Test – ČR 12% DPH (Stromy, rostliny...)

PŮVOD: druh z východní Asie a Japonska, kde je pěstován a šlechtěn celá staletí. Tento kultivar pochází z USA, Virginie, Mobjack Nurseries, našel jej John Machen, Jr. jako tetraploidní verzi odrůdy Francee na začátku 90. let 20. století a na trh ji uvedl v roce 1994.

 
RŮST: středně rychlý až rychlý, do plné velikosti doroste za 2 až 5 let. Dorůstá do trsu o výšce 50 cm a šířce 100 cm, s tmavě zelenými, oválnými až srdčitými listy s bílým okrajem a oválnou bází, o rozměrech přibližně 18x15 cm. Oproti odrůdě ""Patriot"", které se podobá, mají listy užší a světlejší okraj a tmavší a lesklejší střed. Na líci jsou listy lesklé, na rubu matné. Po vyrašení si listy chvíli udržují tvar malé mističky.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: opylovaná hmyzem, je tetraploid, kvete levandulově fialovými, zvonkovitými, nevonnými květy v červenci až srpnu.

 
PLODNOST: zřídka vytváří plody, nepěstuje se kvůli nim.

 
PLODY: tobolky s více semeny.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná a dokonce i jedlá rostlina do polostínu a stínu stromů i budov, kombinovatelná s jinými odrůdami host. Kulinární využití: jedlé jsou mladé výhony, mladé řapíky listů a mladé listy, které se jedí vařené nebo dušené zejména v asijských zemích. Chuťově se trochu podobají chřestu. Jedlé jsou i květy za syrova s méně výraznou chutí, ale velmi dekorativní do salátů a dezertů k tmavým polevám.

 
STANOVIŠTĚ: polostín až silnější stín. Tato odrůda, podobně jako ostatní s bílými částmi listů, nesnáší přímé sluneční záření. Upřednostňuje lehčí, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou písčitohlinitou či hlinitou půdu. Je vhodná i do vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v oddenku (minimálně do -28 °C, možná až do -40 °C). Je mírně odolná vůči plzákům a šnekům.

PŮVOD: Libovice u Slaného, ČR, 2. pol. 20. století, vyšlechtil Václav Bláha jako křížence Drouardovy s Lucasovou.

 
RŮST: slabý, koruna kuželovitá.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy. K dosažení úrody potřebuje hrušeň jiné odrůdy kvetoucí ve stejnou dobu v blízkosti do cca 60 m. Zřejmě vhodní opylovači: Amanliská, Angoulemská, Avranšská, Anglická bergamotka, Hardyho máslovka, Koporečka, Mechelenská, Pstružka, Salisburyova.

 
PLODNOST: středně raná, nastupuje 5–8 let po výsadbě a úrodnost je středně vysoká.

 
PLODY: velké plody válcovitého tvaru. Převládající barva slupky je zelená, místy pokrytá rzí. Dužnina je šťavnatá, měkká, chuť sladká, dobrá, jemně kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. pol. října, konzumní zralost: v listopadu, skladovatelná v chladu do ledna.

 
VYUŽITÍ: vhodná zejména na přímý konzum a skladování.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda náročná na teplo, vyžaduje chráněné stanoviště a hluboké hlinité půdy. Nevhodná do vyšších poloh.
ODOLNOST: středně odolná vůči mrazu.

PŮVOD: Německo, Grevenbroich, Porýní, vyšlechtil ji v roce 1878 Dietrich Uhlhorn mladší jako křížence mezi Ananasovou renetou a Purpurovým agátovým a pojmenoval ji po svém tchánovi, soudním radovi Vinzenzu von Zuccalmagliovi.

 
RŮST: v mládí střední, později slabší, méně intenzivní, koruna zpočátku široká, později vysoká kulovitá, hustší.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Baumannova reneta, Berlepschova reneta, Boikovo, Coxova reneta, Coxova reneta, James Grieve, Croncelské, Landsberská reneta, Oldenburgovo, Parména zlatá zimní, Ušlechtilé žluté, Železné.

 
PLODNOST: velmi raná, velmi vysoká, v plné plodnosti střídavá.

 
PLODY: menší až středně velké, vejcovité až kulovité, velikostně i tvarově nevyrovnané. Slupka je zelenkavě citronově žlutá, na slunečné straně s červeno-oranžovým nádechem, s červenohnědými lenticelami. Dužnina je jemná, hustá, šťavnatá, mírně vonná, chuť sladce nakyslá, vyvážená, příjemně kořenitá, osvěžující, velmi dobrá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v říjnu, konzumní zralost v listopadu až začátkem prosince, skladovatelnost do února až března. Nepadají předčasně působením větru. Při skladování nezvadá, může však moučnatět.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, sušení, moštování a skladování. Na vzduchu nehnědne. Plody jsou odolné vůči otlačení a vhodné pro transport.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, půdy živné, vlhké, středně těžké, ne však zamokřené. V suchých půdách jsou plody jen velmi malé. Vhodná pro teplé polohy, chráněné před větrem a silnými mrazy.

 
ODOLNOST: dobře odolná vůči škůdcům, ve dřevě často namrzá, středně odolná vůči strupovitosti a padlí, v mokrých půdách trpí rakovinou.

PŮVOD: jižní Evropa, Španělsko, jihozápadní Ukrajina až Střední Asie. Ve střední Evropě roste hlavně v teplejších oblastech, na Slovensku na karbonátech v teplejších oblastech, nejvýše položené výskyty jsou zaznamenány z Muránské planiny.

