Staré odrůdy

PŮVOD: Německo, Guben an der Neiße, nalezena jako náhodný semenáč panem Droganem.

RŮST: středně bujný až bujný růst. Vytváří středně velké stromy s vyššími, kulovitými, řidšími, kulovitými korunami.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Napoleonova, Hedelfingenská.

PLODNOST: raná a pravidelná.

PLODY: středně velké (4,8-5,6 g), srdcovité, nejširší uprostřed. Slupka se nápadně leskne, je světle žluté voskovité barvy, na sluneční straně i trochu načervenalá, je pevná a dá se stáhnout. Dužina je středně tuhá, šťavnatá, sladké chuti. Pravděpodobně díky žluté barvě jsou plody mnohem méně napadány ptáky.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve 4. třešňovém týdnu, tedy v 1. polovině července. Plody už napadá vrtivka třešňová, tedy bývají červivé.

VYUŽITÍ: Vhodná k přímé konzumaci, kuchyňskému zpracování, konzervaci.

STANOVIŠTĚ: slunné, nemá speciální požadavky na půdu, ale není vhodná jen těžká jílovitá a podmáčená. Vhodná také do vyšších poloh. Celkově nenáročná odrůda.

ODOLNOST: odolná vůči mrazu v dřevě i květu, odolnější vůči monilióze, ale za přílišného vlhka praská a hnije.

PŮVOD: pravděpodobně jihovýchodní Evropa a Malá Asie.

RŮST: na Slovensku zákonem chráněný druh. V přírodě se běžně vyskytující druh hrušně už jen v nízkém počtu a na pár místech jižní hranice. Hrušeň sněžná (Pyrus nivalis) je jiný druh než hrušeň obecná. Strom dorůstá do výšky 6–10 m a šířky 5–7 m. Mladé větvičky jsou stříbřitě bílé s chloupky. Starší tmavnou do šedé až černé barvy, stejně tak i kmen. Na podzim se listí zbarví do tmavočervena, jako u ostatních druhů hrušní.

OPyLOVACÍ POMĚRY: kvete brzy na jaře velkým množstvím velkých bílých květů (v průměru 2,5–3 cm), kvůli čemuž dostala druhové jméno sněžná / nivalis. Je cizosprašná a k dosažení úrody potřebuje opylení geneticky odlišným jedincem svého druhu (Pyrus nivalis) nebo některou hrušní domácí (Pyrus communis) či hrušní planou (Pyrus pyraster) kvetoucí v podobnou dobu ve vzdálenosti do cca 60 m.

PLODNOST: v případě přítomnosti opylovače vysoká.

PLODY: malé kulovité až hruškovité, zelenožluté barvy, jemné, nakyslé chuti po uhniličení.

DOZRÁVÁNÍ: ke sklizni dozrává koncem října, konzumně až koncem listopadu, vydrží do března.

VYUŽITÍ: strom je velmi dekorativní, zejména v květu, vhodný do velkých zahrad, parků a alejí a větrolamů. Plody jsou vhodné k pálení a sušení nebo výrobě perry, tedy hruškového cideru.

STANOVIŠTĚ:slunné, je nenáročná na polohu a půdu, dobře snáší sucho, ale i těžké jílovité půdy.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -23,3 °C až -28,9 °C, odolná proti suchu, větru a zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: současné Polsko, Pruszc (německy Praust) u Gdaňsku, jako náhodný semenáč ji od 70. let 19. století začal množit německý školkař Anton Rathke, který ji pojmenoval podle své dcery.
RŮST: slabý, vytváří menší, zcela převislé, dekorativní koruny. Je vhodná také do menších zahrad.
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě, je dobrým opylovačem. Květy jsou velmi dekorativní, tmavě růžové. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení by to mohli být: Coxova reneta, Gdaňský hranáč, Golden Delicious, Grahamovo, Hetlina, Jonathan, Malinové holovouské, Matčino, Ontario, Panenské české, Parména zlatá zimní, Studniční, Vejlímek červený.
PLODNOST: raná, dost vysoká, pravidelná.
PLODY: středně velké, tupě kuželovité. Slupka je hladká, silná, lesklá, zelenožlutá až žlutá, překrytá na slunné straně červeným pruhovaným líčkem. Dužnina je bělavá, jemná, velmi šťavnatá, málo křupavá. Chuť je kyselejší až sladkokyselá, mírně kořenitá, aromatická.
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, dozrává v říjnu, vydrží do ledna.
VYUŽITÍ: vhodná na přímý konzum, kuchyňské zpracování a zejména na moštování.
STANOVIŠTĚ: slunné, není náročná na polohu ani na půdu, je vhodná i do vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, méně odolná vůči strupovitosti a padlí. jablon-elise-rathke

PŮVOD: Francie.

 
RŮST: strom roste slaběji, vytváří jehlanovitou, širokou korunu s řidšími hlavními větvemi, které směřují šikmo vzhůru; postranní větve jsou v pozdějších letech mírně převislé, plodonosné dřevo je krátké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, dobře opyluje jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Charneuská, Williamsova, Lectierova, Madame Verté, Dekanka zimní.

