Test – ČR 12% DPH (Stromy, rostliny...)

PŮVOD: Čína, později Korea a Japonsko, kde byla poprvé popsána a získala i své druhové jméno japonica. Do Evropy byla introdukována asi v roce 1747 či 1753. Synonyma: latinské Styphnolobium japonicum.

RŮST: bujný. Je to opadavý strom, který dorůstá až do výšky 25 m a šířky 20 m. Borka je hladká, u starších stromů brázditá. Složené listy jsou dlouhé 15–25 cm, mají 3–8 párů elipsovitých či vejcovitých lístků. Zůstávají dlouho do podzimu zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzosnubná. Kvete od července do srpna v latovitých květenstvích složených z 30–65(–80) krémově bílých, jemně vonných květů.

PLODNOST: pozdní, až ve 30–40 letech života. Kvete bohatě zejména po horkém předchozím létě.

PLODY: hladké lusky dlouhé 8–15 cm s 1 až 6 semeny, u nás dozrávají jen v nejteplejších polohách.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu, zůstávají na stromě přes zimu.

VYUŽITÍ: strom velmi dekorativní svým olistěním a pozdě během roku rozkvétající záplavou květů, které jsou i dobrou včelí pastvou, poskytují sice jen málo pylu, ale velmi hodně nektaru v době, kdy již nekvetou žádné medonosné stromy. Je vhodná do velkých zahrad, parků, včelnic či stromořadí. Kulinární využití: mladé listy a květy se mohou vařit nebo použít jako čaj, obsahují velmi hodně rutinu. Listy se vaří s velkým množstvím vody, protože jsou dosti hořké. Léčivé využití: využívá se dlouho v čínské medicíně a patří tam k 50 nejvýznamnějším léčivým rostlinám. Květy a květní pupeny působí antibakteriálně, protizánětlivě, spazmolyticky, snižují cholesterol a krevní tlak, zastavují krvácení, zejména vnitřní, podporují prokrvení periferií. Rostlina snižuje horečku, působí močopudně a proti zácpě. Nesmí ji užívat těhotné ženy, protože může vyvolat potrat, zejména semena a lusky. Semena se používají proti hemoroidům, krvácení dělohy, zácpě, bolesti hlavy či vysokému krevnímu tlaku. Odvar ze stopky se používá na bolavé oči, hemoroidy a kožní problémy. Všechny části je třeba užívat opatrně, protože obsahují cytozin, který se velmi podobá nikotinu. Technické využití: z květů a lusků lze získat žluté barvivo. Dřevo je pevné, lehké, silné, používá se v tesařství.

STANOVIŠTĚ: slunné a teplé, nejlépe v dobře odvodněné, středně úrodné půdě, ale snese i chudší. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: v mládí mrazuvzdorná do asi -18 °C až -23 °C, později až do -25 °C, v květu bezpečně uniká mrazům. Je odolná vůči chudším půdám, znečištění ovzduší, teplu a po zakořenění i vůči suchu, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: od severozápadní Evropy až po Kavkaz, Malou Asii.

RŮST: keř nebo strom dorůstající do výšky 0,5–30 m a dožívající se až 500 let. Vytváří pravidelnou zaoblenou korunu. Kůra je hladká, hnědošedá, borka tmavá a podélně hluboce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, střídavé, obvejčité, asymetrické, dlouhé 6–10 cm, na okraji dvojitě pilovité, na povrchu tmavě zelené a hladké, zespodu světlejší a s chloupky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Oboupohlavné načervenalé květy jsou seskupeny v hustých svazcích na krátkých stopkách, kvetou v březnu, před rašením listů, jsou větrosnubné, silně cizosprašné, tedy k tvorbě plodů potřebují přítomnost geneticky odlišného jedince téhož druhu.

PLODNOST: v přítomnosti opylovače vysoká

PLODY: nažky s kulatým, širokým, zeleným křídlem. Hnědooranžové semeno je umístěné asymetricky, na konci nažky.

DOZRVÁNÍ: v květnu až červnu.

VYUŽITÍ: celý strom jako parková a alejová dřevina, zejména v blízkosti vodních toků. V nezralé, zelené fázi jsou nažky jedlé a velmi chutné, oříškové. Dřevo je tvrdé, těžké, houževnaté, využívá se k výrobě nábytku, je odolné i pod vodou.

STANOVIŠTĚ: teplomilná, slunná až polostinná dřevina, náročná na půdní živiny. Na Slovensku roste od nejnižších poloh do 650 m n. m. jako součást luhu a společenstev kolem řek nebo na vysýchavých stanovištích (lesostepní ekotyp, křovitá forma).

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, silně odolný vůči větru. Citlivý na grafiózu (Ophiostoma novo-ulmi).

Mohutný strom s přímým kmenem, dorůstající do výšky 20–30 metrů a dožívající se více než 100 let. Koruna je vejčitého, později válcovitého tvaru, větve jsou poměrně tenké. Kůra je zelenohnědá, s četnými příčnými lenticelami na letorostech. Borka je tmavošedá až černá, v mládí hladká, později rozpukaná. Pupeny jsou velmi lepkavé, fialově hnědé. Listy jsou jednoduché, tvarem obráceně vejčité, na vrcholu oblé, okraj je dvojitě pilovitý. Horní strana listů je lesklá, tmavě zelená, spodní strana světle zelená, s rezavými chloupky, v mládí lepkavá. Listy se na podzim nezbarvují, opadávají zelené. Jehnědy se začínají tvořit už na podzim a kvetou v březnu a dubnu. Samčí květy tvoří převislé, 4–7 cm dlouhé jehnědy. Samičí jehnědy (dlouhé 5–7 mm) jsou vejcovité, vzpřímené, fialově hnědé, v době květu s červenými bliznami. Vejcovité šištice na delší stopce, ve stavu zralosti tmavohnědé, zdřevnatělé, dozrávají v září až říjnu. Semenem je kulatá až pětihranná semenná nažka (velká 2–4 mm), která je lesklá, hnědá, s úzkým oboustranným křidélkem. Světlomilná břehová dřevina, na Slovensku se vyskytuje v lužních lesích, kolem řek a potoků, v polohách do 750 m n. m. Preferuje hluboké půdy se stálou hladinou podzemní vody, oblibuje slunné stanoviště a je poměrně odolná vůči mrazu.