 
RŮST: středně bujný, tvoří vyšší vícekmenný keř až strom dorůstající do 9–13 m výšky a 9 m šířky, často se zakřiveným kmenem. Koruna je široká, kulovitá až nepravidelná. Listy jsou široce vejčité až kulaté, krátce zašpičatělé, po okraji vroubkovaně zubaté, na vrchní straně tmavě zelené, lesklé, lysé, na spodní světle zelené.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: variabilně samosprašná i cizosprašná se stromy s oboupohlavními květy i se stromy jen s funkčně samičími vonnými květy opylovanými hmyzem, kvete v květnu.

 
PLODNOST: raná (ve 3–6 letech), vyšší v případě stromů s funkčně samičími květy.

 
PLODY: malé (6–7 mm), kulovité, tmavě červené až černé peckovice hořké chuti. Pecka je asi 4 mm velká, vejčitá se dvěma žebry, nažloutlá až světle šedá, hladká.

 
DOZRÁVÁNÍ: koncem června a v červenci.

 
VYUŽITÍ: celý strom je velmi ozdobný, tvarem koruny, listy, vonnými květy i plody, vhodný do parků a zahrad, alejí či mezí a volné krajiny. Používá se jako suchovzdorná a růst oslabující podnož pro třešně a višně. Mletá jádra pecek se v Řecku, Egyptě a v Malé Asii používají v malých množstvích jako koření „mahleb“ / „mahlepi“ s chutí a vůní kombinující hořké mandle a třešně či marcipán do pečiva či sýrů. Má tvrdé a těžké dřevo vhodné na řezbářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje vlhké, ale dobře odvodněné, hlinité, chudší půdy, ale je odolná vůči suchu, roste v lesostepních společenstvech spolu s dubem plstnatým a jasanem mannou a jinými teplo- a suchomilnými dřevinami, hlavně na výhřevných, vysýchavých, vápnitých a kamenitých stanovištích. Je vhodná i do tepelných ostrovů měst.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C, silně suchovzdorná a dobře odolná vůči znečištění ovzduší.

PŮVOD: Středomoří a Přední Asie. Rozšířila se i do severněji položených oblastí Evropy, v Makaronésii, v Severní i Jižní Americe.

 
RAST: rychlý. Je to vytrvalá, bohatě rozvětvená bylina vysoká 30–80 cm. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, vejčité, vroubkovitě pilovité. Květy vyrůstají z úžlabí listů v řídkých lichopřeslenech a jsou pyskaté.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: samoopelivá, s oboupohlavnými květy, hmyzem opelivá. Kvete od června do srpna.

 
PLODNOST: každoroční, bohatá při ponechání květů.

 
PLODY: tvrdky obsahující semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

 
VYUŽITÍ: používá se jako léčivá rostlina, pastva pro včely a v kuchyni čerstvá pro svou výraznou citrusovou vůni. Kulinární využití: listy sbírané před květem do čajů, míchaných nápojů, likérů (např. Chartreuse či Bénedictine) a ovocných salátů či zavařenin, průmyslově se z ní extrahuje i velmi drahá silice, jelikož výtěžnost je velmi nízká. Léčivé využití: listy (nať) před květem, sušíme rychle, ve stínu a při nízké teplotě. Meduňka uklidňuje, používá se při nespavosti, proti křečím v trávicím traktu, proti nechutenství či při nadýmání. Má i antivirové účinky, zejména při herpesu či repelentní účinky. Dá se použít i jako dynamický akumulátor, tedy rostlina, která shromažďuje minerály nebo živiny z půdy a uchovává je v přístupnější formě - používá se jako hnojivo nebo mulč.

 
STANOVIŠTĚ: preferuje těžší, výživnou půdu na slunném, chráněném místě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C v oddenku, z kterého na jaře raší. Jako prevenci proti mšicím a roztočům doporučujeme umístění na dostatečně vlhké místo a nezhoustnutí porostu. Dostatečné vzdálenosti a výběr místa s dostatečným průtokem vzduchu slouží i jako prevence proti padlí.

PŮVOD: ČR, Šlechtitelská stanice Želešice, vyšlechtil ji J. Urban v r. 1968 jako křížence odrůd Heinemannova pozdní a směsi pylu Red Lake a Jonkheer van Tets.

 
RŮST: středně bujný až bujný, středně hustý, tvar je kulovitý až keřovitý, v plné plodnosti rozložitý, ale nepoléhá. Výhony rostou polovzpřímeně. Doporučujeme vysadit o 15 cm hlouběji, než rostla ve školce.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: vysoce samosprašná, kvete středně brzy. Květy neopadávají.

 
PLODNOST: je raná, vysoká (průměrně 5–10 kg, maximálně 16,2 kg), pravidelná. Plodí na jednoletém obrostu dvouletých výhonů i na dvouletých výhonech.

 
PLODY: hrozny jsou dlouhé (průměrně 7,8 cm, na mladém dřevě 12 cm, maximálně 15 cm), středně husté, s 20 až 34 bobulemi. Bobule jsou středně velké (průměrně 9–9,5 mm), kulaté, pevné. Slupka je lesklá, smetanově bílá, průsvitná, pevná, tuhá, středně silná. Dužnina je šťavnatá, tužší, bezbarvá. Chuť je l lahodná, kyselejší až sladkokyselá. Má středně vysoký obsah vitaminu C v rámci rybízů.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní až pozdní, ve 2. polovině července až do začátku srpna. Určena pro ruční sklizeň. Plody dobře snášejí přepravu i skladování do 6 dní.