 
PLODNOST: nastupuje brzy a je velmi dobrá, stálá a pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (v závislosti na kvalitě půdy), tvar protáhlý, kuželovitý, nerovnoměrný až mírně hrbolatý. Slupka je hladká, zelená, po dozrání jásavě žlutá, zřídka se objeví i načervenalé líčko, drobné lenticely jsou přítomné v blízkosti stopky. Dužnina je bílá, rozplývavá, šťavnatá, chuť sladká až mírně kyselá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem srpna (sbíráme ještě tvrdé plody), konzumní zralost 8–10 dní po sklizni, skladovatelnost cca 2 týdny.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum a na výrobu kompotů. Plody snášejí přepravu dobře jen těsně po sklizni, v tvrdém stavu.

 
STANOVIŠTĚ: náročnější na stanoviště, vyžaduje nižší a střední polohy – do 400 m n. m. a živné půdy, chráněné před větry a mrazy. Vhodná především do zahrad.

 
ODOLNOST: dobrá odolnost vůči chorobám a škůdcům, netrpí strupovitostí. Mladé stromy jsou méně odolné vůči mrazům.

PŮVOD: Anglie, hrabství Norfolk, Brentmarch, vypěstoval ji jako náhodný semenáč Mr. Pace, známá byla již kolem roku 1580. Synonyma: London Pepping, Londoner Pepping, Londýnský jadrnáč, Pepinka londýnská, Prasomila Londinensis, Bastard Calvill, Calville du Haire, Calville du Roi, Citron d'Hiver, Five-Crowned Pippin, Five Crown Pippin, London Pippin, Londoner Grosse Reinette, Lounden Peppen, New London Pippin, Old London Pippin.

RŮST: středně bujný, později umírněný, vytváří ploše kulovité koruny dožívající se středního věku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavnými květy, je dobrým opylovačem. Kvete středně brzy, dlouho. Vhodní opylovači např.: Braeburn, Golden Delicious, Hvězdnatá reneta, Kalvil bílý zimní, Kalvil červený podzimní, Kandil Sinap, Krasokvět žlutý, Lucemburská reneta, Parména zlatá zimní, Šampaňská reneta, Švýcarské oranžové, Spartan, Topaz, Vilémovo atd.

PLODNOST: časná, vysoká, pravidelnější.

PLODY: jsou středně velké (průměrně 150 g), ploše kulovité, kalvilovité s 5 výraznými hranami. Slupka je jemná, hladká, lesklá, polomastná, zelenožlutá až žlutá, až z poloviny překrytá červeným rozmytým líčkem, zejména v horní polovině plodu s tmavšími tečkami a bílými pihami. Dužnina je pevná, tuhá, později křehká, nažloutlá, šťavnatá, na vzduchu nehnědne. Chuť je velmi dobrá až výborná, sladkokyselá, oříškově kořenitá, aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. polovině října, konzumně dozrává v listopadu až prosinci, vydrží do března či dubna. Dobře snáší přepravu a dobře se skladuje.

VYUŽITÍ: plody zejména k přímému konzumu jako výborná stolní odrůda, ale i k pečení, při kterém si dobře zachovává tvar či k výrobě pěkně žluté výživy.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, otevřené, vzdušné, ale chráněné před silným větrem. Je náročná i na půdu, vyžaduje úrodnou, hlubokou, vlhčí, ale ne mokrou. Vhodná zejména do teplých či chráněných středně teplých poloh.

ODOLNOST: je méně mrazuodolná ve dřevě, dobře mrazuodolná v květu. Je velmi málo odolná vůči strupovitosti ve vlhkém ovzduší, málo odolná vůči rakovině v mokré půdě či padlí v suchu.

PŮVOD: Belgie, zač. 19. stol.

 
RŮST: bujný růst, vytváří kulovitou, poměrně hustou korunu. Plodí ve shlucích po 3–12 ks.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná; dobrý opylovač pro jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Williamsova.

 
PLODNOST: poměrně raná (6.–8. rok), stálá, středně vysoká.

 
PLODY: středně velké až velké (hmotnost 100–120 až 200–250 g). Povrch větších plodů je nepravidelný, zhrbolený až hranatý. Slupka drsná i hladká, málo lesklá, světle zelená, později žlutá a na slunečné straně zlatě žlutá a někdy načervenalá, po celém povrchu pokrytá nápadnými lenticelami, někdy i rzivými skvrnami/pruhy. Dužnina je žlutá, jemná, hustá, šťavnatá, máslovitá, chuťově kyselkavě sladká, v jižních oblastech sladší, příjemně kořenná, rozplývavá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem října, konzumní zralost: ovoce z jižních oblastí v prosinci, ostatní později.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, moštování, sušení, výroba destilátu a džemů; skladovatelnost bez ztráty chuti do února.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda vyžaduje teplé, chráněné stanoviště a kvalitní, živnou půdu. V chladných oblastech roste, ale plody nedozrávají, praskají, mají řepovitou chuť.

