Staré odrody

PŮVOD: Německo, Dessau-Dallnau, našel ji v r. 1930 učitel Ganzer na své zahradě jako náhodný semenáč a v r. 1934 ji Heimann uvedl na trh v Blankenburg/Harz. Po něm má i svá alternativní jména Heimanns Konservenweichsel či Heimanns 23.

RŮST: středně silný, vzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, kvete středně časně až pozdě, je dobrým opylovačem.

PLODNOST: časná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 6,3 g), v mládí nebo po zmlazení až velmi velké, kulovité. Slupka je tenká, pevná, lesklá, tmavě červená či hnědočervená, je to typ kyselka. Dužina je tmavě červená se světlejšími žilkami, měkká až středně tuhá, (středně) šťavnatá, šťáva je tmavě červená, silně barví. Chuť je kyselá až kyselkavá, dobře aromatická, dobrá, typicky višňová. Pecka se dobře odděluje od dužiny. Po oddělení stopky od plodu z něj nevytéká šťáva.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 6.-7. třešňovém týdnu, tedy ve 2. polovině července, asi týden před Morelou pozdní. Plody vydrží dlouho na stromě. Jsou středně vhodné pro přepravu a skladování.

VYUŽITÍ: zejména na výrobu kompotů a další zpracování na džemy, sirupy a sušení, méně vhodná pro přímý konzum.

STANOVIŠTĚ: slunné, je nenáročná na stanoviště, ačkoli nejlépe se jí daří v teplejších oblastech s hlinitou až hlinitopísčitou půdou s dostatkem vláhy. Je vhodná i do vyšších oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně až silně mrazuvzdorná v květu. Je silně odolná vůči praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů a středně odolná vůči monilióze. Je náchylnější na skvrnitost listů třešní a višní (Blumeriella jaapii) a vůči bakteriální spále (Pseudomonas syringae pv. morsprunorum).

PŮVOD: Německo, Rottum v Horním Švábsku, v r. 1903 ji objevil Jakob Fischer na okraji lesa v bezprostřední blízkosti svého pozemku jako náhodný semenáč s velkými listy. V roce 1912 tento strom poprvé přinesl ovoce a v roce 1914 byla některá z těchto jablek prezentována odborníkům z Württemberského zahradnického svazu ve Stuttgartu a následně byla po svém objeviteli pojmenována Jakob Fischer.
RŮST: bujný, zdravý, tvoří rovné kmeny, používá se i jako kmenotvorná odrůda. Vytváří velké, široce pyramidální koruny, časem převisající pod vahou úrod.
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy a dlouho, ale je špatným opylovačem pro jiné odrůdy (triploid). Vhodní opylovači: Alkmene, Berlepschova reneta, James Grieve Red, Parména zlatá zimní.
PLODNOST: raná, vysoká a pravidelná.
PLODY: velké až velmi velké (až 500 g), ploše kulovité, nepravidelné. Slupka je světle žlutá, překrytá svítivě červeným výrazným pruhovaným či mramorovaným líčkem na velké části plodu, často modrofialově ojíněná. Dužnina je zelenobílá, měkká, šťavnatá, aromatická, na vzduchu rychle hnědne. Chuť je sladká, ovocná, jemně nakyslá.
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem srpna až začátkem září, konzumně dozrávají přímo při sklizni, plody vydrží asi 3–4 týdny, rychle moučnatí.
VYUŽITÍ: k přímému konzumu i na pečení, výrobu moštů, kompotů či výživ.
STANOVIŠTĚ: slunné. Je nenáročná na stanoviště a půdu, nevyhovuje jí jen těžká, jílovitá půda a lokality s pozdními jarními mrazy. Vhodná i do vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě, dobře odolná proti strupovitosti a padlí, středně odolná proti rakovině.

PŮVOD: Slovensko, Naháč, stará odrůda poprvé popsaná knězem Jurajom Fándlym v jeho díle Pilní domajší a polní hospodář v roce 1792 jako: "ščepi, které ňikda ňebudu kvitnuť, a predca budou mít viborného jablka". Strom této odrůdy se dochoval do druhé poloviny 20. století v Naháči při potoku, odkud zobral vrúble učitel v místní škole Alojz Kaššák a zaštepil jimi plánku rastúcu v zahradě této školy cca. v roce 1957. V roce 2002 byl tento strom vyhlásený za chráněn strom. Kromě toho byly později vysadené další 2 stromy této odrůdy na dvor a do zahrady fary, kde Juraj Fándly kdysi působil.

RŮST: středně bujný až umírněný, ve vyšším věku tvoří převislé koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tvoří partenokarpické plody bez opylení. Kvete středně brzy, květy nemají korunní lupínky ani tyčinky, ale mají znásobené kališní lístky a pestíky. nejsou atraktivní ani pro opylovače.

PLODNOST: pozdější, vysoká, pravidelná.

PLODY: tvarově i velikostně nevyrovnané, ale spíše větší (7-8 cm) a kulovité až spološteno kulovité, často nesouměrné. Slupka je žlutozelená až žlutá, v plné zralosti na osluněné straně překrytá červeným líčkem, jemně hořká až trpká. Dužnina je bílá, méně šťavnatá, jemně aromatická, se širokým a velmi hlubokým kalichem s dužnatými zvyškami kalíšnych lístků a s jádřincem s prázdnymi puzdrami bez jader. Chuť dužniny je sladkokyselá, méně výrazná. 

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň začátkem září, uskladněné vydrží do poloviny října.

VYUŽITÍ: strom je botanickou raritou a kulturním dědictvím, plody jsou vhodné zejména na zpracování, například na pečení, výrobu přesnídávek, džemů, povidel či cideru nebo na sušení. Méně vhodná na moštování či přímý konzumaci.

STANOVIŠTĚ: sluneční, zdá se, že není velmi náročná na půdu. Vhodná do teplých, středně teplých a zřejmě i chladnějších poloh.