 
VYUŽITÍ: na přímý konzum i sirupy, vína, džemy či želé.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje půdu bohatou na humus a živiny, dobrou úrodu poskytuje i v podmínkách méně příznivých pro pěstování rybízů, dobře snáší sucho. Je vhodná do všech pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorná ve dřevě i květu, vysoce odolná proti americkému padlí angreštovému (Sphaerotheca mors uvae), méně odolná proti antraknóze (Drepanopeziza ribis).

PŮVOD: střední, J a V Evropa, přes Sibiř až po Jenisej, od Malé, Přední a Střední Asie až po západní Himálaj.

RŮST: bujným růstem dosahuje rychle výšky 20–35 m a šířky 12 m. Má široký kmen, rozložitou velkou korunu a běložedou až zelenošedou korkovou borku, která je u starých stromů tmavě šedá až černající a hrubě rozbrázděná. Listy jsou na líci lysé a lesklé, na rubu plstnaté, přičemž tvar listů je různý. Listy na dlouhých výhonech jsou 3–5 laločnaté, dlouhé 4–12 cm a na rubu běloplstnaté. Na krátkých větvičkách jsou listy okrouhle vejčité, dlouhé 3–6 cm, hrubě zubaté a na rubu jemně plstnaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete v březnu a dubnu před olistěním. Samičí jehnědy jsou až 5 cm dlouhé a zelené. Samčí jehnědy jsou o něco větší, dlouhé 3–7 cm, šedé s červenými tyčinkami.

PLODNOST: středně raná (do 5–10 let), vysoká, pravidelná.

PLODY: tobolky v 5–10 cm dlouhých jehnědách s chmýřím.

DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.

VYUŽITÍ: vysazovat ho můžeme do břehových porostů a alejí podél vodních toků či do větrolamů, kde plní funkci výplňových rychlerostoucích dřevin, do agrolesnických systémů. A samozřejmě jako František Dobrota k rybníkům a jiným vodním plochám. Kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.

STANOVIŠTĚ: slunné, jen mladé stromky snesou slabší stín. Nemá velké nároky na půdu, ale nejlépe se mu daří na písčitohlinitých výživných náplavech. Roste typicky v lužních lesích a v břehových porostech, sekundárně osidluje lomy, pískovny, cihelny, násypy a další místa s obnaženým povrchem. V měkkém luhu vytváří společenstva s vrbou bílou a topolem černým.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, dobře snáší trvalé podmáčení. Jeden z nejodolnějších stromů vůči zasolení půdy.

PŮVOD: druh pochází z jižní Evropy, severní Afriky a Blízkého východu, kde roste na suchých svazích a v mezích. Odrůda Bianco je starou světle žlutou formou pocházející z Itálie, ale přesné místo vzniku není zdokumentováno.  Synonyma: Bianco d'Italia, Moscatello, Italian White.

RŮST: středně bujný, je to nižší strom nebo keř, který ve své domovině může dorůst až do 9 m, ale u nás spíše do 4 m výšky i šířky v dospělosti. Je téměř beztrnný, letorosty jsou jemně plstnaté. Listy jsou dlouhé 4–7,5 cm, podobně široké, jednoduché, troj- až pětilaločnaté, laloky zubaté nebo celokrajné. Listy jsou pevné, na líci téměř lysé, na rubu plstnaté.

OPĚLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašný, opylovaný hmyzem – zejména mouchami, jednodomý s oboupohlavnými, většími, bílými květy. Kvete velmi pozdě, jako jeden z posledních hlohů v červnu či někdy až začátkem července. 

PLODNOST: raná (do 3–4 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

PLODY: na hloh středně velké až velké (průměrně 2–4 cm, 10–15 g), ploše kulovité, často s výraznějším 5-dílným oblým žebrováním, s výrazným kalichem. Slupka je světle žlutá, jemná, s méně výraznými lenticelami než má např. hloh tečkovaný Aurea. Dužnina je relativně šťavnatá, obsahuje až 5 semen, která jsou často tak blízko sebe, že je lze vyplivnout najednou jako pecku. Chuť je výborná, nakyslá až sladkokyselá, osvěžující, velmi příjemná, chutnější v teplejších oblastech a letech. 

ZRÁNÍ: v polovině září až v říjnu.

VYUŽITÍ: strom využitelný v parcích, menších i větších zahradách, ale také v mezích, větrolamech a živých plotech je velmi dekorativní po celý rok: bez listí světle šedou barvou borky, během vegetace tmavě zelenými, zdravými listy a bílými květenstvími, jakož i okolíky světle žlutých plodů. Kulinářské využití: Plody jsou vhodné k přímé konzumaci jen tak nebo jako velmi atraktivní ozdoba dezertů, ke zpracování na džemy, přesnídávky, pyré, kompoty, rosoly, do koláčů. Léčivé využití: plody se suší do čajových směsí podporujících činnost srdce. Léčivé účinky mají také květy, čaj z nich podporuje činnost srdce, pomáhá při nervozitě, zlepšuje spánek a snižuje krevní tlak. Technické využití: dřevo je velmi těžké, tvrdé, pevné s hustými letokruhy, lze ho využít na násady nářadí, tlouky apod.