 
ODOLNOST: odrůda středně odolná vůči mrazu a houbovým chorobám. V nevhodných podmínkách náchylná ke strupovitosti.

"Středně silný růst. Habitus je vzpřímený, široký. Kvete velkými, jemně růžovými květy (v květnu až červnu). Listy jsou tmavě zelené, na spodní straně stříbřitě plstnaté. Plodnost raná. Velký až velmi velký plod jablkového tvaru a žluté barvy. Dužnina je tvrdší, pevná, krémově žlutá, šťavnatá, vonná. Chuť výrazná, aromatická. Plody obsahují vysoký obsah pektinu, vitamínu C a dalších zdraví prospěšných látek. V syrovém stavu jsou hůře stravitelné, trpké; doporučuje se tepelné zpracování: výroba džemů, pyré, kompotů, dále sušení, moštování. Plody odpuzují mole.
Skladování na chladném a větraném místě přibližně do dubna. Sklizeň od poloviny října, postupné dozrávání (listopad), skladovatelnost do jara. Chráněné slunné stanoviště, teplejší polohy. Půda vlhká, hlinitá – hlinitopísčitá, dostatečně zásobená živinami. Výchovný řez k vypěstování dostatečně pevných kosterních větví a později prosvětlovací řez (koncem zimy). Mrazuvzdorná, odolná odrůda, vhodná pro ekologické pěstování. Samosprašná."

PŮVOD: Německo, Grevenbroich, Porýní, vyšlechtil ji v roce 1878 Dietrich Uhlhorn mladší jako křížence mezi Ananasovou renetou a Purpurovým agátovým a pojmenoval ji po svém tchánovi, soudním radovi Vinzenzu von Zuccalmagliovi.

 
RŮST: v mládí střední, později slabší, méně intenzivní, koruna zpočátku široká, později vysoká kulovitá, hustší.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Baumannova reneta, Berlepschova reneta, Boikovo, Coxova reneta, Coxova reneta, James Grieve, Croncelské, Landsberská reneta, Oldenburgovo, Parména zlatá zimní, Ušlechtilé žluté, Železné.

 
PLODNOST: velmi raná, velmi vysoká, v plné plodnosti střídavá.

 
PLODY: menší až středně velké, vejcovité až kulovité, velikostně i tvarově nevyrovnané. Slupka je zelenkavě citronově žlutá, na slunečné straně s červeno-oranžovým nádechem, s červenohnědými lenticelami. Dužnina je jemná, hustá, šťavnatá, mírně vonná, chuť sladce nakyslá, vyvážená, příjemně kořenitá, osvěžující, velmi dobrá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v říjnu, konzumní zralost v listopadu až začátkem prosince, skladovatelnost do února až března. Nepadají předčasně působením větru. Při skladování nezvadá, může však moučnatět.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, sušení, moštování a skladování. Na vzduchu nehnědne. Plody jsou odolné vůči otlačení a vhodné pro transport.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, půdy živné, vlhké, středně těžké, ne však zamokřené. V suchých půdách jsou plody jen velmi malé. Vhodná pro teplé polohy, chráněné před větrem a silnými mrazy.

 
ODOLNOST: dobře odolná vůči škůdcům, ve dřevě často namrzá, středně odolná vůči strupovitosti a padlí, v mokrých půdách trpí rakovinou.

PŮVOD: Francie, konec 19. stol.

 
RŮST: střední růst, vytváří jehlanovitou/kuželovitou korunu. Listy se na podzim v horní části koruny zbarvují do červena, ve spodní dožluta.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: obecně dobrý opylovač. Vhodní opylovači: Avranšská, Clappova máslovka, Hardyho, Drouardova.

 
PLODNOST: pozdější, pravidelná, středně vysoká.

 
PLODY: velké, baňaté, směrem ke stopce zúžené, na povrchu nerovné, ploše zhrbolené. Slupka je hladká, spíše matná, světle žlutozelená, pokrytá velmi jemnými hnědými tečkami. Dužnina je bělavá, později nažloutlá, jemná, v okolí jádřince zrnitá, šťavnatá, chuťově sladká až sladkokyselá, kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v říjnu, konzumní zralost v listopadu až lednu, skladovatelnost do ledna.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, výroba destilátu, moštování, sušení.

 
STANOVIŠTĚ: teplé, chráněné polohy a úrodné půdy.

 
ODOLNOST: střední odolnost vůči mrazu, netrpí strupovitostí ani moniliózou.

PŮVOD: druh pochází z oblastí sousedících s Černým mořem, od Albánie přes Kavkaz až po Turecko a Írán. Od středověku se pěstuje jako okrasný druh pro své neopadavé listy, do Evropy byl přivezen v r. 1546. Přestože se listy podobá vavřínu pravému, není s ním příbuzný, ale s dalšími druhy rodu Prunus, jako jsou třešeň, višeň či švestka. Samotný kultivar Rotundifolia je velmi známý a široce používaný kultivar, který v roce 1865 uvedla školkařská firma Billard & Barre ve Fontenay-aux-Roses ve Francii. Byl vyselektován a pojmenován pro svůj zaoblenější tvar listů.

