Všechny předprodejní varianty

PŮVOD: od Evropy po střední Asii a Pákistán, přesněji od Španělska na západě po Rusko na východě, na sever po jižní Skandinávii a na jihovýchod po severní Írán. U nás roste roztroušeně od nížin do podhorských poloh. Poprvé ho formálně popsal Linné v díle Species Plantarum (1753).

RŮST: středně bujný. Je to mohutný opadavý strom, běžně dosahující výšky 20–30 m, se zapojenou kulatou korunou. Mladé stromy mají vzpřímeně vejčitý habitus, s věkem se koruna mění na kulovitou až rozložitou. Dlouhověký druh, běžně dosahující věku 150–200 let, při optimálních podmínkách až do 250 let. Borka stromu je červenohnědá až hnědá, později šedá a mělce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, dlanitě laločnaté, pěti- až sedmi-laločnaté, velké 8–12 cm, jejich stopky po zlomení vylučují mléčnou mízu (latex), na rozdíl od většiny ostatních javorů, které mají čirou mízu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašný až cizosprašný, jednodomý a hmyzem opylovaný druh. Jednotlivé stromy jsou buď protandrické (jako první rozkvétají samčí květy), nebo protogynické (jako první rozkvétají samičí květy), přičemž v populacích se vyskytují oba kvetoucí typy, což podporuje křížové opylení mezi oběma typy, ačkoli určitá míra samoopylení je také možná. Žlutozelené květy jsou seskupeny ve vzpřímených latách, kvetou v dubnu, před nebo během rozvíjení listů.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: křídlaté dvojnažky, srostlé pod tupým úhlem. Křídla jsou lysá, nazelenalá až načervenalá, po dozrání rezavohnědá. Nažky jsou ploché.

DOZRÁVÁNÍ: nepěstuje se pro plody, ale dozrávají v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasné využití: hojně vysazovaný ve městech jako stínicí strom právě pro svou zapojenou, symetrickou korunu a spolehlivou snášenlivost městského stresu, je vhodný do větších zahrad, parků, větrolamů či alejí. Kulinářské využití: květy produkují střední množství výživného pylu a velké množství nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelínů. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, která se dá uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Do listů lze zabalit pečená jídla, kterým dodají nasládlou příchuť. Technické využití: tvrdé, těžké a jemnozrnné dřevo se využívá podobně jako u jiných javorů na nábytek, truhlářské výrobky a soustružení. Do listů lze zabalit jablka apod. pro lepší uskladnění. Z kůry je možné získat růžové barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, preferuje hluboké, dobře propustné, vlhké půdy, ale snese jakékoli půdy, včetně těžkých jílovitých.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -34 °C až -40 °C, středně mrazuodolný v květu. Je silně větruodolný. Může trpět na verticiliové vadnutí (Verticillium spp.), čerň javorovou (Rhytisma spp.), antraknózu, štítenky a mšice. Výrazně lépe snáší městský stres – chudší půdy a znečištění ovzduší a po zakořenění i vysoké teploty a sucho. Dlouhodobě vysokou vzdušnou vlhkost nesnáší dobře.

PŮVOD: Japonsko, minimálně z 19. století. Jde o tradiční japonský okrasný kultivar patřící do skupiny Sato-zakura. Přesný šlechtitel není znám. Kultivar byl poprvé zaznamenán v roce 1886 v okolí Tokia a později popsán japonským botanikem Manabu Miyoshim začátkem 20. století. Do Evropy byl uveden Ernestem Henrym Wilsonem přibližně v roce 1916. „Ama-no-gawa“ znamená „nebeská řeka“, což je japonské pojmenování pro Mléčnou dráhu — výstižný opis pro nádherné a bohaté kvetení tohoto stromu.

RŮST: pomalý až středně rychlý. Menší strom s výrazně sloupovitým habitem. Dorůstá do výšky přibližně 4–6 m a šířky 1–1,5 m. Koruna je úzká, vzpřímená, v mládí hustá, s věkem se mírně rozšiřuje a uvolňuje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opelivá, ale s převážně sterilními květy, ačkoliv produkuje pyl i nektar ve vyšší míře než např. odrůda Kanzan, ale není příliš vyhledávaná hmyzem. Květy jsou poloplné, světle růžové, mírně vonné, velké (o průměru 2–4 cm), v květenstvích po 4–5 květech. Kvete koncem dubna až začátkem května, což ji zařazuje mezi středně pozdně až pozdně kvetoucí kultivary okrasných třešní.

PLODNOST: kultivar je funkčně neplodný: tvorba plodů je velmi vzácná a zanedbatelná.

PLODY: pokud se plody výjimečně vytvoří, jde o drobné tmavě červené peckovice.

DOZRÁVÁNÍ: irelevantní.

VYUŽITÍ: okrasné, sází se jako solitér či ve skupinách do parků, zahrad, alejí. Kultivar je ceněn zejména pro pozdní jarní kvetení a štíhlý habitus.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, optimálně kvete na plném slunci. Nenáročná na půdu, vyhovuje jí hlinitá, písčitá, jílovitá, od kyselých po zásadité půdy, vyžaduje však dobré odvodnění, nesnáší zamokření. Vhodná i do městského prostředí, včetně zpevněných ploch, pokud je zajištěn odtok vody.

ODOLNOST: mrazuvzdorná přibližně do −20 až −23 °C. Může být napadána typickými chorobami rodu Prunus, není významně náchylná ani odolná.

PŮVOD: Francie, šlechtitelský ústav INRA, vyšlechtěna v r. 1967. 

