Test – ČR 12% DPH (Stromy, rostliny...)

PŮVOD: Spojené království, Anglie, Waltham Cross, Hertfordshire, objevena kolem roku 1858 jako pupenová mutace plnokvěté růžové formy hlohu obecného (C. laevigata var. rosea-plena) na zahradě pana Christophera Boyda, namnožil ji William Paul ze školky Paul & Son Nursery a na trh uvedl v roce 1866.

RŮST: středně bujný, zpočátku vzpřímený, později rozložitější, dorůstá do výšky 4-8 m a šířky 4-6 m. Větve jsou trnité. Má hluboce vykrajované, tmavě zelené jednoduché listy, které se na podzim zbarvují do různých odstínů od žluté přes oranžovou až po červenohnědou.

OPĚLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašný, opylovaný hmyzem, kvete podle lokality v květnu až červnu plnými tmavě růžovými až purpurovými květy.

PLodnost: raná, kvůli plnokvětosti nižší.

PLODY: malé kulovité až zploštěle kulovité malvice uspořádané v řídkých latách. Slupka je tenká, v plné zralosti červená až tmavě červená. Dužnina je žlutá a moučnatá, obvykle obsahuje 2 semena. Chuť je mírně sladká, nahořklá. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: zejména květy, ale také listy či plody dekorativní kultivar vhodný do parků, zahrad, případně alejí. Plody jsou potravou pro ptactvo. Kulinářské využití: Syrové plody nám příliš nechutnají, ale dají se zpracovat na džemy, ovocné kůže, usušit a namlít a přidat k mouce či použít do čaje. Velmi chutné jsou čerstvě rozvité lístky s oříškovou příchutí v salátu. Sušené listy lze použít jako náhradu čínského čaje, opražená semínka jako náhradu kávy. Léčivé využití: plody obsahují hodně bioflavonoidů a působí pozitivně na krevní oběh, snižují krevní tlak a pomáhají obnovit normální srdeční rytmus, v kombinaci s jinanem zlepšují prokrvení mozku. Rozšiřují cévy, působí proti křečím a uklidňují. Podobně působí i květy a spolu s plody se používají ve formě čajů nebo tinktur.

STANOVIŠTĚ: světlomilná a teplomilná dřevina, poroste i v polostínu, ale tam nebude tak plodná. Má sice ráda hlinitopísčité, odvodněné půdy, ale není náročná na půdu. Po dobrém zakořenění se jí daří i v těžké, mokré, jílovité či sušší půdě, kyselé či zásadité.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě do -29 °C až -34 °C, po dobrém zakořenění silně odolná vůči suchu. Náchylná k bakteriální spále, strupovitosti.

PŮVOD: buk lesní jako botanický druh je považován za „krále lesů“ mírného klimatického pásma Evropy. Jeho převislá forma, tedy Pendula, je přirozenou mutací, pravděpodobně nalezenou v Anglii v 19. století. Jde spíše o skupinu různých forem, s užší i širší korunou; námi množená forma je ta širší, připomíná spíše hřib či stan než fontánu.

RŮST: středně bujný až mírný, je to opadavý strom, který dorůstá přibližně do výšky 10-15 m. Vytváří hustě větvenou, převislou korunu připomínající stan či hřib. Kmen je rovný, se světle šedou hladkou kůrou. Dlouhověký strom – dožívá se 200 až 400 let.

POMĚRY OPYLENÍ: je pravděpodobně samosprašný, opylovaný větrem, jednodomý – samčí a samičí květy jsou oddělené, ale vyskytují se na témže jedinci. Kvete od dubna do května.

PLODNOST: je pozdní, samostatně stojící stromy začínají plodit ve věku 30–40 let. Buk neplodí každoročně stejně, ale vykazuje takzvané semenné roky v intervalu přibližně 2–8 let. Úroda v semenných letech může dosahovat až 1500–4000 semen na m², v letech s nižší produkcí pak jen 16–17 % tohoto množství. Plodnost výrazně ovlivňují klimatické podmínky (teplé a suché léto podporuje tvorbu květních pupenů).

PLODY: hnědé, lesklé, trojhranné nažky = bukvice (průměrně 1,5–2,0 cm, 0,2–0,3 g) uložené v ostnitých číškách. Dužnina je olejnatá, škrobnatá, připomíná jádro ořechů. Chuť je oříšková, jemně nasládlá a mírně nahořklá kvůli tříslovinám. Syrové bukvice obsahují mírně toxickou látku fagín, po tepelné úpravě se toxicita výrazně snižuje.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října. Plody dozrávají přibližně 5–6 měsíců po odkvětu.

VYUŽITÍ: Často se vysazuje jako solitérní dřevina v parcích a stromořadích. Má významnou ekologickou hodnotu. Kulinářské využití: mladé listy krátce po rozvinutí jsou jedlé a hodí se jako součást salátů. Mají velmi jemnou, nakyslou chuť. Tepelně upravené, zejména pražené bukvice, jsou jedlé. Mají příjemnou nasládlou chuť, jsou však malé a jejich zpracování je náročnější. Semena lze sušit a mlít na prášek, který se používá jako přísada do obilných mouk při výrobě chleba, koláčů a jiných pekařských výrobků. Jsou také bohatá na olej – obsahují přibližně 17–20 % jedlého oleje, který je stabilní a nežlukne. Tento olej se svou jemností přirovnává k olivovému oleji. Používá se do salátů i k tepelné úpravě potravin. Technické využití: dřevo má pleťově růžovou až narůžověle hnědou barvu, bez výrazně vyvinutého pravého jádra, je tvrdé a těžké. Pro venkovní použití se nehodí. Využívá se zejména k výrobě ohýbaného nábytku, dále na dýhy, překližky a parkety. Ve středověku se používalo také k výrobě dřevěného uhlí.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale dobře snáší i zastínění, po tisu a jedli nejlépe ze všech evropských dřevin. Hodí se do lehkých, středně těžkých i těžkých půd, přičemž upřednostňuje dobře propustné, mírně vlhké půdy. Z hlediska půdní reakce snáší mírně kyselé, neutrální i mírně zásadité půdy a dokáže růst i v silně kyselých či silně alkalických půdách. Hodí se do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: dřevo je mrazuvzdorné přibližně do −25 °C. Květy jsou citlivé na pozdní jarní mrazy. Je velmi dobře stínomilný. Je odolný vůči silnému větru, avšak nesnáší přímořské podmínky. Dobře snáší také znečištěné ovzduší, díky čemuž se hodí do městského a příměstského prostředí. Je poměrně dobře odolný vůči škůdcům a chorobám. Napadá ho červcovitý škůdce bukovnice buková (Cryptococcus fagisuga) a houbové patogeny rodu Armillaria spp. způsobující hnilobu kořenů, případně rakovina kůry způsobená houbou (Neonectria ditissima).