PŮVOD: Anglie, Hounslow, jako náhodný semenáč jej vypěstoval John Graham v druhé polovině 80. let 19. století, poprvé byla popsána roku 1888 a Graham ji přenechal zahradnickému závodu Bunyard & Co. v Maidstone, který ji v roce 1893 uvedl na trh. Synonymá: Graham's Royal Jubillee, Royal Jubilee, Grahams Jubiläumsapfel, Grahams Königin-Jubiläumsapfel.

RŮST: středně bujný až slabší, vytváří menší, nápadně široce kulovité koruny. Dožívá se středního věku. Není náročná na řez. Pozdě raší.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována. Kvete pozdě a krátce, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Hvězdnatá reneta, Princ Albert atd.

PLODNOST: raná, středně vysoká, pravidelná. Plodí ve shlucích, které je vhodné probírat.

PLODY: jsou velké až velmi velké (průměrně 200 g), kuželovité, mírně žebrovité. Slupka je hladká, mdle lesklá, rovnoměrně žlutá, v plné zralosti tmavě žlutá, jen někdy na slunné straně mírně narůžovělá, v stopečné jamce často paprsčitě rzivá, často i s plochými, rzivými bradavicemi. Dužnina je žlutobílá, polojemná, měkká, ale hustá, šťavnatá. Chuť je osvěžující, sladkokyselá více směrem ke kyselosti, jemně aromatická bez kořenitosti.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň ve 2. polovině září, konzumně dozrávají vzápětí, vydrží do listopadu.

VYUŽITÍ: květy jsou atraktivní pro opylovače, plody jsou vhodné zejména ke zpracování na pečení (drží dobře tvar v koláčích), moštování, sušení, výrobu výživ, džemů, kompotů apod., méně k přímému konzumu.  

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před větrem, nejlépe s vlhkým ovzduším. Na půdu je nenáročná, jen nesmí být suchá, v ní plody zakrňují a květy opadávají. Je vhodná zejména do středně teplých a chladných poloh či mrazových kotlin.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě i v květu. Je odolná vůči strupovitosti, padlí, mšici vlnatce krvavé, rozporuplné informace jsou o odolnosti vůči rakovině, méně odolná vůči bakteriální spále.

PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně zase přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang a vyskytuje se tam jako poddruh Cornus kousa subsp. chinensis. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m. Odrůda China Girl pochází z Nizozemska, kde ji pravděpodobně v roce 1978 pojmenovala výzkumná stanice Proefstation voor de Boomkwekerij v Boskoop, ačkoliv mohla být pěstována déle.

RŮST: v rámci druhu i poddruhu bujný. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 4–8 m a šířky až 3–8 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku zelené, holé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, holé, lenticely jsou kruhové. Poddruh chinensis, pod který tato odrůda patří, se od poddruhu kousa odlišuje hustšími lenticelami na letorostech. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celokrajné, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–9, případně až 11 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a zelené, na rubu přitiskle chlupaté a světle zelené, celokrajné, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je oblouková žilnatina, směřující k okraji listu a poté podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené či šarlatově červené barvy. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hrubšími listy se světlejší spodní stranou pokrytou stočenými bílými chloupky a často nápadně zvětšenou bází řapíku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, v drtivé většině cizosprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 3–5 cm. Tvar i barva listenů se během kvetení dost výrazně mění, od zelenavé přes krémově bílou po nahnědlou při odkvétání. Kvete po olistění velmi bohatě od května do července v závislosti na genotypu a lokalitě.

PLODNOST: raná (3–5 let po výsadbě), v přítomnosti jiné odrůdy či semenáče vysoká, ačkoliv výška úrody nebyla vědecky prozkoumána.

PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti 2,5–3 cm. Hlávka je v závislosti na genotypu, ale i na jednom stromě v různé míře hrbolatá. Slupka je hrubá, nejprve zelenavá, v plné zralosti růžovočervená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá. Obsahuje menší počet větších semen (1–3 semena). Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoji (Annona cherimola). Některé genotypy mají méně výraznou, mdlejší chuť, jiné jsou výraznější. Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, antokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují průměrně 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně antokyanů, nepočítáme-li žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).

DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti na genotypu, lokalitě a průběhu počasí v daném roce.

VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra – pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd nebo také jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinářské využití: plody se dají využít k přímému konzumu ze stromu nebo také jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností pasírování semen a slupky, či se používají k výrobě vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají také proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které se dá použít na výrobu palic a podobně.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale spokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd, dobře a středně úrodných, od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápnité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Česka.

ODOLNOST: Je dobře mrazuodolný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuodolnější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasné dříny květnatý (Cornus florida) či Nuttallův (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovitá antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.

