semenáč neznámý zřejmě z okolí Moskvy už z 18. století, kdy byla nazývaná Aporta. Na začátku 19. století ji přivezl školkař (James) Lee do Anglie, kde ji přejmenoval Alexander I. a odtud se rozšířila do světa. Synonyma: Kaiser Alexander, Alexander I., Aporta, Aporta Nalivia.

RŮST: bujný, tvoří široce rozvětvené, kulovité, později rozložité koruny. Je velmi dlouhověká.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete středně brzy a je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače např.: Ananasová reneta, Baumannova reneta, Bernské růžové, Cellini, Croncelské, Discovery, Gascoyneho šarlatové, Gdaňský hranáč, Golden Delicious, Hammersteinovo, Hrkáč soudkovitý, Jadernička moravská, Jonagold, Kalvil bílý zimní, Kidd's Orange, Landsberská reneta, Matčino, Melrose, Ontario, Parména zlatá zimní Peasgoodovo, Pinova, Reneta šarlatová, Spartan, Wealthy, Zuccalmagliova reneta atd.

PLODNOST: raná, vysoká, mírně střídavá, což se týče velikosti úrody.

PLODY: jsou velké až velmi velké (průměrně 230 g, ale i 600 g), široce tupě kuželovité. Slupka je jemná, lesklá, polomastná, světle žlutá až slámově, brzy celá překrytá červeným pruhováním a mramorováním. Dužnina je zelenobílá až bílá, pod slupkou nažloutlá, měkká, šťavnatá, na vzduchu jen málo hnědne. Chuť je sladkokyselá, jen jemně kořenitá.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, dozrává v říjnu, uskladněná v chladu vydrží do listopadu či prosince.

VYUŽITÍ: plody zejména na přímý konzumaci, sušení a další kuchyňskému využití jako pečení, výrobu přesnídávek, kompotů či džemů.

STANOVIŠTĚ: sluneční, chráněné před silnými větry, ale dostatečně vzdušné. Půdu  upřednostňuje lehčí, ale dostatečně vlhkou, nesnáší suchou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných, ale chráněných poloh, kde má i vyfarbenejšie a zdravšie plody.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, méně odolná vůči strupovitosti a monilióze plodů v polohách, kde se drží vlhký vzduch.

PŮVOD: Skotsko, Carrington při Edinburghu, vypěstoval z volně opylených semínek odrůdy Pottovo vysetých v roce 1878 James Grieve.

RŮST: růst středně bujný, později slabší, koruna rozložitá, kuželovitá.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je výborným opylovačem pro jiné odrůdy. Vhodné opylovače např.: Alkmene, Bismarkovo, Boikovo, Coxova reneta, Dukát, Gloster, Golden Delicious, Hájkova muškátová reneta, Idared, Jonathan, Lord Lambourne, Matčino, Mcintosh, Oldenburgovo, Ontario, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní, Spartan, Starking Delicious, Starkrimson, Wealthy atd.

PLODNOST: raná, bohatá a pravidelná.

PLODY: středně velké, kulovité až kuželovité, slupka hladká, zelenožlutá, později žlutá s červeným pruhováním a na slunečné straně s červeným rozmytým líčkem. Dužnina bílá až krémová, jemná, šťavnatá s dobrou sladkou až kyselou chutí.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň srpen až září, konzumní zralost hned po sklizni. Skladovatelnost do konce září, v chladírnách do ledna. Po sklizni se plody snadno otlačují. 

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i na moštování, výrobu přesnídávek či pečení.

STANOVIŠTĚ: sluneční, odrůda je nenáročná na polohu a půdu, s výjimkou mrazových dolín a těžké, jílovité půdy. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných studených poloh. 

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v květu, středně v dřevě, silně odolná vůči padlí, středně vůči strupovitosti, v těžké, jílovité půdě náchylná na rakovině. Je citlivější na monilióze a napadení voskou vlnatkou krvavou. Při přehnojení dusíkem trpí hořkou skvrnitost plodů.