RŮST: umírněný až středně bujný, s kulovitým tvarem, dosahuje výšky a šířky 1,2–1,5 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete brzy, v hroznovitém květenství je průměrně 16 květů.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná. Sklon ke sprchávání plodů je nízký.

PLODY: hrozny jsou dlouhé a husté. Bobule středně velké až velké (průměrně 0,6–0,9 g), kulaté, světle červené až zářivě červené, velmi atraktivní. Slupka je silnější, díky čemuž nepraská a plody mají dlouhou skladovatelnost po sklizni. Dužnina je šťavnatá (voda tvoří 80–85 % hmotnosti), silně aromatická, rozplývavá. Chuť je velmi dobrá, vyvážená, sladkokyselá, osvěžující. Má vysoký obsah pektinu a střední obsah vitamínu C.

DOZRÁVÁNÍ: rané, koncem června až začátkem července (asi 5 dní po Jonkheer van Tets, 4 dny před Losanou a 12 dní před Rovadou).

VYUŽITÍ: plody na čerstvý konzum i zpracování na džemy, želé, džusy, sirupy či víno nebo na pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín. Nejlépe plodí v lehčích, humózních půdách v teplých a středně teplých polohách.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, kvůli ranějšímu kvetení středně až méně mrazuvzdorná v květu. Dobře odolná vůči dešti. Je odolná vůči americkému padlí angreštu.

PŮVOD: střední Evropa a západní Asie, kde roste zejména na humózních půdách v suťových lesích, na svazích hlubších údolí, v bučinách a některých smrčinách. Poprvé ho formálně popsal Carl Linné v díle Species Plantarum (1753). 

RŮST: bujný. Je to velký, rychle rostoucí opadavý strom, běžně dosahující výšky 12-18 m (v dobrých podmínkách dorůstá do výšky 30-40 m a šířky 15 m), se vzpřímenou až zaoblenou korunou. Starší stromy mají typicky šupinovitou odlučnost borky. Listy na dlouhých načervenalých stopkách jsou pětilaločné, velké 10-15 cm, po okraji hrubě pilovité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašný, hmyzem (včely, mouchy, třásněnky atd.) i větrem opylivý, jednodomý s oddělenými samčími a samičími květy, přičemž populace se dělí na jedince "protandrické" (rozkvétají nejdříve samčí květy) a "protogynické" (rozkvétají nejdříve samičí květy), což podporuje křížové opylení v rámci druhu namísto samoopylení. Žlutozelené květy jsou soustředěny do 5-15 cm dlouhých visících hroznů, v jejich spodní části zpravidla převládají samčí květy, ve střední a horní části samičí květy. Strom kvete v květnu, po rozvinutí listů.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale je pozdní, začíná ve věku 10-20 let, dřív u volně stojících stromů než v zápoji. Vrcholu dosahuje ve věku 40-60 let, v každém souplodí může být kolem 30 plodů a strom může mít přes 800 souplodí.

PLODY: křídlaté dvounažky, přičemž vnitřní okraj křídel svírá ostrý úhel. Křídla jsou lysá nebo chlupatá, nazelenalá až načervenalá, po dozrání hnědá. Nažky jsou vypouklé až kulaté.

DOZRÁVÁNÍ: semena dozrávají od září do října.

VYUŽITÍ: okrasné využití: velký a mohutný strom vhodný do velkých parků a širokých alejí. Pro svou odolnost vůči větru a znečištění ovzduší se uplatňuje i v krajinotvorbě měst a jako solitéra. Kulinární využití: květy produkují množství pylu a nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelínů. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, kterou lze uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Do listů lze zabalit pečená jídla, kterým dodají nasládlou příchuť. Technické využití: dřevo je tvrdé, těžké, krémově bílé, jemnozrnné, využívané na hudební nástroje, nábytek, truhlářské výrobky, dřevěné podlahy, kuchyňské nádobí a jako palivové dřevo. Do listů lze zabalit jablka apod. pro lepší uskladnění.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, oblíbuje hluboké humózní půdy, ale snese téměř jakoukoli půdu kromě velmi vápenitých či zamokřených. Daří se mu zejména ve vlhkém horském klimatu a chladnějších údolích kolem vodních toků. 

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně větruodolný. Listové choroby jsou běžné, ale většinou málo významné: černá skvrnitost javorová (Rhytisma acerinum) a bílá skvrnitost listů (Cristulariella depraedans) jsou nápadné, ale považované za poměrně bezvýznamné. Může se vyskytnout i verticiliové vadnutí (Verticillium dahliae), rakovina kůry javoru (Cryptostroma corticale), choroby způsobované houbami rodu Phytophthora. Dobře snáší znečištění ovzduší a po zakořenění i sucho.

Impozantní strom se vzpřímenou, pyramidální až široce kuželovitou korunou, dorůstající do výšky 8–14 m. Opadavé listy jsou matné, svěže zelené, velké až 17 cm. Kvete začátkem dubna, ještě před olistěním a vyniká krásnými, až 10 cm velkými bílými a příjemně vonícími květy. Plody jsou červeno oranžová semena. Před větrem chráněné slunné stanoviště příp. mírný polostín. Půda úrodná, propustná, přiměřeně vlhká, mírně kyselá. Mrazuvzdornost do -34 ℃. Mulčování mělce kořenícího systému. Špatná snášenlivost řezu. Původ Japonsko a Korea.

PŮVOD: druh pochází z Číny, Japonska, Koreje, V Ruska, Kamčatky. Označení Alba se používá na odlišení od ružovokvetej varianty Rubra, není to vyšlechtěná odrůda, maximálně selekce divého druhu.

