Všechny předprodejní varianty

PŮVOD: Česká republika, Šlechtitelská stanice Valtice, vyšlechtěna jako výběr z potomstva volně opylené odrůdy Elberta, registrována byla v roce 1994.

RŮST: bujný až velmi bujný, polovzpřímený. Má středně dlouhé letorosty s květními pupeny po celé délce.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy až pozdě, středně dlouho. Květy jsou zvonkovitého tvaru.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, vyžaduje hlubší řez a probírku plodů při přeplození.

PLODY: jsou velké až velmi velké, kulaté, nesouměrné, velmi dobře velikostně vyrovnané. Slupka je hrubá, silně přiléhá k dužnině, je středně hustě plstnatá, zelenobílá s menším sytě červeným líčkem na slunečné straně. Dužnina je zelenobílá, středně tuhá až tuhá, nevláknitá, velmi šťavnatá, velmi dobře odlučitelná od pecky. Chuť kyselosladká až sladká, velmi aromatická, velmi dobrá až výborná. Náchylnost k praskání pecky je velmi nízká až nízká.  

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, 6 dní po Redhavenu, tedy obvykle od 2. srpnového týdne. Není náchylná k opadu plodů před sklizní nebo jen velmi slabě.

VYUŽITÍ: květy jsou atraktivní pro opylovače včetně včel medonosných, plody jsou vhodné k přímé konzumaci i zavařování na kompoty a dalšímu zpracování na džemy, džusy, výživy či destiláty.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Ideální je hluboká, dobře odvodněná a provzdušněná, ale dostatečně vlhká půda bohatá na živiny, středně těžká. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh pro pěstování broskvoní.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorná v dřevě i květních pupenech během zimy. Je dobře odolná vůči praskání plodů během deště. Je středně tolerantní vůči kadeřavosti (Taphrina deformans). 

PŮVOD: Německo, Stuttgart, Univerzita Hohenheim, vyšlechtil ji Dr. Walter Hartmann jako křížence odrůd Jojo x Haganta v roce 2003, na trh byla uvedena v roce 2014.

RŮST: středně bujný až bujný, s dobrým větvením a hustým olistěním. Snadno se tvaruje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samoopylivá, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavními květy. Kvete brzy až středně brzy. 

PLODNOST: raná, středně vysoká až velmi vysoká, pravidelná. Pro dosažení kvality plodů je zapotřebí v letech s vysokou úrodou provést jejich probírku.

PLODY: jsou velké až velmi velké (průměrně 76 g, s rozsahem 53-108 g), oválné. Slupka je pod ojíněním tmavomodrá až fialová. Dužnina je žlutozelená, pevná a šťavnatá, středně až lépe oddělitelná od pecky. Chuť plně vyzrálých je velmi dobrá, se střední až vysokou cukernatostí (17-22,7 °Brix) a vyváženou vůní.  

DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní až pozdní, od konce srpna do poloviny září. Plody je třeba nechat plně vyzrát na stromě, nevyzrálé plody jsou nahořklé. Snadno se sbírá a má dobrou trvanlivost.

VYUŽITÍ: plody pro přímou konzumaci, ale i pro sušení, pečení, výrobu výživ, džemů, povidel, kompotů či destilátů. Květy jsou atraktivní pro různé opylovače.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před silným větrem. Půdu preferuje dobře zásobenou vláhou, ale propustnou, nezamokřenou, hlinitou, písčito-hlinitou nebo hlinito-písčitou.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě, středně až méně mrazuodolná v květech. Je spolehlivě odolná vůči šarce na bázi hypersenzitivity, dobře odolná vůči monilióze (Monilinia spp.), červené skvrnitosti švestek (Polystigma rubrum) a suché skvrnitosti listů (Stigmina carpophila).

PŮVOD: Belgie, semenáč běloplodých i černoplodých moruší bílých.

RŮST: bujný, vytváří mohutné a dlouhověké stromy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, pokud jde o semenáč se samčími i samičími květy. Někdy se mezi semenáči mohou vyskytnout i jedinci výhradně se samčími květy, kteří plody netvoří. 

PLODNOST: středně raná, vysoká, pravidelná, pokud jde o semenáč se samčími i samičími květy.

PLODY: bílé nebo černé, variabilní velikosti a tvaru. Chuť je sladká.

DOZRÁVÁNÍ: obvykle rané, v průběhu června, ale mohou se vyskytnout jedinci s pozdější či delší dobou zrání.

VYUŽITÍ: stromy jsou velmi vhodné k vysazení do volné krajiny do alejí u cyklostezek a polních cest, na pastviny, meze apod. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci i k mražení, sušení, pečení či výrobě zmrzlin, sirupů, likérů či destilátů.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně vlhkou, hlinitou či jílovitohlinitou, výživnou půdou; v sušších půdách roste hůře a plody nedosahují takové velikosti ani kvality. Je vhodná do teplých, mírně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: v rámci moruší poměrně mrazuvzdorná ve dřevě, podobně jako jiné moruše náchylná k zmrznutí pupenů, květů a letorostů během pozdních jarních mrazů. Variabilní odolnost vůči antraknóze.

PŮVOD: Střední, západní a jižní Evropa od jižní Británie a Francie až po Španělsko na jihu a Makedonii na východě. Roste tam především na okrajích vápnomilných bučin či ve světlomilných doubravách. Poprvé ji popsal Heinrich Johann Nepomuk von Crantz v roce 1763. Synonyma: muk obecný, mukyně, Aria edulis.

RŮST: středně bujný, vytváří krásné kulovité koruny. Je to strom či keř dorůstající do výšky cca 5–15 m a šířky 8 m. Kůru má šedou až tmavě šedou, v mládí hladkou, později zejména u paty kmene rozbrázděnou. Listy jsou střídavé, podlouhlé, tenké, na líci většinou lesklé a na rubu zelenošedě plstnaté s 11–12 páry postranních žilek, na okraji dvakrát pilovité nebo zubaté, někdy až mělce laločnaté, dlouhé 6–12 cm a široké 4–8 cm. Mění barvu od světle zelené na jaře přes tmavě zelenou v létě až po žlutou na podzim. Stromy se dožívají asi 100–200 let.

OPĚLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, opylovaný hmyzem, jednodomý s oboupohlavnými květy. Květy jsou bílé, velké cca 1,5 cm, rozkvétají v chocholících o průměru 5–10 cm v květnu až červnu.

PLODNOST: pozdní, ve věku 10–20 let od vyklíčení, v zahradách a na otevřeném prostranství dříve než v lesním zápoji.

PLODY: jsou malé malvice (o průměru 8–15 mm), kulovité či elipsoidní. Slupka je šarlatově červená až tmavě červená, vzácněji oranžová, s množstvím lenticel a vytrvalými vzpřímenými kališními cípy. Dužnina je obvykle moučnatá. Chuť je příjemně sladkokyselá, po přejití ještě chutnější. 

DOZRÁVÁNÍ: od září do října, pokud je nesní ptáci, zůstávají na stromě i během zimy.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní strom či keř s pravidelnou kulovitou, úhlednou korunou, okrasný také listy s výrazným barevným rozdílem na líci a rubu, květy na jaře a červenými plody a žlutě zbarvenými listy na podzim. Je vhodný do větších zahrad, parků, alejí, mezí a větrolamů i do jedlé lesní zahrady. Opad listí zlepšuje půdu a jde o dobrý pionýrský druh pro vápenité, mělké půdy a větrné lokality. Květy obsahují hodně pylu i nektaru, je to dobrá medonosná dřevina, plody jsou oblíbené u ptáků. Kulinářské využití: Plody jsou jedlé za syrova, zejména po přejití, nebo zpracované na džemy a želé po propasírování či na kompoty. Léčivé využití: květy i plody mají močopudné a projímavé účinky. Nálev se používá také při bolestivé menstruaci či zácpě. Technické využití: dřevo je tvrdé, těžké, s hustou strukturou, používá se na trámy. Stromy dobře regenerují po pařezovém hospodaření.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostinné, lépe kvete a plodí na plném slunci. Na půdu je nenáročný, snese i kyselou písčitou, mělkou vápenitou či těžkou jílovitou půdu. Je vhodný do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: ve dřevě dobře odolává mrazu do −26,2 až −28,9 °C, případně až do −34 °C.  Po zakořenění dobře odolává větru, suchu a vysokým teplotám. Z chorob jej může potrápit rakovina (Neonectria ditissima) či bakteriální spála (Erwinia amylovora), ze škůdců mšice jeřábová (Dysaphis sorbi) či obaleč jeřábový (Argyresthia conjugella).

PŮVOD: východní Asie – Japonsko, Jižní Korea, Čína. Samotný divoce rostoucí druh byl vědecky poprvé popsán na základě japonského herbářového materiálu, který koncem 18. století nasbíral švédský lékař a botanik Carl Peter Thunberg; ten mu dal druhové jméno palmatum podle dlanitého tvaru listů. Druh byl introdukován do Anglie v roce 1820. Pod jménem Atropurpureum se množí několik různých klonů, původní je ten ze školky Van Houtte v Nizozemsku, který v roce 1857 popsal a vyobrazil Cripps ve Floře des Serres.

RŮST: pomalý až středně rychlý. Je to opadavý malý strom nebo velký keř s hustým, keřovitým vzrůstem. Typická dospělá výška a rozpětí koruny jsou 4–8 metrů, kterých strom dosahuje přibližně za 10–20 let, ačkoli mnohé zahradní exempláře zůstávají výrazně menší. Vytváří elegantní, zaoblenou, jemně větvenou korunu. Listy má pěti- až sedmilaločné, mladé jsou karmínově červené, později se během léta mění na bronzové či purpurově zelené a na podzim opět zčervenají do šarlatova. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně cizosprašný, opylovaný především hmyzem, s drobými, nenápadnými červenofialovými květy, které jsou morfologicky oboupohlavné, ale funkčně se mezi jedinci liší. Chovají se heterodichogamicky: u některých jedinců tedy rozkvétají samčí květy dříve než samičí (proterandrie), zatímco u jiných je tomu naopak (protogynie). Kvete v dubnu souběžně s rašícími listy.

ÚRODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY:  purpurově zbarvené dvounažky, což odpovídá celkovému purpurovému zbarvení rostliny.

DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní až pozdní, v září až říjnu.

VYUŽITÍ: jako solitérní malý strom/keř pro své zbarvení listů, využívá se v městských a dvorních zahradách, parcích a protože dobře snáší řez, je oblíbený u bonsajistů.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, chráněné před větrem. Světlo výrazně ovlivňuje zbarvení listů: nejhlubší purpurové zbarvení se vyvíjí na stanovišti s větším množstvím světla, zatímco na stinnějších místech listy zelenají. Plné slunce snáší pouze při dostatečné vlhkosti, jinak hrozí popálení listů. Preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou, písčitou, hlinitou až jílovitohlinitou půdu, pokud možno mírně kyselou až neutrální. Hodí se zejména do teplých a mírně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do cca −17 °C až −23 °C ve dřevě. Brzy se rozvíjející květy a mladé listy však zůstávají zranitelné vůči pozdním jarním mrazům a vysušujícím větrům. Může se vyskytnout verticiliové vadnutí, spála javorových listů, houbová choroba způsobená václavkou, mšice, housenky a puklice kaštanová. 

Zdroj fotografie: NeilMorrell, 

PŮVOD: Japonsko, zejména pobřežní oblasti ostrovů Honšú, Kjúšú a Šikoku, kde roste ve světlých lesích, křovinách, na náspech a různých svazích. Poprvé jej popsal Justus Carl Hasskarl v roce 1844 v Catalogus Horti Botanici Bogoriensis.

RŮST: středně bujný, hustý. Je to stálezelený nebo poloopadavý keř, který obvykle dosahuje výšky 2,5–4 m a šířky 1,5–2,5 m. Letorosty jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejcovité. Listy má elipsovitě vejcovité, 3–6 cm dlouhé, na líci tmavě zelené, na rubu žlutozelené, mírně kožovité, vstřícné nebo po 3 v přeslenech. Velmi dobře snáší řez do živých plotů.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete v květnu až červenci. Silně aromatické květy mají srostlou korunní trubku delší než rozložené korunní cípy, čímž se odlišují od příbuzného ptačího zobu obecného (L. vulgare), a jsou opylovány různým hmyzem, především včelami medonosnými a motýly.

