Test - ČR 12% DPH (Stromy, rastliny...)

PŮVOD: Rusko, semenáč neznámý zřejmě z okolí Moskvy už z 18. století, kdy byla nazývaná Aporta. Na začátku 19. století ji přivezl školkař (James) Lee do Anglie, kde ji přejmenoval Alexander I. a odtud se rozšířila do světa. Synonyma: Kaiser Alexander, Alexander I., Aporta, Aporta Nalivia.

RŮST: bujný, tvoří široce rozvětvené, kulovité, později rozložité koruny. Je velmi dlouhověká.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete středně brzy a je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače např.: Ananasová reneta, Baumannova reneta, Bernské růžové, Cellini, Croncelské, Discovery, Gascoyneho šarlatové, Gdaňský hranáč, Golden Delicious, Hammersteinovo, Hrkáč soudkovitý, Jadernička moravská, Jonagold, Kalvil bílý zimní, Kidd's Orange, Landsberská reneta, Matčino, Melrose, Ontario, Parména zlatá zimní Peasgoodovo, Pinova, Reneta šarlatová, Spartan, Wealthy, Zuccalmagliova reneta atd.

PLODNOST: raná, vysoká, mírně střídavá, což se týče velikosti úrody.

PLODY: jsou velké až velmi velké (průměrně 230 g, ale i 600 g), široce tupě kuželovité. Slupka je jemná, lesklá, polomastná, světle žlutá až slámově, brzy celá překrytá červeným pruhováním a mramorováním. Dužnina je zelenobílá až bílá, pod slupkou nažloutlá, měkká, šťavnatá, na vzduchu jen málo hnědne. Chuť je sladkokyselá, jen jemně kořenitá.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, dozrává v říjnu, uskladněná v chladu vydrží do listopadu či prosince.

VYUŽITÍ: plody zejména na přímý konzumaci, sušení a další kuchyňskému využití jako pečení, výrobu přesnídávek, kompotů či džemů.

STANOVIŠTĚ: sluneční, chráněné před silnými větry, ale dostatečně vzdušné. Půdu  upřednostňuje lehčí, ale dostatečně vlhkou, nesnáší suchou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných, ale chráněných poloh, kde má i vyfarbenejšie a zdravšie plody.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, méně odolná vůči strupovitosti a monilióze plodů v polohách, kde se drží vlhký vzduch.

PŮVOD: ČR, Vřesice, vybral ji někdy před rokem 1954 Vilém Jašek jako cenný klon velmi staré odrůdy Panenské pěstované od nepaměti v Čechách a na Moravě. Na rozdíl od původní odrůdy má větší plody.

RŮST: růst zdravý, přímý. Je to strom s mohutnou a vznosnou, kulovitou korunou, spodní větve se mírně sklánějí.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně raně, dobře se opyluje a je dobrým opylovačem pro jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Bernské růžové, Coxova reneta, Jonathan, Landsberská reneta, Laxton's Superb, Malinové holovouské, Malinové hornokrajské, Matčino, Mclntosh, Ontário, Parména zlatá zimní, Red Delicious, Sudetská reneta, Watervlietské mramorované, Wagenerovo.

PLODNOST: středně raná, vždy po 2 až 3 letech velmi hojná.

PLODY: malé, častěji středně velké, nejčastěji tupě kuželovité, připomíná vajíčko zkosené z obou pólů, někdy je i kulaté. Slupka je lesklá, téměř celá souvisle červená, někdy červeně pruhovaná, při sklizni modravě ojíněná. V zastíněné polovině plodu prosvítá základní žlutozelená barva. Dužnina je bílá, pod slupkou někdy narůžovělá, jemná, hustá, šťavnatá, sladká až lehce nakyslá, příjemně vonná, výborná.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumní zralost v listopadu, skladovatelnost bez ztráty chuti do prosince, celkově až do dubna.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale výborná i k sušení (dužnina zůstává bílá), výrobě moštu, vína, destilátů. Velmi dobře snáší přepravu, v místě otlačení nehnije, jen zkorkovatí. Při skladování nevadne, nehnije.

STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené, ale chráněné před větrem, nižší i vyšší polohy. Půdy preferuje vápenité, hluboké, úrodné, dostatečně vlhké, snese i jílovité či hlinité promíchané se štěrkem, kde se jiným jabloním nedaří. V příliš kyprých náplavech má vyšší náchylnost k rakovině, v suchých půdách jsou plody drobné a opadávají. Vhodné jsou otevřené plochy, sady, velké zahrady, aleje.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě i květu, dobře odolná vůči padlí a strupovitosti. V uzavřených místech má náchylnost k rakovině, napadá ji vlnatka krvavá.

PŮVOD: Středomoří, pěstuje se v mnoha oblastech světa, v některých i zplaňuje (např. Makaronésie, jižní část Severní Ameriky).

 
RŮST: středně rychlý. Je to stálezelený polokeř, vysoký 40–200 cm, aromatický, bohatě větvený, s hustě olistěnými větvemi. Listy jsou vstřícné, bez řapíku, čárkovité, na rubu bíle chlupaté, velmi aromatické.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, s oboupohlavnými květy, opylovaný hmyzem, kvete opakovaně během roku, od února v teplejších oblastech až do října. Květy mají hluchavkovitý tvar a jsou bledě modré a velmi vonné.

 
PLODNOST: raná, pravidelná.