PŮVOD: druh pochází ze Severní a Střední Ameriky, kde roste v rozmezí 0–800 m n. m. Kultivar Worplesdon vyselektovala ve Spojeném království firma George Jackman and Son z Wokingu v roce 1968 ze stromu v obci Worplesdon v hrabství Surrey.

RŮST: středně bujný až umírněný. Je to opadavý strom, dorůstá do výšky 12–15 m a šířky 8–12 m. Koruna nejprve kuželovitá, později široce pyramidální, rozvětvená. Borka je tmavě šedá, v mládí tenká, hladká, později hluboce podélně rozbrázděná, korkovitá. Listy jsou svrchu tmavozelené, jednoduché, dlanitě laločnaté se 3–7 špičatými laloky, které jsou menší a užší než u druhu a hlouběji vykrajované. Na podzim se vybarvují do různých odstínů od oranžové přes červenooranžovou až po červenou či purpurovou. Na 2–3letých větvích se zvyknou tvořit korkovité lišty. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, větrosnubný, se žlutozelenými drobnými samčími a samičími květy vyrůstajícími odděleně v kulatých hlávkách. Kvete od března do poloviny května.

PLODNOST: raná (kolem 3.–5. roku po výsadbě), středně vysoká, pravidelná, ale s vyššími úrodami každé 2–3 roky.

PLODY: tobolky s vytrvalými čnělkami uspořádané po 20–50 v kulovitém souplodí velkém 2,5–4 cm, které ze zelené dozrává přes žlutou až po hnědou barvu. Hranatá semena s křídly mají velikost 1–2 mm. 

DOZRÁVÁNÍ: během září až října.

VYUŽITÍ: je to velmi okrasný strom vhodný zejména do větších zahrad, parků, alejí a městské zeleně. Kulinářské využití: při poškození spodní části kůry uvolňuje voňavou pryskyřici, kterou mnozí Indiáni používali jako žvýkačku. Léčivé účinky: pryskyřice se používá také proti kožním problémům, vředům či kašli, působí také proti zlatému stafylokokovi (Staphylococcus aureus). Z nezralých semen se s 1,5% výtěžností získává také kyselina šikimová, která je základem pro oseltamivir (lék Tamiflu) proti více chřipkovým virům, např. proti ptačí chřipce. Extrakty ze semen mají také protikřečové účinky. Technické využití: pryskyřice se stále používá v mýdlech a kosmetice, jako stabilizátor v parfémech, lepidlech a lacích a jako příchuť v tabáku. Dřevo se používá zejména v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročný na světlo, ale nenáročný na půdu. Snáší velmi širokou škálu půd, od málo propustných jílovitých půd až po štěrkovité a písčité půdy, ale s dostatečným ročním úhrnem srážek (1000–1800 mm ročně v domovině), daří se mu i v močálech. 

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu méně mrazuvzdorný. Po zakořenění dobře snáší krátkodobá období vysokých teplot, sucha i zamokření, p přímořské slané ovzduší i zadláždění. V Evropě netrpí chorobami ani škůdci. Tento kultivar lépe snáší vlhké, větrné počasí než druh.

PŮVOD: Dánsko, vyšlechtil ji Niels Dines Poulsen někdy před rokem 1959, kdy byla registrována, jako kříženec odrůd Columbine x Cläre Grammerstorf, na trh byla uvedena v roce 1963. V roce 1962 vyhrála zlatou medaili na výstavě britské Royal National Rose Society (Královské národní růžařské společnosti ) a v roce 1993 získala ocenění Award of Garden Merit od Royal Horticultural Society (britské Královské zahradnické společnosti).

RŮST: je bujný, vzpřímený, je to floribunda (= mnohokvětá růže) označovaná někdy jako popínavá růže. Dorůstá do výšky 120-185 cm a šířky 90 až 120 cm. Má středně zelené listy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzem opylitelná, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách od června až po první mrazy citrónově žlutými až sytě žlutými květy často s narůžovělými okraji okvětních lístků. Květy jsou velké (průměrně 10 cm), dvojité, s průměrně 17-25 okvětními lístky a středně až silně, sladce vonné, klasického tvaru čajohybridních růží.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou menší a červené. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní a voňavá růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, do vyšších živých plotů, ale i jako kratší popínavá růže k trelážím či k zídce, ne na velmi vysoké oblouky. Kulinární využití: středně až silněji aromatické, nahořklé květy lze použít čerstvé do krémů a na ozdobení dezertů, salátů, na výrobu růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i na výrobu čajů či žlutého pomletého prášku na ozdobu dezertů. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní lístky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i do chladných poloh se zimní ochranou chvojím.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům. Je středně až výše odolná vůči černé skvrnitosti růží (Diplocarpon rosae), středně odolná vůči padlí (Podosphaera pannosa) a výše odolná vůči rzi (Phragmidium mucronatum). Je středně odolná vůči suchu po zakořenění, kdy ji mohou potrápit i mšice.

PŮVOD: Belgie, vyšlechtil ji v roce 1958 Louis Lens jako křížence odrůd Peace x Independence. V roce 1958 získala stříbrnou medaili na přehlídce růží v Baden-Badenu. Synonyma: Dama di Cuori, Herz-Dame, Queen of Hearts, Röd Peace.

RŮST: bujný, dorůstá do výšky 90-120 cm. Má lesklé, tmavozelené listy, je hustě otrněná.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavními květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách během celého léta. Má velmi velké (průměrně 15 cm), plné, třešňově červené, silně voňavé květy s až 35 okvětními lístky,

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou středně velké, kulaté, oranžovočervené. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, vhodná i k řezu do vázy. Kulinářské využití: aromatické, nahořklé květy se dají použít čerstvé do krémů a na ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či mletého prášku k ozdobě dezertů. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní lístky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Z celých květů se destilací získává růžový éterický olej a růžový hydrolát. Šípky obsahují mnoho vitaminu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě do -28,9 °C až -31,7 °C, na jaře potřebují mladé výhony ochranu před pozdními jarními mrazy. Po zakořenění je silně odolná vůči vysokým teplotám a padlí, méně vůči černé skvrnitosti.

