Ovocné

PŮVOD: Španělsko, vyšlechtěna ve výzkumném ústavu CEBAS (Centro de Edafología y Biología Aplicada del Segura) pod vedením Federica Dicentu jako kříženec genotypu S5133 × Lauranne, uvedena na trh byla v roce 2007. Synonyma: Pentacebas.

RŮST: bujný, vzpřímený až rozložitý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, hmyzem opylitelná, jednodomá s oboupohlavnými květy, má vysokou úrodnost, i když je pěstována samostatně. Přítomnost jiné, v podobný čas kvetoucí odrůdy, např. Makako, může zvýšit úrodu. Kvete velmi pozdě, cca. 12-23 dní po středně brzy kvetoucí odrůdě Nonpareil či 10-20 dní po Ferragnès.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, i 2 t jader na ha v dobrých podmínkách.

PLODY: jsou středně velké až menší, dobře se loupou po dozrání. Skořápka je tvrdá a dobře chrání jádro před škůdci. Jádra jsou elipsovitá až podlouhlá, menší (průměrně 1,0 g, průměrně 27-30 % hmotnosti plodu), hladká, světlá. Podíl dvojitých jader je velmi nízký až žádný (<1 %). Chuť je velmi dobrá a sladká, jádra obsahují na mandle vysoký podíl cukrů (průměrně 4,43 %) a tuků (55,73 %).

DOZRÁVÁNÍ: je velmi rané, již začátkem září či dokonce koncem srpna, (10 dní před Ferragnes, 7 dní před Nonpareil).

VYUŽITÍ: okrasné využití: stromy jsou okrasné a silně vonné na jaře, když jsou bohatě zakvetlé, ale i v létě bujným růstem, olistěním a plody; květy jsou velmi atraktivní pro opylovače. Kulinární využití: jádra plodů ke konzumaci v čerstvém stavu a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu, k získávání oleje pro kulinární i kosmetické účely atd., květy k ovoňání kuchyňských olejů, dužina a slupka nezralých plodů po vysušení jako koření. Technické využití: skořápky jader např. k topení.

STANOVIŠTĚ: slunné, středně těžká až lehčí půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé a středně teplé oblasti, případně chráněné chladnější oblasti.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě, v květu díky velmi pozdnímu kvetení lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je středně odolná vůči červené skvrnitosti listů (Polystigma amygdalinum). Díky tvrdé skořápce je dobře odolná vůči ptákům, veverkám či hmyzu. Po zakořenění je relativně dobře odolná vůči suchu.

PŮVOD: Německo, vznikla z vlastného opylení odrůdou Bílá holandská, je zřejmě pojmenována po města Werder (Havel), podobně jako je Zitavia pojmenována po Zittau.

RŮST: středně bujný. Doporučujeme vysadit o 15 cm hlouběji, než rostla v školce.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně brzy.

PLODNOST: vysoká, plodí na dvouletém dřevě.

PLODY: hrozny jsou dlouhé, husté, s vysokým počtem bobulí. Bobule jsou středně velké (průměrně 0,4 g), krémové, pevné. Chuť je velmi dobrá, sladkokyselá, aromatická s vysokým obsahem cukrů (průměrně 12 °Brix) a středním obsahem kyselin (průměrně 2,49 %). Mají vysoký obsah polyfenolů, střední obsah vitamínu C v rámci rybízů (průměrně 30,7 mg na 100 g). 

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, rovnoměrné, v 1. polovině července. Plody se hůře oddělují od stopky.

VYUŽITÍ: plody zejména na přímý konzumaci a výrobu vína či džemů a želé.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, nejlépe se jí daří v lehčí, ale dostatečně vlhké půdě s dostatkem humusu. Je vhodná do všech, i vyšších pěstebních oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě a v květu. Je dobře odolná vůči septóriovej skvrnitosti listů (Septoria ribis), vysoce odolná vůči vlnovníku rybízovému (Cecidophyopsis ribis), méně odolná vůči antraknóze (Pseudopeziza ribis) a suchu.

PŮVOD: Austrálie, Eastwood ve státě Nový Jižní Wales, náhodný semenáč, zřejmě potomek odrůdy French Crab, kterou koupila Maria Ann Smithová od školkaře Thomase Lawlessa z Tasmánie na trhu v Sydney a vypěstovala na své zahradě. Poprvé plodila v roce 1868. Rodina Smithových začala jabloň propagovat pod jménem Smith’s Seedling (Semenáč Smithových) a v roce 1890, 20 let po smrti paní Smithové, byla představena na výstavě Castle Hill Agricultural and Horticultural Show. V roce 1895 ji Albert Benson, ovocnářský expert Ministerstva zemědělství Nového Jižního Walesu, pojmenoval Granny Smith a na výzkumné stanici Bathurst Experimental Station se ve velkém začala množit. Synonyma: Smith's Seedling.

RŮST: středně bujný a vzpřímený až rozložitý se střední tendencí k převisání větví.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Aderslebenský kalvil, Bathské, Berlepschova reneta, Biesterfeldská reneta, Bismarckovo, Coxova reneta, Čistecké lahůdkové, Dukát, Florina, Golden Delicious, Gustavovo trvanlivé, Hammersteinovo, Hvězdnatá reneta, James Grieve, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Míšeň jaroměřská, Signe Tillisch, Spartan, Šampion, Vejlímek červený, Worcesterská parména, Zvonkové.

PLODNOST: brzká, střední až vysoká, pravidelná s menší tendencí k přeplození a následné střídavé plodnosti. Rodí na jednoletých a dvouletých převislých větvích.

PLODY: středně velké, ploše kulovité až kuželovité, někdy s méně výrazným žebrováním. Slupka je hladká, pevná, výrazně zelená s nápadnými světlými lenticelami, někdy s purpurově hnědým líčkem, mírně voskovitá. Dužnina je zelenobílá, pevná, hrubozrnná, křehká, šťavnatá. Chuť je kyselosladká, osvěžující, dobrá až velmi dobrá podle klimatických podmínek.

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, od kvetení po sklizeň asi 180–210 dní, plody se sklízejí koncem října až začátkem listopadu, co nejpozději, ale tak, aby nezmrzly. Konzumně dozrávají až v únoru a velmi dobře se skladují v dostatečně chladném uskladnění, z vhodných poloh vydrží čerstvé až 9 měsíců.