 
PLODY: tvrdky obsahující semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: velmi aromatická dřevnatá, medonosná a velmi okrasná bylinka používaná kulinárně i léčebně. Kulinární využití: mladé výhonky, listy a květy se jedí syrové i tepelně zpracované, čerstvé či sušené, nakrájené nadrobno nebo jako snítky, které se po dovaření odstraní. Listy mají velmi výraznou, hořkastou a pryskyřičnou chuť, květy jsou o něco jemnější. Používají se při dochucování polévek, dušených, pečených a grilovaných jídel, ale také sušenek, džemů či želé. Připravuje se z nich i voňavý čaj. Léčivé využití: listy, mladé výhonky i květy se používají ve formě čaje vnitřně i zevně. Působí antisepticky a protizánětlivě. Obsahují také flavonoid diosmin, který je účinnější než rutin při snižování lámavosti krevních vlásečnic, flavonoid rozmarol je zase silným antioxidantem. Celá rostlina působí i proti křečím a plynatosti, podporuje správnou činnost srdce a krevní oběh, dobré trávení a vylučování žluči. Je potopudná a zklidňuje, zároveň však působí povzbudivě. Zevně se používá do koupelí na podporu krevního oběhu a prokrvení končetin či při revmatismu. Voda destilovaná z květů se používá k výplachům očí. Nesmí se užívat v těhotenství v terapeutických dávkách, protože stimuluje dělohu. Jako jedna z mála bylinek zvyšuje krevní tlak. Podobně se používá i éterický olej získávaný destilací listů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s lehkou, sušší, dobře propustnou půdou, preferuje mírně vápenitou.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -10 °C až -15 °C při vzrůstu alespoň 40 cm. Důležité pro úspěšné přezimování je vyhnout se přemokření kořenů, proto se dobře pěstuje „pod okénkem“, kde je pod střechou chráněný před nadměrnou vlhkostí.

PŮVOD: Německo, Berlín, školka BBC Baumschulen, vyšlechtil ho Hans-Joachim Albrecht a uvedl na trh v roce 1983.

RŮST: bujný, bujnější než samičí odrůdy, vzpřímený, ale dobře zvládá řez a lze tvarovat i do živého plotu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samčí, opylovací odrůda s vysokou násadou samčích květů. Vytváří mnoho klíčivého pylu, opylí asi 6 samičích rostlin - podle rozmiestnenia a prevládajúcich vetrov. Kvete středně dlouho - od března do dubna.

PLODNOST: neplodí.

PLODY: neplodí.

DOZRÁVÁNÍ: neplodí.

VYUŽITÍ: univerzální opylovač, opylí všechny samičí odrůdy. Listy obsahují vitamín C, antioxidanty a bioflavonoidy, větvičky i serotonín, čaj z nich se používá p ri nachlazení.

STANOVIŠTĚ: nenáročná dřevina, vyžaduje sluneční stanoviště, propustnou půdu, dostatek prostoru - spon volíme 3x4 m.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorná odrůda (do -34 °C), odolná vůči choroby a škůdcům.

PŮVOD: Francie, nalezena v r. 1863 jako mutace odrůdy Chrupka bílá. Synonyma a cizí názvy: Chrupka červená, Rotgutedel, Fendant rosé, Chasselas rosé.

RŮST: bujný, s poléhavými letorosty. Raší brzy, hned po nejranějších odrůdách. Listy jsou středně velké, středně až hluboce vykrajované, pětiúhelníkové až vejčité, má výrazně dlouhé úponky. Dobře vyzrává ve dřevě. Řežeme na 6–8 oček na m2.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavní, kvete přibližně v polovině června či dříve, je náchylnější k opadu květů v případě chladného a deštivého počasí.

PLODNOST: průměrně 10–13 t/ha.

PLODY: hrozny jsou středně velké (průměrně 152 g), válcovitě kuželovité, s rozvětveným hlavním vřetenem, středně husté. Bobule jsou středně velké (průměrně 15–19 mm, 2,1 g), kulaté. Slupka je růžová až tmavě červená, velmi tenká, ale středně pevná až pevná s ojíněním a průsvitnými skvrnami. Dužnina je středně pevná, šťavnatá, se semeny. Chuť je sladká, plná. Cukernatost je 16–18 °NM, obsah kyselin 7–7,5 g/l.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, začátkem září, před Chrupkou bílou.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a výrobě moštů. Méně se používá k výrobě vín, protože mošt z ní je intenzivněji červený.

STANOVIŠTĚ: slunné. Vhodná do všech půd, ale nejlepší kvality dosahuje v teplých polohách na slunných svazích a dostatečně hlubokých půdách zásobených živinami. V silně vápenitých půdách trpí chlorózou. Hůře snáší delší sucho.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě a pupenech v zimě až do -17 °C (vysoká v rámci Vitis vinifera), citlivější je na pozdní jarní mrazíky. Vyšší odolnost vůči padlí révy (Plasmopara viticola) a vůči botrytídě (Botrytis cinerea), menší vůči peronospoře – plísni révy (Plasmopara viticola).

PŮVOD: východní část Severní Ameriky, od J části kanadského Ontaria až po Floridu, Texas a SV Mexiko, kde roste na středně vlhkých stanovištích podél vodních toků, ve smíšených lesích a na jejich okrajích, ale i na sušších, křovinatých svazích s jižní orientáciou a v kaňonech. Na západního straně kontinentu ho strieda druh judášovec západní (Cercis occidentalis).

RŮST: středně bujný. Je to opadavý keř až strom, dorůstající do výšky až 8-10 (někdy až 12) m a šířky 6-10 m. Kmen má většinou křivý, korunu širokou, borka je tmavošedá až hnědá, hladká, později rozbrázděná. Listy rostou střídavě, se stopkou, jsou široce vejčité až srdčité, se špičkou na konci, dlouhé 6-11 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašný, opylovaný hmyzem, jednodomý s oboupohlavnými květy. Rozkvétá v dubnu až květnu (červnu) množstvím růžových či purpurových květů tvarově typických pro čeleď bobovité po 4-8 ks na starých větvích nebo i přímo na kmeni ještě před olistěním.

PLODNOST: raná až středně raná, ve věku 4-7 let, v případě přítomnosti geneticky odlišných jedinců je vysoká a pravidelná. 

PLODY: středně velké lusky (průměrně 6-8 cm x 1,5 cm) dozrávající ze zelené do vínově hnědé barvy. Obsahují průměrně 6-8 kulatých semen.

DOZRÁVÁNÍ: během října, vydrží na stromě po celou zimu.

VYUŽITÍ: je to keř či strom velmi dekorativní zejména na jaře, když je doslova obalený výrazně růžovými či purpurovými květy, ale i později srdčitými listy a množstvím lusků, které ho zdobí i během zimy. Je vhodný zejména do zahrad, parků, městské zeleně, ale i do včelnic. Kulinární využití: květy se jedí syrové, mají příjemnou nakyslou chuť a obsahují mnoho vitamínu C, lze je použít na ozdobu salátů, dezertů či obložených chlebíčků. Pupeny se dají nakládat či použít jako náhrada kapary. Léčivé využití: čaj z lyka je velmi trpký, používá se proti horečce, průjmu a dyzentérii. Technické využití: kůra mladých větví se dá použít v košíkářství. Dřevo je těžké a pevné, lze použít v řezbářství.

