Všetky voľnokorenné

PŮVOD: Rakousko, HBLVA Wien Schönbrunn, vyšlechtil Johannes Lischka

RŮST: slabší, brzy vstupuje do plodnosti a růst zpomaluje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, hmyzosnubný, kvete v únoru až březnu. K opylení potřebuje jinou odrůdu dřínu.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, jedna z nejvyšších výtěžností (hmotnost plodů / objem stromu: 3,07 kg/m3)

PLODY: velké (průměrně 5,6-6 g, až do 9 g, délka 2,5-3 cm, šířka 1,3-2 cm), oválné, červené, při plném vyzrání s velmi sladkou chutí, s jedním z nejvyšších obsahů cukru (14 %) a středním obsahem kyselin (2,28 %) s nižším až středním obsahem vitaminu C (40-55 mg/100 g). Pecka je středně velká (10 % hmotnosti plodu) a špatně oddělitelná od dužniny.

DOZRVÁNÍ: velmi pozdní, ve 2. polovině září až začátkem října. K vyzrání do dobré chuti potřebuje teplý podzim.

VYUŽITÍ: vhodný zejména k přímému konzumu i ke zpracování, např. na želé, džem, ovocné šťávy, sirupy, kompoty, destiláty, kandované ovoce a díky velikosti a tvaru také velmi vhodný k nakládání nezralých plodů jako nepravých oliv.

STANOVIŠTĚ: nenáročný na pěstování. Preferuje slunná místa s dobře propustnou půdou, snáší i vápenité, zásadité půdy. Vhodnější do teplých a středně teplých oblastí, kde stihne vyzrát.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě i květu, odolný vůči chorobám, po dobrém zakořenění dobře odolný vůči suchu.

PŮVOD: Z, střední a JV Evropa, na S po Dánsko, na V po Z Ukrajinu, na J končí S Španělskem a J Itálií. Izolované lokality jsou v J Švédsku a Malé Asii.

 
RŮST: středně rychlý. Je to mohutný, dlouhověký strom dorůstající do výšky 30–40 metrů a šířky 20 m, dožívá se až 600 let. Koruna je široce vejcovitá až kulovitá, rozložitá. Kůra červenohnědá až hnědošedá, borka šedá, rozpukaná. Listy jsou jednoduché, široce srdčité, s výrazně pilovitým okrajem, na horní straně tmavě zelené, lysé, na spodní straně žlutavě zelené, na žilkách hustě chlupaté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, hmyzosnubná. Žlutobílé květy jsou uspořádané v převislých vrcholících po 2–3, max. 7, kvetou v červnu, asi 2 týdny před l. malolistou.

 
PLODNOST: plody spolehlivě dozrávají i v chladnějších polohách – na rozdíl od plodů l. malolisté.

 
PLODY: kulovité oříšky se 4–5 hranami o velikosti 0,6–1 cm, oplodí je v plné zralosti tvrdé, hustě plstnaté, nedá se stlačit prsty.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu, plody zůstávají na stromě přes zimu.

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní, krajinotvorná, významná medonosná dřevina vhodná do zahrad, parků, alejí a stromořadí, jako solitéra či dvojice do krajiny ke kapličkám. Listové pupeny jsou jedlé, chutnají jako oříšky. Jedlé a velmi chutné jsou právě se rozvíjející listy. Květy jsou jedlé i léčivé: mají protikřečové účinky, podporují pocení a vykašlávání, snižují krevní tlak, jsou uklidňující a mírně projímavé, používají se při nachlazení a proti špatnému trávení, kornatění cév, zvracení či bušení srdce. Jedlé jsou i květní pupeny či ještě měkké mladé plody, z nichž se dá vyrobit falešná čokoláda. Dřevo je měkké a velmi vhodné na řezbářství, dřevěné uhlí z větviček se používá na kreslení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, snese i větrné. Upřednostňuje úrodnou, vlhkou, hlinitou, hlubokou, vápenitou až neutrální půdu, toleruje i mírně kyselou, nesnáší jen příliš suchou či příliš vlhkou. Přirozeně roste na humózních, vlhčích půdách, v sutových a roklinových lesích, v javorových a lipových bučinách. Dobře snáší zastínění a udrží se i pod jinými dřevinami alespoň jako keř. Je náročná na vyšší vzdušnou vlhkost. Vhodná od nížin po vyšší polohy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě do -29 °C až -34 °C, je citlivější na pozdní jarní mrazy.

PŮVOD: Francie, 2. pol. 17. stol.

RŮST: střední až bujná intenzita růstu, koruna mohutná, široká, vysoká, kulovitá.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, špatně opyluje jiné odrůdy. Vhodní opylovači např.: Baumannova reneta, Croncelské, Coxova reneta, Průsvitné žluté, Zuccalmagliova reneta.

PLODNOST: plodnost 5–7 let po výsadbě, středně vysoká.

PLODY: středně velké, tvar kulovitý, základní barva šedozelená, později se žlutým nádechem, na slunečné straně s hnědočerveným líčkem a silnou rzivostí. Je to tzv. kožovka. Slupka drsná, kožovitá, rzivá, dužnina šťavnatá, jemná, kyprá, rychle hnědne; chuť výborná, sladkokyselá, jemně trpká.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň od první poloviny října, konzumně dozrává v prosinci až lednu, skladovatelná je do března až srpna.

VYUŽITÍ: odrůda výborná k přímému konzumu, výrobě vína, moštu či sušení.