PŮVOD: Nizozemsko, Dalfsen, vyšlechtil ji jako mezidruhového křížence agastache vrásčité (Agastache rugosa) a agastache anýzové (Agastache foeniculum) Coen Jansen v roce 2002. Jansen hledal rostlinu, která by kombinovala mrazuvzdornost amerického druhu (A. foeniculum) s robustností a dlouhověkostí asijského druhu (A. rugosa). Tento kultivar je v současnosti považován za jeden z nejlepších na trhu díky tmavomodrofialovým květům a mimořádné odolnosti.

RŮST: bujný, trvalka s přezimujícím kořenem, dorůstá do výšky 90-110 cm a šířky 60 cm. Kopinaté až vejčité listy jsou modrozelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jako kříženec je sterilní, ale velmi navštěvovaná opylovači. Kvete velmi dlouho, v červnu až říjnu velkým množstvím tmavomodrofialových květů uspořádaných do vysokých klasnatých květenství. Květní pupeny jsou téměř černé - od toho je odvozen i název odrůdy.

PLODNOST: jako mezidruhový hybrid pravděpodobně netvoří plody.

PLODY: netvoří plody, pokud ano, jsou to hnědé tvrdky.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi okrasná, léčivá i jedlá bylinka, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače, včetně včel, čmeláků a motýlů. Kulinářské využití: květy a listy s vůní na pomezí anýzu, lékořice a máty se používají jako jedlá dekorace dezertů, do salátů, limonád, alkoholických míchaných nápojů. Ale i k ochucení kompotů, omáček, dresinků, bílého masa, ryb, zeleniny apod. Léčivé využití: čaj, tedy nálev z listů působí protizánětlivě, antibakteriálně a protivirově. Stimuluje imunitní systém a používá se proti nachlazení, horečce, slabému srdci. Usnadňuje trávení, působí proti křečím a uklidňuje. Obklad z listů a stonků se používá k hojení popálenin.

STANOVIŠTĚ: slunečné, s dobře odvodněnou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuodolná do přibližně -24 °C až -28 °C. Náchylnější na poškození pozdními jarními mrazy a slimáky při rašení, jinak jen někdy trpí padlím či rzí. V zamokřených půdách může trpět hnilobou kořenů.

PŮVOD: druh pochází z východní Asie, Japonska, Číny a Koreje, do Spojeného království ho v roce 1860 přinesl skotský "lovec rostlin" Robert Fortune. Kultivar Emerald 'n' Gold vyšlechtili v roce 1963 v USA v státě Massachusetts v školce Corliss Brothers nursery v Ipswichi.

RŮST: rychle se rozrůstající, stálezelený, nízký keř až lianovitá dřevina. Samostatně stojící dosahuje výšky přibližně 0,5-1 m a šířky 1-1,5 m. Ale při vysazení k stěně, plotu či stromu vytváří adventivně kořeny a umí se vyšplhat až do výšky 3 m. Velmi snadno zakořeňuje při dotyku se zemí a rychle pokrývá půdu. Velmi dekorativní, zelené a na zoubkovaných okrajích žluto panašované, oválné až elipsovité listy v zimě chytají narůžovělý nádech.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete řídce v červnu až červenci nenápadnými, žlutozelenými květy. Kvete více, když se popíná.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale kvůli málo bohatému kvetení je nízká a začíná až kolem 3.-5. roce po výsadbě.

PLODY:  vejčité, červenohnědé, silně jedovatá tobolky velké 5-10 mm.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu. V době zralosti se vytrvalí kalich otevírá a odhaluje až 4 semena s červeným nebo oranžovým míškem, které zůstávají na rostlině dlouho do zimy.

VYUŽITÍ: je to celoročně velmi okrasná dřevina použitelná v zahradách, parcích a městské zeleni jako nižší solitéra nebo jako půdopokryvná, protierozní rostlina zejména na svahy, jako okraj k chodníkem či jako popínavka k stěnám, plotům či stromem.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín. Na půdu je velmi nenáročný, ale preferuje dostatečně vlhkou hlinitou či jílovitou půdu, snese mírně kyselou až po silně zásaditou půdu. Příliš mokrá půda zhoršuje přezimování. Je vhodný do teplých, středně teplých či chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný v dřevě do -23 °C, případně až do -26 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům. Je dobře větruodolný a dobře toleruje znečištění ovzduší. V teple a suchu ho může potrápit štítenka bršlenová (Unspis euonymi) či mšice, případně ve vlhkém stagnujícím vzduchu může trpět antraknózou, listovou skvrnitost, padlím či agrobakteriem. Je silně odolný vůči okusu jeleny a srnami.

PŮVOD: je to hybrid s jedním z rodičů z druhu Buddleja davidii var. nanhoensis, který je původně endemický v provincii Kan-Su v Číně jako zakrslý. Tento kultivar byl vyšlechtěn v USA, Kalifornii, školkou Monrovia Nursery v r. 1984, vypěstován jako Mongo a prodáván pod jménem Nanho Blue.

