Test - ČR 12% DPH (Stromy, rastliny...)

PÔVOD: Nemecko, Berlín, škôlka BBC Baumschulen, vyšľachtil ho Hans-Joachim Albrecht a uviedol na trh v roku 1983.

RAST: bujný, bujnejší než samičie odrody, vzpriamený, ale dobre zvláda rez a dá sa tvarovať aj do živého plotu.

OPEĽOVACIE POMERY: samčia, opeľovacia odroda s vysokou násadou samčích kvetov. Vytvára veľa klíčivého peľu, opelí asi 6 samičích rastlín - podľa rozmiestnenia a prevládajúcich vetrov. Kvitne stredne dlho - od marca do apríla.

PLODNOSŤ: neplodí.

PLODY: neplodí.

DOZRIEVANIE: neplodí.

VYUŽITIE: univerzálny opeľovač, opelí všetky samičie odrody. Listy obsahujú vitamín C, antioxidanty a bioflavonoidy, konáriky aj serotonín, čaj z nich sa používa p ri prechladnutí.

STANOVIŠTE: nenáročná drevina, vyžaduje slnečné stanovište, priepustnú pôdu, dostatok priestoru - spon volíme 3x4 m.

ODOLNOSŤ: plne mrazuvzdorná odroda (do -34 °C), odolná voči chorobám a škodcom.

PŮVOD: pravděpodobně Čína, Japonsko, Korea, Indie, Střední Asie a na Kavkaze ve světlých lesích a křovinách, na březích vodních toků, v Asii v pásmu od 300 do 2500 m n. m. V současnosti pěstovaná v mnoha částech světa, zplaňuje v Evropě i Severní Americe, i u nás.

 
RŮST: rychlý, je to vytrvalá bylina přezimující v kořeni, vysoká 80 cm, listy má široce čárkovité, dlouhé 70–80 cm a široké 2,5–3 cm, stvol je přímý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými velmi dekorativními velkými růžovými květy s výraznou žilnatinou a s nálevkovitou korunou, kvete od července do srpna.

 
PLODNOST: raná, při ponechání květů pravidelná.

 
PLODY: tobolky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září.

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní trvalka atraktivní také pro opylovače. Kulinařní využití: Velmi mladé listy a výhonky jsou jedlé po uvaření a jsou příjemně nasládlé. Jedlé a velmi chutné, nasládlé, křupavé jsou také květy a květní pupeny – syrové nebo vařené. Dají se použít jako jedlá dekorace sladkých i slaných jídel, plnit sladkými i slanými náplněmi a jíst syrové nebo osmažené v těstíčku, zahušťují se jimi polévky. Lze konzumovat i jejich hlíznaté kořeny – syrové nebo vařené. Každý květ sice kvete jen právě jeden den, ale celá rostlina kvete i několik týdnů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunci tvoří více květů. Daří se jí ve většině půd včetně suchých, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou půdu s pH mezi 6 a 7. Daří se jí i v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech.

PÔVOD: Dánsko, Kodaň, University Copenhagen, Department of Plant and Environmental Sciences a Aarhus University, AU Aarslev, Danish Centre for Food and Agriculture, kríženie realizoval S. Dalbro a v roku 1986 odrodu vybral zo selekcie semenáčov A. Thuesen, v roku 1989 odrodu prvýkrát popísal K. Kaack. 

RAST: stredne bujný, dorastá do asi 3 m, tvorí veľa výhonov, má veľké listy.

OPEĽOVACIE POMERY: čiastočne samoopelivá, hmyzom opelivá, jednodomá, s obojpohlavnými kvetmi. V rámci odrôd bazy čiernej kvitne skoro, spoločne s odrodou Samidan.

PLODNOSŤ: skorá, vysoká.

PLODY: stredne veľké až veľké súplodia (priemerne 58,8 g) s priemerne 264 bobuľami. Bobule sú veľké (100 plodov váži priemerne 23-33 g, priemer bobule je priemerne 6,24 mm). Plody sú lesklé, modročierne, obsahujú stredné množstvo antokyánov (priemerne 496 mg na 100 g), šťava z nich má veľmi príjemnú, kyselkavú chuť. 

DOZRIEVANIE: je skoré, už v prvej polovici augusta, dozrieva rovnomerne.

VYUŽITIE: ker je jedlý, liečivý aj dekoratívny, vhodný do menších aj väčších záhrad, živých plotov, sadov, medzí, parkov aj inej mestskej zelene. Kulinárne využitie: súkvetia sa vyprážajú, vyrába sa z nich limonáda, šumivé víno, ochucujú sa nimi krémy a zmrzliny, ale aj zavárané ovocie či džemy, napr. egrešový, dajú sa použiť ako posýpka na koláče. Plody treba pred konzumáciou aspoň 15 minút tepelne upraviť aspoň pri 50 °C a prepasírovať semienka. Veľmi chutné sú z nich sirupy, džemy a výživy (oboje najlepšie doplnené o hrušky či jablká bohaté na pektín). Dajú sa použiť aj pri pečení koláčov, výrobe omáčok a čatní, robí sa z nich džús, víno, destiláty. Využívajú sa v potravinárstve na prifarbovanie potravín. Liečivé použitie: súkvetia sa používajú na čaj proti horúčke, sú močopudné a potopudné, podporujú tvorbu mlieka a uľahčujú vykašliavanie, externe pôsobia protizápalovo. Plody majú protivírusové účinky. Technické využitie: mladé rovné konáre sa používajú pri výrobe píšťal a iných hudobných nástrojov.