RŮST: středně rychlý, vytváří kompaktní keře s rozměrech 2x2 m; snadno odnožuje, ale odnože se snadno udržiavajú kosením.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete opakovaně od června do září (prvních mrazů) bílými, jednoduchými, silně voňavými květy, které řady navštěvují včely, čmeláky i zlatone. Vůně je typickou vůní starých růží.

PLODNOST: vysoká.

PLODY: šípky jsou červené, hladké, kulatého až zploštělého tvaru a jsou velké jako menší jablíčka či rajčiny s průměrem cca. 2-3 x 1,6 cm, hmotností cca. 4,6 g. Obsahují mnoho vitamínu C (průměrně 770 mg na 100 g), A a E a bioflavonoidů. Kromě dužniny obsahují semena pokryté pichlavými chloupky, které je třeba před konzumací odstrániť.

DOZRÁVÁNÍ: postupně od srpna do října. Pokud jejich nesežerou ptáky, vydrží i do listopadu.

VYUŽITÍ: Keř je kompaktní a dekorativní nejen květy a plody, ale i listy. Je vhodný do menších i větších zahrad, parků a jiné městské zeleně jako solitéra nebo do volnějších, nižších živých plotů, zejména pokud mají být nepriestupné. Kulinární využití: silně vonné a nahořklé květy, lupínky bez bázy nebo hydrolát z nich jsou vhodné jako jedlá dekorace salátů či dezertů, k výrobě džemů, želé, čajů, zmrzlin, sirupů, limonád, ochucování octa atd. Postupně dozrávající šípky jsou po změknutí vhodné na přímý konzumaci, tvrdé se dají sušit (nejlépe po rozpolení a vybratí semen) či zpracovat na vynikající džem, sirup, víno, s jablky na výživu. Sušené listy se dají použít jako náhrada čaje. Kosmetické a léčivé využití: z celých květů nebo lístků se destilací získává růžový hydrolát a éterický růžový olej, které se následně používají k výrobě krémů, balzámů, parfémů atd. Nálev nebo hydrolát z lístků působí i proti plynatosti, jako jemné projímadlo, tonikum či proti zánětu spojivek.

STANOVIŠTĚ: preferuje sluneční stanoviště. Původně pochází z pobrežných piesčin a preferuje lehčí, dobře odvodněné půdy, ale daří se jí ve většině půd, včetně vysýchavých i jílovitých, nesnáší dobře jen zamokřené půdy. Je velmi nenáročná a dobře snáší i zasolení, takže je vhodná i k okrajem cest. Je vhodná i do živých plotů či do parků a zahrad.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná až do -50 °C, listy jsou odolné vůči choroby, květy někdy poškozují zlatone, plody jsou někdy červivé. Po zakořenění je dobře odolná vůči suchu, větru, zasolení půdy a znečištění ovzduší.

PŮVOD: Belgie, zač. 19. stol.

 
RŮST: bujný růst, vytváří kulovitou, poměrně hustou korunu. Plodí ve shlucích po 3–12 ks.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná; dobrý opylovač pro jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Williamsova.

 
PLODNOST: poměrně raná (6.–8. rok), stálá, středně vysoká.

 
PLODY: středně velké až velké (hmotnost 100–120 až 200–250 g). Povrch větších plodů je nepravidelný, zhrbolený až hranatý. Slupka drsná i hladká, málo lesklá, světle zelená, později žlutá a na slunečné straně zlatě žlutá a někdy načervenalá, po celém povrchu pokrytá nápadnými lenticelami, někdy i rzivými skvrnami/pruhy. Dužnina je žlutá, jemná, hustá, šťavnatá, máslovitá, chuťově kyselkavě sladká, v jižních oblastech sladší, příjemně kořenná, rozplývavá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem října, konzumní zralost: ovoce z jižních oblastí v prosinci, ostatní později.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, moštování, sušení, výroba destilátu a džemů; skladovatelnost bez ztráty chuti do února.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda vyžaduje teplé, chráněné stanoviště a kvalitní, živnou půdu. V chladných oblastech roste, ale plody nedozrávají, praskají, mají řepovitou chuť.

 
ODOLNOST: odrůda středně odolná vůči mrazu a houbovým chorobám. V nevhodných podmínkách náchylná ke strupovitosti.

PŮVOD: ČR, náhodný semenáč nalezený na hranicích s Rakouskem nedaleko Valtic kolem r. 1955 a vybraný na Šlechtitelské stanici ve Valticích, registrován v roce 1971.

 
RAST: v mládí bujný, později středně bujný, koruny vytváří široké, kulovité až rozložité, řídké, mírně převislé. Kosterní větve rostou mírně šikmo nahoru a dobře obrůstají slabšími postranními větvemi. Raší pozdě.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, samičí květy rozkvétají 5-8 dní po začátku kvetení samčích jehněd, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Mars, případně Lake.

 
PLODNOST: raná (2.-3. rok po výsadbě), vysoká, pravidelná, spolehlivá. Plodí zejména na konci jednoletých výhonů.

