Ovocné

PÔVOD: Dánsko, Kodaň, University Copenhagen, Department of Plant and Environmental Sciences a Aarhus University, AU Aarslev, Danish Centre for Food and Agriculture, kríženie realizoval S. Dalbro a v roku 1986 odrodu vybral zo selekcie semenáčov A. Thuesen, v roku 1989 odrodu prvýkrát popísal K. Kaack. 

RAST: stredne bujný, dorastá do asi 3 m, tvorí veľa výhonov, má veľké listy.

OPEĽOVACIE POMERY: čiastočne samoopelivá, hmyzom opelivá, jednodomá, s obojpohlavnými kvetmi. V rámci odrôd bazy čiernej kvitne skoro, spoločne s odrodou Samidan.

PLODNOSŤ: skorá, vysoká.

PLODY: stredne veľké až veľké súplodia (priemerne 58,8 g) s priemerne 264 bobuľami. Bobule sú veľké (100 plodov váži priemerne 23-33 g, priemer bobule je priemerne 6,24 mm). Plody sú lesklé, modročierne, obsahujú stredné množstvo antokyánov (priemerne 496 mg na 100 g), šťava z nich má veľmi príjemnú, kyselkavú chuť. 

DOZRIEVANIE: je skoré, už v prvej polovici augusta, dozrieva rovnomerne.

VYUŽITIE: ker je jedlý, liečivý aj dekoratívny, vhodný do menších aj väčších záhrad, živých plotov, sadov, medzí, parkov aj inej mestskej zelene. Kulinárne využitie: súkvetia sa vyprážajú, vyrába sa z nich limonáda, šumivé víno, ochucujú sa nimi krémy a zmrzliny, ale aj zavárané ovocie či džemy, napr. egrešový, dajú sa použiť ako posýpka na koláče. Plody treba pred konzumáciou aspoň 15 minút tepelne upraviť aspoň pri 50 °C a prepasírovať semienka. Veľmi chutné sú z nich sirupy, džemy a výživy (oboje najlepšie doplnené o hrušky či jablká bohaté na pektín). Dajú sa použiť aj pri pečení koláčov, výrobe omáčok a čatní, robí sa z nich džús, víno, destiláty. Využívajú sa v potravinárstve na prifarbovanie potravín. Liečivé použitie: súkvetia sa používajú na čaj proti horúčke, sú močopudné a potopudné, podporujú tvorbu mlieka a uľahčujú vykašliavanie, externe pôsobia protizápalovo. Plody majú protivírusové účinky. Technické využitie: mladé rovné konáre sa používajú pri výrobe píšťal a iných hudobných nástrojov.

STANOVIŠTE: zvláda aj polotieň, aj horšie pôdy, ale uprednostňuje slnečné, dostatočne vlhké miesto s výživnou pôdou. Je vhodná do teplých a stredne teplých polôh.

ODOLNOSŤ: je stredne mrazuodolná v mladom dreve, v kvete napriek skorému kvitnutiu zvykne unikať mrazom. Málo náchylná na choroby a škodcov. Dobre znáša veterné polohy, toleruje znečistenie ovzdušia.

PŮVOD: Starobylá kulturní dřevina pěstovaná v celém Středomoří a v Makaronesii, dnes se pěstuje v mnoha odrůdách i v Americe a Austrálii. Vznikla zřejmě z planého olivovníku, který je někdy klasifikován jako samostatná varieta Olea europaea var. sylvestris, asi před 6000–7000 lety.

RŮST: pomalejší, umírněný, tvoří dlouhověké stromy vysoké ve své domovině 8–15 m, u nás podstatně nižší, tak do 2,5–3 m. Listy mají krátké řapíky, jsou vstřícné, kopinaté, kožovité, dlouhé až 8 cm, šedozelené, na rubu stříbřité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, převážně větrosnubný, ale i hmyzosnubný, u nás kvete v červnu. Přítomnost jiné odrůdy nebo semenáče zvyšuje úrodu.

PLODNOST: středně raná (3–7 let po výsadbě), středně vysoká, závislá na průběhu počasí.

PLODY: vejčité peckovice, dozrávající ze zelena do tmavohnědé až černé barvy, hořké chuti.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, ve 2. polovině října, případně až v listopadu.

VYUŽITÍ: velmi okrasný kompaktní stromeček, který dodává místu závan Středomoří. Kulinární využití: Plody v zelené i černé zralosti se nakládají do slaného nálevu. Z většího množství, v našich podmínkách nedosažitelného, se lisuje olej. Léčivé využití: Listy mají antiseptické účinky, snižují horečku, krevní tlak i hladinu cukru v krvi, uklidňují nervový systém. Dá se z nich získat žluté či zelené přírodní barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s dobře propustnou, výživnou, hlinitou či hlinitopísčitou půdou. Vhodný do nejteplejších lokalit Slovenska k výsadbě do volné půdy na chráněné dvory, k zdím budov a plotům nebo jako přenosná rostlina na terasy, střešní zahrady, balkony, se zimováním ve sklenících či zimních zahradách. Pro dobré přezimování v zemi je důležitá propustnost půdy.

ODOLNOST: mrazuodolný ve dřevě do asi −7 °C až −10 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům, květní pupeny jsou poškozeny již při teplotě pod −2 °C. V klimatu střední Evropy obvykle netrpí škůdci. Výskytu houbových chorob způsobených houbami Spilocaea oleagina a Pseudocercospora cladosporioides předcházíme výsadbou na místo chráněné před nadměrnými srážkami a vlhkostí půdy. Po zakořenění je dobře suchovzdorný a odolný vůči vysokým teplotám.

PŮVOD: zřejmě Německo, je možné, že je totožná s odrůdou Ananasové červené, tedy Roter Ananasapfel.

 
RŮST: v mládí tvoří velkou, jehlancovitou, později rozložitou korunu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: dobrý opylovač, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Ontario, Hammersteinovo.

 
PLODNOST: nepravidelná, závisí na půdních poměrech.

 
PLODY: kulovité, u kalichu zúžené. Slupka je lesklá, mastná, základní barva žlutozelená, téměř celá překrytá tmavou červení, jinak mramorovaná nebo světle pruhovaná, s početnými bílými lenticelami. Dužnina je bílá, tuhá, šťavnatá, aromatická, sladkokyselá, s příjemnou malinovou příchutí.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v polovině září, vydrží během října, později ztrácí na kvalitě.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale i ke zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: teplejší a chráněné polohy, živné půdy.

