Test - ČR 12% DPH (Stromy, rastliny...)

PÔVOD: Východná Ázia: stredná Čína, Japonsko, Kórea na okrajoch lesov, pri vodných tokoch, v krovinách a medziach v nadmorskej výške od 300 do 1500 m n.m.

RAST: bujný, je to čiastočne opadavá liana dorastajúca aj do 12 m a vyžadujúca oporu, okolo ktorej sa môže ovíjať. Podľa lokality je buď opadavá alebo poloopadavá, teda na zimu opadáva aspoň časť listov. Má šedohnedú kôru posiatu výraznými lenticelami. Letorasty sú lysé, s fialovým nádychom. Listy má dlaňovito zložené, najčastejšie 5-početné s eliptickými až vajcovitými lístkami dlhými 3-6 cm, na líci tmavozelenými, na rube sivými. Na udržanie úrodnosti je potrebný predjarný rez, počas ktorého sa zakracujú minuloročné výhony na 7-15 pukov a na nich bude rodiť tento rok. Podobne ako pri broskyni si ponecháme aj čapíky (s 3-4 pukmi) z minuloročných výhonov, ktoré vytvoria plodný obrast nasledujúci rok.

OPEĽOVACIE POMERY: je cudzoopelivá, pravdepodobne hmyzom aj vetrom opelivá, jednodomá so samostatnými samčími a samičími kvetmi na jednej rastline. Kvety sú purpurovohnedé až červenopurpurové a voňajú sladko, čokoládovo, od toho je odvodené ich ľudové pomenovanie "čokoládový vinič". Samičie kvety neobsahujú nektáriá a sú asi dvojnásobnej veľkosti oproti samčím kvetom, ktoré sa tvoria na konci strapcov. Kvety rozkvitajú výrazne protogynicky, teda samičie kvety na tej istej rastline rozkvitajú skôr než samčie a nedochádza k prekryvu v čase kvitnutia, preto na dosiahnutie úrody treba 2 geneticky odlišné rastliny v dosahu do cca. 100 m, ktoré sa v čase kvitnutia prekryjú - rastlinu 1. typu a rastlinu 2. typu.

PLODNOSŤ: je veľmi skorá, už v 2. roku života, vo voľnej prírode nízka, ale pri pestovaní v sade môže byť vysoká a dosiahnuť až 30 t/ha v prvom roku plodnosti a až 60 t/ha v dospelosti (teda v 3-4 rokoch po výsadbe). Plodí už na jednoročnom dreve.

PLODY: stredne veľké (priemerne 3x4-6 cm), podlhovasté, usporiadané väčšinou po 3-5 ks v suplodí. Šupka je bledoružovofialová, hrubá (5-6,9 mm), horkastá, v plnej zrelosti praská. Vnútri je množstvo drobných semien obalených sladkou, svetlou, priesvitnou, gelovitou dužinou - arilom. Plody majú vysoký obsah vitamínu C, porovnateľný s kiwi.

DOZRIEVANIE: väčšinou počas septembra a októbra podľa lokality. V plnej zrelosti plody prasknú, ale to priláka hmyz a vtáky, takže optimálny čas zberu pre uskladnenie je asi 1 týždeň pred konzumnou zrelosťou, teda pred prasknutím, keď je už viditeľná šedá línia pozdĺž plodu v mieste, kde neskôr praskne. Po zbere plody v izbovej teplote vydržia uskladnené 2-3 týždne, v chladničke až 3 mesiace.   

VYUŽITIE: veľmi okrasná a rýchlorastúca (polo)stálozelená liana, ktorá rýchlo pokryje požadované plochy múrov, pergol, plotov apod. Listy, kvety aj plody sú veľmi dekoratívne a kvety krásne voňajú. Kulinárne využitie: Sladká, gelovitá dužina sa buď je zasurova priamo z plodov či v jogurte, zmrzline, pudingu alebo sa používa na výrobu džúsov a džemov. Horkastá šupka sa používa buď na zaváranie podobne ako uhorky alebo, najmä v japonskej kuchyni, sa plní a praží. Liečivé využitie: plody majú protizápalové, protinádorové a močopudné účinky, znižujú teplotu. Stonky, zbierané na jeseň a vysušené na neskoršie použitie, sa používajú vnútorne proti bakteriálnym a hubovým infekciám, infekciám močového traktu, menštruačných problémoch či na zlepšenie laktácie.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, preferuje dostatočne vlhkú, ale dobre ododnenú pôdu, ale je veľmi prispôsobivá rôznym podmienkam. Vhodná na pestovanie v teplých, stredne teplých aj chladných oblastiach.

ODOLNOSŤ: v dreve a pukoch je silne mrazuodolná do asi -29 až -34 °C. Mladé výhony môžu byť poškodené mrazom. U nás nezvykne trpieť chorobami ani škodcami.

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, původ odrůd neznámý, pravděpodobně se jedná o mix plnokvětých odrůd pryskyřníku asijského (Ranunculus asiaticus). Druh má původ na východě Středomoří až po západní Asii – od Řecka, Turecka a Kypru přes Sýrii, Jordánsko, Izrael až po Egypt a severní Libyi, Irák a Írán. Tam roste na křovinatých svazích a stráních, ve světlých lesích, nevyhýbá se ani skalám a útesům v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky kolem 600, ale i až 950 m n. m.

RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky a šířky asi 30-40 cm. Vysazuje se zejména v březnu až dubnu, případně v květnu do volné půdy. Před výsadbou je třeba hlízy namočit na 3-4 hodiny do vody. Při vysazení je třeba je přikrýt 3-5 cm vrstvou půdy a sázet na vzdálenost 10-15 cm. Po odkvětu a zaschnutí listů je třeba hlízy vyjmout ze země a uskladnit v chladné, ale bezmrazé místnosti, např. ve sklepě.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě alespoň částečně samosprašný, jednodomý s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivý. Kvete od konce května či od června do srpna, v mixu jsou pastelově růžově, lososově, oranžově kvetoucí odrůdy.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: zobákovité nažky.

DOZRÁVÁNÍ: v červenci a srpnu.

