Test – ČR 12% DPH (Stromy, rostliny...)

PŮVOD: druh pochází ze střední a východní Číny, Korejského poloostrova a Japonska, kde roste v lesích a na jejich okrajích, na lesnatých svazích, na mýtinách, v roklích a horských údolích, na březích vodních toků, v horách i nad hranicí lesa, v nadmořské výšce 700–4000 m n. m. Do Evropy byl přivezen poprvé v roce 1870. Odrůda Fenna PBR pochází z Holandska, Boskoop, vyšlechtil ji Herman Geers v letech 2005 až 2009 (křížení a selekce). je právně chráněna.

RŮST: umírněný, kompaktní. Je to opadavý keř s hustou kulovitou korunou dorůstající do výšky jen 25-30 cm a šířky 30 cm. Listy mají při rašení bronzový nádech, později jsou jasně zelené, svěží barvy, podlouhlé, jemně zoubkované na okrajích.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete velmi dlouho, od konce května do začátku září. Tvoří ploché květenství – chocholíky růžové barvy. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře do skupinových výsadeb s jinými tavolníky vyšší výšky, do skalek, lemů záhonů, jako půdopokryvná dřevina na zpevňování svahů, ale i do květináčů na balkony a terasy apod. Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Nejlépe prosperuje na přímém slunci (podmiňuje intenzitu barvy květů), snáší však i polostín. Upřednostňuje vlhké, dobře propustné hlinité půdy, ale je vysoce přizpůsobivý vůči pH půdy.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě do -35 °C až -40 °C. Dřevo je houževnaté, v tuhých zimách může namrzat, ale po jarním zpětném řezu výborně regeneruje. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, roztoči nebo mšice během sucha. Je velmi odolný vůči padlí. Velmi dobře snáší a městské znečištění ovzduší.

PŮVOD: USA, Ohio, vyšlechtil ji Karle A. Lucal a na trh ji uvedla školka Good & Reese Nursery, v roce 1942 byla patentována. V r. 1950 získala ocenění Award of Merit od britské Královské zahradnické společnosti (RHS), v r. 1993 ocenění Award of Garden Merit a opětovně v roce 2010.

RŮST: středně bujný, vzpřímený, je to částečně opadavý keř dorůstající do výšky 2–2,5 m a šířky 2–2,5 m. Má dlouhé, středně zelené listy s plstnatým rubem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, hmyzosnubná, bohatě kvete od července do září 20–25 cm dlouhými květenstvími purpurově červených květů se sladkou vůní, bohatých na nektar.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, na rozdíl od některých jiných kultivarů není sterilní.

PLODY: hnědé tobolky dlouhé 5–10 mm s množstvím velmi drobných, křídlatých semínek.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: celý keř je velmi dekorativní záplavou květů během dlouhého období kvetení, takže je vhodný jako okrasný do menších i větších zahrad, na terasy, do parků. Jako nektarodárná rostlina láká velké množství opylovačů. Květenství se dají použít i na řez do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunné, případně slabý polostín. Preferuje dobře odvodněné půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorná ve vyzrálém dřevě do asi -20 °C, v květu uniká mrazům, v chladnějších oblastech ji doporučujeme na zimu chránit např. listím apod. Po zakořenění je dobře suchovzdorná. Nebývá náchylná k chorobám, jen zřídka trpí mšicemi a roztoči. Prevencí proti houbovým chorobám je zajištění dobré drenáže půdy a dostatečné cirkulace vzduchu kolem rostliny.

PŮVOD: druh má původ ve východní Asii, vyskytuje se ve východní Číně (od SV Jün-nanu na jihu až po Chej-lung-ťiang na severu), v Koreji a Japonsku a na ruském Dálném východě, kde roste na křovinatých stráních a v v lesních lemech, na slunných lukách a pastvinách až do výšky kolem 2000 m n.m. Odrůda Astra Blue je součástí řady Astra a byla vyšlechtěna v Nizozemsku ve školce Sakata Ornamentals ve 2. polovině 90. let 20. století.

RŮST: velmi umírněný, je to v kořeni přezimující trvalka dorůstající jen do výšky asi 55 cm a šířky asi 60 cm. Na podzim se vybarvuje do kombinace purpurové se žlutou.

OPYLOVACÍ POMĚRY: minimálně částečně samosprašný, hmyzem opylovatelný, jednodomý s oboupohlavnými květy. Kvete až 9 cm velkými, levandulově modrými květy od začátku července až po začátek září. Před rozvinutím vypadají pupeny jako velké balóny, od toho je odvozen rodový název.

PLODNOST: raná, pravidelná a vysoká. Nepěstuje se pro plody, ačkoli se může množit semeny při zachování vlastností mateřské rostliny.

PLODY: kulovité až oválné 5pouzdré tobolky dlouhé až 25 mm obsahující 5 semen.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu podle lokality.