STANOVIŠTĚ: slunné či polostín, teplé, nejvíce plodí na slunném místě. Upřednostňuje dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou hlinitou půdu, ale na půdu není vůbec náročný. Po zakořenění dobře snáší i přemokřenou půdu a sucho, dobře roste na vápenitých půdách i v těžkém jílu. Vzhledem k době zrání je vhodný zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorný ve dřevě do asi −24 °C i v květu do asi −4 °C, ačkoli v květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Po zakořenění dobře odolává suchu, zamokření půdy, znečištění ovzduší, větru.

PŮVOD: Francie, je to přirozeně vzniklý mezidruhový kříženec broskvoně a mandloně nalezený v Lot-et-Garonne a vybraný v oblasti La Grande Ferrade francouzským výzkumným ústavem INRA se sídlem v Bordeaux v roce 1939. Od té doby se množí vegetativně.

RŮST: bujný, neoslabuje růst naroubované odrůdy oproti semenáči nebo jen málo, nevyžaduje celoživotní oporu. Vytváří množství silných kořenů.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jako podnož se nenechává rodit.

PLODNOST: odrůdy na něm naroubované vstupují brzy do plodnosti a mají vysokou úrodu.

PLODY: jako podnož se nenechává rodit.

DOZRÁVÁNÍ: jako podnož se nenechává rodit.

VYUŽITÍ: používá se jako podnož pro broskvoně a mandloně, zejména do náročných půd – vápenitých, suchých, vyčerpaných. Má dobrou afinitu se všemi odrůdami broskvoní i mandloní.

STANOVIŠTĚ: Je vhodný i do suchých a vápenitých půd, dobře snáší přesazování i podzimní výsadbu, nemá rád těžké půdy se stagnující vodou.

ODOLNOST: Je velmi odolný vůči šarce, středně odolný vůči háďátkům, částečně náchylný k verticiliovému vadnutí, náchylný k fytoftoře, agrobakteriu a bakteriální nekróze.

PŮVOD: Rusko, Novosibirsk, Ústav cytologie a genetiky, Sibiřská pobočka Ruské akademie věd ve spolupráci s Novosibirskou oblastní ovocnářskou a bobulářskou pokusnou stanicí I. V. Mičurina, vyšlechtili ho A. M. Belych, L. A. Gončarovová, E. A. Karpovová, V. K. Krejmer, N. S. Ščapov jako selekci ze semenáčů volně opylené selekce č. 101, která vznikla výběrem semenáčů z oblasti Katuň. Registrován byl v roce 2003. 

RŮST: středně bujný, široce rozložitý, se středním až malým počtem trnů. Má relativně velké, zelené, matné, kožovité listy s plstnatým rubem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samičí odrůda, větrem opylovaná, k dosažení úrody potřebuje v blízkosti samčího opylovače K+ nebo Pollmix.

PLODNOST: raná, středně vysoká (průměrně 10 kg/keř, 6,1 t/ha), pravidelná.

PLODY: jsou středně velké (průměrně 0,50-0,65 g), kulovitě oválné. Slupka je pevná, zářivě červená. Chuť je kyselá, mírně sladká. 100 g plodů obsahuje průměrně: 4,8 g cukru, 1,8 g kyselin, 5,4-5,6 g tuků, 86-102 mg vitaminu C a velmi mnoho karotenoidů – až 22,4-26,9 mg. Stopka plodu je dlouhá 3-4 mm, plody se snadno trhají.

DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, zatím jde o nejraněji dozrávající odrůdu, dozrává už v 1. polovině července.

VYUŽITÍ: plody k přímé konzumaci, zavařování, výrobě šťáv, sirupů, džemů, mražení, sušení, výrobě kosmetiky, listy do čajů.

STANOVIŠTĚ: vyžaduje slunné stanoviště, propustnou půdu, dostatek prostoru – spon volíme 2x4 až 3x4 m.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný ve dřevě přibližně do -40 °C. Je středně odolný vůči suchu i vrtuli rakytníkové (Rhagoletis batava).

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Kanada.

RŮST: mírný, mírně rozložitý, dorůstá do výšky asi 2-2,5 m a šířky asi 2 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, jednodomý s oboupohlavnými bílými květy. Kvete mezi muchovníky brzy. 

PLODNOST: raná, středně vysoká, pravidelná. 

PLODY: jsou středně velké (průměrně 10-12 mm), kulaté, modrofialové s modrým ojíněním. Dužnina je šťavnatá. Chuť je příjemná, sladká.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, nerovnoměrné, podle lokality v průběhu června až července.

VYUŽITÍ: keř je dekorativní po celý rok, zejména bílými květy na jaře, plody v létě a červeně zbarvenými listy na podzim. Je vhodný do nízkých živých plotů. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci, výrobě džemů, šťáv, pečení i mražení. Obsahují hodně pektinu, dobře želírují.

STANOVIŠTĚ: je vysoce přizpůsobivý, má nízké nároky na prostředí a pěstování, ale potřebuje oddělit od trávníku a zamulčovat. Upřednostňuje slunné stanoviště a vlhkou, dobře propustnou půdu. Odrůda vhodná i do chladnějších poloh.

ODOLNOST: ve dřevě je silně mrazuvzdorný , dobře mrazuvzdorný i v květu. Odolnost vůči škůdcům a chorobám nebyla u této odrůdy hodnocena.

PŮVOD: střední Evropa, severní oblasti jižní Evropy, vzácné v západního Evropě, kromě toho i v Rumunsku, v Bulharsku a v západního části Ukrajiny. Na východě areál druhu zasahuje až na Ďaleký východ a vyskytuje se i v Severní Americe. U nás se vyskytuje roztroušeně až hojně zejména v pahorkatinách a horách, kde roste v listnatých i jehličnatých lesích, na křovinatých stráních, v roklích a na pasekách. Osidluje vlhké, humózní, hlinité až kamenité půdy, bohaté na živiny. 