RŮST: středně bujný. Je to stálezelený keř nebo nízký strom dorůstající do výšky 4–8 m a šířky 2,5–4 m, s tmavě hnědou až černou borkou. Velmi dobře snáší řez na živý plot. Listy jsou velmi dekorativní – tmavě zelené, lesklé, podlouhlé, vejčité, dlouhé 10 až 17 cm a široké 6–8 cm.

POMĚRY OPYLOVÁNÍ: cizosprašný, opylovaný hmyzem, kvete v dubnu až květnu silně vonícími květy. K dosažení plodů potřebujete jinou odrůdu nebo semenáč bobkovišně lékařské v blízkosti do cca 100 m.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: drobné, kulovité až vejcovité lesklé černé peckovice o průměru asi 8–15 mm s jednou velkou peckou, uspořádané v přímých hroznech. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: především jako dekorativní živý plot, který velmi dobře snáší řez i zastínění. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé syrové i tepelně upravené, přestože celá rostlina obsahuje jedovatý kyanovodík, který jí dodává charakteristickou chuť a vůni hořkých mandlí, zde se však koncentruje zejména v listech a jádrech pecek, které se nekonzumují. Pokud jsou plody hořké, jejich konzumace se nedoporučuje. Čerstvé listy mají protikřečové a uklidňující účinky, používaly se k léčbě kašle včetně černého kašle, astmatu a nechutenství, ale nedoporučujeme je používat v domácích podmínkách bez lékařského dohledu. Studený výluh z listů se používal k výplachům očí při infekcích. Voda destilovaná z listů se využívá v parfumerii a z listů lze získat zelené barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín až hustý stín pod stromy. Upřednostňuje dobře odvodněnou, vlhkou, hlinitou půdu, ale dobře snáší i těžkou jílovitou či mírně vápenitou půdu. Vhodný do teplých a mírně teplých chráněných poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný přibližně do −15 °C. Snáší širokou škálu půd i silnější zastínění. Z chorob a škůdců se mohou vyskytnout: děrovitost listů a bakteriální skvrnitost listů způsobená padlím, bakteriální spála a hniloba kořenů.

Foto zdroj: manfredrichter, Hans, ulleo (pixabay.com)

PŮVOD: Belgie, Mons, vypěstoval ji někdy v letech 1750–1760 v zahradě svého letního sídla církevní hodnostář Hardenpont.

RŮST: v mládí bujný, později středně silný růst. Vytváří jehlanovitou, řidší korunu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete pozdě, je dobrým opylovačem pro jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Boscova fláše, Blumenbachova máslovka, Charneuská, Madame Verté, Hardyho máslovka, Clappova máslovka, Pařížanka, Williamsova, Trévouxská.

PLODNOST: pozdější, středně vysoká.

PLODY: velké, hrbolaté. Slupka je hrubá, nejprve světle zelená, později žlutá, s četnými rzivými lenticelami, někdy s načervenalým líčkem. Dužnina je bělavá, máslovitá, velmi jemná, sladkokyselá, příjemně kořenná.

DOZRÁVÁNÍ: sběr v říjnu, konzumně dozrávají v listopadu až prosinci, skladovatelné jsou do února.

VYUŽITÍ: zejména přímý konzum a na výrobu moštů, kompotů, destilátů a k sušení.

STANOVIŠTĚ: nižší a střední polohy, teplé a chráněné stanoviště; kypré, úrodné, hluboké půdy. V suchých půdách plody předčasně opadávají, v nevhodných podmínkách (ve studených půdách) plody trpí kaménčitostí.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná v dřevě, v mládí málo, méně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči strupovitosti, více vůči monilióze.

PŮVOD: Francie, Rouen, vyšlechtěna školkařem Boisbunnelem jako semenáč neznámého původu kolem roku 1860 a schválena Francouzskou pomologickou společností, pojmenována po francouzském pomologovi Olivierovi de Serres. Synonyma: Sereska, Serreská, Serreská bergamotka, Bergamotka Serreská, Olivierka.

 
RŮST: středně bujný, vzpřímený, vždy bujnější než Crassanská, na kterou se v mnohém podobá. Vytváří široké, jehlanovité koruny s pravidelně rozloženými kosterními větvemi a množstvím krátkého plodonosného obrostu.