STANOVIŠTE: zvláda aj polotieň, aj horšie pôdy, ale uprednostňuje slnečné, dostatočne vlhké miesto s výživnou pôdou. Je vhodná do teplých a stredne teplých polôh.

ODOLNOSŤ: je stredne mrazuodolná v mladom dreve, v kvete napriek skorému kvitnutiu zvykne unikať mrazom. Málo náchylná na choroby a škodcov. Dobre znáša veterné polohy, toleruje znečistenie ovzdušia.

PŮVOD: je to hybrid s jedním z rodičů z druhu Buddleja davidii var. nanhoensis, který je původně endemický v provincii Kan-Su v Číně jako zakrslý. Tento kultivar byl vyšlechtěn v USA, Kalifornii, školkou Monrovia Nursery v r. 1984, vypěstován jako Mongo a prodáván pod jménem Nanho Blue.

RŮST: umírněný, kompaktní, vzpřímený s převislými květenstvími. Je to opadavý keř, který dorůstá do výšky 150–200 cm a šířky 100–150 cm. Listy jsou úzké, stříbřité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, hmyzosnubná, bohatě kvete od konce června až do září drobnými modrofialovými květy s oranžovými kalichy ve velkých květenstvích dosahujících délky až 25–30 cm, kvete na letorostech.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, na rozdíl od některých jiných kultivarů není sterilní.

PLODY: hnědé tobolky dlouhé 5–10 mm s množstvím velmi drobných, křídlatých semínek.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

VYUŽITÍ: celý keř je velmi dekorativní stříbřitě zelenými listy a záplavou květů během dlouhého období kvetení, takže je vhodný jako okrasný do menších i větších zahrad, na terasy, do parků. Jako nektarodárná rostlina láka velké množství opylovačů. Květenství lze použít také na řez do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunné či polostín, toleruje širokou škálu půd od písčitých až po jílovité, ale upřednostňuje dobře odvodněné půdy. Vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorná ve vyzrálém dřevě do asi -20 °C, v květu uniká mrazům, v chladnějších oblastech ji doporučujeme na zimu chránit např. listím apod. Po zakořenění je dobře suchovzdorná. Nebývá náchylná k chorobám, jen málokdy trpí mšicemi a roztoči.

PŮVOD: Starobylá kulturní dřevina pěstovaná v celém Středomoří a v Makaronesii, dnes se pěstuje v mnoha odrůdách i v Americe a Austrálii. Vznikla zřejmě z planého olivovníku, který je někdy klasifikován jako samostatná varieta Olea europaea var. sylvestris, asi před 6000–7000 lety.

RŮST: pomalejší, umírněný, tvoří dlouhověké stromy vysoké ve své domovině 8–15 m, u nás podstatně nižší, tak do 2,5–3 m. Listy mají krátké řapíky, jsou vstřícné, kopinaté, kožovité, dlouhé až 8 cm, šedozelené, na rubu stříbřité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, převážně větrosnubný, ale i hmyzosnubný, u nás kvete v červnu. Přítomnost jiné odrůdy nebo semenáče zvyšuje úrodu.

PLODNOST: středně raná (3–7 let po výsadbě), středně vysoká, závislá na průběhu počasí.

PLODY: vejčité peckovice, dozrávající ze zelena do tmavohnědé až černé barvy, hořké chuti.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, ve 2. polovině října, případně až v listopadu.

VYUŽITÍ: velmi okrasný kompaktní stromeček, který dodává místu závan Středomoří. Kulinární využití: Plody v zelené i černé zralosti se nakládají do slaného nálevu. Z většího množství, v našich podmínkách nedosažitelného, se lisuje olej. Léčivé využití: Listy mají antiseptické účinky, snižují horečku, krevní tlak i hladinu cukru v krvi, uklidňují nervový systém. Dá se z nich získat žluté či zelené přírodní barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s dobře propustnou, výživnou, hlinitou či hlinitopísčitou půdou. Vhodný do nejteplejších lokalit Slovenska k výsadbě do volné půdy na chráněné dvory, k zdím budov a plotům nebo jako přenosná rostlina na terasy, střešní zahrady, balkony, se zimováním ve sklenících či zimních zahradách. Pro dobré přezimování v zemi je důležitá propustnost půdy.

ODOLNOST: mrazuodolný ve dřevě do asi −7 °C až −10 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům, květní pupeny jsou poškozeny již při teplotě pod −2 °C. V klimatu střední Evropy obvykle netrpí škůdci. Výskytu houbových chorob způsobených houbami Spilocaea oleagina a Pseudocercospora cladosporioides předcházíme výsadbou na místo chráněné před nadměrnými srážkami a vlhkostí půdy. Po zakořenění je dobře suchovzdorný a odolný vůči vysokým teplotám.

PŮVOD: zřejmě Německo, je možné, že je totožná s odrůdou Ananasové červené, tedy Roter Ananasapfel.

 
RŮST: v mládí tvoří velkou, jehlancovitou, později rozložitou korunu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: dobrý opylovač, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Ontario, Hammersteinovo.