VYUŽITÍ: je vhodný jako okrasná teplomilná trvalka do truhlíků či záhonů v kombinaci s jinými pryskyřníky, ale i jinými cibulovinami či trvalkami. Je velmi vhodný i k řezu, při pravidelné výměně vody umí ve váze vydržet i 2 týdny. Celá rostlina je jedovatá.

STANOVIŠTĚ: slunečné až slabý polostín, chráněné před silným větrem. Půdu potřebuje výživnou, humózní, vlhkou, ale dostatečně odvodněnou.

ODOLNOST: hlíza je málo mrazuodolná, jen do -2 °C až -4 °C ve vlhké půdě, o něco více v suché. Nadzemní část snese jen krátkodobý lehký mráz kolem 0 °C. Je jen středně až méně odolný vůči zamokření a středně odolný vůči padlí, houbové či bakteriální hnilobě hlíz ve vlhkých podmínkách. Na mladých stoncích se ojediněle mohou objevit mšice.

PŮVOD: druh pochází ze Severní Ameriky, zejména východní části kontinentu, zejména USA, zasahuje však i na sever Mexika, do státu Chihuahua. Severní hranice rozšíření prochází jihem kanadského Ontaria. Roste tam v sladkovodních i brakických mokřadech, na březích vodních toků a ploch, v zaplavovaných zónách i v příkopech kolem cest, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky cca. 400 m. Odroda Pink Jake patří do série TOMA vyšlechtěné v Polsku, ve Gospodarstwo Ogrodnicze Tadeusz Kusibab.

 
RŮST: bujný, dorůstá do výšky 1,2-1,5 m přes sezónu. Je to vytrvalá bylina, přežívající v kořenu. Stonky a listy jsou tmavozelené, výrazně kontrastují s barvou květů. Stonek je přímý, lysý. Listy jsou střídavé, široce kopinaté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný s oboupohlavnými květy, opylovanými hmyzem. Květy jsou obrovské, výrazně růžové barvy s červenou základnou lístků. Kvetou od konce června do září.

 
PLODNOST: každoroční, pravidelná.

 
PLODY: vejcovité tobolky, dlouhé 14–35 mm.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: nádherná okrasná trvalka vhodná do menších i větších zahrad či parků. Květy jsou podobně jako květy jiných ibiškovců jedlé, chutnají jemně a mají mírně slizkou konzistenci a jemně hořkou dochuť. Spolu s listy a kořeny mají také léčivé účinky, konkrétně při zalití vroucí vodou či povaření tvoří mnoho slizu, který chrání sliznice dýchacího a trávicího traktu, takže jsou vhodné při infekcích dýchacích cest či dyzentérii.

 
STANOVIŠTĚ: slunečné, teplé, s úrodnou, propustnou a stále středně vlhkou půdou. Vhodný do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do asi -17,8 °C až -23,3 °C, po prvním mrazu na podzim doporučujeme seříznout na výšku asi 12 cm a zakrýt vrstvou suchého listí, pilin nebo chvojí. Snáší i vlhčí lokality.

PŮVOD: Nizozemsko, Rotterdam, arboretum Trompenberg, vyšlechtěna jako mezidruhový kříženec Agastache rugosa a Agastache foeniculum, vyšlechtil a vybral ji Gert Fortgens. V r. 2004 získala ocenění Great Plant Picks a také ocenění Royal Horticultural Society Award of Garden Merit.

RŮST: bujný, trvalka s přezimujícím kořenem, dorůstá do výšky 70 cm a šířky 50 cm.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jako kříženec je sterilní, ale velmi navštěvovaná opylovači. Kvete velmi dlouho, v červnu až říjnu velkým množstvím světle modrofialových květů.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi okrasná, léčivá i jedlá bylinka, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače, včetně včel, čmeláků a motýlů. Kulinární využití: květy a listy s vůní na pomezí anýzu, lékořice a máty se používají jako jedlá dekorace dezertů, do salátů, limonád, alkoholických míchaných nápojů. Také k ochucení kompotů, omáček, dresinků, bílého masa, ryb, zeleniny apod. Léčivé využití: čaj, tedy nálev z listů, působí protizánětlivě, antibakteriálně a protivirově. Stimuluje imunitní systém a používá se proti nachlazení, horečce, slabému srdci. Ulehčuje trávení, působí proti křečím a uklidňuje. Obklad z listů a stonků se používá k hojení popálenin.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dobře odvodněnou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C. Náchylnější k poškození pozdními jarními mrazíky a slimáky při rašení, jinak jen někdy trpí padlím či rzí.

PŮVOD: Eurasie, od střední Evropy až po Sibiř, Mongolsko, Čínu a Koreu. U nás se přirozeně vyskytuje v teplejších oblastech jen jako poddruh Allium senescens subsp. montanum (česnek sivý horský) a na Vihorlatu také jako poddruh Allium senescens subsp. glaucum.
RŮST: středně rychlý, dorůstá do výšky asi 30–40 cm a šířky 20 cm, vytváří trsy, kterými se rozšiřuje. Je to trvalka přezimující v cibuli. Cibule jsou relativně malé (cca 1 cm), úzké, kuželovité, listy má ploché, tuhé, lesklé, velmi dekorativní. Sázíme ho v hustotě 9–12 rostlin/m2, postupně sám výsadbu zahustí.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. Světle růžové květy kvetoucí od července do srpna vytvářejí hustá kulovitá květenství – takové růžové pingpongové míčky – obsypané opylovači.
PLODNOST: raná, pravidelná, vysoká.
PLODY: srdčité, nafouklé, většinou se 2 semeny, uspořádané do kulovitých plodenství.
DOZRVÁNÍ: v září až říjnu.
VYUŽITÍ: velmi okrasná, jedlá, léčivá a nektarodárná trvalka velmi atraktivní pro různé opylovače včetně motýlů v době, kdy většina cibulovin už odkvetla. Naopak odpuzuje například moly. Květy se dají použít i do kytiček a plodenství zase do sušených aranžmá. Kulinarické využití: jedlé jsou všechny části, nejchutnější jsou asi pikantní květy, které se dají jíst syrové, rozdělené na jednotlivé kvítky, jimiž zpestříme saláty, pomazánky, omáčky, ozdobíme chlebíčky či uvařená nebo upečená jídla, polévky. Nebo v nich obalíme např. sýrové kuličky. Květenství můžeme také obalit v řídkém těstíčku a rychle osmažit na způsob asijské tempury. Pikantní listy s mírně hořkou příchutí používáme syrové i vařené podobně jako květy. Cibulky můžeme kromě konzumace v čerstvém a vařeném stavu také nakládat do sladkokyselého nálevu. Léčivé využití: podobně jako jiné česneky obsahuje mnoho sirných sloučenin, které jim nejen dodávají charakteristickou vůni a chuť, ale při dlouhodobé konzumaci také pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi, tonizují srdce a oběhový systém.
STANOVIŠTĚ: slunné s propustnou hlinitopísčitou půdou. Je vhodný do nižších částí trvalkových záhonů, ale i do skalek, které oživí květy v létě, kdy je už většina skalniček odkvetlá. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v cibuli do -29 °C až -34 °C. Nemá závažné škůdce, listy mohou ožírat plzáci a slimáci. Jako prevenci proti zahnívání cibulek ho sázíme do propustné půdy.