ODOLNOST: zdá se dobře mrazuvzdorná v dřevě i květu. Obvykle netrpí trpět chorobami.

PŮVOD: Japonsko, Pyrus pyrifolia, 1927, kříženec odrůd Amanogawa × Imamuraaki, podle novějšího výzkumu je druhým rodičem zřejmě Chojuro

RŮST: slabý až středně bujný, koruna je velmi vzpřímená. Dosahuje výšky přibližně 3–4,5 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: silně cizosprašná odrůda, má téměř sterilní pyl. Dobře ji opylují odrůdy asijských hrušní Seuri, Ya Li, Tsu Li, Olympic, Korean Giant, Chojuro, Shinseiki, Shinsui, Yongi, Kikusui, Nijiiseiki, Kosui, Shinko, Hwa Hong nebo brzy kvetoucí evropské hrušně (např. Konference, Blumenbachova, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Charneuská, Kozačka stuttgartská, Lectierova, Pařížanka, Předobrá, Sixova, Šedá zimní či Trévouxská). Ne zcela vhodné pro opylení jsou odrůdy Imamuraaki, Okusanian (zmenšují plody a počet semen v nich). Kvete brzy, na začátku dubna.

PLODNOST: raná, vysoká, potřebuje probírku.

PLODY: bývají velmi velké (ve své domovině průměrně 450–500 g, někdy až 1 kg, u nás spíše okolo 200 g), kulaté. Povrch plodu je zlatavý až rzivě hnědý, pokrytý výraznými lenticelami. Dužnina je krémově bílá, křehká, šťavnatá, velmi sladké, málo kyselé chuti bez příchuti.

DOZRÁVÁNÍ: Dozrávají ke sklizni koncem srpna až koncem první dekády září. Konzumně dozrávají od září a vydrží do listopadu, při velmi dobrých skladovacích podmínkách až do února.

VYUŽITÍ: Jsou vhodné k přímému konzumu i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

STANOVIŠTĚ: slunné, všechny polohy vhodné pro pěstování hrušní s dostatkem vláhy.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě do -29 °C. Rezistentní vůči alternárii proměnlivé (Alternaria alternata), náchylná k asijské strupovitosti (Venturia nashicola) a rzi (Gymnosporangium asiaticum), středně citlivá k bakteriální spále (Erwinia amylovora).

PŮVOD: ne zcela známý, ale zřejmě jde o prastarou odrůdu z Peloponéského poloostrova, později rozšířenou do starověkého Říma Appiem Claudiem. Poprvé ji popsal švýcarský botanik a pomolog Johann Bauhin v 17. století jako ""pomum pentagonum"". Nejstarší německé pomologie zase uvádějí, že se pěstovala zejména v alpských oblastech Tyrolska, ve Švýcarsku a jižním Německu.

 
RŮST: bujný, tvoří rozložité koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě.

 
PLODNOST: pozdní, vysoká, střídavá

 
PLODY: malé až střední (50–70 g), více či méně hvězdicovitého tvaru s 5 cípy. Slupka je tenká, pevná, lesklá, není mastná, světle žlutá až slámově žlutá s granátově červeným líčkem. Dužnina je bílá až světle žlutá, tuhá, křupavá, na vzduchu málo hnědne. Chuť je sladkokyselá, průměrná, osvěžující, bez zvláštní vůně či příchuti.

 
DOZRVÁNÍ: sklizeň ve 2. pol. října, konzumní zralost od 1. pol. prosince, skladovatelnost až do června.

 
VYUŽITÍ: vhodné především jako vánoční dekorace a ke zpracování na mošty a cider a k dlouhodobému uskladnění.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, hluboké hlinité, spíše vlhčí půdy a slunné stanoviště, případně polostín, zejména středně teplé oblasti, ale i chráněné vyšší oblasti, vyhýbat se uzavřeným polohám s vysokou vzdušnou vlhkostí a velmi teplým a suchým polohám.

 
ODOLNOST: středně až více mrazuvzdorná v dřevě, středně odolná proti strupovitosti, náchylnější k padlí a bakteriální spále. Plody jsou odolné proti otlačování.

PŮVOD: Austrálie, Eastwood ve státě Nový Jižní Wales, náhodný semenáč, zřejmě potomek odrůdy French Crab, kterou koupila Maria Ann Smithová od školkaře Thomase Lawlessa z Tasmánie na trhu v Sydney a vypěstovala na své zahradě. Poprvé plodila v roce 1868. Rodina Smithových začala jabloň propagovat pod jménem Smith’s Seedling (Semenáč Smithových) a v roce 1890, 20 let po smrti paní Smithové, byla představena na výstavě Castle Hill Agricultural and Horticultural Show. V roce 1895 ji Albert Benson, ovocnářský expert Ministerstva zemědělství Nového Jižního Walesu, pojmenoval Granny Smith a na výzkumné stanici Bathurst Experimental Station se ve velkém začala množit. Synonyma: Smith's Seedling.

RŮST: středně bujný a vzpřímený až rozložitý se střední tendencí k převisání větví.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Aderslebenský kalvil, Bathské, Berlepschova reneta, Biesterfeldská reneta, Bismarckovo, Coxova reneta, Čistecké lahůdkové, Dukát, Florina, Golden Delicious, Gustavovo trvanlivé, Hammersteinovo, Hvězdnatá reneta, James Grieve, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Míšeň jaroměřská, Signe Tillisch, Spartan, Šampion, Vejlímek červený, Worcesterská parména, Zvonkové.

PLODNOST: brzká, střední až vysoká, pravidelná s menší tendencí k přeplození a následné střídavé plodnosti. Rodí na jednoletých a dvouletých převislých větvích.

