Test - ČR 12% DPH (Stromy, rastliny...)

PŮVOD: Německo, Hedelfingen u Stuttgartu, v pol. 19. století nalezena jako náhodný semenáč

RŮST: v mládí bujný, v plné plodnosti střední. Tvoří majestátní dlouhověké stromy, vysoké, rozložité a mohutně větvené koruny, nejširší nahoře se sklánějícími se spodními větvemi, takže jsou až deštníkovité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná odrůda, kvete pozdě, je velmi dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Napoleonova, Karešova, Troprichterova, Granát, Germersdorfská, Thurn-Taxis (Schneiderova), Kordia, Velká černá chrupka, Kassinská, Dönissenova, Španělská višeň, Ostheimská višeň. Tyto odrůdy sama také vhodně opyluje.

PLODNOST: pozdější, středně vysoká až vysoká, pravidelná.

PLODY: velké až obrovské (průměrně 7 až 9 g), krásné, vejčité, tuhé, tmavě červené až černé. Dužnina je pevná, tmavě červená se světlejšími žilkami, šťavnatá, šťáva barví středně. Chuť je kyselosladká, aromatická, mírně nahořklá, kořenitá, výborná s osobitou příchutí. Při napadení vrtulí třešňovou hořkne.

DOZRVÁNÍ: pozdní, 6. třešňový týden, ve 2. polovině července. Protože dozrává pozdě, napadá ji vrtule třešňová, bývá červivá. Vydrží i 2 týdny na stromě.

VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu i všestrannému zpracování: kompoty, džemy, marmelády, sirupy, sušení i destiláty. Dobře snáší přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné. Prospívá v úrodných hlinitých a písčitohlinitých, dostatečně vlhkých půdách, nemá ráda suché půdy (plody jsou drobnější a opadávají), ale ani příliš vlhké, studené, jílovité půdy. Je vhodná spíše do teplých poloh.

ODOLNOST: Ve dřevě je silně mrazuvzdorná, ale květy jsou náchylné k pozdním mrazíkům, plody při trvalých deštích praskají. Vůči moniliové spále je odolná až středně odolná, vůči monilióze plodů je středně odolná až náchylná při popraskání plodů a napadení vrtulí třešňovou.

PŮVOD: Čína, Chang Bai Mountain Research Institute na hranici se Severní Koreou, odrůda aktinidie význačné (Actinidia arguta). Šlechtění je neznámé.

 
RŮST: bujný, dosahuje výšky 8–12 m s ročními přírůstky 2–3 m. Lianovité výhony jsou hladké, bez chloupků. Listy má široké a řapíky listů zelené. Pěstujeme s pevnou oporou – buď na pergole, na plotě nebo na vysokém vedení ve tvaru T.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašné, pouze se samičími květy, vyžaduje opylení jinou samčí odrůdou druhu aktinidie význačná (Actinidia arguta), např. Prince Jumbo či oboupohlavnou odrůdou Weiki.

 
PLODNOST: raná (do 3–5 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

 
PLODY: jsou velmi velké (až 20–30 g, 4–5 cm), elipsovité, zploštělé, někdy srdčité. Slupka je hladká, zelená, plody se jedí vcelku i s ní. Dužnina je zelená a šťavnatá. Chuť je velmi sladká, aromatická, jen jemně nakyslá.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem září až v říjnu.

 
VYUŽITÍ: plody k přímému konzumu a ke zpracování na džemy, marmelády apod.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, před větrem chráněné stanoviště, popř. polostín; ideální (jiho)západní orientace; kvalitní humózní půda s dostatkem vláhy, na kterou je kvůli mělkému kořenovému systému náročná. Kvůli citlivosti letorostů na pozdní jarní mrazy je výhodné vysadit ji k zdem či nádržím s vodou, které akumulují teplo a v noci ho vyzařují do okolí. Podobně je vhodné zapěstovat plodné větve až ve vyšší výšce.

 
ODOLNOST: odrůda je ve dřevě dobře mrazuvzdorná (do -25 ℃), listové pupeny a mladé letorosty s květními pupeny jsou náchylné na pozdní jarní mrazy už pod 0 ℃, po zmrznutí je malá šance, že ten rok ještě vykvetou. Odolná vůči houbovým chorobám a plísním.

PŮVOD: bývalá Jugoslávie, dnešní Srbsko, Čačak, Výzkumný ústav ovocnářský, vyšlechtěna v r. 1986 jako kříženec odrůd Agenská 707 a Stanley.

RŮST: středně bujný, v plné plodnosti slábne, tvoří polovzpřímené až široce rozložité koruny, vyžaduje udržovací a zmlazovací řez.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete pozdě. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení to jsou zřejmě tito: Bystrická, Gabrovská, Čačanská rodná, Mirabelka nancyská.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 20–30 g), oválné, nesouměrné. Slupka je středně pevná, pod ojíněním tmavomodrá. Dužnina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, málo až středně šťavnatá. Chuť je sladkokyselá až kyselosladká, aromatická, velmi dobrá. Pecka je velmi dobře odlučitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, 5 dní před Bystrickou, tedy koncem srpna až začátkem září.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i k univerzálnímu zpracování: sušení (velmi tmavé švestky), výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet nebo švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Preferuje úrodné, dostatečně vlhké půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, méně v květu, spolehlivě tolerantní k šarce, odolná vůči moniliové hnilobě (Monilinia spp.).

PŮVOD: Německo, Julius Kühn-Institut, Institut für Rebenzüchtung Geilweilerhof, vyšlechtil v r. 1964 Gerhard Alleweldt jako mezidruhového křížence Vitis vinifera x Vitis labrusca, konkrétně odrůd Bacchus Weiss x Villard Blanc. Zaregistrovaná a právně chráněná je od roku 1992.