RŮST: středně bujný až umírněný, je to opadavý keř, dorůstající rychle konečnou výšky 1–3 m, případně až 4 m, s přímými nebo obloukovitě přehnutými, světle hnědými větvemi. Borka je hnědá až šedohnědá s výraznými lenticelami, dřeň větví je skořicovohnědá. Složené, lichozpeřeně listy jsou dlouhé 10–25 cm, jednotlivé lístky jsou elipsovité až oválné, na okraji pílkované, na vrcholu mají dlouhou špičku a na bázi jsou klínovité. Na podzim se zbarvují do červena. Keř se rozšiřuje odnožovaním. Řezem v předjaří odstraňujeme tyto odkopky, pokud nechceme vytvořit souvislý živý plot, staré a vyschnuté výhony.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, opylovaný hmyzem, jednodomý s oboupohlavnými květy. Kvete v dubnu až květnu drobnými světložlutozelenými květy ve vzpřímených, kuželovitých metlinovitých květenstvích.

PLODNOST: raná, vegetativně rozmožené rostliny začínají plodit již v 2-3 letech věku, semenáče v 3-5 letech. V případě nevymrznutí květů vysoká a pravidelná.

PLODY: malé (průměrně 4-6 mm, 0,15–0,35 g), kulaté, červené, hladké, lesklé, velmi dekorativní plody uspořádané v souplodích dlouhých 5-10 cm. Dužnina je šťavnatá a obsahuje 3-5 semen. Za syrova jsou plody nejedlé a mírně jedovatá kvůli obsahu  kyanogenních glykosidů, zejména sambunigrínu. Po tepelné úpravě a propasírování semen jsou jedlé. Chuť je nakyslá a mírně, ale příjemně hořká.  

DOZRÁVÁNÍ: v červnu až červenci, případně až v srpnu podle lokality.

VYUŽITÍ: keř je dekorativní na jaře květem a v létě plody a během celé vegetace listy, je vhodný do menších i větších zahrad jako solitéra, ale i do volně rostoucího živého plotu, do parků a jiné městské zeleně mimo oblastí silně znečištěných přízemním ozonem, do mezí, včelnic či jako podrost vyšších stromů, k vodním plochám a tokům. Včely sbírají na květech pyl i nektar. Kulinární využití: plody po uvaření v odokrytém hrnci alespoň 15-20 minut a propasírování semen jsou vhodné na kečupovo červený džem či světlejší želé, do sirupu či vína.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, listy jsou nejlépe vybarvené na plném slunci. Toleruje širokou škálu půd, ale preferuje vlhkou, humózní, výživnou, neutrální až mírně kyselou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný v dřevě do -37 °C až -40°C, květy snesou slabší mrazy do cca. -3 °C. Je středně větruodolný, je odolný vůči okusu jeleny či srnami. Potrápit jej v nevhodných podmínkách může padlí, rakovina, listové skvrnitosti, roztočci či mšice.

PŮVOD: druh pochází ze střední části východní Číny, kde roste v horských lesích v nadmořské výšce od 500 do 1800 m. n. m. Do Evropy byla přivezena v roce 1816. Původ odrůdy Amethyst není známý.

RŮST: bujný, je to opadavá liana dorůstající do výšky i 6-10 m a vyžadující silnou oporu, kolem které se může ovíjet. Ovíja se v protismere hodinových ručičiek. Listy jsou složené z asi 11 lístků a při rašení mají bronzový nádech.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete od května do června před rozvinutím listů silně voňavými květy v různých odstínech fialové se žlutým středem uspořádanými v 15-20 cm dlouhých, převislých hroznech. Často opakuje kvetení v srpnu, ačkoli je méně výdatné.

PLODNOST: raná (cca. do 2-5 let po výsadbě), v případě ponechání květů vysoká.

PLODY: zelené, později hnědé, zploštělé, chlupaté lusky se zamatovým povrchem, velmi dekorativní, 10-15 cm dlouhé a 1,5-2,5 cm široké, obvykle s několika jedovatými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: lusky dozrávají v září až listopadu. Visí zatvorené na větvích až do jara.  

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná na popínání po velmi silných konstrukcích oblouků, pergol, plotů, treláží. Je dobrým zdrojem nektaru pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, pokud lze orientované na jih nebo jihozápad, aby byla chráněna před studenými větry a ranným sluncem během mrazivých ran. není velmi náročná na půdu, ale v příliš výživné může více růst na nejen kvetení a v zásadité trpět chlorózou, preferuje dobře propustnou půdu. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do -26 °C až -28°C, květy mohou být poškozeny pozdními jarními mrazy, květní pupeny jsou odolnější. Někdy ji může poškozovat padlí, skvrnitost listů, puklice či mšice.

PŮVOD: druh pochází z východní Asie, z Japonska a střední Číny, kde roste jako podrost ve vlhkých a stinných lesích v nadmořských výškách zhruba od 1000 až do 2600 m n. m. Odrůda Green Carpet je neznámý původu, ale pravděpodobně jde spíše o selekci kompaktního vzrůstu než záměrného šlechtěnce.  