STANOVIŠTĚ: preferuje sluneční, ale snese i slabý polostín. Daří se mu ve většině půd, pokud nejsou zamokřené, preferuje hluboké písčitohlinité. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě až do -28,9 až -34,4 °C. Květy a mladé listy jsou náchylné na zmrznutí. Dobře snáší znečištění ovzduší a vysoké teploty. V chladnějších lokalitách, kde nestihne dobře vyzrát dřevo, je náchylný k poškození houbou hlívou červenou (Nectria cinnabarina).

Zdroj fotografií: plants.ces.ncsu.edu, www.treesandshrubsonline.org.

PŮVOD: ČR, Kyjovice, krajová odrůda z Ostravska. Matečný strom se nacházel v bývalé zámecké zahradě v Kyjovicích, odrůdu šířil J. Kupka.

RŮST: zdravý, středně bujný, vytváří koruny zpočátku vzpřímené, později široké, méně pravidelné s převisajícími větvemi.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení to mohou být např. následující: Aker, Batul, Červené tvrdé, Čistecké lahůdkové, Hammerstein, Hájkova muškátová reneta, Jadernička moravská, Krasokvět žlutý, Solivarské ušlechtilé, Spartan, Šampion, Švýcarské oranžové, Wesenerovo, Zvonkové.

PLODNOST: raná, středně vysoká, každý druhý rok vyšší.

PLODY: středně velké až menší (průměrně 160 g, 70 × 60 mm), ploše kulovité, pravidelné, jen málo hranaté. Slupka je pevná, tuhá, hladká, pololesklá,
citrónově žlutá s hnědavě červeným líčkem, často mramorovaným, po celém plodu rzivé i bílé tečky, vybarvuje se až na jaře. Dužnina je pevná, šťavnatá, křupavá, často zelenavá, na vzduchu jen nepatrně hnědne. Chuť je sladkokyselá, bez výraznější kořenitosti, jemně aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň začátkem října, konzumně dozrává v lednu, vydrží do dubna. Plody předčasně nepadají a při skladování nevadnou.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu a kuchyňskému zpracování (pečení, výroba přesnídávek).

STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené, i větrnější, je méně náročná na půdu. Vhodná i do vyšších poloh, nemá ráda uzavřené polohy, kde se drží vlhký vzduch. 

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, středně odolná vůči padlí, méně odolná vůči strupovitosti.

PŮVOD: od Evropy po Írán a severní Alžírsko, přičemž se vyskytuje od střední a jižní Anglie, jižního Švédska a Dánska na severu, po Pyreneje, Sicílii, Řecko a Turecko až po Kavkaz na jihu. Izolované výskyty se nacházejí v pohoří Atlas v severní Africe. Druh dosahuje své východní hranice rozšíření ve Voroněžské oblasti v Rusku, na Krymském poloostrově, na Kavkaze a na jižních březích Kaspického moře. Na Slovensku a v Česku se vyskytuje od nejnižších poloh do cca. 800 m.n.m. zejména ve světlých bukových či dubohabrových lesích, ale také v teplejších dubových suchých lesích s dubem pýřitým či v lužních lesích s jasanem a dubem letním.

RŮST: strom s nepravidelně širokou, hustou korunou, dorůstající do výšky 15-25 m. Výjimečné jedince mohou dosáhnout téměř 30 m s průměrem kmene 90 cm a dožívají se 250–350 let. Kůra je hnědá, borka žlutošedá až hnědošedá, rozpukaná. Větvičky mají často korkové lišty. Světlezelené listy jsou jednoduché, dlanitě laločnaté, 3-5-zářezové, tupě až okrouhle laločnaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, ale převážně cizosprašný, hmyzem opylován, často funkčně dvoudomý v důsledku redukce jednoho z pohlaví u morfologicky oboupohlavných květů. Žlutozelené květy vyrůstají ve vzpřímených latách na konci větviček a kvetou v dubnu až květnu.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: křídlaté dvojnažky, přičemž vnitřní okraj křídel svírá přímý úhel. Křídla jsou lysá, nazelenalá až načervenalá, v zralosti žlutohnědá. Nažky jsou ploché, hnědé barvy.

DOZRÁVÁNÍ: je středně pozdní až pozdní, koncem září a od poloviny října jsou rozšiřovány větrem.

VYUŽITÍ: okrasné využití: je to dekorativní strom vhodný do stromořadí, alejí, parků, větrolamů či mezí, ale také do živých plotů, jelikož velmi dobře snáší řez. Kulinární využití: květy produkují množství pylu a nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelnic. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, která se dá uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Léčivé využití: kůra snižuje cholesterol a odvar z ní se dá použít i na výplach bolavých očí. Technické využití: Jeho dřevo je nejtvrdší a nejhustší z evropských javorů, je jemnovláknité, houževnaté, pružné, těžko štěpitelné, s bledou načervenale hnědavou barvou a s hedvábným leskem. Používá se na nábytkářství, soustružení a řezbářství, či na výrobu dechových hudebních nástrojů, ačkoli častěji se zpracovává jen na palivové a papírenské dřevo navzdory své vysoké kvalitě.

Stanoviště: slunečné nebo slabý polostín. Je to poměrně teplomilná dřevina, oblibuje živné, dobře odvodněné půdy, snese ale i jílovité a vápenaté půdy do pH 8, nemá rád půdy kyselejší než pH 6. Na teplých a suchých stanovištích rostou spíše jedinci keřovitého charakteru. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých poloh, ale i chladnějších.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně větruodolný a po zakořenění dobře odolný vůči suchu, horku, znečištěnému ovzduší.

PŮVOD: původně jen v horách centrální části Balkánského poloostrova, v Makedonii, severním Řecku, Bulharsku, Albánii. V Albánii pravděpodobně již původní populace tohoto druhu zanikly. Ve 2. pol. 16. století se dostal do Istanbulu a odtud byl zaslán botanikovi Clusiovi do Vídně. Zejména během 17. století se dostal do zámeckých parků, alejí, zahradních restaurací. Dnes je rozšířen téměř po celé Evropě kromě severních částí, sekundárně i v mírném pásmu Severní Ameriky, v Asii na Dálném východě a na Novém Zélandu.