ÚRODNOST: časná, vysoká, pokud se při řezu ponechají květy a vyvíjející se plody.

PLODY: kulovité až vejcovité bobule, černé, lesklé, pro nás nejedlé, mírně jedovaté, ale jedlé pro ptáky, se dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v latách. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasná dřevina, vhodná zejména do živých plotů či k tvorbě bonsají. Plody jsou jedlé pro ptáky. Získává se z nich modrozelené barvivo, stálejší než většina jiných zelených přírodních barviv. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunce až polostín, od vlhčí do sušší půdy. Snáší širokou škálu podmínek. Vhodný do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: v dřevě je mrazuvzdorný do −17 až −23 °C, ale dobře regeneruje. Kvete pozdě, takže obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Je odolný vůči suchu, větru, zasolení a dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: druh pochází z oblastí sousedících s Černým mořem, od Albánie přes Kavkaz až po Turecko a Írán. Od středověku se pěstuje jako okrasný druh pro své neopadavé listy, do Evropy byl přivezen v r. 1546. Přestože se listy podobá vavřínu pravému, není s ním příbuzný, ale s dalšími druhy rodu Prunus, jako jsou třešeň, višeň či švestka. Samotný kultivar Rotundifolia je velmi známý a široce používaný kultivar, který v roce 1865 uvedla školkařská firma Billard & Barre ve Fontenay-aux-Roses ve Francii. Byl vyselektován a pojmenován pro svůj zaoblenější tvar listů.

RŮST: středně bujný. Je to stálezelený keř nebo nízký strom dorůstající do výšky 4–8 m a šířky 2,5–4 m, s tmavě hnědou až černou borkou. Velmi dobře snáší řez na živý plot. Listy jsou velmi dekorativní – tmavě zelené, lesklé, podlouhlé, vejčité, dlouhé 10 až 17 cm a široké 6–8 cm.

POMĚRY OPYLOVÁNÍ: cizosprašný, opylovaný hmyzem, kvete v dubnu až květnu silně vonícími květy. K dosažení plodů potřebujete jinou odrůdu nebo semenáč bobkovišně lékařské v blízkosti do cca 100 m.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: drobné, kulovité až vejcovité lesklé černé peckovice o průměru asi 8–15 mm s jednou velkou peckou, uspořádané v přímých hroznech. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: především jako dekorativní živý plot, který velmi dobře snáší řez i zastínění. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé syrové i tepelně upravené, přestože celá rostlina obsahuje jedovatý kyanovodík, který jí dodává charakteristickou chuť a vůni hořkých mandlí, zde se však koncentruje zejména v listech a jádrech pecek, které se nekonzumují. Pokud jsou plody hořké, jejich konzumace se nedoporučuje. Čerstvé listy mají protikřečové a uklidňující účinky, používaly se k léčbě kašle včetně černého kašle, astmatu a nechutenství, ale nedoporučujeme je používat v domácích podmínkách bez lékařského dohledu. Studený výluh z listů se používal k výplachům očí při infekcích. Voda destilovaná z listů se využívá v parfumerii a z listů lze získat zelené barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín až hustý stín pod stromy. Upřednostňuje dobře odvodněnou, vlhkou, hlinitou půdu, ale dobře snáší i těžkou jílovitou či mírně vápenitou půdu. Vhodný do teplých a mírně teplých chráněných poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný přibližně do −15 °C. Snáší širokou škálu půd i silnější zastínění. Z chorob a škůdců se mohou vyskytnout: děrovitost listů a bakteriální skvrnitost listů způsobená padlím, bakteriální spála a hniloba kořenů.

Foto zdroj: manfredrichter, Hans, ulleo (pixabay.com)

PŮVOD: Severní Amerika. Do Evropy byl introdukován začátkem 17. století. Linné pojmenoval rod po Jeanu Robinovi, který se synem Vespasienem patřil mezi první, kdo dřevinu v Evropě zavedli a pěstovali. Rozsáhlé výsadby ve střední Evropě začaly koncem 18. a začátkem 19. století.

RŮST: v mládí velmi bujný. Dorůstá obvykle do 12 až 18 m s průměrem kmene 30 až 75 cm. Na lepších stanovištích dosahuje 30 m a průměru kmene nad 122 cm. V Evropě se obvykle dožívá 60 až 100 let, evropský rekord však přesahuje 300 let. Kmen bývá obvykle zakřivený. Koruna je řídká a nepravidelná, tvořená křivolakými větvemi.

OPLĚOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, opylovaný hmyzem. Květy jsou oboupohlavné a voňavé, s bílou až krémovou korunou, uspořádané v převislých hroznech dlouhých 10 až 20 cm. Kvete v květnu až červnu a doba kvetení je krátká, přibližně 10 dní.

PLodnost: nepěstuje se pro plody, plodit začíná brzy (4–6 let po výsadbě).

PLODY: lusky dlouhé 5–10 cm, tmavohnědé, zůstávají na stromě přes zimu a obsahují 4–10 semen. Semena jsou tmavá, fazolovitého tvaru, dlouhá 3–5 mm, s tvrdým, nepropustným osemením. Semena a všechny části stromu kromě květů jsou jedovaté!

DOZRÁVÁNÍ: lusky dozrávají v září a říjnu. Otevírají se na stromě a semena se šíří od září do dubna.

VYUŽITÍ: cení se zejména jako významná medonosná dřevina. Kulinářské využití: poskytuje ovocně vonící med a květy jsou sladké a jedlé syrové nebo smažené v těstíčku. Za příznivého počasí může včelstvo z jednoho stromu nasbírat až 8 kg medu, za nepříznivého 4–6 kg. Technické využití: Dřevo je trvanlivé, odolné vůči hnilobě kmene a hmyzu. Cení se jako palivové dřevo pro vysokou výhřevnost. Výmladkové hospodaření je nejefektivnějším způsobem obhospodařování. Využívá se na kolíky a sloupky, stavbu lodí, podlahy, nábytek, důlní výdřevu, železniční pražce a dýhu. Zlepšování půdy: prostřednictvím symbiotických bakterií rodu Rhizobium v kořenových hlízkách dokáže vázat 23–300 kg dusíku na hektar ročně. Vysazuje se na protierozní ochranu, rekultivaci narušených půd, jako větrolam a jako přípravná (krycí) dřevina. Kořenové výměšky inhibují růst mnoha rostlin.