VYUŽITÍ: zejména na pečení, sušení, po plném vyzrání i k přímé konzumaci.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vzdušné, ale chráněné před silným větrem. Půdu preferuje dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou. Vhodná do teplých poloh s dostatečně dlouhou vegetační dobou.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Středně odolná vůči strupovitosti, náchylnější k monilióze, padlí a bakteriální spále (Erwinia amylovora).

PŮVOD: ne zcela známý, ale zřejmě jde o prastarou odrůdu z Peloponéského poloostrova, později rozšířenou do starověkého Říma Appiem Claudiem. Poprvé ji popsal švýcarský botanik a pomolog Johann Bauhin v 17. století jako ""pomum pentagonum"". Nejstarší německé pomologie zase uvádějí, že se pěstovala zejména v alpských oblastech Tyrolska, ve Švýcarsku a jižním Německu.

 
RŮST: bujný, tvoří rozložité koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě.

 
PLODNOST: pozdní, vysoká, střídavá

 
PLODY: malé až střední (50–70 g), více či méně hvězdicovitého tvaru s 5 cípy. Slupka je tenká, pevná, lesklá, není mastná, světle žlutá až slámově žlutá s granátově červeným líčkem. Dužnina je bílá až světle žlutá, tuhá, křupavá, na vzduchu málo hnědne. Chuť je sladkokyselá, průměrná, osvěžující, bez zvláštní vůně či příchuti.

 
DOZRVÁNÍ: sklizeň ve 2. pol. října, konzumní zralost od 1. pol. prosince, skladovatelnost až do června.

 
VYUŽITÍ: vhodné především jako vánoční dekorace a ke zpracování na mošty a cider a k dlouhodobému uskladnění.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, hluboké hlinité, spíše vlhčí půdy a slunné stanoviště, případně polostín, zejména středně teplé oblasti, ale i chráněné vyšší oblasti, vyhýbat se uzavřeným polohám s vysokou vzdušnou vlhkostí a velmi teplým a suchým polohám.

 
ODOLNOST: středně až více mrazuvzdorná v dřevě, středně odolná proti strupovitosti, náchylnější k padlí a bakteriální spále. Plody jsou odolné proti otlačování.

PŮVOD: Slovensko, Hradište pod Vrátnom, nalezena jako náhodný semenáč.

RŮST: bujný, vytváří kulovité koruny. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: je minimálně částečně samosprašná, pravděpodobně s vysokou mírou samosprašnosti, kvete středně pozdě až pozdě. 

PLODNOST: časná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké, kulovité. Slupka je tenká, pevná, lesklá, v plné zralosti červená (plody na fotografiách ještě nejsou zcela zralé). Je to typ kyselka. Dužnina je červená, středně tuhá, šťavnatá, šťáva je červená, výrazně barví. Chuť je příjemně sladcenakyslá, aromatická, velmi dobrá, typicky višňová. 

DOZRÁVÁNÍ: časné, v 3.-4. třešňovém týdnu, tedy v 2. polovině června. 

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i na další zpracování na kompoty, džemy, sirupy a sušení, výrobu sirupů či destilátů. 

STANOVIŠTĚ: sluneční, nejlépe se jí daří v hlinité až hlinitopísčité půdě s dostatkem vláhy. Je vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě, silně mrazuvzdorná v květu. Je dobře odolná vůči moniliové spále. Uniká vrtuli třešňové, tedy nebývá červivá.

PŮVOD: Francie, Sainte Bazeille, školka Pépinières Lalanne, selekce z volného opylení odrůdy Payne, množit se začala v roce 1985. Synonyma: Pierral.

RŮST: umírněný, kompaktní, obvykle dorůstá do výšky a šířky jen 4-5 m, doporučený spon výsadby je 4x5 až 7x8 m. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, větrem opylován, jednodomý, se samčími a samičími květy. Je protandrický, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí a překryv jejich kvetení je relativně krátký, takže k dosažení vyšší úrody jej doporučujeme vysazovat spolu s jinými odrůdami. Kvete pozdě, začíná rozkvétat po odrůdě Chandler, ale asi 5-8 dní před Franquette. Vhodní opylovači např.: Chandler, Fernette, Franquette, Fernor atd. 

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná. Rodí i na bočních výhonech, nejen na koncových.

PLODY: jsou velké až velmi velké (průměrně 12-14 g, 30-38 mm), typicky kulovitého tvaru. Skořápka je pevná, ale snadno loupatelná. Jádro je světlejantarové barvy a tvoří 44-55 % hmotnosti plodu. Chuť je výborná, jemná, sladká, aromatická, krémová bez hořkosti. 

DOZRÁVÁNÍ: koncem září až začátkem října.

VYUŽITÍ: plody zejména k přímému konzumu, ale i k cukrárenskému využití vcelku, či v nakrájené či pomleté podobě a k lisování oleje. 

STANOVIŠTĚ: slunečné, chráněné před mrazivým větrem, s dobře odvodněnou, ale vláhou zásobenou půdou - nejlépe hlinitou až hlinitopísčitou. Díky pozdějšímu rašení a kvetení vhodný do teplých i středně teplých poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolný ve dřevě, středně mrazuodolný v květních pupenech během zimy a díky pozdějšímu rašení a kvetení lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je dobře odolný vůči antraknóze (Gnomonia leptostyla), přičemž ta se projevuje zejména na listech, téměř vůbec na plodech, středně odolný vůči bakterióze způsobované bakterií Pantoea agglomerans, odolný v listech, ale náchylnější v plodech vůči bakterióze způsobované Xanthomonas arboricola pv. juglandis.  

PŮVOD: Rusko, Novočerkask, vyšlechtil amatérsky šlechtitel Jevgenij Georgijevič Pavlovskij jako mezidruhového křížence odrůd Talisman x (Cardinal + směs pylu európsko-amurských odrůd). Synonyma: Рошфор.

RŮST: silný, výhony dobře vyzrávají, raší pozdě. Listy jsou středně velké, středně vykrajované.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, s oboupohlavnými květy.

PLODNOST: velmi vysoká a pravidelná, pěstuje se na 40-45 oček na keř, 8-10 oček na ťažeň, vyžaduje redukciu hroznů na průměrně 1,2-1,4 na výhon.