STANOVIŠTĚ: méně náročná na stanoviště, miluje teplé polohy a snese i vyšší polohy, ale slunné; půda úrodná, hluboká, vlhčí. Vhodná do zahrad, na pole, do alejí.

ODOLNOST: odolná proti mrazu, středně náchylná k padlí, v příliš vlhkých půdách trpí rakovinou.

PŮVOD: Německo, Výzkumná ovocnářská stanice Jork u Hamburku, kříženec odrůd Thurn-Taxis (Schneiderova) a Rube z roku 1957, na trh uvedena v roce 1977.

RŮST: velmi bujný, koruny tvoří polovzpřímené.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Kordia, Thurn-Taxis (Schneiderova), Hedelfingenská, Napoleonova, Sam, Summit, Lapins, Irena, Halka.

PLODNOST: středně raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké, srdčité, s dlouhou, tenkou až středně silnou stopkou. Slupka je tenká, hnědočervená s malými světlejšími lenticelami ve středně velkém až velkém počtu. Dužnina je červená, tuhá, křupavá, středně šťavnatá, sladkokyselá až kyselosladká, s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin, dobře aromatická, dobrá až velmi dobrá. Šťáva je purpurová a barví. Pecka je ve srovnání k plodu středně velká až velká, dužnina se na ní může jemně zachytávat.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 6. až 7. třešňovém týdnu, tj. ve 2. polovině až koncem července, tedy neuniká vrtuli třešňové, bývá červivá.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu, výrobě džemů i kompotů a dalšímu zpracování.

STANOVIŠTĚ: slunné mimo mrazové kotliny. Půda pokud možno hluboká s dostatkem vápníku, lehčí, dostatečně propustná, ale ne suchá, nesnáší vysokou hladinu podzemní vody a zamokřené stanoviště. Vhodná do všech pěstitelských oblastí pro třešně.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě a středně až silně mrazuvzdorná v květu. Plody jsou vysoce odolné vůči praskání při déle trvajících či intenzivních deštích, středně odolné vůči monilióze.

PŮVOD: neznámý, možná Německo, je to stará, velmi rozšířená odrůda. Synonyma: Černice, Uherka tvrdá, Grosse Schwarze Knorpelkirsche, Bigarreau Gros Noir, Czarna požna.

 
RŮST: velmi bujný, zdravý, tvoří vysoké a široce rozložité koruny, kosterní větve jsou mohutné.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete brzy. Vhodní opylovači: Büttnerova červená, Germersdorfská, Hedelfingenská, Kassinova raná, Napoleonova, Regina, Sunburst, Thurn Taxis (Schneiderova).

 
PLODNOST: pozdější, pravidelná, z dobrých poloh vysoká.

 
PLODY: velmi velké (průměrně 7,5-9 g), většinou tupě srdčité, z horších poloh tvarově i velikostně různorodé. Slupka je jemná, pevná, silná, těžce se stahuje, je tmavohnědá až černá. Dužina je tuhá, chřupavá, tmavě červená, protkaná bělavými vlákny, velmi šťavnatá, šťáva silně barví. Chuť je sladká, mírně kyselá, aromatická, velmi dobrá až výborná. Dužina se někdy hůře odděluje od pecky.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 5.-6. třešňovém týdnu, většinou v polovině července, vydrží dlouho na stromě.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale také k všestrannému zpracování na kompoty, džemy, pečení, sirupy, likéry či destiláty s mírně mandlovou arómou.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, vyžaduje kvalitní, propustnou, dostatečně vlhkou, teplou půdu s dostatkem vápníku. Vhodná do teplých a středně teplých poloh s kvalitní půdou. Z horších poloh a zejména půd mohou být plody hořké.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu. Během dlhotrvajících dešťů je středně až vyšší náchylnost na praskání plodů. Je vyšší odolnost proti monilióze plodů (Monilinia fructigena). Napadají ji vrtule třešňová i píďalka podzimní.

PŮVOD: Ukrajina, Kyjev, Národní botanická zahrada M. M. Griška, vyšlechtila jej Svetlana Valentinovna Klimenko, na trh byl uveden v roce 2001. Synonyma: Exzotičeskij, Exotica, Exotický.

RŮST: středně bujný až bujný, vzpřímený až mírně rozložitý, tvoří pyramidální koruny, dosahuje výšky a šířky 3–4 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, k dosažení úrody potřebuje přítomnost jiné odrůdy dřínu, kvete brzy.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná. Úroda z 15letého keře je 40–50 kg.

PLODY: jsou velké (průměrně 7–7,3 g, max. 8,5 g, 41–46 mm x 17–18 mm), válcovité. Slupka je tmavě červená. Dužnina je tmavě červená, velmi aromatická, hustá, velmi dobře se odděluje od pecky. Chuť je příjemně sladkokyselá.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve 2. polovině srpna až začátkem září. I po dozrání drží velmi dobře na keři, takže se dají sbírat přímo z něj, není třeba čekat na spadnutí na zem.