PŮVOD: Francie, département Vendée, rozšiřovaná od třicátých let 19. století. Synonyma a cizí názvy: Beregriska zimní, Beurré de Luçon, Beurré gris d’hiver (nouveau), Graue Butterbirne.

RŮST: slabý až střední. Koruna je řidší a pod vahou úrody převisle rozkleslá.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná. Opyľovači nejsou jednotlivě ověřeni, všude plodí spolehlivě a bohatě v přítomnosti obecně dobrých opylovačů: Hardyho máslovka, Charneuská, Krivica.

PLODNOST: raná, vysoká, velmi pravidelná.

PLODY: středně velké, vejčitého tvaru, tvarově i velikostně vyrovnané. Hladká, matná slupka je zelená, výrazně pokrytá světle šedohnědou rzí. Dužnina je bílá, při slupce nazelenalá, jemná, velmi šťavnatá. Chuť je sladká až sladkokyselá, kořenitá.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. polovině října, konzumně dozrává od poloviny listopadu, vydrží do Vánoc, někdy až do února. Předčasně utržená a skladovaná v suchu vadne.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu, výrobě destilátu, moštování, výrobě džemu.

STANOVIŠTĚ: slunné a teplé, hluboké hlinité a teplé půdy, do teplých a chráněných středně teplých poloh, je nevhodná do vyšších poloh.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná, středně odolná vůči strupovitosti.

Mohutný, dlouhověký strom dorůstající do výšky 15–30 metrů a dožívající se několika set let. Koruna je široce rozložitá, její velikost závisí na stanovišti (v případě solitérního stromu je její šířka až 20 metrů, u stromu rostoucího v lese je koruna menší). Kůra je šedá, v mládí hladká, borka tmavohnědá a rozpukaná. Listy jsou 15–20 cm dlouhé, složené z 6–10 párů jednotlivých lístků se zoubkovaným okrajem, které jsou v mládí jemně chlupaté. Vrchní strana listů je tmavozelená, spodní světlezelená, na podzim se krásně zbarvují do žluta–oranžova–červena.

Strom kvete v květnu až červnu a květy jsou oboupohlavné, bílé, výjimečně i růžové, seskupené v chocholících. Plodnost je pozdní (ve věku 10–20 let), úrodnost bohatá.

Plod je kulovitá až hruškovitá malvice (velikost 2–4 cm), v době zralosti žlutá–červenožlutá–zelenkavě hnědá, tečkovaná. Dozrává koncem srpna až začátkem listopadu, podle lokality. Plod dozrává až po uhniličení, kdy se původní trpká chuť mění na příjemně sladkou, aromatickou. 

Plody jsou po uhniličkování vhodné k přímé konzumaci a jinak se používají k výrobě povidel, kompotů a velmi jemné a kvalitní pálenky – „oskerušovice”, dále k sušení (sušené plody lze pomlít a používat k dochucování), moštování. Dřevo oskeruše je velmi pevné, těžké, kvalitní a tvrdé, má krásnou kresbu a barvu, používalo se k výrobě hudebních nástrojů, vinných lisů, při výrobě nábytku (intarzie). Známé jsou i četné léčivé účinky plodů a květů.

Teplomilná a světlomilná dřevina, dobře se jí daří v úrodných, spíše sušších půdách, ve slunných oblastech a tam, kde se pěstuje réva vinná. Vysoká odolnost vůči mrazu (do -30 stupňů), vysoká odolnost vůči smogu a exhalacím.

Samosprašná. 

Oskeruše byly v minulosti využívány jako stromy určující hranici pozemků. Dnes je jejich výskyt ojedinělý, stávají se symbolem kulturního dědictví a díky své dlouhověkosti naším odkazem pro další generace.

PŮVOD: pravděpodobně Čína, Japonsko, Korea, Indie, Střední Asie a na Kavkaze ve světlých lesích a křovinách, na březích vodních toků, v Asii v pásmu od 300 do 2500 m n. m. V současnosti pěstovaná v mnoha částech světa, zplaňuje v Evropě i Severní Americe, i u nás.
RŮST: rychlý, je to vytrvalá bylina přezimující v kořeni, vysoká 70 cm, listy má široce čárkovité, dlouhé 70 cm a široké 2,5–3 cm, stvol je přímý.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými velmi dekorativními velkými, hvězdicovitými, plnými květy meruňkové barvy s nálevkovitou korunou, kvete od července.
PLODNOST: raná, při ponechání květů pravidelná.
PLODY: tobolky.
DOZRÁVÁNÍ: v září.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní trvalka atraktivní také pro opylovače. Kulinařní využití: Velmi mladé listy a výhonky jsou jedlé po uvaření a jsou příjemně nasládlé. Jedlé a velmi chutné, nasládlé, křupavé jsou také květy a květní pupeny – syrové nebo vařené. Dají se použít jako jedlá dekorace sladkých i slaných jídel, plnit sladkými i slanými náplněmi a jíst syrové nebo osmažené v těstíčku, zahušťují se jimi polévky. Lze konzumovat i jejich hlíznaté kořeny – syrové nebo vařené. Každý květ sice kvete jen právě jeden den, ale celá rostlina kvete i několik týdnů.
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunci tvoří více květů. Daří se jí ve většině půd včetně suchých, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou půdu s pH mezi 6 a 7. Daří se jí i v těžké jílovité půdě.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech.