 
PLODY: velké (průměrně 14,5-15,7 g, 45,5x37x34 mm), široce vajcovité až oválné, s nepatrnou špičkou. Rubina je středně tlustá, tmavozelená se světle žlutými tečkami, v zralosti se otevírá, ořechy se dobře vylupují. Skořápka je středně tlustá, polopapírová, jemně vrásčitá, šedohnědá, středně dobře až velmi dobře louskatelná. Jádro je velké (51-58 % hmotnosti plodu), světle hnědé až hnědé, velmi dobře plní skořápku. Chuť je mírně sladká, aromatická, výborná a lahodná zejména v čerstvém stavu, v suchém stavu má více hořkosti.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané až pozdní, začátkem 3. dekády září, zraje rovnoměrně.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci čerstvých jader a zpracování sušených, nejlépe ve směsi s jinými odrůdami. Jádra obsahují hodně vody, je třeba je rychle vysušit. Při skladování nezesychá, ale může se částečně otevírat.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné ze severní strany před studeným větrem, mimo mrazových kotlin, ideální mírný svah s J a JV expozicí. Půda odpovídá středně těžká, hlubší, dostatečně vlhká, ale dobře odvodněná, nemá rád příliš lehké půdy či příliš těžké a zamokřené půdy. Neznáší příliš vysokou hladinu podzemní vody, ale je náročný na vláhu v době růstu a zejména dozrávání plodů. Vhodný do všech pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: dobře mrazuodolný ve dřevě, raší pozdě, takže většinou nebývá poškozován pozdními jarními mrazy. Během vegetace je náchylnější na antraknózu, hnědnutí a následné vysychání jader. Při nadbytku dusíku se mohou objevovat příznaky nadměrné papírovitosti, když skořápka na některých plodech zcela chybí.

PŮVOD: Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Skotsko, Scottish Crop Research Institute, vyšlechtěna v roce 1975 jako kříženec odrůd (Brödtorp × Janslunda) × (Consort × Magnus) jako první ze série „Ben“ a byla pojmenována po skotském vrchu Ben Lomond.

RŮST: bujný, ale kompaktní, jen mírně rozkladitý.

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete středně brzy a dlouho. Míra samosprašnosti je u černého rybízu vysoká (45 % při úplné izolaci, i od hmyzu, a kolem 60 % při opylování čmeláky bez přítomnosti jiné odrůdy), ale úroda se zvýší v přítomnosti jiné odrůdy.

PLODNOST: raná, středně vysoká (průměrně 1,02–1,3 kg/keř), pravidelná.

PLODY: hrozny jsou kratší (průměrně 4,5–5,2 cm). Bobule jsou středně velké až velké (průměrně 1,2 g s rozmezím 0,8–1,3 g), kulaté a černé. Jsou středně pevné až pevné. Barva šťávy je výrazná a stabilní. Chuť je výrazně aromatická, vyváženě sladkokyselá (průměrně 15,4–17,9 °Brix), velmi dobrá. Plody mají vysoký obsah antioxidantů a antokyanů, vykazují vysokou antimikrobiální aktivitu a mají vysoký obsah vitamínu C.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní (průměrně 8 dní po odrůdě Triton).

VYUŽITÍ: jedlý keř do malých i velkých zahrad, sadů, do živých plotů i samostatných bobulovinových záhonů. Kulinární využití: plody na čerstvý konzum, ale také na zpracování na džusy, džemy, kompoty, sirupy, vína, likéry, na pečení či sušení do čajových směsí. Listy a listové pupeny se používají k ochucení mléka do dezertů, polévek či do čajů. Léčivé využití: plody mají močopudné a potopudné účinky, zvyšují odolnost vůči infekcím a pomáhají při nachlazení a chřipce. Šťáva z plodů působí proti průjmu a zlepšuje trávení. Listy a pupeny mají čistící, močopudné a potopudné účinky, snižují krevní tlak. Zevně se používají na pomalu se hojící rány a jako kloktadlo na bolavé hrdlo a afty. Semena jsou zdrojem kyseliny gama-linolenové (GLA) a olej z nich se používá také v kosmetice.  

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před větrem a pozdními jarními mrazy, s výživnou, humózní půdou, bez zatravnění. Je vhodná do všech pěstitelských oblastí, i chladných.

ODOLNOST: Je silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu a často uniká pozdním jarním mrazům. Je náchylnější k napadení klíněnkou rybízovou (Dasineura tetensi) a americkým padlím angreštu (Podosphaera leucotricha, dříve Sphaerotheca mors uvae) či reverzí rybízu (Blackcurrant Reversion Virus, BRV).

PŮVOD: Evropa. Rozšířený v celé Evropě, na Slovensku od nížin až po 1200 m n. m.

RŮST: mohutný strom dorůstající do 30–40 m, vytváří široce vejcovitou korunu s větvemi vyrůstajícími pod ostrým úhlem. Kůra je hladká, hnědošedá, borka tmavá a hluboce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, tenké, obvejčité, na konci s ostrou špičkou, asymetrické. Na okrajích jsou dvojitě pilovité, na povrchu drsně chlupaté, ze spodní strany měkce chlupaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Květy jsou seskupené v hustých svazcích na krátkých stopkách, kvetou v březnu. Jsou oboupohlavné, ale cizosprašné, k tvorbě plodů potřebují přítomnost geneticky odlišného jedince.

PLODNOST: v případě přítomnosti jiného stromu jako opylovače vysoká.

PLODY: elipsovité nažky (5–7 mm), umístěné uprostřed blanitého křídla.

DOZRVÁNÍ: dozrává v květnu.

VYUŽITÍ: vhodná parková a alejová dřevina okrasná listy i celkovým vzhledem, také do vlhčích oblastí. Kulinarické využití: V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Technické využití: Dřevo je tvrdé, těžké a houževnaté, má krásnou kresbu a využívá se k výrobě nábytku.

STANOVIŠTĚ: dřevina do polostínu, preferuje odvodněné, střídavě vlhké půdy, bohaté na živiny, ale snese i mokré půdy.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorný, odolný vůči vysoké hladině podzemní vody, dokonce i krátkodobému či delšímu zaplavení. Dobře větruodolný. Snáší i zasolení půdy posypovou solí. Je citlivý na extrémně vysoké teploty, znečištění vzduchu a grafiózu (Ophiostoma novo-ulmi).