STANOVIŠTĚ: slunné, netoleruje zastínění. Nejlépe roste na vlhkých, živných, hlinitých půdách nebo na půdách vápencového původu. Je velmi citlivý na špatně odvodněné nebo zhutněné, těžké půdy a nevhodná jsou i extrémně suchá stanoviště. Prachovité a písčitohlinité půdy jsou vhodnější než jílovité. Hodí se zejména do teplých a mírně teplých poloh.

ODOLNOST: extrémní zimní mrazy dřevinu snadno poškozují. Ze škůdců ji mohou napadat ploštice, dřevokazné parazitické houby, padlí či skvrnitost listů. 

BOTANICKÁ POZNÁMKA: všechny části kromě květenství jsou jedovaté, zejména kůra a semena. 
Hlavními toxiny jsou toxalbuminy, tedy jedovaté rostlinné bílkoviny (lektiny). Nejvýznamnější jsou robin a fazin. Dále se uvádí glykosid robinit a alkaloid robinin. Lektiny působí podobně jako ricin ze skočce: blokují tvorbu bílkovin v buňkách, což vede k jejich odumírání a k poškození sliznice trávicího traktu. 

• Kůra je nejjedovatější částí. Obsah robinu v ní na podzim stoupá.
• Semena jsou také výrazně jedovatá.
• Listy, větvičky a kořeny jsou méně jedovaté, ale nejsou neškodné.
• Květy (květenství) jsou netoxické nebo podstatně méně toxické. Proto se květy akátu tradičně využívají v kuchyni.

Toxicita pro lidi: Otravy lidí jsou vzácné. Nejčastěji jde o děti, které žvýkají kůru nebo jedí semena z lusků. Typickými příznaky jsou nevolnost, zvracení, slabost, zarudnutí tváře a malátnost. Většina zažívacích příznaků se objeví do 6 hodin po požití a může vést k dehydrataci. Vzácně byly popsány i závažnější projevy, například poškození jater a křeče. Závažnost zřejmě závisí na množství a na tom, jak důkladně byl materiál rozžvýkán.

Toxicita pro zvířata: Otravou mohou být postiženy všechny druhy zvířat včetně psů, koček, skotu, drůbeže a papoušků. Nejcitlivější jsou koně, kteří často okusují kůru z nudy nebo při nedostatku krmiva. Otravy domácích mazlíčků jsou nepravděpodobné. Hlavní riziko se týká hospodářských zvířat a koní. Smrtelná dávka pro koně se uvádí 150 g kůry. 

PŮVOD: Polsko, vyšlechtěná v roce 1972 v Institutu zahradnictví a květinářství ve Skierniewicích z volného opylení genotypu 622485/CIRI 5t77, registrovaná v r. 1994.

RŮST: bujný, vytváří kulovité, obvykle pravidelné koruny s větvemi rostoucími v tupém úhlu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy velkým množstvím velkých růžových květů.

PLODNOST: raná (ve 2.–3. roce po výsadbě), vysoká, vyžaduje probírku.

PLODY: velké až velmi velké (průměrně 90–160 g, po probírce až 200–300 g), oválné. Slupka je mírně plstnatá, tmavě žlutá, z 30–50 % krytá intenzivně červeným, rozmytým či tečkovaným líčkem. Dužnina je středně tuhá, krémově žlutá, v okolí pecky mírně červenající, velmi šťavnatá, dobře se odděluje od pecky. Chuť je sladkokyselá až sladká, aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, ve 2. polovině srpna, 10–15 dní po odrůdě Redhaven.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu i všestrannému využití na kompoty, džemy, přesnídávky, džusy, destiláty.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Půda má být dobře zásobená vláhou i živinami. Vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná ve dřevě a květních pupenech (podobně či více než Redhaven, podobně jako Harco, méně než Reliance), středně tolerantní k kadeřavosti listů (Taphrina deformans) a dalším chorobám.

PŮVOD: ČR, Šlechtitelská stanice Velké Losiny, vyšlechtěn jako kříženec odrůd Rote Vierländer x Chenonceaux.

 
RŮST: středně bujný, středně hustý, tvar keřovitý. Raší středně brzy. Doporučujeme zasadit o 15 cm hlouběji, než rostla ve školce.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: vysoce samosprašná.

 
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: hrozny jsou středně dlouhé, řídké. Bobule jsou středně velké, hruškovité, středně pevné. Slupka je středně červená. Chuť je nakyslá až kyselosladká, jemně aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, v 1. polovině července pro přímý konzum a týden předtím pro konzervování. Je vhodná také pro mechanizovanou sklizeň.

 
VYUŽITÍ: zejména na výrobu kompotů, sirupů, džemů, želé či vína.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje neutrální půdy s dostatkem vláhy. Je vhodná do všech pěstitelských oblastí pro rybíz.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná, silně odolná vůči americkému padlí angreštovému (Sphaerotheca mors uvae), středně odolná vůči antraknóze (Drepanopeziza ribis).

PŮVOD: Ukrajina, Novina Prikarpatija x hybridní forma C106, 2001.

 
RŮST: středně silný růst, vytváří polovězpřímený keř.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná; přítomnost dalších odrůd rybízu zvyšuje plodnost.

 
PLODNOST: středně vysoká.

 
PLODY: bobule s vysokým obsahem vitamínu C jsou velmi velké, s lesklou a pevnou černou slupkou a s dužninou vynikající, sladkokyselé až sladké chuti.

 
DOZRÁVÁNÍ: plody dozrávají současně a po dozrání neopadávají; při sklizni se dají obírat jednotlivě, bez vytékání šťávy. Dozrává v polovině července.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum a další zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné stanoviště, případně polostín; půda hlubší, hlinitopísčitá, propustná, humózní.

 
ODOLNOST: vysoká odolnost vůči škůdcům, houbovým chorobám, mrazu. Odrůda je odolná i vůči vlnovníku rybízovému.

PŮVOD: Německo, Stuttgart, Univerzita Hohenheim, vyšlechtil ji Dr. Walter Hartmann jako křížence odrůd President x Auerbacher v roce 1980.