PŮVOD: z Bosny a Srbska, v malém areálu na středním a horním toku řeky Driny. Tam jej v roce 1875 objevil prof. Pančić a sesbíraná semena rozeslal do evropských botanických zahrad. Ve své domovině roste na vápencových severních svazích v nadmořských výškách od 800 do 1500 m, společně například s buky, smrkem ztepilým, jedlí bílou a borovicí černou. V Srbsku je zákonem chráněn.

RŮST: rychlý, dosahuje výšky 25–30 m, šířky 5 m, má úzkou sloupovitou korunu. Větve jsou krátké, dolní jsou skloněné. Borka je šedohnědá, odlupující se kulatými šupinami. Pupeny jsou červenohnědé bez pryskyřice. Jehlice jsou dlouhé 5–20 mm, široké 1–2 mm, nápadně zploštělé, tupě špičaté, s krátce nasazenou špičkou, na líci tmavozelené lesklé, na rubu se 2 širokými bílými proužky. Jehličí větvičku hustě obaluje.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, silně cizosprašný, větrosnubný. Kvete v dubnu až květnu. Samčí šištice jsou světle červené, samičí purpurové.

PLODNOST: na jehličnan poměrně raná.

PLODY: šišky po 2–5 ks na větvičkách, dlouhé 3–6 cm, nejprve modravé či fialově purpurové, později skořicově hnědé. Okraj semenných šupin je vlnovitě zubatý. Drobné semeno má křidélko dlouhé 8 mm.

DOZRÁVÁNÍ: od října do listopadu.

VYUŽITÍ: Jedna z nejvyhledávanějších parkových dřevin. Svým úzkým vzrůstem se hodí i do zahrad. Dobře snáší i městské prostředí. Mladé samčí šištice ještě před dozráním pylu a otevřením jsou jedlé syrové nebo vařené. Používají se i k dochucení jídel, kterým dodávají kyselou pryskyřičnou příchuť. Jedlé jsou i tepelně upravené nezralé samičí šišky. Jejich střed je po opražení sladký a podobný sirupu. Jedlá jsou i syrová semínka, ale jsou příliš malá na čištění. Mladé výhonky bohaté na vitamín C se dají jíst syrové, naložit do medu, sirupu či octa nebo použít na čaj.

STANOVIŠTĚ: slunné, klidně i chladnější. Nemá zvláštní nároky na reakci půdy, snáší kyselou s pH od 4 do 6, ale ve své domovině i jinde se mu výborně daří i na vápenité půdě. Dobře snáší i studené, vlhké půdy či mělké půdy, na mělkých však nebývá dostatečně odolný vůči větru.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě (do -29 °C až -34 °C) i v mladých výhonech, protože ty se zpod ochranných šupin uvolňují poměrně pozdě v průběhu roku, vhodný i do mrazových kotlin.

Opadavý keř/strom s hustou, nepravidelnou korunou dorůstající do 10-12 m. Kvete v březnu až dubnu, jehnědy jsou elipsovité, samčí žluté, samičí zelenavé. Keř má rozsáhlý a dobře rozvinutý kořenový systém. Plod tvoří tobolka s ochmýřenou nažkou. Semeno dozrává v dubnu až květnu. Světlomilná, nenáročná na půdu. Dobře snáší i sušší období a výkyvy teplot. V České republice se vyskytuje od nížin až do hor (do 1700 m n.m.). Často osidluje mýtiny, výmoly, okraje lesů. Významná pro včelaře i jako krajinotvorný prvek. Důležitou úlohu hraje při obnově krajiny - je schopná tolerovat i znečištěné půdy a vázat těžké kovy.

PŮVOD: Středomoří, na V areál zasahuje až na Kavkaz a po Z Sibiř, kde roste na slunných a suchých stanovištích, rumovištích, mezích, železničních náspech, od nížin až po pahorkatiny. Zplaňuje v teplejších oblastech Z a střední Evropy, zavlečen byl i do Severní Ameriky.

 
RAST: rychlý. Polokeř, vysoký a široký 20–60 cm, se vzpřímenými, částečně dřevnatějícími větvičkami. Listy jsou bez řapíků, kopinaté, dlouhé 1-3 cm se silně aromatickými žlázkami.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzosnubný, s výrazně modrými květy uspořádanými v lichopřeslenech v úžlabí horních listů směřujícími jedním směrem. Kvete od července do září.

 
PLODNOST: pravidelná, každoroční, bohatá.

 
PLODY: hranaté, tmavohnědé tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: známá léčivá a kulinářská rostlina a zároveň okrasná a nektarodárná rostlina, která láká opylovače a užitečný hmyz. Lze použít i jako půdopokryvnou a protierozní rostlinu či nízký živý plot, dobře snáší řez. Kulinářské využití: silně aromatické listy a mladé výhonky či květy se používají čerstvé či sušené na ochucení salátů, polévek apod. Esenciální olej z rostliny se používá k dochucování jídel. Léčivé využití: kdysi byl považován za všelék, dnes je často nedoceněný. Používají se listy a kvetoucí nať jako čaj zejména proti suchému kašli a na ulehčení vykašlávání při nadměrné tvorbě hlenu při bronchitidě a dalších infekčních onemocněních dýchacích cest a při bolestech žaludku. Nemohou ho užívat těhotné ženy, protože ve velkých dávkách může způsobit potrat. Má antiseptické účinky, působí proti plynatosti, je cholagog, uklidňující, rozšiřuje cévy. Sbírá se během květu a suší na pozdější použití. Externě se používá obklad z čerstvých listů na hojení ran. Esenciální olej se používá v aromaterapii, nesmějí ho však užívat epileptici a nesmí se používat vnitřně bez lékařského dohledu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje lehkou, dobře odvodněnou, vápenitou půdu.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -25 °C až -29 °C, zejména v sušší půdě. Obvykle netrpí škůdci. Houbovým chorobám předcházíme umístěním do dobře odvodněné půdy v dostatečném sponu 60x60 cm. Po zakořenění je dobře suchovzdorný.

PŮVOD: Středomoří, pěstuje se v mnoha oblastech světa, v některých i zplaňuje (např. Makaronésie, jižní část Severní Ameriky).