VYUŽITÍ: je to okrasný i jedlý keř vhodný do menších i větších zahrad, živých plotů volně rostoucích i přísně tvarovaných, do sadů, parků a jiné městské zeleně, také do mezí a větrolamů, kvůli ranému kvetení jako jeden z prvních zdrojů pylu i nektaru i do včelnic. Kulinární využití: Plody jsou vhodné k přímé konzumaci i díky dobré oddělitelnosti dužniny od pecky jsou výborné ke zpracování, např. na želé, džem, ovocné šťávy, sirupy, kompoty, destiláty, kandované ovoce, nakládání nezralých plodů jako nepravých oliv. Ze semen lze získávat kvalitní jedlý olej. Pražená a pomletá semena se dají použít jako náhrada kávy. Léčivé využití: plody a kůra se používají ke snížení horečky a plody i na trávicí problémy, květy proti průjmu. Technické využití: z kůry lze získat žluté barvivo, z kořenů červené. Listy jsou dobrým zdrojem taninu. Dřevo je těžké a velmi kvalitní a používá se na výrobu násad nářadí apod.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dobře propustnou půdou, snáší i vápnité, zásadité půdy. Vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě i květech (alespoň do -10 °C), ačkoli kvete brzy. Po zakořenění dobře odolný vůči suchu a teplu, i větru. Odolný vůči vysokému obsahu vápníku v půdě.

PŮVOD: Nizozemsko, Boskoop, našel ji v r. 1856 školkař Kornelis Ottolander jako postranní výhon ze semenné podnože. Synonyma a cizí názvy: Pěkná z Boskoopu, Schöner von Boskoop, Reinette de Boskoop, Belle de Boskoop, Schoene van Boskoop, Boskopskaja krasavica.

RŮST: zpočátku bujný, koruna mohutná, široce rozložitá.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy až středně brzy, je špatným opylovačem, je to triploid. Vhodní opylovači např.: Ananasová reneta, Baumannova reneta, Bernské růžové, Bismarkovo, Boikovo, Coxova reneta, Dukát, Gdaňský hranáč, Hammersteinovo, Charlamowski, James Grieve, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Matčino, Oldenburgovo, Ontario, Parména zlatá, Průsvitné letní, Ušlechtilé žluté, Wealthy, Zuccalmagliova reneta, Zvonek.

PLODNOST: pozdější, po 5. roce, většinou bohatá, střídavá.

PLODY: velké, ploše kulovité i vysoko kulovité, tvarově nevyrovnané, těžké. Slupka pevná, pružná, kožovitá, základní barva zelená, krycí červená asi jen na 1/4 plodu, s rzivými lenticelami, které splývají, ve vyšších polohách vytvářejí souvislé plochy. Je to tzv. kožovka. Dužnina nažloutlá, hutná, šťavnatá. Chuť je výrazná, renetová, nakyslá, dostatečně sladká.

DOZRVÁNÍ: sklizeň v září až říjnu, čím déle ponechané na stromě, tím jsou chutnější a trvanlivější. Konzumně dozrává v listopadu až polovině prosince. Uskladněná vydrží podle polohy do ledna až června.

VYUŽITÍ: přímý konzum, pečení, sušení, výroba moštu a vína.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, i vyšší, ale ne drsné. Výživné, hluboké, dostatečně vlhké půdy.

ODOLNOST: dostatečně mrazuvzdorná v dřevě i květu. Odolnější proti strupovitosti a rakině, středně náchylná k padlí. Nesnáší sucho. Citlivá na proliferaci.

PŮVOD: velmi stará odrůda, pravděpodobně Německo, Porýní.

 
RŮST: zdravý, bujný, vytváří mohutný, košatý, dlouhověký strom, koruna pyramidální, později kulovitá.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Ananásová reneta, Baumannova reneta, Ontário, Parména zlatá zimní, Priesvitné letné.

 
PLODNOST: pozdější, vyvážená výší, pravidelností a stálostí.

 
PLODY: středně velké, tvarově variabilní – vejčité, homolovité, soudkovité nebo kulovité. Slupka je zelená, později zelenožlutá, na slunečné straně červená do poloviny až dvou třetin plodu s pruhováním, skvrnami a světlými lenticelami. Dužnina je hrubozrnná, do ledna tuhá, trpká, kyselá, od pozdního jara měkne a nabývá mírně nakyslé, příjemné chuti.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr v 2. polovině října, konzumní zralost od března, skladovatelnost do července i déle. Jedna z nejtrvanlivějších odrůd.

 
VYUŽITÍ: jablko vysoké kvality vhodné na výrobu moštu, cideru, džemů, sušení a v konzumní zralosti k přímému konzumu. Je velmi tvrdé, dobře snáší balení, transport a dlouhé skladování. Plody nezvadnou ani nehnijí, ale nesmí se skladovat při teplotě pod 2 °C.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, stromy prospívají i v průměrných půdách a drsnějších podmínkách, nesnášejí zamokřená ani velmi suchá a písčitá místa. Jsou vhodné také do vyšších i větrných poloh, do polních sadů, do odlehlých stromořadí, extenzivních výsadeb, na pastviny.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, dobře odolná vůči chorobám a škůdcům, včetně padlí a vlnatky krvavé, pouze v těžkých, jílovitých nebo naopak v suchých, písčitých půdách je náchylná k rakovině, strupovitost postihuje pouze listy.

PŮVOD: Česká republika, Bludov, vyšlechtil ji koncem 19. století zahradník Jan Marek pro hraběte Žerotína jako křížence (Ananasová reneta x Kanadská reneta) s Gdaňským hranáčem. Synonyma: Jesenická reneta, Sudeten Renette, Reinette de Sudetes, Reneta Sudecka.

RŮST: v mládí bujný, se vstupem do plodnosti se zpomaluje až téměř zastavuje. Tvoří menší, husté, uzavřené koruny, s větvemi hustě obrostlými krátkým plodonosným dřevem, na letoroste často tvoří předčasný obrost. Má krátké a silné letorosty. Odvděčí se za zmlazování.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylována hmyzem, kvete středně brzy a středně dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Coxova reneta, James Grieve, Oldenburgovo, Ontario, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní a Wagenerovo.