PLODY: hrozny jsou velmi velké (průměrně 500-900 g, ale i 1000 g, často i více), kónické až cilindricko-kónické, středně husté až husté. Bobule jsou velmi velké (průměrně 8-10 g, někdy až 15 g), kulaté. Slupka je zpočátku růžová, později tmavofialovomodrá, středně pevná, tenká. Dužnina je masitá, křupavá, obsahuje semena. Chuť je výborná, harmonická, v plné zralosti muškátová (degustačně hodnocená na 9,7 bodů z 10). Cukernatost je 15-18 g/100 ml, obsah kyselin 6-7 g/l.

DOZRÁVÁNÍ: velmi časné (100-120 dní), obvykle v 1. dekádě srpna. Hrozny mohou ostať dlouho na keřích bez poškození osami a ztráty kvality.

VYUŽITÍ: plody zejména k přímé konzumaci jako stolní hrozny, případně k výrobě kompotů, džemů či moštů.

STANOVIŠTĚ: sluneční, teplé, chráněné, je středně náročný na půdu, méně vhodné jsou půdy suché, ale i příliš vlhké, prehnojené. Je vhodný na pěstování zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný v dřevě zřejmě do -22 °C až -24 °C, pozdním rašením z stolních odrůd lepší uniká pozdním jarním mrazům. Je vysoce odolný vůči plísni révovej - peronospoře (Plasmopara viticola) - má geny Rpv12 a Rpv3 - a vyšší odolný vůči padlí (Erysiphe necator), středně odolný vůči plísni šedé - botrytidě (Botrytis cinerea).

PŮVOD: Rakousko, Klosterneuburg, Lehr- und Forschungszentrum für Wein- und Obstbau Klosterneuburg, vyšlechtěná v roce 1978 jako mezidruhový kříženec obsahující v rodokmeni druhy Vitis vinifera, Vitis aestivalis, Vitis cinerea a Vitis rupestris, konkrétně je to kříženec odrůd Rizling rýnsky x Freiburg 589-54, který je zase křížencem Seyve Villard 12 481 x (Rulandské šedé x Chrupka bílá). Synonyma: Klosterneuburg 1680, KLBG 1680-3R/19.

RŮST: je bujný až velmi bujný s hustým olistěním a vysokou intenzitou růstu zálistků. Proto je náročnější na zelené práce, tedy zejména vylamovanie zálistků v zóně hroznů. Při odlisťovaní se odstraňují jen 1-2 listy, aby bobule nebyli náhlé exponované vůči přímému slnečnému záření a vysokým teplotám, které by mohli způsobit jejich poškození. Listy jsou velké, troj- až pětilaločné s plytkým až středně hlubokým vykrajovaním. Doporučené zatížení je 4-6 oček na m2.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, s oboupohlavnými květy.

PLODNOST: vysoká, pro dosažení kvality plodů je potřebná jejich probírka.

PLODY: hrozny jsou středně velké až velké, kuželovité. Bobule jsou malé, oválné. Slupka je žlutozelená až žlutá, na slunečné straně někdy s jemným ružovkastým či oranžovým nádechem. Chuť je aromatická, kořenitá. 

DOZRÁVÁNÍ: je pozdní, v 2. polovině října.

VYUŽITÍ: zejména k výrobě ekologických odrůdových bílých vín s plnou chutí a osvěžující kyselinkou.

STANOVIŠTĚ: sluneční, teplé, nejlépe jižní svahy. Snese i sušší půdu, ale extrémně či dlouhodobě suchá se negativně projeví na kvalitě bobulí a vína. Preferuje hlinitopísčitou či piesočnatohlinitú půdu, nevyhovují mu hluboké a vlhké půdy. Je vhodný zejména do teplých poloh pro pěstování révy.

ODOLNOST: je dobře až velmi dobře mrazuvzdorný v dřevě a pupenech během zimy. Je velmi dobře odolný vůči plísni révové - peronospoře (Plasmopara viticola) a padlí révy (Erysiphe necator), dobře odolný vůči botrytidě (Botrytis cinerea). Netrpí osprchováním květenství ani abiotickým vadnutím hroznů.

PŮVOD: Japonsko, Pyrus pyrifolia, 1927, kříženec odrůd Amanogawa × Imamuraaki, podle novějšího výzkumu je druhým rodičem zřejmě Chojuro

RŮST: slabý až středně bujný, koruna je velmi vzpřímená. Dosahuje výšky přibližně 3–4,5 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: silně cizosprašná odrůda, má téměř sterilní pyl. Dobře ji opylují odrůdy asijských hrušní Seuri, Ya Li, Tsu Li, Olympic, Korean Giant, Chojuro, Shinseiki, Shinsui, Yongi, Kikusui, Nijiiseiki, Kosui, Shinko, Hwa Hong nebo brzy kvetoucí evropské hrušně (např. Konference, Blumenbachova, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Charneuská, Kozačka stuttgartská, Lectierova, Pařížanka, Předobrá, Sixova, Šedá zimní či Trévouxská). Ne zcela vhodné pro opylení jsou odrůdy Imamuraaki, Okusanian (zmenšují plody a počet semen v nich). Kvete brzy, na začátku dubna.

PLODNOST: raná, vysoká, potřebuje probírku.

PLODY: bývají velmi velké (ve své domovině průměrně 450–500 g, někdy až 1 kg, u nás spíše okolo 200 g), kulaté. Povrch plodu je zlatavý až rzivě hnědý, pokrytý výraznými lenticelami. Dužnina je krémově bílá, křehká, šťavnatá, velmi sladké, málo kyselé chuti bez příchuti.

DOZRÁVÁNÍ: Dozrávají ke sklizni koncem srpna až koncem první dekády září. Konzumně dozrávají od září a vydrží do listopadu, při velmi dobrých skladovacích podmínkách až do února.

VYUŽITÍ: Jsou vhodné k přímému konzumu i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

STANOVIŠTĚ: slunné, všechny polohy vhodné pro pěstování hrušní s dostatkem vláhy.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě do -29 °C. Rezistentní vůči alternárii proměnlivé (Alternaria alternata), náchylná k asijské strupovitosti (Venturia nashicola) a rzi (Gymnosporangium asiaticum), středně citlivá k bakteriální spále (Erwinia amylovora).