 
RŮST: středně rychlý. Je to stálezelený polokeř, vysoký 40–200 cm, aromatický, bohatě větvený, s hustě olistěnými větvemi. Listy jsou vstřícné, bez řapíku, čárkovité, na rubu bíle chlupaté, velmi aromatické.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, s oboupohlavnými květy, opylovaný hmyzem, kvete opakovaně během roku, od února v teplejších oblastech až do října. Květy mají hluchavkovitý tvar a jsou bledě modré a velmi vonné.

 
PLODNOST: raná, pravidelná.

 
PLODY: tvrdky obsahující semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: velmi aromatická dřevnatá, medonosná a velmi okrasná bylinka používaná kulinárně i léčebně. Kulinární využití: mladé výhonky, listy a květy se jedí syrové i tepelně zpracované, čerstvé či sušené, nakrájené nadrobno nebo jako snítky, které se po dovaření odstraní. Listy mají velmi výraznou, hořkastou a pryskyřičnou chuť, květy jsou o něco jemnější. Používají se při dochucování polévek, dušených, pečených a grilovaných jídel, ale také sušenek, džemů či želé. Připravuje se z nich i voňavý čaj. Léčivé využití: listy, mladé výhonky i květy se používají ve formě čaje vnitřně i zevně. Působí antisepticky a protizánětlivě. Obsahují také flavonoid diosmin, který je účinnější než rutin při snižování lámavosti krevních vlásečnic, flavonoid rozmarol je zase silným antioxidantem. Celá rostlina působí i proti křečím a plynatosti, podporuje správnou činnost srdce a krevní oběh, dobré trávení a vylučování žluči. Je potopudná a zklidňuje, zároveň však působí povzbudivě. Zevně se používá do koupelí na podporu krevního oběhu a prokrvení končetin či při revmatismu. Voda destilovaná z květů se používá k výplachům očí. Nesmí se užívat v těhotenství v terapeutických dávkách, protože stimuluje dělohu. Jako jedna z mála bylinek zvyšuje krevní tlak. Podobně se používá i éterický olej získávaný destilací listů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s lehkou, sušší, dobře propustnou půdou, preferuje mírně vápenitou.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -10 °C až -15 °C při vzrůstu alespoň 40 cm. Důležité pro úspěšné přezimování je vyhnout se přemokření kořenů, proto se dobře pěstuje „pod okénkem“, kde je pod střechou chráněný před nadměrnou vlhkostí.

PŮVOD: Německo, Freiburg, Staatliches Weinbauinstitut Freiburg (Státní vinařský ústav ve Freiburgu), vyšlechtil ho v r. 1982 Norbert Becker jako křížence odrůd Cabernet Sauvignon x Solaris

 
RŮST: středně bujný. Raší brzy, současně s Pinot Noir. Doporučený je řez na 3–5 oček na m².

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, s oboupohlavními květy. Kvete krátce před Pinot Noir.

 
PLODNOST: činí 13,5–16 t/ha při cukernatosti 20 °NM a kyselinách 7,5–8,5 g/l.

 
PLODY: hrozny jsou středně velké, méně husté, podlouhlé, s volně nasazenými bobulemi. Bobule jsou středně velké, pevné. Slupka je silnější, pevná, tmavomodrá.

 
DOZRÁVÁNÍ: rané, začátkem až v polovině září (týden před Pinot Noir).

 
VYUŽITÍ: zejména na vína bohatá na barviva, aromatická, s vyšším obsahem taninů, s výraznými tóny lesního ovoce, typově podobná vínům z Cabernet Sauvignon, obvykle s ještě výraznější vůní. Mladší vína mají typickou kořenitost, jsou vhodná k delšímu zrání či barikování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, půda bohatá na živiny. Odrůda vhodná i do okrajových oblastí. Optimální místa pro dopěstování kvalitního hrozna jsou západní, jihozápadní svahy s celodenním sluncem a hluboké výživné půdy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný (do -21/-24 až -25 °C), dřevo dobře vyzrává, je náchylnější k pozdním jarním mrazům, protože brzy raší. Je výše odolný vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola), středně až výše vůči padlí révy (Plasmopara viticola) a vůči botrytidě (Botrytis cinerea).

Moštová odrůda vhodná pro výrobu červeného vína.
Středně silný růst. Hrozny jsou středně velké, podlouhlé, s volně nasazenými kulatými bobulemi střední velikosti a tmavomodré barvy. Dužina je sladká, osvěžující, lahodná. Vhodný pro výrobu červeného vína - chuť intenzivní, plná, s vůní černého rybízu a třešní. Dozrává na přelomu září - října. Slunečné stanoviště, střední polohy, půda hlinitá, s dostatkem vláhy a živin. Optimální místa pro dopěstování kvalitního hroznu jsou západní, jihozápadní svahy s celodenním sluncem a hluboké výživné půdy. Zimním řezem odstraňujeme vyrobené výhony z minulého roku. Odrůda dobře snáší kratší řez. Vysoká odolnost vůči mrazu a chorobám. Samoprašná odrůda. Původem z Německa, r. 1967, kříženec odrůd Diana x Chambourcin.

PŮVOD: Spojené království, Anglie, Sawbridgeworth, vyšlechtil ji školkař Thomas Rivers jako křížence odrůd Prince Englebert a Early Prolific. Její název v angličtině je (The) Czar, poprvé zaplodila v roce 1874 a byla pojmenována po ruském caru, který v tom roce navštívil Anglii.

 
RŮST: zpočátku a zvláště ve školce bujný, později zpomaluje. Vytváří pouze středně velké stromy zpočátku se štíhlými, vznešenými korunami, které se později mění na kulovité, když se větve rozklesávají pod váhou plodů. Plodné větvičky jsou krátké a dost křehké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem.

 
PLODNOST: raná, vysoká až nadměrná, pravidelná, v domácích podmínkách je vhodné dělat probírku.

 
PLODY: středně velké (průměrně 20 g), tvarově nepravidelné, některé podlouhlé, jiné kulatější, ke koncům buď zúžené nebo zakulacené. Slupka je jemná, kyselá, těžko se slupuje, je krásně ojíněná, pod ojíněním je černomodrá, při nadměrné úrodě a horším vyzrání zůstává načervenalá. Dužina je zelenožlutá až žlutá, místy průhledná, méně šťavnatá. Chuť je dobrá, sladká, podobná švestkové, ale méně výrazná. Pecka se od dužiny většinou dobře odděluje, jen při velkých úrodách a horším dozrávání hůře. Je to švestka.

