Vsetky varianty predpredajové

PŮVOD: Německo, Stuttgart, Univerzita Hohenheim, vyšlechtil ji Dr. Walter Hartmann jako kříženec odrůd (Ortenauer x Stanley 34) x Hanita a selekci č. 4593. Na trh byla uvedena v roce 2003.

RŮST: středně bujný, se štíhlými postranními, mírně šikmo rostoucími větvemi, dobře se tvaruje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, hmyzem opylovaná, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete raně až středně raně. Kvete v podobný čas jako odrůdy: Čačanská raná, Čačanská najbolja, Jojo, Opal, Ortenauer, Presenta, President, Ruth Gerstetter, Tegera, Tipala, Valor.

PLODNOST: velmi raná, vysoká, pravidelná. Při nadměrné úrodě se doporučuje probírka.

PLODY: jsou středně velké (průměrně 35-45 g), oválné až podlouhlé. Slupka je pod ojíněním tmavě modrá až tmavě fialová. Dužnina je tuhá, šťavnatá, meruňkově oranžová, středně dobře oddělitelná od pecky. Chuť je v plné zralosti výborná, sladká, se středním obsahem kyselin a vyšším obsahem cukrů (průměrně 15-18 °Brix, někdy i 22 °Brix), silně aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, na úrovni Domácí švestky, tedy v 1.-2. dekádě září. Plody je třeba sbírat i se stopkou, neboť při sběru bez ní je náchylná k poškození dužniny kolem stopky. Po splnění této podmínky se po sběru plody dobře skladují v chladu. 

VYUŽITÍ: plody zejména pro přímý konzum, ale i pro výrobu kvalitního destilátu, na sušení, pečení, výrobu džemů, povidel, výživ, kompotů či jako náplň do buchet a knedlíků. Květy jsou výborným raným zdrojem nektaru a pylu pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: slunné, nejlépe chráněné před silným větrem. Preferuje humózní, vláhou dobře zásobenou, ale nezamokřenou půdu. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých oblastí. 

ODOLNOST: je středně mrazuodolná ve dřevě i květu. Je rezistentní vůči šarce na principu hypersenzitivity podobně jako odrůda Jojo. Je méně odolná vůči monilióze plodů (Monilinia fructigena), náchylná k vadnutí kolem stopky a mírně náchylná k bakterióze způsobované Pseudomonas spp.

PŮVOD: Anglie, hrabství Norfolk, Brentmarch, vypěstoval ji jako náhodný semenáč Mr. Pace, známá byla již kolem roku 1580. Synonyma: London Pepping, Londoner Pepping, Londýnský jadrnáč, Pepinka londýnská, Prasomila Londinensis, Bastard Calvill, Calville du Haire, Calville du Roi, Citron d'Hiver, Five-Crowned Pippin, Five Crown Pippin, London Pippin, Londoner Grosse Reinette, Lounden Peppen, New London Pippin, Old London Pippin.

RŮST: středně bujný, později umírněný, vytváří ploše kulovité koruny dožívající se středního věku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavnými květy, je dobrým opylovačem. Kvete středně brzy, dlouho. Vhodní opylovači např.: Braeburn, Golden Delicious, Hvězdnatá reneta, Kalvil bílý zimní, Kalvil červený podzimní, Kandil Sinap, Krasokvět žlutý, Lucemburská reneta, Parména zlatá zimní, Šampaňská reneta, Švýcarské oranžové, Spartan, Topaz, Vilémovo atd.

PLODNOST: časná, vysoká, pravidelnější.

PLODY: jsou středně velké (průměrně 150 g), ploše kulovité, kalvilovité s 5 výraznými hranami. Slupka je jemná, hladká, lesklá, polomastná, zelenožlutá až žlutá, až z poloviny překrytá červeným rozmytým líčkem, zejména v horní polovině plodu s tmavšími tečkami a bílými pihami. Dužnina je pevná, tuhá, později křehká, nažloutlá, šťavnatá, na vzduchu nehnědne. Chuť je velmi dobrá až výborná, sladkokyselá, oříškově kořenitá, aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. polovině října, konzumně dozrává v listopadu až prosinci, vydrží do března či dubna. Dobře snáší přepravu a dobře se skladuje.

VYUŽITÍ: plody zejména k přímému konzumu jako výborná stolní odrůda, ale i k pečení, při kterém si dobře zachovává tvar či k výrobě pěkně žluté výživy.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, otevřené, vzdušné, ale chráněné před silným větrem. Je náročná i na půdu, vyžaduje úrodnou, hlubokou, vlhčí, ale ne mokrou. Vhodná zejména do teplých či chráněných středně teplých poloh.