 
RŮST: rychlý, v dospělosti dosáhne 15 až 30 m, korunu má mohutnou, kulovitou, ve starším věku s převislými větvemi. Borka je hladká, věkem drsní a částečně se odlupuje v malých šupinách. Pupeny jsou silně lepkavé, červenohnědé. Dlaňovitě složené listy bývají pětičetné až sedmičetné na (až 27 cm) dlouhém řapíku, na okraji nepravidelně dvakrát pilovité, svěže zelené, lysé. Jizva po opadu listu nápadně připomíná koňské kopyto, z toho pochází i jeho druhové jméno.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: květy jsou oboupohlavné, uspořádané až po 90 kusech do vzpřímených kuželovitých hroznů, které připomínají svíčku. Kvetou během května a jsou opylovány jak hmyzem, tak větrem.

 
PLODNOST: pozdní (20 let po výsevu, cca. 16-17 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

 
PLODY: zelené kulovité ostnité tobolky s tmavohnědými semeny velkými 1 až 3 cm.

 
DOZRÁVÁNÍ: obvykle během října.

 
VYUŽITÍ: významná medonosná, parková a alejová dřevina. Plody se používají na výrobu mastí, balzámů či gelů proti křečovým žilám.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje hluboké a humózní půdy, ale snese i horší. S výjimkou horských oblastí lze u nás pěstovat všude.

 
ODOLNOST: toleruje exponované lokality a znečištění ovzduší. Je velmi mrazuodolný ve dřevě (do -29 °C až -34 °C), ale mladé výhony mohou poškodit pozdní jarní mrazy. Od konce 20. století ho napadá klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella), která způsobuje tvorbu velkých zaschlých skvrn na listech, případně jejich předčasný opad.

PŮVOD: z Bosny a Srbska, v malém areálu na středním a horním toku řeky Driny. Tam jej v roce 1875 objevil prof. Pančić a sesbíraná semena rozeslal do evropských botanických zahrad. Ve své domovině roste na vápencových severních svazích v nadmořských výškách od 800 do 1500 m, společně například s buky, smrkem ztepilým, jedlí bílou a borovicí černou. V Srbsku je zákonem chráněn.

RŮST: rychlý, dosahuje výšky 25–30 m, šířky 5 m, má úzkou sloupovitou korunu. Větve jsou krátké, dolní jsou skloněné. Borka je šedohnědá, odlupující se kulatými šupinami. Pupeny jsou červenohnědé bez pryskyřice. Jehlice jsou dlouhé 5–20 mm, široké 1–2 mm, nápadně zploštělé, tupě špičaté, s krátce nasazenou špičkou, na líci tmavozelené lesklé, na rubu se 2 širokými bílými proužky. Jehličí větvičku hustě obaluje.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, silně cizosprašný, větrosnubný. Kvete v dubnu až květnu. Samčí šištice jsou světle červené, samičí purpurové.

PLODNOST: na jehličnan poměrně raná.

PLODY: šišky po 2–5 ks na větvičkách, dlouhé 3–6 cm, nejprve modravé či fialově purpurové, později skořicově hnědé. Okraj semenných šupin je vlnovitě zubatý. Drobné semeno má křidélko dlouhé 8 mm.

DOZRÁVÁNÍ: od října do listopadu.

VYUŽITÍ: Jedna z nejvyhledávanějších parkových dřevin. Svým úzkým vzrůstem se hodí i do zahrad. Dobře snáší i městské prostředí. Mladé samčí šištice ještě před dozráním pylu a otevřením jsou jedlé syrové nebo vařené. Používají se i k dochucení jídel, kterým dodávají kyselou pryskyřičnou příchuť. Jedlé jsou i tepelně upravené nezralé samičí šišky. Jejich střed je po opražení sladký a podobný sirupu. Jedlá jsou i syrová semínka, ale jsou příliš malá na čištění. Mladé výhonky bohaté na vitamín C se dají jíst syrové, naložit do medu, sirupu či octa nebo použít na čaj.

STANOVIŠTĚ: slunné, klidně i chladnější. Nemá zvláštní nároky na reakci půdy, snáší kyselou s pH od 4 do 6, ale ve své domovině i jinde se mu výborně daří i na vápenité půdě. Dobře snáší i studené, vlhké půdy či mělké půdy, na mělkých však nebývá dostatečně odolný vůči větru.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě (do -29 °C až -34 °C) i v mladých výhonech, protože ty se zpod ochranných šupin uvolňují poměrně pozdě v průběhu roku, vhodný i do mrazových kotlin.

Moštová odrůda vhodná pro výrobu červeného vína.
Středně silný růst. Hrozny jsou středně velké, podlouhlé, s volně nasazenými kulatými bobulemi střední velikosti a tmavomodré barvy. Dužina je sladká, osvěžující, lahodná. Vhodný pro výrobu červeného vína - chuť intenzivní, plná, s vůní černého rybízu a třešní. Dozrává na přelomu září - října. Slunečné stanoviště, střední polohy, půda hlinitá, s dostatkem vláhy a živin. Optimální místa pro dopěstování kvalitního hroznu jsou západní, jihozápadní svahy s celodenním sluncem a hluboké výživné půdy. Zimním řezem odstraňujeme vyrobené výhony z minulého roku. Odrůda dobře snáší kratší řez. Vysoká odolnost vůči mrazu a chorobám. Samoprašná odrůda. Původem z Německa, r. 1967, kříženec odrůd Diana x Chambourcin.

Opadavý keř/strom s hustou, nepravidelnou korunou dorůstající do 10-12 m. Kvete v březnu až dubnu, jehnědy jsou elipsovité, samčí žluté, samičí zelenavé. Keř má rozsáhlý a dobře rozvinutý kořenový systém. Plod tvoří tobolka s ochmýřenou nažkou. Semeno dozrává v dubnu až květnu. Světlomilná, nenáročná na půdu. Dobře snáší i sušší období a výkyvy teplot. V České republice se vyskytuje od nížin až do hor (do 1700 m n.m.). Často osidluje mýtiny, výmoly, okraje lesů. Významná pro včelaře i jako krajinotvorný prvek. Důležitou úlohu hraje při obnově krajiny - je schopná tolerovat i znečištěné půdy a vázat těžké kovy.