RŮST: umírněný, kompaktní, vzpřímený s převislými květenstvími. Je to opadavý keř, který dorůstá do výšky 150–200 cm a šířky 100–150 cm. Listy jsou úzké, stříbřité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, hmyzosnubná, bohatě kvete od konce června až do září drobnými modrofialovými květy s oranžovými kalichy ve velkých květenstvích dosahujících délky až 25–30 cm, kvete na letorostech.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, na rozdíl od některých jiných kultivarů není sterilní.

PLODY: hnědé tobolky dlouhé 5–10 mm s množstvím velmi drobných, křídlatých semínek.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

VYUŽITÍ: celý keř je velmi dekorativní stříbřitě zelenými listy a záplavou květů během dlouhého období kvetení, takže je vhodný jako okrasný do menších i větších zahrad, na terasy, do parků. Jako nektarodárná rostlina láka velké množství opylovačů. Květenství lze použít také na řez do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunné či polostín, toleruje širokou škálu půd od písčitých až po jílovité, ale upřednostňuje dobře odvodněné půdy. Vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorná ve vyzrálém dřevě do asi -20 °C, v květu uniká mrazům, v chladnějších oblastech ji doporučujeme na zimu chránit např. listím apod. Po zakořenění je dobře suchovzdorná. Nebývá náchylná k chorobám, jen málokdy trpí mšicemi a roztoči.

PŮVOD: Spojené království, Surrey, Windlesham, Sunningdale
Nurseries, vyšlechtil ji v roce 1968 I. Bryce-Wilson jako hybrid vypěstovaný z původně jihoafrických druhů, pravděpodobně Kniphofia uvaria and Kniphofia linearifolia. V roce 1993 získala od britské Královské zahradnické společnosti (RHS) ocenění Award of Garden Merit.

RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky asi 90 cm a šířky 60 cm, rozrůstá se z "koruny" oddenky. Je to stálezelená trvalka se vzpřímenými nebo sklánějícími se listy dlouhými 80 cm a širokými 2–4 cm. Stvol je zakončen hroznovitým, válcovitým květenstvím. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní. Kvete dlouho, od června až do prvních mrazů hroznovitým, válcovitým květenstvím připomínajícím pochodeň, dlouhým 20-30 cm, které se ke konci zužuje. Květní pupeny jsou žluté, květy citrónově žluté.  

PLODNOST: pravděpodobně netvoří plody nebo velmi málo.

PLODY: pokud, tak téměř kulovité tobolky, dlouhé 5–7 mm.

ZRÁNÍ: pokud vůbec, tak pár týdnů po odkvětu. 

VYUŽITÍ: je květem okrasná a nektarodárná trvalka vhodná do zahrad, parků či městské zeleně do záhonů, skalek, prérijních kompozic či záhonů pro řez květů do vázy. 

STANOVIŠTĚ: slunečné, snese i polostín, ale méně v něm kvete. Preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, po zakořenění snese i sušší půdu od mírně zásadité po mírně kyselou. Nesnáší zamokřenou půdu.

ODOLNOST: je mrazuodolná do -23 °C až -29 °C v oddenku při dobře odvodněné půdě, po zakořenění dobře odolná vůči suchu, vysokým teplotám či zasolení půdy.

PŮVOD: druh má původ v Japonsku, původně je to endemit, původní areál se nachází jen na nevelkém území na jihu ostrova Honšú, v okolí města Nagoja, kde roste v podhorských a horských lesích až do nadmořské výšky kolem 550 m n. m. Do Evropy byla  přivezena až v roce 1862. Odrůda Rosea pochází z Japonska z konce 19. století, do Evropy byla přivezena poprvé v roce 1893.

RŮST: umírněný až středně bujný. Je to opadavý keř až menší strom, dorůstající do výšky a šířky 2,5-4 m, ve střední Evropě obvykle nepřesahuje výšky 3 m. Letorosty má hustě chlupaté, listy vyrůstají střídavě, mají krátkou stopku, jsou kopinaté až vejčité, dlouhé 5–8 cm a široké 1–3 cm, na líci lysé, na rubu lysé nebo na žilkách krátce chlupaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete před olistěním v březnu až dubnu. Květy vyrůstají jednotlivě, pupeny jsou velké, růžové a šupinaté a růžové květy blednoucí během kvetení doběla dosahují průměru kolem 8 cm. Květ tvoří mnoho pestíků a ještě více tyčinek, do 13 okvětních lístků kopinatého tvaru, které odstávají.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: kuželovité měchýřky s červenohnědými, dekorativními, nejedlými semeny, dlouhé 4-8 cm, široké 2-3cm. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: Nejen na jaře velkými hvězdicovitými květy, ale i v létě a na podzim listy a plody dekorativní keř či strom, který je vhodné pěstovat jako solitéru či v kombinaci s jinými magnoliemi v dostatečné vzdálenosti, aby měly dost světla. Vhodná i do menších zahrad, ale i středně velkých či velkých, do parků a jiné městské zeleně, zejména v ochraně budov. 

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, nejlépe kvete na plném slunci. Preferuje vlhkou, ale dostatečně odvodněnou, hlinitou, neutrální až kyselou půdu, snese i jílovitou či zásaditou, pokud je dostatečně humózní. Je vhodná do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě až do -26 °C až -29 °C. Kvete později než magnolie Soulangeova, takže lepší uniká pozdním jarním mrazům. Obvykle netrpí u nás trpět výrazně škůdci či chorobami.

Slabě rostoucí podnož pro třešně a višně, vhodná do menších zahrad. Mělčí kořenový systém, vyžaduje kvalitnější půdy a závlahu v suchém létě. Plodnost raná, kvalita plodů výborná. V prvních letech se doporučuje opora.