 
PLODNOST: nepravidelná, závisí na půdních poměrech.

 
PLODY: kulovité, u kalichu zúžené. Slupka je lesklá, mastná, základní barva žlutozelená, téměř celá překrytá tmavou červení, jinak mramorovaná nebo světle pruhovaná, s početnými bílými lenticelami. Dužnina je bílá, tuhá, šťavnatá, aromatická, sladkokyselá, s příjemnou malinovou příchutí.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v polovině září, vydrží během října, později ztrácí na kvalitě.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale i ke zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: teplejší a chráněné polohy, živné půdy.

 
ODOLNOST: velmi otužilá odrůda, kvete pozdě.

Strom s nepravidelně širokou, hustou korunou, dorůstající do výšky 15–25 m. Kůra je hnědá, borka žlutošedá až hnědošedá, rozpukaná. Světle zelené listy jsou jednoduché, dlanitě 3–5laločnaté, zaoblené. Žlutozelené květy vyrůstají ve vzpřímených latách na konci větviček a kvetou v dubnu až květnu. Plodem je křídlatá dvounažka, přičemž vnitřní okraj křídel svírá přímý úhel. Křídla jsou lysá, zelenavá až červenkavá, v zralosti žlutohnědá. Nažky jsou ploché, hnědé barvy, dozrávají v srpnu až září. Poměrně teplomilná, polostinná dřevina, oblibuje živné, vápnité půdy. Stromu vyhovuje tvrdý, lužní les, kde roste spolu s dubem letním. Jedinci keřovitého charakteru rostou spíše na teplých a suchých stanovištích. Na Slovensku se vyskytuje od nejnižších poloh do cca 800 m n. m. Odolný vůči mrazu a poměrně dobře odolný vůči suchu, horku, znečištěnému ovzduší.

RŮST:

OPYLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, jedná se o moderní křížence Gladiolus × hortulanus, přičemž rodičovské druhy zřejmě pocházejí z druhů z Jižní a Východní Afriky.

RŮST: je středně bujný, dorůstá do výšky 90-100 cm. Je to teplomilná trvalka přežívající v podobě hlíz uskladněných v bezmrazém prostoru. Vysaďte hlízy v dubnu až květnu do prohřáté půdy do hloubky asi 7-10 cm a do vzdálenosti asi 10-12 cm od sebe. Sázejte tak, aby nebyly ohroženy pozdními jarními mrazy, takže v dubnu s krytím fólií či netkanou textilií. Na podzim - koncem září až začátkem října suché stonky a listy ořežte a hlízy opatrně vyjměte ze země a asi 10 sušte v pokojové teplotě při dobrém větrání. Poté je zbavte vrchní slupky a uskladněte v bedýnce vystlané slámou nebo hrubými pilinami při asi 10 °C ve tmě až do jara. Hlízy sázíme každý rok na jiné místo, abychom předcházeli rozvoji houbových chorob.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, hmyzem opylivý, s oboupohlavnými květy kvetoucími protandricky, tedy samčí tyčinky dozrávají dříve než samičí pestíky. Pro dosažení opylení potřebuje jinou odrůdu mečíku kompatibilní v kvetení. Tento mix odrůd kvete v červenci a srpnu - středně velkými, jednoduchými, nálevkovitými květy různých barev (bílá, krémová, světle žlutá, žlutá, lososová, oranžová, červená, purpurová, fialová) rozkvétajícími postupně v klasovitém květenství s celkovou výškou 40-60 cm.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, v případě jiné kompatibilní odrůdy a přítomnosti vhodných opylovačů se tvoří, ale nejsou ve významném množství, odrůda se rozmnožuje cibulkami.

PLODY: pukavé trojboké tobolky s plochými okřídlenými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: při ponechání květů v září až říjnu, ale květy se většinou odřezávají.

VYUŽITÍ: je výjimečně krásná cibulovina vhodná do menších i větších zahrad do záhonů s jiřinami či jinými cibulovinami nebo i trvalkami. Je velmi vhodná na řez do vázy, řeže se po rozkvetení prvních květů při ponechání listů. Kulinářské využití: krásné květy jsou po odstranění zeleného kalichu, pestíku a tyčinek jedlé, křupavé a chutí připomínají květy lilií. Používají se čerstvé do ovocných salátů natrhané na lupínky, ve sladké kuchyni i vcelku na ozdobu koláčů a dezertů.

STANOVIŠTĚ: slunečné, chráněné před větrem. Preferují lehkou, hlinitopísčitou, vlhkou, ale dobře odvodněnou, úrodnou půdu, v těžké a přemokřené mohou trpět houbovými chorobami. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh při dodržení vhodného času výsadby a sklizně hlíz.

ODOLNOST: suché hlízy snesou slabý mráz, ale nadzemní části jsou citlivé i na teplotu 0 °C. Je středně odolný vůči třásněnkám (Thrips simplex), fusáriové hnilobě (Fusarium oxysporum f. sp. gladioli), plísni šedé (Botrytis cinerea), bakteriální hnilobě či virům. Nejdůležitější je předcházet zamokření.

PŮVOD: Francie, Angers, stará odrůda pěstovaná už možná v 15. století. Často využívaná také jako podnož pro hrušně a označovaná tehdy jako dula A / (EM) quince A, MA či Pillnitz R 5.