 
ODOLNOST: velmi otužilá odrůda, kvete pozdě.

PŮVOD: USA, Indiana, Rushville, byla vybrána z náhodných semenáčů W. B. Wardem v roce 1950.

RŮST: umírněný, je to menší strom s pyramidální korunou dorůstající do výšky asi 4 m. Má velké, voňavé, převislé listy dlouhé 10-30 cm, s jemným bílým oplstěním na vrchní straně a rezavým na spodní.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašná, jednodomá, s oboupohlavnými květy, hmyzem opylovatelná. Jistější a vyšší úroda je v přítomnosti jiné odrůdy. Kvete v rámci asimín brzy, tedy většinou v průběhu dubna, případně začátkem května, po dobu asi 3 týdnů. Vhodní opylovači: např. Shenandoah, Davis, Honey Dew, NC-1.

PLODNOST: je celkově středně vysoká (průměrně 164 kg/strom/10 let pěstování s průměrem 103 plodů na rok), střídavě vysoká mezi roky.

PLODY: jsou středně velké až velké, (průměrně 170 g, zejména ve škále 138-207 g, největší plody i 340 g), oválné až kulaté. Slupka je hladká, zelená, v plné zralosti až do žluta, v místě otlačení hnědá. Dužnina je světle žlutá, krémová, konzistence pudinku, ne příliš měkká a v porovnání s jinými odrůdami dost šťavnatá (průměrně 66,8 % z hmotnosti plodu), s malým počtem velkých, nejedlých semen, která se snadno odstraňují (cca. 10 %). Chuť je příjemná, jemně sladká, mix melounu, manga s příchutí vanilky a kokosu. Cukernatost je průměrně 19,7-20,7 %.

DOZRÁVÁNÍ: rané, obvykle od 2. dekády září do 2. dekády října s nejvyšší úrodou koncem září. Plody se sbírají po přirozeném opadnutí na zem a uskladňují do konzumní zralosti, která nastává po pár dnech.

VYUŽITÍ: Strom je velmi dekorativní, s krásnými, zvonkovitými květy rozkvétajícími ještě před olistěním a s převislými, velkými, exoticky působícími listy. Kulinární využití: plody jsou vhodné zejména k přímému konzumu, ale i k výrobě zmrzlin, džusů, výživ či marmelád. Léčivé využití: plody jako jemné projímadlo, podobně jako švestky. Listy jsou močopudné, používají se externě na vředy a abscesy. Technické využití: lýko se používalo k výrobě silných lan a šňůr. Jedovatá semena mají insekticidní vlastnosti. Ze zralé dužniny plodu se může získat žluté barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, zejména mladší rostliny lépe snášejí polostinná místa. Půdu preferuje dostatečně odvodněnou, ale vlhkou půdu, nesnáší těžkou, jílovitou, snese i kyselejší půdu, středně dobře snáší zásaditější půdu, ale ne zasolení. Vhodná zejména do teplých a středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -29 °C, květy mohou poškodit již slabší mrazy. Dobře toleruje kyselejší půdu, středně dobře zásaditější, nesnáší zasolení půdy, středně dobře snáší sucho. U nás nezvykne trpět škůdci či chorobami, ale její plody jsou atraktivní nejen pro nás.

PŮVOD: severovýchodní část Severní Ameriky, od Connecticutu po Ontario, Illinois a Pennsylvánii. Je to druh Crataegus pedicellata s množstvím vědeckých synonym, například i Crataegus coccinea.

RŮST: poměrně pomalý. Je to listnatý, opadavý, trnitý keř nebo menší strom, dosahuje výšky i šířky do 7 m. Přirozeně obvykle tvoří trs kmenů, ale dá se pěstovat i jako strom s jedním kmenem. Koruna je široká, volná a kulatá. Kůra je šedohnědá, hladká, borka síťovitě rozpraskaná, šedá. Výhony jsou tenké, šedohnědé a trnité, s ostrými, špičatými trny dlouhými až 5 cm. Listy jsou střídavé, jednoduché, špičaté, velké až 10x5 cm (větší než u jiných hlohů). Mají dvojitě pilovitý okraj, jsou ostře laločnaté. Podobají se listům javoru nebo ještě spíše břekyni (český název je hloh břekolistý). Vrchní strana listu je drsná, tmavě zelená, lesklá, rub je světlejší. Na podzim se listy zbarvují do žlutooranžova.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, oboupohlavný, samosprašný, kvete v květnu. Květy se podobají květům jiných růžovitých dřevin, korunní lístky jsou bílé.

PLODNOST: raná, vysoká a pravidelná, do 4–7 let od výsadby.

PLODY: červené, lesklé nebo ojíněné malvice na dlouhé stopce elipsovitého, někdy hruškovitého tvaru s dlouhými vzpřímenými kališními lístky. Na hlohy jsou relativně velké (okolo 1–2 cm). Dužnina je na hloh velmi šťavnatá, má výbornou, sladkokyselou chuť s téměř neznatelnou hořkostí před plnou zralostí, připomíná chuť šípků, je i aromatická, voní po růžích. Obsahuje do 5 semen, která jsou tak pohromadě, že působí jako pecka a tak se dají i vyplivnout. Stopka plodu je chlupatá.

DOZRÁVÁNÍ: během září. Po plné zralosti plody opadávají.

VYUŽITÍ: je celoročně velmi dekorativní dřevinou vhodnou do parků, zahrad či mezí. Plody jsou vhodné zejména k přímé konzumaci, ale i ke zpracování na džemy, želé, víno, ovocné kůže atd. Dají se také sušit a kandovat, po vysušení použít jako čaj. Podobně jako u jiných hlohů květy i plody snižují krevní tlak a podporují činnost srdce.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunném stanovišti bude plodnější. Velmi nenáročný na půdu, nejlépe se mu daří v hlinité neutrální půdě, ale snáší i velmi vlhké, těžké jílovité půdy a také lehké či vápenité.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -29 °C až -34 °C. Po dobrém zakořenění dobře snáší sucho.

PŮVOD: ČR, jako náhodný semenáč ho našli a vybrali pracovníci VŠÚO Holovousy, registrován byl v roce 1971.

 
RAST: v mládí bujný až velmi bujný, později bujný až středně bujný. Vytváří vzpřímené, kulovité, polověžaté, řídce až středně husté koruny. Raší brzy.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, kvete středně brzy. Samičí květy začínají kvést před samčími, ale čas květu se částečně překrývá. Na zvýšení úrody je potřebná přítomnost jiné odrůdy kvetoucí ve stejný čas. Vhodní opylovači: Apollo, Jupiter.