RŮST: středně bujný, vzpřímený. Raší středně brzy. Výhony dobře vyzrávají.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavný. Kvete těsně před odrůdou Müller-Thurgau, květy jsou dobře odolné vůči sprchávání.

PLODNOST: raná (do 2–3 let po výsadbě), středně vysoká až vysoká (průměrně 6,2 kg na výhon, tedy kolem 12 t/ha), velmi podobná odrůdě Müller-Thurgau, přibližně o 19 % vyšší oproti Ryzlinku rýnskému.

PLODY: hrozny středně velké (průměrně 104 g), válcovitě kuželovité, kompaktní. Bobule středně velké až velké (3 g), kulovité až mírně válcovité. Slupka je velmi tenká, zelenožlutá, ze slunečné strany jantárově hnědá. Dužnina je středně šťavnatá a obsahuje semena. Chuť je sladká, muškátová, velmi příjemná. Cukernatost je průměrně 70 °Oechsle.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, od začátku či poloviny září. Plody mohou při nadměrných srážkách během dozrávání praskat.

VYUŽITÍ: univerzální odrůda vhodná na přímý konzum jako stolní odrůda, ale i na výrobu silného, muškátového vína plné chuti s osvěžující kyselinkou.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, upřednostňuje sušší lokality s dobře propustnou půdou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě a pupenech během zimy. Je výše odolný vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) (7–8 bodů na 9bodové škále), má alelu rezistence Rpv3.1. Je středně odolný vůči botrytidě – plísni šedé (Botrytis cinerea). Rozporné jsou informace o odolnosti vůči padlí révy (Erysiphe necator) (od 2–3 až po 8–9 bodů na 9bodové škále), ale byly v něm nalezeny alely rezistence Ren3 a Ren9 proti této chorobě.

PŮVOD: Belgie, Mechelen (Malines), v r. 1830 ji vypěstoval major Esperén jako semenáč neznámého původu a nazval ji podle své ženy Josephine, poprvé byla popsána v r. 1856. Synonyma: Mechelenská, Mechelenská Malinská, Malinská zimní, Josefiny, Malinská zimní máslovka, Canella Josephina, Joséphine, Joséphine de Malines, Josephine von Mecheln, Jozefinga, Poire de Malines, Pucelle de Malines.

RŮST: zpočátku bujný, později slabší růst, vytváří široce kulovité, středně velké koruny s kosterními větvemi rostoucími šikmo vzhůru a s postranními větvemi šlahounovitými, převislými, s krátkým, poměrně hustým plodonosným obrostem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova láhev, Júlová, Trévouxská, Vídeňská, Williamsova.

PLODNOST: raná (do 5 let po výsadbě), vysoká, v dobrých lokalitách pravidelná, jinak má tendenci ke střídání.

PLODY: menší (průměrně 90 g), pravidelné, široce kuželovité či vejcovité, větší plody mírně zhrbolené. Slupka je pevná, hladká, málo lesklá, šedozelená až zelenožlutavá, s tmavě žlutým až hnědavým líčkem, po celém povrchu posetá lenticelami nebo drobnou rzí, zejména v okolí stopky a kalichu. Dužnina je bělavá až nažloutlá, kolem jádřince až lososová, měkká, velmi šťavnatá, velmi jemná, rozplývavá. Chuť z dobrých poloh je výborná, jemně aromatická, muškátově kořenitá, pikantně sladkokyselá. Dužnina na vzduchu hnědne.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň asi v polovině října, konzumně dozrává od 1. poloviny prosince, někdy až v lednu, vydrží bez ztráty chuti do února, někdy až do března. Je třeba vhodně naplánovat sklizeň, protože předčasně sklizené plody vadnou, příliš pozdě sklizené zase ztrácejí chuť. Dobře snáší uskladnění v chladírnách.

VYUŽITÍ: výborná stolní hruška na přímý konzum, moštování, sušení, výrobu džemů, povidel, pyré a destilátů, v domácích podmínkách i na výrobu kompotů, přestože má měkčí a hnědnoucí dužninu.

STANOVIŠTĚ: slunné, i otevřené, pokud jsou dostatečně teplé. Vyžaduje hluboké, úrodné a teplé půdy, zejména hlinité či hlinitopísčité s dostatečnou vlhkostí. Ve studených půdách velmi trpí kvalita plodů, v suchých strom ani plody nedorůstají do pořádné velikosti. V chráněných polohách s vlhčím vzduchem může trpět strupovitostí, která se projevuje zejména na listech. Vhodná je zejména do teplých poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu, středně odolná vůči strupovitosti, málo náchylná k monilióze. Plody ve větru nepadají.

PŮVOD: Anglie, Old Woodstock u Blenheimu v Oxfordském hrabství, vypěstoval ji jako náhodný semenáč místní pekař zač. 19. stol.

RŮST: velmi bujný, v plné plodnosti bujný. Koruny jsou mohutné, široce rozložité, deštníkovitého tvaru, středně husté. Větve nasazuje téměř v pravém úhlu. Stromy rostou zdravě a dosahují vysokého věku. Vyžadují delší řez.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Astrachán červený, Baumannova reneta, Bernské růžové, Boikovo, Bismarkovo, Coxova reneta, Croncelské, Gdaňský hranáč, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Malinové holovouské, McIntosh, Ontario, Panenské české, Průsvitné letní, Red Delicious, Ušlechtilé žluté, Wagenerovo, Zvonkové. Špatně se opyluje s Parménou zlatou zimní a Hájkovou muškátovou renetou.

PLODNOST: pozdní, středně vysoká, nepravidelná a nejistá.

