Ovocné

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Nizozemsko, okolí Maastrichtu nebo Belgie, případně Německo, je to stará odrůda poprvé popsaná už v r. 1830 jako už v té době dost rozšířená odrůda. Synonyma: Calville Ambrée, Calville Etoilée, Calville Rouge Precoce, Early Red Calville, Herzapfel, Meuser’s Rote Herbst Reinette, Reinette Etoilée, Reinette Saint-Lambert, Renet Rosu Stelat, Rote Sternrenette, Star Reinette, Stern Apfel.

RŮST: středně bujný, vzpřímený a později rozložitý. Vytváří větší, vysoce kuželovité, široce pyramidální až kulovité koruny, které jsou relativně řídké uvnitř a hustší na koncích větví.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá, s oboupohlavnými květy. Kvete pozdě a dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače např.: Šampaňská reneta, Coxova reneta, Ontario, Roter Trierer Weinapfel atd.

PLODNOST: středně raná, středně vysoká, někdy někdy plodí střídavě na celém stromě nebo jen na jeho částech.

PLODY: středně velké, při přeplození až menší, ploše kulovité a mírně asymetrické s téměř kruhovým průřezem, bez hrán a jiných nerovností. Slupka je lesklá, hladká, jemná, při sklizni výrazně modravě ojíněná, zelenožlutá, ale téměř celá překrytá karmínovočervenou, typické jsou nápadné lenticely hvězdičkovitého tvaru. Dužnina je žlutobílá s narůžovělými žilkami, jemnozrnná, středně tuhá a středně šťavnatá. Chuť je velmi dobrá, příjemně sladkokyselá a aromatická a jemně kořenitá. 

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň plodů v 2. polovině září až v říjnu, konzumně dozrávají v říjnu až listopadu, uskladněné v chladu vydrží do ledna až března podle pěstitelské polohy. Plody mohou zejména na veternej poloze padat ještě před dozráním. Potlčené plody nehnijí, ale v místě bouchnutí dužnina korkovatí. Vyžaduje uskladnění ve vyšší vlhkosti vzduchu, aby plody nevadly.

VYUŽITÍ: plody zejména na přímý konzumaci jako ideálně jablíčko pro děti a na vianočnú tabuli, ale i na moštování či jiné zpracování, např. na pečení, sušení, výrobu přesnídávek, džemů či destilátů.

STANOVIŠTĚ: sluneční, chráněné před větrem, s dostatečně vlhkou půdou. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných, ale chráněných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, ale květy hůře snášejí déšť během kvetení. Je vysoce odolná vůči padlí, středně až vyšší vůči strupovitosti a rakovině.

PŮVOD: USA, Davis, University of California, California Agricultural Experiment Station, vyšlechtili Harold P. Olmo a Albert T. Koyama jako křížence genotypů Olmo L 12-80 x Olmo S 45-48, křížení proběhlo v roce 1957 a následná selekce v roce 1958. Synonyma: Redglobe, Rosito.

RŮST: středně bujný, středně vzpřímený. Hustota olistění je střední.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavný.

PLODNOST: středně vysoká až vysoká (průměrně 4–17 kg/keř).

PLODY: hrozny jsou velké (600–800 g) a řídké. Bobule jsou velké až velmi velké (průměrně 10–15 g, 34×30 mm), kulaté až jemně protáhlé. Slupka je růžová až červená se silným ojíněním, pevná, středně silná až silná. Dužnina je pevná, křupavá, méně šťavnatá, obsahuje 2–4 semena. Chuť je j ednoduchá, sladká, méně aromatická, cukernatost se pohybuje kolem 14–16 °Brix, množství kyselin je nízké (4–5 g/l).

DOZRÁVÁNÍ: středně rané až středně pozdní, tedy ve 2. polovině až koncem září, potřebuje 130–140 dní k dozrání. Dobře snáší přepravu a skladování.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum jako stolní hrozny, do salátů, k zamrazování, případně na kompoty či výrobu moštů, džemů či sirupů.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dostatečně propustnou, výživnou půdou. Je vhodný zejména do teplých lokalit, případně do skleníků.

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě a pupenech v zimě do asi -18 °C. Středně odolný vůči padlí (Erysiphe necator) a peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola), méně odolný vůči botrytidě (Botrytis cinerea) a černé skvrnitosti révy (Phomopsis viticola).

PŮVOD: zřejmě Rakousko, okolí Salzburgu, velmi stará odrůda, známá již před rokem 1700. Synonyma: Salcburka, Cibulka, Cikánka, Kysňačka, Braunrote Sommerrusselet, Rote Bergamotte, Zuckerbirne.

 
RŮST: velmi bujný, tvoří vysoké, jehlanovité, řídké koruny. Stromy jsou velmi dlouhověké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete brzy až středně brzy, údaje o tom, zda je dobrým nebo špatným opylovačem, se různí. Vhodní opylovači nebyli prozkoumáni, ale podle doby kvetení by jimi mohli být: Avranšská, Clappova máslovka, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Hardyho máslovka, Charneuská, Jakubka česká, Červencová, Konference, Křivice, Le Brunova, Lectierova, Naghinova, Pařížanka, Pstružka, Salisburyova, Sixova, Trévouxská. Zřejmě vytváří část plodů i partenokarpicky, tedy bez opylení.