 
PLODNOST: středně skorá (v 4. roce po výsadbě), středně vysoká, téměř pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (průměrně 12-12,5 g, 13x34,5x32 mm), elipsovité, s nepatrnou až středně výraznou špičkou. Rubina je tlustá, tmavozelená s tmavohnědými a světlými tečkami, v zralosti se otevírá, ořechy se dobře vylupují. Skořápka je polopapírová, pevná, téměř hladká, světle hnědá, dobře louskatelná i louskáčkem, soudržnost polovin je střední až silná. Jádro je středně velké až velké, zaplňuje celou skořápku (45-47 % celkové hmotnosti plodu), je světle hnědé, někdy bývá mírně zaschlé. Chuť je pomerne aromatická, sladká, dobrá, méně výrazná, i v suchém stavu není výrazně hořká.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně skoré až pozdní, koncem 3. dekády září, rovnoměrné.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci a k cukrářskému využití (nejen mleté ořechy, ale i vcelku). Při skladování jádra mírně zasychají.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné ze severní strany před studeným větrem, mimo mrazových kotlin, ideální mírný svah s J a JV expozicí. Půda mu vyhovuje středně těžká, dostatečně vlhká, ale dobře odvodněná, nemá rád příliš lehké půdy (zejména pokud je hladina podzemní vody příliš hluboko) či příliš těžké a zamokřené půdy. Vhodný zejména do teplných pěstitelských oblastí. V chladnějších oblastech může dojít k horšímu uzavření skořápky.

 
ODOLNOST: dobře mrazuodolný ve dřevě a protože raší brzy až středně brzy, je náchylnější k poškození pozdními jarními mrazy. Celkově je dobře odolný vůči chorobám, více náchylný je jen na bakteriózu (Xanthomonas campestris).

PŮVOD: bývalé německé území, dnes Polsko, Landsberg an der Warthe, vypěstovaná jako náhodný semenáč v zahradě soudního rady Burcharda okolo r. 1850.

 
RŮST: v mládí bujný, později středně bujný. Vytváří kulovité až široce kulovité, hustší, později převislé, na semené podnoži mohutné koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, dlouho a bohatě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Baumanova reneta, Berlepschova reneta, Coxova reneta, Krasokvět žlutý, Jonathan, Ontario, Parména zlatá zimní, Průsvitné žluté, Watervlietské mramorované, Zuccalmagliova reneta.

 
PLODNOST: raná, vysoká, zpočátku pravidelná, později střídavá.

 
PLODY: středně velké až větší (průměrně 120–200 g, ale až do 300 g), kulovité, zdánlivě ploše kulovité, ale i vysoko kulovité, mírně žebrované, tvarově i velikostně nevyrovnané. Slupka je velmi jemná, hladká, lesklá, zelenožlutá, při plné zralosti světle žlutá, na slunečné straně někdy jemně narůžovělá s hnědými tečkami. Slupka jen málo voní. Dužnina je nažloutle bílá, někdy se zeleným nádechem, kyprá, měkká, jemnozrnná, šťavnatá. Chuť je sladkokyselá, osvěžující, jemně aromatická, dobrá až velmi dobrá, jen nepatrně kořenitá, ne typicky renetová.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává od konce října, vydrží uskladněná do začátku ledna, případně až do února, při skladování nevadne. Snadno se otlačí.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu a zejména ke zpracování na mošty či víno, ale i na sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené ve středních a vyšších, chladnějších polohách, ne příliš teplé a suché, protože tam předčasně dozrává a opadává, ani uzavřené, vlhké s jílovitou půdou, protože tam trpí strupovitostí a rakovinou. Nejlepší jsou propustné, mírně vlhké půdy.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevě a silně mrazuvzdorná v květu. V nevhodných polohách málo až velmi málo odolná vůči strupovitosti a padlí, ale i monilióze či rakovině, je náchylná na hořkou hnilobu plodů a na napadení vlnatkou krvavou.

PŮVOD: Švýcarsko, region Jura, v r. 1992 vyšlechtil Valentin Blattner jako mezidruhového křížence odrůd Medina (Seyve Villard 12-286 x Medoc noir) x Kaberne severnyj ((Galan x V. amurensis) x (V. amurensis x V. vinifera)).

RŮST: velmi bujný. Raší brzy.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný.

PLODNOST: dobrá, je středně citlivý na sprchávání.

PLODY: hrozny jsou středně velké, kuželovité, řídké až husté, často křídlaté. Bobule jsou malé až středně velké. Slupka je modročerná, pružná a pokrytá silnou vrstvou voskovitého ojínění. Dužnina je řídká.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem září až začátkem října.

VYUŽITÍ: moštová odrůda na výrobu aromatického vína s osobitou muškátovou vůní a s menším množstvím tříslovin.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Ve vlhké půdě dobře roste, ale méně plodí. Vhodná zejména do teplých či chráněných středně teplých oblastí pěstování révy.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě v zimě, kvůli ranému rašení náchylnější k poškození jarními mrazy, ale dobře regeneruje a plodí z podoček. Je výše odolný vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) a středně vůči botrytidě (Botrytis cinerea) a vůči padlí révy (Plasmopara viticola), neatraktivní pro octomilku japonskou (Drosophila suzukii).

PŮVOD: Austrálie, Eastwood ve státě Nový Jižní Wales, náhodný semenáč, zřejmě potomek odrůdy French Crab, kterou koupila Maria Ann Smithová od školkaře Thomase Lawlessa z Tasmánie na trhu v Sydney a vypěstovala na své zahradě. Poprvé plodila v roce 1868. Rodina Smithových začala jabloň propagovat pod jménem Smith’s Seedling (Semenáč Smithových) a v roce 1890, 20 let po smrti paní Smithové, byla představena na výstavě Castle Hill Agricultural and Horticultural Show. V roce 1895 ji Albert Benson, ovocnářský expert Ministerstva zemědělství Nového Jižního Walesu, pojmenoval Granny Smith a na výzkumné stanici Bathurst Experimental Station se ve velkém začala množit. Synonyma: Smith's Seedling.