VYUŽITÍ: jako velmi dekorativní trvalka vhodná do trvalkových záhonů ve společnosti jiných balónovníků či zvonků, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače. Vhodná i jako jedlý a okouzlující okraj zeleninových záhonů, do polostínu k růžím, stromům apod. Kulinářské využití: květy jako efektní jedlá dekorace salátů, dezertů a jiných studených jídel, ale i nápojů. Mají mírně sladkastou příchuť. Díky velikosti a pevnosti jsou velmi vhodné k naplnění sladkými a slanými krémy, pěnami, kuličkami z měkkého sýra, marcipánu či nasekanými čerstvými bylinkami či k naplnění cukrem, medem, sirupem, skořicí apod. a plavání v podobě malých lodiček na povrchu nápojů. Použít se dají i balónovité pupeny. V korejské, japonské a východočínské kuchyni se využívají i mladé rostlinky a kořeny do salátů, nakládané zeleniny. Léčivé využití:  rostlina se dlouho používá v čínské tradiční medicíně, její pozitivní účinky byly ověřeny i západní medicínou. Kořeny z 2-3letých rostlin se sbírají na jaře nebo na podzim, oloupou se použijí čerstvé. Obsahují saponiny, flavonoidy, polyfenoly a další látky. Používají se proti vnitřním parazitům, astmatu, zvýšenému cholesterolu, kašli, zánětům, ke snížení krevního tlaku a cukru v krvi, blokují uvolnění histaminu. Používá se proti vlhkému kašli, nachlazení, bronchitidě, infekcím krku, plicním abscesům. V Koreji jej používají i proti vysokému krevnímu tlaku a cukrovce.

STANOVIŠTĚ: slunečné či slabý polostín, s lehkou, písčitou či písčitohlinitou, dobře odvodněnou půdou, aby dobře přezimovala.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná v kořeni do asi -34 °C za předpokladu dobře odvodněné půdy, v květu uniká pozdním jarním mrazům. Je málo náchylná k chorobám, potrápit ji mohou slimáci a plzáci, zejména na jaře.

PŮVOD: Německo, okolí Osnabrücku v Dolním Sasku, neznámý původ, zřejmě již koncem 18. století, poprvé popsána v roce 1802 Johannem Ludwigem Christem, během 19. století jedna z nejpěstovanějších odrůd v Německu.

RŮST: zpočátku silný, později slabší růst, vytváří vysokou kulovitou a dobře rozvětvenou korunu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě. Má velmi dekorativní, tmavě růžové květy. Je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači např.: Parména zlatá zimní, Coxova reneta.

PLODNOST: střední, střídavá, plody mají tendenci předčasně opadávat.

PLODY: středně velké plody (průměrně 5,2 cm výška, 7,2 cm šířka, až 150 g), s pootevřeným kalichem. Slupka je drsná, suchá, základní zelená až zelenožlutá barva je pokryta tmavě červenou rzivostí a mramorováním. Je to tzv. kožovka. Dužnina je zelenavě bílá, šťavnatá, chuť výrazná, velmi příjemná, sladkokyselá, kořenitá, renetová.

DOZRÁVÁNÍ: koncem října, dozrávání v listopadu, skladovatelnost do března, nutno skladovat v dostatečně vlhkém prostředí, jinak vadnou.

VYUŽITÍ: výborné dezertní jablko, vhodné k přímému konzumu i dalšímu zpracování, zejména na mošty, cider, do koláčů, na výživu. Po rozkrojení dužnina rychle hnědne.

STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené, dobře odvodněná, ale dostatečně vlhká, nejlépe hlinitá půda, nesnáší příliš suché půdy, ale ani těžké, jílovité půdy, na nichž trpí rakovinou. Vhodná zejména do středních poloh. Velmi pozdě na podzim jí vyzrávají letorosty a ukončuje vegetaci, listy zůstávají na letorostech až do zimy.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná, středně odolná vůči strupovitosti, náchylná k padlí, bakteriální spále a v příliš vlhké půdě k rakovině. Nesnáší postřik měďnatými přípravky.

PŮVOD: J a SV okraj Malé Asie (Arménie, Turecko), Z část Malého a Velkého Kavkazu (Rusko, Gruzie). Vertikálně od 400 do 2200 m n. m. Na Kavkaze roste buď v čistých porostech nebo je součástí rozlehlých lesů tvořených i smrkem východním a bukem východním. První introdukce do Evropy v r. 1840. Je pojmenována podle ruského botanika finského původu Alexandra D. Nordmanna. Přezdívá se jí také jedle kavkazská.

 
RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky 30–50 m a šířky 5 m s průměrem kmene 1,5–2(–3) m. Koruna má dekorativní jehlancovitý tvar s velmi pravidelným větvením, u solitérních stromů dosahuje až k zemi. Borka je šedá až šedohnědá, u starších jedinců podélně rozbrázděná. Jehlice jsou na spodní straně větviček uspořádány hřebenovitě, na horní straně směřují mírně dopředu, jehličí hustě pokrývá větvičku. Je dlouhé 20–35 mm, široké 2–2,5 mm, na konci zaoblené nebo vykrojené, nahoře tmavě zelené, lesklé, na spodní straně se 2 bílými pruhy.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylovaná větrem a silně cizosprašná, kvete v květnu. Samčí šištice jsou červenkasté, samičí šištice jsou zelenožluté až narůžovělé. Snadno se kříží s jinými jedlemi.

 
PLODNOST: středně raná, po asi 20 letech od výsevu.

 
PLODY: zralé šišky jsou válcovité, dlouhé až 15 cm, vzpřímené, tmavohnědé, rozpadavé, nápadně roní pryskyřici.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a rozpadají se v listopadu.