RŮST: bujný až středně bujný, dorůstá do 4-6 m. Potřebuje výchovný řez na zapěstování dostatečně pevných kosterních větví a později prosvětlovací řez.

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete středně brzy a středně dlouho (9-11 dní). Vhodní opylovači např.: Bereczki bőtermő, Champion, Konstantinopolská, Mezőtúri.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 195-221 g, ale i 340 g), proměnlivého tvaru. Slupka je citronově žlutá a plstnatá, v plné zralosti intenzivně zlatožlutá, plstnatost se ztrácí. Dužnina je žlutobílá, tuhá, silně aromatická. Chuť je po tepelném zpracování velmi příjemná, nakyslá, voňavá. 

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, přibližně v polovině října.

VYUŽITÍ: výborná na tepelné zpracování na tzv. dulový sýr, marmeládu, přesnídávky, kompoty, ale i na mošt, víno, destiláty, likéry či na sušení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, půda dobře propustná, ale nemá ráda suché, vápenité půdy. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí Slovenska.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě, jako všechny dule kvete pozdě, takže většinou uniká pozdním jarním mrazům. Je odolná vůči agrobakteru (Agrobacterium tumefaciens), středně odolná vůči bakteriální spále (Erwinia amylovora), vůči vápníku v půdě, suchu a vysoké hladině podzemní vody.

PŮVOD: Téměř celá Evropa, S Írán, S Turecko až po Kavkaz. V ČR se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách, v polohách od 200 do 800 m n. m.

RŮST: středně rychlý. Je to statný strom dorůstající do výšky 10–25 metrů a šířky 20 m, někdy roste i jako keř. Vytváří hustou, mohutnou korunu, kůra je hladká, červenohnědá až tmavošedá, borka světle až tmavošedá, pruhovaná. Listy jsou svěže zelené, oválné, s dvojitě pilovitým okrajem a výrazně vystupující žilnatinou. Na podzim se zbarvují do zlatožluta.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, opylovaný větrem. Kvete v dubnu a květnu, samčí květy tvoří válcovité, převislé, asi 3–6 cm dlouhé, volné jehnědy, samičí květy tvoří jehnědy asi 5–15 cm dlouhé, vyrůstající ze smíšených pupenů na konci letorostů.

PLODNOST: pozdní (10–20 let od výsevu).

PLODY: vejcovité nažky dlouhé 5–9 mm, uložené na bázi trojlaločného křídla. Křídla jsou uspořádána do 10–12 cm dlouhých plodenství. Nažka je nejprve zelená, po dozrání hnědá.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu.

VYUŽITÍ: velmi dobře snáší řez a tvarování, je ideální na živý plot, ale krásně vynikne i jako solitér v parcích, zahradách či ve skupině v alejích a větrolamech. Hraje důležitou roli jako výplňová dřevina v doubravách – pomáhá u dubů vytvářet přímé průběžné kmeny. Opadem zlepšuje vlastnosti půdy. Jeho dřevo je velmi tvrdé, mechanicky pevné, těžké, využívalo se k výrobě nástrojů. Kůra v minulosti sloužila k barvení vlny. Listy se dají použít zevně do obvazů na hojení ran, zastavují krvácení.

STANOVIŠTĚ: nenáročný na světelné podmínky, vyhovuje mu slunné stanoviště, polostín i stín. Nenáročný také na půdu, nejlépe se mu daří v hlinité neutrální půdě, ale zvládne i vápnitou či mírně kyselou. Nemá rád jen vysloveně zamokřené půdy, velmi kyselou rašelinu.
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -26 °C až -29 °C, dobře větruodolný, dobře zakořeněný snáší sucho či vyšší teploty.

PŮVOD: Francie, 19. stol.

 
RŮST: středně bujný, zdravý růst, vytváří velkou, silně rozvětvenou korunu vysoko kulovitého tvaru.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: dobrý opylovač. Vhodní opylovači: Blumenbachova, Avranšská, Clappova, Williamsova.

 
PLODNOST: nastupuje v 5.–8. roce po výsadbě, pravidelná, střední až vysoká.
PLODY: středně velké až velké plody vejčitého tvaru, někdy mírně hranatý nebo k jedné straně stlačený. Slupka je jemná, hladká, částečně mastná, jemně rzivá; barevně zelená, při vyzrání zlatožlutá nebo citronově žlutá. Dužnina je měkká, velmi šťavnatá, máslovitá, chuťově výborná, polosladká až nakyslá, kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň ve 2. pol. září, konzumní zralost: v pol. října, skladovatelnost kolem 14 dní.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, výroba destilátu.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda náročná na teplo, preferuje nižší polohy a hluboké, hlinité, dostatečně vlhké a teplé půdy.

 
ODOLNOST: odolná vůči monilióze, mladé stromky méně mrazuvzdorné.