RŮST: středně bujný a vzpřímený až rozložitý se střední tendencí k převisání větví.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Aderslebenský kalvil, Bathské, Berlepschova reneta, Biesterfeldská reneta, Bismarckovo, Coxova reneta, Čistecké lahůdkové, Dukát, Florina, Golden Delicious, Gustavovo trvanlivé, Hammersteinovo, Hvězdnatá reneta, James Grieve, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Míšeň jaroměřská, Signe Tillisch, Spartan, Šampion, Vejlímek červený, Worcesterská parména, Zvonkové.

PLODNOST: brzká, střední až vysoká, pravidelná s menší tendencí k přeplození a následné střídavé plodnosti. Rodí na jednoletých a dvouletých převislých větvích.

PLODY: středně velké, ploše kulovité až kuželovité, někdy s méně výrazným žebrováním. Slupka je hladká, pevná, výrazně zelená s nápadnými světlými lenticelami, někdy s purpurově hnědým líčkem, mírně voskovitá. Dužnina je zelenobílá, pevná, hrubozrnná, křehká, šťavnatá. Chuť je kyselosladká, osvěžující, dobrá až velmi dobrá podle klimatických podmínek.

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, od kvetení po sklizeň asi 180–210 dní, plody se sklízejí koncem října až začátkem listopadu, co nejpozději, ale tak, aby nezmrzly. Konzumně dozrávají až v únoru a velmi dobře se skladují v dostatečně chladném uskladnění, z vhodných poloh vydrží čerstvé až 9 měsíců.

VYUŽITÍ: zejména na pečení, sušení, po plném vyzrání i k přímé konzumaci.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vzdušné, ale chráněné před silným větrem. Půdu preferuje dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou. Vhodná do teplých poloh s dostatečně dlouhou vegetační dobou.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Středně odolná vůči strupovitosti, náchylnější k monilióze, padlí a bakteriální spále (Erwinia amylovora).

PÔVOD: Lotyšsko, vyšľachtil ho Pauls Sukatniks, v roku 1964 urobil selekciu z kríženia odrôd Jubilejnaja Novgoroda x (Smuglyanka x Dvietes Zila). Je komplexným medzidruhovým krížencom medzi Vitis vinifera, Vitis labrusca a Vitis amurensis.

RAST: veľmi bujný. Listy má veľké, trojlaločné, sýtozelené. Drevo veľmi dobre vyzrieva pred zimou. Neskoro raší.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne neskoro.

PLODNOSŤ: skorá, asi 2 roky po výsadbe, vysoká, približne 12 kg/ker pri dospelom kre. 

PLODY: strapce sú stredne veľké (350-450 g), kužeľovité až valcovité, voľné s  30-35 bobuľami. Bobule sú stredne veľké až veľké (priemerne 6-7 g), guľaté, tmavomodré až čierne, pokryté voskovitým svetlomodrým osrienením. Šupka je pevná, pružná. Dužina má konzistunciu želé s niekoľkými veľkými semenami. Chuť je sladkokyslá, harmonická (cukornatosť 16-20 °Brix, kyselín je maximálne 5 g/l), aromatická s jemnou vôňou prezretých jahôd typickou pre krížence s Vitis labrusca.   

DOZRIEVANIE: veľmi skoré až skoré, obvykle v 2. polovici augusta.

VYUŽITIE: univerzálna odroda na výrobu purpurovočervených ovocných vín s typickou vôňou prezretých jahôd, ale aj na priamy konzum ako stolová odroda, či na výrobu muštov, džemov, kompótov.

STANOVIŠTE: slnečné, preferuje ľahšiu, dobre priepustnú, stredne úrodnú pôdu, lepšie než mnohé iné odrody znáša sucho či chudobnejšiu pôdu. Je vhodný aj do úplne okrajových polôh pre pestovanie viniča.

ODOLNOSŤ: je extrémne mrazuodolná v dreve a pukoch do -30 °C či dokonca až -35 °C. Neskoro raší a tak obvykle uniká aj neskorým jarným mrazom. Je veľmi dobre odolný voči plesni viničovej - perenospóre (Plasmopara viticola) a botrytíde (Botrytis cinerea), stredne voči múčnatke (Erysiphe necator).

PŮVOD: Belgie, Mons, vypěstoval ji někdy v letech 1750–1760 v zahradě svého letního sídla církevní hodnostář Hardenpont.

RŮST: v mládí bujný, později středně silný růst. Vytváří jehlanovitou, řidší korunu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete pozdě, je dobrým opylovačem pro jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Boscova fláše, Blumenbachova máslovka, Charneuská, Madame Verté, Hardyho máslovka, Clappova máslovka, Pařížanka, Williamsova, Trévouxská.

PLODNOST: pozdější, středně vysoká.

PLODY: velké, hrbolaté. Slupka je hrubá, nejprve světle zelená, později žlutá, s četnými rzivými lenticelami, někdy s načervenalým líčkem. Dužnina je bělavá, máslovitá, velmi jemná, sladkokyselá, příjemně kořenná.

DOZRÁVÁNÍ: sběr v říjnu, konzumně dozrávají v listopadu až prosinci, skladovatelné jsou do února.

VYUŽITÍ: zejména přímý konzum a na výrobu moštů, kompotů, destilátů a k sušení.

STANOVIŠTĚ: nižší a střední polohy, teplé a chráněné stanoviště; kypré, úrodné, hluboké půdy. V suchých půdách plody předčasně opadávají, v nevhodných podmínkách (ve studených půdách) plody trpí kaménčitostí.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná v dřevě, v mládí málo, méně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči strupovitosti, více vůči monilióze.

PŮVOD: Francie, Amiens, vyšlechtil školkař Jacques Lebel v roce 1825 jako neznámý semenáč, množený od roku 1849.

 
RŮST: velmi bujný, vytváří široce rozložité, na semené podnoži mohutné koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Bernské růžové, Baumannova reneta, Coxova reneta, Croncelské, Gdaňský hranáč, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Parména zlatá zimní, Ontario, Průsvitné letní.

 
PLODNOST: poměrně raná (4–5 let po výsadbě), bohatá až velmi bohatá, ale střídavá.

 
PLODY: velké až velmi velké (průměrně 180 g), ploše kulovité, jen mírně hranaté, nesouměrné, často s charakteristickým zavalem u stopky. Slupka je velmi mastná, zelenožlutá až světle žlutá s červenými proužky či tečkami, voní. Dužnina je nažloutlá, kyprá, jemná a velmi šťavnatá, na vzduchu rychle hnědne. Chuť je osvěžující kyselosladká, příjemná, ale méně výrazná, bez kořenitosti, čím později se plody sklízí, tím jsou chutnější.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň od poloviny září, dozrává od října, vydrží do Vánoc, nevadne, špatně se přepravuje, otlačuje se.