ODOLNOST: je méně mrazuodolná ve dřevě, dobře mrazuodolná v květu. Je velmi málo odolná vůči strupovitosti ve vlhkém ovzduší, málo odolná vůči rakovině v mokré půdě či padlí v suchu.

PŮVOD: Severní a Střední Amerika v rozmezí 0–800 m n. m. V místech původního výskytu roste nejčastěji na neutrálních až kyselých, vlhkých, bohatých hlinitých náplavech, v údolích dolních toků řek. Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1681.

RŮST: opadavý, středně vysoký až vysoký strom, dorůstá do výšky 15–23 m a šířky 12–15 m s průměrem kmene 60–100 cm. Koruna zpočátku kuželovitá, později kulovitá, široce rozvětvená. Borka je tmavošedá, v mládí tenká, hladká, později hluboce podélně rozbrázděná, korkovitá.  Listy jsou svrchu tmavě zelené, jednoduché, dlanitě laločnaté s 3–7 špičatými laloky, na podzim se vybarvují do různých odstínů od oranžové přes růžovou, purpurovou až po fialovou. Na 2–3letých větvích se často tvoří korkové lišty. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, větrosnubný, se žlutozelenými drobnými samčími a samičími květy vyrůstajícími odděleně v kulovitých hlávkách. Kvete od konce února do poloviny května.

PLODNOST: raná (kolem 3–5 let po výsadbě), středně vysoká, pravidelná, ale s vyššími úrodami každé 2–3 roky.

PLODY: tobolky s vytrvalými čnělkami uspořádané po 20–50 v kulovitém souplodí velkém 2,5–4 cm, které ze zelené dozrává přes žlutou až po hnědou barvu. Hranatá semena s křidélky mají velikost 1–2 mm. 

DOZRÁVÁNÍ: během září až října.

VYUŽITÍ: Je to velmi okrasný strom vhodný zejména do větších zahrad, parků, alejí a městské zeleně. Kulinární využití: při poškození spodní části kůry uvolňuje voňavou živici, kterou mnohé indiánské kmeny používaly jako žvýkačku. Léčivé účinky: živice se používá také proti kožním problémům, vředům či kašli, působí i proti zlatému stafylokokovi (Staphylococcus aureus). Z nezralých semen se s 1,5% výtěžností získává také kyselina šikimová, která je základem pro oseltamivir (lék Tamiflu) proti několika chřipkovým virům, např. proti ptačí chřipce. Extrakty ze semen mají také protikřečové účinky. Technické využití: živice se stále používá v mýdlech a kosmetice, jako stabilizátor v parfémech, lepidlech a lacích a jako příchuť v tabáku. Dřevo se používá zejména v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročný na světlo, ale nenáročný na půdu. Snáší velmi široké spektrum půd, od málo propustných jílovitých půd až po štěrkovité a písčité půdy, ale s dostatečným ročním úhrnem srážek (1000–1800 mm ročně v domovině), daří se mu i v mokřadech. 

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu méně mrazuvzdorný. Po zakořenění dobře snáší krátkodobá období vysokých teplot, sucha i zamokření, přímořské slané ovzduší stejně jako zastínění dlažbou. V Evropě obvykle netrpí chorobami ani škůdci.

PŮVOD: neznámý, tzv. čínská bílá hrušeň, zřejmě Pyrus pyrifolia.

RŮST: slabší, brzy vstupuje do plodnosti.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete v první polovině dubna. Vhodní opylovači: opylují ji jiné odrůdy asijských hrušní nebo brzy kvetoucí evropské hrušně (např. Konference, Blumenbachova, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Charneuská, Kozačka stuttgartská, Lectierova, Pařížanka, Předobrá, Sixova, Šedá zimní a Trévouxská).

PLODNOST: raná, vysoká. Vyžaduje probírku plodů, protože má sklon k přeplození.

PLODY: středně velké (průměrně 155 g), kulaté až zploštělé. Slupka plodu je hladká, bez rzivosti a výrazných lenticel, její základní barva je zelená, v plné zralosti žlutá až krémová. Dužnina je tužší, bílá až krémově bílá, po rozkrojení hnědne. Je středně sladká s vyváženým poměrem cukrů a kyselin.

DOZRÁVÁNÍ: Dozrává ke sklizni středně brzy, od poloviny do konce září. Konzumně dozrává koncem září, skladovatelná je do prosince.