PLODNOST: velmi časná, často již ve školce, velmi vysoká a při správném řezu pravidelná. Často kvete již na jednoletém dřevě. Při velké úrodě se vyplatí probírka.

PLODY: středně velké (průměrně 120-150 g), kulovité, zdánlivě vysoce kulovité až tupě kuželovité, 5-hranně žebrovité. Slupka je polodrsná, suchá, později mastná až velmi mastná, v době sběru žlutozelená, překrytá oranžovočervenou krycí barvou s velkým, výrazně cihlově červeným, nepravidelně pruhovaným líčkem a výraznými lenticelami, místy s rezem. Dužina je žlutozelená až žluto-bílá, zrnitá, velmi šťavnatá, křehká, po rozkrojení jen málo hnědne. Chuť je sladkokyselá s kořenitou příchutí, výborná.

DOZRÁVÁNÍ: sběr podle průběhu počasí začátkem října či dříve, konzumně dozrává v listopadu či prosinci, vydrží do února, z vyšších poloh do března.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i sušení a moštování.

STANOVIŠTĚ: slunné, nejlépe s výživnou, hlinitou půdou, zvládá i těžší půdy. Nejlépe se jí daří ve středních a vyšších polohách s dostatečnou vlhkostí vzduchu, v teplých suchých polohách má více nevyhovujících plodů a plody více opadávají.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevu i v květu, květy netrpí ani nepřízní počasí. Je dobře odolná proti strupovitosti a padlí, méně vůči monilii po napadení obalečem v teplých, suchých oblastech.

PŮVOD: ČR, Morava, stará krajová odrůda známá zejména na Valašsku, Slovácku, na Hané i ve Slezsku, první písemná zmínka o ní je z r. 1764, přičemž na Valašsku už tehdy byly velmi staré stromy této odrůdy.

RŮST: bujný růst, velká, vysoko kulovitá koruna, ve vyšším věku košatá, rozložitá, dost hustá, vyžaduje pravidelný řez.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, dost dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Landsberská reneta, Parména zlatá zimní.

PLODNOST: pozdní (od 10. roku po výsadbě), střední až vysoká, pravidelná.

PLODY: menší až středně velké (průměrně 100 g), tvarově nepravidelné od ploše kuželovitých po vysoko kuželovité či vejcovité, při kalichu jsou na jednu stranu zkosené. Slupka je jemná, lesklá, hebká, někdy mastná až lepkavá, žlutá v různých odstínech s červeným nádechem. Dužnina je bělavá, tuhá, šťavnatá, jemnozrnná, křehká, křupavá, při skladování rychle ztrácí šťavnatost. Chuť je sladkokyselá a vyvážená, bez zvláštní vůně, ale kořenitá s typickou příchutí. Plod nepodléhá otlačení.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává v říjnu/listopadu, vydrží do ledna až dubna.

VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu, výrobě moštu, vína, povidel, destilátu či k sušení.

STANOVIŠTĚ: slunné, půda dostatečně vlhká, i méně úrodná. Nesnáší jen suchou, písčitou, lehkou půdu. Vhodná do libovolných poloh, teplých i vyšších a drsnějších, zahrad i polí.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě i v květu, květy dobře snášejí i deštivé počasí během kvetení. Je méně odolná proti strupovitosti, náchylnější k hořké skvrnitosti slupky, ale ostatními chorobami obvykle netrpí.

PŮVOD: Slovensko, krajový genotyp z Gemera.

RŮST: bujný, vytváří mohutné stromy se široce kulovitou korunou.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem. Pro dosažení úrody potřebuje v okolí jinou odrůdu třešně, která ji opylí.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké, kulovité. Slupka je žlutá, méně atraktivní pro ptáky. Dužnina je měkká, šťavnatá, je to srdcovka. Chuť je sladká, medová, výborná.

DOZRÁVÁNÍ: rané, dozrává ve 2.–3. třešňovém týdnu, tedy kolem poloviny června.

VYUŽITÍ: zejména ke přímé konzumaci, ale i na pečení, barevně netradiční džemy, sirupy či kompoty, likéry.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně odvodněnou, ale přiměřeně vlhkou, písčito-hlinitou až hlinitou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně až silněji mrazuodolná ve dřevě i květu. Uniká vrtivce třešňové, tedy nebývá červivá a uniká i pozornosti ptáků.

PŮVOD: Slovensko, náhodný semenáč.

RAST: bujný, tvoří rozložité koruny; do plodnosti vstupuje později.

OPELOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně brzy.

PLODNOST: poměrně pravidelná, středně velká.

PLODY: více podlouhlé, velké, souměrné. Slupka je středně hrubá, hladká s jemnými chloupky, žlutooranžová, na sluneční straně s karmínově červeným rozmytým líčkem. Dužnina je tmavě oranžová, středně tuhá, středně až více šťavnatá, chuť sladkokyselá až sladká, velmi aromatická, plná, velmi dobrá až výborná. Dužnina drží jen slabě na žebrech pecky. Jádro pecky je sladké.

DOZRÁVÁNÍ: koncem července až v 1. polovině srpna, 7 dní po odrůdě Velkopavlovická.

VYUŽITÍ: přímý konzum, výroba džemů, pálenky.

STANOVIŠTĚ: slunečné, teplé, chráněné před větrem, propustná půda; vhodná do teplých a středně teplých oblastí.

ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě i v květu, náchylnější k praskání plodů v dešti a následné napadení moniliózou.

PŮVOD: stará odrůda, zřejmě z obce Solivar, která je dnes součástí Prešova, byla šířena už před rokem 1880, má i další názvy: Solnohradské ušlechtilé, Borka či Šovari

 
RŮST: v mládí bujný, později střední. Vytváří středně velké, hustší, rozložité koruny. Je dlouhověká, ale ve vyšším věku potřebuje při slábnoucím růstu zmlazení.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy a relativně krátce, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Parména zlatá zimní, Landsberská reneta, Ontário.

 
PLODNOST: středně raná až pozdní, vysoká, při dobrém řezu pravidelná a rovnoměrně rozložená po celé koruně. Plodí na kratších plodonosných větévkách.

 
PLODY: střední až velké (160 až 320 g), variabilního tvaru, mírně kuželovité, ke kalichu se sbíhají, nejširší jsou uprostřed. Slupka lesklá, mastná, velmi silná a hladká. Zelenožlutá až žlutá barva plodu je překrytá červenavým pruhovaným líčkem. Dužnina je téměř bílá, někdy pod slupkou narůžovělá, jindy nazelenalá, velmi šťavnatá, na vzduchu jen málo hnědne. Chuť je sladká s mírnou kyselostí, jemně kořenitá, téměř bez aroma, dobrá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklízí se v říjnu, konzumní zralosti dosahuje v listopadu, vydrží do března, poté rychle moučnatí, z teplejších poloh při skladování také trpí pihovitostí. Dobře snáší přepravu, neotlačuje se.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu, ale zejména k moštování, kuchyňskému využití či sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné. Je méně náročná na kvalitu půdy, ale nejlépe se jí daří v hlubších a vlhčích půdách. V suchých půdách může trpět červivostí. Je vhodná i do vyšších poloh, ale je třeba se vyhnout uzavřeným polohám, kde by trpěla strupovitostí.

 
ODOLNOST: je středně až silně mrazuvzdorná ve dřevě i květech, středně až silně odolná vůči padlí, méně vůči strupovitosti. Je náchylná také k hnilobě jádřince a červivosti v suchých polohách.

PŮVOD: Slovensko, vyšlechtil v r. 1991 Gustav Čejka ve Stupavě jako křížence odrůd Cresthaven a Luna

 
RŮST: středně bujný, habitus polovzpřímený

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně brzy, středně dlouho až dlouho.
PLODNOST: středně vysoká až vysoká, pravidelná. Kvalitu plodů zvýší probírka při vyšší násadě.

 
PLODY: středně velké, kulaté, souměrné. Slupka je silná, středně hustě plstnatá, k dužnině silně přiléhá. Základní barva je světle žlutá, osluněnou polovinu pokrývá tmavě červené rozmyté líčko. Dužnina je světle žlutá, středně tuhá až tuhá, vláknitá. Chuť je dobrá, s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin. Pecka je kruhovitá a středně velká, k dužnině silně přiléhá. Náchylnost k praskání pecky je střední. Plody jsou středně dobře velikostně vyrovnané a nejsou náchylné k praskání během dešťů.

 
DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, v 1. polovině července, 22 dní před odrůdou Redhaven. Není náchylná k předčasnému opadu plodů před sklizní nebo jen velmi málo.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu kvůli obtížné oddělitelnosti dužniny od pecky.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, půda spíše propustná, odrůda málo náročná na podmínky, vhodná k pěstování i v okrajových oblastech.

 
ODOLNOST: ve dřevě i květních pupenech silně mrazuvzdorná, středně tolerantní vůči kadeřavosti listů (Taphrina deformans).

PŮVOD: Maďarsko, okolí města Nagykőrösi, odkud se před 2. světovou válkou rozšířila k nám.

RŮST: v mládí silný, v období plodnosti středně silný. Vytváří větší, vysokokulovité až vysokopyramidální koruny, později až převislé.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně časně až středně pozdě. Vhodní opylovači: višně Fanal, Morela pozdní, Vackova, třešeň Thurn Taxis (Schneiderova). V době květu potřebuje teplé počasí, je náročná na opylení.

PLODNOST: středně časná, střední až nižší, pravidelná.

PLODY: velké (průměrně 6-7 g), kulovité. Slupka je tenká, lesklá, tmavě červená se světlejšími tečkami, je to kyselka. Dužina je světle červená, měkká, jemná, šťavnatá, šťáva obarvuje středně. Chuť je kyselkavá, sladká, mírně trpká, v plné zralosti příjemně aromatická a kořenitá, výborná. Pecka se dobře odděluje od dužiny. Po oddělení plodu od stopky z něj nevytéká šťáva.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 6. třešňovém týdnu, obvykle kolem poloviny července. Je vhodná pro mechanizovanou sklizeň, dobře se přepravuje i skladuje.

VYUŽITÍ: zejména pro přímý konzum, ale také pro všestranné zpracování na kompoty, džemy, sirupy, destiláty či sušení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, není náročná na půdu, ale nejlépe jí vyhovují hlinitopísčité, propustné půdy s dostatkem vláhy. V suchých půdách jsou plody menší. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě i květu. Je silně odolná vůči praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů a vůči monilióze. Napadá ji vrtule třešňová, takže bývá červivá.