PLODY: velké až velmi velké (průměrně 230 g), pravidelné ploše kulovitého tvaru. Slupka je částečně drsná, pomerančově žlutá, krytá červeným pruhováním nebo červeným líčkem na slunné straně. Dužnina je nažloutlá, šťavnatá, hutná, sladkokyselá, kořenitá, velmi dobré „renetové“ chuti.

DOZRVÁNÍ: sklizeň v první polovině října, vhodné ke konzumu v prosinci, uskladnění do března. Plody ve větru předčasně opadávají. Při skladování jsou náchylné na hořkou skvrnitost dužniny a vadnutí.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, sušení, moštování. Dužnina na vzduchu hnědne.

STANOVIŠTĚ: vyžaduje hluboké, úrodné a vlhčí půdy s vysokou vzdušností, před větrem chráněná stanoviště, nemá ráda příliš suché a teplé, ale ani příliš drsné polohy.

ODOLNOST: méně mrazuvzdorná, silně odolná proti padlí, středně proti strupovitosti, méně proti rakovině a vlnatce krvavé.

PŮVOD: Nizozemsko, 1969, kříženec odrůd Red Gauntlet × Macherauchs Dauerernte.

RŮST: bujný, středně hustý, polokompaktní, středně vysoký. Tvoří střední počet odnoží.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.

PLODNOST: v 1. a 2. roce vysoká, později se snižuje.

PLODY: středně velké (8 g), pravidelně tupě kuželovité, středně pevné, sytě červené, lesklé s polozapuštěnými nažkami. Dužnina je světle červená, s úzkým bílým proužkem, s malou dutinou. Chuť je sladkokyselá, aromatická, svěží.

DOZRÁVÁNÍ: první ve 2.–3. týdnu června a druhé od poloviny srpna do prvních mrazů.

VYUŽITÍ: přímý konzum, mražení, výroba džemů a jiné zpracování. V chladu vydrží 3 dny.

STANOVIŠTĚ: chráněné, slunné stanoviště, případně polostín. Půda propustná, vzdušná, hlinitopísčitá, s dostatkem živin a vláhy. Sazenice jahodníku vysazujeme na jaře nebo na podzim, ideálně do propustné, živné půdy promíchané s kompostem, ve vzdálenosti 30–40 cm od sebe. Zamulčujeme a v prvních dnech dbáme na pravidelnou zálivku (ta je důležitá i v suchém období během léta). Na rostlinách průběžně odstraňujeme suché a choré listy. Jahody zazimujeme přikrytím např. chvojím.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v zimě i vůči jarním mrazům, odolná proti padlí (Podosphaera aphanis) a krčkové hnilobě (Phytophthora cactorum), středně proti plísni šedé (Botrytis cinerea), méně proti červené hnilobě kořene (Phytophthora fragariae) a verticiliovému vadnutí (Verticillium spp.).

PŮVOD: velmi stará odrůda, jejíž původ není přesně znám, vznikla zřejmě z druhu Corylus tubulosa v přímořských oblastech jižní Evropy. Synonyma a cizí názvy: Weiße Lambertsnuss, Gemeine Weiße, Knight's Small, Lambert albe, Remy, Weißhäutige Lambertsnuss, Aveline Blanche, Blanche Longue, Remešská, Weiße Haselnuss, Weiße lange Lambertsnuss, White Filbert, Zahme weißkernige Haselnuss.

RŮST: střední až slabší, tvoří husté, rozložité keře. Velmi silně odnožuje. Vyžaduje méně prostoru při výsadbě.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete středně brzy až pozdě, samičí květy začínají kvést dříve než samčí, ale kvetení se překrývá. V přítomnosti další ve stejnou dobu kvetoucí odrůdy je úroda ještě vyšší. Vhodní opylovači: Barcelonská, Corabel, Hallská obrovská, Katalánská, Tonda di Romana, Webbova, Zellská červenolistá.

PLODNOST: středně raná (od 4. roku po výsadbě), středně vysoká až vysoká ve vhodných podmínkách, méně až středně pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 2–3 g), dlouze válcovité či podlouhle vejcovité, světle hnědé, středně dobře louskatelné, ne všechna jádra zůstanou celá, ale velmi lehce se louskají louskáčkem. Slupka (obal plodu) je delší než plod, je jen jemně cípatá. V souplodí bývá více než 4 plody. Jádro je velké, velmi dobře vyplňuje celou skořápku (z hmotnosti plodu tvoří asi 50 %). Je dlouze válcovité, slupka je tenká, hladká, světle hnědá, jen velmi slabě až slabě korkovatí. Chuť má aromatickou, velmi dobrou, nasládlou až sladkou. Dvojitá jádra se nevyskytují.

DOZRÁVÁNÍ: rané, během 1. dekády září.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu vcelku i na zpracování na pečení, cukrovinky apod.

STANOVIŠTĚ: slunné či mírný polostín, teplejší, chráněné. Vyžaduje úrodné a teplé půdy, ve vlhkých a studených nebo suchých písčitých nemívá dobré výnosy a kvalitní plody. Vhodná jen do teplých a středně teplých chráněných poloh.

ODOLNOST: je méně mrazuvzdorná ve dřevě a květních pupenech, i květy jsou kvůli časnějšímu času kvetení poškozovány mrazy. Květy jsou citlivé i na jiné nepříznivé klimatické podmínky v době kvetení. Obvykle netrpí chorobami, nosatec lískový (Curculio nucum) i veverky a ptáci její plody s oblibou vyhledávají.

PŮVOD: Ukrajina, mezinárodní odrůda vyšlechtěná v IViV V.E. Tairov jako komplexní kříženec (Muscat de St. Vallier Blanc x směs pylů Muškát Hamburg, Chusajne) x Královna tairovská/Odesskij medovyj x směs pylů středoasijských odrůd. Registrovaná na Ukrajině jako Flora.