PLODY: středně velké, ploše kulovité až kuželovité, někdy s méně výrazným žebrováním. Slupka je hladká, pevná, výrazně zelená s nápadnými světlými lenticelami, někdy s purpurově hnědým líčkem, mírně voskovitá. Dužnina je zelenobílá, pevná, hrubozrnná, křehká, šťavnatá. Chuť je kyselosladká, osvěžující, dobrá až velmi dobrá podle klimatických podmínek.

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, od kvetení po sklizeň asi 180–210 dní, plody se sklízejí koncem října až začátkem listopadu, co nejpozději, ale tak, aby nezmrzly. Konzumně dozrávají až v únoru a velmi dobře se skladují v dostatečně chladném uskladnění, z vhodných poloh vydrží čerstvé až 9 měsíců.

VYUŽITÍ: zejména na pečení, sušení, po plném vyzrání i k přímé konzumaci.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vzdušné, ale chráněné před silným větrem. Půdu preferuje dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou. Vhodná do teplých poloh s dostatečně dlouhou vegetační dobou.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Středně odolná vůči strupovitosti, náchylnější k monilióze, padlí a bakteriální spále (Erwinia amylovora).

PŮVOD: ČR, mateřská rostlina je 20 let pěstována u fary v Příměticích, které jsou součástí Znojma, pravděpodobně je to již asi 500 let pěstovaný klon ze Znojma, lokality Hradiště nebo pochází ze Strahovského kláštera v Praze.

RŮST: je velmi bujný, rozložitý. Dosahuje až 8 m šířky a 6 m výšky v dobrých podmínkách, ale řezem se dá krotit.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tvoří partenokarpické plody bez potřeby opylení.

PLODNOST: raná, vysoká, ve 2 várkách - breba a hlavní úroda.

PLODY: jsou středně velké až velké, hruškovitého tvaru s menším okem. Slupka je v různých odstínech hnědé. Dužina je šťavnatá, hnědočervená, velmi chutná.

DOZRÁVÁNÍ: breba dozrává začátkem srpna, několik dní po odrůdě Marie, hlavní úroda koncem září až v říjnu.

VYUŽITÍ: je to okrasný i užitkový keř, který zahradě dodá závan Středomoří. Kulinářské využití: plody na přímý konzum i zpracování: sušení, výroba džemů, destilátů, sirupů, likérů a podobně. Léčivé využití: Plody fungují i jako bezpečný prostředek proti zácpě. Listy se také dají využít a to nejen k zakrytí intimních partií. :-) Odvar z listů podporuje chuť k jídlu. Například chuť na sýr pečený ve fíkových listech, na sladký krém či zmrzlinu z nich, ještě polité sirupem z fíkových listů. Chutný je i čaj z mladých listů.

STANOVIŠTĚ: slunečné a chráněné stanoviště, teplé polohy, nejlépe u zdi nějaké budovy, na humus bohatá a dobře odvodněná půda.

ODOLNOST: starší rostliny jsou mrazuvzdorné do cca. -15 °C. Mladé rostliny pěstujeme první 2-3 roky v květináči a v zimě zazimujeme v chladné místnosti. První roky po výsadbě do země můžeme ještě na zimu hluboko nastlat slámou, listím či ovčí vlnou. U nás nezvykne trpět výrazně chorobami či škůdci.

PŮVOD: zřejmě již ze 17. století, původ neznámý, možná z Halle an der Saale ze Saska v Německu.
RŮST: bujný, vzpřímený, vytváří vysokou, později kulovitou, velkou, ne příliš hustou korunu.
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, údaje o její schopnosti opylovat jiné hrušně jsou protichůdné. Vhodní opylovači: Avranšská, Esperenova máslovka, Guyotova, Lectierova, Trévouxská.
PLODNOST: středně raná, nastupuje 5–8 let po výsadbě, je střídavá, každý druhý rok je velká.
PLODY: středně velké plody variabilního tvaru (kulovitý, hruškovitý, cibulovitý, jindy zvonkovitý, dlouhý). Slupka je pevná, hladká, při vyzrání žlutá, na slunečné straně krásně karmínově červená, posetá nápadnými šedohnědými lenticelami lemovanými červeným okrajem, které připomínají kůži pstruha. Dužnina je bílá, měkká, velmi šťavnatá, máslovitá, chuťově výborná, sladká, příjemně kořenitá.
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. pol. října, konzumní zralost: postupná, v listopadu, skladovatelná do ledna.
VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu, zavařování, výrobě destilátu, džemů, moštování.
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné stanoviště, hluboké půdy, raději vlhčí než sušší. Odrůda nevhodná do uzavřených poloh. Vhodná do teplých a středně teplých, otevřených poloh.
ODOLNOST: málo mrazuvzdorné letorosty v mládí kvůli příliš bujnému růstu, později ve dřevě silně mrazuvzdorná, v květu méně, v nevhodných podmínkách je středně až silně náchylná ke strupovitosti.

PŮVOD: Belgie, vypěstoval ji školkař L. Coulon v Liège, první plody dozrály v r. 1856.

RŮST: je velmi bujný, vytváří jedny z největších stromů s mohutnou, široce kulovitou až rozložitou korunou a krátkým plodonosným obrostem. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači např.: Baumannova reneta, Dülmener Herbstrosenapfel, Carpentin.

PLODNOST: pozdní, mezi 10.–12. rokem po výsadbě, střídavá, středně velká až velká.

PLODY: velké až velmi velké (průměrně 180–200 g, ale i 400 g) zhruba pravidelného, ploše kulatého tvaru. Slupka je hladká, částečně zdrsněná rzivostí, tvrdá, málo lesklá, v základu zelená, později žlutá a na slunné straně pruhovaně červenavá, pokrytá rzivými tečkami nebo skvrnami. Je to tzv. kožovka. Dužnina je bělavě nažloutlá, jemná, hustá, zpočátku křupavá, později měkne. Chuť velmi dobrá, sladkokyselá, jemně kořenitá, renetová, ušlechtilá.