PŮVOD: ČR, Praha, vyselektoval ji v r. 1857 Mathias Tatar v Pražské botanické zahradě ze semen tzv. „šípové hrušky“ – jeřábohrušky ušaté (Sorbopyrus auricularis či Sorbopyrus bollvylleriana), tedy spontánního mezirodového křížence hrušně a jeřábu, pravděpodobně jeřábu mukyňového. Původní spontánní kříženec byl zaznamenán v Alsasku už v r. 1599 a popsán Jeanem Bauhinen v Historia plantarum universalis z r. 1650. Botanický název má Sorbopyrus auricularis var. bulbiformis.

RŮST: bujný, vyrovnaný, zdravý a štíhlý růst, vytváří krásný kompaktní strom s kuželovitou korunou, vhodný i jako okrasný prvek do zahrady.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy. Vhodní opylovači: nebyli prověřeni, ale opylují ji zřejmě jiné hrušně kvetoucí v podobnou dobu, např. Amanliská, Avranšská, Anglická bergamotka, Drouardova, Hardyho máslovka, Koporečka, Mechelenská, Pstružka, Salisburyova.

PLODNOST: středně raná (asi 8. rok po výsadbě), vysoká, pravidelná.

PLODY: na hrušeň malé, na křížence velké (průměrně 50 g, 4 cm), tvarem podobné zploštělému jablíčku. Slupka je zelená, v zralosti zlatožlutá s červeným líčkem, posetá četnými lenticelami. Dužnina je žlutá, máslovitá, měkká, šťavnatá. Chuť je výborná, sladká, kořenitá, jemně připomínající exotické ovoce.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem srpna a začátkem září, ještě ve světle zeleném stavu, protože v plné zralosti je velmi atraktivní pro vosy a sršně a po plném vyzrání na stromě rychle ztrácí kvalitu. Dozrává velmi rychle po sklizni a netřeba otálet s jejím konzumem a zpracováním.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu, sušení, výrobě džemů, destilátů, kompotů.

STANOVIŠTĚ: slunné. Je nenáročná na kvalitu půdy, ale preferuje propustnou a dostatečně vlhkou, ne zamokřenou půdu. Daří se jí i ve vyšších chladnějších polohách s drsnějším podnebím.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, netrpí rzí hrušňovou (Gymnosporangium sabinae) ani merami hrušňovými (Psylla pyri).

PŮVOD: USA, Wisconsin, Elm Grove, muchovník velkokvětý (Amelanchier x grandiflora), tedy přirozený kříženec mezi muchovníkem stromovitým (A. arborea) a muchovníkem hladkým (A. laevis). Na trh ho uvedl v r. 1983 Tom Watson ze školky Christom Farms Nursery, z Cambridge ve Wisconsinu.

 
RŮST: bujný, vzpřímený, v dospělosti dosahuje výšky 6-7,5 m a šířky 4,5-6 m, tvoří jeden kmen či vícekmen s elegantně se široce rozvětvujícími větvemi. Listy jsou hrubé, dlouhé 7 cm a široké 4 cm se zuby 2 cm hlubokými, které se brzy na podzim zbarvují do zářivě červené až temně oranžové barvy a dlouho zdobí strom.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzem opylovaný, kvete středně brzo velkým množstvím velkých bílých dekorativních květů (s průměrem 2 cm), které jsou v poupatech výrazně žluté.

 
PLODNOST: středně vysoká, pravidelná.

 
PLODY: menší až středně velké (průměrně 8x9 mm), kulaté, tmavomodrofialové. Chuťově méně výrazné než jiné odrůdy.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve druhé polovině června.

 
VYUŽITÍ: keř či strom je velmi dekorativní celoročně, zejména velkými bílými květy na jaře a zářivě červenými listy dlouho během podzimu. Je vhodný do vyšších živých plotů. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci, výrobě džemů, šťáv, pečení, mražení. Obsahují hodně pektinu, dobře želírují.

 
STANOVIŠTĚ: je vysoce přizpůsobivý, má nízké nároky na prostředí a pěstování. Preferuje slunné stanoviště a vlhkou, dobře propustnou půdu. Odrůda vhodná i do vyšších poloh.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný v dřevě do -29 °C až -34 °C, silně mrazuvzdorný i v květu.

PŮVOD: velmi voňavý genotyp z Moravského Lieskového.

RŮST: středně bujný až bujný, rozložitý. Dorůstá v mohutný, velmi dlouhověký strom do výšky 15–30 metrů a dožívá se několika set let. Koruna je široce rozložitá, její velikost závisí na stanovišti (u solitérního stromu je široká až 20 metrů, u stromu rostoucího v lese je menší). Kůra je šedá, v mládí hladká, borka tmavohnědá a rozpukaná. Listy jsou 15–20 cm dlouhé, složené z 6–10 párů jednotlivých lístků se zoubkovaným okrajem. Na podzim se krásně zbarvují do žluta, oranžova, červena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, samosprašná, hmyzosnubná. Kvete v květnu až červnu a květy jsou oboupohlavné, bílé, výjimečně i růžové, seskupené v okolících.

PLODNOST: raná (po 5–6 letech od výsadby při dobrém řezu), vysoká pravidelně ob rok nebo ob 2 roky.

PLODY: středně velké, hruškovitého tvaru. Slupka zralých plodů je žlutá. Dužnina je nažloutlá, před zhniličením trpká. Po zhniličení je světle hnědá až středně hnědá, krémovitá, sladká, šťavnatá, výrazně aromatická – jako po skořici.

DOZRÁVÁNÍ: v průběhu září. Při uskladnění zhniličují velmi rychle a během několika dní je třeba je spotřebovat.