RŮST: středně bujný, nízký, kompaktní, je to keř či polokeř, který vytváří koberce s výškou 15-20 cm a šířkou kolem 60 cm. Má stálezelené, lesklé, zelené listy s pilovitým okrajem dlouhé až 7 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými květy. Na opylení je třeba jinou odrůdu (např. Silver Edge, Green Sheen nebo Variegata) nebo semenáč. Kvete u nás v dubnu až květnu menšími (2,5-5 cm) klasy bílých květů umístěnými na vrcholu letorostu, od toho je odvozen jejich druhový název (terminalis = vrcholový). Květy obsahují silnější tyčinky, od toho je odvozen jejich rodový název (pachys = tlustý, andra= mužský).

PLODNOST: v přítomnosti opylovače střední. Množí se vegetativně podzemními výběžky. 

PLODY: malé (5-6 mm), oválné, bílé, jedlé peckovice sladké chuti a šťavnaté konzistence.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

VYUŽITÍ: je to listy celoročně velmi dekorativní půdopokryvný keř vhodný do stínu stromů a větších keřů. Dobře zabraňuje erozi, potlačuje růst nežádoucích rostlin a je vhodný do stinných koutů zahrad, parků, hřbitovů či jiných veřejných prostorů. Je neatraktivní pro některé hlodavce, podle experimentů minimálně pro hraboše prérijové (Microtus ochrogaster), takže by mohla působit jako odpudzovač pro hlodavce kolem stromů, u nás toto působení zatím nebylo ověřeni. Kulinární využití: Plody se dají konzumovat syrové nebo tepelně upravené.

STANOVIŠTĚ: stín až silný stín pod stromy či za budovami. Preferuje humózní půdu, která je dostatečně vlhká, ale dobře odvodněná, mírně kyselá až neutrální. Nesnáší horké, vysýchavé stanoviště. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná až do -29 °C až -34 °C, snese i silné zastínění a konkurenci kořenů stromů. Je málo náchylná na choroby a škůdce, v příliš vlhkých podmínkách se může objevit houbová hniloba listů (Volutella pachysandrae) nebo hniloba kořenů v špatně odvodněné půdě. Příležitostně se mohou vyskytnout i štítenky, roztoči či slimáci v příliš vlhké poloze. 

PŮVOD: druh pochází z východní Asie, Japonska, Číny a Koreje, do Spojeného království ho v roce 1860 přinesl skotský "lovec rostlin" Robert Fortune. Odrůdu Emerald Gaiety vyšlechtili v USA v Ipswichi v školce Corliss Brothers Nursery  roce 1960.

RŮST: rychle se rozrůstající, stálezelený, nízký keř až lianovitá dřevina. Samostatně stojící dosahuje výšky a šířky přibližně 0,9-1,5 m. Ale při vysazení k stěně, plotu či stromu vytváří adventivně kořeny a umí se vyšplhat až do výšky 3 m. Velmi snadno zakořeňuje při dotyku se zemí a rychle pokrývá půdu. Velmi dekorativní, zelené a na zoubkovaných okrajích bílé, oválné až elipsovité listy v zimě chytají narůžovělý nádech.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete řídce v červnu až červenci nenápadnými, žlutozelenými květy. Kvete více, když se popíná.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale kvůli málo bohatému kvetení je nízká a začíná až kolem 3.-5. roce po výsadbě.

PLODY:  vejčité, červenohnědé, silně jedovatá tobolky velké 5-10 mm.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu. V době zralosti se vytrvalí kalich otevírá a odhaluje až 4 semena s červeným nebo oranžovým míškem, které zůstávají na rostlině dlouho do zimy.

VYUŽITÍ: je to celoročně velmi okrasná dřevina použitelná v zahradách, parcích a městské zeleni jako nižší solitéra nebo jako půdopokryvná, protierozní rostlina zejména na svahy, jako okraj k chodníkem či jako popínavka k stěnám, plotům či stromem.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín. Na půdu je velmi nenáročný, ale preferuje dostatečně vlhkou hlinitou či jílovitou půdu, snese mírně kyselou až po silně zásaditou půdu. Příliš mokrá půda zhoršuje přezimování. Je vhodný do teplých, středně teplých či chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný v dřevě do -23 °C, případně až do -26 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům. Je dobře větruodolný a dobře toleruje znečištění ovzduší. V teple a suchu ho může potrápit štítenka bršlenová (Unspis euonymi) či mšice, případně ve vlhkém stagnujícím vzduchu může trpět antraknózou, listovou skvrnitost, padlím či agrobakteriem. Je silně odolný vůči okusu jeleny a srnami.

PŮVOD:

RŮST:

OPYLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

"Středně silný růst. Habitus je vzpřímený, široký. Kvete velkými, jemně růžovými květy (v květnu až červnu). Listy jsou tmavě zelené, na spodní straně stříbřitě plstnaté. Plodnost raná. Velký až velmi velký plod jablkového tvaru a žluté barvy. Dužnina je tvrdší, pevná, krémově žlutá, šťavnatá, vonná. Chuť výrazná, aromatická. Plody obsahují vysoký obsah pektinu, vitamínu C a dalších zdraví prospěšných látek. V syrovém stavu jsou hůře stravitelné, trpké; doporučuje se tepelné zpracování: výroba džemů, pyré, kompotů, dále sušení, moštování. Plody odpuzují mole.
Skladování na chladném a větraném místě přibližně do dubna. Sklizeň od poloviny října, postupné dozrávání (listopad), skladovatelnost do jara. Chráněné slunné stanoviště, teplejší polohy. Půda vlhká, hlinitá – hlinitopísčitá, dostatečně zásobená živinami. Výchovný řez k vypěstování dostatečně pevných kosterních větví a později prosvětlovací řez (koncem zimy). Mrazuvzdorná, odolná odrůda, vhodná pro ekologické pěstování. Samosprašná."