DOZRVÁNÍ: sklizeň v polovině října, konzumně dozrává v listopadu až v 1. polovině prosince, skladovatelná je do února až dubna. Plody dobře drží na stromě a neotlačují se při přepravě. Během skladování ale mohou vadnout nebo zevnitř hnít.

VYUŽITÍ: výborná k přímé konzumaci a moštování, vhodná také na sušení a další kuchyňské zpracování. Vhodná díky vzrůstu zejména do sadů a velkých zahrad, méně do alejí.

STANOVIŠTĚ: slunné, dává přednost hlubokým, živným půdám, ale spokojí se i s horšími, pokud nejsou příliš suché nebo příliš mokré. Vhodné jsou polohy chráněné před pozdními jarními mrazy.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná v dřevě, málo v květu. Je středně až silně odolná proti strupovitosti, rakovině a padlí, méně proti monilióze.

PŮVOD: Španělsko, zřejmě velmi stará odrůda z okolí Barcelony, lze už ze 17. století či spíše, popsaná v roce 1826 jako Barcelona nut v Katalogu Zahradnické společnosti v Londýne. Synonyma: Fertile de Coutard, Katalánská, Catalonische Nuss, Große Barcelloner Zellernuss, Große bunte Zellernuss, Große runde Haselnuss, Große spanische Nuss, Miglinarina, Spanische Zellernuss, Spanish nut. není identická s odrůdou Barcelonská hranatá (= Eckige Barcelloner, Barcelone de Loddiges).

RŮST: bujný, vzpřímený, hustý, málo odnožuje. Listy jsou spíše menší.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, větrem opylovaná, kvete brzy až středně brzy, dlouho a dlouho s překrývá i kvetení samčích a samičích květů, je dobrým opylovačem jiných odrůd. Vhodné opylovače: Tonda Gentile, Tonda Romana, Ennis, Ségorbe, Hallská obrovská, Nottingham, Webbova, atd. S odrůdou Corabel, kvetoucí pozdě, se v době kvetení míňa.

PLODNOST: vysoká, průměrně 4 kg/keř při 6-12-letých keřích, průměrně 3,2 t/ha. Má málo prázdných oříšků (méně než 1 %).

PLODY: jsou uspořádané po 2-5 většinou na konci větví, jsou velmi velké (průměrně 3,8 g, 20-22x20 mm), kulaté nebo kulatě-hranaté, shora a zdola mírně zploštělé, často s 2 nebo více žebry, často dokonce s 2 špičkami. Slupka je vykrajovaná a krátká, sotva zakrýva plod. Skořápka je tmavohnědá se světle hnědými pruhy, spodní část často šedě plstnatá. Jádro je velké, srdčitého tvaru, dobře vyplňuje skořápku. Podíl jádra k celkové hmotnosti plodu je střední, ale celková hmotnost jádra je i tak vysoká (průměrně 43 % hmotnosti plodu, tedy asi 1,6 g). Chuť je výborná, mandlově sladká. Slupka jádra je světle s hnědými vlákny.

DOZRÁVÁNÍ: časné, v 1. polovině září.

VYUŽITÍ: keř je vhodný do přírodních živých plotů, větrolamů, mezí, menších i větších zahrad či sadů, poskytuje hmyzu první pyl v roce. Kulinární využití: plody jsou vhodné na přímý konzum vcelku i na zpracování na pečení, cukrovinky, ale i k výrobě oleje či destilátu, likérů. Technické využití: nevysychavý olej se používá i v kosmetice a na výrobu barev, mladé výhony se používají v košíkářství, např. k výrobě lubových košů, ale i k výrobě kvalitního dřevěného uhlí pro umělce.

STANOVIŠTĚ: preferuje slunné, ale zvládne i polostín, tam je však méně plodná. Nejlépe se jí daří v hlinitopísčitých až písčitohlinitých, humózních, dostatečně vlhkých, ale propustných půdách, snese ale i horší půdy. Nesnáší pouze suché nebo těžké jílovité půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě, kvůli ranějšímu začátku kvetení středně mrazuvzdorná v květu. Je středně až méně odolná vůči nosáčikovi lískovému (Curculio nucum).

PŮVOD: pravděpodobně jihovýchodní Evropa a Malá Asie.

RŮST: na Slovensku zákonem chráněný druh. V přírodě se běžně vyskytující druh hrušně už jen v nízkém počtu a na pár místech jižní hranice. Hrušeň sněžná (Pyrus nivalis) je jiný druh než hrušeň obecná. Strom dorůstá do výšky 6–10 m a šířky 5–7 m. Mladé větvičky jsou stříbřitě bílé s chloupky. Starší tmavnou do šedé až černé barvy, stejně tak i kmen. Na podzim se listí zbarví do tmavočervena, jako u ostatních druhů hrušní.

OPyLOVACÍ POMĚRY: kvete brzy na jaře velkým množstvím velkých bílých květů (v průměru 2,5–3 cm), kvůli čemuž dostala druhové jméno sněžná / nivalis. Je cizosprašná a k dosažení úrody potřebuje opylení geneticky odlišným jedincem svého druhu (Pyrus nivalis) nebo některou hrušní domácí (Pyrus communis) či hrušní planou (Pyrus pyraster) kvetoucí v podobnou dobu ve vzdálenosti do cca 60 m.

PLODNOST: v případě přítomnosti opylovače vysoká.

PLODY: malé kulovité až hruškovité, zelenožluté barvy, jemné, nakyslé chuti po uhniličení.

DOZRÁVÁNÍ: ke sklizni dozrává koncem října, konzumně až koncem listopadu, vydrží do března.

VYUŽITÍ: strom je velmi dekorativní, zejména v květu, vhodný do velkých zahrad, parků a alejí a větrolamů. Plody jsou vhodné k pálení a sušení nebo výrobě perry, tedy hruškového cideru.