 
OPYLOVACÍ PODMÍNKY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Angoulemská, Blumenbachova, Dekanka Robertova, Esperenova máslovka, Guyotova, Lectierova, Madame Verté, Napoleonova máslovka, Trévouxská, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, středně vysoká až vyšší, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až menší (80-200 g a více), tvarově nepravidelné, kulaté, soudkovité až hruškovité, hladké, nezhrublé. Slupka je silná, jen mírně lesklá, při sklizni zelená, v konzumní zralosti zelenožlutá s hnědavým líčkem na sluneční straně, s množstvím velkých, rezavých lenticel a často s rezí zejména u kalichu a stopky. Dužnina je nažloutlá, u zastíněných plodů až nazelenalá, jemná, rozplývavá, kolem jadřince i zrnitá, šťavnatá. Chuť je velmi dobrá, sladkokysele, jemně kořeněná, aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň až koncem října, při opadu listí, předčasně obrané plody vadnou a nedozrávají. Konzumně dozrává v lednu, zrání prozrazuje nejen žloutnutí plodů, ale i příjemná vůně. Při dobrém, chladném uskladnění vydrží až do března.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci a výrobě destilátů, ale i džemů a povidel, kompotů, moštů, výživ nebo na pečení. Po sklizni i před konzumním zráním velmi dobře snáší přepravu. Má nízkou tendenci ke zraňování, střední k hnědnutí dužiny, vyšší ke kamenitosti dužiny v nevhodných polohách a půdách. Skladuje se dobře, pokud nebyla utržena předčasně, vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné s teplou, propustnou, humózní půdou s dostatečnou půdní vlhkostí, proto je vhodná do teplých, vinařských oblastí a na slunné, teplé svahy pahorkatin, k jižním stěnám a stavbám.

 
ODOLNOST: je středně až silně mrazuodolná ve dřevě, méně v květu. Je středně až více odolná proti strupovitosti, odolná proti monilióze.

PŮVOD: Itálie, Florencie, vyšlechtil ji Alessandro Morettini jako křížence odrůd Williamsova x Coscia z křížení v roce 1930. Po testování byla na trh uvedena v roce 1951. Synonyma: Santa Maria Morettini. 

RŮST: v mládí bujný, bujnější než u Williamsovy, po vstupu do plodnosti střední až umírněný. Tvoří středně velkou, jehlancovitou korunu, která je později rozložitější.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašná, hmyzem opylována, je dobrým opylovačem jiných odrůd. Rozkvétá středně raně. Vhodní opylovači např.: Boscova lahvice, Williamsova, Crassanská, Angoulemská, Giffardova máslovka, Hardyho máslovka, Monchallardova atd. V případě nepříznivých podmínek během kvetení umí vytvořit i partenokarpické, bezsemenné plody bez opylení. 

PLODNOST: velmi raná a velmi vysoká. Průměrně 8-10 t/ha.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 150-155 g, či dokonce 260 g), kuželovitého až hruškovitého tvaru. Slupka je hladká, jemná, žlutozelená, později žlutá, s červenavým líčkem na slunečné straně a velmi malými, nevýraznými, nahnědlými lenticelami. Dužnina je smetanově bílá, dosti tuhá, jemnozrnná, šťavnatá, po rozkrojení jen málo hnědne. Chuť je sladká, výrazná, jemně aromatická, velmi dobrá.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v polovině srpna, konzumně dozrává po 7-10 dnech skladování v chladu. Konzumně zralé plody se snadno otlačí, přezrálé zahnívají.

VYUŽITÍ: je to výborná stolní hruška určená k přímému konzumu, ale i ke všestrannému zpracování na kompoty, výživy, džemy a povidla, mošty, destiláty či k sušení a pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné s úrodnou, hlubokou, dostatečně vlhkou půdou. Je vhodná zejména do teplých poloh. Vyhýbat se mrazovým kotlinám.

ODOLNOST: je méně mrazuvzdorná ve dřevě, středně mrazuvzdorná v květu. Je dobře odolná vůči strupovitosti.

PŮVOD: pravděpodobně z Anglie z pol. 18. století.

 
RŮST: bujný, vytváří velkou, jehlancovitou korunu, později je široce kulovitá. Má výrazně tmavozelené listy kontrastující se světle zelenými řapíky.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, sama je špatným opylovačem, kvete středně brzy. Vhodní opylovači: Avranšská, Hardyho máslovka, Kozačka štutgartská, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, hojna, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (až 10 cm dlouhé), protáhlé, lahvicovitého tvaru, někdy i křivé. Slupka je hladká, lesklá, světle zelená až žlutozelená, na sluneční straně s karmínově červeným líčkem, z horších poloh může být trpká. Dužnina je bílá, jemná, velmi šťavnatá, rozplývavá. Chuť je sladkokyselkavá až sladká, jemně vínově kořenitá, velmi příjemná.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň kolem poloviny srpna nebo i dříve ještě v tvrdé, světle zelené zralosti, konzumní zralost za 1-2 týdny, nevydrží dlouho, výjimečně do začátku září.

 
VYUŽITÍ: pro přímý konzum, sušení, moštování, pečení, výrobu kompotů, džemů a povidel nebo destilátů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Upřednostňuje hluboké, výživné půdy, dostatečně vlhké, ale dobře odvodněné půdy; uspokojí se i s horšími půdami, pokud nejsou příliš mokré a studené. Je vhodná do větších zahrad a sadů nebo i do alejí s dostatečně vysoko vyvázanou korunou. Je vhodná do teplých a středně teplých oblastí; v chladnějších sice dobře roste, ale plody nedosahují dobré kvality.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevě i květu. Odolná vůči nemocem, jen v nevhodných polohách a při zahuštění koruny může trpět strupovitostí. Udržujeme vzdušnou korunu a sázíme ji na vzdušné, otevřené lokality.