VYUŽITÍ: majestátní, krajinotvorný strom vhodný do alejí, sadů, do velkých zahrad či volné krajiny. Plody jsou po uhniličení vhodné k přímé konzumaci a k výrobě povidel, kompotů a velmi jemné a kvalitní pálenky – oskerušovice, k sušení (a po pomletí na pracharandu), moštování. Dřevo je velmi pevné, těžké, kvalitní a tvrdé, má krásnou kresbu a barvu, používalo se k výrobě hudebních nástrojů, vinných lisů, při výrobě nábytku (intarzie). Květy a plody mají léčivé účinky proti trávicím potížím.
STANOVIŠTĚ: teplé a slunné, dobře se jí daří v úrodných, spíše sušších půdách, tam, kde se pěstuje réva vinná.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -30 °C, dobře odolná vůči strupovitosti plodů (Venturia inaequalis). Vysoce odolná vůči smogu a exhalacím.

PŮVOD: Německo, Univerzita v Hohenheimu, vyšlechtil Dr. Walter Hartmann jako křížence odrůd Čačanská najbolja a Valor, registrovaná v r. 2005.

RŮST: středně bujný, polovězpřímený.

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete velmi brzy až středně brzy. Vhodní opylovači: Čačanská lepotica, Čačanská najbolja, Jojo, Hanita, Opal, President.

PLODNOST: raná až středně raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: velké až velmi velké (průměrně 65 g, ale i 80 g), podlouhlé, nesouměrné. Slupka je pod silným ojíněním fialovomodrá. Dužnina je žlutozelená, tuhá, vláknitá, velmi šťavnatá. Chuť je sladkokyselá, při plném vyzrání sladká až velmi sladká, velmi aromatická, výborná až vynikající. Pecka se většinou dobře odděluje od dužniny, výjimečně na jejích žebrech může dužnina zůstávat.

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, 10–12 dní po Bystrické, tedy od poloviny do konce září.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné, není náročná na podmínky stanoviště ani půdní poměry. Vzhledem k pozdní době zrání je vhodná do teplých a středně teplých oblastí, aby stačila plně vyzrát.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu, tolerantní vůči šarce, středně odolná vůči monilióze (Monilinia laxa).

PŮVOD: zřejmě Francie, známá od začátku 2. poloviny 19. století, množila ji školka bratří Baltetů v Troyes.

RŮST: v mládí bujný, v plné plodnosti středně bujný, tvoří zpočátku vysoko kulovité, později kulovité, rozložité až převislé koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašná, kvete brzy až středně brzy. Vhodní opylovači: Althanova renklóda, Mirabelka nancyská, Ontario, Oullinská, Královna Viktorie, Zelená renklóda, Zimmerova.

PLODNOST: raná až pozdější, středně vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 30 g), kulaté, asymetrické. Slupka je tenká, žlutozelená, na slunné straně červeně pruhovaná, tečkovaná či skvrnitá, modravě ojíněná. Dužnina je žlutá, měkká až středně tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je sladkokyselá až velmi sladká, aromatická, velmi dobrá až výborná. Pecka je středně dobře až dobře oddělitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, 5 dní před Bystrickou, tedy přibližně koncem srpna až v 1. polovině září.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, pro konzervování se sklízí tvrdá, asi 2 týdny před plnou zralostí. Není-li přezrálá, dobře se přepravuje a může se i krátkodobě skladovat.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, preferuje půdy úrodné, hlinité, dostatečně vlhké. Vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě a květních pupenech, silně mrazuvzdorná v květu, je (středně) tolerantní vůči šarce. Při dlouhotrvajících deštích plody praskají a napadá je monilióza.

PŮVOD: zřejmě Německo, stará odrůda, poprvé zmíněná v r. 1892.

RŮST: bujný, vzpřímený, dorůstá do výšky 6 m a šířky 2,5 m. Listy jsou mladé bordové, podobně jako slupky, později během roku více zezelenají.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete v březnu a dubnu, samčí jehnědy jsou červenohnědé. Vhodní opylovači: Hallská obrovská, Nottingham.

PLODNOST: vysoká.

PLODY: středně velké, ukryté v bordových slupkách. Jádra jsou velká, dobře vyplňují skořápku. Chuťově se podobají plané lísce, jsou aromatická, nasládlá, se dřevitými tóny.

DOZRÁVÁNÍ: rané, začátkem září.

VYUŽITÍ: plody jsou vhodné k přímému konzumu vcelku i na zpracování na pečení, cukrovinky apod.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale i polostín, v něm je však úroda nižší. Vyžaduje úrodné, teplé, dostatečně vlhké půdy, nejlépe hlinitopísčité až hlinité s dostatkem vápníku, v horších půdách jsou výnosy i kvalita nižší. Je vhodná do teplých a středně teplých oblastí. Nevhodné jsou mrazové kotliny.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorná.

PŮVOD: neznámý, patrně z pomezí Slovenska a Maďarska, velmi rozšířená v oblasti Hont, ale i v dalších částech středního Slovenska. Synonyma: Maďarské rozmarínové, Entzovo rozmarínové, Končiarka, Lančičovka, Hontianske, Vínovka.