PŮVOD: Česká republika, Střížovice, vyšlechtil ji v roce 1960 Otto Louda jako křížence odrůd Lord Lambourne x Golden Delicious. 

RŮST: zpočátku bujný, později středně bujný, tvoří středně velké, nejprve vysoko kulovité, později široce kulovité, neuspořádané koruny. Ty jsou nejprve řídké a později se zahušťují a mají sklon k převisání větví. Kratší plodonosný obrost vytváří až později, zpočátku větve poměrně vyholují. Má specifické nároky na řez: první 2–3 roky používáme klasický výchovný řez, později přestáváme se zkracováním jednoletých výhonů a podle potřeby zmlazujeme až do dvouletého dřeva. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, jednodomá s oboupohlavnými květy a je dobrým opylovačem. Kvést začíná brzy až středně brzy, kvete poměrně dlouho. Vhodní opylovači např.: Auralia, Bláhovo oranžové, Clivia, Gloster, Golden Delicious, Idared, James Grieve, Jonathan, Melrose, Spartan atd.

PLODNOST: středně raná, střední a později vyšší, pravidelná, plodí na koncích výhonů. Průměrně 12–18 t/ha.

PLODY: jsou velké až velmi velké (průměrně 180–230 g), kulovité, bez žeber, velikostně i tvarově vyrovnané. Slupka je tenká až středně silná, hladká, středně lesklá, středně mastná, bez ojínění, žlutá s překryvem karmínově červeným pruhováním, které někdy splývá v souvislé líčko. Dužnina je krémově bílá až nažloutlá, měkká až středně tuhá, jemná až středně hrubá, křupavá, středně šťavnatá. Chuť je výborná, sladkokyselá, harmonická, aromatická, osobitá.  

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň od 2. poloviny září do začátku října podle oblasti, konzumně dozrává v říjnu, vydrží uskladněná v chladu do ledna, v chladnějších oblastech i déle. Dá se sklidit najednou, ale kvůli lepšímu vybarvení plodů je lepší sklízet probírkou. Při dozrání plody nepadají, takže je třeba dávat pozor, aby nepřezrály na stromě.

VYUŽITÍ: květy jsou atraktivní pro opylovače včetně včel medonosných. Plody jsou výborné k přímé konzumaci, ale dají se použít i ke zpracování na výživu, džemy, sušení, kompoty, případně moštování.

STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené, vzdušné. Preferuje dobře odvodněnou, ale vláhou a živinami dostatečně zásobenou hlinitou půdu, v jílovité trpí rakovinou. Je vhodná zejména do středně teplých, případně chráněných chladnějších poloh, protože v teplých oblastech brzy přezrává.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě, silně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči strupovitosti a středně až více vůči padlí, málo vůči rakovině. Je citlivá, podobně jako její rodičovská odrůda Lord Lambourne, na virovou gumovitost. 

PŮVOD: Německo, Stuttgart, Univerzita Hohenheim, vyšlechtil ji Dr. Walter Hartmann jako křížence odrůd Jojo x Haganta v roce 2003, na trh byla uvedena v roce 2014.

RŮST: středně bujný až bujný, s dobrým větvením a hustým olistěním. Snadno se tvaruje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samoopylivá, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavními květy. Kvete brzy až středně brzy. 

PLODNOST: raná, středně vysoká až velmi vysoká, pravidelná. Pro dosažení kvality plodů je zapotřebí v letech s vysokou úrodou provést jejich probírku.

PLODY: jsou velké až velmi velké (průměrně 76 g, s rozsahem 53-108 g), oválné. Slupka je pod ojíněním tmavomodrá až fialová. Dužnina je žlutozelená, pevná a šťavnatá, středně až lépe oddělitelná od pecky. Chuť plně vyzrálých je velmi dobrá, se střední až vysokou cukernatostí (17-22,7 °Brix) a vyváženou vůní.  

DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní až pozdní, od konce srpna do poloviny září. Plody je třeba nechat plně vyzrát na stromě, nevyzrálé plody jsou nahořklé. Snadno se sbírá a má dobrou trvanlivost.

VYUŽITÍ: plody pro přímou konzumaci, ale i pro sušení, pečení, výrobu výživ, džemů, povidel, kompotů či destilátů. Květy jsou atraktivní pro různé opylovače.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před silným větrem. Půdu preferuje dobře zásobenou vláhou, ale propustnou, nezamokřenou, hlinitou, písčito-hlinitou nebo hlinito-písčitou.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě, středně až méně mrazuodolná v květech. Je spolehlivě odolná vůči šarce na bázi hypersenzitivity, dobře odolná vůči monilióze (Monilinia spp.), červené skvrnitosti švestek (Polystigma rubrum) a suché skvrnitosti listů (Stigmina carpophila).

PŮVOD: druh pochází pravděpodobně z JV Evropy a na Zakavkazska, kde je nejrozšířenější. Roste i v S Africe a v Z Asii. Už v starověku ho vysazován i v dalších oblastech jižní Evropy a brzy se dostal i do zaalpského prostoru. Odrůda Mistral vznikla na Slovensku, výběrem z přírodní populace v r. 1991 ve Výzkumném ústavu ovocných a okrasných dřevin a.s. Bojnice.

RŮST: bujný. Má mohutný vzrůst  (cca. 25x10-15 m) a vytváří řidší, kulovitou a košatou korunu. Listy má jednoduché, výrazně velké, kožovité, podlouhle kopinaté, lesklé, s hluboce pilovitým okrajem. Borka je tmavohnědá nebo hnědošedá, v dospělosti popraskaná. Kořenový systém je mohutný. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, hmyzem a větrem opylovaný, vyžaduje přítomnost druhého geneticky odlišného jedince, či už semenáče nebo jiné kulturní odrůdy. Kvete pozdě, až koncem června, dobře se opyluje s odrůdou Bojar. Samčí květy jsou seskupené na dlouhých, vzpřímených jehnědách, samičí květy jsou v dolní části samičích.

PLODNOST: středně raná, po 5-7 letech, vysoká (60-80 kg/strom), pravidelná.

PLODY: Tmavohnědé, lesklé, středně velké až velké (průměrně 9,3 g) nažky, pretiahnutejšie, ukončené dlhším zbytkem semenníka. Velmi dobře se loupou. Smotanovobiele jádro vyplňuje celý prostor, nemá hluboké zářezy. Plody jsou uložené v silně ostnité číšce. Chuť plodu v syrovém stavu je mírně trpká, po tepelné úpravě (upečení či uvaření) sladká, plná. Plody jsou nutričně bohaté (vitamín B, C, E, esenciální mastné kyseliny, vysoký obsah vlákniny a minerálních látek).

DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní, v druhé polovině až koncem října. Plody vydrží krátkodobě uskladněné v lednici.

VYUŽITÍ: do sadů, parků, alejí a velkých zahrad. Výborná medonosná rostlina: květy jsou velmi nektarodárné s kvalitním pylem a dává i medovici. Plody jsou po uvaření nebo upečení velmi chutné. Využívají se v cukrářství, při výrobě kaštanového pyré nebo kaštanové mouky. Skladovatelnost plodů při nízké teplotě a přiměřené vlhkosti je až 6 měsíců, v domácích podmínkách je třeba dát pozor na plísně.

STANOVIŠTĚ: sluneční, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápenitá. Je vhodný do teplých a středně teplých i chráněných vyšších poloh do přibližně 600 m n.m.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorný v dřevě do -23 °C až -29 °C, kvůli pozdnímu rašení a kvetení obvykle uniká poškození výhonů a květů pozdními jarními mrazy. náchylný k poškození parazitickou houbou Phytophthora spp. způsobující atramentovou skvrnitost a náhlé odumírání a na rakovině kůry kaštanovníků (Cryphonectria parasitica). Po dobrém zakořenění je silně suchovzdorný.

PŮVOD: Belgie, semenáč běloplodých i černoplodých moruší bílých.

RŮST: bujný, vytváří mohutné a dlouhověké stromy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, pokud jde o semenáč se samčími i samičími květy. Někdy se mezi semenáči mohou vyskytnout i jedinci výhradně se samčími květy, kteří plody netvoří. 

PLODNOST: středně raná, vysoká, pravidelná, pokud jde o semenáč se samčími i samičími květy.

PLODY: bílé nebo černé, variabilní velikosti a tvaru. Chuť je sladká.

DOZRÁVÁNÍ: obvykle rané, v průběhu června, ale mohou se vyskytnout jedinci s pozdější či delší dobou zrání.

VYUŽITÍ: stromy jsou velmi vhodné k vysazení do volné krajiny do alejí u cyklostezek a polních cest, na pastviny, meze apod. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci i k mražení, sušení, pečení či výrobě zmrzlin, sirupů, likérů či destilátů.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně vlhkou, hlinitou či jílovitohlinitou, výživnou půdou; v sušších půdách roste hůře a plody nedosahují takové velikosti ani kvality. Je vhodná do teplých, mírně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: v rámci moruší poměrně mrazuvzdorná ve dřevě, podobně jako jiné moruše náchylná k zmrznutí pupenů, květů a letorostů během pozdních jarních mrazů. Variabilní odolnost vůči antraknóze.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky od Québecu po Georgii, na západě až po Minnesotu a Oklahomu; přirozeně se v severnějších oblastech vyskytující žlutoplodá forma botanického druhu hlohu tečkovaného, poprvé popsaná v roce 1789 Williamem Aitonem v katalogu Hortus Kewensis. Ve své domovině roste na otevřených skalnatých svazích, v houštinách a na pastvinách.

RŮST: středně bujný. Je to opadavý strom dorůstající do výšky 6-10 m a šířky 8-12 m s kulovitou korunou, často s vodorovnými větvemi. Kmen má průměr 25 až 50 cm, borka je charakteristicky světle šedá, ve vyšším věku se odlupuje v plátech a kmen a větve jsou více či méně opatřené trny dlouhými 5 až 7,5 cm. Letorosty jsou šedé, zpočátku chlupaté, později lysé. Listy jsou široce vejčité dlouhé 6-10 cm, široké 3,8-6,7 cm, na líci tmavě zelené, na rubu plstnaté, žilky jsou rovnoběžné v pěti až deseti párech.

OPYLOVACÍ POMĚRY: opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy, pravděpodobně cizosprašný nebo částečně samosprašný. Zřejmě jej mohou opylit i jiné druhy hlohů, např. hloh jednosemenný nebo hloh Lavallův. Kvete od konce května do června bílými květy uspořádanými v chocholících.  

PLODNOST: raná (do 3 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (cca 1,5 cm), mírně hruškovité až kulaté. Slupka je citronově žlutá s výraznými, tmavšími lenticelami. Dužina je nazelenalá až krémová, šťavnatější než u hlohu jednosemenného, obsahuje 4-5 semen, která jsou v dužině uložena tak těsně vedle sebe, že je lze při jídle vyplivnout najednou jako pecku. Chuť je sladkokyselá, osvěžující.

DOZRÁVÁNÍ: v polovině září až v říjnu.

VYUŽITÍ: strom využitelný v parcích, menších i větších zahradách, ale také v mezích, větrolamech a zejména neprůchodných živých plotech je velmi dekorativní po celý rok: bez olistění světle šedou barvou borky, během vegetace tmavě zelenými, zdravými listy a bílými květenstvími, stejně jako chocholíky zářivě žlutých plodů. Kulinářské využití: Plody jsou vhodné k přímé konzumaci, jen tak nebo jako velmi atraktivní ozdoba dezertů, a ke zpracování na džemy, přesnídávky či protlaky. Léčivé využití: plody se suší do čajových směsí podporujících činnost srdce. Léčivé účinky mají i květy; čaj z nich podporuje činnost srdce, pomáhá při nervozitě, zlepšuje spánek a snižuje krevní tlak. Technické využití: dřevo je velmi těžké, tvrdé, pevné a má hustou strukturu, lze je použít na násady nářadí.

STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostinné; na plném slunci je produkce plodů vyšší. Upřednostňuje dobře odvodněnou, ale vlhkou hlinitou půdu, na půdu je však velmi nenáročný. Je vhodný do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný ve dřevě do -28,9 až -34,4 °C, kvete pozdě, takže  obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Po zakořenění dobře snese i přemokřené půdy sucho, nebo znečištění ovzduší. Někdy se může vyskytnout bakteriální spála, houbová skvrnitost listů, padlí, rakovina či strupovitost.

PŮVOD: Itálie, Florencie, vyšlechtil ji Alessandro Morettini jako křížence odrůd Williamsova x Coscia z křížení v roce 1930. Po testování byla na trh uvedena v roce 1951. Synonyma: Santa Maria Morettini. 