PŮVOD: neznámý, je to velmi stará odrůda, pravděpodobně již z 16. či 17. století z Francie. Je možné, že již roku 1565 byla doložena pod jménem Echter Rotapfel v knížecí zahradě Lustgarten ve Stuttgartu, v roce 1670 ji poprvé zaznamenal Claud Saint-Étienne v Auvergne. Synonyma: Kalvarůže, Malinové, Jahodové, Calville rouge d'Automne, Roter Herbstkalvill, Calvilla autumnalis, Kalwila czelworra jesienna, Rdeči jesenski kalvil, Kalvil osenij krasnij, Autumn Calville, Autumn Red Calville, Braunroter Himbeerapfel, Calville d'Automne, Calville Rouge, Calvill von Lindau, Edelkönig, Erdbeere, Framboise d'Automne, Französischer Herbst-Calvill, Gelders Present, Geldersch Present, Granat-Apfel, Grellot, Grosser Roter Sommer-Himbeer-Apfel, Herbst-Himbeer-Apfel, Herbst Present, Erdbeerapfel, Zigeunerapfel, Immer Rötling, Kant, Klapper Apfel, Kroot Appel, Présent d'Automne, Présent de Gelder, Red Autumn ZalviIle, Red Calville, Roi Très-noble, Roode Rammelaar, Roode Wyn Appel, Rot Apfel, Roter Apfel, Roter Himbeer Apfel, Roter Paradies Apfel, Sonnette, Strawberry of Switzerland, Zehn Gebot Apfel, Viollette.

RŮST: zpočátku bujný a vzpřímený, později středně bujný a spodní větve se rozkládají, takže koruna je dosti vysoká i široká. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, je dobrým opylovačem. Rozkvétá středně raně. Vhodní opylovači např.: Landsberská reneta, Panenské české a Panenské Jaškovo, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní, atd.

PLODNOST: raná, vysoká, může být i střídavá.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 130-190 g), tvarově nepravidelné od uťatě kuželovitých až po ploše kulovité, asymetrické, výrazně žebernaté, s typickým kalvilovitým tvarem spodní části s 5 až 10 hrboly. Slupka je sytě fialově ojíněná, pod ojíněním hladká, lesklá, mastná, karmínově červená až vínově červená až bordó, na osluněných částech téměř černá, ve stínu naopak růžově červená, s nevýraznými lenticelami. Dužnina je bílá, růžově mramorovaná, někdy jen pod slupkou, někdy až ke jadřinci, jemná, měkká, kyprá, šťavnatá, s velkým jadřincem a v plné zralosti řehtajícími jadérky. Chuť je mírně aromatická po malinách nebo jahodách, sladkokyselá, příjemně kořenitá, připomínající maliny.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v polovině až koncem září, případně začátkem října podle lokality, konzumně dozrává v říjnu, plody vydrží uskladněné v chladu do listopadu, případně až do prosince z chladnějších lokalit. 

VYUŽITÍ: květy jsou atraktivní pro opylovače, plody jsou vhodné k přímému konzumu, ale zejména k všestrannému zpracování, při kterém vynikne jejich vybarvení: na výrobu výživ, džemů a povidel, sušení, pečení či moštování.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před silným větrem, ale otevřené. Vyhovuje ji hluboká, úrodná, dostatečně vlhká, ale nezamokřená půda. Nesnáší štěrkovitou a suchou, ale také těžkou, zamokřenou jílovitou půdu. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Je středně odolná vůči padlí a rakovině, méně vůči strupovitosti. 

PŮVOD: bývalé Československo, Těchobuzice, Šlechtitelská stanice ovocnářská, vyšlechtil ji Antonín Dvořák jako křížence odrůd Golden Delicious x Coxova reneta pod označením X-21, množí se od roku 1965, registrovaná v Listině povolených odrůd byla v r. 1970.