 
DOZRÁVÁNÍ: rané, v první polovině srpna, někdy najednou, jindy postupně, sklízí se probírkou.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci, k zpracování tam, kde nevadí kyselá chuť slupky, tedy např. do džemů a povidel.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, kvůli vysoké plodnosti upřednostňujeme úrodné hlinité a dostatečně vlhké půdy, v sušší půdě stromy předčasně stárnou a plody jsou horší kvality. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu. Je středně tolerantní vůči šarce, projevuje se jen na listech.

PŮVOD: Spojené království, vyšlechtila ho v r. 1952 paní Pole z Lye End Nursery a pojmenovala ho na počest korunovace královny Alžběty II. Považuje se za mezidruhového křížence mezi řebříčkem tužebníkovým Achillea filipendulina a řebříčkem Achillea clypeolata.

RAST: vzpřímený, kompaktní, dorůstá do výšky 50-100 cm a šířky 40-60 cm. Je to krátkověká trvalka přezimující v podzemku. Má aromatické, matně šedozelené až stříbřité a jemně vykrajované listy, které tvarem připomínají kapradí. Stonky s okolíky květů jsou pevné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní, přesto atraktivní pro opylovače, s oboupohlavními, aromatickými, zlatožlutými květy uspořádanými do velkých okolíků, širokých až 10 cm a kvetoucích během dlouhého období od června do září.

PLODNOST: zřejmě žádná, rozmnožuje se vegetativně odnožujícími oddenky.

PLODY: zřejmě žádné.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: jako velmi okrasná trvalka do smíšených trvalkových záhonů v menších a větších zahradách, parcích a v městské výsadbě, buď samotný nebo lépe ve skupině 3 rostlin téže odrůdy (5-7 rostlin/m2). Krásně kontrastuje s fialově či modře zbarvenými druhy: kocúrníkem, levandulemi, šalvějemi, yzopem lékařským, zvonkem Sarastro. Doplní se pěkně i s řebříčkem obecním Paprika nebo s denivkou Stella de Oro. Zároveň je lákadlem pro opylovače včetně pestřenek. Tuhé, pevné stonky s květenstvími jsou ceněné k řezu do vázy za čerstva i na sušení. Podobně jako jiné druhy řebříčku má kvetoucí nať i léčivé účinky: zastavuje krvácení, mírní bolest, má protizánětlivé a antiseptické účinky.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dostatečně odvodněnou půdu zejména kvůli přezimování, zvládá i sušší, méně výživnou, štěrkovitou půdu, v příliš vlhké a výživné půdě nebo v polostínu se trsy mohou rozklesnout. Vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, ale potřebuje sušší půdu pro úspěšné přezimování, odolný vůči většině chorob a škůdcům, někdy může trpět padlím a mšicemi. Zajíci ani vysoká zvěř ho nepoškozují.

PŮVOD: Francie, 2. pol. 19. stol.

 
RŮST: zpočátku bujný, později slabší růst.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná. Vhodní opylovači: Konference, Pařížanka. Není dobrým opylovačem.

 
PLODNOST: raná, velká, každoroční.

 
PLODY: velké plody nepravidelného tvaru. Špička s krátkou stopkou je výrazně ohnutá. Slupka je lesklá, zelenožlutá, na slunné straně s červeným líčkem. Dužnina je bělavá, jemná, šťavnatá, rozplývavá. Chuť jemně kořenitá, sladkokyselá.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. pol. září, konzumní zralost ve 2. pol. září, skladovatelnost do října.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, výroba džemů, destilátu, moštu. Krátká skladovatelnost.
STANOVIŠTĚ: nižší a střední polohy, chráněné před větrem a mrazem, kvalitní a dobře zásobená půda.

 
ODOLNOST: menší odolnost vůči mrazu, střední odolnost vůči monilióze, mírná náchylnost ke strupovitosti.

PŮVOD: Nizozemsko.

RŮST: robustní, vytváří ploše kulovité, vzdušné trsy s malým počtem listů. Odnožuje slabě, nezahušťuje porost, který je přehledný, a proto se plody dobře sbírají.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.

PLODNOST: vysoká.

PLODY: jsou velmi velké, středně těžké (25–30 g), pravidelně kuželovité, oranžově červené. Mají často vzpřímený kalich a pod ním se často tvoří bílý límec. Plody jsou velmi pevné a pěkné na pohled. Jejich chuť je vynikající, velmi šťavnatá.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, od 2. červnového týdne do 2. červencového týdne, začíná týden po odrůdě Sonata a významně prodlužuje sezónu.

VYUŽITÍ: přímý konzum a mražení.

STANOVIŠTĚ: vyžaduje lehčí písčitohlinité půdy dobře zásobené živinami.

ODOLNOST: citlivější na plíseň šedou a padlí.

PŮVOD: původně jen v horách centrální části Balkánského poloostrova, v Makedonii, severním Řecku, Bulharsku, Albánii. V Albánii pravděpodobně již původní populace tohoto druhu zanikly. Ve 2. pol. 16. století se dostal do Istanbulu a odtud byl zaslán botanikovi Clusiovi do Vídně. Zejména během 17. století se dostal do zámeckých parků, alejí, zahradních restaurací. Dnes je rozšířen téměř po celé Evropě kromě severních částí, sekundárně i v mírném pásmu Severní Ameriky, v Asii na Dálném východě a na Novém Zélandu.

 
RŮST: rychlý, v dospělosti dosáhne 15 až 30 m, korunu má mohutnou, kulovitou, ve starším věku s převislými větvemi. Borka je hladká, věkem drsní a částečně se odlupuje v malých šupinách. Pupeny jsou silně lepkavé, červenohnědé. Dlaňovitě složené listy bývají pětičetné až sedmičetné na (až 27 cm) dlouhém řapíku, na okraji nepravidelně dvakrát pilovité, svěže zelené, lysé. Jizva po opadu listu nápadně připomíná koňské kopyto, z toho pochází i jeho druhové jméno.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: květy jsou oboupohlavné, uspořádané až po 90 kusech do vzpřímených kuželovitých hroznů, které připomínají svíčku. Kvetou během května a jsou opylovány jak hmyzem, tak větrem.