PŮVOD: Japonsko, zejména ostrov Hokkaido, kde je často pěstován v odrůdách. Jde konkrétně o semenáč odrůd druhu Juglans ailanthifolia var. cordiformis, tedy ve vedeckej terminológii ořechu pajaseňolistého var. srdcotvarého, konkrétně odrůd Simcoe (80 %), Jewelbox a Stealth.  

RŮST: bujný, botanický druh dorůstá do výšky až 25 m v dobrých podmínkách, semenáče kulturních odrůd mohou být menší. Vytváří široce rozložitou, silně rozvětvenou korunu. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, větrem opylovaný, jednodomý se samičími a samčími květy. Málokdy se překrývá čas kvetení samčích a samičích na dosažení úrody je třeba vysadit alespoň 2 nebo četná semenáče či skombinovať s odrůdami. Vhodné opylovače: Imshu, případně Kalmar, Shubert.

PLODNOST: pozdější, vysoká, pravděpodobně mírně alternuje v 2-3-letých cyklech.

PLODY: zploštěle vejčité plody v plstnatej, lepkavé rubine po až 20 ks ve vajcovitom hroznu. Ořechy jsou variabilnej velikosti, ale podle rodičů velké, srdčitého, pravděpodobně širšieho tvaru. Skořápka je pravděpodobně po rodičoch tenčí a dobře louskatelná i louskáčkem Drosselmeyer. Jádro dobře vyplňuje skořápku a je také srdčitého tvaru. Chuť je výborná, sladká, máslovitá, někomu připomíná mandle či dokonce para ořechy.  

DOZRÁVÁNÍ: středně časné až pozdní (asi 2 týdny po odrůdě Imshu), tedy kolem poloviny října.

VYUŽITÍ: jádra zejména na přímý konzumaci, ale i cukrářskému využití (nejen mleté ořechy, ale i vcelku, díky tvaru jádra je velmi dekorativní). Skořápky využitelné na dekorativní účely - náušnice, prívesky apod.

STANOVIŠTĚ: sluneční, chráněné před silným větrem, nejlépe s hlubokou, vlhkou, ale dobře odvodněnou, hlinitou půdou, preferuje mírně zásaditou půdu. V rámci rodu Juglans je tento druh najmrazuodolnejší, tedy vhodný do teplých, středně teplých i chladných chráněných poloh. 

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorný v dřevě, raší i rozkvétá později než ořechy královské, takže lepší uniká pozdním jarním mrazům, ale květy může poškodit už teplota kolem -2 °C.

PŮVOD: Slovensko, Čachtice, sad Kút, zřejmě náhodný semenáč, případně získaný jako potomek slivoně dovezené z Bosny ve 40. letech 19. století čachtickým farářem Urbanovským. V Čachticích byla známá pod jménem „ščepená“ a šířil ji zejména Jozef Masárik. Poprvé na ni veřejně upozornil Jozef Linduška v časopise Slovenské ovocinárstvo, věděl o ní už před ním státní inspektor ovocnářství Viktor Buchta, který jí vybral také jméno. 

RŮST: v mládí bujný, ale brzy vstupuje do plodnosti, takže brzy slábne a tvoří menší, nepravidelnější, často až vidlicovité koruny. Má elipsovité, tmavě zelené listy a bílé, měkké dřevo, čímž se liší od Bystrické, která má listy světle zelené a dřevo červené a tvrdé.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete několik dní před Bystrickou.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, střídavé velikosti bez usměrnění řezem a přihnojování, jen zřídka vynechá. Dospělý strom urodí i 200 kg ovoce.

PLODY: jsou středně velké až velké, břichatější. Slupka je modrošedá. Dužnina je zelenožlutá, šťavnatá, polotuhá, na dobrém stanovišti se při dozrávání lehce odděluje od pecky. Chuť je mírně kořenitá, sladkokyselá.

DOZRÁVÁNÍ: rané, koncem července, začátkem srpna.

VYUŽITÍ: plody na přímý konzum, ale také na zpracování na kompoty, džemy, povidla, přesnídávky, pečení či sušení a na výborný destilát.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dostatečně vlhkou a úrodnou půdou kvůli vysoké plodnosti.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně v květu. Je středně až více tolerantní vůči šarce a středně až více odolná vůči monilióze plodů (Monilinia laxa).

PŮVOD: Kanada, Vineland, Horticultural Research Institute of Ontario, vyšlechtěna v roce 1967 jako kříženec odrůd Imperial Epineuse a Grand Duke.

 
RŮST: středně bujný až bujný, habitus vzpřímený až polorozložitý, později až rozložitý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy až pozdě. Vhodní opylovači: Stanley, Opal, Císařská, Čačanská rodná, Duranzia, Hamanova.

 
PLODNOST: raná až středně raná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké až velmi velké, elipsovité, nesymetrické. Slupka je tenká, ojíněná, pod ní fialovomodrá. Dužina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je nakysle sladká, při plném vyzrání sladká až velmi sladká, velmi aromatická, velmi dobrá až vynikající. Dužina může v horších letech na pecce částečně držet. Je to poloslivka.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, asi 7 dní před Bystrickou, tedy koncem srpna a začátkem září.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci, ale i ke všestrannému zpracování na kompoty, džemy, povidla, destiláty, k pečení či sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje úrodnou, dostatečně vlhkou, hlinitou půdu. Vhodná do teplých a středně teplých pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu, méně tolerantní vůči šarce, na listech málo projevů, na plodech více, je náchylnější na poškození plodů moniliovou hnilobou (Monilinia fructigena), plody při vyšší úrodě je nutné probírat, protože plodí v trsech.

PŮVOD: Lotyšsko, vyšlechtil ho Pauls Sukatniks, v roce 1964 urobil selekci z křížení odrůd Jubilejnaja Novgoroda x (Smuglyanka x Dvietes Zila). Je komplexním mezidruhovým křížencem mezi Vitis vinifera, Vitis labrusca a Vitis amurensis.

RŮST: velmi bujný. Listy má velké, trojlaločné, zelené. Dřevo velmi dobře vyzrává před zimou. Pozdě raší.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný s oboupohlavnými květy. Kvete pozdě.