RŮST: v mládí velmi bujný, později středně bujný, v plné plodnosti zastavuje růst. Koruny tvoří kulovité až široce kulovité, později rozložité, přiměřeně husté a pravidelné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosprašná, jednodomá s oboupohlavními květy. Kvete středně raně a je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Aderslebenský kalvil, Bathské, Berlepschova reneta, Biesterfeldská reneta, Bismarkovo, Coxova reneta, Čistecké lahůdkové, Florina, Golden Delicious, Granny Smith, Gustavovo trvanlivé, Hammerstein, Hvězdnatá reneta, James Grieve, Jonathan, Landsberská reneta, Mac Intosh, Osnabrücká reneta, Rhode Island, Ribstonská, Signe Tillisch, Sikulské, Spartan, Spencer, Starking, Starkrimson, Vejlímek červený, Parména worcesterská, Zvonkové atd.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, po vysokých úrodách hrozí střídavá plodnost, proto je důležité v letech s očekávanou velmi vysokou úrodou stromy prořezat či zmladit.

PLODY: jsou středně velké, při velmi vysoké násadě až menší (průměrně 111-180 g), kulovité až ploše kulovité, s oblými naznačenými žebry v kališní části. Slupka je hladká, suchá, pevná, tuhá, žlutozelená a po dozrání žlutá, s oranžovočervenou krycí barvou pokrývající až 2/3 plodu a zářivě červeným líčkem. Dužnina je zlatožlutá až oranžovožlutá, tuhá, středně zrnitá, křehká, velmi šťavnatá. Chuť je velmi dobrá až výborná, sladká, medová, jen málo kyselá, výrazně aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň ve 2. polovině října, konzumně dozrává začátkem listopadu či dříve, v chladu vydrží uskladněná do března či dubna. Plody předčasně neopadávají. Dobře snášejí přepravu, málo se otlačují a pokud se otlačí, místo otlačení zaschne a nehnije. Vyžadují skladování ve vlhkém ovzduší.

VYUŽITÍ: plody jsou vynikající pro přímý konzum, ale i pro všestranné zpracování.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, s úrodnou, vlhčí, ale dostatečně propustnou půdou bohatou na vápník a nepřehnojenou dusíkem. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je středně až více mrazuvzdorná ve dřevě, více mrazuvzdorná v květu. Je středně až více odolná vůči padlí, středně vůči strupovitosti. Je silně náchylná na fyziologickou skvrnitost plodů způsobenou nedostatkem vápníku v půdě nebo příliš vysokým obsahem dusíku či draslíku v půdě. Jako prevenci doporučujeme již při výsadbě povápnit půdu dolomitickým vápencem a udržovat dostatek tohoto prvku v půdě, nepřehánět to s hnojením hnojem, upřednostnit kvalitní kompost.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně místní semenáč z Bošáce, v Bošácké dolině se dost často vyskytují starší stromy.

RŮST: bujný, dorůstá do výšky i šířky 8 m na semenné podnoži. Tvoří vysoko kulovité koruny. Vyznačuje se silně plstnatým listem, díky tomu se dá rozpoznat už z dálky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována. 

PLODNOST: raná (již 3. rok po výsadbě), vysoká, pravidelná, nemá meziroční výkyvy.

PLODY: jsou malé (šířka cca 45 mm), vejčité až baňaté. Slupka je tlustá, matná, zelená, v plné zralosti zelenožlutá, posetá hnědými lenticelami, s rzí zejména v okolí kalicha a stopky. I po uhnilicení tlustá slupka drží tvar plodů. Dužina je před uhnilicením křupavá, silně šťavnatá, obsahuje mnoho sklereidů zejména v okolí jádřince. Chuť je velmi osvěžující, příjemně aromatická. Po uhnilicení je dužina velmi šťavnatá, sladké až medové chuti s typicky výraznou vůní.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň ve 2. polovině srpna, konzum brzy po sklizni, nemá dlouhou trvanlivost. Plody i po uhnilicení dobře snáší přepravu kvůli tlusté, pevné slupce.