RŮST: bujný, v plné plodnosti středně bujný, polovzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavními květy. Kvete brzy až středně brzy.

PLODNOST: středně raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 30,4 g), vejčité, nesouměrné. Slupka je pod ojíněním fialovomodrá, tenká, středně dobře oddělitelná od dužniny. Dužnina je žlutozelená až zlatožlutá, středně tuhá až tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je sladkokyselá až kyselosladká, dobře aromatická, výborná, jen slupka je kyselejší. Pecka se velmi dobře odděluje od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: velmi rané až rané, asi 33 dní před Domácí švestkou, tedy na konci července až na začátku srpna.

VYUŽITÍ: plody jsou vhodné k přímému konzumu i všestrannému zpracování na sušení, pečení, výrobu džemů a povidel, kompotů, destilátů, do buchet či knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, je nenáročná na stanoviště a půdu. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě i květu. Je tolerantní vůči šarce. Je středně odolná vůči červené skvrnitosti listů (Polystigma rubrum) a silně odolná vůči rzi (Tranzschelia-pruni spinosae), středně až méně odolná vůči suché skvrnitosti listů a plodů (Stigmina carpophila) a středně až výše odolná vůči monilióze plodů (Monilinia fructigena), středně až méně odolná vůči bakteriální nekróze (Pseudomonas syringae).

PŮVOD: Slovensko, Hradište pod Vrátnom, nalezena jako náhodný semenáč.

RŮST: bujný, vytváří kulovité koruny. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: je minimálně částečně samosprašná, pravděpodobně s vysokou mírou samosprašnosti, kvete středně pozdě až pozdě. 

PLODNOST: časná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké, kulovité. Slupka je tenká, pevná, lesklá, v plné zralosti červená (plody na fotografiách ještě nejsou zcela zralé). Je to typ kyselka. Dužnina je červená, středně tuhá, šťavnatá, šťáva je červená, výrazně barví. Chuť je příjemně sladcenakyslá, aromatická, velmi dobrá, typicky višňová. 

DOZRÁVÁNÍ: časné, v 3.-4. třešňovém týdnu, tedy v 2. polovině června. 

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i na další zpracování na kompoty, džemy, sirupy a sušení, výrobu sirupů či destilátů. 

STANOVIŠTĚ: sluneční, nejlépe se jí daří v hlinité až hlinitopísčité půdě s dostatkem vláhy. Je vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě, silně mrazuvzdorná v květu. Je dobře odolná vůči moniliové spále. Uniká vrtuli třešňové, tedy nebývá červivá.

PŮVOD: Německo, Technická vysoká škola v Geisenheimu, v r. 1994 ji vyšlechtil Helmut Jacob jako křížence odrůd Domácí velkoplodá a Valor. Je to licencovaná podoba odrůdy Kulinaria.

RŮST: slabý až středně silný, vzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná až částečně samosprašná, kvete velmi brzy až středně brzy. Vhodní opylovači: Čačanská lepotica, Stanley.

PLODNOST: raná až středně raná, vysoká, pravidelná, nemá sklon ke střídání plodnosti.

PLODY: velké (průměrně 35-40 g), protáhlé, nesouměrné. Slupka je pod ojíněním fialovomodrá. Dužnina je žlutozelená až žlutá, středně tuhá až tuhá, velmi šťavnatá. Chuť je sladká, při plném vyzrání až velmi sladká (22-32 °Brix), velmi aromatická, plná, výborná až vynikající. Pecka je dobře oddělitelná od dužniny, jen výjimečně může na jejích žebrech zůstávat.

DOZRÁVÁNÍ: probíhá během velmi dlouhého období, od konce srpna až do začátku října.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet nebo švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, není náročná na stanoviště, ale podobně jako ostatní švestky preferuje hluboké, vlhké, ale dobře odvodněné, úrodné půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh, do vyšších poloh na chráněná místa.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu, tolerantní vůči šarce, silně odolná vůči monilióze (Monilinia laxa), červené skvrnitosti švestek (Polystigma rubrum) a suché skvrnitosti listů a plodů (Stigmina carpophila).

PŮVOD: neznámý, stará odrůda pravděpodobně z Nizozemska, ale možné je i Německo (Bádensko-Württembersko) či Maďarsko. Pod názvem Frambois appel nebo Calville d'Automne rayeé byla rozšiřována již během 2. poloviny 18. století. Synonyma: Frambois appel, Calville d'Automne rayeé. Oberländer Himbeerapfel, Framboise d'Oberland.

RŮST: bujný až středně bujný, vytváří velké, kulovité, později až rozložité či až převislé koruny s velmi tupým úhlem nasazení větví.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována. Začíná kvést středně raně a je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Coxova reneta, Hammerstein, Landsberská reneta, Ontario, Parména zlatá zimní atd.

PLODNOST: středně raná, vysoká, pravidelná, nepřeplozuje ani nealternuje.

PLODY: jsou středně velké až velké, velikostně vyrovnané s nízkou specifickou hmotností - tedy na svou velikost jsou lehké. Jsou vysoce kulovité až tupě kuželovité, nepravidelně ploše žebernaté, příčný řez je hranatý, podélný nesouměrný. Slupka je pod výrazným fialovým ojíněním hladká, matná, pevná, tenká, vonná, zelenožlutá, z velké části překrytá rozmytým tmavě červeným líčkem s případnými fialovými pruhy a nápadnými lenticelami po celém plodu. Dužnina je bílá, pod slupkou narůžovělá, jemná, řídká, méně šťavnatá, mírně vonná, po rozkrojení mírně hnědne. Chuť je velmi dobrá, kyselosladká s mírnou malinovou příchutí.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává v říjnu, vydrží do konce prosince či do ledna z vyšších poloh.

VYUŽITÍ: květy jsou atraktivní pro opylovače, plody jsou vhodné zejména k přímému konzumu či sušení, pečení nebo výrobě výživ.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před silným větrem, ale neuzavřené. Preferuje středně úrodnou, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, studené a mokré půdy nesnáší. Je vhodná zejména do středně teplých a chladnějších oblastí, suché, teplé polohy nesnáší.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Je méně odolná vůči strupovitosti v uzavřených lokalitách, vůči rakovině v těžké, mokré půdě a středně vůči padlí v suchých, teplých polohách. Je méně odolná vůči puklici švestkové (Parthenolecanium corni). Ve větru plody předčasně padají.