RŮST: v mládí bujný, bujnější než u Williamsovy, po vstupu do plodnosti střední až umírněný. Tvoří středně velkou, jehlancovitou korunu, která je později rozložitější.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašná, hmyzem opylována, je dobrým opylovačem jiných odrůd. Rozkvétá středně raně. Vhodní opylovači např.: Boscova lahvice, Williamsova, Crassanská, Angoulemská, Giffardova máslovka, Hardyho máslovka, Monchallardova atd. V případě nepříznivých podmínek během kvetení umí vytvořit i partenokarpické, bezsemenné plody bez opylení. 

PLODNOST: velmi raná a velmi vysoká. Průměrně 8-10 t/ha.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 150-155 g, či dokonce 260 g), kuželovitého až hruškovitého tvaru. Slupka je hladká, jemná, žlutozelená, později žlutá, s červenavým líčkem na slunečné straně a velmi malými, nevýraznými, nahnědlými lenticelami. Dužnina je smetanově bílá, dosti tuhá, jemnozrnná, šťavnatá, po rozkrojení jen málo hnědne. Chuť je sladká, výrazná, jemně aromatická, velmi dobrá.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v polovině srpna, konzumně dozrává po 7-10 dnech skladování v chladu. Konzumně zralé plody se snadno otlačí, přezrálé zahnívají.

VYUŽITÍ: je to výborná stolní hruška určená k přímému konzumu, ale i ke všestrannému zpracování na kompoty, výživy, džemy a povidla, mošty, destiláty či k sušení a pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné s úrodnou, hlubokou, dostatečně vlhkou půdou. Je vhodná zejména do teplých poloh. Vyhýbat se mrazovým kotlinám.

ODOLNOST: je méně mrazuvzdorná ve dřevě, středně mrazuvzdorná v květu. Je dobře odolná vůči strupovitosti.

PŮVOD: Švýcarsko, Lubera, kříženec mezi odrůdami Autumn Bliss a Tulameen.

RŮST: středně bujný až bujný, velmi vzpřímený, kompaktní, tvoří jen málo (3-4) bočních výhonů. Výhony dosahují výšky 1,7-2 m, rostlina šířky 0,7-0,8 m. Výhony jsou středně trnité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzem opylován, kvete v květnu a červnu.

PLODNOST: raná, střední až vysoká.

PLODY: jsou velmi velké (průměr 2,8-2,9 x 2,6-2,7 cm, průměrně 6 g), kuželovité až kulaté, s velmi pevnou slupkou a pevnou dužninou, červené. Chuť je sladká (průměrně 8,1 °Brix). Velmi snadno se sklízejí.

DOZRÁVÁNÍ: dvakrát plodící odrůda: 1. úroda začátkem června na loňských výhonech a 2. úroda od poloviny srpna do října na letorostech.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale i všestrannému zpracování a mražení.

STANOVIŠTĚ: slunné, s humózní, úrodnou, vlhkou, ale dostatečně odvodněnou půdou. Vhodný i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný. Je středně odolný vůči fytoftoře, odolnější vůči odumírání výhonů maliníků způsobovanému zejména houbou Fusarium avenaceum, náchylnější k viru chlorotické skvrnitosti maliníku (RBDV). Středně až méně odolná vůči deštivému počasí při dozrávání, více než Autumn Bliss.

PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně pak přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m. Odrůda Cappuccino pochází z Německa, z Gristede, z rododendronového parku školky Bruns, kde ji našli jako semenáč kolem roku 1995 a uvedli na trh v roce 2010. Synonyma: Copacabana.

RŮST: umírněný. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 4–5 m a šířky až 2,5–3,5 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku měděné až mahagonové, holé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, holé, lenticely jsou kruhové. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celokrajné, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–6 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a při rašení bronzové až mahagonové a později zelené, na rubu přitlačeně chlupaté a světle zelené, celokrajné, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je oblouková výrazná žilnatina, směřující k okraji listu a poté podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené či šarlatově červené barvy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, ve drtivé většině cizosprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 3–5 cm, které jsou krémově bílé až cappuccinové barvy, později s narůžovělým okrajem. Tvar i barva listenů se během kvetení dosti výrazně mění. Kvete po olistění bohatě od konce května do července v závislosti na lokalitě.

PLODNOST: raná. Výše úrody nebyla vědecky prozkoumána.

PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti kolem 2 cm. Hlávka je v různé míře hladká či hrbolatá. Slupka je hrubá, zpočátku zelenavá, v plné zralosti růžovočervená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá, obsahuje semena. Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoje (Annona cherimola). Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, antokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují průměrně 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně antokyanů, pokud nepočítáme žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).

DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti na lokalitě a průběhu počasí v daném roce.

VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra – pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd nebo také jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinářské využití: plody se dají využít k přímému konzumu ze stromu nebo také jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností pasírování semen a slupky, či se používají k výrobě vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají také proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které lze použít na výrobu tloučků a podobně.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale uspokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd, dobře a středně úrodných, od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápnité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Slovenska. 

ODOLNOST: Je dobře mrazuvzdorný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuvzdornější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasné dříny květnatý (Cornus florida) či Nuttallův (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovaná antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.

PŮVOD: Francie, Corrèz, Brive-la-Gaillarde, pravděpodobně se jedná o náhodný semenáč kaštanovníku jedlého (Castanea sativa) x kaštanovníku vrubovitého (Castanea crenata), který objevil J. Dufrenoy v kaštanovém sadu Migoule. Následně byl testován v národním výzkumném ústavu INRA pod číslem CA 48.

RŮST: bujný, vzpřímený, řidčeji rozvětvený. Raší brzy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, hmyzosnubný a větrosnubný, jednodomý se samičími a samčími květy s dlouhými, funkčními tyčinkami schopnými opylení. Kvete protandricky, tedy samčí květy rozkvétají před samičími, překryv v kvetení je přibližně 5 dní. Vhodní opylovači např.: Colossal a jiné odrůdy či semenáče druhu kaštanovník jedlý (Castanea sativa) a kaštanovník hybridní (Castanea sativa x Castanea crenata), např. Belle Épine, Bournette, Marigoule, Marsol, Ginyose, Tsukuba, Vignols. Je dobrým opylovačem pro Marhlac, Marigoule, Maraval, Ferosacre.

PLODNOST: středně vysoká, má tendenci plodit více ob rok.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 14-18 g), menší během velmi úrodných let. Oplodí je mahagonové až hnědé s tmavými pruhy, snadno se loupe, jizva je velká. Jádro je středně velké, krémové barvy. Přibližně 20-40 % plodů tvoří 2 jádra. Chuť je příjemná.

DOZRÁVÁNÍ: rané, podobně nebo o něco později než Bouche de Bétizac, 2 týdny před odrůdou Colossal.