PŮVOD: jižní Evropa, Malá Asie.

 
RŮST: strom je pomalu rostoucí, dosahuje výšku 9–20 m a šířku 6 m, má kulovitou korunu, na suchých stanovištích je jen ve formě keře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně dvoudomý, resp. existují samčí stromy a oboupohlavné stromy, které jsou ale většinou funkčně samičí, protože samčí květy na nich jsou nedostatečně vyvinuté. Kvetou na konci května a vytvářejí nápadná květenství, takže kvetoucí strom vypadá jako bílý, silně vonící oblak.

 
PLODNOST: středně raná, v přítomnosti stromů obou pohlaví vysoká.

 
PLODY: podlouhlé křídlaté nažky 2–3 cm dlouhé.

 
DOZRÁVÁNÍ: během října.

 
VYUŽITÍ: je vhodný k výsadbě do parků, zahrad či jiných částí tepelných ostrovů měst, zejména na suché svahy. Manna ze stromu získávaná naříznutím kmene je zdrojem cukru – tzv. mannový cukr nebo mannitol, který se využívá jako diabetické sladidlo a jako léčivo.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, jen v mládí snáší částečné zastínění, snese i vysýchavé skalní podklady s nepatrnou vrstvou zeminy, preferuje výživné a zásadité půdy, optimum je na vápencích.

 
ODOLNOST: velmi dobře zvládá extrémní sucho, hůře mrazy.

PŮVOD: západní Středomoří, na slunných svazích, křovinatých stráních, v teplejších oblastech Evropy někdy i zplaňuje. Nazývaná také „anglická levandule“.
RŮST: pomalý. Je to nízký polokeř s kůlovým kořenem, stonky jsou vzpřímené, vysoké 20–50 cm, dřevnatějící, bylinné části chlupaté, čtyřhranné. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, stříbřité. Stříháme ji buď během prvního kvetení nebo pak až na jaře.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými, fialovými drobnými hluchavkovitými květy v přeslenech kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.
PLODNOST: v případě ponechání květů vysoká.
PLODY: drobné tvrdky.
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.
VYUŽITÍ: prastará kulturní rostlina, používá se zejména v kosmetice, parfumérii a farmacii, ale i kulinárně. Zároveň je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní i pro motýly a další opylovače. Dá se použít také k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Kulinární využití: listy a květy se používají čerstvé i sušené, syrové i tepelně upravené k dochucení salátů, polévek, koláčů, dušených jídel či koláčů, sušenek, ale i zmrzliny či krémů. Přidávají se do džemů, olejů či octů. Z čerstvých či sušených květů se připravuje čaj. Esenciální olej získávaný z květů se používá podobně. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď přímo květy v čaji či lázni nebo esenciální olej z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších esenciálních olejů a může se používat i neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudný a močopudný, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně esenciálních olejů.
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C. Po zakořenění silně suchovzdorná, větruvzdorná. Jako prevenci proti houbovým chorobám ji pěstujeme v dobře odvodněné půdě a na vzdušném stanovišti.

PŮVOD: Spojené království, vyšlechtila ho v r. 1952 paní Pole z Lye End Nursery a pojmenovala ho na počest korunovace královny Alžběty II. Považuje se za mezidruhového křížence mezi řebříčkem tužebníkovým Achillea filipendulina a řebříčkem Achillea clypeolata.

RAST: vzpřímený, kompaktní, dorůstá do výšky 50-100 cm a šířky 40-60 cm. Je to krátkověká trvalka přezimující v podzemku. Má aromatické, matně šedozelené až stříbřité a jemně vykrajované listy, které tvarem připomínají kapradí. Stonky s okolíky květů jsou pevné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní, přesto atraktivní pro opylovače, s oboupohlavními, aromatickými, zlatožlutými květy uspořádanými do velkých okolíků, širokých až 10 cm a kvetoucích během dlouhého období od června do září.

PLODNOST: zřejmě žádná, rozmnožuje se vegetativně odnožujícími oddenky.

PLODY: zřejmě žádné.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: jako velmi okrasná trvalka do smíšených trvalkových záhonů v menších a větších zahradách, parcích a v městské výsadbě, buď samotný nebo lépe ve skupině 3 rostlin téže odrůdy (5-7 rostlin/m2). Krásně kontrastuje s fialově či modře zbarvenými druhy: kocúrníkem, levandulemi, šalvějemi, yzopem lékařským, zvonkem Sarastro. Doplní se pěkně i s řebříčkem obecním Paprika nebo s denivkou Stella de Oro. Zároveň je lákadlem pro opylovače včetně pestřenek. Tuhé, pevné stonky s květenstvími jsou ceněné k řezu do vázy za čerstva i na sušení. Podobně jako jiné druhy řebříčku má kvetoucí nať i léčivé účinky: zastavuje krvácení, mírní bolest, má protizánětlivé a antiseptické účinky.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dostatečně odvodněnou půdu zejména kvůli přezimování, zvládá i sušší, méně výživnou, štěrkovitou půdu, v příliš vlhké a výživné půdě nebo v polostínu se trsy mohou rozklesnout. Vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, ale potřebuje sušší půdu pro úspěšné přezimování, odolný vůči většině chorob a škůdcům, někdy může trpět padlím a mšicemi. Zajíci ani vysoká zvěř ho nepoškozují.

PŮVOD: Slovensko, VÚOOD Bojnice, Silvergieters x Holandská černá, 1987.

 
RŮST: vzpřímený růst, vytváří středně velký, středně hustý keř.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná; přítomnost dalších odrůd rybízu zvyšuje plodnost.

 
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké, ploše kulovité plody s pevnou slupkou, rostoucí na delších hroznech s delší stopkou. Chuť je aromatická, sladce nakyslá.

 
DOZRÁVÁNÍ: v první polovině července. Plody v hroznu nedozrávají rovnoměrně. Předčasně neopadávají.

 
VYUŽITÍ: především výroba šťáv a další zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda vhodná i do drsnějších lokalit, nenáročná na pěstitelské podmínky. Slunné stanoviště. Propustná půda s dostatkem humusu a živin.

 
ODOLNOST: střední odolnost vůči americkému padlí angreštovému a vůči rzivosti rybízu (Cronartium ribicola).

PŮVOD: pravděpodobně v západním Středomoří, dnes se vyskytuje na Kanárských ostrovech, v celém Středomoří, směrem na východ až po Turecko však řidčeji.

 
RŮST: pomalý. Je to stálezelený mohutný strom dorůstající do výšky 25 m a šířky 20 m, v suchých podmínkách jen několik metrů. Má širokou, rozložitou korunu s hrubými větvemi.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy, opylování větrem, dobře ho opylují i duby jiných druhů.

 
PLODNOST: středně časná (vyšší po 6-8 letech po vysazení), vysoká.

 
PLODY: žaludy (velké až 3 cm) na krátkých stopkách, na bázi s miskovitou číškou pokrytou plochými šupinami. Mohou být hořké nebo sladké.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

 
VYUŽITÍ: celý strom je celoročně velmi dekorativní, vhodný do parků a městské zeleně. Plody některých stromů jsou sladké, bez hořkosti. Plody jsou jedlé sladké i ty hořké po odstranění hořkosti promýváním po usušení a umletí, používají se v podobě mouky přidávané při pečení do jiných mouk či pražené jako náhrada kávy. Používají se také jako výživné krmivo, zejména pro prasata. Kůra je zdrojem třísloviny.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, mladé rostliny snášejí i polostín. Daří se mu ve všech půdách kromě studených a podmáčených. Dobře snáší i vápenité, sušší, písčité či mělké půdy. Vhodný do nejteplejších poloh městských tepelných ostrovů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -12 °C až -17 °C, po zakořenění silně suchovzdorný, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

 PŮVOD: Polsko, Brzezna, Niwa Hodowla Roślin Jagodowych, vyšlechtěn jako klon NR 1716009, na trh uveden v roce 2024. Rodičovské odrůdy nejsou veřejně známé.

RŮST: středně bujný, vzpřímený, s beztrnnými a pevnými výhony, ale vyžaduje oporu. Letorosty dosahují až 1,7 m. Listy mají sytou, tmavozelenou barvu s jemným leskem, jsou hluboce pilovité a mají okraje stočené směrem nahoru.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzem opylován, jednodomý s oboupohlavnými květy. Kvete dvakrát ročně, v květnu až červnu na loňských výhonech, v červenci a srpnu na letorostech.

PLODNOST: raná, vysoká, rozdělená do 2 sklizní za rok, vyšší na loňských výhonech, cca 3–4 kg/rostlina/rok.  

PLODY: jsou velmi velké (průměrně 7,1–7,3 g), podlouhlé, černé, lesklé. Jsou pevné a šťavnaté. Chuť je velmi dobrá, sladká s cukernatostí 13 °Brix a podílem kyselin 1,25 %.

DOZRÁVÁNÍ: dvakrát plodící odrůda: 1. sklizeň na loňských výhonech koncem června či začátkem července, 2. sklizeň na letorostech kolem poloviny září. Po sklizni mají velmi dobrou trvanlivost, při teplotě 5–9 °C až 2 týdny.

VYUŽITÍ: keře jsou vhodné zejména jako živý plot s oporou do menších i větších zahrad nebo k pěstování v záhonech zahrad i profesionálních sadů. Květy jsou velmi atraktivní pro opylovače včetně včel medonosných. Plody jsou vhodné zejména k přímé konzumaci, ale také k všestrannému zpracování na šťávy, džemy, sirupy, likéry, do koláčů. Výborně se skladují a přepravují.

STANOVIŠTĚ: slunné, úrodná a zavlažovaná půda bez zatravnění. Vyžaduje okopávání nebo zamulčování, v suchém období pravidelnou zálivku. Půdu lze vylepšit zapravením vyzrálého chlévského hnoje nebo kompostu. Vhodná do teplých a středně teplých poloh s ohledem na čas druhé sklizně.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorný ve dřevě (do −23 až −26 °C), v květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Je dobře odolný vůči antraknóze a odumírání výhonů, plody jsou dobře odolné vůči posklizňové hnilobě. 

PŮVOD: Anglie, hrabství Norfolk, Brentmarch, vypěstoval ji jako náhodný semenáč Mr. Pace, známá byla již kolem roku 1580. Synonyma: London Pepping, Londoner Pepping, Londýnský jadrnáč, Pepinka londýnská, Prasomila Londinensis, Bastard Calvill, Calville du Haire, Calville du Roi, Citron d'Hiver, Five-Crowned Pippin, Five Crown Pippin, London Pippin, Londoner Grosse Reinette, Lounden Peppen, New London Pippin, Old London Pippin.

RŮST: středně bujný, později umírněný, vytváří ploše kulovité koruny dožívající se středního věku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavnými květy, je dobrým opylovačem. Kvete středně brzy, dlouho. Vhodní opylovači např.: Braeburn, Golden Delicious, Hvězdnatá reneta, Kalvil bílý zimní, Kalvil červený podzimní, Kandil Sinap, Krasokvět žlutý, Lucemburská reneta, Parména zlatá zimní, Šampaňská reneta, Švýcarské oranžové, Spartan, Topaz, Vilémovo atd.