PŮVOD: Belgie, vypěstoval ji školkař L. Coulon v Liège, první plody dozrály v r. 1856.

RŮST: je velmi bujný, vytváří jedny z největších stromů s mohutnou, široce kulovitou až rozložitou korunou a krátkým plodonosným obrostem. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači např.: Baumannova reneta, Dülmener Herbstrosenapfel, Carpentin.

PLODNOST: pozdní, mezi 10.–12. rokem po výsadbě, střídavá, středně velká až velká.

PLODY: velké až velmi velké (průměrně 180–200 g, ale i 400 g) zhruba pravidelného, ploše kulatého tvaru. Slupka je hladká, částečně zdrsněná rzivostí, tvrdá, málo lesklá, v základu zelená, později žlutá a na slunné straně pruhovaně červenavá, pokrytá rzivými tečkami nebo skvrnami. Je to tzv. kožovka. Dužnina je bělavě nažloutlá, jemná, hustá, zpočátku křupavá, později měkne. Chuť velmi dobrá, sladkokyselá, jemně kořenitá, renetová, ušlechtilá.

DOZRVÁNÍ: sklizeň v polovině října, konzumně dozrává v listopadu až v 1. polovině prosince, skladovatelná je do února až dubna. Plody dobře drží na stromě a neotlačují se při přepravě. Během skladování ale mohou vadnout nebo zevnitř hnít.

VYUŽITÍ: výborná k přímé konzumaci a moštování, vhodná také na sušení a další kuchyňské zpracování. Vhodná díky vzrůstu zejména do sadů a velkých zahrad, méně do alejí.

STANOVIŠTĚ: slunné, dává přednost hlubokým, živným půdám, ale spokojí se i s horšími, pokud nejsou příliš suché nebo příliš mokré. Vhodné jsou polohy chráněné před pozdními jarními mrazy.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná v dřevě, málo v květu. Je středně až silně odolná proti strupovitosti, rakovině a padlí, méně proti monilióze.

PŮVOD: zřejmě Maďarsko, kříženec odrůd SV 12-375 (Villard Blanc) a Perlette. Mezidruhový kříženec.

RŮST: středně bujný.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavní.

PLODNOST: vysoká.

PLODY: menší hrozny (průměrně 200-350 g) s průměrně 131 bobulemi. Bobule jsou menší (průměrně 2,5-3 g), kulaté, jantarové barvy. Dužnina je masitá a šťavnatá, bez semen a s harmonickou vyváženou chutí, v které je jasně patrná muškátová aroma. Obsah cukru je 19-22 %.

DOZRÁVÁNÍ: velmi časné až časné, potřebuje jen 100-110 dní, začátkem až v polovině srpna.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzumaci a sušení na rozinky, v kterých si zachovává muškátovou vůni, ale i k výrobě moštů, džemů či kompotů. Velmi dobře snášejí přepravu. 

STANOVIŠTĚ: sluneční, teplé, vzdušné, orientované na J nebo JZ. Nenáročný na půdu, dobře se mu daří v písčité, hlinité či vápenité půdě. Optimálně jsou hluboké, propustné hlinitopísčité půdy bohaté na živiny.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do -22 °C až -23 °C. Vysoce odolný vůči peronospoře - plísni révové (Plasmopara viticola) a středně odolný vůči padlí révy (Uncinula necator) a vůči botrytidě (Botrytis cinerea).

PŮVOD: USA, stát New York, Geneva, Vine Breeding Institute of Cornell University, vyšlechtil ho v roce 1925 Richard Wellington jako mezidruhového křížence mezi druhy Vitis vinifera a Vitis labrusca, konkrétně jako křížence odrůd Ontario x Grosse Guillaume. Synonyma: NY 13 035.

RŮST: bujný až velmi bujný, s hustým až velmi hustým olistěním a vysokou intenzitou růstu zálistků. Důležité je odstraňování zálistků a 1-3 listů v zóně hroznů. Listy jsou velké až velmi velké, trojlaločné s nevýrazným vykrojením.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy.

PLODNOST: Doporučené zatížení je 4-6 oček na m2, v dobrých polohách až 6-8 oček na m2. Většinou není třeba probírku plodů.

PLODY: hrozny jsou velké, výrazně rozvětvené v základě. Bobule jsou velké až velmi velké, oválné. Slupka je tmavomodrá až černá s voskovitým ojíněním. Dužnina je slizovitá až křupavá, obsahuje semena. Chuť je aromatická, s jahodovým až malinovým tónem, není tak výrazným jako jiné "labruskové odrůdy".

DOZRÁVÁNÍ: středně časné až pozdní, postupné od poloviny září, vydrží až do konce října na keři, přičemž si uchovávají svou kvalitu.

VYUŽITÍ: hodnotná stolní odrůda vhodná i na velkovýrobní pěstování na trh s velmi pěknými hrozny a dobrou chutí, k přímé konzumaci, zpracování na kompoty, džemy či mošty.

STANOVIŠTĚ: sluneční, teplé, vzdušné. Nemá rád suché půdy. Je vhodný do vzdušných teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je dobře až velmi dobře mrazuvzdorný v dřevě a pupenech během zimy. Je velmi dobře odolný vůči plísni šedé - botrytidě (Botrytis cinerea), dobře odolný vůči plísni révové - peronospoře (Plasmopara viticola). Má nízkou citlivost na sprchávání květů.

PŮVOD: USA, Davis, University of California, California Agricultural Experiment Station, vyšlechtili Harold P. Olmo a Albert T. Koyama jako křížence genotypů Olmo L 12-80 x Olmo S 45-48, křížení proběhlo v roce 1957 a následná selekce v roce 1958. Synonyma: Redglobe, Rosito.

RŮST: středně bujný, středně vzpřímený. Hustota olistění je střední.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavný.

PLODNOST: středně vysoká až vysoká (průměrně 4–17 kg/keř).

PLODY: hrozny jsou velké (600–800 g) a řídké. Bobule jsou velké až velmi velké (průměrně 10–15 g, 34×30 mm), kulaté až jemně protáhlé. Slupka je růžová až červená se silným ojíněním, pevná, středně silná až silná. Dužnina je pevná, křupavá, méně šťavnatá, obsahuje 2–4 semena. Chuť je j ednoduchá, sladká, méně aromatická, cukernatost se pohybuje kolem 14–16 °Brix, množství kyselin je nízké (4–5 g/l).