 
VYUŽITÍ: používá se zejména jako vánoční stromek, vynikne jako solitéra v parcích a větších zahradách. Dřevo je spíše měkké a používá se hlavně na výrobu papíru. Mladé měkké světle zelené jehličí se dá jíst podobně jako jehličí jedle bělokoré samotné nebo v salátech, případně použít do čaje, u citlivějších lidí však může způsobit trávicí potíže.

 
STANOVIŠTĚ: toleruje hluboké zastínění, ale dobře roste i na slunečných plochách. V podrostu vydrží ve stínu mimořádně dlouho. Vyžaduje dostatečnou vláhu, zejména dostatečnou relativní vlhkost vzduchu. Ve své domovině roste hlavně v oblastech s oceánickým podnebím se srážkami od 800 do 2400 mm ročně. Snáší i horské chladné podnebí. Je citlivější na vysoké letní teploty. Nejlépe se jí daří v hlubších bohatších půdách s kyselou i zásaditou reakcí, snese lehké písčité i těžké jílovité půdy. ODOLNOST: mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C. Lépe snáší zásaditou půdu než jiné druhy jejího rodu.

PŮVOD: pravděpodobně Čína, Japonsko, Korea, Indie, Střední Asie a na Kavkaze ve světlých lesích a křovinách, na březích vodních toků, v Asii v pásmu od 300 do 2500 m n. m. V současnosti pěstovaná v mnoha částech světa, zplaňuje v Evropě i Severní Americe, i u nás.

 
RŮST: rychlý, je to vytrvalá bylina přezimující v kořeni, vysoká 40 cm, listy má široce čárkovité, dlouhé asi 40 cm a široké 2,5–3 cm, stvol je přímý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými velmi dekorativními menšími sytě žlutými květy s nálevkovitou korunou, kvete opakovaně od června do září.

 
PLODNOST: raná, při ponechání květů pravidelná.

 
PLODY: tobolky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září.

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní trvalka atraktivní také pro opylovače. Kulinařní využití: Velmi mladé listy a výhonky jsou jedlé po uvaření a jsou příjemně nasládlé. Jedlé a velmi chutné, nasládlé, křupavé jsou také květy a květní pupeny – syrové nebo vařené. Dají se použít jako jedlá dekorace sladkých i slaných jídel, plnit sladkými i slanými náplněmi a jíst syrové nebo osmažené v těstíčku, zahušťují se jimi polévky. Lze konzumovat i jejich hlíznaté kořeny – syrové nebo vařené. Každý květ sice kvete jen právě jeden den, ale celá rostlina kvete i několik týdnů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunci tvoří více květů. Daří se jí ve většině půd včetně suchých, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou půdu s pH mezi 6 a 7. Daří se jí i v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech.

PŮVOD: druh pochází ze západního a severní Evropy, od Pyrenejského poloostrova přes Francie a Německo, západní Rakousko a Švýcarsko, po jižní Nórsko, Švédsko, na sever Polska, vyskytuje se původně i ve Velké Británii, Irsku, v určitých lokalitách v Itálii, na Korzike, v severoafrickom Maroku. Tam roste ve světlých doubravách, na okrajích lesa, na vlhkých písčitých až jílovitých půdách, zejména v oblastech s vyšší vzdušnou vlhkostí, je typický pro přímořské oblasti. Odrůda Serotina je neznámý původu, ale pěstovala se v holandských školkách už v 19. století.

RŮST: bujný, je to opadavá liana dorůstající i do 5-6 m a vyžadující oporu, kolem které se může ovíjet.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, opylovaný hmyzem (zejména nočnými můrami), jednodomý s oboupohlavnými květy. Kvete v rámci zimolezů ovíjavých pozdě ("serotina" = pozdní), tedy od června do července a po kratší prestávke od srpna do prvních mrazů velkými, silně voňavými květy s dlouhou trubkovitou korunou červenou z vnější a žlutou až žltobielou z vnitřní strany.

PLODNOST: v případě přítomnosti jiné odrůdy či semenáče zimolezu ovíjavého vysoká, pravidelná, jinak nižší.

PLODY: malé (průměrně 6-10 mm, 0,2-0,8g), kulaté, mírně jedovatá, ale dekorativní bobule. Slupka je oranžovočervená až jasně červená, lesklá, hladká. Dužnina je měkká, šťavnatá, obsahuje několik semen.

DOZRÁVÁNÍ: postupně od srpna do října.   

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní a voňavá liana okrasná nejen dlouho kvetoucími květy, ale i žiarivočerenými plody, atraktivní květy pro množství opylovače a plody pro ptáky. Je vhodná na ovíjanie po pergolách, oblúkoch, samostatně i při stenách stojících trelážach, plotech v menších i větších zahradách, balkonech, terasách, ale i v parcích či jiné městské zeleni, zejména při vodních prvků. Kulinární využití: květy po odstranění zeleného kalichu lze použít jako jedlou dekoraci dezertů, salátů či zalít jejich jako čaj nebo si z nich provést sirup.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, v teplých oblastech nejlépe na stanovišti s odpoledním zastíněním. Preferuje humózní, výživnou, dobře odvodněnou půdu a vlhčí ovzduší. Vhodný do teplých, středně teplých a chladných lokalit.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný v dřevě do -29°C až -34 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům. V teplých lokalitách se může vyskytnout padlí, skvrnitost listů nebo mšice či puklice, jinak obvykle příliš netrpí chorobami. 