Impozantní strom se vzpřímenou, pyramidální až široce kuželovitou korunou, dorůstající do výšky 8–14 m. Opadavé listy jsou matné, svěže zelené, velké až 17 cm. Kvete začátkem dubna, ještě před olistěním a vyniká krásnými, až 10 cm velkými bílými a příjemně vonícími květy. Plody jsou červeno oranžová semena. Před větrem chráněné slunné stanoviště příp. mírný polostín. Půda úrodná, propustná, přiměřeně vlhká, mírně kyselá. Mrazuvzdornost do -34 ℃. Mulčování mělce kořenícího systému. Špatná snášenlivost řezu. Původ Japonsko a Korea.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně z Francie, velmi stará odrůda, minimálně 300 let stará. Synonyma: Raná královská amarelka, Amrhele, Hamrle, Špunky, Zvonky, Amarelle, Königliche Amarelle, Cerise de Montmorency, Royale, Amarelle Royale Hative, Coularde a Longue Queue, Sussex, Kentish, Virginian May.

RŮST: zpočátku velmi bujný, po nástupu do rané plodnosti ustává, hlavní větve je třeba vhodně (ani příliš, ani málo) zkracovat, aby zesílily a nedocházelo k vyholování. Tvoří menší, kulovité, řidší koruny. Dožívá se vysokého věku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašná nebo částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy. Vhodní opylovači: Morela pozdní, Ostheimská, Španělská.

PLODNOST: raná až středně raná, vysoká a pravidelná.

PLODY: středně velké až menší (průměrně 3-4,5 g, někdy až 5,5 g), kulovité až ploché kulovité. Slupka je krásně červená, průhledná, s dozráváním tmavne a ztrácí průhlednost. Dužina je měkká, velmi jemná, nažloutlá, šťavnatá, s nebarvící šťávou, je to amarelka. Chuť je nakyslá, při plné zralosti příjemně sladkokyselá, pikantní, velmi dobrá. Dužina se dobře odděluje od pecky.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, ve 2.-4. třešňovém týdnu, obvykle v druhé polovině června. Plody na stromě vydrží bez poškození asi 3-4 týdny.

VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci a ke sušení, k výrobě kompotů, destilátů či světlejších džemů. Pouze ještě tvrdé plody dobře snášejí přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné, není náročná na půdu, její propustnost, teplota i vlhkost se však projevují na kvalitě i velikosti plodů, ale i na úrodnosti. V úrodných, dostatečně vlhkých půdách se jí nejlépe daří na višni, v suchých, kamenitých naopak na ptačnici, na mahalebce se jí daří ve všech půdách, které nejsou příliš mokré. Vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, náchylnější pouze na poškození deštěm během kvetení, středně odolná vůči moniliové spále (Monilinia laxa) a dobře odolná vůči praskání plodů a moniliové hnilobě plodů (Monilinia fructigena).

PŮVOD: kultivar 'Sundella Apricot' je součástí série Sundella, kterou vyvinul známý šlechtitel Chris Hansen (USA). Série byla uvedena na trh přibližně v letech 2014–2015. Cílem šlechtění bylo dosáhnout neonově zářivých barev květů a kompaktního růstu s vysokou odolností vůči chladu.

RŮST: plazivý, vytváří husté koberce dorůstající do výšky 5-10 cm a šířky 20-30 cm. Je to stálezelená, sukulentní rostlina s dužnatými, zelenými listy, které se v zimě zabarvují do červena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: nejsou známy, ale běžně se množí řízky. Kvete ale velmi bohatě oranžovo-růžovými květy, hojně navštěvovanými hmyzem, zejména včelami a menšími mouchami. Jednotlivé květy kvetou jen několik dní, ale celá rostlina kvete 2-4 týdny během května a června a v případě vhodných podmínek (dostatek slunce a dobrý odtok vody) se může objevit i druhá vlna kvetení během srpna a září.

PLODNOST: není jisté, zda tvoří plody nebo je sterilní.

VYUŽITÍ: vynikající skalnička, vhodná i na okraje sušších záhonů, jako půdopokryvná rostlina, do nádob, na terasy či balkony. Využívá se v systémech zelených střech, kde díky nízké hmotnosti a odolnosti vůči suchu minimalizuje nároky na údržbu. Výborně se kombinuje s jinými suchomilnými trvalkami a skalničkami. Přitáhne všechny oči nejen během kvetení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé a suché stanoviště s dobře propustnou, kamenitou nebo písčitou půdou. Nevhodné jsou těžké, zamokřené půdy. Vyžaduje dobrý odtok vody.

ODOLNOST: mrazuvzdorná minimálně do -20 °C, případně až do -23 °C, velmi suchuvzdorná a odolná vůči vysokým teplotám. Je odolná vůči většině chorob, může trpět hnilobou kořenů při nadměrné vlhkosti.

PÔVOD: Lotyšsko, vyšľachtil ho Pauls Sukatniks, v roku 1964 urobil selekciu z kríženia odrôd Jubilejnaja Novgoroda x (Smuglyanka x Dvietes Zila). Je komplexným medzidruhovým krížencom medzi Vitis vinifera, Vitis labrusca a Vitis amurensis.

RAST: veľmi bujný. Listy má veľké, trojlaločné, sýtozelené. Drevo veľmi dobre vyzrieva pred zimou. Neskoro raší.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne neskoro.

PLODNOSŤ: skorá, asi 2 roky po výsadbe, vysoká, približne 12 kg/ker pri dospelom kre. 