PŮVOD: Dánsko, vypěstoval ji jako náhodný semenáč Hardesvogt Tillisch v Bjerre nedaleko Horsensu okolo roku 1866. Rozšířil ji zahradnický závod E. Mathiesena v Olstyke.

RŮST: středně bujný, vytváří středně velké, kulovité koruny. Dobře snáší přísnější řez a vytváří kratší plodonosný obrost.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy až středně brzy, středně dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače např.: Coxova reneta, Croncelské, James Grieve, Laxton's Superb, McIntosh, Priesvitné letné, Richardovo, Ušľachtilé žlté.

PLODNOST: raná až středně raná, vysoká, střídavá.

PLODY: jsou velké (průměrně 190 g, ale i až 700 g), ploše kulovité, žebernaté obvykle s 5 žebry, nesouměrné, tvarově méně pravidelné. Slupka je lesklá až mastná, jemná, zelenožlutá až slámově žlutá, někdy s malým zlatožlutým až načervenalým líčkem a s drobnými hnědými lenticelami. Dužnina je jemná, hustá, křehká, šťavnatá. Chuť je výborná, sladkokyselá, mírně kořenitá, aromatická, velmi podobná chuti Kalvilu bílého zimního.

DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem srpna až v září, konzumně dozrává v září a vydrží do listopadu. Na větrných lokalitách může předčasně opadávat. Při skladování nezvadá, ale z příliš přehnojených lokalit mohou zejména větší plody hnít.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale i ke kuchyňskému zpracování na pečení či výrobu přesnídávek.

STANOVIŠTĚ: slunné, půdy i méně kvalitní, ale s dostatkem vláhy a vápníku. Snese i vyšší polohy, ale před větrem chráněné, i lokality, které jsou pro Kalvil bílý zimní příliš chladné. Vhodná především do zahrad.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu. V nevhodných polohách je náchylnější k padlí a strupovitosti, v těžké půdě k rakovině.

PŮVOD: střední, západní a jižní Evropa, Ukrajina, Rusko, severní Turecko.
V Česku a na Slovensku zejména v teplejších oblastech, na slunných stanovištích v teplomilných doubravách, lesostepích, pastvinách, na bazických až mírně kyselých horninách.

RŮST: variabilní, ale převážně bujný. Je to dlouhověký strom vysoký 10–20 m a široký kolem 10–12 m, někdy jen keř. Listy má celistvé, s dlouhými řapíky, kulaté až vejčité, většinou lysé, na okraji jemně pilovité až celokrajné. Dožívá se až 300 let.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy. Kvete v průběhu dubna a května.

PLODNOST: většinou pozdější, vysoká a variabilně pravidelná. 

PLODY: malé (1,5–3 cm), kulovité až široce kulovité, převážně žluté v plné zralosti. Chuť je variabilní, v zelené zralosti převážně trpká, po zhniličení příjemnější, často sladkokyselá až sladká.

DOZRÁVÁNÍ: variabilní u jednotlivých stromů, od srpna do října. 

VYUŽITÍ: strom je dekorativní, mohutný a dlouhověký, krajinotvorný, vhodný do volné krajiny, pastvin jako solitéra či ve skupině, do mezí, větrolamů, alejí a stromových řad, ale také do včelnic, parků či městské zeleně. Kulinární využití: Plody jsou zejména po uhniličení vhodné na výrobu moštů, perry, destilátů či džemů. Semena se používají k vypěstování bujněji rostoucích, dlouhověkých podnoží pro kulturní odrůdy hrušní. 

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dobře odvodněnou, dostatečně vlhkou hlinitou půdu, ale zvládá širší spektrum půd, včetně jílovitých. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě a variabilně v květu. Po zakořenění je dobře odolná proti suchu. Dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: pravděpodobně Turecko, kde se nazývá Misk Armudi.

 
RŮST: zdravý růst, vytváří nejprve přímé a štíhlé koruny, později se pod vahou plodů rozkládají.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: neověřené, kvete brzy, ale květy jsou dobře mrazuvzdorné a je jich mnoho.

 
PLODNOST: raná, pravidelná, stálá.

 
PLODY: malé (40–75 g), s vejcovitým, mírně baňatým tvarem; stopka je oproti ostatním muškatelkám silnější a kratší. Slupka je hladká, mírně hrbolatá, poněkud drsná, málo lesklá, barva slupky nazelenalá a na slunné straně temně načervenalá, celá pokrytá drobnými lenticelami. Dužnina je bílá až nažloutlá, velmi šťavnatá, jemná, /b>máslovité konzistence, někdy zrnitá. Chuť a vůně velmi dobrá, muškátově aromatická, sladká.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklízí se začátkem srpna, ještě zelená, za 3–5 dní plody zežloutnou a změknou.

 
VYUŽITÍ: pro své jemně šťavnaté, sladké a muškátově aromatické plody je vyhledávanou stolní hruškou a využívá se také na výrobu džemů a marmelád, moštování a sušení. V nezralém stavu plody dobře snášejí přepravu, zralé vydrží jen pár dní.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda nenáročná na půdu, snáší i vyšší polohy.