PŮVOD: Francie, Troyes, vypěstoval školkař Guéniot jako křížence Dekanky zimní a Arenbergovy máslovky, poprvé plodila v r. 1862

 
RŮST: středně bujný až bujný, vzpřímený. Má zvláštní zdrsnění kůry i borky na starších větvích, které jsou ale zcela zdravé. Koruna je řídká, široce jehlanovitá.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Drouardova, Guyotova, Madame Verté.

 
PLODNOST: pozdější, vysoká, pravidelná, nepřeplozuje.

 
PLODY: jsou velké a těžké (někdy až 350–450 g), válcovitého tvaru. Slupka je šedozelená až žlutá, hustě pokrytá světle rzivými lenticelami. Dužnina je téměř bílá, měkká, velmi šťavnatá. Chuť je polosladká, příjemně kořenitá a trpká, s osobitou příchutí.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září až začátkem října, je třeba ji sklízet ještě v zeleném, tvrdším stavu, když zelená barva začíná blednout. Konzumně dozrává 10–14 dní po sklizni, vydrží do konce října i déle. Plody ve větru snadno padají.

 
VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum a výrobu džemů, ale také na sušení, pečení, moštování a výrobu kompotů či destilátů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, daří se jí zejména v hlubokých a teplých půdách, v polohách chráněných před větrem. V nevhodných půdách špatně plodí, listy trpí chlorózou (žloutnutím) či zasychají.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, odolná vůči strupovitosti, může být napadena padlím jabloňovým. "

PŮVOD: původně jen v horách centrální části Balkánského poloostrova, v Makedonii, severním Řecku, Bulharsku, Albánii. V Albánii pravděpodobně již původní populace tohoto druhu zanikly. Ve 2. pol. 16. století se dostal do Istanbulu a odtud byl zaslán botanikovi Clusiovi do Vídně. Zejména během 17. století se dostal do zámeckých parků, alejí, zahradních restaurací. Dnes je rozšířen téměř po celé Evropě kromě severních částí, sekundárně i v mírném pásmu Severní Ameriky, v Asii na Dálném východě a na Novém Zélandu.

 
RŮST: rychlý, v dospělosti dosáhne 15 až 30 m, korunu má mohutnou, kulovitou, ve starším věku s převislými větvemi. Borka je hladká, věkem drsní a částečně se odlupuje v malých šupinách. Pupeny jsou silně lepkavé, červenohnědé. Dlaňovitě složené listy bývají pětičetné až sedmičetné na (až 27 cm) dlouhém řapíku, na okraji nepravidelně dvakrát pilovité, svěže zelené, lysé. Jizva po opadu listu nápadně připomíná koňské kopyto, z toho pochází i jeho druhové jméno.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: květy jsou oboupohlavné, uspořádané až po 90 kusech do vzpřímených kuželovitých hroznů, které připomínají svíčku. Kvetou během května a jsou opylovány jak hmyzem, tak větrem.

 
PLODNOST: pozdní (20 let po výsevu, cca. 16-17 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

 
PLODY: zelené kulovité ostnité tobolky s tmavohnědými semeny velkými 1 až 3 cm.

 
DOZRÁVÁNÍ: obvykle během října.

 
VYUŽITÍ: významná medonosná, parková a alejová dřevina. Plody se používají na výrobu mastí, balzámů či gelů proti křečovým žilám.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje hluboké a humózní půdy, ale snese i horší. S výjimkou horských oblastí lze u nás pěstovat všude.

 
ODOLNOST: toleruje exponované lokality a znečištění ovzduší. Je velmi mrazuodolný ve dřevě (do -29 °C až -34 °C), ale mladé výhony mohou poškodit pozdní jarní mrazy. Od konce 20. století ho napadá klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella), která způsobuje tvorbu velkých zaschlých skvrn na listech, případně jejich předčasný opad.

PŮVOD: Kanada, Central Experiment Farm v Ottawě, 1949, kříženec mezi americkým angreštem Ribes hirtellum a evropským Ribes uva-crispa.

 
RŮST: středně silný, keř má vzpřímený až rozložitý tvar, výhony jsou téměř bez trnů, jen mladé rostlinky v juvenilním stádiu jsou mírně trnité.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: nevyžaduje opylovač, samosprašný, kvete pozdě.

 
PLODNOST: raná, vysoká.

 
PLODY: středně velké, eliptické, tmavě červené. Slupka je hladká, bez chloupků. Chuť je aromatická, sladkokyselá.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, začátkem července.

 
VYUŽITÍ: odrůda vhodná k přímému konzumu, zavařování či výrobě džemů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, dostatečně vlhké.

 
ODOLNOST: rezistentní vůči americkému padlí angreštu, vysoce mrazuvzdorný. Kvete pozdě, proto je vhodný do oblastí s častým výskytem jarních mrazů. Plody jsou dobře odolné vůči praskání, proto je velmi vhodný do oblastí s vyššími srážkami v době dozrávání.

PŮVOD: Kanada, Ontario, Harrow, Harrow Research Station, vyšlechtil ji Gerald M. Weaver jako křížence odrůd Redskin a Sunhaven, křížení proběhlo v roce 1961, selekce v roce 1964 a na trh byla uvedena v roce 1964.

RŮST: bujný, polovzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy zvonkovitého typu. Kvete brzy až středně brzy, středně dlouho.