STANOVIŠTĚ:slunné, je nenáročná na polohu a půdu, dobře snáší sucho, ale i těžké jílovité půdy.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -23,3 °C až -28,9 °C, odolná proti suchu, větru a zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Francie, Croncels, vyšlechtili ji bratři Baltetové ze školky v Croncels u Troyes jako semenáč pravděpodobně Antonovky a v r. 1869 ji uvedli na trh.
RŮST: střední až bujný. Koruna je pravidelná kulovitá, později mírně rozložitá, tvoří silně konkurenční výhony, snadno houstne. Často se dožívá vysokého věku.
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy a dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Ananásová reneta, Astrachán červený, Baumannova reneta, Bernské růžové, Coxova reneta, Gdaňský hranáč, Charlamowski, James Grieve Red, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, McIntosh, Ontario, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní, Wealthy, Zvonkové.
PLODNOST: raná, pravidelná, vysoká, ob rok velmi vysoká.
PLODY: větší, kulovité, pravidelné. Slupka je hladká a lesklá, světle zelené, v zralosti slámově žluté se světlými tečkami, někdy i matným líčkem. Dužnina je žlutá, hustá, křehká, šťavnatá. Chuť je velmi lahodná sladkokyselá, mírně kořenitá.
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem srpna až začátkem září, dozrává rovnoměrně, konzumně krátce po sklizni, vydrží do konce října, z vyšších poloh až do Vánoc. Plody lehce padají ve větru a vyžadují šetrnou sklizeň, snadno se otlačí.
VYUŽITÍ: na přímý konzum a výrobu moštů a vín, sušení. Na vzduchu málo hnědne.
STANOVIŠTĚ: slunné, vhodná také do vyšších poloh, ale vyžaduje výživnou půdu. Nevhodná do mokrých, suchých půd a do větrných a vlhkých poloh.
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, květům nevadí ani déšť. Odolná proti vlnatce krvavé a obaleči jablečnému. Středně až více odolná vůči rakovině, středně odolná vůči padlí, středně až méně vůči strupovitosti. Je náchylnější k hnědnutí dužniny a slupky během skladování.

"Středně silný růst. Habitus je vzpřímený, široký. Kvete velkými, jemně růžovými květy (v květnu až červnu). Listy jsou tmavě zelené, na spodní straně stříbřitě plstnaté. Plodnost raná. Velký až velmi velký plod jablkového tvaru a žluté barvy. Dužnina je tvrdší, pevná, krémově žlutá, šťavnatá, vonná. Chuť výrazná, aromatická. Plody obsahují vysoký obsah pektinu, vitamínu C a dalších zdraví prospěšných látek. V syrovém stavu jsou hůře stravitelné, trpké; doporučuje se tepelné zpracování: výroba džemů, pyré, kompotů, dále sušení, moštování. Plody odpuzují mole.
Skladování na chladném a větraném místě přibližně do dubna. Sklizeň od poloviny října, postupné dozrávání (listopad), skladovatelnost do jara. Chráněné slunné stanoviště, teplejší polohy. Půda vlhká, hlinitá – hlinitopísčitá, dostatečně zásobená živinami. Výchovný řez k vypěstování dostatečně pevných kosterních větví a později prosvětlovací řez (koncem zimy). Mrazuvzdorná, odolná odrůda, vhodná pro ekologické pěstování. Samosprašná."

PŮVOD: Německo, Guben an der Neiße, nalezena jako náhodný semenáč panem Droganem.

RŮST: středně bujný až bujný růst. Vytváří středně velké stromy s vyššími, kulovitými, řidšími, kulovitými korunami.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Napoleonova, Hedelfingenská.

PLODNOST: raná a pravidelná.

PLODY: středně velké (4,8-5,6 g), srdcovité, nejširší uprostřed. Slupka se nápadně leskne, je světle žluté voskovité barvy, na sluneční straně i trochu načervenalá, je pevná a dá se stáhnout. Dužina je středně tuhá, šťavnatá, sladké chuti. Pravděpodobně díky žluté barvě jsou plody mnohem méně napadány ptáky.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve 4. třešňovém týdnu, tedy v 1. polovině července. Plody už napadá vrtivka třešňová, tedy bývají červivé.

VYUŽITÍ: Vhodná k přímé konzumaci, kuchyňskému zpracování, konzervaci.

STANOVIŠTĚ: slunné, nemá speciální požadavky na půdu, ale není vhodná jen těžká jílovitá a podmáčená. Vhodná také do vyšších poloh. Celkově nenáročná odrůda.

ODOLNOST: odolná vůči mrazu v dřevě i květu, odolnější vůči monilióze, ale za přílišného vlhka praská a hnije.

PŮVOD: Belgie, Mons, vypěstoval ji někdy v letech 1750–1760 v zahradě svého letního sídla církevní hodnostář Hardenpont.

RŮST: v mládí bujný, později středně silný růst. Vytváří jehlanovitou, řidší korunu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete pozdě, je dobrým opylovačem pro jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Boscova fláše, Blumenbachova máslovka, Charneuská, Madame Verté, Hardyho máslovka, Clappova máslovka, Pařížanka, Williamsova, Trévouxská.

PLODNOST: pozdější, středně vysoká.

PLODY: velké, hrbolaté. Slupka je hrubá, nejprve světle zelená, později žlutá, s četnými rzivými lenticelami, někdy s načervenalým líčkem. Dužnina je bělavá, máslovitá, velmi jemná, sladkokyselá, příjemně kořenná.

DOZRÁVÁNÍ: sběr v říjnu, konzumně dozrávají v listopadu až prosinci, skladovatelné jsou do února.

VYUŽITÍ: zejména přímý konzum a na výrobu moštů, kompotů, destilátů a k sušení.