PŮVOD: Evropa od Španělska, Irska a Francie až po řeku Ob, Altaj a Ťan-Šan, Malá a Střední Asie, Atlas v severní Africe. Naše domácí dřevina rostoucí v pahorkatinách relativně hojně na okraji lesů, v křovinách, světlých lesích a na pastvinách.

RŮST: středně rychlý, je to keř nebo nízký strom vysoký do 7 m a široký asi 3 m, s nepravidelnou korunou. Větve vyrůstají v pravém úhlu, jsou protistojné, lesklé a holé. Kůra mladých větviček je hladká, světle hnědá, později černohnědá. Listy jsou protistojné, kulaté až elipsovité, na okraji drobně pilovité.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, tedy na jedné rostlině se tvoří buď samčí nebo samičí květy, takže k dosažení plodů jsou potřebné samčí i samičí rostliny. Květy tvoří v paždích listů 2–8-květé nepravé okolíky, příjemně vonící, kvetou v květnu až červnu, někdy se kvetení protáhne až do srpna.

PLODÍ: brzy, hojně, pravidelně. 2,1 m vysoký keř umí vytvořit až 1455 plodů.

PLODY: malé kulaté peckovice s průměrem 6-10 mm, které při zrání mění barvu ze zelené na černou. Každá peckovice obsahuje zelenou nebo černofialovou lepivou dužinu a 3-4 pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: zejména do přírodních, ale i přísněji stříhaných živých plotů přírodních větších i menších zahrad, do mezí a větrolamů ve volné krajině, případně do parků. Je považován za dobrou nektarodárnou i pylodárnou dřevinu. Květy, plody i kůra se použijí v lidovém léčitelství jako projímadlo. Z nezralých plodů se může získat zelené barvivo, které se po smíchání s arabskou gumou dá využít jako vodová barva. Z kůry se zase může získat žluté barvivo. Dřevo je pěkně mramorované a dá se využít v soustružnictví.

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín. Je nenáročný na půdu, upřednostňuje lehčí, kyprou humózní, mírně kyselou půdu, dobře však snáší i vápenitou.

ODOLNOST: silně mrazuodolný ve dřevě do -45 °C. Je silně odolný vůči větru a znečištění ovzduší.

PŮVOD: Kanada, Vineland, Horticultural Research Institute of Ontario, vyšlechtěna v roce 1967 jako kříženec odrůd Imperial Epineuse a Grand Duke.

 
RŮST: středně bujný až bujný, habitus vzpřímený až polorozložitý, později až rozložitý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy až pozdě. Vhodní opylovači: Stanley, Opal, Císařská, Čačanská rodná, Duranzia, Hamanova.

 
PLODNOST: raná až středně raná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké až velmi velké, elipsovité, nesymetrické. Slupka je tenká, ojíněná, pod ní fialovomodrá. Dužina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je nakysle sladká, při plném vyzrání sladká až velmi sladká, velmi aromatická, velmi dobrá až vynikající. Dužina může v horších letech na pecce částečně držet. Je to poloslivka.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, asi 7 dní před Bystrickou, tedy koncem srpna a začátkem září.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci, ale i ke všestrannému zpracování na kompoty, džemy, povidla, destiláty, k pečení či sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje úrodnou, dostatečně vlhkou, hlinitou půdu. Vhodná do teplých a středně teplých pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu, méně tolerantní vůči šarce, na listech málo projevů, na plodech více, je náchylnější na poškození plodů moniliovou hnilobou (Monilinia fructigena), plody při vyšší úrodě je nutné probírat, protože plodí v trsech.

PŮVOD: druh je dosti proměnlivý a pochází ze severní Evropy, Asie a Severní Ameriky, ve střední a západní Evropě se vyskytuje ostrůvkovitě jako glaciální relikt. Odrůda Goldfinger pochází z Holandska, Gorsselu, kde ji vyšlechtil H. Knol a na trh uvedl v roce 1970.

RŮST: středně bujný, s hustým, kulovitým habitem, v porovnání s jinými odrůdami mochny křovité je bujnější. Je to opadavý keř dosahující výšky 0,9–1,2 m a šířky 1,2–1,5 m. Listy jsou složené, obvykle tvořené pěti úzkými, kopinatými, šedozelenými až modrozelenými lístky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašný, s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. V rámci mochniček začíná rozkvétat středně brzy, od června do října či prvních silnějších mrazů velkými (4–5 cm), zlatožlutými květy s 5 okvětními lístky a množstvím ozdobných tyčinek.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: drobné, chlupaté, nejedlé nažky.

DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

VYUŽITÍ: rostlina je dekorativní olistěním i dlouhým kvetením a používá se zejména jako keřovitý okraj záhonů, na nízké živé ploty, jako pastva pro různé opylovače, v zahradách, parcích a jiné městské zeleni, i jako protierozní dřevina na svazích. Kulinární využití: sušené listy se používají jako náhrada čínského čaje.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, preferuje dobře odvodněnou hlinitou půdu, preferuje zásaditou půdu, ale snese i mírně kyselou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě až do -42,8 °C až -45,6 °C, květy po slabších mrazech na podzim pokračují v kvetení. Po zakořenění je dobře odolný vůči suchu. Nezvykne trpět chorobami, někdy se může vyskytnout padlí, listové skvrnitosti či v nedostatečně odvodněné půdě zahnívání kořenů.