 
VYUŽITÍ: jedna z nejlepších odrůd na moštování, vhodná ke kuchyňskému zpracování, například i na marmelády, v menší míře k přímému konzumu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Preferuje lehčí, úrodné půdy. Je vhodná do velkých sadů se širokým sponem, kvůli širokým korunám nevhodná do alejí. Vhodná i do vyšších, ale před větrem chráněných poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevě i květu, méně trpí deštěm při kvetení. Silně odolná vůči padlí, středně vůči strupovitosti, zejména v uzavřených polohách, v teplých oblastech náchylnější vůči vlnatce krvavé. Z mokrých půd plody zevnitř hnijí.

PŮVOD: Maďarsko, Eger, KRF Výzkumná stanice pro vinařství a enologii, v r. 1963 ji vyšlechtili József Csizmazia a László Bereznai jako mezidruhového křížence odrůd Eger 2 (Villard Blanc) x Bouvier, registrována byla v Maďarsku v r. 1982. Je hybridem obsahujícím ve svém genetickém profilu tyto botanické druhy: 78,09 % Vitis vinifera, 1,56 % V. labrusca, 14,58 % V. rupestris, 3,13 % V. berlandieri, 2,64 % V. lincencumii.

 
RŮST: středně bujný. Raší pozdě. Dobře snáší řez na čípky. Optimální je střední vedení.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavní, kvete brzy.

 
PLODNOST: středně vysoká, 8–12 t/ha při cukernatosti 18–22 °NM a kyselinách 7–10 g/l a zatížení 50–60 oček na keř.

 
PLODY: hrozny jsou malé až středně velké (průměrně 100–250 g se 62 bobulemi), kuželovité s křidélky, řidší až středně husté. Bobule jsou středně velké (průměrně 1–2 g, 14–15 mm), kulaté. Slupka je zelenožlutá až zlatožlutá, na osluněné straně někdy hnědorůžová až bronzová, tečkovaná, pevná. Dužnina je rozplývavá, řídká. Chuť je neutrální, velmi příjemná, velmi sladká (průměrně 21,7 °NM, ale až 28 °NM).

 
DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, začátkem až v polovině září při sumě aktivních teplot 2600–2700 °C.

 
VYUŽITÍ: na výrobu moštu, jemného vína s mírně ovocným buketem podobným „chrupkám“ či Rulandskému bílému i k přímé konzumaci jako stolní hrozny.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, není příliš náročná na polohu a půdu, ale potřebuje dostatek vláhy. Vhodná do teplých, středně teplých či chráněných vyšších poloh pro pěstování révy.

 
ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorná ve dřevě (−25 až −27 °C), i když v nepříznivých letech na podzim hůře vyzrává ve dřevě, dobře regeneruje a obrůstá z podoček a spících oček. Díky pozdnímu rašení je dobře mrazuvzdorná i vůči pozdním jarním mrazům. Při nepříznivém počasí v době květu je náchylná ke sprchávání květů. Je vysoce odolná vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) (7 bodů z maxima 9 bodů), velmi vysoce vůči padlí révy (Plasmopara viticola) (9 bodů z maxima 9), odolná vůči botrytidě (Botrytis cinerea), náchylnější jen k červené spále révy (Pseudopeziza tracheiphila). Je vhodná k pěstování v ekologickém režimu.

PŮVOD: Francie, pravděpodobně ji na začátku 19. století vypěstoval zahradník Girault, známý také jako Larose, z pecky od něj vypěstované sladkovišně-sklenky Larose. Sladkovišeň je mezidruhový kříženec mezi třešní a višní a jeho podtyp je sklenka s plody se světle červenou slupkou a žlutou dužinou.

RŮST: v mládí silný, v plné plodnosti středně silný. Vytváří vysoké kulovité koruny s tenčími, převislými větvemi, středně zahušťuje. Má sklon k vyholování, takže vyžaduje adekvátní řez.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: třešně Hedelfingenská, Thurn Taxis (Schneiderova), Troprichterova.

PLODNOST: časná, středně vysoká, pravidelná za přítomnosti vhodných opylovačů a pokud nevymrznou květní pupeny či květy.

PLODY: jsou velké (průměrně 7-10 g), z 2 stran zploštělé, podlouhlé, nevyrovnané. Slupka je lesklá, jemná, "skleněná", žlutočervená, růžová a na plném slunci až červená, trpce kyselá, dá se snadno stáhnout. Dužina je bílo žlutá, řídká, měkká, rozplývavá, velmi šťavnatá, šťáva nebarví. Chuť je kyselosladká, lahodná, osvěžující, velmi dobrá až výborná se zvláštní kořenitou příchutí. Pecka se dobře odděluje od dužiny.

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, ve 4. třešňovém týdnu, tedy v 1. polovině července, často již koncem června či začátkem července, podobně jako Érdi bőtermő a Favorit. Plody se velmi snadno otlačují i ve větru již na stromě, i při a po sklizni. Sklízejí se na 2-3 krát.

VYUŽITÍ: výborná stolová odrůda vhodná zejména pro přímý konzum nebo domácí výrobu kompotů, méně vhodná na džemy či sirupy, protože málo barví.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před větrem, ale ne uzavřené. Je středně náročná na kvalitu půdy, preferuje úrodné, propustné a vlhčí půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých chráněných lokalit.

ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě, květních pupenech a květech, středně až silněji odolná vůči monilióze.

PÔVOD: USA, Virginia, Boyce, vyšľachtil a v roku 1998 ju na trh uviedol Robert Neal Peterson, v roku 2004 získala patent.

RAST: stredne bujný, dorastá do výšky asi 4-5 m, vytvára guľovitú korunu. 

OPEĽOVACIE POMERY: čiastočne samoopelivá. Vhodné opeľovače: Shenandoah, Sunflower, Potomac a ďalšie odrody. 

PLODNOSŤ: stredne vysoká. 

PLODY: sú veľmi veľké (priemerne 9x6x6 cm, 241 g), podlhovastého až zavalitého tvaru. Šupka je stredne hrubá (0,51 mm), svetlozelená v plnej zrelosti. Dužina je pevnejšia, maslovitá, svetložltá s nádychom do oranžova, stredne šťavnatá (60 % hmotnosti), obsahuje 3-13 semien, ktoré tvoria len veľmi malú časť plodu (priemerne 3,4 % hmotnosti plodu). Chuť je príjemne sladká, plná, lahodná, exotická. Cukornatosť je priemerne 18,2 °Brix.