 
ODOLNOST: dobře odolná vůči chorobám, vysoce odolná vůči mrazu, v nevhodných, příliš vlhkých podmínkách náchylná ke strupovitosti, která se ale projevuje jen na listech.

PŮVOD: Maďarsko+Německo, Franz Späth z berlínské škólky L. Späth v r. 1870 vybral perspektivní náhodný semenáč v Kadoszbegu v Maďarsku a o čtyři roky později jej uvedl na trh pod jménem své manželky Anny Späth.
RŮST: středně bujný, zdravý, tvoří řídké, rozložité koruny
OPyLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem.
PLODNOST: raná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.
PLODY: středně velké až velké (průměrně 55 g), kulaté až široce elipsovité, srůstovou jizvou rozdělené na dvě nestejné poloviny. Slupka je tuhá, pevná, purpurově červená až modravě červená, po celém plodu jsou roztroušené tečky, přecházející někdy v čárky. Dužnina je svěží žlutozelená až zlatožlutá, pevná, velmi šťavnatá a oddělitelná od pecky v závislosti na poloze a stupni vyzrání v daném roce. Chuť je někdy výborná, jindy mdlá; po teplém létě v kvalitní půdě je sladká, vyvážená, jemně pikantní a aromatická.
DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, koncem září, začátkem října.
VYUŽITÍ: vhodná k přímé konzumaci i na výrobu kompotů či džemů a povidel.
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Preferuje výživnou půdu. Je vhodná do teplých a středně teplých, chráněných poloh.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, tolerantní vůči šarce, projevuje se u ní jen na listech a v minimální míře na plodech. Vůči monilióze plodů je středně citlivá a nejvíce je náchylná k červené skvrnitosti listů slivoní.

PŮVOD: Německo, buď v roce 1850 nebo 1872 nalezená jako náhodný semenáč, zřejmě v Hohenheimu.

 
RŮST: střední až bujný růst, vytváří vysokou kulovitou až převislou korunu. Raší pozdě.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvetení velmi pozdní, až ve druhé polovině května. Vhodní opylovači: Banánové zimní, Granny Smith, Charlamowski, Šampaňská reneta.

 
PLODNOST: raná, pravidelná, ale střídavě vysoká.

 
PLODY: malé až středně velké (průměrně 90 g), kulovité až ploše kulovité. Slupka je jemná, hladká až lesklá, světle žlutá až slámově žlutá, jakoby vosková, ve stínu zelenavá, na slunné straně žlutější nebo červeně mramorovaná, s množstvím hnědých teček. Dužnina je bílá, měkká, jemná a šťavnatá. Chuť je ostře kyselá, méně sladká, bez kořenitosti, jemně trpká.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, dozrává v říjnu, vydrží do listopadu.

 
VYUŽITÍ: zejména na moštování, výrobu cideru či pečení a jiné kuchyňské zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, jinak je velmi nenáročná na polohu, snese i horší půdy, i mrazové kotliny i vyšší polohy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, v květu uniká pozdním jarním mrazům, silně odolná proti strupovitosti, padlí i proti rakovině.

PŮVOD: Španělsko, pohoří Sierra Morena, odkud byla převezena do Ostheimu v Německu na začátku 18. století.

RŮST: bujný, hustý, ale nevadí to plodům ani plodnosti, tvoří úhledné, kulovité až převislé koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pozdě kvetoucí, cizosprašná.

PLODNOST: středně vysoká.

PLODY: středně velké, kulovité, od stopky k temeni mírně zploštělé, lesklé, tmavě červené až hnědé. Dužina je řídká, rosolovitá, tmavě červená, velmi šťavnatá, barvící, s příjemně sladkokyselou chutí s výraznou višňovou příchutí.

DOZRÁVÁNÍ: v polovině července.

VYUŽITÍ: na přímou konzumaci, pečení, sušení, výrobu kompotů, džemů, sirupů, destilátů či likérů.

STANOVIŠTĚ: nenáročná na teplo, vhodná i do vyšších poloh, toleruje vlhčí půdy, na suchých bývají drobnější plody.

ODOLNOST: silně mrazuodolná, odolná proti praskání plodů, středně odolná vůči monilióze, vrtule třešňová ji napadá.

"PŮVOD: Francie, Rouen, vznikla jako semenáč Hardenpontovy máslovky z roku 1852 ve školkách Boisbunnelových. V r. 1867 byla uvedena na trh se jménem prezidenta A. Masa v Bourg en Bresse. Synonyma: President Mass, Mas, Masova, Président Mas, Präsident Mas.

RŮST: zpočátku bujný až středně bujný a později slabší, vytváří pyramidální, středně velké, hojně rozvětvené koruny s krátkým plodonosným dřevem.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení by to mohly být: Anglická bergamotka, Angoulemská, Avranšská, Drouardova, Hardyho máslovka, Hohensaatenská, Koporečka, Mechelenská, Pstružka, Salisburyova, Williamsova červená.

PLODNOST: pozdější, středně vysoká, většinou pravidelná.