PLODNOST: brzká, středně vysoká.

PLODY: středně velké až velké (7,6 cm), velikostně vyrovnané, elipsovité, většinou souměrné. Slupka je středně tlustá, slabě až středně silně přiléhavá k dužnině, středně hustě plstnatá, zelenožlutá, asi z 1/2 překrytá rozmytým výrazně červeným líčkem. Dužnina je žlutá, středně tuhá, nevláknitá, sladkokyselá až kyselosladká, velmi dobrá. Pecka je středně velká až velká, dobře oddělitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, dozrává současně s odrůdou Redhaven, tedy obvykle během 1. dekády srpna.

VYUŽITÍ: plody k přímé konzumaci i univerzálnímu zpracování na kompoty, džusy, džemy, výživy, pečení či destiláty, ale také k mražení pro pozdější použití.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, s dostatečně vlhkou, ale propustnou půdou. Je vhodná pro teplé a středně teplé polohy.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě i květních pupenech (podobně jako Jayhaven). Je tolerantní vůči gumožitosti způsobené houbou Botryosphaeria dothidea, vysoce tolerantní vůči bakteriální skvrnitosti (Xanthomonas pruni), méně odolná vůči padlí broskvoně (Podosphaera pannosa) a kadeřavosti (Taphrina deformans). Plody jsou velmi málo náchylné k předčasnému opadu a velmi málo až málo k praskání pecky, velmi odolné vůči praskání plodů během dešťů.

PŮVOD: Severní a Střední Amerika v rozmezí 0–800 m n. m. V místech původního výskytu roste nejčastěji na neutrálních až kyselých, vlhkých, bohatých hlinitých náplavech, v údolích dolních toků řek. Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1681.

RŮST: opadavý, středně vysoký až vysoký strom, dorůstá do výšky 15–23 m a šířky 12–15 m s průměrem kmene 60–100 cm. Koruna zpočátku kuželovitá, později kulovitá, široce rozvětvená. Borka je tmavošedá, v mládí tenká, hladká, později hluboce podélně rozbrázděná, korkovitá.  Listy jsou svrchu tmavě zelené, jednoduché, dlanitě laločnaté s 3–7 špičatými laloky, na podzim se vybarvují do různých odstínů od oranžové přes růžovou, purpurovou až po fialovou. Na 2–3letých větvích se často tvoří korkové lišty. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, větrosnubný, se žlutozelenými drobnými samčími a samičími květy vyrůstajícími odděleně v kulovitých hlávkách. Kvete od konce února do poloviny května.

PLODNOST: raná (kolem 3–5 let po výsadbě), středně vysoká, pravidelná, ale s vyššími úrodami každé 2–3 roky.

PLODY: tobolky s vytrvalými čnělkami uspořádané po 20–50 v kulovitém souplodí velkém 2,5–4 cm, které ze zelené dozrává přes žlutou až po hnědou barvu. Hranatá semena s křidélky mají velikost 1–2 mm. 

DOZRÁVÁNÍ: během září až října.

VYUŽITÍ: Je to velmi okrasný strom vhodný zejména do větších zahrad, parků, alejí a městské zeleně. Kulinární využití: při poškození spodní části kůry uvolňuje voňavou živici, kterou mnohé indiánské kmeny používaly jako žvýkačku. Léčivé účinky: živice se používá také proti kožním problémům, vředům či kašli, působí i proti zlatému stafylokokovi (Staphylococcus aureus). Z nezralých semen se s 1,5% výtěžností získává také kyselina šikimová, která je základem pro oseltamivir (lék Tamiflu) proti několika chřipkovým virům, např. proti ptačí chřipce. Extrakty ze semen mají také protikřečové účinky. Technické využití: živice se stále používá v mýdlech a kosmetice, jako stabilizátor v parfémech, lepidlech a lacích a jako příchuť v tabáku. Dřevo se používá zejména v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročný na světlo, ale nenáročný na půdu. Snáší velmi široké spektrum půd, od málo propustných jílovitých půd až po štěrkovité a písčité půdy, ale s dostatečným ročním úhrnem srážek (1000–1800 mm ročně v domovině), daří se mu i v mokřadech. 

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu méně mrazuvzdorný. Po zakořenění dobře snáší krátkodobá období vysokých teplot, sucha i zamokření, přímořské slané ovzduší stejně jako zastínění dlažbou. V Evropě obvykle netrpí chorobami ani škůdci.

PŮVOD: Čína, později Korea a Japonsko, kde byla poprvé popsána a získala i své druhové jméno japonica. Do Evropy byla introdukována asi v roce 1747 či 1753. Synonyma: latinské Styphnolobium japonicum.

RŮST: bujný. Je to opadavý strom, který dorůstá až do výšky 25 m a šířky 20 m. Borka je hladká, u starších stromů brázditá. Složené listy jsou dlouhé 15–25 cm, mají 3–8 párů elipsovitých či vejcovitých lístků. Zůstávají dlouho do podzimu zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzosnubná. Kvete od července do srpna v latovitých květenstvích složených z 30–65(–80) krémově bílých, jemně vonných květů.

PLODNOST: pozdní, až ve 30–40 letech života. Kvete bohatě zejména po horkém předchozím létě.

PLODY: hladké lusky dlouhé 8–15 cm s 1 až 6 semeny, u nás dozrávají jen v nejteplejších polohách.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu, zůstávají na stromě přes zimu.

VYUŽITÍ: strom velmi dekorativní svým olistěním a pozdě během roku rozkvétající záplavou květů, které jsou i dobrou včelí pastvou, poskytují sice jen málo pylu, ale velmi hodně nektaru v době, kdy již nekvetou žádné medonosné stromy. Je vhodná do velkých zahrad, parků, včelnic či stromořadí. Kulinární využití: mladé listy a květy se mohou vařit nebo použít jako čaj, obsahují velmi hodně rutinu. Listy se vaří s velkým množstvím vody, protože jsou dosti hořké. Léčivé využití: využívá se dlouho v čínské medicíně a patří tam k 50 nejvýznamnějším léčivým rostlinám. Květy a květní pupeny působí antibakteriálně, protizánětlivě, spazmolyticky, snižují cholesterol a krevní tlak, zastavují krvácení, zejména vnitřní, podporují prokrvení periferií. Rostlina snižuje horečku, působí močopudně a proti zácpě. Nesmí ji užívat těhotné ženy, protože může vyvolat potrat, zejména semena a lusky. Semena se používají proti hemoroidům, krvácení dělohy, zácpě, bolesti hlavy či vysokému krevnímu tlaku. Odvar ze stopky se používá na bolavé oči, hemoroidy a kožní problémy. Všechny části je třeba užívat opatrně, protože obsahují cytozin, který se velmi podobá nikotinu. Technické využití: z květů a lusků lze získat žluté barvivo. Dřevo je pevné, lehké, silné, používá se v tesařství.

STANOVIŠTĚ: slunné a teplé, nejlépe v dobře odvodněné, středně úrodné půdě, ale snese i chudší. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: v mládí mrazuvzdorná do asi -18 °C až -23 °C, později až do -25 °C, v květu bezpečně uniká mrazům. Je odolná vůči chudším půdám, znečištění ovzduší, teplu a po zakořenění i vůči suchu, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: od severozápadní Evropy až po Kavkaz, Malou Asii.

RŮST: keř nebo strom dorůstající do výšky 0,5–30 m a dožívající se až 500 let. Vytváří pravidelnou zaoblenou korunu. Kůra je hladká, hnědošedá, borka tmavá a podélně hluboce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, střídavé, obvejčité, asymetrické, dlouhé 6–10 cm, na okraji dvojitě pilovité, na povrchu tmavě zelené a hladké, zespodu světlejší a s chloupky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Oboupohlavné načervenalé květy jsou seskupeny v hustých svazcích na krátkých stopkách, kvetou v březnu, před rašením listů, jsou větrosnubné, silně cizosprašné, tedy k tvorbě plodů potřebují přítomnost geneticky odlišného jedince téhož druhu.

PLODNOST: v přítomnosti opylovače vysoká

PLODY: nažky s kulatým, širokým, zeleným křídlem. Hnědooranžové semeno je umístěné asymetricky, na konci nažky.

DOZRVÁNÍ: v květnu až červnu.

VYUŽITÍ: celý strom jako parková a alejová dřevina, zejména v blízkosti vodních toků. V nezralé, zelené fázi jsou nažky jedlé a velmi chutné, oříškové. Dřevo je tvrdé, těžké, houževnaté, využívá se k výrobě nábytku, je odolné i pod vodou.

STANOVIŠTĚ: teplomilná, slunná až polostinná dřevina, náročná na půdní živiny. Na Slovensku roste od nejnižších poloh do 650 m n. m. jako součást luhu a společenstev kolem řek nebo na vysýchavých stanovištích (lesostepní ekotyp, křovitá forma).

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, silně odolný vůči větru. Citlivý na grafiózu (Ophiostoma novo-ulmi).

Mohutný strom s přímým kmenem, dorůstající do výšky 20–30 metrů a dožívající se více než 100 let. Koruna je vejčitého, později válcovitého tvaru, větve jsou poměrně tenké. Kůra je zelenohnědá, s četnými příčnými lenticelami na letorostech. Borka je tmavošedá až černá, v mládí hladká, později rozpukaná. Pupeny jsou velmi lepkavé, fialově hnědé. Listy jsou jednoduché, tvarem obráceně vejčité, na vrcholu oblé, okraj je dvojitě pilovitý. Horní strana listů je lesklá, tmavě zelená, spodní strana světle zelená, s rezavými chloupky, v mládí lepkavá. Listy se na podzim nezbarvují, opadávají zelené. Jehnědy se začínají tvořit už na podzim a kvetou v březnu a dubnu. Samčí květy tvoří převislé, 4–7 cm dlouhé jehnědy. Samičí jehnědy (dlouhé 5–7 mm) jsou vejcovité, vzpřímené, fialově hnědé, v době květu s červenými bliznami. Vejcovité šištice na delší stopce, ve stavu zralosti tmavohnědé, zdřevnatělé, dozrávají v září až říjnu. Semenem je kulatá až pětihranná semenná nažka (velká 2–4 mm), která je lesklá, hnědá, s úzkým oboustranným křidélkem. Světlomilná břehová dřevina, na Slovensku se vyskytuje v lužních lesích, kolem řek a potoků, v polohách do 750 m n. m. Preferuje hluboké půdy se stálou hladinou podzemní vody, oblibuje slunné stanoviště a je poměrně odolná vůči mrazu.

Slabě rostoucí podnož pro třešně a višně, vhodná do menších zahrad. Mělčí kořenový systém, vyžaduje kvalitnější půdy a závlahu v suchém létě. Plodnost raná, kvalita plodů výborná. V prvních letech se doporučuje opora.

PŮVOD: Slovensko, VÚOOD Bojnice, Silvergieters x Holandská černá, 1987.

 
RŮST: vzpřímený růst, vytváří středně velký, středně hustý keř.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná; přítomnost dalších odrůd rybízu zvyšuje plodnost.

 
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké, ploše kulovité plody s pevnou slupkou, rostoucí na delších hroznech s delší stopkou. Chuť je aromatická, sladce nakyslá.

 
DOZRÁVÁNÍ: v první polovině července. Plody v hroznu nedozrávají rovnoměrně. Předčasně neopadávají.

 
VYUŽITÍ: především výroba šťáv a další zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda vhodná i do drsnějších lokalit, nenáročná na pěstitelské podmínky. Slunné stanoviště. Propustná půda s dostatkem humusu a živin.

 
ODOLNOST: střední odolnost vůči americkému padlí angreštovému a vůči rzivosti rybízu (Cronartium ribicola).

PŮVOD: jižní Evropa, Malá Asie.

 
RŮST: strom je pomalu rostoucí, dosahuje výšku 9–20 m a šířku 6 m, má kulovitou korunu, na suchých stanovištích je jen ve formě keře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně dvoudomý, resp. existují samčí stromy a oboupohlavné stromy, které jsou ale většinou funkčně samičí, protože samčí květy na nich jsou nedostatečně vyvinuté. Kvetou na konci května a vytvářejí nápadná květenství, takže kvetoucí strom vypadá jako bílý, silně vonící oblak.

 
PLODNOST: středně raná, v přítomnosti stromů obou pohlaví vysoká.

 
PLODY: podlouhlé křídlaté nažky 2–3 cm dlouhé.

 
DOZRÁVÁNÍ: během října.

 
VYUŽITÍ: je vhodný k výsadbě do parků, zahrad či jiných částí tepelných ostrovů měst, zejména na suché svahy. Manna ze stromu získávaná naříznutím kmene je zdrojem cukru – tzv. mannový cukr nebo mannitol, který se využívá jako diabetické sladidlo a jako léčivo.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, jen v mládí snáší částečné zastínění, snese i vysýchavé skalní podklady s nepatrnou vrstvou zeminy, preferuje výživné a zásadité půdy, optimum je na vápencích.

 
ODOLNOST: velmi dobře zvládá extrémní sucho, hůře mrazy.

PŮVOD: pravděpodobně v západním Středomoří, dnes se vyskytuje na Kanárských ostrovech, v celém Středomoří, směrem na východ až po Turecko však řidčeji.

 
RŮST: pomalý. Je to stálezelený mohutný strom dorůstající do výšky 25 m a šířky 20 m, v suchých podmínkách jen několik metrů. Má širokou, rozložitou korunu s hrubými větvemi.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy, opylování větrem, dobře ho opylují i duby jiných druhů.

 
PLODNOST: středně časná (vyšší po 6-8 letech po vysazení), vysoká.

 
PLODY: žaludy (velké až 3 cm) na krátkých stopkách, na bázi s miskovitou číškou pokrytou plochými šupinami. Mohou být hořké nebo sladké.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

 
VYUŽITÍ: celý strom je celoročně velmi dekorativní, vhodný do parků a městské zeleně. Plody některých stromů jsou sladké, bez hořkosti. Plody jsou jedlé sladké i ty hořké po odstranění hořkosti promýváním po usušení a umletí, používají se v podobě mouky přidávané při pečení do jiných mouk či pražené jako náhrada kávy. Používají se také jako výživné krmivo, zejména pro prasata. Kůra je zdrojem třísloviny.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, mladé rostliny snášejí i polostín. Daří se mu ve všech půdách kromě studených a podmáčených. Dobře snáší i vápenité, sušší, písčité či mělké půdy. Vhodný do nejteplejších poloh městských tepelných ostrovů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -12 °C až -17 °C, po zakořenění silně suchovzdorný, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: pravděpodobně jihovýchodní Evropa a Malá Asie.

RŮST: na Slovensku zákonem chráněný druh. V přírodě se běžně vyskytující druh hrušně už jen v nízkém počtu a na pár místech jižní hranice. Hrušeň sněžná (Pyrus nivalis) je jiný druh než hrušeň obecná. Strom dorůstá do výšky 6–10 m a šířky 5–7 m. Mladé větvičky jsou stříbřitě bílé s chloupky. Starší tmavnou do šedé až černé barvy, stejně tak i kmen. Na podzim se listí zbarví do tmavočervena, jako u ostatních druhů hrušní.

OPyLOVACÍ POMĚRY: kvete brzy na jaře velkým množstvím velkých bílých květů (v průměru 2,5–3 cm), kvůli čemuž dostala druhové jméno sněžná / nivalis. Je cizosprašná a k dosažení úrody potřebuje opylení geneticky odlišným jedincem svého druhu (Pyrus nivalis) nebo některou hrušní domácí (Pyrus communis) či hrušní planou (Pyrus pyraster) kvetoucí v podobnou dobu ve vzdálenosti do cca 60 m.

PLODNOST: v případě přítomnosti opylovače vysoká.

PLODY: malé kulovité až hruškovité, zelenožluté barvy, jemné, nakyslé chuti po uhniličení.

DOZRÁVÁNÍ: ke sklizni dozrává koncem října, konzumně až koncem listopadu, vydrží do března.

VYUŽITÍ: strom je velmi dekorativní, zejména v květu, vhodný do velkých zahrad, parků a alejí a větrolamů. Plody jsou vhodné k pálení a sušení nebo výrobě perry, tedy hruškového cideru.

STANOVIŠTĚ:slunné, je nenáročná na polohu a půdu, dobře snáší sucho, ale i těžké jílovité půdy.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -23,3 °C až -28,9 °C, odolná proti suchu, větru a zasolení půdy posypovou solí.