 
RŮST: do 2.-3. roku má slabší růst, později středně silný.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, má gynoidní typ květu, vyžaduje přítomnost současně kvetoucího opylovače.

 
PLODNOST: vysoká, pravidelná, je třeba provést prořezávku hroznů – tím se dosáhne vyšší cukernatosti, vybarvení, zlepšení aromatického profilu hrozna.

 
PLODY: Hrozny jsou velké až velmi velké (600-800g, při dobré výživě 1,2-1,3 kg). Mají různé tvary (rozvětvený dlouhý, oválný), jsou hustší s pěknými žlutými bobulemi, často i s rezavým líčkem. Bobule jsou velké až velmi velké (30х22 mm, 6-9 g), oválné i kulaté. Jsou tvrdé, masité, křupavé, jemně muškátové chuti. Cukernatost bývá nad 20 %, kyselost 5-8 g/l. Degustativní hodnocení hrozna 8,6 bodů (na škále 1 – 9). Jen málokdy praskají. Má semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, kolem 5-10. srpna.

 
VYUŽITÍ: pro přímý konzum, moštování i zavařování. Velmi dobře se přepravuje.
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyžaduje úrodné, dostatečně vlhké půdy. Vhodný i do skleníků a fóliovníků.

 
ODOLNOST: je poměrně odolný proti houbovým chorobám, má zvýšenou odolnost vůči peronospoře, botrytída ho nenapadá. Středně odolný vůči zimním mrazům - do -21 až -23°C, výhony dobře vyzrávají.

PŮVOD: V horách východního Středomoří od Turecka (pohoří Taurus, Antitaurus a Amanus) přes Sýrii až po Libanon, horské jehličnaté lesy: vyskytuje se přirozeně v nadmořských výškách 1000–2000 m. V zimě jsou tato stanoviště dostatečně zásobena srážkami, i sněhovými, v létě v nich je výrazný srážkový pokles a horko.

RŮST: do 45-50 let poměrně rychlý, poté téměř ustává. Je to statný dlouhověký neopadavý jehličnatý strom dorůstající výšky 30-40 m a šířky 15 m s průměrem kmene až 2,5 m. Borka je podélně popraskaná a větve jsou uspořádány horizontálně. Jehlice vyrůstají na dlouhých větvičkách jednotlivě, na krátkých větvičkách (brachyblastech) v přeslenech nebo svazcích, jsou dlouhé 1–4 cm, šedozelené, čtyřhranné, částečně zploštělé, se 4 kanálky s průduchy, na vrcholu tupě špičaté. Dožívá se 300-800 let, některé exempláře ve své domovině mají odhadovaný věk i 2000 let.

OPELOVACÍ POMĚRY: jednodomý, větrem opylovaný. Kvete od října do listopadu. Samčí šištice jsou přímé, válcovité, vyrůstají na konci nižších krátkých větviček po jedné a měří asi 4-5 cm a při dozrávání mění barvu ze světle zelených na světle hnědé; samičí šištice jsou husté, také kvetou na konci výše položených krátkých větviček, mladé opelené šišky jsou přisedlé, pryskyřičnaté, světle zelené.

PLODÍ: pozdě, vstupuje do plodnosti až kolem 40. roku života.

PLODY: Šišky jsou husté, při plné zralosti přímé, vejcovité až elipsoidní, dlouhé 6–9 cm a široké 4–6 cm, jejich šupiny jsou dřevnaté, hnědorezavé, pryskyřičnaté. Semena se tvoří po 2 na semenných šupinách, jsou dlouhá 15–18 mm a mají asymetrické, až 25 mm dlouhé blanité křídlo.

DOZRÁVÁNÍ: Mezi opylením a oplodněním uplyne asi 17 až 18 měsíců. Při dozrávání po 2-3 letech se šišky postupně rozpadávají shora dolů.

VYUŽITÍ: Jehličí má antiseptické účinky a usnadňuje odkašlávání. V podobě čaje nebo inhalovaného esenciálního oleje (i ze dřeva) se používá při onemocněních dýchacích cest. Pryskyřice se kdysi používala při mumifikaci nebo také při léčení dýchacích cest. Velmi vonné a trvanlivé dřevo se kdysi používalo ve stavebnictví a zejména při stavbě lodí. Důsledkem toho je téměř vymizení tohoto stromu v jeho původním areálu.

STANOVIŠTĚ: slunečné. Daří se mu na většině půd, velmi dobře snáší vápenaté či suché půdy po dobrém zakořenění. Daří se mu v teplých suchých oblastech, ale i v oblastech s chladnějšími, deštivějšími léty. Nesnáší dobře silné znečištění ovzduší.

ODOLNOST: velmi odolný vůči vysokým teplotám a suchu, odolný vůči větru, mrazuodolný do -28,9 °C až -30 °C.

PŮVOD: Maďarsko, Kölyuktetö, KRF Research Station for Viticulture and Enology
University of Horticulture and Food Industry, v r. 1966 vyšlechtili József Csizmazia a László Bereznai jako mezidruhového křížence Vitis vinifera a Vitis, konkrétně odrůd Seyve Villard 12375 x Pannonia Kincse. Synonyma: Suzy, Bornemissza Gergely 14, Jakobsberger.

RŮST: velmi bujný, hustý, vyžaduje více zelených prací, tedy vylamování zálistků a prosvětlování listů. Středně velké listy jsou 3- až 5laločnaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašný, s oboupohlavnými květy.

PLODNOST: doporučené zatížení je 6–8 oček na m2.