PLODY: jsou velké (průměrně 250 g), pravidelné, typicky hruškovitého či vejčitě baňatého tvaru, hladké. Slupka je tuhá, hrubá, nelesklá, zpočátku šedozelená, při sklizni světle zelená, při konzumu zelenožlutá, jen někdy s nepatrným červenavým líčkem, posetá rzivými tečkami, na některých plodech s rzivými skvrnami, zejména u kalicha a stopky. Dužnina je žlutobílá, rozplývavá, šťavnatá, jemná, v okolí jádřince zrnitá. Chuť je výborná, lehce kořenitá, příjemně voňavá, pikantně sladkokyselá.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. polovině října, konzumně dozrává v polovině listopadu, uskladněná vydrží do poloviny prosince. Dobře snáší přepravu ve sklizňové i konzumní zralosti. Konzumní zralost prozradí nejen změna barvy, ale i příjemná vůně.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a výrobě kompotů, džemů a povidel, ale i k sušení, moštování, pečení, výrobě destilátů a výživ. Dobře se skladuje, má nepatrný sklon k otlačení, malý k hnědnutí dužniny a ke kaménkovitosti.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem, jinak plody opadávají, ale ne uzavřené kvůli strupovitosti. Vyžaduje dobré, propustné, dostatečně vlhké, výživné a teplé půdy. Ve studených nebo příliš těžkých jílovitých či kamenitých, písčitých a suchých půdách nejenže plody nemají pravou chuť, ale stromy nerostou, často trpí chlorózou a špatně rodí. Vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě, v mládí méně, středně mrazuvzdorná v květu, středně odolná vůči strupovitosti, méně vůči spálení plodů, v nevhodných polohách někdy trpí chlorózou listů."

PŮVOD: neznámý, asi Francie, stará odrůda nejpozději z počátku 19. století. U nás se nazývá také Štěpové.

 
RŮST: zdravý a silný, vytváří vysokou, široce kulovitou korunu.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě, květy jsou mrazuvzdorné.

 
PLODNOST: vysoká, tvoří mnoho plodonosných větviček.

 
PLODY: středně velké, kuželovité. Slupka je silná, hladká až mastná, žlutá, s četnými rzivými lenticelami, na slunečné straně zlatožlutá. Dužnina je nažloutlá, dosti jemná a šťavnatá, chuť kořenitá, sladce nakyslá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v první polovině září, konzumní zralost od konce září, skladovatelnost do ledna. Podobně jako Riznerovo má velmi dlouhou konzumní dobu na to, že se sklízí již v září jako letní odrůda.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu, sušení, zpracování. Dobře snáší přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, snese i drsnější, vyšší polohy a horší, mělčí, méně úrodné půdy. Je vhodná do otevřených i uzavřených zahrad, na pole, do alejí. Jen v příliš suchých polohách má drobné plody.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, málo náchylná k chorobám.

PŮVOD: Itálie, Torriana v okrese Barge v provincii Cuneo, nalezený náhodný semenáč. Na konci 19. století se její produkce vyvážela do Německa, Anglie a dokonce i do Egypta. Synonyma a cizí názvy: Grigia di Torriana, Gris Torriana, Gris'd Toriana.

RŮST: umírněný až středně bujný.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete brzy až středně brzy.

PLODNOST: středně vysoká.

PLODY: středně velké, mírně zploštělé. Slupka je žlutozelená, pokrytá charakteristickou rdzí. Je to tzv. kožovka. Dužnina je pevná, světle krémová. Chuť je plná, sladká, mírně nakyslá, s příchutí amaretta.

DOZRÁVÁNÍ: sběr ve druhé polovině října, konzumně dozrává během listopadu, skladovatelná je do března.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a pečení, případně sušení. Je to královna jablek na pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s hlubokou, výživnou půdou. Vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně až dobře mrazuvzdorná, silněji odolná vůči strupovitosti, hořké skvrnitosti a vůči mšici vlnatce krvavé.

PŮVOD: Kanada, Ottawa, na výzkumné stanici Dominion Station v 1. polovině 20. století vyšlechtěn jako druhá generace křížení odrůdy Mabel s planým beztrnným angreštem druhu Grossularia hirtella.
RŮST: bujný. Výhony jsou bez trnů, dorůstá do výšky asi 150 cm.
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný.
PLODNOST: středně vysoká.
PLODY: středně velké, oválné, bordó, s hrubší slupkou, se sladkokyselou až kyselejší, aromatickou chutí.
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v první polovině srpna.
VYUŽITÍ: zejména na zpracování na želé, džemy, kompoty, do koláčů, ale i k přímému konzumu.
STANOVIŠTĚ: před větrem chráněné, slunné stanoviště až polostín a humózní, propustné, ale dostatečně vlhké půdy bohaté na živiny. Nenáročná odrůda vhodná do všech poloh. V zatravnění rostlina strádá, potřebuje zálivku během suchého letního období a vyžaduje okopávku nebo mulčování.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný, vysoce odolný vůči rzi vejmutovkové (Cronartium ribicola), částečně odolný vůči americkému padlí angreštu (Sphaerotheca mors uvae), odolný vůči antraknóze. egres-spinefree