PLODNOST: raná, asi 2 roky po výsadbě, vysoká, přibližně 12 kg/keř při dospělém keře. 

PLODY: hrozny jsou středně velké (350-450 g), kuželovité až válcovité, volné s  30-35 bobulemi. Bobule jsou středně velké až velké (průměrně 6-7 g), kulaté, modré až černé, pokryté voskovitým modrým ojíněním. Slupka je pevná, pružná. Dužnina má konzistenci želé s několika velkými semeny. Chuť je sladkokyselá, harmonická (cukernatost 16-20 °Brix, kyselin je maximálně 5 g/l), aromatická s jemnou vůní přezrálých jahodníku typickou pro křížence s Vitis labrusca.   

DOZRÁVÁNÍ: velmi časné až časné, obvykle v 2. polovině srpna.

VYUŽITÍ: univerzální odrůda k výrobě červených ovocných vín s typickou vůní přezrálých jahodníku, ale i k přímé konzumaci jako stolní odrůda, či k výrobě moštů, džemů, kompotů.

STANOVIŠTĚ: sluneční, preferuje lehčí, dobře propustnou, středně úrodnou půdu, lepší než mnohé jiné odrůdy snáší sucho či chudší půdu. Je vhodný i do zcela okrajových poloh pro pěstování révy.

ODOLNOST: je extrémně mrazuvzdorná v dřevě a pupenech do -30 °C či dokonce až -35 °C. Pozdě raší a tak obvykle uniká i pozdním jarním mrazům. Je velmi dobře odolný vůči plísni révové - peronospoře (Plasmopara viticola) a botrytidě (Botrytis cinerea), středně vůči padlí (Erysiphe necator).

PŮVOD: Asie, od Íránu a Ázerbájdžánu až po severní Barmu, Čínu, Koreu a Japonsko. V současnosti se pěstuje v mnoha teplých oblastech celého světa, například v celém Středomoří a na jihu USA.

RŮST: bujný. Je to listnatý, opadavý, v našich podmínkách spíše krátkověký strom (průměrně kolem 30 let), dorůstá do výšky 10–12 m a šířky 10 m. Má rozložitou korunu, letorosty jsou zelené, hranaté, hladké. Kůra kmene je šedá a zbrázděná. Složené listy jsou dlouhé až 25 cm, 2krát sudozpeřené, s 8–15 páry lístků, přičemž každý z nich tvoří dalších 15–30 párů lístečků. Zajímavostí je, že tyto lístečky se na noc a při vysokých teplotách skládají jako po dotyku u mimózy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, jednodomá, hmyzosnubná. Kvete pozdě, až v červenci a srpnu, velmi dekorativními a silně vonnými květenstvími tvořenými mnoha dlouze stopkatými hlávkami. Střední květy hlávek jsou oboupohlavné, krajní jsou samčí. To nejkrásnější na květech jsou růžové, různě rozprostřené tyčinky s dlouhými nitkami, které dodávají květu vzhled jemného, širokého štětce.

PLODNOST: brzká (ve věku 3–5 let), výše a pravidelnost závisí na lokalitě, musí být dostatečně teplá a slunná. Vrcholu dosahuje ve věku mezi 10–20 lety.

PLODY: lusky, dlouhé 10–20 cm, zúžené mezi jednotlivými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: od září do listopadu.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní a během kvetení i silně voňavý strom atraktivní pro opylovače, vhodný do městských parků, větších zahrad či ve velkých nádobách na terasy, chráněné dvory a střešní zahrady. Kulinární využití: mladé, aromatické listy se dají vařit a přidávat do různých vařených a dušených jídel, podobné využití mají květy, které se jedí jako zelenina. Sušené listy se mohou použít jako náhrada čaje. Léčivé využití: její květní hlávky podporují trávení, mají uklidňující a tonizující účinky. Používají se vnitřně proti nespavosti, podrážděnosti a problémům s pamětí. Podobně se používá kůra, navíc má stimulační účinky a působí proti plynatosti a proti střevním parazitům, je močopudná. Zevně se používá na rány a otoky. Guma získávaná naříznutím kůry stromu se používá jako náplast na abscesy, povrchové vředy atd. a také jako fixační prostředek při zlomeninách a výronech. Technické využití: má husté, tvrdé, pevné dřevo, které se po vyleštění krásně leskne, takže se používá na nábytek apod.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře propustnou, dostatečně vlhkou, hlinitou až písčitou půdou. Je vhodná zejména do městských tepelných ostrovů v teplých oblastech Slovenska.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -18 °C až -23 °C, je náchylnější k poškození letorostů pozdními jarními mrazy. Po zakořenění velmi dobře snáší sucho a vysoké teploty, dobře snáší také vítr.

PŮVOD: Francie, oblast Languedoc-Roussillon ve východních Pyrenejích, objevila se okolo roku 1830 jako náhodný semenáč.

 
RŮST: středně bujný, středně vzpřímený.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, kvete brzy až středně brzy.

 
PLODNOST: raná (ve 3. roce po výsadbě), vysoká, relativně pravidelná.

 
PLODY: středně velké, kulaté. Slupka je světle oranžová s karmínově červeným líčkem. Dužnina je oranžová, středně tuhá až měkká, šťavnatá. Chuť je vynikající, sladká, výjimečně aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, koncem července až začátkem srpna.

 
VYUŽITÍ: vynikající k přímému konzumu, k výrobě džemů, přesnídávek, destilátů, v ne zcela zralém stavu i kompotů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, s výživnou, dobře odvodněnou půdou. Vhodná spíše do teplých oblastí.

 
ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě i květních pupenech, středně až méně tolerantní vůči šarce, středně až více odolná vůči houbovým chorobám, silně odolná vůči bakteriální skvrnitosti listů způsobené bakterií Pseudomonas syringae.

PŮVOD: Nizozemsko, Boskoop, výzkumná stanice, vyselektován jako semenáč z kultivaru Nepeta × faassenii 'Walker's Low', který byl hodnocen v letech 1997 až 2002. 'Kit Cat' byl vybrán pro kompaktní růst a bohaté kvetení. Kocourník Nepeta × faassenii je křížencem mezi druhy Nepeta racemosa a Nepeta nepetella. Název kultivaru odkazuje na jeho atraktivitu pro kočky.