VYUŽITÍ: stromy vhodné do sadů, parků, alejí a velkých zahrad. Je to výborná medonosná rostlina: květy jsou velmi nektarodárné s kvalitním pylem a poskytuje i medovici. Plody jsou po uvaření nebo upečení velmi chutné. Využívají se v cukrářství, při výrobě kaštanového pyré nebo kaštanové mouky. Skladovatelnost plodů při nízké teplotě a přiměřené vlhkosti je až 6 měsíců, v domácích podmínkách je třeba dát si pozor na plísně.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápnitá a nezamokřená. Je vhodný do teplých a středně teplých poloh do přibližně 400 m n. m., vyhnout se je třeba mrazovým kotlinám.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorný ve dřevě, kvůli brzkému rašení méně mrazuvzdorný v letorostech, odolný vůči kořenové hnilobě (Phytophthora spp.), méně vůči rakovině kůry kaštanovníku (Cryphonectria parasitica).

PŮVOD: Francie, departement Corrèze, Vignols, pravděpodobně přirozený semenáč kaštanovníku setého (Castanea sativa) a kaštanovníku zubatého (Castanea crenata), který byl ve 2. polovině 20. století objeven v sadu M. Latournerieho a v letech 1970–1978 testován výzkumným ústavem INRA v jihozápadní Francii a departementu Gard a později univerzitou v Turíně testován na odolnost vůči žlabatce kaštanové. Synonyma: Latournerie 43 bis, Vignole, CA 43.  

RŮST:  bujný, polorozložitý. Raší středně raně.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, hmyzem i větrem opylovaný, má samčí květy s dlouhými tyčinkami. Vhodní opylovači např.: Marigoule, Precoce Migoule.

PLODNOST: střední až vyšší.

PLODY: jsou velké až velmi velké (cca 50 ks/kg), krátce elipsovitého až jehlancovitého tvaru. Oplodí má tmavou mahagonovou barvu. osemení více proniká do plodu, podobně jako u semenáčů kaštanovníku setého, více než u typu marrone. Chuť je sladká, osemení obsahuje více tříslovin.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, relativně krátké, přibližně na přelomu září a října ve Francii (26. 9.–10. 10.), u nás spíše v první polovině října. Plody mají střední trvanlivost po sklizni.

VYUŽITÍ: stromy vhodné do sadů, parků, alejí a velkých zahrad. Je to výborná medonosná rostlina: květy jsou velmi nektarodárné s kvalitním pylem a poskytuje i medovici. Plody jsou po uvaření nebo upečení velmi chutné. Využívají se v cukrářství, při výrobě kaštanového pyré nebo kaštanové mouky. Skladovatelnost plodů při nízké teplotě a přiměřené vlhkosti je až 6 měsíců, v domácích podmínkách je třeba dát pozor na plísně.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápnitá a nezamokřená. Je vhodný do teplých a středně teplých i chráněných vyšších poloh do přibližně 600 m n. m.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolný ve dřevě a středně v květu, odolnost vůči rakovině kůry kaštanovníku (Cryphonectria parasitica) nebyla vědecky prozkoumána, ale kvůli hybridnímu původu může být vyšší než u evropského kaštanovníku setého. Je vysoce odolný vůči žlabatce kaštanové (Dryocosmus kuriphilus). Po zakořenění je dobře odolný vůči suchu.

PŮVOD: USA, stát Oregon, Woodburn, školka Speer & Sons Nursery, pupenová mutace odrůdy Kanzan objevená Frankem Parksem, do pěstitelské praxe byla zavedena přibližně kolem roku 1990.

RŮST: středně bujný. Je to opadavý okrasný strom, dorůstající přibližně do výšky 6–8 m a šířky 4–6 m. V mládí vzpřímený, později rozložitý. Typickým znakem je tmavopurpurové olistění, které se objevuje současně s květem. Na podzim se listy vybarvují do zářivě oranžovočervené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní okrasný kultivar, který netvoří životaschopné plody, proto opylování nemá význam z hlediska tvorby plodů. Kvete koncem dubna až začátkem května, tedy středně pozdě až pozdě. Květy jsou plné až poloplné, růžové až tmavě růžové a navzdory sterilitě mohou poskytovat nektar a pyl pro opylovače.

PLODNOST: sterilní, pěstovaný výlučně pro okrasné účely.

PLODY: plody se netvoří nebo jen výjimečně. Případné plody jsou drobné, černé peckovice bez okrasné i užitkové hodnoty.

DOZRÁVÁNÍ: irelevantní.

VYUŽITÍ: okrasné, sází se jako solitér nebo ve skupinách do parků, zahrad, stromořadí, alejí.

STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené, plné slunce pro optimální kvetení a vybarvení listů. Půdy vyžaduje středně těžké až lehčí, dobře propustné, mírně vápenaté, bohaté na živiny, snese i jílovité, pokud nejsou přemokřené.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě přibližně do −26 °C až −29 °C, středně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči větru. Mohou se vyskytnout choroby a škůdci typičtí pro rod Prunus (bakteriální nekróza peckovin, monilióza, kořenová hniloba), není zvláště odolná ani náchylná. Kůra je relativně tenká a citlivá na mechanické poškození, což je typický znak okrasných třešní.

PŮVOD: Japonsko. Kultivar patří do komplexu okrasných forem druhu Prunus serrulata, které se pěstují ve východní Asii již po staletí. Přesný šlechtitel není znám, jelikož jde o výsledek tradičního japonského zahradnictví. Kultivar byl v Japonsku rozšířen již koncem 19. století, což dokládá jeho výsadba podél řeky Arakawa v Tokiu.

RŮST: pomalý až středně bujný. Je to opadavý strom, dorůstající přibližně do 3–6 m výšky a 3–5 m šířky. Koruna je široce převislá, deštníkovitého až nepravidelného tvaru, středně hustá, s dlouhými obloukovitě ohnutými větvemi, které se věkem výrazně sklánějí.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Květy jsou plnokvěté, a proto jsou převážně sterilní, produkují minimum pylu i nektaru a nemají význam z hlediska opylování. Kvete koncem dubna až začátkem května.

PLODNOST: Kultivar je okrasný a prakticky neplodný, netvoří hospodářsky významné plody.

PLODY: Plody se nevytvářejí nebo jen výjimečně, v důsledku plnokvětosti a sterility květů.

DOZRÁVÁNÍ: Neaplikovatelné, jelikož plody nevznikají.

VYUŽITÍ: okrasné, využívá se jako solitéra v zahradách, parcích, pietních místech a městských výsadbách. Je vysoce ceněna pro bohaté, dekorativní růžové květy připomínající chryzantémy. Dekorativní je i díky sezónní změně barvy listů (bronzová → zelená → žlutooranžová).

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Vyžaduje úrodnou, humózní, mírně vlhkou, dobře propustnou (hlinitou až písčitohlinitou) půdu.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná přibližně do −23 °C, květy jsou mírně citlivé na pozdní jarní mrazy. Mohou se vyskytovat běžné patogeny rodu Prunus (např. houbové choroby listů, mšice), avšak při vhodných podmínkách pěstování netrpí výrazně chorobami ani škůdci.

PŮVOD: Německo, Stuttgart, Univerzita Hohenheim, vyšlechtil ji Dr. Walter Hartmann jako křížence odrůd President x Auerbacher v roce 1980.

RŮST: bujný, v plné plodnosti středně bujný, polovzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavními květy. Kvete brzy až středně brzy.

PLODNOST: středně raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 30,4 g), vejčité, nesouměrné. Slupka je pod ojíněním fialovomodrá, tenká, středně dobře oddělitelná od dužniny. Dužnina je žlutozelená až zlatožlutá, středně tuhá až tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je sladkokyselá až kyselosladká, dobře aromatická, výborná, jen slupka je kyselejší. Pecka se velmi dobře odděluje od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: velmi rané až rané, asi 33 dní před Domácí švestkou, tedy na konci července až na začátku srpna.

VYUŽITÍ: plody jsou vhodné k přímému konzumu i všestrannému zpracování na sušení, pečení, výrobu džemů a povidel, kompotů, destilátů, do buchet či knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, je nenáročná na stanoviště a půdu. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě i květu. Je tolerantní vůči šarce. Je středně odolná vůči červené skvrnitosti listů (Polystigma rubrum) a silně odolná vůči rzi (Tranzschelia-pruni spinosae), středně až méně odolná vůči suché skvrnitosti listů a plodů (Stigmina carpophila) a středně až výše odolná vůči monilióze plodů (Monilinia fructigena), středně až méně odolná vůči bakteriální nekróze (Pseudomonas syringae).

PŮVOD: Francie, Soings-en-Sologne, Loir-et-Cher, Angier International, vyšlechtil ji Christoph Angier jako křížence odrůd Gariguette x Sweet Charlie někdy na přelomu 20. a 21. století, na trh byla uvedena v roce 2002.

RŮST: bujný a rozložitý,

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá. Kvete postupně od května do září.

PLODNOST: vysoká, 700-1000 g na rostlinu za plodný život. Na stoncích je 3-5 plodů.

PLODY: středně velké až menší (průměrně 13-15 g), kuželovité, oranžovočervené až červené, matné. Dužnina je oranžovočervená, středně tuhá až měkčí. Chuť je velmi sladká, s nepatrnou kyselinkou, s jemnou vůní lesních jahod, která zůstává po celou sezónu. Cukernatost je průměrně 7,79–9,06 °Brix. 

DOZRÁVÁNÍ: postupné, opakované, od června do prvních mrazů.

VYUŽITÍ: plody jsou vynikající zejména k přímému konzumu. Kvůli měkkosti hůře snášejí přepravu a delší skladování, ale jsou vhodné i k všestrannému zpracování na džemy, džusy, sirupy, výživy, k sušení, pečení či mražení.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dostatečně vlhkou, ale nezamokřenou půdu. Vhodná do teplých, středně teplých a pravděpodobně i chladnějších oblastí.

ODOLNOST: je zřejmě dobře mrazuodolná během zimy. Odolnost vůči běžným chorobám jahod nebyla zatím vědecky posuzována.

PŮVOD: Kanada, stát New York, Geneva, New York State Agricultural Experiment Station, vyšlechtil Dr. Donald K. Ourecky jako křížence odrůd Vibrant x Holiday, křížení proběhlo v roce 1970, odrůda byla uvedena na trh v roce.

RŮST: středně bujný, vytváří kulovité, středně vysoké, spíše řídké trsy. Listy jsou tmavě zelené, jemně šedavé s výrazným sametovým ochlupením. Tvoří velký počet většinou silných odnoží.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá. Kvete brzy až středně brzy na úrovni listů a pod listy.

PLODNOST: je středně vysoká až vysoká (kolem 250 g/rostlinu/ve 2. roce pěstování), spolehlivá.

PLODY: první jsou velké, další středně velké, a lehké, pravidelně kuželovité, tmavě červené, výrazně lesklé. Dužnina je pevná, celočervená s dutinou. Chuť je osvěžující, velmi aromatická. Důležité je sbírat plody včas, neboť při přezrávání mírně hořknou. Plody se hůře oddělují od plodného stvolu.

ZRÁNÍ: velmi rané, od konce května do 3. týdne června.

VYUŽITÍ: plody jsou vhodné k přímému konzumu i všestrannému zpracování na džemy, džusy, výživy, sirupy, pečení, sušení či mrazení.

STANOVIŠTĚ: slunečné, není náročná na půdu, snáší velmi dobře všechny typy půd. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh. Díky své vitalitě může být na jednom stanovišti i déle než 3 roky za podmínky dostatečné výživy.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná v zimě, středně mrazuodolná v květu kvůli ranému kvetení, ale umístění květů na úrovni listů a pod nimi snižuje šanci zmrznutí. Je silně odolná vůči fialové skvrnitosti listů (Diplocarpon earliana) výše odolná vůči plísni šedé (Botrytis cinerea), a tolerantní vůči padlí (Sphaerotheca macularis), citlivá na bakteriální skvrnitost jahod (Xanthomonas fragariae), červenou hnilobu kořene (Phytophthora fragariae) a verticiliové vadnutí (Verticillium spp.).

PŮVOD: Německo, Luckenwalde, Státní výzkumný ústav, vyšlechtil ji Dr. Rudlof von Sengbusch jako křížence odrůd Markee a Sieger a byla uvedena na trh v roce 1954.

RŮST: středně bujný, vytváří středně vysoké, ploše kulovité, kompaktní trsy. Tvoří mnoho květních stvolů, které kvetou na úrovni listů nebo pod nimi. Odnožuje středně silně, nezahušťuje porost.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylitelná.

PLODNOST: je středně vysoká, ale velmi spolehlivá.

PLODY: jsou středně velké až menší (průměrně 8,6-9,9 g), první bývají ledvinovité, ostatní jsou tupě kuželovité i pravidelně kulaté, tmavě červené, lesklé. Dužnina je pevná, šťavnatá, plně červená s malou dutinou. Kalich je mírně zapuštěný a hůře se odděluje. Chuť je vynikající, sladká s jemnou kyselinkou, kořenitá.

DOZRÁVÁNÍ: je středně rané až pozdní, u nás přibližně od 10. června do konce měsíce, v teplé roky dříve.

VÝUŽITÍ: vynikající na přímý konzum i na zpracování na džemy, džusy, sirupy, sušení, včetně mrazení. Je náchylnější na otlačení po sklizni, takže nesnáší až tak dobře přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunečné, vzdušné. Půdu preferuje dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou, doporučujeme hodně kompostu a zakrýt ho mulčem ze slámy, případně jehličí či dřevní štěpky. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších, neuzavřených poloh s dostatečným prouděním vzduchu.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná během zimy a díky pozdějšímu kvetení a květům na úrovni listů či pod nimi lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je relativně dobře odolná vůči roztočci chmelovému (Tetranychus urticae). Je tolerantní vůči verticiliovému vadnutí (Verticillium spp.) a středně až více tolerantní vůči roztočíku jahodníkovému (Phytonemus pallidus). Je náchylnější na poškození plísní šedou (Botrytis cinerea), a to i na porostu, i po sklizni. Proto udržujeme porosty vzdušné. Je méně odolná i vůči bílé skvrnitosti jahod (Mycosphaerella fragariae), středně odolná vůči padlí (Podosphaera aphanis).

PŮVOD: Nizozemsko, Univerzita ve Wageningenu, Institut pro šlechtění zahradnických plodin, vyšlechtěna v roce 1972 M. Wassenaarem jako kříženec odrůd Tamella x Induka, na trh uvedena v roce 1978.

RŮST: bujný, s ploše kulovitým, středně hustým, středně vysokým habitem. Tvoří průměrný počet tmavozelených, jemně zubatých listů. V prvním roce tvoří dostatek odnoží, v druhém roce téměř neodnožuje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná, s oboupohlavnými květy.

PLODNOST: vysoká, zejména první dva roky.

PLODY: první plody jsou velké, ostatní středně velké (průměrně 14-18 g), kuželovitého tvaru s nepatrnou dutinou. Slupka je při plné zralosti tmavě červená, lesklá. Dužina je oranžová až červená, šťavnatá. Chuť je velmi sladká, s vyváženým poměrem cukrů a kyselin, příjemně aromatická, vynikající. Plody se dobře oddělují od stopek a jsou citlivé na otlaky.

ZRÁNÍ: středně rané, od 1. týdne června až do konce měsíce.

VYUŽITÍ: plody výborné k přímé konzumaci, díky pevné dužině se hodí i k zavařování. Dále je lze zpracovávat i na džemy, džusy či sirupy, mrazit či sušit.

STANOVIŠTĚ: slunné. Půdu preferuje hlinitou nebo hlinitopísčitou, rovnoměrně zásobenou vláhou, ale nezamokřenou. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je středně až silně mrazuodolná během zimy. Je silně odolná vůči verticiliovému vadnutí (Verticillium spp.) a vůči fytoftorové hnilobě oddenků a plodů jahod (Phytophtora cactorum), středně až méně odolná vůči červené hnilobě kořenů (Phytophthora fragariae), vůči plísni šedé (Botrytis cinerea) a padlí (Podosphaera aphanis), ve vlhkém období citlivější na skvrnitosti listů.

PŮVOD: Slovensko, Hradište pod Vrátnom, nalezena jako náhodný semenáč.

RŮST: bujný, vytváří kulovité koruny. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: je minimálně částečně samosprašná, pravděpodobně s vysokou mírou samosprašnosti, kvete středně pozdě až pozdě. 

PLODNOST: časná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké, kulovité. Slupka je tenká, pevná, lesklá, v plné zralosti červená (plody na fotografiách ještě nejsou zcela zralé). Je to typ kyselka. Dužnina je červená, středně tuhá, šťavnatá, šťáva je červená, výrazně barví. Chuť je příjemně sladcenakyslá, aromatická, velmi dobrá, typicky višňová. 

DOZRÁVÁNÍ: časné, v 3.-4. třešňovém týdnu, tedy v 2. polovině června. 

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i na další zpracování na kompoty, džemy, sirupy a sušení, výrobu sirupů či destilátů. 

STANOVIŠTĚ: sluneční, nejlépe se jí daří v hlinité až hlinitopísčité půdě s dostatkem vláhy. Je vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě, silně mrazuvzdorná v květu. Je dobře odolná vůči moniliové spále. Uniká vrtuli třešňové, tedy nebývá červivá.

PŮVOD: druh pochází pravděpodobně z JV Evropy a na Zakavkazska, kde je nejrozšířenější. Roste i v S Africe a v Z Asii. Už v starověku ho vysazován i v dalších oblastech jižní Evropy a brzy se dostal i do zaalpského prostoru. Odrůda Bojar vznikla na Slovensku, výběrem z přírodní populace v r. 1991 ve Výzkumném ústavu ovocných a okrasných dřevin a.s. Bojnice.

RŮST: bujný. Má mohutný vzrůst  (cca. 25x10-15 m) a vytváří kompaktní valcovitú korunu. Plodonosný obrastje kratší a bohatý. Listy má jednoduché, velké, kožovité, podlouhle kopinaté, lesklé, s pilovitým okrajem. Borka je tmavohnědá nebo hnědošedá, v dospělosti popraskaná. Kořenový systém je mohutný. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, hmyzem a větrem opylovaný, vyžaduje přítomnost druhého geneticky odlišného jedince, či už semenáče nebo jiné kulturní odrůdy. Kvete pozdě, až koncem června, dobře se opyluje s odrůdou Mistral. Samčí květy jsou seskupené na dlouhých, vzpřímených jehnědách, samičí květy jsou v dolní části samičích.

PLODNOST: středně raná, po 5-7 letech, vysoká (60-80 kg/strom), pravidelná.

PLODY: Tmavohnědé, lesklé, velké (průměrně 10,52 g) nažky, baňaté, ukončené kratším semeníkom. Jádro vyplňuje celý prostor, nemá hluboké zářezy. Na průřezu je bílé. Plody jsou uložené v silně ostnité číšce. Chuť plodu v syrovém stavu je mírně trpká, po tepelné úpravě (upečení či uvaření) sladká, plná. Plody jsou nutričně bohaté (vitamín B, C, E, esenciální mastné kyseliny, vysoký obsah vlákniny a minerálních látek).

DOZRÁVÁNÍ: časné, v první dekádě října. Plody vydrží krátkodobě uskladněné v lednici.

VYUŽITÍ: do sadů, parků, alejí a velkých zahrad. Výborná medonosná rostlina: květy jsou velmi nektarodárné s kvalitním pylem a dává i medovici. Plody jsou po uvaření nebo upečení velmi chutné. Využívají se v cukrářství, při výrobě kaštanového pyré nebo kaštanové mouky. Skladovatelnost plodů při nízké teplotě a přiměřené vlhkosti je až 6 měsíců, v domácích podmínkách je třeba dát pozor na plísně.

STANOVIŠTĚ: sluneční, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápenitá. Je vhodný do teplých a středně teplých i chráněných vyšších poloh do přibližně 600 m n.m.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorný v dřevě do -23 °C až -29 °C, kvůli pozdnímu rašení a kvetení obvykle uniká poškození výhonů a květů pozdními jarními mrazy. náchylný k poškození parazitickou houbou Phytophthora spp. způsobující atramentovou skvrnitost a náhlé odumírání a na rakovině kůry kaštanovníků (Cryphonectria parasitica). Po dobrém zakořenění je silně suchovzdorný.

PŮVOD: druh jeřáb Arnoldův (Sorbus x arnoldiana) pochází z USA, Massachusetts, Boston a vznikl jako přirozený mezidruhový kříženec Sorbus discolor a Sorbus aucuparia, který objevil Alfred Rehder v Arnoldově Arboretu a publikoval jeho popis v r. 1920. Původ odrůdy Pink Veil je neznámý.

RŮST: umírněný, dorůstá do výšky jen asi 3,5-4 m. Vytváří široce až rozložitě pyramidální vejčité koruny, dost husté. Kmen je poměrně štíhlý, listy má lichozpeřené, na podzim se zbarvují do různých odstínů červené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašný, hmyzem opylitelný, jednodomý s oboupohlavnými květy, kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: raná (do 2 až 4 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou menší (průměrně 8-12 mm, pod 1 g), kulaté malvice uspořádané ve velkých latách. Slupka je bílorůžová. Dužnina je tužší a sušší než u odrůdy Moravský sladkoplodý, moučnatá. Chuť syrových plodů je velmi trpká a hořká kvůli taninům a kyselině parasorbové. Po tepelné úpravě se zlepší, ale ještě stále je ostrá a mírně nahořklá, stále méně chutná než u Moravského sladkoplodého.

DOZRÁVÁNÍ: během září a října. Pokud je neozobou ptáci, vydrží dost dlouho na stromě.

VYUŽITÍ: zejména jako okrasný menší strom zajímavý celoročně - listy během vegetace i na podzim a květenství i souplodí svítící do dálky - do menších i větších zahrad, parků, větrolamů, mezí, ale i včelínů. Plody konzumují ptáci. Po tepelné úpravě se z plodů dají dělat kompoty, džemy.

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín. Je nenáročný na půdu, přizpůsobí se široké škále půdních podmínek od sušší po vlhkou, nemá ráda jen velmi těžké, jílovité, preferuje dobře odvodněné půdy. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuodolný v dřevě i květu, dobře větruodolný. Středně odolný vůči chorobám typu strupovitost, bakteriální spála či rez.

PŮVOD: Německo, Technická vysoká škola v Geisenheimu, v r. 1994 ji vyšlechtil Helmut Jacob jako křížence odrůd Domácí velkoplodá a Valor. Je to licencovaná podoba odrůdy Kulinaria.

RŮST: slabý až středně silný, vzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná až částečně samosprašná, kvete velmi brzy až středně brzy. Vhodní opylovači: Čačanská lepotica, Stanley.

PLODNOST: raná až středně raná, vysoká, pravidelná, nemá sklon ke střídání plodnosti.

PLODY: velké (průměrně 35-40 g), protáhlé, nesouměrné. Slupka je pod ojíněním fialovomodrá. Dužnina je žlutozelená až žlutá, středně tuhá až tuhá, velmi šťavnatá. Chuť je sladká, při plném vyzrání až velmi sladká (22-32 °Brix), velmi aromatická, plná, výborná až vynikající. Pecka je dobře oddělitelná od dužniny, jen výjimečně může na jejích žebrech zůstávat.

DOZRÁVÁNÍ: probíhá během velmi dlouhého období, od konce srpna až do začátku října.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet nebo švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, není náročná na stanoviště, ale podobně jako ostatní švestky preferuje hluboké, vlhké, ale dobře odvodněné, úrodné půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh, do vyšších poloh na chráněná místa.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu, tolerantní vůči šarce, silně odolná vůči monilióze (Monilinia laxa), červené skvrnitosti švestek (Polystigma rubrum) a suché skvrnitosti listů a plodů (Stigmina carpophila).

PŮVOD: neznámý, stará odrůda pravděpodobně z Nizozemska, ale možné je i Německo (Bádensko-Württembersko) či Maďarsko. Pod názvem Frambois appel nebo Calville d'Automne rayeé byla rozšiřována již během 2. poloviny 18. století. Synonyma: Frambois appel, Calville d'Automne rayeé. Oberländer Himbeerapfel, Framboise d'Oberland.

RŮST: bujný až středně bujný, vytváří velké, kulovité, později až rozložité či až převislé koruny s velmi tupým úhlem nasazení větví.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována. Začíná kvést středně raně a je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Coxova reneta, Hammerstein, Landsberská reneta, Ontario, Parména zlatá zimní atd.

PLODNOST: středně raná, vysoká, pravidelná, nepřeplozuje ani nealternuje.

PLODY: jsou středně velké až velké, velikostně vyrovnané s nízkou specifickou hmotností - tedy na svou velikost jsou lehké. Jsou vysoce kulovité až tupě kuželovité, nepravidelně ploše žebernaté, příčný řez je hranatý, podélný nesouměrný. Slupka je pod výrazným fialovým ojíněním hladká, matná, pevná, tenká, vonná, zelenožlutá, z velké části překrytá rozmytým tmavě červeným líčkem s případnými fialovými pruhy a nápadnými lenticelami po celém plodu. Dužnina je bílá, pod slupkou narůžovělá, jemná, řídká, méně šťavnatá, mírně vonná, po rozkrojení mírně hnědne. Chuť je velmi dobrá, kyselosladká s mírnou malinovou příchutí.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává v říjnu, vydrží do konce prosince či do ledna z vyšších poloh.

VYUŽITÍ: květy jsou atraktivní pro opylovače, plody jsou vhodné zejména k přímému konzumu či sušení, pečení nebo výrobě výživ.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před silným větrem, ale neuzavřené. Preferuje středně úrodnou, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, studené a mokré půdy nesnáší. Je vhodná zejména do středně teplých a chladnějších oblastí, suché, teplé polohy nesnáší.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Je méně odolná vůči strupovitosti v uzavřených lokalitách, vůči rakovině v těžké, mokré půdě a středně vůči padlí v suchých, teplých polohách. Je méně odolná vůči puklici švestkové (Parthenolecanium corni). Ve větru plody předčasně padají.