 
PLODNOST: středně raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: malé (průměrně 100 g), cibulovité či bergamotovité se středně dlouhou, tlustou stopkou, často se závalem. Slupka je tenká, pevná, zelená, při dozrávání mírně žloutne a na slunečné straně má hnědočervené líčko, často je plošně či mramorovaně pokrytá rzivostí, zejména u kalicha. Dužnina je bílá až nažloutlá, jemná, velmi šťavnatá, kolem jádřince hrubozrnná. Chuť je sladká, jemně nakyslá, velmi příjemně kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň přibližně v polovině srpna ještě v tvrdé zralosti, konzumně dozrává při chladném uskladnění po 10–14 dnech, vydrží maximálně měsíc. Na stromě dozrávají najednou a při pozdní sklizni rychle přezrávají a hniličí, napadají je vosy.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, sušení, výrobě džemů, povidel, destilátů, ale i moštů či na pečení a přípravu výživ. Kvůli malé velikosti nejsou příliš vhodné k přípravě kompotů. Krátce po sklizni dobře snášejí i přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné. Odrůda vhodná do všech pěstitelských oblastí a málo náročná na půdu, nejlepší ovoce však rodí v teplejších polohách s úrodnou půdou, v horší půdě může být dužnina zrnitější. Kvůli náchylnosti ke strupovitosti nejsou vhodné jen uzavřené polohy se slabým prouděním vzduchu, dáváme přednost vzdušnějším, klidně i větrnějším polohám a i korunu udržujeme vzdušnou.

 
ODOLNOST: v mládí je jen středně mrazuvzdorná, později však silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně mrazuvzdorná v květu, středně až méně odolná proti strupovitosti, zejména v nevhodných, uzavřených polohách.

PŮVOD: Francie, Amiens, vyšlechtil školkař Jacques Lebel v roce 1825 jako neznámý semenáč, množený od roku 1849.

 
RŮST: velmi bujný, vytváří široce rozložité, na semené podnoži mohutné koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Bernské růžové, Baumannova reneta, Coxova reneta, Croncelské, Gdaňský hranáč, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Parména zlatá zimní, Ontario, Průsvitné letní.

 
PLODNOST: poměrně raná (4–5 let po výsadbě), bohatá až velmi bohatá, ale střídavá.

 
PLODY: velké až velmi velké (průměrně 180 g), ploše kulovité, jen mírně hranaté, nesouměrné, často s charakteristickým zavalem u stopky. Slupka je velmi mastná, zelenožlutá až světle žlutá s červenými proužky či tečkami, voní. Dužnina je nažloutlá, kyprá, jemná a velmi šťavnatá, na vzduchu rychle hnědne. Chuť je osvěžující kyselosladká, příjemná, ale méně výrazná, bez kořenitosti, čím později se plody sklízí, tím jsou chutnější.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň od poloviny září, dozrává od října, vydrží do Vánoc, nevadne, špatně se přepravuje, otlačuje se.

 
VYUŽITÍ: jedna z nejlepších odrůd na moštování, vhodná ke kuchyňskému zpracování, například i na marmelády, v menší míře k přímému konzumu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Preferuje lehčí, úrodné půdy. Je vhodná do velkých sadů se širokým sponem, kvůli širokým korunám nevhodná do alejí. Vhodná i do vyšších, ale před větrem chráněných poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevě i květu, méně trpí deštěm při kvetení. Silně odolná vůči padlí, středně vůči strupovitosti, zejména v uzavřených polohách, v teplých oblastech náchylnější vůči vlnatce krvavé. Z mokrých půd plody zevnitř hnijí.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně z Francie nebo Severní Ameriky. Je to stará odrůda uváděná v katalozích už r. 1771. Synonyma a cizí názvy: Kmínová reneta, Reinette de Canada, Kanada Renette, Reneta Kanadyjska, Pariser Rambur, Renet Kanadskij.

RŮST: v mládí velmi bujný, později bujný, vytváří velké, ploše kulovité, rozložité až převislé koruny. Dobře obrůstá krátkým až středně dlouhým plodonosným obrostem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a velmi dlouho, je špatným opylovačem. Vhodní opylovači např.: Ananasová reneta, Baumannova reneta, Berlepschova reneta, Boikovo, Coxova reneta, Gdaňský hranáč, Jonathan, Krasokvet žlutý, Landsberská reneta, Malinové holovouské, Oldenburgovo, Ontario, Sudetská reneta, Zvonkove. Neopyluje se s Parménou zlatou zimní a Hájkovou muškátovou renetou.

PLODNOST: středně raná (5-6 let po výsadbě), středně vysoká, střídavá.

PLODY: jsou velké až velmi velké, velikostně středně vyrovnané (průměrně 180 g, ale i 450 g), ploše kulovité, pravidelně 5-hranně žebernaté, souměrné. Slupka je hladká, matná, pevná, v nepříznivých podmínkách hrubá a rzi, nejdříve hnědozelená, později bronzově žlutá, s oranžově červeným mramorovaným nebo pruhovaným líčkem, s rezivými lenticelami odrůdově typického kmínovitého, případně hvězdicovitého tvaru. Často vytvářejí nesouvislou, mramorovou rzivost po větší části plodu. Je to tzv. kožovka. Dužina je nažloutlá, křehká, později jemná, někdy mírně zrnitá, šťavnatá, po rozkrojení rychle hnědne. Chuť je velmi dobrá, sladkokyselá, kořenitá, renetovitá, s příjemnou vůní.

DOZRÁVÁNÍ: sběr přibližně v polovině října, co nejpozději, jinak vadne při skladování. Konzumně dozrává v prosinci a vydrží do února. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost při skladování, teplota okolo 4 °C, nemá klesnout pod 2 °C. Dobře se přepravuje, zejména při sběru, plody se neotlačí.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, sušení, moštování, výrobě povidel a vína.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Vyžaduje teplou, vlhčí, ale dostatečně odvodněnou, výživnou, nejlépe hlinitou půdu. Je vhodná zejména do středně teplých poloh. V drsných a suchých podmínkách se jí nedaří dobře, v suchu trpí obalečem, v jílovité půdě rakovinou.

ODOLNOST: méně mrazuvzdorná v dřevě a v květu, silnější odolná vůči strupovitosti a padlí, středně odolná vůči rakovině, méně odolná vůči monilióze.