PŮVOD: druh z východní Asie a Japonska, kde jsou pěstovány a šlechtěny po celá staletí. Kultivar Fragrant Bouquet vyšlechtil v roce 1982 známý šlechtitel host Paul Alden jako křížence mezi odrůdami Fragrance x Fascination.

RŮST: středně rychlý. Dorůstá do trsu o výšce 35-50 cm a šířce 80-90 cm, s jablkovězelenými, srdčitými, vlnitými listy s výraznou žilnatinou a krémovým lemem a rozměry přibližně 15x10 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě cizosprašná, hmyzem opylovatelná. Kvete od začátku července do srpna bílými, zvonkovitými, silně voňavými květy.

PLODNOST: nepěstuje se kvůli plodům, ale v případě přítomnosti jiné odrůdy je plodnost vysoká.

PLODY: suché, pukavé tobolky obsahující více semen, které si nezachovávají vlastnosti odrůdy.

ZRÁNÍ: od konce července do září.

VYUŽITÍ: velmi okrasná a dokonce i jedlá rostlina do polostínu a stínu stromů i budov, kombinovatelná s jinými odrůdami hosty. Kulinářské využití: jedlé jsou mladé výhonky, mladé stopky listů a mladé listy, které se jedí vařené nebo dušené zejména v asijských zemích. Chutí se trochu podobají chřestu. Jedlé jsou i květy syrové s méně výraznou chutí, ale velmi dekorativní do salátů a dezertů k tmavým polevám.

STANOVIŠTĚ: nejlépe polostín až silnější stín, ale této odrůdě nevadí ani přímé ranní slunce, je třeba se vyhnout lokalitě silně osvětlené odpoledním sluncem. Upřednostňuje lehčí, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou písčito-hlinitou či hlinitou půdu. Je vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v oddenku (minimálně do -28 °C, možná až do -40 °C).

PŮVOD: Vyskytuje se ve střední a východní Evropě, u nás převážně v tvrdých lužních lesích.

RŮST: Až 35 m vysoký, dlouhověký strom se štíhlým kmenem, často s hrčatými výrůstky a dobře vyvinutou, nepravidelnou korunou a silnými větvemi odkloněnými pod ostrým úhlem. Kůra je šedohnědá, hladká, borka se odlupuje v tenkých plochých šupinách. Listy jsou jednoduché, střídavé, s asymetrickou čepelí, na okrajích pilovité. Na svrchní straně je list tmavě zelený, lesklý, na spodní šedozelený a mírně chlupatý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Drobné, oboupohlavné červenohnědé květy v řídkých svazečcích kvetou v březnu až dubnu, jsou větrosnubné. Ačkoli kvetou protandricky, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí, míra samosprašnosti může být vysoká.

PLODNOST: vysoká, zejména v přítomnosti opylovače.

PLODY: světle hnědé, elipsovité nažky se zeleným, širokým a kulatým křídlem.

DOZRVÁNÍ: v květnu.

VYUŽITÍ: Velmi atraktivní krajinotvorný prvek, vysazuje se jako okrasný strom, je vhodný do měst i alejí. V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Dřevo je velmi pevné a hojně se používalo v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: vyhovuje mu polostín, úrodné a dostatečně hluboké půdy, snese i sezónní záplavy.

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, odolný vůči větru, vysoké hladině podzemní vody i sezónním záplavám. Z jilmů je nejméně preferovaným druhem pro druhy brouků přenášejících houbové onemocnění grafióza díky obsahu triterpenu alnulinu v kůře, který je odpuzuje. Dobře snáší i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: rozšířený téměř po celé Evropě, kromě nejsevernějších oblastí.

 
RŮST: masivní opadavý strom dorůstající do výšky 30–40 m. Tvoří širokou, kuželovitou, hustou korunu. Kůra zelenkavě šedavá, borka tmavší šedá. List lichozpeřený – 4–7 párů kopinatého tvaru, na okraji ostře pilovitý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: květy oboupohlavné, seskupené do bohatých tmavě červených lat. Ve většině případů jsou květy jednodomé, často se však vyskytuje dvoudomost. Zastoupení květů se může v průběhu let na jednom jedinci měnit. Kvete v dubnu, před rozvinutím listů.

 
PLODNOST: pozdní, u solitérně stojících stromů začíná ve věku 15–20 let, v porostu až ve věku kolem 30 let, je nepravidelná.

 
PLODY: jednokřídlé nažky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu.

 
VYUŽITÍ: vhodný do parků a velkých zahrad. Hodnotné dřevo pro dřevařské, nábytkářské využití. V minulosti se využíval i v lidovém lékařství.

 
STANOVIŠTĚ: polostínomilná, později světlomilná dřevina, náročná na půdní živiny a vlhkost. Na Slovensku roste od nížin do poloh přibližně 950 m n. m.