VYUŽITÍ: plody zejména na výrobu velmi aromatické hruškovice, ale například i na sušení, moštování či výrobu džemů a povidel po propasírování a samozřejmě i na přímý konzum v obou fázích zralosti.

STANOVIŠTĚ: slunné, zdá se, že není náročná na půdu, daří se jí i v bělokarpatské jílovici.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě i v květu. Nezvykne trpět chorobami, i rez se projevuje jen málo.

PŮVOD: Lotyšsko, Dobele Horticultural Plant Breeding Experimental Station, vyšlechtěna v r. 2011 jako semenáč volně opylené odrůdy Krupnoplodnaja. Původní název selekce byl SR 9-3-1.

RŮST: bujný, tvoří velké, kulaté koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete středně raně až pozdě. Vhodní opylovači např.: Iputj, Meelika, Arthur, Aleksandrs, Ovstuzenka, Jurgita.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou velké (průměrně 6-6,5 g), srdčitého tvaru. Slupka je hladká, žlutá, světlá. Dužina je hustá, měkká, krémově bílá, šťavnatá, sladká, s velmi dobrou chutí. Obsahuje jen velmi málo kyselin (od 0,4 do 0,6 %). Šťáva je bezbarvá.

DOZRÁVÁNÍ: rané, dozrává během 2.-3. třešňového týdne, tedy obvykle v 1. polovině června.

VYUŽITÍ: strom je okrasný květy i plody a květy atraktivní i pro včely a jiné opylovače. Plody jsou vhodné zejména pro přímý konzum, ale i pro zpracování na džemy a kompoty, sirupy či sušené třešně netradiční barvy či destilát.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně vlhkou, ale propustnou půdou. Je vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě i květu. Jako raně dozrávající odrůda uniká vrtuli třešňové, tedy nebývá červivá. Kvůli barvě není atraktivní pro ptáky. Je dobře odolná vůči moniliové spále a středně dobře vůči monilióze plodů.

PŮVOD: druh pochází téměř z celé Evropy, severního Íránu, severního Turecka až po Kavkaz. Kultivar Frans Fontaine pochází z Nizozemska, kde byl nalezen jako semenáč na ulici ve městě Eindhoven a vyznačoval se štíhlejším růstem. Kolem roku 1983 byl pojmenován po nizozemském dendrologovi a krajinném architektovi Fransovi Fontaineovi.

RŮST: středně bujný růst, v dospělosti dosahuje výšky asi 8–12 m a šířky 3–4 m. Koruna je úzce „sloupovitá“ až vejčitě pyramidální a v mládí hustá, s věkem se mírně rozšiřuje do široce oválného tvaru, ale zůstává úzká. Větve jsou výrazně vzpřímené, kmen je rýhovaný a šedý. Listy jsou sytě zelené, tmavší než u odrůdy Fastigiata. Velmi dlouho do podzimu zůstávají zelené, později se zbarví na sytě žlutou.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní, tvoří pouze samčí květy, kvete v dubnu až květnu současně s rašením listů nebo těsně před ním.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: krásně vynikne i jako solitéra v parcích, zahradách či ve skupině v alejích a větrolamech, lze ji použít také na živý plot. Opadem zlepšuje vlastnosti půdy. Léčebné využití: listy lze použít zevně jako obklad na hojení ran, zastavují krvácení. Technické využití: Jeho dřevo je velmi tvrdé (nejtvrdší a nejtěžší z evropských dřevin – asi 750 kg/m³), mechanicky pevné, tradičně se používalo k výrobě ozubených kol a mlýnských převodů, řeznických špalků, násad na nářadí, klavírních mechanik a prkének na krájení. 