DOZRÁVÁNÍ: středně rané až středně pozdní, tedy ve 2. polovině až koncem září, potřebuje 130–140 dní k dozrání. Dobře snáší přepravu a skladování.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum jako stolní hrozny, do salátů, k zamrazování, případně na kompoty či výrobu moštů, džemů či sirupů.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dostatečně propustnou, výživnou půdou. Je vhodný zejména do teplých lokalit, případně do skleníků.

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě a pupenech v zimě do asi -18 °C. Středně odolný vůči padlí (Erysiphe necator) a peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola), méně odolný vůči botrytidě (Botrytis cinerea) a černé skvrnitosti révy (Phomopsis viticola).

PŮVOD: zřejmě již ze 17. století, původ neznámý, možná z Halle an der Saale ze Saska v Německu.
RŮST: bujný, vzpřímený, vytváří vysokou, později kulovitou, velkou, ne příliš hustou korunu.
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, údaje o její schopnosti opylovat jiné hrušně jsou protichůdné. Vhodní opylovači: Avranšská, Esperenova máslovka, Guyotova, Lectierova, Trévouxská.
PLODNOST: středně raná, nastupuje 5–8 let po výsadbě, je střídavá, každý druhý rok je velká.
PLODY: středně velké plody variabilního tvaru (kulovitý, hruškovitý, cibulovitý, jindy zvonkovitý, dlouhý). Slupka je pevná, hladká, při vyzrání žlutá, na slunečné straně krásně karmínově červená, posetá nápadnými šedohnědými lenticelami lemovanými červeným okrajem, které připomínají kůži pstruha. Dužnina je bílá, měkká, velmi šťavnatá, máslovitá, chuťově výborná, sladká, příjemně kořenitá.
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. pol. října, konzumní zralost: postupná, v listopadu, skladovatelná do ledna.
VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu, zavařování, výrobě destilátu, džemů, moštování.
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné stanoviště, hluboké půdy, raději vlhčí než sušší. Odrůda nevhodná do uzavřených poloh. Vhodná do teplých a středně teplých, otevřených poloh.
ODOLNOST: málo mrazuvzdorné letorosty v mládí kvůli příliš bujnému růstu, později ve dřevě silně mrazuvzdorná, v květu méně, v nevhodných podmínkách je středně až silně náchylná ke strupovitosti.

PŮVOD: Francie, Rouen, vyšlechtěna školkařem Boisbunnelem jako semenáč neznámého původu kolem roku 1860 a schválena Francouzskou pomologickou společností, pojmenována po francouzském pomologovi Olivierovi de Serres. Synonyma: Sereska, Serreská, Serreská bergamotka, Bergamotka Serreská, Olivierka.

 
RŮST: středně bujný, vzpřímený, vždy bujnější než Crassanská, na kterou se v mnohém podobá. Vytváří široké, jehlanovité koruny s pravidelně rozloženými kosterními větvemi a množstvím krátkého plodonosného obrostu.

 
OPYLOVACÍ PODMÍNKY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Angoulemská, Blumenbachova, Dekanka Robertova, Esperenova máslovka, Guyotova, Lectierova, Madame Verté, Napoleonova máslovka, Trévouxská, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, středně vysoká až vyšší, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až menší (80-200 g a více), tvarově nepravidelné, kulaté, soudkovité až hruškovité, hladké, nezhrublé. Slupka je silná, jen mírně lesklá, při sklizni zelená, v konzumní zralosti zelenožlutá s hnědavým líčkem na sluneční straně, s množstvím velkých, rezavých lenticel a často s rezí zejména u kalichu a stopky. Dužnina je nažloutlá, u zastíněných plodů až nazelenalá, jemná, rozplývavá, kolem jadřince i zrnitá, šťavnatá. Chuť je velmi dobrá, sladkokysele, jemně kořeněná, aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň až koncem října, při opadu listí, předčasně obrané plody vadnou a nedozrávají. Konzumně dozrává v lednu, zrání prozrazuje nejen žloutnutí plodů, ale i příjemná vůně. Při dobrém, chladném uskladnění vydrží až do března.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci a výrobě destilátů, ale i džemů a povidel, kompotů, moštů, výživ nebo na pečení. Po sklizni i před konzumním zráním velmi dobře snáší přepravu. Má nízkou tendenci ke zraňování, střední k hnědnutí dužiny, vyšší ke kamenitosti dužiny v nevhodných polohách a půdách. Skladuje se dobře, pokud nebyla utržena předčasně, vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné s teplou, propustnou, humózní půdou s dostatečnou půdní vlhkostí, proto je vhodná do teplých, vinařských oblastí a na slunné, teplé svahy pahorkatin, k jižním stěnám a stavbám.

 
ODOLNOST: je středně až silně mrazuodolná ve dřevě, méně v květu. Je středně až více odolná proti strupovitosti, odolná proti monilióze.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně z Francie nebo Severní Ameriky. Je to stará odrůda uváděná v katalozích už r. 1771. Synonyma a cizí názvy: Kmínová reneta, Reinette de Canada, Kanada Renette, Reneta Kanadyjska, Pariser Rambur, Renet Kanadskij.

RŮST: v mládí velmi bujný, později bujný, vytváří velké, ploše kulovité, rozložité až převislé koruny. Dobře obrůstá krátkým až středně dlouhým plodonosným obrostem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a velmi dlouho, je špatným opylovačem. Vhodní opylovači např.: Ananasová reneta, Baumannova reneta, Berlepschova reneta, Boikovo, Coxova reneta, Gdaňský hranáč, Jonathan, Krasokvet žlutý, Landsberská reneta, Malinové holovouské, Oldenburgovo, Ontario, Sudetská reneta, Zvonkove. Neopyluje se s Parménou zlatou zimní a Hájkovou muškátovou renetou.

PLODNOST: středně raná (5-6 let po výsadbě), středně vysoká, střídavá.