PLODY: hrozny jsou středně velké až velké (průměrně 178–350 g), středně husté, podlouhlé. Bobule jsou středně velké (průměrně 3,6–4,3 g), podlouhlé. Slupka je žlutozelená až žlutá, tenká. Dužnina je křupavá, šťavnatá. Chuť je sladká, neutrální. Cukernatost je průměrně 14–16 °Brix a obsah kyselin je 6–8 g/l.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, od 1. poloviny do konce září, potřebuje 137–143 dní při sumě aktivní teploty 2400–2650 °C.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum jako stolní hrozny, ale i na zpracování na kompoty, mošty, sirupy.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dostatečně propustnou půdou. Vhodný zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorný ve dřevě a pupenech, je středně až výše odolný vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) (6–7 bodů z 9, přičemž 9 je nejlepší), padlí (Erysiphe necator) (6 bodů z 9) a botrytidě (Botrytis cinerea) (6 bodů z 9).

PŮVOD: světlé háje teplých oblastí jihovýchodní Evropy a Malé Asie, od roku 1759 v západní Evropě.

RŮST: středně bujný, tvoří nízký, obvykle keřovitý strom dorůstající do 7 až 10 m. Asi 4cm velké listy jsou málo laločnaté, někdy téměř jednoduché, jen u báze bývají naznačeny dva laloky. Jsou okrouhle vejčité a hrubě dvakrát pilovité. Na podzim se pěkně vybarvují dožluta nebo dočervena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až červnu v převislých stopkatých latách s bělavými korunními plátky.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: dvounažky, zpočátku zelené, potom horní hrany s karmínově červenou konturou.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: jako celoročně okrasný strom do parků a zahrad, dobře snáší městské prostředí.

STANOVIŠTĚ: upřednostňuje kvalitní, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu na slunném stanovišti, ale roste dobře i v těžkých jílovitých půdách. Půdy mu vyhovují od mírně kyselých po mírně zásadité.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, odolný vůči suchu, znečištění ovzduší a vůči zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Rusko, stará odrůda aktinidie význačné (Actinidia arguta), která získala své jméno v Itálii a odtud se rozšířila do celé Evropy. Její alternativní pojmenování je Jumbo Verde nebo Ambrosia.

 
RŮST: je velmi bujný, dorůstá do délky přibližně 8–10 m. Lianovité výhony jsou hladké a bez chloupků. Listy jsou středně velké, světle zelené s charakteristickými zelenými řapíky.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná. Je to samičí odrůda, která k tvorbě plodů potřebuje opylení samčí odrůdou aktinidie význačné (Actinidia arguta), např. Prince Jumbo.

 
PLODNOST: středně raná (ve 4. roce po výsadbě), mírně střídavá, středně vysoká.

 
PLODY: jsou velké (průměrně 15–19 g, 22,5 x 37 mm), podlouhlé, ze strany zploštělé. Slupka je hladká, zelená, bez líčka. Dužnina je zelená až žlutozelená, šťavnatá. Chuť je vyváženě sladkokyselá, bez výrazné vůně. Většinu cukrů tvoří sacharóza. Má nižší obsah vitamínu C v rámci kiwi, ale stále vysoký (průměrně 63,5–89,6 mg/100 g).

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve druhé polovině až koncem září.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale i ke zpracování na džemy, marmelády, smoothie apod.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, před větrem chráněné stanoviště, případně polostín; ideálně (jiho)západní orientace; kvalitní humózní půda s dostatkem vláhy, na kterou je kvůli mělké kořenové soustavě náročná, spíše neutrální až mírně kyselá. Doporučujeme mulčovat. Kvůli citlivosti letorostů na pozdní jarní mrazy je výhodné vysadit ji k zdem či nádržím s vodou, které akumulují teplo a v noci ho vyzařují do okolí. Podobně je vhodné zapěstovat plodné větve až ve vyšší výšce.

 
ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě do -26 °C až -28 °C, listové pupeny a mladé letorosty s květními pupeny jsou náchylné na pozdní jarní mrazy už pod 0 ℃, po zmrznutí je malá šance, že ten rok ještě vykvetou. Odolná vůči většině houbových chorob, pouze ji může v příliš mokrých půdách ohrožovat fytoftora (Phytophthora cryptogea).

PŮVOD: nejasný, buď Francie, okolí Nancy, nebo ji některý francouzský král přivezl z Asie, velmi stará odrůda známá ve Francii od roku 1490, v okolí Nancy byla velmi rozšířená.

RŮST: zpočátku bujný, později středně bujný, polovzpřímený, tvoří zpočátku jehlanovité, později kulovité až rozložité, nevelké koruny. Je vhodná do sadů i menších zahrad.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, kvete středně brzy až pozdě, je dobrým opylovačem.

PLODNOST: (středně) raná, vysoká až velmi vysoká, při přetížení plodností někdy střídavá.

PLODY: jsou velmi malé (průměrně 9,5–10 g), kulaté nebo někdy mírně protáhlé, souměrné. Slupka je pod ojíněním žlutá, v plné zralosti zlatožlutá, s červenými tečkami, středně silná, měkká, dá se stáhnout. Dužnina je zelenožlutá až zlatožlutá, pevná, méně šťavnatá. Chuť je sladká až velmi sladká, aromatická, velmi dobrá až výborná, bez kyselosti typické pro jiný botanický druh – myrobalán (Prunus insititia), který se často lidově označuje jako mirabelka. Pecka se dobře odděluje od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, 15 dní před Bystrickou, tedy ve 3.–4. týdnu srpna.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, výrobě kompotů, džemů, kvalitních destilátů či švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, nejlépe se jí daří v teplejších polohách do středních nadmořských výšek, ve vlhčích a úrodných půdách, celkově je však nenáročná. Jen v suché půdě bývají plody drobné a v chladných polohách nejsou tak chutné.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, spolehlivě tolerantní k šarce a málo náchylná k infikování jejím virem, při dlouhotrvajících deštích plody praskají a napadá je moniliová hniloba (Monilinia fructigena).