 
ODOLNOST: citlivější na silné mrazy.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky, kde roste v hustých skupinách podél břehů potoků, v houštinách nebo v příkopech.
RAST: středně rychlý. Je to trvalka vysoká 40-80 cm a široká asi 50 cm, která se ale po 3 letech rozroste do asi 100 cm. Má přezimující oddenek, raší v březnu až dubnu a na zimu zatahuje v říjnu až listopadu. Aromatické listy jsou tmavě zelené s červenou žilnatinou a jsou dlouhé 6–15 cm a široké 3–8 cm.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavními krásnými výrazně růžovými až purpurovými květy kvetoucími od července do srpna.
PLODNOST: každoroční, při ponechání květů vysoká.
PLODY: tvrdky.
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní, medonosná bylinka s jedlými a léčivými květy i listy. Kulinární využití: její květy obsahují hodně nektaru a tak jsou nejen aromatickou, ale i sladkou ozdobou salátů či dezertů, dají se i šetrně sušit se zachováním sytě červené barvy. Listy a mladé výhonky se jedí syrové nebo vařené k dochucení salátů, ovocných salátů, nápojů apod. Z listů a květních hlávek se dělá výborný čaj, který voní jako bergamot. Léčivé využití: používají se listy a kvetoucí nať, čerstvé i sušené zejména proti trávicím obtížím, plynatosti, střevním parazitům, ale působí i při obtížích močových cest, kdy působí močopudně. Podporují vykašlávání. Esenciální olej se používá zejména externě do mastí při revmatismu. Je velmi atraktivní zejména pro motýly a včely, ale i pro další opylovače. Opakované kvetení podpoříme odstřižením odkvětlých květních hlávek.
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, s dostatečně vlhkou půdou, snáší i těžkou jílovitou, nevyhovuje jí jen příliš suchá. Je vhodná do nížin i vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuodolná v oddenku do -29 °C až -34 °C. Dobře odolná proti padlí. Jako prevenci proti padlí doporučujeme zajistit dostatečně vlhkou půdu a dostatečně vzdušné místo.

PŮVOD: Evropa od Islandu až po J Afriky, mírné pásmo Asie až po Japonsko.

 
RŮST: rychlý, dosahuje výšky 15–30 m a šířky 10 m s nepravidelnou, řídkou korunou, dožívá se i 150, maximálně 200 let. Vytváří často rozlehlé polykormony, tedy výmladky, kterými se šíří na co nejsvětlejší místo.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete od konce března do dubna, nejpozději z evropských topolů, před rašením listů. Jehnědy jsou dlouhé 5–10 cm, samčí jsou delší s červenými tyčinkami, samičí jsou zelené a menší.

 
PLODNOST: raná (už 5. rok od výsevu), vysoká, ale v různých oblastech různě pravidelná a s malou úspěšností klíčení. Nejvyšší úspěšnost je na spáleništích, jinak se rozmnožuje zejména kořenovými výmladky.

 
PLODY: tobolky v jehnědách s chmýřím.

 
DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.

 
VYUŽITÍ: Vhodný do mezí a větrolamů jako rychlerostoucí výplňová dřevina, do alejí podél vodních toků a břehových porostů, do brownfieldů, do agrolesnických systémů. Z topolů má nejkvalitnější dřevo, které se používá na výrobu zápalek, dýh a celulózy. Kůra a listy jsou mírně močopudné a podporují vykašlávání. Podobně jako jiné druhy topolů kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.

 
STANOVIŠTĚ: slunné od nížin po hory, nejčastěji v pahorkatinách. Je tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy, nejlépe se mu daří na písčitohlinitých, živných půdách. Spolu s břízou rychle osidluje obnažené půdy, světliny, opuštěné pastviny.

 
ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorný do -40 °C až -45 °C, tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy.

PŮVOD: Polsko, Osielsko, selekce Zofie a Hieronima Łukaszewských semenáčů z ruských odrůd z 90. let 20. století.

 
RŮST: středně bujný, vzpřímený, tvoří kulovité keře s výškou cca. 1,6 m a šířkou 1,5 m.

 
OPELIVOST: částečně samosprašná odrůda, pro zajištění lepšího opylení je při výsadbě vhodné kombinovat více odrůd zimolezu. Vhodní opylovači: Blue Banana, Jolanta, Karina, Zojka.

 
PLODNOST: raná (rok po výsadbě), středně vysoká až vysoká (3-5 kg/keř), průměrná úroda je 9,9 t/ha.

 
PLODY: poměrně velké (průměrně 1,5-1,9 g), úzce oválné, tmavomodré, pokryté světlejším voskovým povlakem, pevné. Plody jsou šťavnaté, velmi chutné, sladkokyselé.

 
ZRALOST: raná, v 2. polovině května.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci i ke zpracování na džemy, šťávy, sirupy, kompoty, do koláčů, na mrazení. Plody díky pevnosti velmi dobře snášejí přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné či slabý polostín, nenáročný na výběr stanoviště. Daří se mu v široké škále půd. Nevyžaduje kyselé půdy jako borůvky. Snese i mírné sucho, ale odvděčí se za dostatečnou vláhu většími plody. Vyžaduje okopávku nebo zamulčování. Vhodný do všech, i chladnějších poloh.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný v dřevě i v květu.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Spojené království, šlechtěný buď přímo skalničkářem Georgem Fergussonem Wilsonem nebo někým z jeho následovníků, pojmenován na jeho počest. Je to kříženec někdy označovaný jako Campanula x pulloides, jindy jako Campanula x wilsonii a rodičovské druhy jsou zvonek karpatský (C. carpatica var. turbinata) a zvonek C. pulla.