DOZRIEVANIE: je stredne skoré až neskoré, približne 3 týždne po Shenandoah, po Wabash, približne od začiatku 1. až do konca 2. dekády októbra.

VYUŽITIE: Strom je veľmi dekoratívny, s krásnymi, zvončekovitými kvetmi rozkvitajúcimi ešte pred olistením a s prevísajúcimi, veľkými, exoticky pôsobiacimi listami. Kulinárne využitie: plody sú vhodné najmä na priamy konzum, ale aj na výrobu zmrzlín, džúsov, výživ či marmelád. Liečivé využitie: plody ako jemné preháňadlo, podobne ako slivky. Listy sú močopudné, používajú sa externe na vredy a abscesy. Technické využitie: lyko sa používalo na výrobu silných lán a šnúr. Jedovaté semená majú insekticídne vlastnosti. Zo zrelej dužiny plodu sa môže získať žlté farbivo.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, najmä mladšie rastliny lepšie znášajú polotienisté miesta. Pôdu preferuje dostatočne odvodnenú, ale vlhkú pôdu, neznáša ťažkú, ílovitú, znesie aj kyslejšiu pôdu, stredne dobre znáša zásaditejšiu pôdu, ale nie zasolenie. Vhodná najmä do teplých a stredne teplých a chránených chladnejších polôh.

ODOLNOSŤ: je dobre mrazuodolná v dreve do -23 °C až -29 °C, kvety môžu poškodiť už slabšie mrazy. Dobre toleruje kyslejšiu pôdu, stredne dobre zásaditejšiu, neznáša zasolenie pôdy, stredne dobre znáša sucho. U nás nezvykne trpieť škodcami či chorobami, ale jej plody sú atraktívne nielen pre nás.

PŮVOD: zřejmě Rakousko, okolí Salzburgu, velmi stará odrůda, známá již před rokem 1700. Synonyma: Salcburka, Cibulka, Cikánka, Kysňačka, Braunrote Sommerrusselet, Rote Bergamotte, Zuckerbirne.

 
RŮST: velmi bujný, tvoří vysoké, jehlanovité, řídké koruny. Stromy jsou velmi dlouhověké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete brzy až středně brzy, údaje o tom, zda je dobrým nebo špatným opylovačem, se různí. Vhodní opylovači nebyli prozkoumáni, ale podle doby kvetení by jimi mohli být: Avranšská, Clappova máslovka, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Hardyho máslovka, Charneuská, Jakubka česká, Červencová, Konference, Křivice, Le Brunova, Lectierova, Naghinova, Pařížanka, Pstružka, Salisburyova, Sixova, Trévouxská. Zřejmě vytváří část plodů i partenokarpicky, tedy bez opylení.

 
PLODNOST: středně raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: malé (průměrně 100 g), cibulovité či bergamotovité se středně dlouhou, tlustou stopkou, často se závalem. Slupka je tenká, pevná, zelená, při dozrávání mírně žloutne a na slunečné straně má hnědočervené líčko, často je plošně či mramorovaně pokrytá rzivostí, zejména u kalicha. Dužnina je bílá až nažloutlá, jemná, velmi šťavnatá, kolem jádřince hrubozrnná. Chuť je sladká, jemně nakyslá, velmi příjemně kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň přibližně v polovině srpna ještě v tvrdé zralosti, konzumně dozrává při chladném uskladnění po 10–14 dnech, vydrží maximálně měsíc. Na stromě dozrávají najednou a při pozdní sklizni rychle přezrávají a hniličí, napadají je vosy.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, sušení, výrobě džemů, povidel, destilátů, ale i moštů či na pečení a přípravu výživ. Kvůli malé velikosti nejsou příliš vhodné k přípravě kompotů. Krátce po sklizni dobře snášejí i přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné. Odrůda vhodná do všech pěstitelských oblastí a málo náročná na půdu, nejlepší ovoce však rodí v teplejších polohách s úrodnou půdou, v horší půdě může být dužnina zrnitější. Kvůli náchylnosti ke strupovitosti nejsou vhodné jen uzavřené polohy se slabým prouděním vzduchu, dáváme přednost vzdušnějším, klidně i větrnějším polohám a i korunu udržujeme vzdušnou.

 
ODOLNOST: v mládí je jen středně mrazuvzdorná, později však silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně mrazuvzdorná v květu, středně až méně odolná proti strupovitosti, zejména v nevhodných, uzavřených polohách.

PŮVOD: neznámý, velmi stará odrůda, známá zřejmě již před 17. stoletím. V 18. století se rozšířila z Francie jako Beurré gris. Je známá také jako Šedivka, Škaredka, Smolnice.
RŮST: bujný, vytváří široce rozložité, vznešené koruny. Listy jsou tmavě zelené, miskovitě prohnuté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova lahvice, Clappova máslovka, Esperenova bergamotka, Hardyho máslovka, Madame Verté, Pařížanka.

 
PLODNOST: pozdější (po 10. roce po výsadbě), vysoká až po 15. roce, pravidelná.

 
PLODY: malé, kuželovité až baňaté, nesouměrné. Slupka je hrubá, kožovitá, žlutozelená až rzivá, pokrytá šedobílými lenticelami, někdy s červenkastým líčkem. Dužnina je matně bílá, pod slupkou nazelenalá, máslovitá, šťavnatá, v okolí jádřince mírně zrnitá. Chuť je sladkokyselá, kořenitá, aromatická po smole, velmi příjemná, delikátní.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem srpna, konzumně dozrává po pár dnech, vydrží asi 2 týdny po sklizni.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, výrobě džemů, kompotů a destilátů, ale i k pečení, sušení a moštování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, odrůda nenáročná na klima a kvalitu půdy, ačkoliv preferuje hluboké a výživné, daří se jí i ve vyšších polohách. Jen ve velmi jílovitých půdách plody praskají. Je vhodná do stromořadí, alejí, sadů.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, ale náchylnější na deštivé počasí během kvetení. Odolná vůči chorobám a škůdcům.

PŮVOD: Rusko, vyšlechtily šlechtitelky E.I. Pantelejeva, T.M. Pletneva jako semenáč z volného opylení elitní formy 30-61-1487 (Ščerbinki-1 х Katunský ekotyp) v roce 1981, registrovaný v r. 1997.