PLODY: jsou velké až velmi velké, velikostně středně vyrovnané (průměrně 180 g, ale i 450 g), ploše kulovité, pravidelně 5-hranně žebernaté, souměrné. Slupka je hladká, matná, pevná, v nepříznivých podmínkách hrubá a rzi, nejdříve hnědozelená, později bronzově žlutá, s oranžově červeným mramorovaným nebo pruhovaným líčkem, s rezivými lenticelami odrůdově typického kmínovitého, případně hvězdicovitého tvaru. Často vytvářejí nesouvislou, mramorovou rzivost po větší části plodu. Je to tzv. kožovka. Dužina je nažloutlá, křehká, později jemná, někdy mírně zrnitá, šťavnatá, po rozkrojení rychle hnědne. Chuť je velmi dobrá, sladkokyselá, kořenitá, renetovitá, s příjemnou vůní.

DOZRÁVÁNÍ: sběr přibližně v polovině října, co nejpozději, jinak vadne při skladování. Konzumně dozrává v prosinci a vydrží do února. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost při skladování, teplota okolo 4 °C, nemá klesnout pod 2 °C. Dobře se přepravuje, zejména při sběru, plody se neotlačí.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, sušení, moštování, výrobě povidel a vína.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Vyžaduje teplou, vlhčí, ale dostatečně odvodněnou, výživnou, nejlépe hlinitou půdu. Je vhodná zejména do středně teplých poloh. V drsných a suchých podmínkách se jí nedaří dobře, v suchu trpí obalečem, v jílovité půdě rakovinou.

ODOLNOST: méně mrazuvzdorná v dřevě a v květu, silnější odolná vůči strupovitosti a padlí, středně odolná vůči rakovině, méně odolná vůči monilióze.

PŮVOD: pravděpodobně z Anglie z pol. 18. století.

 
RŮST: bujný, vytváří velkou, jehlancovitou korunu, později je široce kulovitá. Má výrazně tmavozelené listy kontrastující se světle zelenými řapíky.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, sama je špatným opylovačem, kvete středně brzy. Vhodní opylovači: Avranšská, Hardyho máslovka, Kozačka štutgartská, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, hojna, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (až 10 cm dlouhé), protáhlé, lahvicovitého tvaru, někdy i křivé. Slupka je hladká, lesklá, světle zelená až žlutozelená, na sluneční straně s karmínově červeným líčkem, z horších poloh může být trpká. Dužnina je bílá, jemná, velmi šťavnatá, rozplývavá. Chuť je sladkokyselkavá až sladká, jemně vínově kořenitá, velmi příjemná.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň kolem poloviny srpna nebo i dříve ještě v tvrdé, světle zelené zralosti, konzumní zralost za 1-2 týdny, nevydrží dlouho, výjimečně do začátku září.

 
VYUŽITÍ: pro přímý konzum, sušení, moštování, pečení, výrobu kompotů, džemů a povidel nebo destilátů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Upřednostňuje hluboké, výživné půdy, dostatečně vlhké, ale dobře odvodněné půdy; uspokojí se i s horšími půdami, pokud nejsou příliš mokré a studené. Je vhodná do větších zahrad a sadů nebo i do alejí s dostatečně vysoko vyvázanou korunou. Je vhodná do teplých a středně teplých oblastí; v chladnějších sice dobře roste, ale plody nedosahují dobré kvality.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevě i květu. Odolná vůči nemocem, jen v nevhodných polohách a při zahuštění koruny může trpět strupovitostí. Udržujeme vzdušnou korunu a sázíme ji na vzdušné, otevřené lokality.

PŮVOD: ČR, mateřská rostlina je 20 let pěstována u fary v Příměticích, které jsou součástí Znojma, pravděpodobně je to již asi 500 let pěstovaný klon ze Znojma, lokality Hradiště nebo pochází ze Strahovského kláštera v Praze.

RŮST: je velmi bujný, rozložitý. Dosahuje až 8 m šířky a 6 m výšky v dobrých podmínkách, ale řezem se dá krotit.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tvoří partenokarpické plody bez potřeby opylení.

PLODNOST: raná, vysoká, ve 2 várkách - breba a hlavní úroda.

PLODY: jsou středně velké až velké, hruškovitého tvaru s menším okem. Slupka je v různých odstínech hnědé. Dužina je šťavnatá, hnědočervená, velmi chutná.

DOZRÁVÁNÍ: breba dozrává začátkem srpna, několik dní po odrůdě Marie, hlavní úroda koncem září až v říjnu.

VYUŽITÍ: je to okrasný i užitkový keř, který zahradě dodá závan Středomoří. Kulinářské využití: plody na přímý konzum i zpracování: sušení, výroba džemů, destilátů, sirupů, likérů a podobně. Léčivé využití: Plody fungují i jako bezpečný prostředek proti zácpě. Listy se také dají využít a to nejen k zakrytí intimních partií. :-) Odvar z listů podporuje chuť k jídlu. Například chuť na sýr pečený ve fíkových listech, na sladký krém či zmrzlinu z nich, ještě polité sirupem z fíkových listů. Chutný je i čaj z mladých listů.

STANOVIŠTĚ: slunečné a chráněné stanoviště, teplé polohy, nejlépe u zdi nějaké budovy, na humus bohatá a dobře odvodněná půda.

ODOLNOST: starší rostliny jsou mrazuvzdorné do cca. -15 °C. Mladé rostliny pěstujeme první 2-3 roky v květináči a v zimě zazimujeme v chladné místnosti. První roky po výsadbě do země můžeme ještě na zimu hluboko nastlat slámou, listím či ovčí vlnou. U nás nezvykne trpět výrazně chorobami či škůdci.

PŮVOD: druh pochází z Číny, kde se pěstuje více než 7000 let. Odrůda Li pochází z výběru 67 odrůd, které dovezl z Číny, z provincie Šan-Si do USA v roce 1908 Frank Meyers ve spolupráci s USDA. Po testování na Plant Introduction Station v Chico v Kalifornii a dalších pokusných stanicích USDA na Floridě, v Novém Mexiku, Oklahomě, Texasu a v Georgii byly pro pěstování v USA vybrány 4 odrůdy, včetně odrůdy Li.