 
RŮST: mírný, nízký, vytváří kompaktní polštáře s výškou do 10 cm a šířkou do 30 cm. Listy jsou okrouhlé či oválné, zubaté, světle zelené, opadavé, dekorativní od časného jara do pozdního podzimu.

 
OPELIVOST: jako kříženec je sterilní. Kvete středně až bohatě od června do srpna, výrazně fialovomodrými, zvonkovitými květy velkými do 2,5 cm.

 
PLODNOST: netvoří plody.

 
PLODY: netvoří plody.

 
ZRALOST: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: svým kobercovým růstem se výborně hodí do skalek, na okraje záhonů, do svahů či květináčů samotný či ve společnosti jiných nízkých zvonků či skalniček. Je nektarodárný a atraktivní pro různé opylovače. Kulinární využití: květy jako efektní jedlá dekorace salátů, dezertů a jiných studených jídel, ale i nápojů. Mají mírnou sladkou příchuť. Díky tvaru umí plavat na povrchu studených nápojů, naplněné např. sirupem, citronovou šťávou, skořicí, cukrem či kakaem.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, dobře propustná půda. Vhodný do teplých, středně teplých poloh i chráněných vyšších poloh.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný minimálně do -23 až -25 °C, dobře suchovzdorný po zakořenění. Obvykle netrpí chorobami či škůdci, maximálně může poškodit padlí a slimáci či hlemýždi.

PŮVOD: Dálný východ, Korea, severovýchodní Čína jako přirozeně se vyskytující forma. V roce 1856 ho Carl Johann Maximowicz popsal jako Acer ginnala, v roce 1890 ho překlasifikoval jako Acer tataricum subsp. ginnala.

RŮST: středně bujný, tvoří nízký, obvykle keřovitý strom dorůstající do 10 až 15 m. Asi 6-10 x 4-6 cm velké listy jsou výrazně 3- až 5-laločnaté, čímž se odlišují od někdy téměř jednoduchých listů základního botanického druhu, u kterých bývají často jen u báze naznačené dva laloky. Jsou okrouhle vejčité a hrubě dvakrát pilovité. Na podzim se pěkně vybarvují dožluta nebo dočervena.

POMĚRY OPYLOVÁNÍ: kvete v květnu až červnu ve visících stopkatých latách s bělavými korunními lístky.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: dvounažky s výrazně purpurovými křídly v ostrém úhlu.

ZRÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: jako celoročně okrasný strom do parků a zahrad, dobře snáší městské prostředí.

STANOVIŠTĚ: upřednostňuje kvalitní, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu na slunném stanovišti, dobře však roste i v těžkých jílovitých či suchých půdách. Vyhovují mu půdy od mírně kyselých po mírně zásadité.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, odolný vůči suchu, vápenitým půdám, znečištění ovzduší a vůči zasolení půdy posypovou solí.

Zdroj fotografie: oleg_kosterin

PŮVOD: Německo, vyšlechtil ji Reimer Kordes v roce 1958 jako kříženec odrůd Robin Hood x Virgo. Synonymum: Schneewittchen®, Fée des Neiges, Iceberg, Sneeuwwitje.

RŮST: středně bujný, vzpřímený, keřovitý, dorůstá do výšky 75-150 cm, šířky 60 cm. Má lesklé, světle zelené listy. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylovací s oboupohlavnými květy, hmyzem opylovací, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete bohatě ve vlnách po celé léto bílými či krémovými, velkými (průměrně 5 cm), poloplnými, jemně vonnými květy se 17-25 okvětními plátky v malých květenstvích. Má dlouhé, špičaté puky.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou menší. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, i k řezu do kytic. Kulinářské využití: středně aromatické, nahořklé květy se dají použít čerstvé do krémů a k ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či žlutého pomletého prášku k ozdobě dezertů. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní plátky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitaminu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná v zimě dřevina do -28,9 °C až -31,7 °C, na jaře vyžadují mladé výhony ochranu před pozdními jarními mrazy. Velmi dobře odolná vůči chorobám a dobře snáší zastínění.

PŮVOD: druh pochází z JV části USA, vyskytuje se v nížinách v povodí dolního toku Mississippi, kde roste na mýtinách stálezelených nížinných lesů, v křovinaté vegetaci podél vodních toků, v pásmu od mořského pobřeží až do asi 650 m n. m. Odrůdu Longwood Purple z neznámý zdroja získal zakladatel Longwood Gardens Pierre S. du Pont a byla vysazena při vchode do zahrady, kde zostala dodnes jako jedna z mála vistérií.

RŮST: bujný, je to opadavá liana dorůstající do 3-5 či až 6-8 m a vyžadující oporu, kolem které se může ovíjet. Má hladké, lesklé, zelené, nepárno peřeně složené listy. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými květy. Kvete od května do června masově a později v létě po troche opakuje kvetení jemně muškátově voňavými, fialovopurpurovými květy s bílými stredmi a žlutozelenými očky v krátkých, hustých květenstvích dlouhých do13 cm.

PLODNOST: při ponechání květů raná, střední.

PLODY: lesklé hnědé, zploštělé lusky dlouhé 5-10 cm a široké 1-1,5 cm s jedovatými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v říjnu až listopadu.   