PLODNOST: časná, vysoká, pravidelnější.

PLODY: jsou středně velké (průměrně 150 g), ploše kulovité, kalvilovité s 5 výraznými hranami. Slupka je jemná, hladká, lesklá, polomastná, zelenožlutá až žlutá, až z poloviny překrytá červeným rozmytým líčkem, zejména v horní polovině plodu s tmavšími tečkami a bílými pihami. Dužnina je pevná, tuhá, později křehká, nažloutlá, šťavnatá, na vzduchu nehnědne. Chuť je velmi dobrá až výborná, sladkokyselá, oříškově kořenitá, aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. polovině října, konzumně dozrává v listopadu až prosinci, vydrží do března či dubna. Dobře snáší přepravu a dobře se skladuje.

VYUŽITÍ: plody zejména k přímému konzumu jako výborná stolní odrůda, ale i k pečení, při kterém si dobře zachovává tvar či k výrobě pěkně žluté výživy.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, otevřené, vzdušné, ale chráněné před silným větrem. Je náročná i na půdu, vyžaduje úrodnou, hlubokou, vlhčí, ale ne mokrou. Vhodná zejména do teplých či chráněných středně teplých poloh.

ODOLNOST: je méně mrazuodolná ve dřevě, dobře mrazuodolná v květu. Je velmi málo odolná vůči strupovitosti ve vlhkém ovzduší, málo odolná vůči rakovině v mokré půdě či padlí v suchu.

PŮVOD: druh agastache svraskalá (Agastache rugosa) pochází z V Asie (Japonska, Číny, Koreje). Původ odrůdy Alabaster není přesně znám, ale je výsledkem selekce z bílých forem (Agastache rugosa f. albiflora).

RŮST: bujný, je to trvalka s přezimujícím kořenem, dorůstá do výšky 60-90 cm a šířky 45-60 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná, velmi navštěvovaná opylovači. Kvete velmi dlouho, v červnu až říjnu velkým množstvím krémově bílých až bílých oboupohlavných květů uspořádaných do vysokých klasnatých květenství.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale při ponechání květů po odkvětu je vysoká.

PLODY: hnědé, žebrovité tvrdky se semeny.

DOZRÁVÁNÍ: v průběhu září.

VYUŽITÍ: velmi okrasná, léčivá i jedlá bylinka, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače, včetně včel, čmeláků a motýlů. Kulinářské využití: květy a listy s vůní na pomezí anýzu, lékořice a máty se používají jako jedlá dekorace dezertů, do salátů, limonád, alkoholických míchaných nápojů. Ale také k ochucení kompotů, omáček, dresinků, bílého masa, ryb, zeleniny apod. Léčivé využití: čaj, tedy nálev z listů působí protizánětlivě, antibakteriálně a protivirově. Stimuluje imunitní systém a používá se proti nachlazení, horečce, slabému srdci. Usnadňuje trávení, působí proti křečím a uklidňuje. Obklad z listů a stonků se používá k hojení popálenin.

STANOVIŠTĚ: slunečné, s dobře odvodněnou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná do přibližně -23 °C až -24 °C. Náchylnější k poškození pozdními jarními mrazy a slimáky při rašení, jinak jen někdy trpí padlím či rzí.

PŮVOD: druh pochází z Japonska a Číny až po Himálaj, kde roste ve vlhkých lesích v údolích podél vodních toků. Odrůdu Variegata jako první kultivar a zřejmě náhodný semenáč přivezl na západ John Graeffer v roce 1783.

RŮST: středně bujný, je to stálezelený keř s kulovitou korunou, dorůstá do výšky a šířky 1,8-3 m. Má kožovité, lesklé, silné, elipsovité až úzce vejčité, velké (do 20 cm) zelené listy se žlutým až svetlozeleným stříkaným panašovaním, horní polovina listů má zúbkovaný okraj.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, dvoudomá, je to samičí odrůda, která na tvorbu plodů potřebuje opylení samčí či oboupohlavnou odrůdou, např.: Mr. Goldstrike, Crotonifolia Male, Rozannie (oboupohlavná). Drobné fialově-gaštanové kvietky s krémovobielymi prašníky kvetou brzy na jaře - v březnu až dubnu. Každý květ má čtyři kališní a čtyři okvětní lístky. Samičí květy se objevují v kratších shlucích z úžlabí listů.

PLODNOST: v případě přítomnosti opylovače raná (3-5 let po výsadbě), středně vysoká, pokud květy nezmrznou, pravidelná.

PLODY: velmi okrasné, červené, až 3 cm velké, nejedlé peckovice.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až prosinci, často zůstávají na keři dlouho do zimy.

VYUŽITÍ: nenáročný keř okrasný celoročně listy a během podzimu a zimy i plody v případě přítomnosti opylovače. 

STANOVIŠTĚ: plné slunce až úplný stín v lokalitě chráněné před větrem, nejkrásnější je asi v polostínu. Je nenáročná na půdu, preferuje dostatečně vlhkou a humózní. Aby rychle rostla, potřebuje mnoho vláhy a preferuje vlhké ovzduší. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v zelených částech do asi -22 °C, v dřevě asi do -24 °C. Květy mohou poškodit pozdní jarní mrazy. Snese i znečištění ovzduší. V příliš mokré, špatně odvodněné půdě může dojít k zahnívání kořenů, po polievaní na list se může vyskytnout houbová skvrnitost listů (Cercospora aucubae).