RŮST: bujný, vzpřímený až rozložitý. Je to menší opadavý strom až keř dorůstající do výšky 3–4 m a šířky 2,5–3 m. Doporučujeme sázet ve sponu alespoň 4×3 m. Větve jsou jemně trnité. Listy jsou lesklé, oválné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, k dosažení vyšší úrody doporučujeme přítomnost jiné kompatibilní odrůdy. Vhodní opylovači: Lang, zřejmě i Honey Jar, Sherwood. Květy se tvoří na letorostech a kvetou v červnu a v červenci.

PLODNOST: raná, středně vysoká, spolehlivě pravidelná.

PLODY: velké (průměrně 3–5 cm, 25 g), soudkovité až oválné, hladké. Tenká slupka dozrává ze zelenožluté barvy do mahagonově hnědé, lesklé. Dužnina je nejprve svěží, zelenkavá, středně šťavnatá a křupavá, při dozrávání po sklizni krémově bílá, sušší, houbovitá. Její chuť je za čerstva (v zelenožluté zralosti) podobná jablku, při dozrávání dohněda a ztrátě vlhkosti se mění na sladkou, podobnou chuti datlí, s jemnou kyselinkou. Obsahuje úzkou, vřetenovitou pecku.

DOZRÁVÁNÍ: rané, od konce září do října. Mohou dlouho zůstat na stromě, pokud je sušší počasí, tak na něm pomalu sesychají a sladnou. Dozrávat do sladké suché podoby mohou i po sklizni, uložené v jedné vrstvě na sítě. Po usušení vydrží uskladněné ve vzduchotěsných nádobách i několik měsíců.

VYUŽITÍ: okrasná a ovocná dřevina v jednom, působící velmi exoticky. Plody této odrůdy jsou vhodné zejména k přímému konzumu v zelenožluté zralosti, ale také k sušení, kandování a dalšímu použití. Při sušení získávají vzhled i chuť datlí, proto se nazývají i „čínské datle“, mohou se i umlít na prášek. Přidávají se do koláčů, chleba, želé, polévek atd. Nezralé se nakládají do octa či soli. Léčivé využití: Podporují imunitu, mají antioxidační, protirakovinné, protizánětlivé účinky a chrání játra před poškozením. Listy mají zajímavou vlastnost, po rozžvýkání na chvíli vyřadí receptory sladké chuti, takže např. bílý cukr chutná jako písek.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí Slovenska.
ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě do cca −25 °C až −28 °C. Raší a kvete pozdě, takže nebývá ohrožována pozdními jarními mrazy. Silně odolná vůči zasolení půdy a vápenité půdě a vůči vysokým teplotám vzduchu. U nás ji netrápí choroby ani škůdci.

PŮVOD: Francie.

 
RŮST: strom roste slaběji, vytváří jehlanovitou, širokou korunu s řidšími hlavními větvemi, které směřují šikmo vzhůru; postranní větve jsou v pozdějších letech mírně převislé, plodonosné dřevo je krátké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, dobře opyluje jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Charneuská, Williamsova, Lectierova, Madame Verté, Dekanka zimní.

 
PLODNOST: nastupuje brzy a je velmi dobrá, stálá a pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (v závislosti na kvalitě půdy), tvar protáhlý, kuželovitý, nerovnoměrný až mírně hrbolatý. Slupka je hladká, zelená, po dozrání jásavě žlutá, zřídka se objeví i načervenalé líčko, drobné lenticely jsou přítomné v blízkosti stopky. Dužnina je bílá, rozplývavá, šťavnatá, chuť sladká až mírně kyselá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem srpna (sbíráme ještě tvrdé plody), konzumní zralost 8–10 dní po sklizni, skladovatelnost cca 2 týdny.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum a na výrobu kompotů. Plody snášejí přepravu dobře jen těsně po sklizni, v tvrdém stavu.

 
STANOVIŠTĚ: náročnější na stanoviště, vyžaduje nižší a střední polohy – do 400 m n. m. a živné půdy, chráněné před větry a mrazy. Vhodná především do zahrad.

 
ODOLNOST: dobrá odolnost vůči chorobám a škůdcům, netrpí strupovitostí. Mladé stromy jsou méně odolné vůči mrazům.

PŮVOD: Španělsko, zřejmě velmi stará odrůda z okolí Barcelony, lze už ze 17. století či spíše, popsaná v roce 1826 jako Barcelona nut v Katalogu Zahradnické společnosti v Londýne. Synonyma: Fertile de Coutard, Katalánská, Catalonische Nuss, Große Barcelloner Zellernuss, Große bunte Zellernuss, Große runde Haselnuss, Große spanische Nuss, Miglinarina, Spanische Zellernuss, Spanish nut. není identická s odrůdou Barcelonská hranatá (= Eckige Barcelloner, Barcelone de Loddiges).

RŮST: bujný, vzpřímený, hustý, málo odnožuje. Listy jsou spíše menší.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, větrem opylovaná, kvete brzy až středně brzy, dlouho a dlouho s překrývá i kvetení samčích a samičích květů, je dobrým opylovačem jiných odrůd. Vhodné opylovače: Tonda Gentile, Tonda Romana, Ennis, Ségorbe, Hallská obrovská, Nottingham, Webbova, atd. S odrůdou Corabel, kvetoucí pozdě, se v době kvetení míňa.

PLODNOST: vysoká, průměrně 4 kg/keř při 6-12-letých keřích, průměrně 3,2 t/ha. Má málo prázdných oříšků (méně než 1 %).

PLODY: jsou uspořádané po 2-5 většinou na konci větví, jsou velmi velké (průměrně 3,8 g, 20-22x20 mm), kulaté nebo kulatě-hranaté, shora a zdola mírně zploštělé, často s 2 nebo více žebry, často dokonce s 2 špičkami. Slupka je vykrajovaná a krátká, sotva zakrýva plod. Skořápka je tmavohnědá se světle hnědými pruhy, spodní část často šedě plstnatá. Jádro je velké, srdčitého tvaru, dobře vyplňuje skořápku. Podíl jádra k celkové hmotnosti plodu je střední, ale celková hmotnost jádra je i tak vysoká (průměrně 43 % hmotnosti plodu, tedy asi 1,6 g). Chuť je výborná, mandlově sladká. Slupka jádra je světle s hnědými vlákny.

DOZRÁVÁNÍ: časné, v 1. polovině září.