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná na popínání po velmi silných konstrukcích oblouků, pergol, plotů, treláží. Je dobrým zdrojem nektaru pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, pokud lze orientované na jih nebo jihozápad, aby byla chráněna před studenými větry a ranným sluncem během mrazivých ran. není velmi náročná na půdu, ale v příliš výživné může více růst na nejen kvetení a v zásadité trpět chlorózou, preferuje dobře propustnou, humózní půdu. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C, květy jsou zřídka poškozeny pozdními jarními mrazy, květní pupeny jsou odolnější. Někdy ji může poškozovat padlí, skvrnitost listů, puklice či mšice, ale nic vážně.

PŮVOD: Nizozemsko, Boskoop, vyšlechtěna jako kříženec druhů Buddleja davidii x Buddleja fallowiana.

RŮST: malý, kompaktní, opadavý keř dorůstající přibližně do výšky a šířky 0,8-1 m, s drobnými, bledě šedozelenými/stříbřitými listy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní, jen mírně láká hmyz ve srovnání s jinými odrůdami, kvete bohatě od června do poloviny srpna, vytváří krátká latovitá květenství voňavých bílých květů bohatých na nektar.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: celý keř je velmi dekorativní záplavou květů během dlouhého období kvetení, takže je vhodný jako okrasný do menších i větších zahrad, na terasy, do parků. Jako nektarodárná rostlina láká i opylovače. Květenství se dají použít i k řezu do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunné, případně slabý polostín. Preferuje dobře odvodněné půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuodolná ve vyzrálém dřevě do asi -25 °C, v květu uniká mrazům, v chladnějších oblastech ji doporučujeme na zimu chránit např. listím apod. Po zakořenění je dobře suchuvzdorná. Nezvykne trpět chorobami, málokdy mšicemi a roztoči. Prevencí vůči houbovým chorobám je zajištění dobré drenáže půdy a dostatečné proudění vzduchu kolem rostliny.

PŮVOD: severní Írán a Azerbajdžán, kde roste ve smíšených lesích v nižších nadmořských výškách (200–800 m n. m.).

RŮST: středně bujný, rozložitý. Je to opadavý keř nebo menší strom dorůstající do výšky 5-13 m. Borka je hnědošedá, odlupuje se ve větších plátech a zanechává po sobě skvrny, které pomalu tmavnou. Listy rostou střídavě, jsou jednoduché, na vrcholu tupé a zaoblené, dlouhé 5–20 cm, poměrně tuhé a kožovité, po obou stranách chlupaté. Raší brzy a dlouho drží na větvích. Na podzim se vybarvují do oranžova až červena. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašná, hmyzem a zejména větrosnubná, kvete v březnu až dubnu před rašením listů oboupohlavnými, drobnými, žlutými květy s pětidílným kalichem a nápadně červenými tyčinkami. 

PLODNOST: středně raná, začíná v 8-15 letech věku stromu.

PLODY: dřevnaté pukavé tobolky, nejedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: keř či strom okrasný květy i listy, zejména na podzim, ale i borkou během zimy, vhodný do středně velkých a velkých zahrad, parků či jiné městské zeleně, včetně alejí či živých plotů. Je vhodný i na zpevnění svahů a jejich ochranu proti erozi. Má velmi tvrdé a vůči hnilobě odolné dřevo, které se tradičně používalo v stavebnictví a výrobě násad nářadí

STANOVIŠTĚ: nejlépe sluneční, snese polostín. Preferuje středně úrodnou, mírně kyselou, středně vlhkou, dobře odvodněnou půdu, ale snese širokou škálu půdních podmínek. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě do -29°C až -34 °C, silně větruodolná, velmi dobře snáší i znečištění ovzduší, vysoké teploty a sucho. Obvykle netrpí u nás trpět chorobami ani škůdci. 

PŮVOD: Nizozemsko, Rotterdam, arboretum Trompenberg, vyšlechtěna jako mezidruhový kříženec Agastache rugosa a Agastache foeniculum, vyšlechtil a vybral ji Gert Fortgens. V r. 2004 získala ocenění Great Plant Picks a také ocenění Royal Horticultural Society Award of Garden Merit.

RŮST: bujný, trvalka s přezimujícím kořenem, dorůstá do výšky 70 cm a šířky 50 cm.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jako kříženec je sterilní, ale velmi navštěvovaná opylovači. Kvete velmi dlouho, v červnu až říjnu velkým množstvím světle modrofialových květů.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi okrasná, léčivá i jedlá bylinka, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače, včetně včel, čmeláků a motýlů. Kulinární využití: květy a listy s vůní na pomezí anýzu, lékořice a máty se používají jako jedlá dekorace dezertů, do salátů, limonád, alkoholických míchaných nápojů. Také k ochucení kompotů, omáček, dresinků, bílého masa, ryb, zeleniny apod. Léčivé využití: čaj, tedy nálev z listů, působí protizánětlivě, antibakteriálně a protivirově. Stimuluje imunitní systém a používá se proti nachlazení, horečce, slabému srdci. Ulehčuje trávení, působí proti křečím a uklidňuje. Obklad z listů a stonků se používá k hojení popálenin.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dobře odvodněnou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C. Náchylnější k poškození pozdními jarními mrazíky a slimáky při rašení, jinak jen někdy trpí padlím či rzí.