PŮVOD: Německo, Besigheim v regionu Württemberg, ve školce Gerstetter ji v r. 1920 vypěstoval Adolf Gerstteter jako křížence odrůd Bryská a Cárská a v r. 1932 byla uvedena na trh.

RŮST: středně bujný, vytváří široce pyramidální, nepravidelnou, řidší a menší korunu. Je vhodná i do menších zahrad.

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Althanova ringlota, Čačanská lepotica, Čačanská raná, Hanita, Jojo, Katinka, Lützelsachsenská, Tragédie a někdy také Zimmerova. Dobře opyluje odrůdy: Jefferson, Lützelsachsenská, Tragédie, Presenta, Zimmerova.

PLODNOST: raná, středně vysoká až nižší, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 35–40 g), kulovitě eliptické. Slupka je fialově červená až černomodrá s modrošedým ojíněním, jemná a dá se stáhnout z plodu. Dužnina je zelenožlutá až světle žlutá, pod slupkou načervenalá, kolem pecky bělavá, směrem ke stopce hnědavá, tuhá, řídká a šťavnatá, dobře se odděluje od pecky. Chuť je sladkokyselkavá, aromatická, kořenitá, lepší za teplého počasí.

DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, okolo poloviny července, v teplejších polohách i na přelomu června a července, jedna z nejdříve dozrávajících odrůd. Zralé plody snadno opadávají, vyžadují sklizeň probírkou.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i k univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem. Nejlépe se jí daří v teplých, úrodných půdách, ale zvládne i horší. Je vhodná zejména do teplých a chráněných středních poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, citlivější v květních pupenech, středně až více tolerantní k šarce (projevuje se maximálně na listech), středně odolná k moniliové hnilobě (Monilinia spp.).

PŮVOD: ČR, mateřská rostlina je 20 let pěstována u fary v Příměticích, které jsou součástí Znojma, pravděpodobně je to již asi 500 let pěstovaný klon ze Znojma, lokality Hradiště nebo pochází ze Strahovského kláštera v Praze.

RŮST: je velmi bujný, rozložitý. Dosahuje až 8 m šířky a 6 m výšky v dobrých podmínkách, ale řezem se dá krotit.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tvoří partenokarpické plody bez potřeby opylení.

PLODNOST: raná, vysoká, ve 2 várkách - breba a hlavní úroda.

PLODY: jsou středně velké až velké, hruškovitého tvaru s menším okem. Slupka je v různých odstínech hnědé. Dužina je šťavnatá, hnědočervená, velmi chutná.

DOZRÁVÁNÍ: breba dozrává začátkem srpna, několik dní po odrůdě Marie, hlavní úroda koncem září až v říjnu.

VYUŽITÍ: je to okrasný i užitkový keř, který zahradě dodá závan Středomoří. Kulinářské využití: plody na přímý konzum i zpracování: sušení, výroba džemů, destilátů, sirupů, likérů a podobně. Léčivé využití: Plody fungují i jako bezpečný prostředek proti zácpě. Listy se také dají využít a to nejen k zakrytí intimních partií. :-) Odvar z listů podporuje chuť k jídlu. Například chuť na sýr pečený ve fíkových listech, na sladký krém či zmrzlinu z nich, ještě polité sirupem z fíkových listů. Chutný je i čaj z mladých listů.

STANOVIŠTĚ: slunečné a chráněné stanoviště, teplé polohy, nejlépe u zdi nějaké budovy, na humus bohatá a dobře odvodněná půda.

ODOLNOST: starší rostliny jsou mrazuvzdorné do cca. -15 °C. Mladé rostliny pěstujeme první 2-3 roky v květináči a v zimě zazimujeme v chladné místnosti. První roky po výsadbě do země můžeme ještě na zimu hluboko nastlat slámou, listím či ovčí vlnou. U nás nezvykne trpět výrazně chorobami či škůdci.

PŮVOD: Německo, Luckenwalde, Státní výzkumný ústav, vyšlechtil ji Dr. Rudlof von Sengbusch jako křížence odrůd Markee a Sieger a byla uvedena na trh v roce 1954.

RŮST: středně bujný, vytváří středně vysoké, ploše kulovité, kompaktní trsy. Tvoří mnoho květních stvolů, které kvetou na úrovni listů nebo pod nimi. Odnožuje středně silně, nezahušťuje porost.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylitelná.

PLODNOST: je středně vysoká, ale velmi spolehlivá.

PLODY: jsou středně velké až menší (průměrně 8,6-9,9 g), první bývají ledvinovité, ostatní jsou tupě kuželovité i pravidelně kulaté, tmavě červené, lesklé. Dužnina je pevná, šťavnatá, plně červená s malou dutinou. Kalich je mírně zapuštěný a hůře se odděluje. Chuť je vynikající, sladká s jemnou kyselinkou, kořenitá.

DOZRÁVÁNÍ: je středně rané až pozdní, u nás přibližně od 10. června do konce měsíce, v teplé roky dříve.

VÝUŽITÍ: vynikající na přímý konzum i na zpracování na džemy, džusy, sirupy, sušení, včetně mrazení. Je náchylnější na otlačení po sklizni, takže nesnáší až tak dobře přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunečné, vzdušné. Půdu preferuje dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou, doporučujeme hodně kompostu a zakrýt ho mulčem ze slámy, případně jehličí či dřevní štěpky. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších, neuzavřených poloh s dostatečným prouděním vzduchu.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná během zimy a díky pozdějšímu kvetení a květům na úrovni listů či pod nimi lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je relativně dobře odolná vůči roztočci chmelovému (Tetranychus urticae). Je tolerantní vůči verticiliovému vadnutí (Verticillium spp.) a středně až více tolerantní vůči roztočíku jahodníkovému (Phytonemus pallidus). Je náchylnější na poškození plísní šedou (Botrytis cinerea), a to i na porostu, i po sklizni. Proto udržujeme porosty vzdušné. Je méně odolná i vůči bílé skvrnitosti jahod (Mycosphaerella fragariae), středně odolná vůči padlí (Podosphaera aphanis).

PŮVOD: Slovensko, Čachtice, sad Kút, zřejmě náhodný semenáč, případně získaný jako potomek slivoně dovezené z Bosny ve 40. letech 19. století čachtickým farářem Urbanovským. V Čachticích byla známá pod jménem „ščepená“ a šířil ji zejména Jozef Masárik. Poprvé na ni veřejně upozornil Jozef Linduška v časopise Slovenské ovocinárstvo, věděl o ní už před ním státní inspektor ovocnářství Viktor Buchta, který jí vybral také jméno. 

RŮST: v mládí bujný, ale brzy vstupuje do plodnosti, takže brzy slábne a tvoří menší, nepravidelnější, často až vidlicovité koruny. Má elipsovité, tmavě zelené listy a bílé, měkké dřevo, čímž se liší od Bystrické, která má listy světle zelené a dřevo červené a tvrdé.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete několik dní před Bystrickou.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, střídavé velikosti bez usměrnění řezem a přihnojování, jen zřídka vynechá. Dospělý strom urodí i 200 kg ovoce.

PLODY: jsou středně velké až velké, břichatější. Slupka je modrošedá. Dužnina je zelenožlutá, šťavnatá, polotuhá, na dobrém stanovišti se při dozrávání lehce odděluje od pecky. Chuť je mírně kořenitá, sladkokyselá.

DOZRÁVÁNÍ: rané, koncem července, začátkem srpna.

VYUŽITÍ: plody na přímý konzum, ale také na zpracování na kompoty, džemy, povidla, přesnídávky, pečení či sušení a na výborný destilát.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dostatečně vlhkou a úrodnou půdou kvůli vysoké plodnosti.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně v květu. Je středně až více tolerantní vůči šarce a středně až více odolná vůči monilióze plodů (Monilinia laxa).

PŮVOD: Francie, oblast Languedoc-Roussillon ve východních Pyrenejích, objevila se okolo roku 1830 jako náhodný semenáč.

 
RŮST: středně bujný, středně vzpřímený.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, kvete brzy až středně brzy.

 
PLODNOST: raná (ve 3. roce po výsadbě), vysoká, relativně pravidelná.

 
PLODY: středně velké, kulaté. Slupka je světle oranžová s karmínově červeným líčkem. Dužnina je oranžová, středně tuhá až měkká, šťavnatá. Chuť je vynikající, sladká, výjimečně aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, koncem července až začátkem srpna.

 
VYUŽITÍ: vynikající k přímému konzumu, k výrobě džemů, přesnídávek, destilátů, v ne zcela zralém stavu i kompotů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, s výživnou, dobře odvodněnou půdou. Vhodná spíše do teplých oblastí.

 
ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě i květních pupenech, středně až méně tolerantní vůči šarce, středně až více odolná vůči houbovým chorobám, silně odolná vůči bakteriální skvrnitosti listů způsobené bakterií Pseudomonas syringae.

PŮVOD: ČR, náhodný semenáč nalezený na hranicích s Rakouskem nedaleko Valtic kolem r. 1955 a vybraný na Šlechtitelské stanici ve Valticích, registrován v roce 1971.

 
RAST: v mládí bujný, později středně bujný, koruny vytváří široké, kulovité až rozložité, řídké, mírně převislé. Kosterní větve rostou mírně šikmo nahoru a dobře obrůstají slabšími postranními větvemi. Raší pozdě.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, samičí květy rozkvétají 5-8 dní po začátku kvetení samčích jehněd, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Mars, případně Lake.

 
PLODNOST: raná (2.-3. rok po výsadbě), vysoká, pravidelná, spolehlivá. Plodí zejména na konci jednoletých výhonů.

 
PLODY: velké (průměrně 14,5-15,7 g, 45,5x37x34 mm), široce vajcovité až oválné, s nepatrnou špičkou. Rubina je středně tlustá, tmavozelená se světle žlutými tečkami, v zralosti se otevírá, ořechy se dobře vylupují. Skořápka je středně tlustá, polopapírová, jemně vrásčitá, šedohnědá, středně dobře až velmi dobře louskatelná. Jádro je velké (51-58 % hmotnosti plodu), světle hnědé až hnědé, velmi dobře plní skořápku. Chuť je mírně sladká, aromatická, výborná a lahodná zejména v čerstvém stavu, v suchém stavu má více hořkosti.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané až pozdní, začátkem 3. dekády září, zraje rovnoměrně.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci čerstvých jader a zpracování sušených, nejlépe ve směsi s jinými odrůdami. Jádra obsahují hodně vody, je třeba je rychle vysušit. Při skladování nezesychá, ale může se částečně otevírat.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné ze severní strany před studeným větrem, mimo mrazových kotlin, ideální mírný svah s J a JV expozicí. Půda odpovídá středně těžká, hlubší, dostatečně vlhká, ale dobře odvodněná, nemá rád příliš lehké půdy či příliš těžké a zamokřené půdy. Neznáší příliš vysokou hladinu podzemní vody, ale je náročný na vláhu v době růstu a zejména dozrávání plodů. Vhodný do všech pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: dobře mrazuodolný ve dřevě, raší pozdě, takže většinou nebývá poškozován pozdními jarními mrazy. Během vegetace je náchylnější na antraknózu, hnědnutí a následné vysychání jader. Při nadbytku dusíku se mohou objevovat příznaky nadměrné papírovitosti, když skořápka na některých plodech zcela chybí.

PŮVOD: Německo, Ersingen u Pforzheimu, nalezena jako náhodný semenáč okolo roku 1890.

RŮST: v mládí velmi bujný, později středně bujný. Bohaté olistění, listy jsou velké a nápadně světlé.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná s oboupohlavnými květy. Kvete středně brzy. 

PLODNOST: vysoká, pravidelná.

PLODY: velké (délka cca 5 cm), tvar pravidelný, oválný, s krátkou stopkou. Slupka je hnedomodrá až modročervená, místy výrazně tečkovaná i rzivá, ojíněná, dá se stáhnout. Dužnina je měkká, šťavnatá, zelenožlutá, sladkokyselá, kořenitá, v plné zralosti dobře oddělitelná od pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v teplých polohách od poloviny července, jinde začátkem srpna.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a zavařování či výrobě džemů a povidel, pečení. 

STANOVIŠTĚ: živné půdy a spíše vlhčí než suché půdy, teplejší polohy.

ODOLNOST: dobrá odolnost květu vůči jarním mrazům, málo náchylná k praskání plodů, spolehlivě tolerantní vůči šarce.

PŮVOD: Spojené království, Anglie, Sawbridgeworth, vyšlechtil ji školkař Thomas Rivers jako křížence odrůd Prince Englebert a Early Prolific. Její název v angličtině je (The) Czar, poprvé zaplodila v roce 1874 a byla pojmenována po ruském caru, který v tom roce navštívil Anglii.

 
RŮST: zpočátku a zvláště ve školce bujný, později zpomaluje. Vytváří pouze středně velké stromy zpočátku se štíhlými, vznešenými korunami, které se později mění na kulovité, když se větve rozklesávají pod váhou plodů. Plodné větvičky jsou krátké a dost křehké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem.

 
PLODNOST: raná, vysoká až nadměrná, pravidelná, v domácích podmínkách je vhodné dělat probírku.

 
PLODY: středně velké (průměrně 20 g), tvarově nepravidelné, některé podlouhlé, jiné kulatější, ke koncům buď zúžené nebo zakulacené. Slupka je jemná, kyselá, těžko se slupuje, je krásně ojíněná, pod ojíněním je černomodrá, při nadměrné úrodě a horším vyzrání zůstává načervenalá. Dužina je zelenožlutá až žlutá, místy průhledná, méně šťavnatá. Chuť je dobrá, sladká, podobná švestkové, ale méně výrazná. Pecka se od dužiny většinou dobře odděluje, jen při velkých úrodách a horším dozrávání hůře. Je to švestka.

 
DOZRÁVÁNÍ: rané, v první polovině srpna, někdy najednou, jindy postupně, sklízí se probírkou.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci, k zpracování tam, kde nevadí kyselá chuť slupky, tedy např. do džemů a povidel.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, kvůli vysoké plodnosti upřednostňujeme úrodné hlinité a dostatečně vlhké půdy, v sušší půdě stromy předčasně stárnou a plody jsou horší kvality. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu. Je středně tolerantní vůči šarce, projevuje se jen na listech.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně z Francie, velmi stará odrůda, minimálně 300 let stará. Synonyma: Raná královská amarelka, Amrhele, Hamrle, Špunky, Zvonky, Amarelle, Königliche Amarelle, Cerise de Montmorency, Royale, Amarelle Royale Hative, Coularde a Longue Queue, Sussex, Kentish, Virginian May.

RŮST: zpočátku velmi bujný, po nástupu do rané plodnosti ustává, hlavní větve je třeba vhodně (ani příliš, ani málo) zkracovat, aby zesílily a nedocházelo k vyholování. Tvoří menší, kulovité, řidší koruny. Dožívá se vysokého věku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašná nebo částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy. Vhodní opylovači: Morela pozdní, Ostheimská, Španělská.

PLODNOST: raná až středně raná, vysoká a pravidelná.

PLODY: středně velké až menší (průměrně 3-4,5 g, někdy až 5,5 g), kulovité až ploché kulovité. Slupka je krásně červená, průhledná, s dozráváním tmavne a ztrácí průhlednost. Dužina je měkká, velmi jemná, nažloutlá, šťavnatá, s nebarvící šťávou, je to amarelka. Chuť je nakyslá, při plné zralosti příjemně sladkokyselá, pikantní, velmi dobrá. Dužina se dobře odděluje od pecky.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, ve 2.-4. třešňovém týdnu, obvykle v druhé polovině června. Plody na stromě vydrží bez poškození asi 3-4 týdny.

VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci a ke sušení, k výrobě kompotů, destilátů či světlejších džemů. Pouze ještě tvrdé plody dobře snášejí přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné, není náročná na půdu, její propustnost, teplota i vlhkost se však projevují na kvalitě i velikosti plodů, ale i na úrodnosti. V úrodných, dostatečně vlhkých půdách se jí nejlépe daří na višni, v suchých, kamenitých naopak na ptačnici, na mahalebce se jí daří ve všech půdách, které nejsou příliš mokré. Vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, náchylnější pouze na poškození deštěm během kvetení, středně odolná vůči moniliové spále (Monilinia laxa) a dobře odolná vůči praskání plodů a moniliové hnilobě plodů (Monilinia fructigena).

PŮVOD: Německo, Technická vysoká škola v Geisenheimu, v r. 1994 ji vyšlechtil Helmut Jacob jako křížence odrůd Domácí velkoplodá a Valor. Je to licencovaná podoba odrůdy Kulinaria.

RŮST: slabý až středně silný, vzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná až částečně samosprašná, kvete velmi brzy až středně brzy. Vhodní opylovači: Čačanská lepotica, Stanley.

PLODNOST: raná až středně raná, vysoká, pravidelná, nemá sklon ke střídání plodnosti.

PLODY: velké (průměrně 35-40 g), protáhlé, nesouměrné. Slupka je pod ojíněním fialovomodrá. Dužnina je žlutozelená až žlutá, středně tuhá až tuhá, velmi šťavnatá. Chuť je sladká, při plném vyzrání až velmi sladká (22-32 °Brix), velmi aromatická, plná, výborná až vynikající. Pecka je dobře oddělitelná od dužniny, jen výjimečně může na jejích žebrech zůstávat.

DOZRÁVÁNÍ: probíhá během velmi dlouhého období, od konce srpna až do začátku října.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet nebo švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, není náročná na stanoviště, ale podobně jako ostatní švestky preferuje hluboké, vlhké, ale dobře odvodněné, úrodné půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh, do vyšších poloh na chráněná místa.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu, tolerantní vůči šarce, silně odolná vůči monilióze (Monilinia laxa), červené skvrnitosti švestek (Polystigma rubrum) a suché skvrnitosti listů a plodů (Stigmina carpophila).

PŮVOD: Austrálie, Eastwood ve státě Nový Jižní Wales, náhodný semenáč, zřejmě potomek odrůdy French Crab, kterou koupila Maria Ann Smithová od školkaře Thomase Lawlessa z Tasmánie na trhu v Sydney a vypěstovala na své zahradě. Poprvé plodila v roce 1868. Rodina Smithových začala jabloň propagovat pod jménem Smith’s Seedling (Semenáč Smithových) a v roce 1890, 20 let po smrti paní Smithové, byla představena na výstavě Castle Hill Agricultural and Horticultural Show. V roce 1895 ji Albert Benson, ovocnářský expert Ministerstva zemědělství Nového Jižního Walesu, pojmenoval Granny Smith a na výzkumné stanici Bathurst Experimental Station se ve velkém začala množit. Synonyma: Smith's Seedling.

RŮST: středně bujný a vzpřímený až rozložitý se střední tendencí k převisání větví.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Aderslebenský kalvil, Bathské, Berlepschova reneta, Biesterfeldská reneta, Bismarckovo, Coxova reneta, Čistecké lahůdkové, Dukát, Florina, Golden Delicious, Gustavovo trvanlivé, Hammersteinovo, Hvězdnatá reneta, James Grieve, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Míšeň jaroměřská, Signe Tillisch, Spartan, Šampion, Vejlímek červený, Worcesterská parména, Zvonkové.

PLODNOST: brzká, střední až vysoká, pravidelná s menší tendencí k přeplození a následné střídavé plodnosti. Rodí na jednoletých a dvouletých převislých větvích.

PLODY: středně velké, ploše kulovité až kuželovité, někdy s méně výrazným žebrováním. Slupka je hladká, pevná, výrazně zelená s nápadnými světlými lenticelami, někdy s purpurově hnědým líčkem, mírně voskovitá. Dužnina je zelenobílá, pevná, hrubozrnná, křehká, šťavnatá. Chuť je kyselosladká, osvěžující, dobrá až velmi dobrá podle klimatických podmínek.

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, od kvetení po sklizeň asi 180–210 dní, plody se sklízejí koncem října až začátkem listopadu, co nejpozději, ale tak, aby nezmrzly. Konzumně dozrávají až v únoru a velmi dobře se skladují v dostatečně chladném uskladnění, z vhodných poloh vydrží čerstvé až 9 měsíců.

VYUŽITÍ: zejména na pečení, sušení, po plném vyzrání i k přímé konzumaci.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vzdušné, ale chráněné před silným větrem. Půdu preferuje dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou. Vhodná do teplých poloh s dostatečně dlouhou vegetační dobou.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Středně odolná vůči strupovitosti, náchylnější k monilióze, padlí a bakteriální spále (Erwinia amylovora).

PŮVOD: Polsko, náhodný semenáč nalezený v zámeckém parku Józefem Paczoskim

RŮST: středně bujný růst a rozložitý habitus, dorůstá do výšky 6 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, oboupohlavný, cizosprašný, hmyzosnubný, kvete v únoru až březnu. Pro opylení potřebuje jinou odrůdu dřínu.

PLODNOST:

PLODY: středně velké (průměrně 2,9 g, 2,6 cm), prodloužené hruškovité až lahvovité, červené, příjemně sladkokyselé s vysokým obsahem cukru (12 %) a středním obsahem kyselin (2,7 %). Pecka je v poměru k hmotnosti plodu velká (14 %) a špatně se odděluje od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v září.

VYUŽITÍ: vhodný k přímé konzumaci i ke zpracování, např. na želé, džem, ovocné šťávy, sirupy, kompoty, destiláty, kandované ovoce, nakládání nezralých plodů jako nepravé olivy.

STANOVIŠTĚ: nenáročný na pěstování. Preferuje slunná místa s dobře propustnou půdou, snáší i vápenité, zásadité půdy.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě i květu, odolný proti chorobám, po dobrém zakořenění dobře odolný proti suchu.

PŮVOD: Francie, département Vendée, rozšiřovaná od třicátých let 19. století. Synonyma a cizí názvy: Beregriska zimní, Beurré de Luçon, Beurré gris d’hiver (nouveau), Graue Butterbirne.

RŮST: slabý až střední. Koruna je řidší a pod vahou úrody převisle rozkleslá.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná. Opyľovači nejsou jednotlivě ověřeni, všude plodí spolehlivě a bohatě v přítomnosti obecně dobrých opylovačů: Hardyho máslovka, Charneuská, Krivica.

PLODNOST: raná, vysoká, velmi pravidelná.

PLODY: středně velké, vejčitého tvaru, tvarově i velikostně vyrovnané. Hladká, matná slupka je zelená, výrazně pokrytá světle šedohnědou rzí. Dužnina je bílá, při slupce nazelenalá, jemná, velmi šťavnatá. Chuť je sladká až sladkokyselá, kořenitá.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. polovině října, konzumně dozrává od poloviny listopadu, vydrží do Vánoc, někdy až do února. Předčasně utržená a skladovaná v suchu vadne.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu, výrobě destilátu, moštování, výrobě džemu.

STANOVIŠTĚ: slunné a teplé, hluboké hlinité a teplé půdy, do teplých a chráněných středně teplých poloh, je nevhodná do vyšších poloh.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná, středně odolná vůči strupovitosti.

PŮVOD: vznik křížením v USA a následnou selekcí v ČR.

 
RAST: středně bujný, s kulovitou, středně hustou korunou a krátkým plodonosným obrůstáním.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylovaná, kvete brzy. Vhodní opylovači nebyli prozkoumáni, ale podle času kvetení by to mohly být: Barbora, Delta, Goldrich, Harcot, Harogem, Jitka, Karola, Lebela, Lemeda, Lenova, Leskora, Marlen, Minaret, Mirka, Pálava, Radka, Svatava, Veecot, Vemina, Vestar, Zetka, Pinkcot, Sylvercot.

 
PLODNOST: poměrně raná, střední, pravidelná.

 
PLODY: středně velké, kulovitě-oválné, slupka žlutooranžová s osamocenými světle červenými skvrnami; dužnina jemné konzistence, oranžová, pevná, chuť kořenitá, sladká; semenné jádro je hořké.

 
DOZRÁVÁNÍ: polovina července, asi 7 dní před odrůdou Velkopavlovická.

 
VYUŽITÍ: středně raná odrůda, vhodná pro přímý konzum, konzervaci, sušení, mražení; plody dobře snášejí přepravu, neotlačují se.

 
STANOVIŠTĚ: všechny pěstitelské oblasti, úrodné půdy.

 
ODOLNOST: dobrá mrazuodolnost dřeva, dobrá odolnost květů vůči jarním mrazům, dobrá odolnost vůči hnědnutí listů.

PŮVOD: USA, Indiana, Rushville, byla vybrána z náhodných semenáčů W. B. Wardem v roce 1950.

RŮST: umírněný, je to menší strom s pyramidální korunou dorůstající do výšky asi 4 m. Má velké, voňavé, převislé listy dlouhé 10-30 cm, s jemným bílým oplstěním na vrchní straně a rezavým na spodní.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašná, jednodomá, s oboupohlavnými květy, hmyzem opylovatelná. Jistější a vyšší úroda je v přítomnosti jiné odrůdy. Kvete v rámci asimín brzy, tedy většinou v průběhu dubna, případně začátkem května, po dobu asi 3 týdnů. Vhodní opylovači: např. Shenandoah, Davis, Honey Dew, NC-1.

PLODNOST: je celkově středně vysoká (průměrně 164 kg/strom/10 let pěstování s průměrem 103 plodů na rok), střídavě vysoká mezi roky.

PLODY: jsou středně velké až velké, (průměrně 170 g, zejména ve škále 138-207 g, největší plody i 340 g), oválné až kulaté. Slupka je hladká, zelená, v plné zralosti až do žluta, v místě otlačení hnědá. Dužnina je světle žlutá, krémová, konzistence pudinku, ne příliš měkká a v porovnání s jinými odrůdami dost šťavnatá (průměrně 66,8 % z hmotnosti plodu), s malým počtem velkých, nejedlých semen, která se snadno odstraňují (cca. 10 %). Chuť je příjemná, jemně sladká, mix melounu, manga s příchutí vanilky a kokosu. Cukernatost je průměrně 19,7-20,7 %.

DOZRÁVÁNÍ: rané, obvykle od 2. dekády září do 2. dekády října s nejvyšší úrodou koncem září. Plody se sbírají po přirozeném opadnutí na zem a uskladňují do konzumní zralosti, která nastává po pár dnech.

VYUŽITÍ: Strom je velmi dekorativní, s krásnými, zvonkovitými květy rozkvétajícími ještě před olistěním a s převislými, velkými, exoticky působícími listy. Kulinární využití: plody jsou vhodné zejména k přímému konzumu, ale i k výrobě zmrzlin, džusů, výživ či marmelád. Léčivé využití: plody jako jemné projímadlo, podobně jako švestky. Listy jsou močopudné, používají se externě na vředy a abscesy. Technické využití: lýko se používalo k výrobě silných lan a šňůr. Jedovatá semena mají insekticidní vlastnosti. Ze zralé dužniny plodu se může získat žluté barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, zejména mladší rostliny lépe snášejí polostinná místa. Půdu preferuje dostatečně odvodněnou, ale vlhkou půdu, nesnáší těžkou, jílovitou, snese i kyselejší půdu, středně dobře snáší zásaditější půdu, ale ne zasolení. Vhodná zejména do teplých a středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -29 °C, květy mohou poškodit již slabší mrazy. Dobře toleruje kyselejší půdu, středně dobře zásaditější, nesnáší zasolení půdy, středně dobře snáší sucho. U nás nezvykne trpět škůdci či chorobami, ale její plody jsou atraktivní nejen pro nás.

PŮVOD: Nizozemsko.

RŮST: robustní, vytváří ploše kulovité, vzdušné trsy s malým počtem listů. Odnožuje slabě, nezahušťuje porost, který je přehledný, a proto se plody dobře sbírají.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.

PLODNOST: vysoká.

PLODY: jsou velmi velké, středně těžké (25–30 g), pravidelně kuželovité, oranžově červené. Mají často vzpřímený kalich a pod ním se často tvoří bílý límec. Plody jsou velmi pevné a pěkné na pohled. Jejich chuť je vynikající, velmi šťavnatá.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, od 2. červnového týdne do 2. červencového týdne, začíná týden po odrůdě Sonata a významně prodlužuje sezónu.

VYUŽITÍ: přímý konzum a mražení.

STANOVIŠTĚ: vyžaduje lehčí písčitohlinité půdy dobře zásobené živinami.

ODOLNOST: citlivější na plíseň šedou a padlí.

PŮVOD: Francie, Rouen, školka Boisbunelových, semenáč neznámého původu vysazený v roce 1845. Poprvé plodila v roce 1855. Synonyma: Krassanská, Bergamotka krasanská, Edelcrassane, Passe Crassane.

 
RŮST: v mládí středně bujný, později slabý. Tvoří malé jehlanovité koruny s hojnými, drobnými postranními větvemi a množstvím krátkého plodonosného obrostu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Dekanka Robertova, Dekanka zimní, Esperenova bergamotka, Pstružka, Williamsova.

 
PLODNOST: velmi raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké až velmi velké (průměrně 150-300 g, ale i 800 g), tvarem podobné až jablku, někdy jsou však k špičce protažené, povrch mají často zhranelý, někdy i s mělkou podélnou rýhou. Slupka je hrubá, matná, mírně drsná, při sklizni zelená, později žlutozelená, na slunci zlatá žlutá, s množstvím nerovnoměrných, světle rezavých lenticel, často jsou plody rezavé při kalichu, méně při stopce, někdy jsou rezavé celé plody. Dužina je nažloutlá, jemná, rozplývavá, šťavnatá. Chuť je výborná, sladká, jemně nakyslá, příjemně kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem října, co nejpozději, konzumně dozrává v prosinci až lednu, vydrží uskladněná až do března či dokonce dubna. Předčasně sklizená uvadne či dokonce ani nezměkne.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci jako lahůdka, ale i k všestrannému zpracování na džemy a povidla, výživy, destiláty, mošty, kompoty, na pečení a sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem, s teplou, propustnou, lehčí hlinitou půdou. V chladné, těžké, nepropustné půdě mají plody podřadnou chuť. Je vhodná jen do nejteplejších poloh, nejlépe chráněných zahrad a k zdem.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevě, málo mrazuodolná a dešťuodolná v květu, náročná na teplo. Silně odolná proti strupovitosti, trpět jí může jen v nevhodných polohách a letech. Je také silně odolná proti monilioze plodů. Vyhledává ji plodomorka hrušková (Contarinia pyrivora), zejména v zatravněných sadech.

PŮVOD: Belgie, Tournai, vyšlechtil ji kolem r. 1840 jako náhodný semenáč M. Norbert Daras de Naghin v Tournai nedaleko francouzských hranic, kde byla v r. 1858 představena na výstavě. Z genetických testů vychází, že je potomkem Hardenpontovy. Synonyma: Naghinova máslovka, Nanghinova máslovka, Nanghinova, Beurré de Naghin, Naghins Butterbirne, Nanghins. Butterbirne.

 
RŮST: bujný, vzpřímený. Vytváří široké pyramidální koruny. Charakteristický je její úzký tmavý list, který připomíná list rododendronu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale opylují ji zřejmě jiné hrušně kvetoucí ve stejnou dobu, např. Avranšská, Anglická bergamotka, Drouardova, Hardyho máslovka, Koporečka, Mechelenská, Pstružka, Salisburyova.

 
PLODNOST: raná, pravidelná, každý druhý rok vysoká.

 
PLODY: velké, baňaté až kulovité, téměř hladké. Slupka je hrubá, matná, tuhá, kožovitá, při sklizni zelená, v konzumní zralosti zelenožlutá, jemně tečkovaná, bez líčka. Dužina je bílá, často také nažloutlá, máslovitá, často jen polorozplývavá, šťavnatá. Chuť je příjemná, sladkokysele navinulá, mírně kořenitá. Náchylnost k otlačení je velmi malá, k hnědnutí dužiny malá, ke kamenitosti střední.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem října, konzumní zralost od prosince do února.

 
VYUŽITÍ: hlavně k přímé konzumaci, ale také k všestrannému zpracování na kompoty, mošty, výživy, džemy a povidla, destiláty, pečení a sušení. Dobře snáší přepravu nejen ihned po sklizni, ale i v době konzumní zralosti. Dobře se skladuje.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem. Vyžaduje dobrou, propustnou a dostatečně vlhkou a výživnou půdu. Je vhodná do teplých a středně teplých chráněných poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuodolná v dřevě, silně v květu. Je silně odolná proti monilióze, více odolná proti strupovitosti, která ji může potrápit v uzavřených, vlhkých, studených polohách.

PŮVOD: Německo, klášter Adersleben, v r. 1839 vyšlechtil zahradník Lichthardt na základě pověření úředníkem Meyerem jako křížence Kalvilu bílého zimního a zřejmě Cára Alexandra, ačkoliv bylo uváděno, že jedním z rodičů je Grávštýnské (to má ale velmi špatnou klíčivost pylu). Synonyma: Aderslebener Calville, Aderslebener Kalvill, Aderslebener Kalvill-Samling, Adersleber Calvil, Adersleber Calvill, Adersleber Kalvil, Adersleber Kalvill, Calville d'Adersleben, Kalvil Aderslebenskii.

RŮST: středně bujný, vytváří rozložité koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, opylován hmyzem, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Coxova reneta, Croncelské, Oldenburgovo, Parména zlatá zimní.

PLODNOST: brzká, vysoká, téměř pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (až 250 g), kalvilovitý tvar, žebrovité. Slupka je žlutá s hnědočerveným líčkem. Dužina je žluto-bílá, středně pevná, velmi křehká, jemná, velmi šťavnatá. Chuť je sladkokyselá, kořenitá, dobrá až vynikající.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. polovině října, konzumně dozrává od prosince, vydrží do března. Vyžadují vlhčí uskladnění, jinak vadnou.

VYUŽITÍ: především pro přímý konzum a pečení či výrobu pyré.

STANOVIŠTĚ: slunné, i otevřené, dobře snáší větrné polohy. Upřednostňuje hluboké, výživné, spíše lehčí, písčitohlinité půdy. V nepříznivých, jílovitých, těžkých půdách předčasně opadávají listy a plody se nevyvíjejí dobře a je náchylnější na rakovinu. Snese i chladnější polohy.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě, středně v květu, středně odolná vůči strupovitosti a padlí, méně odolná vůči spále růžokvětých (Erwinia amylovora).