PŮVOD: Belgie, Leuven, vyšlechtil ji známý šlechtitel van Mons jako semenáč neznámého původu a nazval ji „Conseiller de la cour“ (Soudní rada). Poprvé plodila v roce 1841 či 1844.

 
RŮST: zdravý a bujný, koruna je jehlanovitá, nápadně sytě zeleně olistěná.
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova fľaša, Clappova maslovka, Eliška, Hardyho maslovka, Charneuská, Kongresovka, Křivice, Lectierova, Madame Verté, Mechelenská, Pařížanka, Williamsova.

 
PLODNOST: poměrně raná, střídavě vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké, tvarově dosti nevyrovnané, nejčastěji kuželovité, často končí šikmou špičkou. Slupka je hladká, silná, matná, zelená až žlutošedozelená, posetá nápadnými tečkami, někdy i síťovitě rzivá. Dužnina je bělavá, protkaná žlutými žilkami, máslovitá, šťavnatá, rozplývavá, v středu od jádřince ke stopce hrubě zrnitá. Chuť je pikantně sladkokyselá, příjemně trpká, na horších půdách trpčí. Chutnější plody jsou z vyšších poloh.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň podle lokality od začátku do konce října, konzumně dozrává od konce října až od poloviny listopadu, nerovnoměrně, vydrží do listopadu až prosince, měla by se sklízet co nejpozději, ale tak, aby neopadala.

 
VYUŽITÍ: pro přímý konzum a výrobu moštů, kompotů či destilátů. Po sklizni se dobře přepravuje. Skladuje se středně dobře, je třeba ji čas od času kontrolovat.
STANOVIŠTĚ: slunné, náročnější na úrodnou a hlubokou, vápnitou půdu. Je vhodná i do vyšších poloh, ale chráněných před větrem.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, zejména ve vyšším věku, silně mrazuvzdorná v květu. Je středně až silně odolná proti strupovitosti, náchylná je jen v teplých, uzavřených polohách s vysokou vzdušnou vlhkostí.

PŮVOD: Skotsko, Dundee, Scottish Crop Research Institute, vyšlechtěná v r. 1978 jako kříženec odrůd Glen Prosen × Meeker.

 
RŮST: středně bujný, vzpřímený, výhony jsou bez trnů, dorůstají do 1,2–1,5 m. Doporučujeme pěstovat v řadě s oporou (plot, drát). Rostliny vyžadují okopávku a mulčování, v zatravnění strádají, v suchém létě pravidelnou zálivku, koncem února / začátkem března pravidelný řez odplozeného dřeva.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.

 
PLODNOST: raná, vysoká, už v 1. roce plodnosti 1,6 kg/keř, další roky 3,8 kg/keř. Je to jednou plodící odrůda, plodí na postranních větvičkách vyrůstajících z loňských výhonů.

 
PLODY: jsou velké (průměrně 4–6 g), pevné, lesklé, červené s jemným voskovým nádechem, srdčitého tvaru. Chuť je sladká, aromatická, příjemně harmonická.

 
DOZRÁVÁNÍ: jednou plodící, ale během relativně dlouhého období v závislosti na poloze od začátku června do července či až od poloviny července do poloviny srpna.

 
VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum, ale i na univerzální zpracování a mražení. Velmi dobře a dlouho drží na keřích a po sklizni mají dlouhou trvanlivost a dobře snášejí přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, s humózní, úrodnou, vlhkou, ale dostatečně odvodněnou půdou. Vhodná do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: středně až více mrazuvzdorná, odolná vůči mšici malinové (Amphorophora idaei), středně až více odolná vůči fytoftóře (Phytophthora sp.), středně náchylná k antraknóze (Colletotrichum acutatum) a náchylnější k poškození roztoči.

PŮVOD: USA, South Haven, South Haven Experiment Station, vyšlechtil Stanley Johnston v r. 1962 jako křížence genotypů SH 333 [Redhaven x SH 171 (volně opylená Halehaven)] x SH 348 (volně opylená Ambergem) a v roce 1965 vybral výsledného křížence. Po 10 letech testování byla v roce 1976 uvedena na trh.

 
RŮST: středně bujný, vzpřímený, tvoří silné kosterní větve.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, kvete .

 
PLODNOST: časná, vysoká, spolehlivá.

 
PLODY: středně velké až velké (průměrně 6,35 cm), kulaté, tvarově velmi pravidelné. Slupka je zlatožlutá s přibližně 80 % pokrytím červeným líčkem. Dužnina je žlutá, pevná, nevláknitá, výborně oddělitelná od pecky. Chuť je velmi podobná chuti odrůdy Redhaven, kyselosladká až sladká, dobrá. Plody jsou velmi pevné a velmi dobře snášejí přepravu.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, asi 10 dnů po odrůdě Redhaven, tedy ve 2. dekádě srpna.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci i na všestranné zpracování na kompoty, džemy, přesnídávky, destiláty.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Ideální je hluboká, dobře odvodněná a provzdušněná, ale dostatečně vlhká půda bohatá na živiny, středně těžká. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevě (5 z 10 bodů), vyšší mrazuvzdornost v květních pupenech a květech (7 z 10 bodů), vysoce tolerantní proti kadeřavosti (Taphrina deformans) (1,14 ze škály 0-9, kde 9 je nejhorší hodnota), vyšší odolnost proti moniliové spále (Monilinia laxa), střední odolnost vůči bakteriální skvrnitosti (Xantomonas pruni), střední až vyšší odolnost vůči dírkavosti - klasterosporióze (Stygmina carpophila).

PŮVOD: Anglie, Nottingham, stará odrůda z poloviny 19. století, kterou buď vyšlechtil nebo alespoň šířil biolog a školkař Robert Hogg nebo je dokonce ještě staršieho původu. 

RŮST: nízký strom rozložitého tvaru, ve vyšším věku má tendenci růst více do šířky, jako do výšky, dorůstá do 3 až 5 m. Letorosty jsou ojíněné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete v květnu velkými, miskovitými květy, obvykle uniká mrazům. 

PLODNOST: raná, velmi vysoká, pravidelná. 

PLODY: menší až středně velké (25-30 g, 2,5-3, někdy 4 cm), kulovité až zploštěle kulovité, zelené barvy, postupně hnědnou. Zralé jsou po uhniličení buď působením mrazu nebo při sklizni před mrazy postupně během uskladnenia. Tehdy mají příjemně sladkokyselou až sladkou, pikantní chuť s náznakem karamelu. Tato odrůda patří k nejchutnějším. Připomínají džem či pikantní výživu obranu přímo ze stromu.

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, většinou v listopadu. 

VYUŽITÍ: plody k přímé konzumaci i zpracování na výživy, džemy, ovocné kůže, likéry.

STANOVIŠTĚ: vyhovují jí nižší i střední polohy, roste a prosperuje i ve vyšších, ideálně chráněných lokalitách. Oblibuje lehčí, propustné půdy s dostatkem vápníku, při odpovídající výživě však prosperuje i na méně kvalitních, těžkých a mělkých jílovitých půdách.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná do cca. -25 °C, uniká pozdním jarním mrazům, je odolná vůči choroby.

PŮVOD: Čína, patří mezi takzvané čínské bílé hrušně, druh Pyrus x bretschneideri

 
RŮST: bujný na asijskou hrušeň

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylují ji jiné asijské hrušně nebo brzy kvetoucí evropské hrušně (např. Konference, Blumenbachova, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Charneuská, Kozačka stuttgartská, Lectierova, Pařížanka, Předobrá, Sixova, Šedá zimní či Trévouxská).

 
PLODNOST: raná, vysoká.

 
PLODY: středně velké až velké (150–200 g), podlouhlé až soudkovité. Slupka je hladká, zelená až zelenožlutá v plné zralosti s červenavým líčkem. Dužnina je krémově bílá, křupavá, šťavnatá, nasládlá a jen mírně kyselá. Někdy může být zrnitá. Má jemnou muškátovou, ale i medovou arómu.

 
DOZRÁVÁNÍ: Ke sklizni dozrává ve druhé polovině září, ke konzumaci po odležení.

 
VYUŽITÍ: Vhodná k přímé konzumaci i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, snese i sušší půdy než asijské hrušně druhu Pyrus pyrifolia.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do cca -25 °C, rezistentní vůči houbovým chorobám asijské strupovitosti (Venturia nashicola) i vůči alternárii proměnlivé (Alternaria alternaria).

PŮVOD: Ukrajina, Kyjev, v Ukrajinské národní botanické zahradě M. M. Hryška vyšlechtěný Světlanou Klimenko jako semenáč ze spontánního opylení, poprvé plodil v r. 1975.

RŮST: bujný, vzpřímený

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, oboupohlavný, cizosprašný, hmyzosnubný, kvete v únoru až březnu. Pro opylení potřebuje jinou odrůdu dřínu. Špatně se opyluje se Svetljačokem (Svetljačok je jeho mutací) a Ekzotičeským (ten je mutací Lukjanovského).
PLODNOST: vysoká, 15letý keř dosáhne 35–40 kg, 20letý keř dosáhne i 70 kg. Výtěžnost v poměru k velikosti keře je spíše nižší (hmotnost plodů / objem stromu: 1,14 kg/m3).

PLODY: velké až velmi velké (průměrně 6–7,5 g), lahvovité, tmavě červené až černé, příjemně sladkokyselé se středně vysokým obsahem cukru (9,8–10,2 %) a nízkým obsahem kyselin (1,7–1,9 %) a vysokým obsahem vitamínu C (128 mg/100 g). Pecka je v poměru k plodu menší až střední (9,8–10,2 % z hmotnosti plodu) a těžko oddělitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, během 2. poloviny srpna. Plody neopadávají, mají po dozrání dobrou trvanlivost a skladovatelnost asi 3–4 týdny.

VYUŽITÍ: vhodný k přímé konzumaci i ke zpracování, např. na želé, džem, ovocné šťávy, sirupy, kompoty, destiláty, kandované ovoce, nakládání nezralých plodů jako nepravé olivy.

STANOVIŠTĚ: nenáročný na pěstování. Preferuje slunná místa s dobře propustnou půdou, snáší i vápenité, zásadité půdy.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě i květu, odolný proti chorobám, po dobrém zakořenění dobře odolný proti suchu.

PŮVOD: Švédsko, r. 1984.

 
RŮST: středně silný růst, v mládí více do výšky, později do šířky.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná; přítomnost dalších odrůd rybízu zvyšuje plodnost.

 
PLODNOST: středně vysoká, pravidelná.

 
PLODY: krátké až středně dlouhé a husté hrozny s velkými bobulemi černé barvy. Slupka je silná, pevná, dužnina nazelenalá, šťavnatá, chuť je výrazně aromatická, sladce kyselkavá.