 
PLODNOST: pozdní (20 let po výsevu, cca. 16-17 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

 
PLODY: zelené kulovité ostnité tobolky s tmavohnědými semeny velkými 1 až 3 cm.

 
DOZRÁVÁNÍ: obvykle během října.

 
VYUŽITÍ: významná medonosná, parková a alejová dřevina. Plody se používají na výrobu mastí, balzámů či gelů proti křečovým žilám.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje hluboké a humózní půdy, ale snese i horší. S výjimkou horských oblastí lze u nás pěstovat všude.

 
ODOLNOST: toleruje exponované lokality a znečištění ovzduší. Je velmi mrazuodolný ve dřevě (do -29 °C až -34 °C), ale mladé výhony mohou poškodit pozdní jarní mrazy. Od konce 20. století ho napadá klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella), která způsobuje tvorbu velkých zaschlých skvrn na listech, případně jejich předčasný opad.

PŮVOD: Severní Amerika, oblast Pensylvánie, Nebrasky, Texasu a Missouri. V Evropě se poprvé objevila kolem roku 1700, pojmenována po botanikovi Johannovi Gottliebovi Gleditschovi. Beztrnná varianta se přirozeně vyskytuje v původní oblasti a dále se množí.

 
RŮST: středně bujný. Je to strom s řídkou korunou, dorůstá do výšky 20–30 m a šířky 15 m. Kůra je tmavošedá, později se odlupuje v plátech. Na rozdíl od původního trnitého druhu se na kmeni a starších větvích netvoří trny, které bývají v trnitém druhu jednoduché až trojdílné, lesklé, hnědé a velké. Listy jsou střídavé, jednou až dvakrát sudozpeřené. Jednotlivé světle zelené lístky jsou buď celokrajné nebo jemně vroubkované.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, opyluje se hmyzem. Jedna rostlina tvoří oboupohlavní i jednopohlavní květy. Žlutozelené květy v krátkých, cca 5 cm dlouhých, vzpřímených hroznech se objevují před rašením listů nebo i o něco později, nejčastěji v červnu.

 
PLODNOST: středně raná, v prvních 5-7 letech po výsadbě u jednotlivých stromů, kolem 10. roku v porostu. Je pravidelná a vysoká.

 
PLODY: zploštělé tmavé lusky, dlouhé 20-45 cm a silné až 2,5 cm. Obsahují oválná semena dlouhá asi 8-20 mm.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a zůstávají na stromě až do jara.

 
VYUŽITÍ: jako okrasný strom zejména do parků a alejí ve městech. Ve své domovině pomáhá předcházet erozi, používá se jako větrolam či v agrolesnictví jako krmivo pro dobytek. Semen jsou jedlá i pro lidi, mladá chutnají syrová jako hrášek, dají se i tepelně upravovat, mohou obsahovat až 30 % cukru. Pražená semena lze použít jako náhradu kávy. Dužnina mladých, křehkých lusků je sladká a dá se jíst syrová, použít k přípravě nápojů nebo z ní získat cukr, později při dozrávání hořkne. Dřevo je tvrdé a příležitostně se používá na výrobu nábytku či v řezbářství.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín. Je velmi přizpůsobivá z hlediska půdy, optimálně roste v úrodných, vlhkých, nivních či vápenitých půdách, ale snese širokou škálu půd od písčitých přes hlinité až po jílovité, kyselé i zásadité a i sušší půdy.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná do -28,9 °C až -34,4 °C. Snese i zhutnělé půdy, sucho, městské prostředí, zasolení půdy, znečištění ovzduší a krátkodobé zaplavení.

PŮVOD: Francie, Rouen, školka Boisbunelových, semenáč neznámého původu vysazený v roce 1845. Poprvé plodila v roce 1855. Synonyma: Krassanská, Bergamotka krasanská, Edelcrassane, Passe Crassane.

 
RŮST: v mládí středně bujný, později slabý. Tvoří malé jehlanovité koruny s hojnými, drobnými postranními větvemi a množstvím krátkého plodonosného obrostu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Dekanka Robertova, Dekanka zimní, Esperenova bergamotka, Pstružka, Williamsova.

 
PLODNOST: velmi raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké až velmi velké (průměrně 150-300 g, ale i 800 g), tvarem podobné až jablku, někdy jsou však k špičce protažené, povrch mají často zhranelý, někdy i s mělkou podélnou rýhou. Slupka je hrubá, matná, mírně drsná, při sklizni zelená, později žlutozelená, na slunci zlatá žlutá, s množstvím nerovnoměrných, světle rezavých lenticel, často jsou plody rezavé při kalichu, méně při stopce, někdy jsou rezavé celé plody. Dužina je nažloutlá, jemná, rozplývavá, šťavnatá. Chuť je výborná, sladká, jemně nakyslá, příjemně kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem října, co nejpozději, konzumně dozrává v prosinci až lednu, vydrží uskladněná až do března či dokonce dubna. Předčasně sklizená uvadne či dokonce ani nezměkne.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci jako lahůdka, ale i k všestrannému zpracování na džemy a povidla, výživy, destiláty, mošty, kompoty, na pečení a sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem, s teplou, propustnou, lehčí hlinitou půdou. V chladné, těžké, nepropustné půdě mají plody podřadnou chuť. Je vhodná jen do nejteplejších poloh, nejlépe chráněných zahrad a k zdem.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevě, málo mrazuodolná a dešťuodolná v květu, náročná na teplo. Silně odolná proti strupovitosti, trpět jí může jen v nevhodných polohách a letech. Je také silně odolná proti monilioze plodů. Vyhledává ji plodomorka hrušková (Contarinia pyrivora), zejména v zatravněných sadech.

PŮVOD: Belgie, Tournai, vyšlechtil ji kolem r. 1840 jako náhodný semenáč M. Norbert Daras de Naghin v Tournai nedaleko francouzských hranic, kde byla v r. 1858 představena na výstavě. Z genetických testů vychází, že je potomkem Hardenpontovy. Synonyma: Naghinova máslovka, Nanghinova máslovka, Nanghinova, Beurré de Naghin, Naghins Butterbirne, Nanghins. Butterbirne.