PŮVOD: druh z východní Asie a Japonska, kde je pěstován a šlechtěn celá staletí. Tento kultivar pochází z Německa, vyšlechtil a na trh jej v r. 1905 uvedl Georg Ahrends, původně ji uváděl jako křížence Hosta fortunei × Hosta sieboldiana, ale zřejmě jde o křížence druhů Hosta sieboldiana × Hosta tokudama.

 
RŮST: středně rychlý. Dorůstá do mohutného trsu o výšce 60 cm a šířce 90 cm, s modrozelenými, srdčitými, silně vrásčitými listy s výraznou žilnatinou a rozměry přibližně 23x20 cm.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě cizosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete jako jedna z nejranějších odrůd od června do srpna bílými, zvonkovitými, nevonnými květy.

 
PLODNOST: nepěstuje se kvůli plodům, ale v případě přítomnosti jiné odrůdy je vysoká.

 
PLODY: suché, pukavé tobolky obsahující více semen, která si nezachovávají vlastnosti odrůdy.

 
DOZRÁVÁNÍ: od konce července do září.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná a dokonce i jedlá rostlina do polostínu a stínu stromů i budov, kombinovatelná s jinými odrůdami host. Kulinární využití: jedlé jsou mladé výhony, mladé řapíky listů a mladé listy, které se jedí vařené nebo dušené zejména v asijských zemích. Chuťově se trochu podobají chřestu. Jedlé jsou i květy za syrova s méně výraznou chutí, ale velmi dekorativní do salátů a dezertů k tmavým polevám.

 
STANOVIŠTĚ: nejlépe polostín až silnější stín, ale této odrůdě nevadí ani přímé ranní slunce, je třeba se vyhnout lokalitě silně osluněné odpoledním sluncem. Upřednostňuje lehčí, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou písčitohlinitou či hlinitou půdu. Je vhodná i do vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v oddenku (minimálně do -28 °C, možná až do -40 °C). Je to jedna z odrůd nejvíce odolných vůči plzákům a šnekům.

PŮVOD: Francie, konec 19. stol.

 
RŮST: střední růst, vytváří jehlanovitou/kuželovitou korunu. Listy se na podzim v horní části koruny zbarvují do červena, ve spodní dožluta.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: obecně dobrý opylovač. Vhodní opylovači: Avranšská, Clappova máslovka, Hardyho, Drouardova.

 
PLODNOST: pozdější, pravidelná, středně vysoká.

 
PLODY: velké, baňaté, směrem ke stopce zúžené, na povrchu nerovné, ploše zhrbolené. Slupka je hladká, spíše matná, světle žlutozelená, pokrytá velmi jemnými hnědými tečkami. Dužnina je bělavá, později nažloutlá, jemná, v okolí jádřince zrnitá, šťavnatá, chuťově sladká až sladkokyselá, kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v říjnu, konzumní zralost v listopadu až lednu, skladovatelnost do ledna.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, výroba destilátu, moštování, sušení.

 
STANOVIŠTĚ: teplé, chráněné polohy a úrodné půdy.

 
ODOLNOST: střední odolnost vůči mrazu, netrpí strupovitostí ani moniliózou.

PŮVOD: Německo, Bavorsko, Freising, Wissenschaftszentrum Weihenstephan für Ernährung, Landnutzung und Umwelt, vyšlechtil ji Herrmann Schimmelpfeng, je to odrůda druhu aktinidie význačná (Actinidia arguta), známá také pod jménem "Bayern Kiwi".

 
RŮST: bujný, ovíjivá liana dorůstá 4–5 m.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: oboupohlavná, částečně samosprašná odrůda, její úrodnost se zvýší v přítomnosti samčího opylovače, např. odrůdy Prince Jumbo.

 
PLODNOST: raná, vysoká, až 30 kg z jedné rostliny v plné plodnosti.

 
PLODY: středně velké (průměrně 7,6 g, délka 2,6 cm, šířka 2 cm), válcovité, podlouhlé, mírně zploštělé. Slupka je sytě zelená s červeným líčkem, hladká, tenká. Dužnina je zelená, šťavnatá, velmi aromatická a sladká s mírnou kyselinkou. Obsahuje středně až velmi mnoho vitamínu C (81–182 mg/100 g) a aktinidin s antimikrobiálními účinky.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, ve 2. polovině září. Sklízí se plně vyzrálé, tedy měkké přímo z rostliny.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu i ke zpracování (džemy, marmelády atd.).

 
STANOVIŠTĚ: slunné, před větrem chráněné stanoviště, případně polostín; ideálně jihozápadní orientace; kvalitní humózní půda s dostatkem vláhy, na kterou je kvůli mělké kořenové soustavě náročná. Kvůli citlivosti letorostů na pozdní jarní mrazy je výhodné vysadit ji k zdem či nádržím s vodou, které akumulují teplo a v noci ho vyzařují do okolí. Podobně je vhodné zapěstovat plodné větve až ve vyšší výšce.

 
ODOLNOST: odrůda je ve dřevě silně mrazuvzdorná (do -30 ℃), listové pupeny a mladé letorosty s květními pupeny jsou náchylné na pozdní jarní mrazy už pod 0 ℃, po zmrznutí je malá šance, že ten rok ještě vykvetou. Odolná vůči houbovým chorobám a plísním.