STANOVIŠTĚ: nižší a střední polohy, teplé a chráněné stanoviště; kypré, úrodné, hluboké půdy. V suchých půdách plody předčasně opadávají, v nevhodných podmínkách (ve studených půdách) plody trpí kaménčitostí.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná v dřevě, v mládí málo, méně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči strupovitosti, více vůči monilióze.

PŮVOD: Francie, Amiens, vyšlechtil školkař Jacques Lebel v roce 1825 jako neznámý semenáč, množený od roku 1849.

 
RŮST: velmi bujný, vytváří široce rozložité, na semené podnoži mohutné koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Bernské růžové, Baumannova reneta, Coxova reneta, Croncelské, Gdaňský hranáč, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Parména zlatá zimní, Ontario, Průsvitné letní.

 
PLODNOST: poměrně raná (4–5 let po výsadbě), bohatá až velmi bohatá, ale střídavá.

 
PLODY: velké až velmi velké (průměrně 180 g), ploše kulovité, jen mírně hranaté, nesouměrné, často s charakteristickým zavalem u stopky. Slupka je velmi mastná, zelenožlutá až světle žlutá s červenými proužky či tečkami, voní. Dužnina je nažloutlá, kyprá, jemná a velmi šťavnatá, na vzduchu rychle hnědne. Chuť je osvěžující kyselosladká, příjemná, ale méně výrazná, bez kořenitosti, čím později se plody sklízí, tím jsou chutnější.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň od poloviny září, dozrává od října, vydrží do Vánoc, nevadne, špatně se přepravuje, otlačuje se.

 
VYUŽITÍ: jedna z nejlepších odrůd na moštování, vhodná ke kuchyňskému zpracování, například i na marmelády, v menší míře k přímému konzumu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Preferuje lehčí, úrodné půdy. Je vhodná do velkých sadů se širokým sponem, kvůli širokým korunám nevhodná do alejí. Vhodná i do vyšších, ale před větrem chráněných poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevě i květu, méně trpí deštěm při kvetení. Silně odolná vůči padlí, středně vůči strupovitosti, zejména v uzavřených polohách, v teplých oblastech náchylnější vůči vlnatce krvavé. Z mokrých půd plody zevnitř hnijí.

PŮVOD: Francie, Rouen, vyšlechtěna školkařem Boisbunnelem jako semenáč neznámého původu kolem roku 1860 a schválena Francouzskou pomologickou společností, pojmenována po francouzském pomologovi Olivierovi de Serres. Synonyma: Sereska, Serreská, Serreská bergamotka, Bergamotka Serreská, Olivierka.

 
RŮST: středně bujný, vzpřímený, vždy bujnější než Crassanská, na kterou se v mnohém podobá. Vytváří široké, jehlanovité koruny s pravidelně rozloženými kosterními větvemi a množstvím krátkého plodonosného obrostu.

 
OPYLOVACÍ PODMÍNKY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Angoulemská, Blumenbachova, Dekanka Robertova, Esperenova máslovka, Guyotova, Lectierova, Madame Verté, Napoleonova máslovka, Trévouxská, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, středně vysoká až vyšší, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až menší (80-200 g a více), tvarově nepravidelné, kulaté, soudkovité až hruškovité, hladké, nezhrublé. Slupka je silná, jen mírně lesklá, při sklizni zelená, v konzumní zralosti zelenožlutá s hnědavým líčkem na sluneční straně, s množstvím velkých, rezavých lenticel a často s rezí zejména u kalichu a stopky. Dužnina je nažloutlá, u zastíněných plodů až nazelenalá, jemná, rozplývavá, kolem jadřince i zrnitá, šťavnatá. Chuť je velmi dobrá, sladkokysele, jemně kořeněná, aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň až koncem října, při opadu listí, předčasně obrané plody vadnou a nedozrávají. Konzumně dozrává v lednu, zrání prozrazuje nejen žloutnutí plodů, ale i příjemná vůně. Při dobrém, chladném uskladnění vydrží až do března.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci a výrobě destilátů, ale i džemů a povidel, kompotů, moštů, výživ nebo na pečení. Po sklizni i před konzumním zráním velmi dobře snáší přepravu. Má nízkou tendenci ke zraňování, střední k hnědnutí dužiny, vyšší ke kamenitosti dužiny v nevhodných polohách a půdách. Skladuje se dobře, pokud nebyla utržena předčasně, vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné s teplou, propustnou, humózní půdou s dostatečnou půdní vlhkostí, proto je vhodná do teplých, vinařských oblastí a na slunné, teplé svahy pahorkatin, k jižním stěnám a stavbám.

 
ODOLNOST: je středně až silně mrazuodolná ve dřevě, méně v květu. Je středně až více odolná proti strupovitosti, odolná proti monilióze.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně z Francie nebo Severní Ameriky. Je to stará odrůda uváděná v katalozích už r. 1771. Synonyma a cizí názvy: Kmínová reneta, Reinette de Canada, Kanada Renette, Reneta Kanadyjska, Pariser Rambur, Renet Kanadskij.

RŮST: v mládí velmi bujný, později bujný, vytváří velké, ploše kulovité, rozložité až převislé koruny. Dobře obrůstá krátkým až středně dlouhým plodonosným obrostem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a velmi dlouho, je špatným opylovačem. Vhodní opylovači např.: Ananasová reneta, Baumannova reneta, Berlepschova reneta, Boikovo, Coxova reneta, Gdaňský hranáč, Jonathan, Krasokvet žlutý, Landsberská reneta, Malinové holovouské, Oldenburgovo, Ontario, Sudetská reneta, Zvonkove. Neopyluje se s Parménou zlatou zimní a Hájkovou muškátovou renetou.

PLODNOST: středně raná (5-6 let po výsadbě), středně vysoká, střídavá.

PLODY: jsou velké až velmi velké, velikostně středně vyrovnané (průměrně 180 g, ale i 450 g), ploše kulovité, pravidelně 5-hranně žebernaté, souměrné. Slupka je hladká, matná, pevná, v nepříznivých podmínkách hrubá a rzi, nejdříve hnědozelená, později bronzově žlutá, s oranžově červeným mramorovaným nebo pruhovaným líčkem, s rezivými lenticelami odrůdově typického kmínovitého, případně hvězdicovitého tvaru. Často vytvářejí nesouvislou, mramorovou rzivost po větší části plodu. Je to tzv. kožovka. Dužina je nažloutlá, křehká, později jemná, někdy mírně zrnitá, šťavnatá, po rozkrojení rychle hnědne. Chuť je velmi dobrá, sladkokyselá, kořenitá, renetovitá, s příjemnou vůní.

DOZRÁVÁNÍ: sběr přibližně v polovině října, co nejpozději, jinak vadne při skladování. Konzumně dozrává v prosinci a vydrží do února. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost při skladování, teplota okolo 4 °C, nemá klesnout pod 2 °C. Dobře se přepravuje, zejména při sběru, plody se neotlačí.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, sušení, moštování, výrobě povidel a vína.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Vyžaduje teplou, vlhčí, ale dostatečně odvodněnou, výživnou, nejlépe hlinitou půdu. Je vhodná zejména do středně teplých poloh. V drsných a suchých podmínkách se jí nedaří dobře, v suchu trpí obalečem, v jílovité půdě rakovinou.

ODOLNOST: méně mrazuvzdorná v dřevě a v květu, silnější odolná vůči strupovitosti a padlí, středně odolná vůči rakovině, méně odolná vůči monilióze.

PŮVOD: pravděpodobně z Anglie z pol. 18. století.

 
RŮST: bujný, vytváří velkou, jehlancovitou korunu, později je široce kulovitá. Má výrazně tmavozelené listy kontrastující se světle zelenými řapíky.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, sama je špatným opylovačem, kvete středně brzy. Vhodní opylovači: Avranšská, Hardyho máslovka, Kozačka štutgartská, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, hojna, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (až 10 cm dlouhé), protáhlé, lahvicovitého tvaru, někdy i křivé. Slupka je hladká, lesklá, světle zelená až žlutozelená, na sluneční straně s karmínově červeným líčkem, z horších poloh může být trpká. Dužnina je bílá, jemná, velmi šťavnatá, rozplývavá. Chuť je sladkokyselkavá až sladká, jemně vínově kořenitá, velmi příjemná.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň kolem poloviny srpna nebo i dříve ještě v tvrdé, světle zelené zralosti, konzumní zralost za 1-2 týdny, nevydrží dlouho, výjimečně do začátku září.

 
VYUŽITÍ: pro přímý konzum, sušení, moštování, pečení, výrobu kompotů, džemů a povidel nebo destilátů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Upřednostňuje hluboké, výživné půdy, dostatečně vlhké, ale dobře odvodněné půdy; uspokojí se i s horšími půdami, pokud nejsou příliš mokré a studené. Je vhodná do větších zahrad a sadů nebo i do alejí s dostatečně vysoko vyvázanou korunou. Je vhodná do teplých a středně teplých oblastí; v chladnějších sice dobře roste, ale plody nedosahují dobré kvality.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevě i květu. Odolná vůči nemocem, jen v nevhodných polohách a při zahuštění koruny může trpět strupovitostí. Udržujeme vzdušnou korunu a sázíme ji na vzdušné, otevřené lokality.

PŮVOD: Francie.

 
RŮST: strom roste slaběji, vytváří jehlanovitou, širokou korunu s řidšími hlavními větvemi, které směřují šikmo vzhůru; postranní větve jsou v pozdějších letech mírně převislé, plodonosné dřevo je krátké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, dobře opyluje jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Charneuská, Williamsova, Lectierova, Madame Verté, Dekanka zimní.

 
PLODNOST: nastupuje brzy a je velmi dobrá, stálá a pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (v závislosti na kvalitě půdy), tvar protáhlý, kuželovitý, nerovnoměrný až mírně hrbolatý. Slupka je hladká, zelená, po dozrání jásavě žlutá, zřídka se objeví i načervenalé líčko, drobné lenticely jsou přítomné v blízkosti stopky. Dužnina je bílá, rozplývavá, šťavnatá, chuť sladká až mírně kyselá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem srpna (sbíráme ještě tvrdé plody), konzumní zralost 8–10 dní po sklizni, skladovatelnost cca 2 týdny.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum a na výrobu kompotů. Plody snášejí přepravu dobře jen těsně po sklizni, v tvrdém stavu.

 
STANOVIŠTĚ: náročnější na stanoviště, vyžaduje nižší a střední polohy – do 400 m n. m. a živné půdy, chráněné před větry a mrazy. Vhodná především do zahrad.

 
ODOLNOST: dobrá odolnost vůči chorobám a škůdcům, netrpí strupovitostí. Mladé stromy jsou méně odolné vůči mrazům.

PŮVOD: střední, západní a jižní Evropa, Ukrajina, Rusko, severní Turecko.
V Česku a na Slovensku zejména v teplejších oblastech, na slunných stanovištích v teplomilných doubravách, lesostepích, pastvinách, na bazických až mírně kyselých horninách.

RŮST: variabilní, ale převážně bujný. Je to dlouhověký strom vysoký 10–20 m a široký kolem 10–12 m, někdy jen keř. Listy má celistvé, s dlouhými řapíky, kulaté až vejčité, většinou lysé, na okraji jemně pilovité až celokrajné. Dožívá se až 300 let.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy. Kvete v průběhu dubna a května.

PLODNOST: většinou pozdější, vysoká a variabilně pravidelná. 

PLODY: malé (1,5–3 cm), kulovité až široce kulovité, převážně žluté v plné zralosti. Chuť je variabilní, v zelené zralosti převážně trpká, po zhniličení příjemnější, často sladkokyselá až sladká.

DOZRÁVÁNÍ: variabilní u jednotlivých stromů, od srpna do října. 

VYUŽITÍ: strom je dekorativní, mohutný a dlouhověký, krajinotvorný, vhodný do volné krajiny, pastvin jako solitéra či ve skupině, do mezí, větrolamů, alejí a stromových řad, ale také do včelnic, parků či městské zeleně. Kulinární využití: Plody jsou zejména po uhniličení vhodné na výrobu moštů, perry, destilátů či džemů. Semena se používají k vypěstování bujněji rostoucích, dlouhověkých podnoží pro kulturní odrůdy hrušní. 

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dobře odvodněnou, dostatečně vlhkou hlinitou půdu, ale zvládá širší spektrum půd, včetně jílovitých. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě a variabilně v květu. Po zakořenění je dobře odolná proti suchu. Dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: pravděpodobně Turecko, kde se nazývá Misk Armudi.

 
RŮST: zdravý růst, vytváří nejprve přímé a štíhlé koruny, později se pod vahou plodů rozkládají.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: neověřené, kvete brzy, ale květy jsou dobře mrazuvzdorné a je jich mnoho.

 
PLODNOST: raná, pravidelná, stálá.

 
PLODY: malé (40–75 g), s vejcovitým, mírně baňatým tvarem; stopka je oproti ostatním muškatelkám silnější a kratší. Slupka je hladká, mírně hrbolatá, poněkud drsná, málo lesklá, barva slupky nazelenalá a na slunné straně temně načervenalá, celá pokrytá drobnými lenticelami. Dužnina je bílá až nažloutlá, velmi šťavnatá, jemná, /b>máslovité konzistence, někdy zrnitá. Chuť a vůně velmi dobrá, muškátově aromatická, sladká.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklízí se začátkem srpna, ještě zelená, za 3–5 dní plody zežloutnou a změknou.

 
VYUŽITÍ: pro své jemně šťavnaté, sladké a muškátově aromatické plody je vyhledávanou stolní hruškou a využívá se také na výrobu džemů a marmelád, moštování a sušení. V nezralém stavu plody dobře snášejí přepravu, zralé vydrží jen pár dní.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda nenáročná na půdu, snáší i vyšší polohy.

 
ODOLNOST: dobře odolná vůči chorobám, vysoce odolná vůči mrazu, v nevhodných, příliš vlhkých podmínkách náchylná ke strupovitosti, která se ale projevuje jen na listech.

PŮVOD: Dánsko, vypěstoval ji jako náhodný semenáč Hardesvogt Tillisch v Bjerre nedaleko Horsensu okolo roku 1866. Rozšířil ji zahradnický závod E. Mathiesena v Olstyke.

RŮST: středně bujný, vytváří středně velké, kulovité koruny. Dobře snáší přísnější řez a vytváří kratší plodonosný obrost.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy až středně brzy, středně dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače např.: Coxova reneta, Croncelské, James Grieve, Laxton's Superb, McIntosh, Priesvitné letné, Richardovo, Ušľachtilé žlté.

PLODNOST: raná až středně raná, vysoká, střídavá.

PLODY: jsou velké (průměrně 190 g, ale i až 700 g), ploše kulovité, žebernaté obvykle s 5 žebry, nesouměrné, tvarově méně pravidelné. Slupka je lesklá až mastná, jemná, zelenožlutá až slámově žlutá, někdy s malým zlatožlutým až načervenalým líčkem a s drobnými hnědými lenticelami. Dužnina je jemná, hustá, křehká, šťavnatá. Chuť je výborná, sladkokyselá, mírně kořenitá, aromatická, velmi podobná chuti Kalvilu bílého zimního.

DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem srpna až v září, konzumně dozrává v září a vydrží do listopadu. Na větrných lokalitách může předčasně opadávat. Při skladování nezvadá, ale z příliš přehnojených lokalit mohou zejména větší plody hnít.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale i ke kuchyňskému zpracování na pečení či výrobu přesnídávek.

STANOVIŠTĚ: slunné, půdy i méně kvalitní, ale s dostatkem vláhy a vápníku. Snese i vyšší polohy, ale před větrem chráněné, i lokality, které jsou pro Kalvil bílý zimní příliš chladné. Vhodná především do zahrad.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu. V nevhodných polohách je náchylnější k padlí a strupovitosti, v těžké půdě k rakovině.

PŮVOD: Maďarsko+Německo, Franz Späth z berlínské škólky L. Späth v r. 1870 vybral perspektivní náhodný semenáč v Kadoszbegu v Maďarsku a o čtyři roky později jej uvedl na trh pod jménem své manželky Anny Späth.
RŮST: středně bujný, zdravý, tvoří řídké, rozložité koruny
OPyLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem.
PLODNOST: raná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.
PLODY: středně velké až velké (průměrně 55 g), kulaté až široce elipsovité, srůstovou jizvou rozdělené na dvě nestejné poloviny. Slupka je tuhá, pevná, purpurově červená až modravě červená, po celém plodu jsou roztroušené tečky, přecházející někdy v čárky. Dužnina je svěží žlutozelená až zlatožlutá, pevná, velmi šťavnatá a oddělitelná od pecky v závislosti na poloze a stupni vyzrání v daném roce. Chuť je někdy výborná, jindy mdlá; po teplém létě v kvalitní půdě je sladká, vyvážená, jemně pikantní a aromatická.
DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, koncem září, začátkem října.
VYUŽITÍ: vhodná k přímé konzumaci i na výrobu kompotů či džemů a povidel.
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Preferuje výživnou půdu. Je vhodná do teplých a středně teplých, chráněných poloh.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, tolerantní vůči šarce, projevuje se u ní jen na listech a v minimální míře na plodech. Vůči monilióze plodů je středně citlivá a nejvíce je náchylná k červené skvrnitosti listů slivoní.