 
RŮST: středně rychlý. Je to kompaktní, aromatická trvalka s hustými trsy, dorůstá do výšky 35–45 cm a šířky 40 cm během kvetení. Listy jsou šedozelené, matné a aromatické.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: je jako hybrid zřejmě sterilní. Kvete ale bohatě jemnými, levandulově modrými, voňavými květy, uspořádanými v hustých klásech po velmi dlouhou dobu od konce května až po červenec, po sestřihu květů znovu během srpna a září, případně až do listopadu. Květy jsou velmi atraktivní pro opylovače.

 
PLODNOST: nevytváří plody se semeny, případně jen málo a mají špatnou klíčivost. Množí se vegetativně dělením trsů na jaře nebo na podzim či řízky během léta.

 
PLODY: tvrdky, pokud vůbec vzniknou.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná a nektarodárná trvalka, vysazuje se do smíšených trvalkových záhonů, skalek, ale i do květináčů. Výborně se kombinuje s růžemi, levandulí a dalšími sucho-milnými trvalkami. Milují ji kočky. Kulinární využití: mladé listy a květy s mírně hořkou a aromatickou chutí na ochucení salátů, polévek atd. či uvařit na čaj. Kdysi se listy kocourníků používaly na ochucení piva. Léčivé využití: je velmi účinný proti nadměrnému zahlenění sliznic nosu, uší, krku či trávicího systému. Listy a kvetoucí nať uklidňují, zvyšují chuť k jídlu a zlepšují trávení, snižují teplotu a zánět, jsou močopudné, tonizační a mírně stimulující, působí proti parazitům v trávicím systému a při problémech s ledvinami. Externě urychlují hojení ran.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje dobře propustnou, středně úrodnou až chudší půdu, dobře snáší suché a kamenité podmínky. Nesnáší zamokření.

 
ODOLNOST: je plně mrazuvzdorný do -40 °C, odolný vůči suchu po zakořenění. Je odolný vůči běžným chorobám a škůdcům, jen v suchých létech může trpět padlím či naopak v příliš vlhkých podmínkách trpět houbovými chorobami. Předejdeme tomu výsadbou do dobře propustné, ale dostatečně vlhké půdy.

PŮVOD: ČR, náhodný semenáč nalezený na hranicích s Rakouskem nedaleko Valtic kolem r. 1955 a vybraný na Šlechtitelské stanici ve Valticích, registrován v roce 1971.

 
RAST: v mládí bujný, později středně bujný, koruny vytváří široké, kulovité až rozložité, řídké, mírně převislé. Kosterní větve rostou mírně šikmo nahoru a dobře obrůstají slabšími postranními větvemi. Raší pozdě.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, samičí květy rozkvétají 5-8 dní po začátku kvetení samčích jehněd, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Mars, případně Lake.

 
PLODNOST: raná (2.-3. rok po výsadbě), vysoká, pravidelná, spolehlivá. Plodí zejména na konci jednoletých výhonů.

 
PLODY: velké (průměrně 14,5-15,7 g, 45,5x37x34 mm), široce vajcovité až oválné, s nepatrnou špičkou. Rubina je středně tlustá, tmavozelená se světle žlutými tečkami, v zralosti se otevírá, ořechy se dobře vylupují. Skořápka je středně tlustá, polopapírová, jemně vrásčitá, šedohnědá, středně dobře až velmi dobře louskatelná. Jádro je velké (51-58 % hmotnosti plodu), světle hnědé až hnědé, velmi dobře plní skořápku. Chuť je mírně sladká, aromatická, výborná a lahodná zejména v čerstvém stavu, v suchém stavu má více hořkosti.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané až pozdní, začátkem 3. dekády září, zraje rovnoměrně.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci čerstvých jader a zpracování sušených, nejlépe ve směsi s jinými odrůdami. Jádra obsahují hodně vody, je třeba je rychle vysušit. Při skladování nezesychá, ale může se částečně otevírat.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné ze severní strany před studeným větrem, mimo mrazových kotlin, ideální mírný svah s J a JV expozicí. Půda odpovídá středně těžká, hlubší, dostatečně vlhká, ale dobře odvodněná, nemá rád příliš lehké půdy či příliš těžké a zamokřené půdy. Neznáší příliš vysokou hladinu podzemní vody, ale je náročný na vláhu v době růstu a zejména dozrávání plodů. Vhodný do všech pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: dobře mrazuodolný ve dřevě, raší pozdě, takže většinou nebývá poškozován pozdními jarními mrazy. Během vegetace je náchylnější na antraknózu, hnědnutí a následné vysychání jader. Při nadbytku dusíku se mohou objevovat příznaky nadměrné papírovitosti, když skořápka na některých plodech zcela chybí.

PŮVOD: Německo, Ersingen u Pforzheimu, nalezena jako náhodný semenáč okolo roku 1890.

RŮST: v mládí velmi bujný, později středně bujný. Bohaté olistění, listy jsou velké a nápadně světlé.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná s oboupohlavnými květy. Kvete středně brzy. 

PLODNOST: vysoká, pravidelná.

PLODY: velké (délka cca 5 cm), tvar pravidelný, oválný, s krátkou stopkou. Slupka je hnedomodrá až modročervená, místy výrazně tečkovaná i rzivá, ojíněná, dá se stáhnout. Dužnina je měkká, šťavnatá, zelenožlutá, sladkokyselá, kořenitá, v plné zralosti dobře oddělitelná od pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v teplých polohách od poloviny července, jinde začátkem srpna.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a zavařování či výrobě džemů a povidel, pečení. 

STANOVIŠTĚ: živné půdy a spíše vlhčí než suché půdy, teplejší polohy.

ODOLNOST: dobrá odolnost květu vůči jarním mrazům, málo náchylná k praskání plodů, spolehlivě tolerantní vůči šarce.

PŮVOD: Středomoří, na V areál zasahuje až na Kavkaz a po Z Sibiř, kde roste na slunných a suchých stanovištích, rumovištích, mezích, železničních náspech, od nížin až po pahorkatiny. Zplaňuje v teplejších oblastech Z a střední Evropy, zavlečen byl i do Severní Ameriky.