STANOVIŠTĚ: je nenáročný na světelné podmínky – snáší hlubší stín lépe než většina velkých dřevin. Roste v širokém rozmezí půdní reakce (kyselé až zásadité půdy včetně vápencových) na hlinitých, jílovitých i písčitých půdách za předpokladu dostatečné propustnosti. Toleruje těžké jíly a občasné zhutnění půdy, což je důvodem jeho využití v městském prostředí. Snáší všechny expozice – chráněná i exponovaná stanoviště. Nesnáší trvalé zamokření ani dlouhotrvající sucho v mladém věku.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný až do −34 °C, dobře odolává větru, dobře zakořeněný snáší sucho i vyšší teploty. Vážnými škůdci ani chorobami zpravidla netrpí; občas se může vyskytnout červená rakovina (Nectria cinnabarina), padlí (Phyllactinia guttata), skvrnitost listů rodu Cercospora, červci a vzácně rakovina na oslabených stromech. Na zamokřených půdách je náchylný k hnilobě kořenů způsobené rodem Phytophthora.

PŮVOD: Rumunsko, semenáč neznámého původu, vesnička Cenad v okrese Timiș na SZ země na hranicích s Maďarskem.

RŮST: bujný, polovzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, hmyzem opylovatelná, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete brzy až středně brzy, kratší dobu.

PLODNOST: raná, velmi vysoká celkově i na objem koruny stromu.

PLODY: jsou velmi velké (průměrně 81,8 g), kulovité až oválné, asymetrické. Slupka je tlustá, jemně plstnatá, oranžová a na sluneční straně přibližně z 50 % překrytá karmínově červenou líčkem s tmavě červenými tečkami, velmi atraktivní. Dužnina je středně tuhá až měkká, středně šťavnatá. Chuť je výborná, vyváženě sladkokyselá, podobná Maďarské. Poměr cukrů je 15,3 % a kyselin 1,37 %. Pecka má průměrně 4,7 g (5,7 % hmotnosti plodu) a je dobře oddělitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, přibližně 4 dny po Maďarské, tedy od 2. poloviny července.

VYUŽITÍ: strom je okrasný zejména brzy kvetoucími květy atraktivními i pro opylovače a později i listy či plody. Plody jsou vhodné zejména k přímé konzumaci, ale i ke zpracování na džemy, povidla, výživy, pálenku či kompoty nebo k sušení.

STANOVIŠTĚ: slunečné, výhřevné stanoviště, půdy živné, propustné, přiměřeně vlhké. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých oblastí.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě, středně v květu a silně v mladých plůdcích. Je středně odolná vůči moniliové spále (Monilinia laxa), tolerantní vůči šarce a vůči houbě Cytospora cincta, která způsobuje cytosporové odumírání, málo odolná vůči suché skvrnitosti listů (Stigmina carpophila).

PŮVOD: Slovensko, Naháč, stará odrůda poprvé popsaná knězem Jurajom Fándlym v jeho díle Pilní domajší a polní hospodář v roce 1792 jako: "ščepi, které ňikda ňebudu kvitnuť, a predca budou mít viborného jablka". Strom této odrůdy se dochoval do druhé poloviny 20. století v Naháči při potoku, odkud zobral vrúble učitel v místní škole Alojz Kaššák a zaštepil jimi plánku rastúcu v zahradě této školy cca. v roce 1957. V roce 2002 byl tento strom vyhlásený za chráněn strom. Kromě toho byly později vysadené další 2 stromy této odrůdy na dvor a do zahrady fary, kde Juraj Fándly kdysi působil.

RŮST: středně bujný až umírněný, ve vyšším věku tvoří převislé koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tvoří partenokarpické plody bez opylení. Kvete středně brzy, květy nemají korunní lupínky ani tyčinky, ale mají znásobené kališní lístky a pestíky. nejsou atraktivní ani pro opylovače.