 
RŮST: bujný, vzpřímený. Vytváří široké pyramidální koruny. Charakteristický je její úzký tmavý list, který připomíná list rododendronu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale opylují ji zřejmě jiné hrušně kvetoucí ve stejnou dobu, např. Avranšská, Anglická bergamotka, Drouardova, Hardyho máslovka, Koporečka, Mechelenská, Pstružka, Salisburyova.

 
PLODNOST: raná, pravidelná, každý druhý rok vysoká.

 
PLODY: velké, baňaté až kulovité, téměř hladké. Slupka je hrubá, matná, tuhá, kožovitá, při sklizni zelená, v konzumní zralosti zelenožlutá, jemně tečkovaná, bez líčka. Dužina je bílá, často také nažloutlá, máslovitá, často jen polorozplývavá, šťavnatá. Chuť je příjemná, sladkokysele navinulá, mírně kořenitá. Náchylnost k otlačení je velmi malá, k hnědnutí dužiny malá, ke kamenitosti střední.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem října, konzumní zralost od prosince do února.

 
VYUŽITÍ: hlavně k přímé konzumaci, ale také k všestrannému zpracování na kompoty, mošty, výživy, džemy a povidla, destiláty, pečení a sušení. Dobře snáší přepravu nejen ihned po sklizni, ale i v době konzumní zralosti. Dobře se skladuje.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem. Vyžaduje dobrou, propustnou a dostatečně vlhkou a výživnou půdu. Je vhodná do teplých a středně teplých chráněných poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuodolná v dřevě, silně v květu. Je silně odolná proti monilióze, více odolná proti strupovitosti, která ji může potrápit v uzavřených, vlhkých, studených polohách.

PŮVOD: Německo, klášter Adersleben, v r. 1839 vyšlechtil zahradník Lichthardt na základě pověření úředníkem Meyerem jako křížence Kalvilu bílého zimního a zřejmě Cára Alexandra, ačkoliv bylo uváděno, že jedním z rodičů je Grávštýnské (to má ale velmi špatnou klíčivost pylu). Synonyma: Aderslebener Calville, Aderslebener Kalvill, Aderslebener Kalvill-Samling, Adersleber Calvil, Adersleber Calvill, Adersleber Kalvil, Adersleber Kalvill, Calville d'Adersleben, Kalvil Aderslebenskii.

RŮST: středně bujný, vytváří rozložité koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, opylován hmyzem, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Coxova reneta, Croncelské, Oldenburgovo, Parména zlatá zimní.

PLODNOST: brzká, vysoká, téměř pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (až 250 g), kalvilovitý tvar, žebrovité. Slupka je žlutá s hnědočerveným líčkem. Dužina je žluto-bílá, středně pevná, velmi křehká, jemná, velmi šťavnatá. Chuť je sladkokyselá, kořenitá, dobrá až vynikající.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. polovině října, konzumně dozrává od prosince, vydrží do března. Vyžadují vlhčí uskladnění, jinak vadnou.

VYUŽITÍ: především pro přímý konzum a pečení či výrobu pyré.

STANOVIŠTĚ: slunné, i otevřené, dobře snáší větrné polohy. Upřednostňuje hluboké, výživné, spíše lehčí, písčitohlinité půdy. V nepříznivých, jílovitých, těžkých půdách předčasně opadávají listy a plody se nevyvíjejí dobře a je náchylnější na rakovinu. Snese i chladnější polohy.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě, středně v květu, středně odolná vůči strupovitosti a padlí, méně odolná vůči spále růžokvětých (Erwinia amylovora).

PŮVOD: Evropa, Malá Asie. Druh hloh jednosemenný (Crataegus monogyna).

 
RŮST: pomalý. Tvoří trnitý, rozložitý keř nebo strom dorůstající do výšky 2–10 m. Kůra kmene je šedá až šedočerná, listy jsou tmavě zelené, střídavé, okrouhle vejčité, vícelaločnaté s hlubokými zářezy. Dobře snáší řez a tvarování, i v živých plotech, ale bez řezu v nich umí být plodnější (až cca 300 g/2,5 m2).

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete v květnu a červnu, květenství s 10–20 bílými květy jsou uspořádána do vzpřímených vrcholíků.

 
PLODNOST: raná (5–8 let po výsevu), v přítomnosti opylovače vysoká, květy obvykle nevymrzají.

 
PLODY: malé (5–11 x 4–7 mm), elipsovité až kulovité šarlatově červené malvice na krátké stopce, se suchou, moučnatou, chuťově mírně nahořklou dužninou a jedním tvrdým semenem uprostřed.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

 
VYUŽITÍ: Často se vysazuje do neproniknutelných živých plotů, mezí, ale je krásný i jako solitéra v zahradě či parku. Je na něj vázáno velké množství domácího hmyzu. Květy mají na začátku kvetení příjemnou vůni, která se ale později pro mnoho lidí stává nepříjemnou. Komu nevadí, může květy použít do sirupu či pudinku. Plody jsou důležitou potravou pro ptactvo. Syrové nejsou příliš chutné, ale dají se zpracovat na džemy, ovocné kůže, vysušit a pomlít a přidat k mouce či použít do čaje. Obsahují mnoho bioflavonoidů a působí pozitivně na krevní oběh, snižují krevní tlak a pomáhají obnovit normální srdeční rytmus, v kombinaci s ginkgem zlepšují prokrvení mozku. Rozšiřují cévy, působí proti křečím a uklidňujícím způsobem. Podobně působí i květy a spolu s plody se používají ve formě čajů nebo tinktur. Velmi chutné jsou čerstvě rozvité lístky s oříškovou příchutí v salátu. Sušené listy se dají použít jako náhrada čínského čaje, pražená semínka jako náhrada kávy.

 
STANOVIŠTĚ: světlomilná a teplomilná dřevina, poroste i v polostínu, ale tam nebude tak plodná. Obľubuje sice hlinitopísčité, odvodněné půdy, ale vůbec není náročný na půdu. Po dobrém zakořenění se mu daří i v těžké, mokré, jílovité či sušší půdě, kyselé či zásadité.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně suchovzdorný po dobrém zakořenění. Náchylný k bakteriální spále, strupovitosti.