 
RAST: rychlý. Polokeř, vysoký a široký 20–60 cm, se vzpřímenými, částečně dřevnatějícími větvičkami. Listy jsou bez řapíků, kopinaté, dlouhé 1-3 cm se silně aromatickými žlázkami.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzosnubný, s výrazně modrými květy uspořádanými v lichopřeslenech v úžlabí horních listů směřujícími jedním směrem. Kvete od července do září.

 
PLODNOST: pravidelná, každoroční, bohatá.

 
PLODY: hranaté, tmavohnědé tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: známá léčivá a kulinářská rostlina a zároveň okrasná a nektarodárná rostlina, která láká opylovače a užitečný hmyz. Lze použít i jako půdopokryvnou a protierozní rostlinu či nízký živý plot, dobře snáší řez. Kulinářské využití: silně aromatické listy a mladé výhonky či květy se používají čerstvé či sušené na ochucení salátů, polévek apod. Esenciální olej z rostliny se používá k dochucování jídel. Léčivé využití: kdysi byl považován za všelék, dnes je často nedoceněný. Používají se listy a kvetoucí nať jako čaj zejména proti suchému kašli a na ulehčení vykašlávání při nadměrné tvorbě hlenu při bronchitidě a dalších infekčních onemocněních dýchacích cest a při bolestech žaludku. Nemohou ho užívat těhotné ženy, protože ve velkých dávkách může způsobit potrat. Má antiseptické účinky, působí proti plynatosti, je cholagog, uklidňující, rozšiřuje cévy. Sbírá se během květu a suší na pozdější použití. Externě se používá obklad z čerstvých listů na hojení ran. Esenciální olej se používá v aromaterapii, nesmějí ho však užívat epileptici a nesmí se používat vnitřně bez lékařského dohledu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje lehkou, dobře odvodněnou, vápenitou půdu.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -25 °C až -29 °C, zejména v sušší půdě. Obvykle netrpí škůdci. Houbovým chorobám předcházíme umístěním do dobře odvodněné půdy v dostatečném sponu 60x60 cm. Po zakořenění je dobře suchovzdorný.

PŮVOD: Středomoří, na V areál zasahuje až na Kavkaz a po Z Sibiř, kde roste na slunných a suchých stanovištích, rumovištích, mezích, železničních náspech, od nížin až po pahorkatiny. Zplaňuje v teplejších oblastech Z a střední Evropy, zavlečen byl i do Severní Ameriky.

 
RAST: rychlý. Polokeř, vysoký a široký 20–60 cm, se vzpřímenými, částečně dřevnatějícími větvičkami. Listy jsou bez řapíků, kopinaté, dlouhé 1-3 cm se silně aromatickými žlázkami.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzosnubný, s bílými květy uspořádanými v lichopřeslenech v úžlabí horních listů směřujícími jedním směrem. Kvete od července do září.

 
PLODNOST: pravidelná, každoroční, bohatá.

 
PLODY: hranaté, tmavohnědé tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: známá léčivá a kulinářská rostlina a zároveň okrasná a nektarodárná rostlina, která láká opylovače a užitečný hmyz. Lze použít i jako půdopokryvnou a protierozní rostlinu či nízký živý plot, dobře snáší řez. Kulinářské využití: silně aromatické listy a mladé výhonky či květy se používají čerstvé či sušené na ochucení salátů, polévek apod. Esenciální olej z rostliny se používá k dochucování jídel. Léčivé využití: kdysi byl považován za všelék, dnes je často nedoceněný. Používají se listy a kvetoucí nať jako čaj zejména proti suchému kašli a na ulehčení vykašlávání při nadměrné tvorbě hlenu při bronchitidě a dalších infekčních onemocněních dýchacích cest a při bolestech žaludku. Nemohou ho užívat těhotné ženy, protože ve velkých dávkách může způsobit potrat. Má antiseptické účinky, působí proti plynatosti, je cholagog, uklidňující, rozšiřuje cévy. Sbírá se během květu a suší na pozdější použití. Externě se používá obklad z čerstvých listů na hojení ran. Esenciální olej se používá v aromaterapii, nesmějí ho však užívat epileptici a nesmí se používat vnitřně bez lékařského dohledu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje lehkou, dobře odvodněnou, vápenitou půdu.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -25 °C až -29 °C, zejména v sušší půdě. Obvykle netrpí škůdci. Houbovým chorobám předcházíme umístěním do dobře odvodněné půdy v dostatečném sponu 60x60 cm. Po zakořenění je dobře suchovzdorný.

PŮVOD: Spojené království, Anglie, Sawbridgeworth, vyšlechtil ji školkař Thomas Rivers jako křížence odrůd Prince Englebert a Early Prolific. Její název v angličtině je (The) Czar, poprvé zaplodila v roce 1874 a byla pojmenována po ruském caru, který v tom roce navštívil Anglii.

 
RŮST: zpočátku a zvláště ve školce bujný, později zpomaluje. Vytváří pouze středně velké stromy zpočátku se štíhlými, vznešenými korunami, které se později mění na kulovité, když se větve rozklesávají pod váhou plodů. Plodné větvičky jsou krátké a dost křehké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem.

 
PLODNOST: raná, vysoká až nadměrná, pravidelná, v domácích podmínkách je vhodné dělat probírku.

 
PLODY: středně velké (průměrně 20 g), tvarově nepravidelné, některé podlouhlé, jiné kulatější, ke koncům buď zúžené nebo zakulacené. Slupka je jemná, kyselá, těžko se slupuje, je krásně ojíněná, pod ojíněním je černomodrá, při nadměrné úrodě a horším vyzrání zůstává načervenalá. Dužina je zelenožlutá až žlutá, místy průhledná, méně šťavnatá. Chuť je dobrá, sladká, podobná švestkové, ale méně výrazná. Pecka se od dužiny většinou dobře odděluje, jen při velkých úrodách a horším dozrávání hůře. Je to švestka.

 
DOZRÁVÁNÍ: rané, v první polovině srpna, někdy najednou, jindy postupně, sklízí se probírkou.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci, k zpracování tam, kde nevadí kyselá chuť slupky, tedy např. do džemů a povidel.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, kvůli vysoké plodnosti upřednostňujeme úrodné hlinité a dostatečně vlhké půdy, v sušší půdě stromy předčasně stárnou a plody jsou horší kvality. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu. Je středně tolerantní vůči šarce, projevuje se jen na listech.