PLODNOST: pozdější, vysoká, pravidelná.

PLODY: tvarově i velikostně nevyrovnané, ale spíše větší (7-8 cm) a kulovité až spološteno kulovité, často nesouměrné. Slupka je žlutozelená až žlutá, v plné zralosti na osluněné straně překrytá červeným líčkem, jemně hořká až trpká. Dužnina je bílá, méně šťavnatá, jemně aromatická, se širokým a velmi hlubokým kalichem s dužnatými zvyškami kalíšnych lístků a s jádřincem s prázdnymi puzdrami bez jader. Chuť dužniny je sladkokyselá, méně výrazná. 

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň začátkem září, uskladněné vydrží do poloviny října.

VYUŽITÍ: strom je botanickou raritou a kulturním dědictvím, plody jsou vhodné zejména na zpracování, například na pečení, výrobu přesnídávek, džemů, povidel či cideru nebo na sušení. Méně vhodná na moštování či přímý konzumaci.

STANOVIŠTĚ: sluneční, zdá se, že není velmi náročná na půdu. Vhodná do teplých, středně teplých a zřejmě i chladnějších poloh.

ODOLNOST: zdá se dobře mrazuvzdorná v dřevě i květu. Obvykle netrpí trpět chorobami.

PŮVOD: USA, Illinois, Carbondale, výsledek společného šlechtitelského programu výzkumných institucí z Illinois, Ohia a Marylandu, vyšlechtil jej J. W. Hull v roce 1968 křížením odrůd SIUS 47 x Thornfree, který vybral v roce 1972 a pojmenoval po Chesteru Zychovi, bývalém ovocnářském výzkumníkovi na University of Illinois. Plné jméno odrůdy je Chester Thornless a na trh byla uvedena v roce 1985.

 
RAST: je velmi bujný, může dorůst i 3-4 m za sezónu či více, polopolovzpřímený, výhony jsou beztrnné. Doporučujeme pěstovat v řadě s oporou (plot, drát). Rostliny vyžadují okopávku a zamulčování, v zatravněném podrostu strádají, v suchém létě pravidelnou zálivku, koncem února / začátkem března pravidelný řez odplozeného dřeva.

 
OPELENÍ: samosprašná, kvete současně s odrůdou Hull Thornless.

 
PLODNOST: je obecně velmi vysoká, má až dvojnásobek či trojnásobek zásoby plodů na laterálních výhonech, ale plodnost je dosti variabilní podle lokality, od 4,9 kg/rostlinu po 30 kg/rostlinu, či od 4,2 t/ha až po 34 t/ha.

 
PLODY: jsou středně velké až velmi velké (3,5-8,2 g, průměrně 5-6,5 g), kulaté až oválné, tmavě černé, středně lesklé, velmi pevné s množstvím semínek, plod středně pevně drží na lůžku. Chuť je sladkokyselá (průměrně 7-13,3 °Brix). Semena jsou relativně malá. Plody mají vysoký obsah vitamínu C (průměrně až 128 mg/kg), anthokyanů (166,5 mg/100 g), polyfenolů (2,9 mg/100 g) a šťávy (průměrně 72 %).

 
ZRAJÍCÍ: je pozdní, během velmi dlouhé doby (40 dní) od začátku či poloviny srpna do prvních mrazů.

 
VYUŽITÍ: na přímou konzumaci a zejména na zpracování na šťávy, sirupy, džemy, kompoty, zmrazení. Díky pevnosti má velmi dobrou trvanlivost v čerstvém stavu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, se středně úrodnou, dostatečně vlhkou půdou, nenáročná na půdu. Vhodná do středních a vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě (při -28 °C jen minimální poškození), květy unikají poškození mrazem. Plody jsou náchylnější k poškození úpalem. Je málo náchylná k verticiliovému vadnutí (Verticillium dahliae), poškození houbami Fusarium či Alternaria, silně odolná vůči odumírání výhonů způsobenému houbou Botryosphaeria dothidea, náchylnější k poškození bakteriální spálou (Erwinia amylovora).

PŮVOD: USA, Indiana, Rushville, byla vybrána z náhodných semenáčů W. B. Wardem v roce 1950.

RŮST: umírněný, je to menší strom s pyramidální korunou dorůstající do výšky asi 4 m. Má velké, voňavé, převislé listy dlouhé 10-30 cm, s jemným bílým oplstěním na vrchní straně a rezavým na spodní.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašná, jednodomá, s oboupohlavnými květy, hmyzem opylovatelná. Jistější a vyšší úroda je v přítomnosti jiné odrůdy. Kvete v rámci asimín brzy, tedy většinou v průběhu dubna, případně začátkem května, po dobu asi 3 týdnů. Vhodní opylovači: např. Shenandoah, Davis, Honey Dew, NC-1.

PLODNOST: je celkově středně vysoká (průměrně 164 kg/strom/10 let pěstování s průměrem 103 plodů na rok), střídavě vysoká mezi roky.

PLODY: jsou středně velké až velké, (průměrně 170 g, zejména ve škále 138-207 g, největší plody i 340 g), oválné až kulaté. Slupka je hladká, zelená, v plné zralosti až do žluta, v místě otlačení hnědá. Dužnina je světle žlutá, krémová, konzistence pudinku, ne příliš měkká a v porovnání s jinými odrůdami dost šťavnatá (průměrně 66,8 % z hmotnosti plodu), s malým počtem velkých, nejedlých semen, která se snadno odstraňují (cca. 10 %). Chuť je příjemná, jemně sladká, mix melounu, manga s příchutí vanilky a kokosu. Cukernatost je průměrně 19,7-20,7 %.

DOZRÁVÁNÍ: rané, obvykle od 2. dekády září do 2. dekády října s nejvyšší úrodou koncem září. Plody se sbírají po přirozeném opadnutí na zem a uskladňují do konzumní zralosti, která nastává po pár dnech.

VYUŽITÍ: Strom je velmi dekorativní, s krásnými, zvonkovitými květy rozkvétajícími ještě před olistěním a s převislými, velkými, exoticky působícími listy. Kulinární využití: plody jsou vhodné zejména k přímému konzumu, ale i k výrobě zmrzlin, džusů, výživ či marmelád. Léčivé využití: plody jako jemné projímadlo, podobně jako švestky. Listy jsou močopudné, používají se externě na vředy a abscesy. Technické využití: lýko se používalo k výrobě silných lan a šňůr. Jedovatá semena mají insekticidní vlastnosti. Ze zralé dužniny plodu se může získat žluté barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, zejména mladší rostliny lépe snášejí polostinná místa. Půdu preferuje dostatečně odvodněnou, ale vlhkou půdu, nesnáší těžkou, jílovitou, snese i kyselejší půdu, středně dobře snáší zásaditější půdu, ale ne zasolení. Vhodná zejména do teplých a středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -29 °C, květy mohou poškodit již slabší mrazy. Dobře toleruje kyselejší půdu, středně dobře zásaditější, nesnáší zasolení půdy, středně dobře snáší sucho. U nás nezvykne trpět škůdci či chorobami, ale její plody jsou atraktivní nejen pro nás.

PŮVOD: východní Asie: Sibiř, severní Čína, Korea a Japonsko. Bílá forma Alba je známá v evropských zahradách již od poloviny 19. století. Na rozdíl od mnoha moderních hybridů jde o přirozeně se vyskytující barevnou variaci. V roce 1997 byl druh na základě molekulárních analýz přeřazen z rodu Dicentra do monotypického rodu Lamprocapnos.

RŮST: středně bujně, dorůstá do výšky 60-80 cm a šířky 60-90 cm. Je to trvalka přezimující v kořeni. Listy jsou 2–3 trojčetné, řapíkaté a lysé, velmi dekorativní laločnaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, s nápadnými oboupohlavnými chasmogamickými (opylovanými hmyzem) květy i později rozkvétajícími nenápadnými kleistogamickými květy, které se opylují samy, bez pomoci hmyzu. Kvete od dubna do června bílými květy ve tvaru srdce uspořádanými do jednostranných hroznů.

PLODNOST: pravidelná, vysoká.

PLODY: tobolky s elaiosomem ("masíčkem") pro mravence, které je rozšiřují.

DOZRÁVÁNÍ: v červenci, případně srpnu.

VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka zejména do polostínu pod stromy, které na jaře ozvláštní svými nápadnými květy a listy.

STANOVIŠTĚ: polostín, případně slunné, kde ale vyžaduje dostatečně vlhkou půdu. Preferuje humózní, lehčí půdu, spíše neutrální až mírně kyselou. Je vhodná do teplých, středně teplých i vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v kořeni až do -34 °C. Nezvykne trpět chorobami či škůdci. Někdy ji mohou poškodit mšice, slimáci, plži či padlí, rez nebo antraknóza.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: Celá rostlina obsahuje isochinolinové alkaloidy (např. protoberberin), které jsou toxické pro lidi při požití a mohou způsobit podráždění pokožky (kontaktní dermatitida). Problémová pro psy a kočky. Při manipulaci se doporučují rukavice.

PŮVOD: USA, Somerset Rose Nursery, našel ji Henry F. Bosenberg jako náhodnou opakovaně kvetoucí mutaci jednou kvetoucí odrůdy Dr. W. van Fleet v roce 1930 a registroval ji v témže roce Henry A. Dreer. Jako první rostlina získala v roce 1931 v USA patent (Plant Patent No. 1), žádost podával Henry F. Bosenberg.

RŮST: je velmi bujný, obloukovitě popínavý, hustý, dorůstá do výšky 3-6 m, ale dá se udržet řezem nižší, šířku dosahuje až kolem 2,5 m. Listy jsou středně velké, lesklé, tmavě zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete od poloviny června opakovaně ve vlnách až do prvních silnějších mrazů velkými (průměrně 9 cm), světle růžovými, poloplnými květy s 26-40 okvětními plátky, v miskovitém až plochém tvaru, které voní středně silně po jablku. Květy jsou většinou v malých skupinkách po 2-4 kusech. Kvete nejlépe na starším dřevě, pro co nejbohatší kvetení vyžaduje umírněný řez.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou středně velké, kulaté, oranžovočervené, s dlouhými, odstávajícími kališními lístky. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná zejména jako popínavá na mohutné konstrukce treláží, oblouků či na pergoly, k zdem a plotům. Kulinární využití: středně aromatické, nahořklé květy se dají použít čerstvé do krémů a k ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či žlutého pomletého prášku k ozdobě dezertů. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květové plátky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh s ochranou proti mrazu chvojím.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům, po zakořenění je silně suchuvzdorná. Je vysoce odolná vůči černé skvrnitosti růží (Diplocarpon rosae), dobře odolná vůči padlí (Podosphaera pannosa) a středně odolná vůči rzi (Phragmidium mucronatum). Je dobře odolná vůči dešti.

PŮVOD: neznámý, je mutací známé odrůdy Nina Weibull, kterou vyšlechtil dánský školkař Svend Poulsen v roce 1961.

RŮST: bujný, popínavý, je to floribunda dorůstající do výšky až 300 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzem opylovatelná, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete masově jednou koncem jara až začátkem léta, opakuje kvetení roztroušenými květy později během léta. Má tmavě červené, středně velké, poloplné květy bez vůně.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou malé. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná zejména k popínání na treláže, oblouky, pergoly, ploty apod. Je vhodná i k řezu do vázy. Kulinářské využití: Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní lupínky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná a dobře odolná vůči chorobám.