 
DOZRÁVÁNÍ: rovnoměrné, od června do července.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, výroba džemů, šťáv, vína, mražení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné stanoviště, případně polostín. Propustná půda s dostatkem humusu a živin. Odrůda vhodná do všech, i chladnějších pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: odrůda je mrazuvzdorná, dobře odolná vůči americkému padlí a rzi.

PŮVOD: Polsko, Niwa Hodowla Plant Berry, vyšlechtila ji Agnieszka Orzeł, je to odrůda ostružiníku západního (Rubus occidentalis).

RŮST: bujný, se vzpřímenými a pevnými, méně otrněnými výhony a menšími listy.

OPELOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná.

PLODNOST: raná, vysoká (průměrně 2,3 kg na keř), pravidelná.

PLODY: na ostružiník západní velké (průměrně 2,5 g), pravidelně kuželovité, pevné, lesklé, černé s bílým ojíněním mezi malými peckovičkami. Dužnina je středně až méně šťavnatá. Chuť je velmi sladká, aromatická a kořenitá, někomu připomíná chuť perníka. Cukernatost je vysoká (průměrně 13,7 °Brix)

DOZRÁVÁNÍ: je to dvakrát plodící odrůda, na loňských výhonech dozrává začátkem července, na letorostech začátkem září. Plody se snadno sbírají a mají velmi dobrou po trvanlivost při uskladnění v chladu.

VYUŽITÍ: keře se s oporou dají použít jako neprostupný živý plot do menších i větších zahrad. Plody jsou vhodné na přímý konzumaci i všestrannému zpracování na mimořádně chutné džemy, likéry, na pečení. Velmi dobře snášejí mražení, po rozmrazení netečou. Je vhodná na domáce i profesionální pěstování.

STANOVIŠTĚ: slunné, s humózní, úrodnou, vlhkou, ale dostatečně odvodněnou půdou. Vhodná do teplých, středně teplých i vyšších a chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě a květu. Je dobře odolná vůči mšicím, viru RBDV (raspberry dwarf virus), houbovým choroby kořene a výhonů a díky mohutné kořenové soustavě vysoce odolná vůči suchu. 

PŮVOD: USA, University of Arkansas, kříženec Ark. 631 × Ark. 883 z roku 1982, registrovaná v roce 1993

 
RŮST: středně bujný, vytváří beztrnné, vzpřímené výhony. Velmi dobře odnožuje, takže rychle vytvoří záhon ostružin. Vyžaduje zimní řez odplozeného dřeva.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete v květnu až červnu.

 
PLODNOST: plodí na dvouletých výhonech, úrodnost je střední.

 
PLODY: středně velké (4-7 g), lesklé plody kuželovitého tvaru s pevnou dužninou. Chuťově velmi sladké (4,8-9,6 %), aromatické, jen s malými semínky, s vysokým obsahem vitamínu C v rámci ostružin (48 mg/100 g).

 
DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, od konce července do konce srpna (začíná 11 dní před Navaho), dozrává během necelých 4 týdnů.

 
VYUŽITÍ: na přímý konzum i mražení či další zpracování (džemy, zavařeniny). Dobře snášejí přepravu a jsou dobře skladovatelné.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, s jižní nebo jihovýchodní expozicí, půda dobře odvodněná, hlinitá, organická, bez zatravnění. Vyžaduje okopávku nebo mulčování, v suchém období pravidelnou zálivku. Půdu lze vylepšit zapravením vyzrálého chlévského hnoje nebo kompostu. Vhodná do teplých a chráněných středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná (minimálně do -24 °C), středně odolná vůči šedé hnilobě (Botrytis cinerea), dobře odolná vůči suchu.

PŮVOD: Německo, Bavorsko, Freising, Wissenschaftszentrum Weihenstephan für Ernährung, Landnutzung und Umwelt, vyšlechtil ji Herrmann Schimmelpfeng, je to odrůda druhu aktinidie význačná (Actinidia arguta), známá také pod jménem "Bayern Kiwi".

 
RŮST: bujný, ovíjivá liana dorůstá 4–5 m.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: oboupohlavná, částečně samosprašná odrůda, její úrodnost se zvýší v přítomnosti samčího opylovače, např. odrůdy Prince Jumbo.

 
PLODNOST: raná, vysoká, až 30 kg z jedné rostliny v plné plodnosti.

 
PLODY: středně velké (průměrně 7,6 g, délka 2,6 cm, šířka 2 cm), válcovité, podlouhlé, mírně zploštělé. Slupka je sytě zelená s červeným líčkem, hladká, tenká. Dužnina je zelená, šťavnatá, velmi aromatická a sladká s mírnou kyselinkou. Obsahuje středně až velmi mnoho vitamínu C (81–182 mg/100 g) a aktinidin s antimikrobiálními účinky.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, ve 2. polovině září. Sklízí se plně vyzrálé, tedy měkké přímo z rostliny.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu i ke zpracování (džemy, marmelády atd.).

 
STANOVIŠTĚ: slunné, před větrem chráněné stanoviště, případně polostín; ideálně jihozápadní orientace; kvalitní humózní půda s dostatkem vláhy, na kterou je kvůli mělké kořenové soustavě náročná. Kvůli citlivosti letorostů na pozdní jarní mrazy je výhodné vysadit ji k zdem či nádržím s vodou, které akumulují teplo a v noci ho vyzařují do okolí. Podobně je vhodné zapěstovat plodné větve až ve vyšší výšce.

 
ODOLNOST: odrůda je ve dřevě silně mrazuvzdorná (do -30 ℃), listové pupeny a mladé letorosty s květními pupeny jsou náchylné na pozdní jarní mrazy už pod 0 ℃, po zmrznutí je malá šance, že ten rok ještě vykvetou. Odolná vůči houbovým chorobám a plísním.