VYUŽITÍ: Vhodná k přímému konzumu i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé v rámci teplých a středně teplých poloh s dostatečnou vlhkostí (v domovině 400–1200 mm ročně).

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorná.

PŮVOD: Evropa od Islandu až po J Afriky, mírné pásmo Asie až po Japonsko.

 
RŮST: rychlý, dosahuje výšky 15–30 m a šířky 10 m s nepravidelnou, řídkou korunou, dožívá se i 150, maximálně 200 let. Vytváří často rozlehlé polykormony, tedy výmladky, kterými se šíří na co nejsvětlejší místo.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete od konce března do dubna, nejpozději z evropských topolů, před rašením listů. Jehnědy jsou dlouhé 5–10 cm, samčí jsou delší s červenými tyčinkami, samičí jsou zelené a menší.

 
PLODNOST: raná (už 5. rok od výsevu), vysoká, ale v různých oblastech různě pravidelná a s malou úspěšností klíčení. Nejvyšší úspěšnost je na spáleništích, jinak se rozmnožuje zejména kořenovými výmladky.

 
PLODY: tobolky v jehnědách s chmýřím.

 
DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.

 
VYUŽITÍ: Vhodný do mezí a větrolamů jako rychlerostoucí výplňová dřevina, do alejí podél vodních toků a břehových porostů, do brownfieldů, do agrolesnických systémů. Z topolů má nejkvalitnější dřevo, které se používá na výrobu zápalek, dýh a celulózy. Kůra a listy jsou mírně močopudné a podporují vykašlávání. Podobně jako jiné druhy topolů kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.

 
STANOVIŠTĚ: slunné od nížin po hory, nejčastěji v pahorkatinách. Je tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy, nejlépe se mu daří na písčitohlinitých, živných půdách. Spolu s břízou rychle osidluje obnažené půdy, světliny, opuštěné pastviny.

 
ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorný do -40 °C až -45 °C, tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy.

PŮVOD: Evropa, kromě nejjižnějších oblastí, Střední Asie, Kavkaz, Malá Asie a severozápadní Afrika. V Česku se vyskytuje od nížin po pahorkatiny jako příměs v lesích, na mezích.

 
RŮST: bujný, dorůstá do výšky 15-30 m a šířky asi 10-15 m. Je to opadavý strom s přímým kmenem a velkou vejcovitou až pyramidální korunou. Kůra je červenohnědá, borka šedohnědá a odlupující se v příčných pásech. Listy jsou jednoduché, podlouhle vejčité, na okraji hrubě pilovité, velké asi 10 cm.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná. Bílé květy vyrůstají v okolíkovitých shlucích a kvetou v dubnu až květnu.

 
PLODNOST: obvykle pozdní, různě vysoká a různě pravidelná.

 
PLODY: Plod je kulovitá peckovice červené až tmavě červené barvy, velká asi 10 mm. Chuť většinou dužniny tenčí oproti kulturním odrůdám je nasládlá až hořká, najdou se i semenáče s velmi chutnými plody. Kulovitá pecka je hladká, nažloutlá. Plody obsahují velké množství flavonoidů.

 
DOZRÁVÁNÍ: v průběhu června a července.

 
VYUŽITÍ: výborná stromořadní, krajinotvorná a medonosná dřevina, vhodná i na svahy do chráněných vyšších poloh. Plody jsou bohatým zdrojem potravy pro ptactvo. Může sloužit i jako „obětní“ strom pro ptáky, aby tolik nepoškozovali úrodu na kulturních odrůdách třešní. Je velmi hodnotná i z hlediska biodiverzity, neboť je na ni vázáno množství domácích živočichů, zejména hmyzu, i ve vysokém věku, ve stádiu odumírání. Tehdy ji může osídlit i jedlá dřevokazná houba sírovec žlutooranžový. Kvalitní dřevo se používá k výrobě nábytku a hudebních nástrojů. Stopky plodů jsou močopudné a působí jako tonikum. Odvar z nich se používá při cystitidě, edémech, potížích s průduškami, anémii. Aromatická pryskyřice vytékající z ran na kmeni se používá k inhalaci při přetrvávajícím kašli.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, je to světlomilný strom, ale snese i polostín, dobře roste na svěžích, propustných, středně těžkých až lehčích půdách bohatých na vápník.

 
ODOLNOST: většinou silně mrazuvzdorná v dřevě s různou mrazuvzdorností květů.