PŮVOD: Skotsko, Carrington při Edinburghu, vypěstoval z volně opylených semínek odrůdy Pottovo vysetých v roce 1878 James Grieve.

RŮST: růst středně bujný, později slabší, koruna rozložitá, kuželovitá.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je výborným opylovačem pro jiné odrůdy. Vhodné opylovače např.: Alkmene, Bismarkovo, Boikovo, Coxova reneta, Dukát, Gloster, Golden Delicious, Hájkova muškátová reneta, Idared, Jonathan, Lord Lambourne, Matčino, Mcintosh, Oldenburgovo, Ontario, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní, Spartan, Starking Delicious, Starkrimson, Wealthy atd.

PLODNOST: raná, bohatá a pravidelná.

PLODY: středně velké, kulovité až kuželovité, slupka hladká, zelenožlutá, později žlutá s červeným pruhováním a na slunečné straně s červeným rozmytým líčkem. Dužnina bílá až krémová, jemná, šťavnatá s dobrou sladkou až kyselou chutí.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň srpen až září, konzumní zralost hned po sklizni. Skladovatelnost do konce září, v chladírnách do ledna. Po sklizni se plody snadno otlačují. 

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i na moštování, výrobu přesnídávek či pečení.

STANOVIŠTĚ: sluneční, odrůda je nenáročná na polohu a půdu, s výjimkou mrazových dolín a těžké, jílovité půdy. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných studených poloh. 

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v květu, středně v dřevě, silně odolná vůči padlí, středně vůči strupovitosti, v těžké, jílovité půdě náchylná na rakovině. Je citlivější na monilióze a napadení voskou vlnatkou krvavou. Při přehnojení dusíkem trpí hořkou skvrnitost plodů.

PŮVOD: neznámý, je to velmi stará odrůda, pravděpodobně již z 16. či 17. století z Francie. Je možné, že již roku 1565 byla doložena pod jménem Echter Rotapfel v knížecí zahradě Lustgarten ve Stuttgartu, v roce 1670 ji poprvé zaznamenal Claud Saint-Étienne v Auvergne. Synonyma: Kalvarůže, Malinové, Jahodové, Calville rouge d'Automne, Roter Herbstkalvill, Calvilla autumnalis, Kalwila czelworra jesienna, Rdeči jesenski kalvil, Kalvil osenij krasnij, Autumn Calville, Autumn Red Calville, Braunroter Himbeerapfel, Calville d'Automne, Calville Rouge, Calvill von Lindau, Edelkönig, Erdbeere, Framboise d'Automne, Französischer Herbst-Calvill, Gelders Present, Geldersch Present, Granat-Apfel, Grellot, Grosser Roter Sommer-Himbeer-Apfel, Herbst-Himbeer-Apfel, Herbst Present, Erdbeerapfel, Zigeunerapfel, Immer Rötling, Kant, Klapper Apfel, Kroot Appel, Présent d'Automne, Présent de Gelder, Red Autumn ZalviIle, Red Calville, Roi Très-noble, Roode Rammelaar, Roode Wyn Appel, Rot Apfel, Roter Apfel, Roter Himbeer Apfel, Roter Paradies Apfel, Sonnette, Strawberry of Switzerland, Zehn Gebot Apfel, Viollette.

RŮST: zpočátku bujný a vzpřímený, později středně bujný a spodní větve se rozkládají, takže koruna je dosti vysoká i široká. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, je dobrým opylovačem. Rozkvétá středně raně. Vhodní opylovači např.: Landsberská reneta, Panenské české a Panenské Jaškovo, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní, atd.

PLODNOST: raná, vysoká, může být i střídavá.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 130-190 g), tvarově nepravidelné od uťatě kuželovitých až po ploše kulovité, asymetrické, výrazně žebernaté, s typickým kalvilovitým tvarem spodní části s 5 až 10 hrboly. Slupka je sytě fialově ojíněná, pod ojíněním hladká, lesklá, mastná, karmínově červená až vínově červená až bordó, na osluněných částech téměř černá, ve stínu naopak růžově červená, s nevýraznými lenticelami. Dužnina je bílá, růžově mramorovaná, někdy jen pod slupkou, někdy až ke jadřinci, jemná, měkká, kyprá, šťavnatá, s velkým jadřincem a v plné zralosti řehtajícími jadérky. Chuť je mírně aromatická po malinách nebo jahodách, sladkokyselá, příjemně kořenitá, připomínající maliny.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v polovině až koncem září, případně začátkem října podle lokality, konzumně dozrává v říjnu, plody vydrží uskladněné v chladu do listopadu, případně až do prosince z chladnějších lokalit. 

VYUŽITÍ: květy jsou atraktivní pro opylovače, plody jsou vhodné k přímému konzumu, ale zejména k všestrannému zpracování, při kterém vynikne jejich vybarvení: na výrobu výživ, džemů a povidel, sušení, pečení či moštování.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před silným větrem, ale otevřené. Vyhovuje ji hluboká, úrodná, dostatečně vlhká, ale nezamokřená půda. Nesnáší štěrkovitou a suchou, ale také těžkou, zamokřenou jílovitou půdu. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Je středně odolná vůči padlí a rakovině, méně vůči strupovitosti. 

PŮVOD: bývalé Československo, Těchobuzice, Šlechtitelská stanice ovocnářská, vyšlechtil ji Antonín Dvořák jako křížence odrůd Golden Delicious x Coxova reneta pod označením X-21, množí se od roku 1965, registrovaná v Listině povolených odrůd byla v r. 1970.

RŮST: v mládí velmi bujný, později středně bujný, v plné plodnosti zastavuje růst. Koruny tvoří kulovité až široce kulovité, později rozložité, přiměřeně husté a pravidelné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosprašná, jednodomá s oboupohlavními květy. Kvete středně raně a je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Aderslebenský kalvil, Bathské, Berlepschova reneta, Biesterfeldská reneta, Bismarkovo, Coxova reneta, Čistecké lahůdkové, Florina, Golden Delicious, Granny Smith, Gustavovo trvanlivé, Hammerstein, Hvězdnatá reneta, James Grieve, Jonathan, Landsberská reneta, Mac Intosh, Osnabrücká reneta, Rhode Island, Ribstonská, Signe Tillisch, Sikulské, Spartan, Spencer, Starking, Starkrimson, Vejlímek červený, Parména worcesterská, Zvonkové atd.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, po vysokých úrodách hrozí střídavá plodnost, proto je důležité v letech s očekávanou velmi vysokou úrodou stromy prořezat či zmladit.

PLODY: jsou středně velké, při velmi vysoké násadě až menší (průměrně 111-180 g), kulovité až ploše kulovité, s oblými naznačenými žebry v kališní části. Slupka je hladká, suchá, pevná, tuhá, žlutozelená a po dozrání žlutá, s oranžovočervenou krycí barvou pokrývající až 2/3 plodu a zářivě červeným líčkem. Dužnina je zlatožlutá až oranžovožlutá, tuhá, středně zrnitá, křehká, velmi šťavnatá. Chuť je velmi dobrá až výborná, sladká, medová, jen málo kyselá, výrazně aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň ve 2. polovině října, konzumně dozrává začátkem listopadu či dříve, v chladu vydrží uskladněná do března či dubna. Plody předčasně neopadávají. Dobře snášejí přepravu, málo se otlačují a pokud se otlačí, místo otlačení zaschne a nehnije. Vyžadují skladování ve vlhkém ovzduší.

VYUŽITÍ: plody jsou vynikající pro přímý konzum, ale i pro všestranné zpracování.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, s úrodnou, vlhčí, ale dostatečně propustnou půdou bohatou na vápník a nepřehnojenou dusíkem. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je středně až více mrazuvzdorná ve dřevě, více mrazuvzdorná v květu. Je středně až více odolná vůči padlí, středně vůči strupovitosti. Je silně náchylná na fyziologickou skvrnitost plodů způsobenou nedostatkem vápníku v půdě nebo příliš vysokým obsahem dusíku či draslíku v půdě. Jako prevenci doporučujeme již při výsadbě povápnit půdu dolomitickým vápencem a udržovat dostatek tohoto prvku v půdě, nepřehánět to s hnojením hnojem, upřednostnit kvalitní kompost.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně místní semenáč z Bošáce, v Bošácké dolině se dost často vyskytují starší stromy.

RŮST: bujný, dorůstá do výšky i šířky 8 m na semenné podnoži. Tvoří vysoko kulovité koruny. Vyznačuje se silně plstnatým listem, díky tomu se dá rozpoznat už z dálky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována. 

PLODNOST: raná (již 3. rok po výsadbě), vysoká, pravidelná, nemá meziroční výkyvy.

PLODY: jsou malé (šířka cca 45 mm), vejčité až baňaté. Slupka je tlustá, matná, zelená, v plné zralosti zelenožlutá, posetá hnědými lenticelami, s rzí zejména v okolí kalicha a stopky. I po uhnilicení tlustá slupka drží tvar plodů. Dužina je před uhnilicením křupavá, silně šťavnatá, obsahuje mnoho sklereidů zejména v okolí jádřince. Chuť je velmi osvěžující, příjemně aromatická. Po uhnilicení je dužina velmi šťavnatá, sladké až medové chuti s typicky výraznou vůní.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň ve 2. polovině srpna, konzum brzy po sklizni, nemá dlouhou trvanlivost. Plody i po uhnilicení dobře snáší přepravu kvůli tlusté, pevné slupce.

VYUŽITÍ: plody zejména na výrobu velmi aromatické hruškovice, ale například i na sušení, moštování či výrobu džemů a povidel po propasírování a samozřejmě i na přímý konzum v obou fázích zralosti.

STANOVIŠTĚ: slunné, zdá se, že není náročná na půdu, daří se jí i v bělokarpatské jílovici.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě i v květu. Nezvykne trpět chorobami, i rez se projevuje jen málo.

PŮVOD: Lotyšsko, Dobele Horticultural Plant Breeding Experimental Station, vyšlechtěna v r. 2011 jako semenáč volně opylené odrůdy Krupnoplodnaja. Původní název selekce byl SR 9-3-1.

RŮST: bujný, tvoří velké, kulaté koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete středně raně až pozdě. Vhodní opylovači např.: Iputj, Meelika, Arthur, Aleksandrs, Ovstuzenka, Jurgita.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou velké (průměrně 6-6,5 g), srdčitého tvaru. Slupka je hladká, žlutá, světlá. Dužina je hustá, měkká, krémově bílá, šťavnatá, sladká, s velmi dobrou chutí. Obsahuje jen velmi málo kyselin (od 0,4 do 0,6 %). Šťáva je bezbarvá.

DOZRÁVÁNÍ: rané, dozrává během 2.-3. třešňového týdne, tedy obvykle v 1. polovině června.

VYUŽITÍ: strom je okrasný květy i plody a květy atraktivní i pro včely a jiné opylovače. Plody jsou vhodné zejména pro přímý konzum, ale i pro zpracování na džemy a kompoty, sirupy či sušené třešně netradiční barvy či destilát.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně vlhkou, ale propustnou půdou. Je vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě i květu. Jako raně dozrávající odrůda uniká vrtuli třešňové, tedy nebývá červivá. Kvůli barvě není atraktivní pro ptáky. Je dobře odolná vůči moniliové spále a středně dobře vůči monilióze plodů.

PŮVOD: Rumunsko, semenáč neznámého původu, vesnička Cenad v okrese Timiș na SZ země na hranicích s Maďarskem.

RŮST: bujný, polovzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, hmyzem opylovatelná, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete brzy až středně brzy, kratší dobu.

PLODNOST: raná, velmi vysoká celkově i na objem koruny stromu.

PLODY: jsou velmi velké (průměrně 81,8 g), kulovité až oválné, asymetrické. Slupka je tlustá, jemně plstnatá, oranžová a na sluneční straně přibližně z 50 % překrytá karmínově červenou líčkem s tmavě červenými tečkami, velmi atraktivní. Dužnina je středně tuhá až měkká, středně šťavnatá. Chuť je výborná, vyváženě sladkokyselá, podobná Maďarské. Poměr cukrů je 15,3 % a kyselin 1,37 %. Pecka má průměrně 4,7 g (5,7 % hmotnosti plodu) a je dobře oddělitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, přibližně 4 dny po Maďarské, tedy od 2. poloviny července.

VYUŽITÍ: strom je okrasný zejména brzy kvetoucími květy atraktivními i pro opylovače a později i listy či plody. Plody jsou vhodné zejména k přímé konzumaci, ale i ke zpracování na džemy, povidla, výživy, pálenku či kompoty nebo k sušení.

STANOVIŠTĚ: slunečné, výhřevné stanoviště, půdy živné, propustné, přiměřeně vlhké. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých oblastí.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě, středně v květu a silně v mladých plůdcích. Je středně odolná vůči moniliové spále (Monilinia laxa), tolerantní vůči šarce a vůči houbě Cytospora cincta, která způsobuje cytosporové odumírání, málo odolná vůči suché skvrnitosti listů (Stigmina carpophila).

PŮVOD: Anglie, Nottingham, stará odrůda z poloviny 19. století, kterou buď vyšlechtil nebo alespoň šířil biolog a školkař Robert Hogg nebo je dokonce ještě staršieho původu. 

RŮST: nízký strom rozložitého tvaru, ve vyšším věku má tendenci růst více do šířky, jako do výšky, dorůstá do 3 až 5 m. Letorosty jsou ojíněné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete v květnu velkými, miskovitými květy, obvykle uniká mrazům. 

PLODNOST: raná, velmi vysoká, pravidelná. 

PLODY: menší až středně velké (25-30 g, 2,5-3, někdy 4 cm), kulovité až zploštěle kulovité, zelené barvy, postupně hnědnou. Zralé jsou po uhniličení buď působením mrazu nebo při sklizni před mrazy postupně během uskladnenia. Tehdy mají příjemně sladkokyselou až sladkou, pikantní chuť s náznakem karamelu. Tato odrůda patří k nejchutnějším. Připomínají džem či pikantní výživu obranu přímo ze stromu.

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, většinou v listopadu. 

VYUŽITÍ: plody k přímé konzumaci i zpracování na výživy, džemy, ovocné kůže, likéry.

STANOVIŠTĚ: vyhovují jí nižší i střední polohy, roste a prosperuje i ve vyšších, ideálně chráněných lokalitách. Oblibuje lehčí, propustné půdy s dostatkem vápníku, při odpovídající výživě však prosperuje i na méně kvalitních, těžkých a mělkých jílovitých půdách.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná do cca. -25 °C, uniká pozdním jarním mrazům, je odolná vůči choroby.

PŮVOD: Německo, Stuttgart, Univerzita Hohenheim, vyšlechtil ji Dr. Walter Hartmann jako křížence odrůd Vlaška x Stanley z křížení v roce 1980, na trh byla uvedena v roce 1995.

RŮST: středně bujný až bujný, polovzpřímený. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopelivá, hmyzem opelivá, rozkvétá středně raně a kvete středně dlouho.

PLODNOST: raná až středně raná, středně vysoká až velmi vysoká, při vysoké násadě je doporučena probírka, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké, vejčité, nesouměrné, při vysoké násadě méně velikostně a tvarově vyrovnané. Slupka je tmavomodrá, ojíněná. Dužnina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, středně až velmi šťavnatá, velmi dobře oddělitelná od pecky. Chuť je sladká, při plném vyzrání velmi sladká, velmi aromatická, velmi dobrá až výborná. 

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, dozrává asi 10 dní po Dmoácí švestce, tedy ve 2. polovině září až do poloviny října.

VYUŽITÍ: pro přímý konzum a všestranné zpracování zejména na sušení, kompoty, džemy, výživy, povidla, švestkové knedlíky a pečení, pro výrobu destilátů.

STANOVIŠTĚ: slunné, je nenáročná na stanoviště a půdu. Kvůli pozdnímu času dozrávání je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě i květu. Je středně tolerantní vůči šarce, která se projevuje hlavně na listech a málo na plodech a dobře odolná vůči červené skvrnitosti listů švestek (Polystigma rubrum), středně odolná vůči moniliovému úžehu (Monilinia laxa) a moniliové hnilobě plodů (Monilinia fructigena), je náchylnější na praskání plodů při deštích a rzivost švestky (Tranzschelia pruni-spinosae).

PŮVOD: Japonsko, Okayama, Okayama Agrigultural Experiment Station, vyšlechtěná jako kříženec odrůd Nijisseiki x Chojuro, křížení proběhlo v r. 1926, pojmenována byla v r. 1945. Synonyma: New Century.

RŮST: středně bujný, plodí na postranních výhonech a dobře reaguje na zakracování.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete brzy, obvykle v 1. polovině dubna, pro dobrou násadu plodů vyžaduje opylovače. Vhodní opylovači: Chojuro, Hosui, Kosui, Kikusui, Williamsova, Konference, Kumoi.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, pro dobrou velikost plodů a pravidelnou úrodu vyžaduje probírku.

PLODY: středně velké až menší (u nás průměrně kolem 100–140 g), ploše kulovité. Slupka je zelenožlutá, v plné zralosti žlutá, jen mírně rezavá, téměř hladká. Dužnina je bílá, měkká, ale křupavá, šťavnatá. Chuť je výborná, velmi sladká s jemnou kyselinkou, v chladnějších polohách může být kyselejší. Obsah cukrů průměrně 14,79–15,30 %, kyselin 0,15–0,18 %.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, sklizeň ve 2. polovině srpna (asi 20 dní před Hosui), uskladněné plody ve sklepě či lednici vydrží asi 1 měsíc, při skladování v profesionálních chladírnách při teplotě mezi 0–1 °C vydrží do poloviny ledna.

VYUŽITÍ: plody zejména k přímé konzumaci i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

STANOVIŠTĚ: slunné, půda vlhčí, dobře snáší i jílovitou, vyhovují jí všechny polohy vhodné pro pěstování hrušní s dostatkem vláhy.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě. Rezistentní vůči alternárii (Alternaria alternata). Během chladnějšího léta je náchylnější ke sklovitosti dužniny.

Foto zdroj: Ovocie a listy + detail ovocia a listov: Sage Ross, řez plodem: Forest and Kim Starr