PŮVOD: střední a jižní Evropa, střední Asie, severozápadní Afrika, Severní Amerika. Někdy je považován za kultivar, jindy za přirozenou mutaci evropského druhu, patrně ze severoitalského Lombardska, kde se pěstoval už v 18. století. Jeho atraktivní a zejména nezaměnitelný habitus mu zajistil rychlé rozšíření do všech klimaticky vhodných oblastí světa, vysazuje se v Evropě, Severní Americe i ve východní Asii.

 
RŮST: v mládí pozvolný, poté rychlejší, dožívá se zhruba 150 let. Vytváří mohutné stromy s úzkou, vřetenovitě válcovitou korunou, dorůstá do výšky 30–40 m, šířky a kmenem v průměru 1–2 m s výraznými kořenovými náběhy. Borka je černavá, podélně rozpukaná. Větve vyrůstají z kmene pod úhlem asi 20 stupňů a směřují svisle vzhůru. Listy jsou střídavé, s dlouhými řapíky, kosočtverečné až vejčité, dlouhé 4–10 cm, obvykle širší než delší, lysé.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až dubnu, vytváří jen samčí květenství – jehnědy.

 
PLODNOST: protože tvoří jen samčí jehnědy, netvoří plody. Množíme ho řízky, které výborně zakořeňují.

 
PLODY: netvoří plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: vhodný pro výsadby podél vodních toků a nádrží, snáší však i sušší podmínky, vhodný také do alejí či stromořadí, parků, u sportovních hřišť. Poupata jsou léčivá a využívají se v tzv. gemmoterapii. Působí proti kurdějím, antisepticky, podpůrně, močopudně, potopudně, podporují vykašlávání, působí proti bolesti. Spolu s kůrou mladých větviček obsahují i salicin, který se v těle rozkládá na kyselinu salicylovou, tedy acylpyrin, jenž snižuje horečku.

 
STANOVIŠTĚ: slunné. Jeho nominátní druh, topol černý, přirozeně roste v lužních lesích. Je dominantou na písčitých březích řek nebo na štěrkovitých podložích. Dobře snáší suché podmínky v horní části půdy, potřebuje ale vyšší hladinu podzemní vody. Jako jeden z mála druhů stromů je schopen kolonizovat štěrkové půdy. Je výrazně světlomilný. Preferuje dobře odvodněné, ale vlhké půdy, ale zvládne širokou škálu půd od písčitých až po velmi těžké jílovité. Půdu preferuje od mírně kyselé až po mírně zásaditou.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C.

Dekorativní keř, vhodný pro živé ploty a krajinářské úpravy. Zelené listy nádherně kontrastují s bílými květy a později s jasně červenými bobulemi. Plody jsou důležitým zdrojem potravy pro ptactvo, ale pro lidi jsou jedovaté, obsahují xylostein. Keř s nepravidelnou a hustě rozvětvenou korunou, dorůstající do výšky 1 - 3 m. Kvete v květnu až červnu. Nenáročný druh. V Česku roste od nížin až do výšky 1400 m.n.m., převážně jako podrost listnatých lesů a na pasekách. Půdy výhřevné, vlhké i suché, neutrální nebo zásadité, hlinitopísčité. Stínomilná dřevina. Mrazuvzdorná, celkově odolná dřevina. Nenáročný druh. Dobře snáší řez.

PŮVOD: Japonsko, střední a západní Čína, kde roste v horských lesích od 600 do 2700 m n. m. Do Evropy byl introdukován v r. 1865.

 
RŮST: středně bujný, později slabší. Často je to vícekmený strom s oválnou korunou, v původním areálu dorůstá do výšky 30–40 m a šířky 15 m, u nás jen asi do 20 m. Kmen má šedohnědou a hluboce rýhovanou kůru. Dekorativní listy jsou vejčité až srdcovité, dlouhé 4–7 cm. Dlouhá stopka je načervenalá. Opadané listy při vadnutí charakteristicky pronikavě voní - jako perník, karamel či čerstvé pečivo nebo buchty. Stromy jsou velmi dlouhověké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, větrosprašný. Jednotlivé stromy mají buď samčí, nebo samičí květy, k získání plodů jsou potřebné oba. Samčí květy mají nápadně červené tyčinky, samičí dlouhé pestíky. Kvete v dubnu a květnu před olistěním nenápadnými květy.

 
PLODNOST: pozdní (v porostu i po 100 letech, při pěstování po 15-20 letech).

PLODY: měchýřek dlouhý 1,5-2 cm s hnědavými semeny s jednostranným křídlem.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu.

 
VYUŽITÍ: je to okrasný strom, který zejména na podzim zpestří větší zahradu či park nejen srdčitými, krásně žluto až červeně zbarvenými, ale také příjemně vonícími listy.

 
STANOVIŠTĚ: polotieň až přímé slunce, vlhčí, výživná, hluboká půda. Snesití i mírně zásaditou, ale preferuje spíše kyselejší půdu. Vhodný do teplých i chladnějších poloh, ale chráněných před pozdními jarními mrazy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě do asi -34 °C, náchylnější na zmrznutí květů a rašících pupenů a letorostů během pozdních jarních mrazů. Kvůli mělčímu kořenovému systému hůře snáší sucho, ale také zhutnění půdy. Silně odolný vůči větru. Dobře odolný vůči chorobám a škůdcům.