 
RŮST: střední, 6-letý keř je vysoký 2,5 m. Tvoří kompaktní, hustý, nižší a pevný keř, větve jsou rovné a téměř beztrnné. Listy jsou středně velké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samičí odrůda, k dosažení úrody potřebuje v blízkosti na opylení větrem samičího opylovače.

 
PLODNOST: raná (ve 4. roce života), středně vysoká, 6-letý keř dává úrodu asi 8 kg plodů.

 
PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 0,74-0,9 g), oválné, svítivě oranžové. Na rakytník jsou sladké, obsahují až 9,7 % cukru, kyselin jen 1,14 %. Obsah vitamínu C je v rámci rakytníků nižší až středně vysoký - 85 mg/100 g, podobně obsah oleje 5,2 %. Stopka je delší, plody se snadno trhají.

 
DOZRÁVÁNÍ: od poloviny srpna.

 
VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum, ale i zavařování, výrobu šťáv, džemů, mražení, sušení, výrobu kosmetiky. Při skladování se džem nedělí jako u většiny jiných odrůd, ale zůstává homogenní.

 
STANOVIŠTĚ: nenáročná dřevina, vyžaduje slunné stanoviště, propustnou půdu, dostatek prostoru - spon volíme 2x4 až 3x4 m.

 
ODOLNOST: plně mrazuvzdorná odrůda (do -34 °C), odolná proti chorobám a škůdcům.

PŮVOD: Francie, Rouen, vyšlechtěna školkařem Boisbunnelem jako semenáč neznámého původu kolem roku 1860 a schválena Francouzskou pomologickou společností, pojmenována po francouzském pomologovi Olivierovi de Serres. Synonyma: Sereska, Serreská, Serreská bergamotka, Bergamotka Serreská, Olivierka.

 
RŮST: středně bujný, vzpřímený, vždy bujnější než Crassanská, na kterou se v mnohém podobá. Vytváří široké, jehlanovité koruny s pravidelně rozloženými kosterními větvemi a množstvím krátkého plodonosného obrostu.

 
OPYLOVACÍ PODMÍNKY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Angoulemská, Blumenbachova, Dekanka Robertova, Esperenova máslovka, Guyotova, Lectierova, Madame Verté, Napoleonova máslovka, Trévouxská, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, středně vysoká až vyšší, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až menší (80-200 g a více), tvarově nepravidelné, kulaté, soudkovité až hruškovité, hladké, nezhrublé. Slupka je silná, jen mírně lesklá, při sklizni zelená, v konzumní zralosti zelenožlutá s hnědavým líčkem na sluneční straně, s množstvím velkých, rezavých lenticel a často s rezí zejména u kalichu a stopky. Dužnina je nažloutlá, u zastíněných plodů až nazelenalá, jemná, rozplývavá, kolem jadřince i zrnitá, šťavnatá. Chuť je velmi dobrá, sladkokysele, jemně kořeněná, aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň až koncem října, při opadu listí, předčasně obrané plody vadnou a nedozrávají. Konzumně dozrává v lednu, zrání prozrazuje nejen žloutnutí plodů, ale i příjemná vůně. Při dobrém, chladném uskladnění vydrží až do března.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci a výrobě destilátů, ale i džemů a povidel, kompotů, moštů, výživ nebo na pečení. Po sklizni i před konzumním zráním velmi dobře snáší přepravu. Má nízkou tendenci ke zraňování, střední k hnědnutí dužiny, vyšší ke kamenitosti dužiny v nevhodných polohách a půdách. Skladuje se dobře, pokud nebyla utržena předčasně, vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné s teplou, propustnou, humózní půdou s dostatečnou půdní vlhkostí, proto je vhodná do teplých, vinařských oblastí a na slunné, teplé svahy pahorkatin, k jižním stěnám a stavbám.

 
ODOLNOST: je středně až silně mrazuodolná ve dřevě, méně v květu. Je středně až více odolná proti strupovitosti, odolná proti monilióze.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně z Francie nebo Severní Ameriky. Je to stará odrůda uváděná v katalozích už r. 1771. Synonyma a cizí názvy: Kmínová reneta, Reinette de Canada, Kanada Renette, Reneta Kanadyjska, Pariser Rambur, Renet Kanadskij.

RŮST: v mládí velmi bujný, později bujný, vytváří velké, ploše kulovité, rozložité až převislé koruny. Dobře obrůstá krátkým až středně dlouhým plodonosným obrostem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a velmi dlouho, je špatným opylovačem. Vhodní opylovači např.: Ananasová reneta, Baumannova reneta, Berlepschova reneta, Boikovo, Coxova reneta, Gdaňský hranáč, Jonathan, Krasokvet žlutý, Landsberská reneta, Malinové holovouské, Oldenburgovo, Ontario, Sudetská reneta, Zvonkove. Neopyluje se s Parménou zlatou zimní a Hájkovou muškátovou renetou.

PLODNOST: středně raná (5-6 let po výsadbě), středně vysoká, střídavá.

PLODY: jsou velké až velmi velké, velikostně středně vyrovnané (průměrně 180 g, ale i 450 g), ploše kulovité, pravidelně 5-hranně žebernaté, souměrné. Slupka je hladká, matná, pevná, v nepříznivých podmínkách hrubá a rzi, nejdříve hnědozelená, později bronzově žlutá, s oranžově červeným mramorovaným nebo pruhovaným líčkem, s rezivými lenticelami odrůdově typického kmínovitého, případně hvězdicovitého tvaru. Často vytvářejí nesouvislou, mramorovou rzivost po větší části plodu. Je to tzv. kožovka. Dužina je nažloutlá, křehká, později jemná, někdy mírně zrnitá, šťavnatá, po rozkrojení rychle hnědne. Chuť je velmi dobrá, sladkokyselá, kořenitá, renetovitá, s příjemnou vůní.

DOZRÁVÁNÍ: sběr přibližně v polovině října, co nejpozději, jinak vadne při skladování. Konzumně dozrává v prosinci a vydrží do února. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost při skladování, teplota okolo 4 °C, nemá klesnout pod 2 °C. Dobře se přepravuje, zejména při sběru, plody se neotlačí.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, sušení, moštování, výrobě povidel a vína.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Vyžaduje teplou, vlhčí, ale dostatečně odvodněnou, výživnou, nejlépe hlinitou půdu. Je vhodná zejména do středně teplých poloh. V drsných a suchých podmínkách se jí nedaří dobře, v suchu trpí obalečem, v jílovité půdě rakovinou.