PLODY: strapce sú stredne veľké (350-450 g), kužeľovité až valcovité, voľné s  30-35 bobuľami. Bobule sú stredne veľké až veľké (priemerne 6-7 g), guľaté, tmavomodré až čierne, pokryté voskovitým svetlomodrým osrienením. Šupka je pevná, pružná. Dužina má konzistunciu želé s niekoľkými veľkými semenami. Chuť je sladkokyslá, harmonická (cukornatosť 16-20 °Brix, kyselín je maximálne 5 g/l), aromatická s jemnou vôňou prezretých jahôd typickou pre krížence s Vitis labrusca.   

DOZRIEVANIE: veľmi skoré až skoré, obvykle v 2. polovici augusta.

VYUŽITIE: univerzálna odroda na výrobu purpurovočervených ovocných vín s typickou vôňou prezretých jahôd, ale aj na priamy konzum ako stolová odroda, či na výrobu muštov, džemov, kompótov.

STANOVIŠTE: slnečné, preferuje ľahšiu, dobre priepustnú, stredne úrodnú pôdu, lepšie než mnohé iné odrody znáša sucho či chudobnejšiu pôdu. Je vhodný aj do úplne okrajových polôh pre pestovanie viniča.

ODOLNOSŤ: je extrémne mrazuodolná v dreve a pukoch do -30 °C či dokonca až -35 °C. Neskoro raší a tak obvykle uniká aj neskorým jarným mrazom. Je veľmi dobre odolný voči plesni viničovej - perenospóre (Plasmopara viticola) a botrytíde (Botrytis cinerea), stredne voči múčnatke (Erysiphe necator).

PŮVOD: západní Himálaj od východního Afghánistánu a severního Pákistánu přes severní Indii do západního Nepálu a jihozápadního Tibetu. Roste tam v údolích a zejména na severních svazích v nadmořských výškách 1200–3500 m, v místech s průměrnou roční teplotou 12–17 °C. Druhový název deodara v latině je odvozen od slova devadāru, které v sanskrtu znamená "dřevo bohů".

RŮST: bujný v mládí, později středně bujný. Je to dlouhověký jehličnatý strom, dorůstá obvykle do výšky 40–50 m (vzácně až 60 m) a šířky okolo 10 m, kmen má v průměru až 3 m. Koruna je jehlanovitá, větve rozložité, koncové větvičky jsou převislé, mladé výhony chlupaté. Jehlice dosahují délky 20–60 mm, na dlouhých výhonech vyrůstají spirálovitě, na krátkých výhonech rostou ve svazečcích po 20–30, od šedozelené či modrozelené po stříbřitě šedou. Některé jedince v jejich domovině mají odhadovaný věk i 700 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, větrosnubný, cizosprašný. Kvete od října do listopadu. Samčí šištice jsou přímé, válcovité, vyrůstají na konci nižších krátkých větviček po jedné více či méně vzpřímeně a měří asi 4–5 cm; samičí šištice také kvetou na konci krátkých větviček, ale na jiných větvích než samčí, mladé opylené šišky jsou přisedlé, pryskyřičné, světle zelené.

PLODNOST: pozdní, do plodnosti vstupuje až kolem 35.–45. roku života.

PLODY: šišky jsou husté, v plné zralosti přímé, vejcovité až elipsoidní, dlouhé 7–13 cm a široké 5–9 cm, jejich šupiny jsou dřevnaté, hnědorezavé, pryskyřičné. Semena se tvoří po 2 na semenných šupinách, jsou dlouhá 10–15 mm, široká 5–7 mm a mají asymetrické, až 25 mm dlouhé blanité křídlo.

DOZRÁVÁNÍ: mezi opylením a dozráním uplyne asi 12–18 měsíců, poté se šišky postupně rozpadají shora dolů.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní solitérní strom do velkých zahrad a parků, ale dá se použít i do větrolamů. Léčivé využití: odvar z dřeva se používá proti horečkám, potížím dýchacích a močových cest, revmatismu, ledvinovým kamenům, nadýmání, nespavosti a cukrovce či jako protijed proti hadímu jedu. Esenciální olej získávaný ze dřeva se používá proti bronchitidě, vyrážkám či nadměrnému výtoku. Pryskyřice se používá k ošetření povrchových ran, kožních onemocnění či poškození kloubů. Kůra je adstringentní a osvědčila se při horečkách, průjmu či úplavici. Jehličí má antiseptické účinky a usnadňuje vykašlávání. V podobě čaje nebo inhalovaného esenciálního oleje (i ze dřeva) se používá při onemocněních dýchacích cest. Olej ze semen má potopudné účinky a používá se také zevně na kožní onemocnění. Technické využití: velmi voňavé a trvanlivé, středně tvrdé, jemnozrnné dřevo, které odolává i termitům, se používá ve stavebnictví, nábytkářství a při stavbě lodí.

STANOVIŠTĚ: slunné. Daří se mu na většině půd, velmi dobře snáší vápnité či suché půdy po dobrém zakořenění, nesnáší jen dlouhodobé zamokření. Daří se mu v teplých suchých oblastech se 400 mm srážek ročně, ale i v oblastech s chladnějšími, deštivějšími léty a až 2000 mm srážek.

ODOLNOST: velmi odolný vůči vysokým teplotám a suchu, mrazuvzdorný do -17,8 °C až -23,3 °C. Dobře snáší i větrné lokality a znečištění ovzduší.

Foto zdroj: botany.cz

PŮVOD: západní část Mediteránu – Španělsko, Francie, Itálie, Maroko, Tunisko na výslunných skalnatých svazích a suchých stráních na výhradně vápencovém podloží, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1900 m n. m.

 
RŮST: středně rychlý, vytváří silně vonné keříky nebo polokeře dorůstající do výšky 10–30 cm a šířky 30 cm. Stonky jsou dřevnaté, bohatě větvené. Listy jsou vstřícné, úzce eliptické až kopinaté, dlouhé 3–9 mm, široké 0,5–3 mm, na okraji zřetelně podvinuté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, samosprašná, ale i cizosprašná podle podmínek růstu, květy jsou oboupohlavné nebo funkčně samičí, souměrné, bílé až světle růžové. Kvete od května do července, někdy až do srpna.

 
PLODNOST: v případě teplého, suchého počasí během kvetení vysoká.

 
PLODY: zploštělé vejcovité tvrdky dlouhé 0,7–1 mm obsahující několik semen.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září. Při skladování v chladu a suchu vydrží asi tři roky.

 
VYUŽITÍ: je jednou z historicky nejznámějších léčivek a kořenin. Na zahradě a v sadu může navíc fungovat jako půdopokryvná lákadla pro opylovače i včelu medonosnou. (Kvetoucí) nať obsahuje množství silice s účinnými složkami (thymol, kafr, cineol, karvakrol, borneol aj.). Používá se jako čaj, sirup či tinktura k tlumení suchého kašle i k vykašlávání, při trávicích potížích, proti křečím, je silně antiseptická, močopudná, vhodná při depresích, migréně a potížích s krevním oběhem. Jako jedna z mála u nás venku pěstovatelných léčivek má zahřívací účinky (spolu s lípou a mateřídouškou, jinak spíše exotika jako zázvor, kurkuma, hřebíček, skořice) a zároveň pomáhá snižovat horečku. Zevně se používá na nehojící se rány. Používá se také v kosmetice, zejména éterický olej z ní, při výrobě zubních past a ústních vod. V kuchyni jako výborné koření samostatně nebo jako součást kořenicích směsí, např. provensálského koření či bouquet garni.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, lehká vápenitá živná půda. Nemá ráda jílovité, těžké půdy, kde může trpět plísní šedou (Botrytis cinerea), kořenovou hnilobou (Rhizoctonia) či alternárií (Alternaria brassicicola).

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C a po zakořenění dobře suchovzdorná, málo náchylná k chorobám při zajištění dostatečného odvodnění půdy.

PŮVOD: Belgie, Mons, vypěstoval ji někdy v letech 1750–1760 v zahradě svého letního sídla církevní hodnostář Hardenpont.

RŮST: v mládí bujný, později středně silný růst. Vytváří jehlanovitou, řidší korunu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete pozdě, je dobrým opylovačem pro jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Boscova fláše, Blumenbachova máslovka, Charneuská, Madame Verté, Hardyho máslovka, Clappova máslovka, Pařížanka, Williamsova, Trévouxská.

PLODNOST: pozdější, středně vysoká.

PLODY: velké, hrbolaté. Slupka je hrubá, nejprve světle zelená, později žlutá, s četnými rzivými lenticelami, někdy s načervenalým líčkem. Dužnina je bělavá, máslovitá, velmi jemná, sladkokyselá, příjemně kořenná.

DOZRÁVÁNÍ: sběr v říjnu, konzumně dozrávají v listopadu až prosinci, skladovatelné jsou do února.

VYUŽITÍ: zejména přímý konzum a na výrobu moštů, kompotů, destilátů a k sušení.

STANOVIŠTĚ: nižší a střední polohy, teplé a chráněné stanoviště; kypré, úrodné, hluboké půdy. V suchých půdách plody předčasně opadávají, v nevhodných podmínkách (ve studených půdách) plody trpí kaménčitostí.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná v dřevě, v mládí málo, méně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči strupovitosti, více vůči monilióze.

PŮVOD: Francie, Amiens, vyšlechtil školkař Jacques Lebel v roce 1825 jako neznámý semenáč, množený od roku 1849.

 
RŮST: velmi bujný, vytváří široce rozložité, na semené podnoži mohutné koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Bernské růžové, Baumannova reneta, Coxova reneta, Croncelské, Gdaňský hranáč, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Parména zlatá zimní, Ontario, Průsvitné letní.

 
PLODNOST: poměrně raná (4–5 let po výsadbě), bohatá až velmi bohatá, ale střídavá.

 
PLODY: velké až velmi velké (průměrně 180 g), ploše kulovité, jen mírně hranaté, nesouměrné, často s charakteristickým zavalem u stopky. Slupka je velmi mastná, zelenožlutá až světle žlutá s červenými proužky či tečkami, voní. Dužnina je nažloutlá, kyprá, jemná a velmi šťavnatá, na vzduchu rychle hnědne. Chuť je osvěžující kyselosladká, příjemná, ale méně výrazná, bez kořenitosti, čím později se plody sklízí, tím jsou chutnější.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň od poloviny září, dozrává od října, vydrží do Vánoc, nevadne, špatně se přepravuje, otlačuje se.

 
VYUŽITÍ: jedna z nejlepších odrůd na moštování, vhodná ke kuchyňskému zpracování, například i na marmelády, v menší míře k přímému konzumu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Preferuje lehčí, úrodné půdy. Je vhodná do velkých sadů se širokým sponem, kvůli širokým korunám nevhodná do alejí. Vhodná i do vyšších, ale před větrem chráněných poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevě i květu, méně trpí deštěm při kvetení. Silně odolná vůči padlí, středně vůči strupovitosti, zejména v uzavřených polohách, v teplých oblastech náchylnější vůči vlnatce krvavé. Z mokrých půd plody zevnitř hnijí.

PŮVOD: Maďarsko, Eger, KRF Výzkumná stanice pro vinařství a enologii, v r. 1963 ji vyšlechtili József Csizmazia a László Bereznai jako mezidruhového křížence odrůd Eger 2 (Villard Blanc) x Bouvier, registrována byla v Maďarsku v r. 1982. Je hybridem obsahujícím ve svém genetickém profilu tyto botanické druhy: 78,09 % Vitis vinifera, 1,56 % V. labrusca, 14,58 % V. rupestris, 3,13 % V. berlandieri, 2,64 % V. lincencumii.

 
RŮST: středně bujný. Raší pozdě. Dobře snáší řez na čípky. Optimální je střední vedení.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavní, kvete brzy.

 
PLODNOST: středně vysoká, 8–12 t/ha při cukernatosti 18–22 °NM a kyselinách 7–10 g/l a zatížení 50–60 oček na keř.

 
PLODY: hrozny jsou malé až středně velké (průměrně 100–250 g se 62 bobulemi), kuželovité s křidélky, řidší až středně husté. Bobule jsou středně velké (průměrně 1–2 g, 14–15 mm), kulaté. Slupka je zelenožlutá až zlatožlutá, na osluněné straně někdy hnědorůžová až bronzová, tečkovaná, pevná. Dužnina je rozplývavá, řídká. Chuť je neutrální, velmi příjemná, velmi sladká (průměrně 21,7 °NM, ale až 28 °NM).

 
DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, začátkem až v polovině září při sumě aktivních teplot 2600–2700 °C.

 
VYUŽITÍ: na výrobu moštu, jemného vína s mírně ovocným buketem podobným „chrupkám“ či Rulandskému bílému i k přímé konzumaci jako stolní hrozny.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, není příliš náročná na polohu a půdu, ale potřebuje dostatek vláhy. Vhodná do teplých, středně teplých či chráněných vyšších poloh pro pěstování révy.

 
ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorná ve dřevě (−25 až −27 °C), i když v nepříznivých letech na podzim hůře vyzrává ve dřevě, dobře regeneruje a obrůstá z podoček a spících oček. Díky pozdnímu rašení je dobře mrazuvzdorná i vůči pozdním jarním mrazům. Při nepříznivém počasí v době květu je náchylná ke sprchávání květů. Je vysoce odolná vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) (7 bodů z maxima 9 bodů), velmi vysoce vůči padlí révy (Plasmopara viticola) (9 bodů z maxima 9), odolná vůči botrytidě (Botrytis cinerea), náchylnější jen k červené spále révy (Pseudopeziza tracheiphila). Je vhodná k pěstování v ekologickém režimu.

PŮVOD: Francie, pravděpodobně ji na začátku 19. století vypěstoval zahradník Girault, známý také jako Larose, z pecky od něj vypěstované sladkovišně-sklenky Larose. Sladkovišeň je mezidruhový kříženec mezi třešní a višní a jeho podtyp je sklenka s plody se světle červenou slupkou a žlutou dužinou.

RŮST: v mládí silný, v plné plodnosti středně silný. Vytváří vysoké kulovité koruny s tenčími, převislými větvemi, středně zahušťuje. Má sklon k vyholování, takže vyžaduje adekvátní řez.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: třešně Hedelfingenská, Thurn Taxis (Schneiderova), Troprichterova.

PLODNOST: časná, středně vysoká, pravidelná za přítomnosti vhodných opylovačů a pokud nevymrznou květní pupeny či květy.

PLODY: jsou velké (průměrně 7-10 g), z 2 stran zploštělé, podlouhlé, nevyrovnané. Slupka je lesklá, jemná, "skleněná", žlutočervená, růžová a na plném slunci až červená, trpce kyselá, dá se snadno stáhnout. Dužina je bílo žlutá, řídká, měkká, rozplývavá, velmi šťavnatá, šťáva nebarví. Chuť je kyselosladká, lahodná, osvěžující, velmi dobrá až výborná se zvláštní kořenitou příchutí. Pecka se dobře odděluje od dužiny.

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, ve 4. třešňovém týdnu, tedy v 1. polovině července, často již koncem června či začátkem července, podobně jako Érdi bőtermő a Favorit. Plody se velmi snadno otlačují i ve větru již na stromě, i při a po sklizni. Sklízejí se na 2-3 krát.

VYUŽITÍ: výborná stolová odrůda vhodná zejména pro přímý konzum nebo domácí výrobu kompotů, méně vhodná na džemy či sirupy, protože málo barví.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před větrem, ale ne uzavřené. Je středně náročná na kvalitu půdy, preferuje úrodné, propustné a vlhčí půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých chráněných lokalit.

ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě, květních pupenech a květech, středně až silněji odolná vůči monilióze.