RŮST: bujný, zdravý, vytváří velké, široce jehlanovité koruny. Na jejich koncích jsou relativně dlouhé a tenké letorosty, díky nimž větve pod váhou úrody převisají. Listy jsou úzké, dlouhé, špičaté, na spodní části plstnaté, na vrchní tmavozelené a lesklé.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylována hmyzem, kvete středně brzy. Je špatným opylovačem. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení by to mohli být: Batul, Čistecké lahůdkové, Hájkova muškátová reneta, Hammerstein, Jadernička moravská, Krasokvět žlutý, Solivarské ušlechtilé, Spartan, Šampion, Švýcarské oranžové, Wesenerovo, Zvonkové.

PLODNOST: pozdější, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (až 250 g), poměrně proměnlivé od kulatějších po soudkovité, nejčastěji však kuželovité. Slupka je pevná, silnější, hladká a mírně mastná, zpočátku zelená, postupně žloutne, s celistvým oranžovočerveným až světle purpurovým rozmytým líčkem, s množstvím výrazných teček - lenticel, světlých i tmavých. Dužina je jemná, zelenkavě bílá, šťavnatá, osvěžující. Chuť je v době optimální konzumní zralosti příjemná, sladká, jen mírně kyselá, velmi dobrá, méně intenzivní, zejména později.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v říjnu, konzumně dozrává v listopadu, uskladněná vydrží do května až června. Optimální konzumní zralost je v listopadu a prosinci. Jablka jsou velmi odolná proti poškození, nakřáplé nebo otlučené plody se v místě svého poškození dále nekazí, rána se dále nerozšiřuje.

VYUŽITÍ: především k přímému konzumu, výrobě moštů, vína, pyré, destilátů, sušené jsou jemnější v chuti.

STANOVIŠTĚ: slunné, upřednostňuje hluboké, výživné, hlinité až hlinitopísčité půdy, ale je přizpůsobivá širší škále půd. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě a zřejmě i v květu. Je středně odolná proti strupovitosti, nebývá náchylná na padlí ani rakovinu.

PŮVOD: Belgie, v r. 1825 v klášteře v Leuvenu objevena jako náhodný semenáč, v Belgii se nazývá také Pastorale.

 
RŮST: v mládí silný, později poměrně slabý, koruna je široce jehlanovitá, později vysoko kulovitá a menší.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova fľaša, Clappova maslovka, Drouardova, Hardyho maslovka, Charneuská, Júlová, Křivice, Mechelenská, Trévouxská, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (až 450 g), široce vejcovité, z boku stlačené, ploše hrbolaté. Slupka je silná, většinou drsná, málo lesklá, zelená až zelenožlutá, hustě posetá rzivými tečkami či až skvrnami, na osluněné straně hnědavá. Dužnina je bílá, v dobře vyvinutých plodech nažloutlá, jemná, jen okolo jádřince zrnitá, v zralosti velmi šťavnatá, rozplývavá. Chuť je u plodů z vhodných poloh sladkokyselá, příjemně muškátově kořenitá, výborná.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň ve 2. pol. října, konzumně dozrává v prosinci až lednu a vydrží velmi dlouho, do března, případně až dubna.

 
VYUŽITÍ: zejména pro přímý konzum jako jedna z nejpozději dozrávajících hrušek, ale i na výrobu džemů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, velmi teplé, chráněné, ale s dostatečným prouděním vzduchu. Vyžaduje hluboké, živné, teplé půdy. V chladných, mokrých půdách se jí nedaří, plody jsou malé, kaménčité a praskají. Je vhodná pro teplé polohy, nehodí se pro chladná místa, kde plody nemohou pořádně vyzrát.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná, málo odolná proti strupovitosti, vyžaduje otevřenou polohu a udržování vzdušné koruny.

Původ: Německo, Meklenbursko, zřejmě kolem roku 1882. Synonyma: Mecklenburger Kantapfel.

 
Růst: bujný, zdravý, tvoří velké koruny.

 
Opylení: cizosprašná, opylována hmyzem, kvete středně pozdně. Vhodní opylovači: nebyli zkoumáni, ale podle doby kvetení Aderslebenský kalvil, Batul, Baumannova reneta, Berlepschova reneta, Čistecké lahůdkové, Gascoyneho šarlatové, Gustavovo trvanlivé, Hammersteinovo, Hájkova muškátová reneta, Jadernička moravská, James Grieve, Kožená reneta podzimní, Kožená reneta zimní, Krasokvět žlutý, Lebelovo, Malinové podzimní, Sikulské, Solivarské ušlechtilé, Spartan, Šampion, Švýcarské oranžové, Viliamovo, Wesenerovo, Zuccalmagliova reneta, Zvonkové.

 
Plodnost: raná (do 5 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

 
Plody: velké, kulaté až ploše kulovité, výrazně žebrované. Slupka je poměrně tuhá, hladká, lesklá, mastná, zelenavě žlutá, téměř po celém povrchu pokrytá karmínovou červení, ojíněná s modrým nádechem, s početnými tečkami, voní. Dužina je jemná, drobivá, žlutobílá. Chuť je sladkokyselá až kyselejší s příjemnou malinově kořeněnou příchutí.

 
Doba zrání: sklizeň od poloviny října, konzumně zralá v prosinci, vydrží do února. Při skladování nevadne.

 
Využití: k přímé konzumaci i na moštování, výrobu růžově zbarvených výživ, pečení, sušení apod.

 
Stanoviště: slunné. Není náročná na polohu a půdu, ale upřednostňuje vlhčí, výživné půdy. Snese dokonce i krátkodobé opakované zaplavení půdy.

 
Odolnost: silně mrazuvzdorná v dřevě i květu. Nezvykne trpět chorobami, pouze v uzavřených polohách může trpět strupovitostí.