ODOLNOST: méně mrazuvzdorná v dřevě a v květu, silnější odolná vůči strupovitosti a padlí, středně odolná vůči rakovině, méně odolná vůči monilióze.

PŮVOD: nejistý, zřejmě z ČR, ale možná i z Německa. Už začátkem 19. století ji měl ve sbírce v Poděbradech pomolog děkan Matěj Rössler. V němčině se nazývá Troprichters schwarze Knorpelkirsche, což poukazuje i na její černou barvu v plné zralosti.

 
RŮST: zpočátku středně bujný, později slabší. Vytváří vysokokuželovité, středně velké, řidší koruny. Postranní větve se sklánějí.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Thurn-Taxis (Schneiderova), Hedelfingenská. Je nekompatibilní s Karešovou.

 
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (průměrně 6 g), srdčité, velikost velmi závisí na stanovišti a péči. Zadní strana je vypouklá, přední zploštělá. Slupka je středně silná, tmavě červená, v plné zralosti až červenohnědá, téměř černá, místy se světlejšími tečkami. Dužnina je středně tuhá (polotvrdka), v plné zralosti až měkká, tmavě červená, šťavnatá, šťáva silně barví. Chuť je kyselosladká, v plné zralosti výborná, aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem 3. a začátkem 4. třešňového týdne, v závislosti na lokalitě a průběhu počasí někdy koncem června. Plody již napadá vrtule třešňová, bývají tedy červivé.

 
VYUŽITÍ: Velmi vhodná k přímému konzumu, ale i na kompoty, džemy, marmelády, sirupy, ale také destiláty a na sušení. Plody jsou středně dobře až dobře skladovatelné a přepravovatelné.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé s písčitohlinitou nebo hlinitou, dostatečně vlhkou, ale propustnou půdou, v suchých půdách jsou plody malé.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu. Náchylnější k praskání plodů během déle trvajících dešťů, ale odolná vůči monilióze.

PŮVOD: pravděpodobně z Anglie z pol. 18. století.

 
RŮST: bujný, vytváří velkou, jehlancovitou korunu, později je široce kulovitá. Má výrazně tmavozelené listy kontrastující se světle zelenými řapíky.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, sama je špatným opylovačem, kvete středně brzy. Vhodní opylovači: Avranšská, Hardyho máslovka, Kozačka štutgartská, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, hojna, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (až 10 cm dlouhé), protáhlé, lahvicovitého tvaru, někdy i křivé. Slupka je hladká, lesklá, světle zelená až žlutozelená, na sluneční straně s karmínově červeným líčkem, z horších poloh může být trpká. Dužnina je bílá, jemná, velmi šťavnatá, rozplývavá. Chuť je sladkokyselkavá až sladká, jemně vínově kořenitá, velmi příjemná.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň kolem poloviny srpna nebo i dříve ještě v tvrdé, světle zelené zralosti, konzumní zralost za 1-2 týdny, nevydrží dlouho, výjimečně do začátku září.

 
VYUŽITÍ: pro přímý konzum, sušení, moštování, pečení, výrobu kompotů, džemů a povidel nebo destilátů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Upřednostňuje hluboké, výživné půdy, dostatečně vlhké, ale dobře odvodněné půdy; uspokojí se i s horšími půdami, pokud nejsou příliš mokré a studené. Je vhodná do větších zahrad a sadů nebo i do alejí s dostatečně vysoko vyvázanou korunou. Je vhodná do teplých a středně teplých oblastí; v chladnějších sice dobře roste, ale plody nedosahují dobré kvality.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevě i květu. Odolná vůči nemocem, jen v nevhodných polohách a při zahuštění koruny může trpět strupovitostí. Udržujeme vzdušnou korunu a sázíme ji na vzdušné, otevřené lokality.

RŮST: bujný, vzpřímený až rozložitý. Je to menší opadavý strom až keř dorůstající do výšky 3–4 m a šířky 2,5–3 m. Doporučujeme sázet ve sponu alespoň 4×3 m. Větve jsou jemně trnité. Listy jsou lesklé, oválné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, k dosažení vyšší úrody doporučujeme přítomnost jiné kompatibilní odrůdy. Vhodní opylovači: Lang, zřejmě i Honey Jar, Sherwood. Květy se tvoří na letorostech a kvetou v červnu a v červenci.

PLODNOST: raná, středně vysoká, spolehlivě pravidelná.

PLODY: velké (průměrně 3–5 cm, 25 g), soudkovité až oválné, hladké. Tenká slupka dozrává ze zelenožluté barvy do mahagonově hnědé, lesklé. Dužnina je nejprve svěží, zelenkavá, středně šťavnatá a křupavá, při dozrávání po sklizni krémově bílá, sušší, houbovitá. Její chuť je za čerstva (v zelenožluté zralosti) podobná jablku, při dozrávání dohněda a ztrátě vlhkosti se mění na sladkou, podobnou chuti datlí, s jemnou kyselinkou. Obsahuje úzkou, vřetenovitou pecku.

DOZRÁVÁNÍ: rané, od konce září do října. Mohou dlouho zůstat na stromě, pokud je sušší počasí, tak na něm pomalu sesychají a sladnou. Dozrávat do sladké suché podoby mohou i po sklizni, uložené v jedné vrstvě na sítě. Po usušení vydrží uskladněné ve vzduchotěsných nádobách i několik měsíců.

VYUŽITÍ: okrasná a ovocná dřevina v jednom, působící velmi exoticky. Plody této odrůdy jsou vhodné zejména k přímému konzumu v zelenožluté zralosti, ale také k sušení, kandování a dalšímu použití. Při sušení získávají vzhled i chuť datlí, proto se nazývají i „čínské datle“, mohou se i umlít na prášek. Přidávají se do koláčů, chleba, želé, polévek atd. Nezralé se nakládají do octa či soli. Léčivé využití: Podporují imunitu, mají antioxidační, protirakovinné, protizánětlivé účinky a chrání játra před poškozením. Listy mají zajímavou vlastnost, po rozžvýkání na chvíli vyřadí receptory sladké chuti, takže např. bílý cukr chutná jako písek.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí Slovenska.
ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě do cca −25 °C až −28 °C. Raší a kvete pozdě, takže nebývá ohrožována pozdními jarními mrazy. Silně odolná vůči zasolení půdy a vápenité půdě a vůči vysokým teplotám vzduchu. U nás ji netrápí choroby ani škůdci.