VYUŽITÍ: keř je vhodný do přírodních živých plotů, větrolamů, mezí, menších i větších zahrad či sadů, poskytuje hmyzu první pyl v roce. Kulinární využití: plody jsou vhodné na přímý konzum vcelku i na zpracování na pečení, cukrovinky, ale i k výrobě oleje či destilátu, likérů. Technické využití: nevysychavý olej se používá i v kosmetice a na výrobu barev, mladé výhony se používají v košíkářství, např. k výrobě lubových košů, ale i k výrobě kvalitního dřevěného uhlí pro umělce.

STANOVIŠTĚ: preferuje slunné, ale zvládne i polostín, tam je však méně plodná. Nejlépe se jí daří v hlinitopísčitých až písčitohlinitých, humózních, dostatečně vlhkých, ale propustných půdách, snese ale i horší půdy. Nesnáší pouze suché nebo těžké jílovité půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě, kvůli ranějšímu začátku kvetení středně mrazuvzdorná v květu. Je středně až méně odolná vůči nosáčikovi lískovému (Curculio nucum).

PŮVOD: Polsko, vyšlechtil ji Dr. Tadeusz Szymanowski, na trh ji v roce 1995 uvedla polská školka CLEMATIS Źródło Dobrych Pnączy Spółka z ograniczoną odpowiedzialnością.

RŮST: je umírněný až středně bujný, tato ovíjivá liana dosahuje velikost 3-4 m a roční přírůstky jsou kolem 0,5 m na letorost. Má výrazně dekorativní, panašované listy, které se začínají vybarvovat až 2.-3. rok po výsadbě a zejména na slunném místě do zelená, krémově a růžova. Vyžaduje pevnou oporu buď v podobě pergoly, plotu nebo vedení, nejlépe s dvěma sloupy v tvaru T a mezi rameny nataženými dráty.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašné, opylované hmyzem. Je to převážně samičí odrůda s částečně vyvinutými tyčinkami. Pro jistotu vysoké úrody doporučujeme pěstovat se samčí odrůdou Adam, která zabezpečí opylení. Kvete přibližně v 2. polovině května.

PLODNOST: raná, plodí už 4.-5. rok po výsadbě, vysoká v přítomnosti opylovače. 

PLODY: jsou malé (průměrně 3,2-3,7 g, 2,3-2,6 cm x 1,6-2 cm), podlouhlé, výrazně zploštělé. Slupka je hladká a zelená. Dužnina je zelená. Chuť je příjemně osvěžující sladkokyselá. 

DOZRÁVÁNÍ: je velmi časné, už během 2. poloviny srpna. Po dozrání plody opadávají, takže je dobré pod rostlinu natáhnout plachtu či netkanou textíliu.

VYUŽITÍ: celá liana je velmi dekorativní listy, květy i plody na zakrytí pergol, plotů, vhodná i jako živý plot v menších či větších zahradách, parcích, na vedení i do sadů. Květy jsou atraktivní pro opylovače. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci i zpracování (džemy, marmelády, džusy, atd.).

STANOVIŠTĚ: sluneční, před větrem chráněné stanoviště, případně polostín; ideálně (jiho)západní orientace; kvalitní humózní půda s dostatkem vláhy, na kterou je kvůli mělké kořenové soustavě náročná. kvůli citlivosti letorostů na pozdní jarní mrazy je výhodné vysadit ho k zdem či nádržím s vodou, které akumulují teplo a v noci ho vyzařují do okolí. Podobně je vhodné zapěstovat plodné větve až ve vyšší výšce. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorné v dřevě do přibližně -30 až -34 °C. Raší sice trochu spíše než odrůdy aktinidie význačné (Actinidia arguta), ale je odolnější vůči pozdním jarním mrazům.

PŮVOD: Polsko, bližší původ není známý.

RŮST: středně bujný, tato ovíjivá liana dosahuje velikost 3-4 m a roční přírůstky jsou kolem 50 cm na letorost. Má výrazně dekorativní, panašované listy, které se začínají vybarvovat až 2.-3. rok po výsadbě a zejména na slunném místě do zkatinka, krémově a růžova. Vyžaduje pevnou oporu buď v podobě pergoly, plotu nebo vedení, nejlépe s dvěma sloupy v tvaru T a mezi rameny nataženými dráty.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašné, opylované hmyzem, dvoudomé. Je to samčí rostlina, která opyluje samičí odrůdy aktinidie pestrolisté (Actinidia kolomikta), např. Dr. Szymanowski, Sientiabrskaja, Krupnoplodnaja, Vitakola, Pautske, Náhodka, atd. dokáže opylit až 10 samičích rostlin.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: celá liana je velmi dekorativní listy a květy na zakrytí pergol, plotů, vhodná i jako živý plot v menších či větších zahradách, parcích, na vedení i do sadů. Vonné květy jsou atraktivní pro opylovače. Používá se jako opylovač pro samičí odrůdy aktinidie pestrolisté.

STANOVIŠTĚ: sluneční, před větrem chráněné stanoviště, případně polostín; ideálně (jiho)západní orientace; kvalitní humózní půda s dostatkem vláhy, na kterou je kvůli mělké kořenové soustavě náročná. kvůli citlivosti letorostů na pozdní jarní mrazy je výhodné vysadit ho k zdem či nádržím s vodou, které akumulují teplo a v noci ho vyzařují do okolí. Podobně je vhodné zapěstovat plodné větve až ve vyšší výšce. Je vhodné do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorné v dřevě do asi -30 °C až -34 °C. Raší sice trochu spíše než odrůdy aktinidie význačné (Actinidia arguta), a pozdní jarní mrazy ho poškozují, ale je vůči ním odolnější.

PŮVOD: neznámý

 
RŮST: nízkého vzrůstu (50 cm), je proto vhodná k pěstování na balkonech, v květináčích.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná

 
PLODNOST: na loňských výhonech.

 
PLODY: černé, lesklé, pevné a vejcovité, sladkokyselé, aromatické.

 
DOZRVÁNÍ: velmi rané, ve 2. polovině července.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu i ke zpracování

 
STANOVIŠTĚ: slunné s jižní nebo jihovýchodní expozicí. Hlinitá až hlinitopísčitá a propustná zahradní půda, bohatá na živiny. V zatravnění rostlina strádá. Vhodná do teplých a chráněných středně teplých oblastí.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná.