Ovoce na moštování

PŮVOD: Francie, nalezl ji jako náhodný semenáč M. Olivier v Angers, v roce 1870 uvedena na trh.

 
RŮST: zpočátku bujný, vzpřímený růst, koruna přirozeně široká až vysoko pyramidální, později při nástupu do plodnosti růst slábne, bohaté, krátké plodonosné obrosty. Vyžaduje kvalitní řez.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete středně brzy, dlouho, květy dobře mrazuvzdorné, dobře opyluje jiné odrůdy. Vhodní opylovači: BlumenbachovaBlumenbachova, Křivice, Clappova, Hardyho maslovka, Pařížanka.

 
PLODNOST: raná – do 5 let po výsadbě, velmi vysoká a pravidelná, později často přeplozuje, někdy je nutné probírání plodů.

 
PLODY: velké až velmi velké, baňaté, hruškovité až zvoncovité, většinou velmi vyrovnané, částečně mírně žebrované nebo vypouklé, směrem ke stopce více či méně se zužující. Slupka tenká a jemná, choulostivá na otlačení zejména v plné zralosti, převážně hladká, mírně lesklá až trochu mastná, zelená až zelenožlutá, na osluněné straně se vzácně objevuje oranžové nebo světlehnědočervené líčko, jen velmi zřídka rzivá. Dužnina žlutobílá, pod slupkou někdy zelenkavá, v příznivých půdních podmínkách máslovitá, rozplývavá, velmi šťavnatá, někdy okolo jádřince mírně kaménčitá. Chuť je sladká, mírně nakyslá, více či méně kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň od konce září do poloviny října, co nejpozději. Konzumní zralost: od prosince po leden až únor, během skladování slupka mírně hnědne.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, výroba kompotů, povidel, moštů.

 
STANOVIŠTĚ: teplé, chráněné před větrem, ve vinohradnických oblastech, v chladnějších polohách mají plody řepovitou chuť. Relativně nízké nároky na kvalitu půdy, ale nejlépe prospívá v propustných půdách bohatých na humus a živiny, dobře zásobených vodou.

 
ODOLNOST: ve vlhkých uzavřených polohách náchylná ke strupovitosti, v příliš mokrých půdách k chloróze, jinak zdravá. Méně mrazuvzdorná.

PŮVOD: Francie, 2. pol. 19. stol.

 
RŮST: zpočátku bujný, později slabší růst.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná. Vhodní opylovači: Konference, Pařížanka. Není dobrým opylovačem.

 
PLODNOST: raná, velká, každoroční.

 
PLODY: velké plody nepravidelného tvaru. Špička s krátkou stopkou je výrazně ohnutá. Slupka je lesklá, zelenožlutá, na slunné straně s červeným líčkem. Dužnina je bělavá, jemná, šťavnatá, rozplývavá. Chuť jemně kořenitá, sladkokyselá.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. pol. září, konzumní zralost ve 2. pol. září, skladovatelnost do října.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, výroba džemů, destilátu, moštu. Krátká skladovatelnost.
STANOVIŠTĚ: nižší a střední polohy, chráněné před větrem a mrazem, kvalitní a dobře zásobená půda.

 
ODOLNOST: menší odolnost vůči mrazu, střední odolnost vůči monilióze, mírná náchylnost ke strupovitosti.

PŮVOD: Německo, okolí Osnabrücku v Dolním Sasku, neznámý původ, zřejmě již koncem 18. století, poprvé popsána v roce 1802 Johannem Ludwigem Christem, během 19. století jedna z nejpěstovanějších odrůd v Německu.

RŮST: zpočátku silný, později slabší růst, vytváří vysokou kulovitou a dobře rozvětvenou korunu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě. Má velmi dekorativní, tmavě růžové květy. Je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači např.: Parména zlatá zimní, Coxova reneta.

PLODNOST: střední, střídavá, plody mají tendenci předčasně opadávat.

PLODY: středně velké plody (průměrně 5,2 cm výška, 7,2 cm šířka, až 150 g), s pootevřeným kalichem. Slupka je drsná, suchá, základní zelená až zelenožlutá barva je pokryta tmavě červenou rzivostí a mramorováním. Je to tzv. kožovka. Dužnina je zelenavě bílá, šťavnatá, chuť výrazná, velmi příjemná, sladkokyselá, kořenitá, renetová.

DOZRÁVÁNÍ: koncem října, dozrávání v listopadu, skladovatelnost do března, nutno skladovat v dostatečně vlhkém prostředí, jinak vadnou.

VYUŽITÍ: výborné dezertní jablko, vhodné k přímému konzumu i dalšímu zpracování, zejména na mošty, cider, do koláčů, na výživu. Po rozkrojení dužnina rychle hnědne.

STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené, dobře odvodněná, ale dostatečně vlhká, nejlépe hlinitá půda, nesnáší příliš suché půdy, ale ani těžké, jílovité půdy, na nichž trpí rakovinou. Vhodná zejména do středních poloh. Velmi pozdě na podzim jí vyzrávají letorosty a ukončuje vegetaci, listy zůstávají na letorostech až do zimy.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná, středně odolná vůči strupovitosti, náchylná k padlí, bakteriální spále a v příliš vlhké půdě k rakovině. Nesnáší postřik měďnatými přípravky.

PŮVOD: Rusko, Moskva, Botanický ústav MGU (Moskevské státní univerzity), výběr ze semenáčů v r. 1987.
RŮST: střední, větve jsou středně trnité. Listy jsou velké, tmavozelené, málo stříbřitě. Dobře snáší sklizeň úrody odřezáním větviček.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samičí odrůda, k dosažení úrody potřebuje v blízkosti na opylení větrem samičího opylovače.
PLODNOST: raná, středně vysoká až vysoká, pravidelná. Starší keře dosahují úrodu 15-18 kg/rok.
PLODY: středně velké (průměrně 0,8 g), oválné, svítivě oranžovočervené, lesklé, aromatické. Mají vysoký obsah karotenoidů (18 mg/100 g), středně vysoký až vyšší obsah vitamínu C (152 mg/100 g), střední obsah oleje (5,6 %). Stopka je dlouhá 5 mm.
DOZRÁVÁNÍ: začátkem srpna.
VYUŽITÍ: přímý konzum, zavařování, výroba šťáv, džemů, mražení, sušení, výroba kosmetiky.
STANOVIŠTĚ: nenáročná dřevina, vyžaduje slunné stanoviště, propustnou půdu, dostatek prostoru - spon volíme 2x4 až 3x4 m.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorná odrůda (do -34 °C), odolná proti chorobám a škůdcům.

PŮVOD: neznámý, velmi stará odrůda, známá zřejmě již před 17. stoletím. V 18. století se rozšířila z Francie jako Beurré gris. Je známá také jako Šedivka, Škaredka, Smolnice.
RŮST: bujný, vytváří široce rozložité, vznešené koruny. Listy jsou tmavě zelené, miskovitě prohnuté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova lahvice, Clappova máslovka, Esperenova bergamotka, Hardyho máslovka, Madame Verté, Pařížanka.

 
PLODNOST: pozdější (po 10. roce po výsadbě), vysoká až po 15. roce, pravidelná.

 
PLODY: malé, kuželovité až baňaté, nesouměrné. Slupka je hrubá, kožovitá, žlutozelená až rzivá, pokrytá šedobílými lenticelami, někdy s červenkastým líčkem. Dužnina je matně bílá, pod slupkou nazelenalá, máslovitá, šťavnatá, v okolí jádřince mírně zrnitá. Chuť je sladkokyselá, kořenitá, aromatická po smole, velmi příjemná, delikátní.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem srpna, konzumně dozrává po pár dnech, vydrží asi 2 týdny po sklizni.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, výrobě džemů, kompotů a destilátů, ale i k pečení, sušení a moštování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, odrůda nenáročná na klima a kvalitu půdy, ačkoliv preferuje hluboké a výživné, daří se jí i ve vyšších polohách. Jen ve velmi jílovitých půdách plody praskají. Je vhodná do stromořadí, alejí, sadů.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, ale náchylnější na deštivé počasí během kvetení. Odolná vůči chorobám a škůdcům.

PŮVOD: Francie, Angers, stará odrůda pěstovaná už možná v 15. století. Často využívaná také jako podnož pro hrušně a označovaná tehdy jako dula A / (EM) quince A, MA či Pillnitz R 5.

RŮST: bujný až středně bujný, dorůstá do 4-6 m. Potřebuje výchovný řez na zapěstování dostatečně pevných kosterních větví a později prosvětlovací řez.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete středně brzy a středně dlouho (9-11 dní). Vhodní opylovači např.: Bereczki bőtermő, Champion, Konstantinopolská, Mezőtúri.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 195-221 g, ale i 340 g), proměnlivého tvaru. Slupka je citronově žlutá a plstnatá, v plné zralosti intenzivně zlatožlutá, plstnatost se ztrácí. Dužnina je žlutobílá, tuhá, silně aromatická. Chuť je po tepelném zpracování velmi příjemná, nakyslá, voňavá. 

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, přibližně v polovině října.

VYUŽITÍ: výborná na tepelné zpracování na tzv. dulový sýr, marmeládu, přesnídávky, kompoty, ale i na mošt, víno, destiláty, likéry či na sušení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, půda dobře propustná, ale nemá ráda suché, vápenité půdy. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí Slovenska.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě, jako všechny dule kvete pozdě, takže většinou uniká pozdním jarním mrazům. Je odolná vůči agrobakteru (Agrobacterium tumefaciens), středně odolná vůči bakteriální spále (Erwinia amylovora), vůči vápníku v půdě, suchu a vysoké hladině podzemní vody.

PŮVOD: Severní Amerika, oblast Pensylvánie, Nebrasky, Texasu a Missouri. V Evropě se poprvé objevil kolem roku 1700, pojmenován latinsky po botanikovi Johannovi Gottliebovi Gleditschovi. Beztrnná varianta se přirozeně vyskytuje v původní oblasti a dále se množí.

RŮST: středně bujný. Je to strom s řídkou korunou, dorůstá do výšky 20–30 m a šířky 15 m. Kůra je tmavošedá, později se odlupuje v plátech. Na rozdíl od původního trnitého druhu se na kmeni a starších větvích netvoří trny, které bývají v trnitém druhu jednoduché až trojdílné, lesklé, hnědé a velké. Listy jsou střídavé, jednou až dvakrát sudozpeřené. Jednotlivé světle zelené lístky jsou buď celokrajné nebo jemně vroubkované.

OPELOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, opyluje se hmyzem. Jedna rostlina tvoří oboupohlavní i jednopohlavní květy. Žlutozelené květy v krátkých, cca 5 cm dlouhých, vzpřímených hroznech se objevují před rašením listů nebo i o něco později, nejčastěji v červnu.

PLODNOST: středně raná, v prvních 5-7 letech po výsadbě u jednotlivých stromů, kolem 10. roku v porostu. Je pravidelná a vysoká.

PLODY: zploštělé tmavé lusky, dlouhé 20-45 cm a silné až 2,5 cm. Obsahují oválná semena dlouhá asi 8-20 mm.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a zůstávají na stromě až do jara.

VYUŽITÍ: jako okrasný strom zejména do parků a alejí ve městech. Ve své domovině pomáhá předcházet erozi, používá se jako větrolam či v agrolesnictví jako krmivo pro dobytek. Semena jsou jedlá i pro lidi, mladá chutnají za syrova jako hrášek, dají se i tepelně upravovat, mohou obsahovat až 30 % cukru. Pražená semena lze použít jako náhradu kávy. Dužnina mladých, křehkých lusků je sladká a dá se jíst syrová, použít k přípravě nápojů nebo z ní získat cukr, později při dozrávání hořkne. Dřevo je tvrdé a příležitostně se používá na výrobu nábytku či v řezbářství.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín. Je velmi přizpůsobivý z hlediska půdy, optimálně roste v úrodných, vlhkých, nivních či vápenitých půdách, ale snese širokou škálu půd od písčitých přes hlinité až po jílovité, kyselé i zásadité a i sušší půdy.

ODOLNOST: silně mrazuodolný do -28,9 °C až -34,4 °C. Snese i zhutnělé půdy, sucho, městské prostředí, zasolení půdy, znečištění ovzduší a krátkodobé zaplavení.

PŮVOD: Francie, nalezena v r. 1863 jako mutace odrůdy Chrupka bílá. Synonyma a cizí názvy: Chrupka červená, Rotgutedel, Fendant rosé, Chasselas rosé.

RŮST: bujný, s poléhavými letorosty. Raší brzy, hned po nejranějších odrůdách. Listy jsou středně velké, středně až hluboce vykrajované, pětiúhelníkové až vejčité, má výrazně dlouhé úponky. Dobře vyzrává ve dřevě. Řežeme na 6–8 oček na m2.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavní, kvete přibližně v polovině června či dříve, je náchylnější k opadu květů v případě chladného a deštivého počasí.

PLODNOST: průměrně 10–13 t/ha.

PLODY: hrozny jsou středně velké (průměrně 152 g), válcovitě kuželovité, s rozvětveným hlavním vřetenem, středně husté. Bobule jsou středně velké (průměrně 15–19 mm, 2,1 g), kulaté. Slupka je růžová až tmavě červená, velmi tenká, ale středně pevná až pevná s ojíněním a průsvitnými skvrnami. Dužnina je středně pevná, šťavnatá, se semeny. Chuť je sladká, plná. Cukernatost je 16–18 °NM, obsah kyselin 7–7,5 g/l.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, začátkem září, před Chrupkou bílou.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a výrobě moštů. Méně se používá k výrobě vín, protože mošt z ní je intenzivněji červený.

STANOVIŠTĚ: slunné. Vhodná do všech půd, ale nejlepší kvality dosahuje v teplých polohách na slunných svazích a dostatečně hlubokých půdách zásobených živinami. V silně vápenitých půdách trpí chlorózou. Hůře snáší delší sucho.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě a pupenech v zimě až do -17 °C (vysoká v rámci Vitis vinifera), citlivější je na pozdní jarní mrazíky. Střední odolnost vůči padlí révy (Erysiphe necator) a vůči botrytídě (Botrytis cinerea), menší vůči peronospoře – plísni révy (Plasmopara viticola).

PŮVOD: USA, Illinois, Carbondale, výsledek společného šlechtitelského programu výzkumných institucí z Illinois, Ohia a Marylandu, vyšlechtil jej J. W. Hull v roce 1968 křížením odrůd SIUS 47 x Thornfree, který vybral v roce 1972 a pojmenoval po Chesteru Zychovi, bývalém ovocnářském výzkumníkovi na University of Illinois. Plné jméno odrůdy je Chester Thornless a na trh byla uvedena v roce 1985.

 
RAST: je velmi bujný, může dorůst i 3-4 m za sezónu či více, polopolovzpřímený, výhony jsou beztrnné. Doporučujeme pěstovat v řadě s oporou (plot, drát). Rostliny vyžadují okopávku a zamulčování, v zatravněném podrostu strádají, v suchém létě pravidelnou zálivku, koncem února / začátkem března pravidelný řez odplozeného dřeva.

 
OPELENÍ: samosprašná, kvete současně s odrůdou Hull Thornless.

 
PLODNOST: je obecně velmi vysoká, má až dvojnásobek či trojnásobek zásoby plodů na laterálních výhonech, ale plodnost je dosti variabilní podle lokality, od 4,9 kg/rostlinu po 30 kg/rostlinu, či od 4,2 t/ha až po 34 t/ha.

 
PLODY: jsou středně velké až velmi velké (3,5-8,2 g, průměrně 5-6,5 g), kulaté až oválné, tmavě černé, středně lesklé, velmi pevné s množstvím semínek, plod středně pevně drží na lůžku. Chuť je sladkokyselá (průměrně 7-13,3 °Brix). Semena jsou relativně malá. Plody mají vysoký obsah vitamínu C (průměrně až 128 mg/kg), anthokyanů (166,5 mg/100 g), polyfenolů (2,9 mg/100 g) a šťávy (průměrně 72 %).

 
ZRAJÍCÍ: je pozdní, během velmi dlouhé doby (40 dní) od začátku či poloviny srpna do prvních mrazů.

 
VYUŽITÍ: na přímou konzumaci a zejména na zpracování na šťávy, sirupy, džemy, kompoty, zmrazení. Díky pevnosti má velmi dobrou trvanlivost v čerstvém stavu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, se středně úrodnou, dostatečně vlhkou půdou, nenáročná na půdu. Vhodná do středních a vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě (při -28 °C jen minimální poškození), květy unikají poškození mrazem. Plody jsou náchylnější k poškození úpalem. Je málo náchylná k verticiliovému vadnutí (Verticillium dahliae), poškození houbami Fusarium či Alternaria, silně odolná vůči odumírání výhonů způsobenému houbou Botryosphaeria dothidea, náchylnější k poškození bakteriální spálou (Erwinia amylovora).

PŮVOD: Anglie, Bedford, v r. 1907 vyšlechtili v Laxton Bros. jako křížence odrůd Worcesterská parména a James Grieve. Je pojmenovaná po Ameliovi Lockwoodovi, prvním baronu Lambourne (1847–1928), bývalém prezidentovi Královské zahradnické společnosti (Royal Horticultural Society).

RŮST: v mládí bujný až středně bujný, později středně bujný až mírnější. Tvoří středně velké a středně husté, kulovité koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete brzy a relativně krátce, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Alkmene, Banánové zimní, Carola, Coxova reneta, Čistecké lahůdkové, James Grieve, Oldenburgovo, Wagenerovo. Neopyluje se s odrůdou Šampion.

PLODNOST: velmi raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 120-140 g), kulovité či ploše kulovité, pravidelné, souměrné, tvarově vyrovnané. Slupka je hladká, pololesklá, mastná, tenčí, středně pevná, zelenožlutá až žlutá, překrytá tmavě červeným pruhovaným nebo rozmytým líčkem na 1/2 až 2/3 plodu, na horších stanovištích i s mramorovou rzí. Dužnina je bílá, pod slupkou nažloutlá, rozplývavá, velmi šťavnatá, jemná, hustá, po rozkrojení nehnědne. Chuť je aromatická, sladká, lahodně kyselkavá, jemně kořenitá, výborná.

DOZRÁVÁNÍ: sběr kolem poloviny září, sběrné období je relativně krátké, plody rychle opadávají. Konzumně dozrávají brzy po sběru a vydrží uskladněné přibližně do konce prosince. Plody lze skladovat v chladírnách při teplotě kolem 0 °C.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i k moštování, pečení či výrobě jablečného pyré. Kvůli souměrnému tvaru plodů z nich bývá málo odpadu.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, ale dostatečně vzdušné, není velmi náročná na stanoviště a půdu, ale vyžaduje úrodnou půdu kvůli vysoké plodnosti a umístění mimo mrazové kotliny a suché půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná v dřevě, méně v květu. Je středně až silně odolná vůči padlí, středně vůči strupovitosti, méně vůči virové gumovitosti. Plody velmi nepadávají ve větru.

PŮVOD: Rusko, Novosibirsk, Ústav cytologie a genetiky, Novosibírsky ústav ochrany rostlin I.V. Mičurina a Orlojsko-sibírsky ústav ochrany rostlin, vyšlechtili ho N.S. Šcčapov, V.K. Krejmer, A.M. Belych a E.A. Karpova z poddruhu Hippophae rhamnoides subsp. mongolica jako křížence hybridů č. 120/1 (vybrána forma F1 odrůdy Zyryanka) a č. 1-126 (vybrána forma F1 odrůdy Zyryanka), registrován v roce 2007. Synonymum: Каприз.

RŮST: střední až slabší, vzpřímený, dorůstá do asi 2,7 m s oválnou, řídkou korunou. Výhony jsou vzpřímené, šedohnědé, středně trnité. Listy jsou středně velké.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samičí odrůda, na dosažení úrody potřebuje v blízkosti na opylení větrem samčího opylovače.

PLODNOST: raná (3. rok po výsadbě), středně vysoká. Průměrný výnosu ve věku 5-8 let při sponu výsadby 4x2 m je 9,7 t/ha, 0,89 kg/m³ (na objem koruny), 7,8 kg/rostlina.

PLODY: jsou středně velké až velké (0,49-0,79 g, průměrně 0,7 g), oválné, žlutooranžové s tmavooranžovými skvrnami na bázi a vrcholu. Na rakytník jsou sladké, příjemně aromatické, obsahují průměrně až 10 % cukru, kyselin jen 1,18-1,7 %. Obsah vitamínu C je v rámci rakytníkov nižší - 56,5-80,25 mg/100 g, podobně obsah karotenoidů 14,7 mg/100 g, i obsah oleje je nižší - 4,76 %. Stopka je středně dlouhá, cca. 5 mm, odtržení je polosuchý. Plody jsou uspořádané středně hustě, někdy hustě.

DOZRÁVÁNÍ: od poloviny července. Plody se po sklizni hůře přepravují.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzumaci, ale i zavařování, výrobu šťáv, džemů, mražení, sušení, výrobu kozmetiky.

STANOVIŠTĚ: nenáročná dřevina, vyžaduje sluneční stanoviště, propustnou půdu. Spon volíme 2x4 m.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorná odrůda (do -34 °C), odolná vůči endomykóze a vysychaniu, středně náchylná k poškození vrtivkou rakytníkovou.

PŮVOD: Rusko, bývalý SSSR, Petrohrad, Petrovská experimentálna stanice Všeruského inštitútu rastlinnej genetiky N. I. Vavilova.

RŮST: středně bujný, mírně rozložitý, hustý, v pěti letech dosahuje průměrně výšky 1 m a šířky 1,1 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná odrůda, pro zajištění lepšího opylení je při výsadbě vhodné kombinovat více odrůd zimolezu. Vhodné opylovače: zřejmě jiné ruské odrůdy Jugana, Vostorg, Sinij Utes, Bakčarskij Velikan.

PLODNOST: raná, středně vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 0,80-1,05 g), podlouhlé. Chuť je výborná, sladká, vyhodnotená v testovaní 8 odrůd jako nejlepší.

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, koncem května až začátkem června.

VYUŽITÍ: keře s jedlými plody poskytujúce skorú pastvu pro včely a jiný hmyz jsou vhodné do menších i větších zahrad, sadů, jako nižší živý plot. Plody na přímý konzumaci i na zpracování na džemy, šťávy, sirupy, kompoty, do koláčů, na mražení.

STANOVIŠTĚ: sluneční či slabý polostín, nenáročný na výběr stanoviště. Daří se mu v široké škále půd. Nevyžaduje kyselé půdy jako čučoriedky. Snese i mírně sucho, ale odvděčí se za dostatečnou vláhu většími plody. Vyžaduje okopávku nebo mulčování. Vhodný do všech, i chladnějších poloh.

ODOLNOST: v rámci zimolezů kamčatských středně mrazuvzdorný v dřevě, ale celkově silně mrazuvzdorný v dřevě i v květu.

PŮVOD: USA, University of Arkansas, Arkansas Agricultural Experiment Station, vyšlechtil ho James N. Moore jako mezidruhového křížence Vitis vinifera x Vitis labrusca, konkrétně odrůd Alden x New York 46000, křížení proběhlo v roce 1964, selekce v roce 1967, na trh byla uvedena v r. 1977. Synonyma: Arkansas 1196, Venus Seedless.

RŮST: středně bujný až bujný, listy má velké a málo vykrajované. Výhony velmi dobře vyzrávají. Řežou se na 4–6 oček na výhon.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavný.

PLODNOST: raná (2–3 roky po výsadbě), střední až vysoká (asi 4–8 kg/keř či 19–24 t/ha).

PLODY: hrozny jsou středně velké (průměrně 250 g, od 200 do 500 g), válcovité. Bobule jsou středně velké až velké (průměrně 3–4 g), kulaté. Slupka je tmavomodrá, silnější, dá se sloupnout. Dužnina je ve III. třídě bezsemennosti, tedy obsahuje rudimenty semen, málo postřehnutelné při jídle. Chuť je ovocná, příjemná, je směsí muškátové a jahodové příchuti Vitis labrusca. Cukernatost je 16 g/100 ml.

DOZRÁVÁNÍ: rané, ve 2. polovině srpna až začátkem září. Vydrží dlouho na keřích v dobré kvalitě a plody jsou málo náchylné k praskání během dešťů při dozrávání.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum, ale i na sušení na rozinky, na výrobu moštů, džemů, sirupů, kompotů či lehkého vína.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s vlhkou a výživnou, ale dostatečně propustnou půdou. Vhodný do teplých, středně teplých i chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorný ve dřevě a pupenech během zimy, na jarní mrazy je citlivý, protože raší poměrně brzy. Je výše odolný vůči antraknóze (Elsinoë ampelina) (7 bodů z 9), středně až méně odolný vůči padlí (Erysiphe necator) (3–4 body z 9) a zřejmě podobně vůči botrytidě – plísni šedé (Botrytis cinerea) a vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola).

PŮVOD: Itálie, Faenza, výběr ovocnáře Domenica Montanariho z 2000 semen od Corwina Davise z USA, realizovaný v 90. letech 20. století. Synonyma: Prima 1216, Montanari 1216.

RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky asi 4-5 m, vytváří kulovitou korunu. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: spolehlivě samosprašná. Kvete středně raně, rozkvétá průměrně 6 dní po odrůdě Overleese. 

PLODNOST: středně vysoká (průměrně 159 kg za 10 let pěstování) s mírně většími plody než Overleese. 

PLODY: jsou středně velké až velké (v Rakousku průměrně 172 g, v Itálii i 195-209,5 g, nejtěžší plody i 390 g), oválné. Slupka je v plné zralosti jasně žlutozelená. Dužnina je mangově žlutá až světle oranžová, krémová až pudinková, obsahuje menší až střední počet semen (průměrně 10-12 % z objemu plodů). Chuť je velmi dobrá, sladká, připomíná chuť banánu s nádechem citrusů, grapefruitu, ananasu a vanilky.

DOZRÁVÁNÍ: rané, přibližně od 2. dekády září do poloviny října s největší úrodou koncem září.

VYUŽITÍ: Strom je velmi dekorativní, s krásnými, zvonkovitými květy rozkvétajícími ještě před olistěním a s převislými, velkými, exoticky působícími listy. Kulinární využití: plody jsou vhodné zejména k přímému konzumu, ale také k výrobě zmrzlin, džusů, výživ či marmelád. Léčivé využití: plody jako jemné projímadlo, podobně jako švestky. Listy jsou močopudné, používají se externě na vředy a abscesy. Technické využití: lýko se používalo k výrobě silných lan a provazů. Jedovatá semena mají insekticidní vlastnosti. Ze zralé dužniny plodu lze získat žluté barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, zejména mladší rostliny lépe snášejí polostinná místa. Půdu preferuje dostatečně odvodněnou, ale vlhkou půdu, nesnáší těžkou, jílovitou, snese i kyselejší půdu, středně dobře snáší zásaditější půdu, ale ne zasolení. Vhodná zejména do teplých a středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -29 °C, květy mohou poškodit již slabší mrazy. Dobře toleruje kyselejší půdu, středně dobře zásaditější, nesnáší zasolení půdy, středně dobře snáší sucho. U nás nezvykne trpět škůdci či chorobami, ale její plody jsou atraktivní nejen pro nás.

PŮVOD: Lotyšsko, vyšlechtil ho Pauls Sukatniks, v roce 1964 urobil selekci z křížení odrůd Jubilejnaja Novgoroda x (Smuglyanka x Dvietes Zila). Je komplexním mezidruhovým křížencem mezi Vitis vinifera, Vitis labrusca a Vitis amurensis.

RŮST: velmi bujný. Listy má velké, trojlaločné, zelené. Dřevo velmi dobře vyzrává před zimou. Pozdě raší.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný s oboupohlavnými květy. Kvete pozdě.

PLODNOST: raná, asi 2 roky po výsadbě, vysoká, přibližně 12 kg/keř při dospělém keře. 

PLODY: hrozny jsou středně velké (350-450 g), kuželovité až válcovité, volné s  30-35 bobulemi. Bobule jsou středně velké až velké (průměrně 6-7 g), kulaté, modré až černé, pokryté voskovitým modrým ojíněním. Slupka je pevná, pružná. Dužnina má konzistenci želé s několika velkými semeny. Chuť je sladkokyselá, harmonická (cukernatost 16-20 °Brix, kyselin je maximálně 5 g/l), aromatická s jemnou vůní přezrálých jahodníku typickou pro křížence s Vitis labrusca.   

DOZRÁVÁNÍ: velmi časné až časné, obvykle v 2. polovině srpna.

VYUŽITÍ: univerzální odrůda k výrobě červených ovocných vín s typickou vůní přezrálých jahodníku, ale i k přímé konzumaci jako stolní odrůda, či k výrobě moštů, džemů, kompotů.

STANOVIŠTĚ: sluneční, preferuje lehčí, dobře propustnou, středně úrodnou půdu, lepší než mnohé jiné odrůdy snáší sucho či chudší půdu. Je vhodný i do zcela okrajových poloh pro pěstování révy.

ODOLNOST: je extrémně mrazuvzdorná v dřevě a pupenech do -30 °C či dokonce až -35 °C. Pozdě raší a tak obvykle uniká i pozdním jarním mrazům. Je velmi dobře odolný vůči plísni révové - peronospoře (Plasmopara viticola) a botrytidě (Botrytis cinerea), středně vůči padlí (Erysiphe necator).

PŮVOD: zřejmě již ze 17. století, původ neznámý, možná z Halle an der Saale ze Saska v Německu.
RŮST: bujný, vzpřímený, vytváří vysokou, později kulovitou, velkou, ne příliš hustou korunu.
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, údaje o její schopnosti opylovat jiné hrušně jsou protichůdné. Vhodní opylovači: Avranšská, Esperenova máslovka, Guyotova, Lectierova, Trévouxská.
PLODNOST: středně raná, nastupuje 5–8 let po výsadbě, je střídavá, každý druhý rok je velká.
PLODY: středně velké plody variabilního tvaru (kulovitý, hruškovitý, cibulovitý, jindy zvonkovitý, dlouhý). Slupka je pevná, hladká, při vyzrání žlutá, na slunečné straně krásně karmínově červená, posetá nápadnými šedohnědými lenticelami lemovanými červeným okrajem, které připomínají kůži pstruha. Dužnina je bílá, měkká, velmi šťavnatá, máslovitá, chuťově výborná, sladká, příjemně kořenitá.
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. pol. října, konzumní zralost: postupná, v listopadu, skladovatelná do ledna.
VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu, zavařování, výrobě destilátu, džemů, moštování.
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné stanoviště, hluboké půdy, raději vlhčí než sušší. Odrůda nevhodná do uzavřených poloh. Vhodná do teplých a středně teplých, otevřených poloh.
ODOLNOST: málo mrazuvzdorné letorosty v mládí kvůli příliš bujnému růstu, později ve dřevě silně mrazuvzdorná, v květu méně, v nevhodných podmínkách je středně až silně náchylná ke strupovitosti.

PŮVOD: ČR, Střížovice u Turnova, vyšlechtil v r. 1970 Otto Louda jako křížence Golden Delicious a Coxova reneta, odrůda byla registrována v r. 1978.

 
RŮST: středně bujný až bujný, koruna kulovitá, polovzpřímená.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete, sama je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Idared, James Grieve, Pilot, Rubinola, Spartan. Je nekompatibilní s odrůdou Lord Lambourne.

 
PLODNOST: raná (často už ve školce) a velmi vysoká.

 
PLODY: středně velké až velmi velké (průměrně 137 g), velikostně nevyrovnané, kulovité, pravidelné. Slupka je hladká, základní barva žlutá, na slunci překrytá výrazným pruhovaným červeným až tmavě červeným líčkem. Dužnina bílá až krémová, středně tuhá, jemná, křupavá, středně šťavnatá. Chuť je výborná, sladkokyselá, harmonická.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr v první polovině října, konzumní zralost v listopadu, skladovatelnost do února až března.

 
VYUŽITÍ: vhodná zejména k přímému konzumu a kuchyňskému zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, půda vlhká, hluboká, propustná, výživná. Je plastická, vhodná zejména pro teplé a středně teplé, ale i vyšší chráněné, spíše otevřenější polohy.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě, silně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči padlí, méně vůči strupovitosti. Je citlivá na gumovitost jabloní.

PŮVOD: Belgie, Tongre - Notre Dame v provincii Henegavsko, vyšlechtil ji jako náhodný semenáč okolo r. 1811 Ch. L. Durendeau, pivovarník a zahradnický nadšenec. Synonyma: Tonárovka, Beurré de Tongre, Beurré de Durendeau, Birne von Tongern, Birne von Tongre, Birne von Tongrés, Poire de Tongres, Tongern.

 
RŮST: středně bujný až mírný, šlahounovitý, tvoří široké jehlanovité koruny. Kosterní větve rostou šikmo vzhůru, polokosterní více vodorovně, jsou středně husté a s množstvím dlouhého plodonosného obrostu. V době plodnosti vyžaduje udržovací řez a relativně brzy i řez zmlazovací.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a středně dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova flaška, Clappova, Dekanka Robertova, Dekanka zimní, Hardyho máslovka, Charneuská, Júlová, Krivica, Madame Verté, Parížanka, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, vysoká, téměř vždy pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velmi velké (průměrně 150 g, ale dosahuje i 400 g), protáhle hruškovité, zvrásněné, s mělkou rýhou u stopky. Slupka je pevná, drsná, při sklizni zelenožlutá, v konzumní zralosti zlatožlutá s krásným načervenalým či červenohnědým ruměncem, celá je poseta velkými šedými lenticelami, místy se objevuje i rzivost. Dužina je nažloutlá, rozplývavá až polorozplývavá, velmi šťavnatá. Chuť je velmi příjemná, harmonicky sladkokyselá, jemně aromatická a pikantní. Má jen mírný sklon k otlačení, hnědnutí a kamenitosti dužiny.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává během října, vydrží do listopadu. Se sklizní není radno otálet, pozdější sběr snižuje nejen chuť, ale i trvanlivost, tehdy rychle moučnatí. Ihned po sklizni dobře snáší přepravu, později již ne.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale také k všestrannému zpracování na výrobu kompotů, moštů, výživ, džemů a povidel, destilátů či na sušení a pečení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, před větrem chráněné, s teplou, úrodnou, propustnou, ale dostatečně vlhkou půdou. Nesnáší suché a studené půdy. Je vhodná do teplých poloh.

 
ODOLNOST: méně mrazuodolná v dřevě i květu. Na vhodných lokalitách málo náchylná vůči chorobám, na nevhodných náchylnější k strupovitosti a rakovině.

PŮVOD: Rumunsko, semenáč neznámého původu, vesnička Cenad v okrese Timiș na SZ země na hranicích s Maďarskem.

RŮST: bujný, polovzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, hmyzem opylovatelná, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete brzy až středně brzy, kratší dobu.

PLODNOST: raná, velmi vysoká celkově i na objem koruny stromu.

PLODY: jsou velmi velké (průměrně 81,8 g), kulovité až oválné, asymetrické. Slupka je tlustá, jemně plstnatá, oranžová a na sluneční straně přibližně z 50 % překrytá karmínově červenou líčkem s tmavě červenými tečkami, velmi atraktivní. Dužnina je středně tuhá až měkká, středně šťavnatá. Chuť je výborná, vyváženě sladkokyselá, podobná Maďarské. Poměr cukrů je 15,3 % a kyselin 1,37 %. Pecka má průměrně 4,7 g (5,7 % hmotnosti plodu) a je dobře oddělitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, přibližně 4 dny po Maďarské, tedy od 2. poloviny července.

VYUŽITÍ: strom je okrasný zejména brzy kvetoucími květy atraktivními i pro opylovače a později i listy či plody. Plody jsou vhodné zejména k přímé konzumaci, ale i ke zpracování na džemy, povidla, výživy, pálenku či kompoty nebo k sušení.

STANOVIŠTĚ: slunečné, výhřevné stanoviště, půdy živné, propustné, přiměřeně vlhké. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých oblastí.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě, středně v květu a silně v mladých plůdcích. Je středně odolná vůči moniliové spále (Monilinia laxa), tolerantní vůči šarce a vůči houbě Cytospora cincta, která způsobuje cytosporové odumírání, málo odolná vůči suché skvrnitosti listů (Stigmina carpophila).

PŮVOD: USA, Virginie, Boyce, vyšlechtěn jako semenáč Overleese a v roce 1998 uveden na trh Robertem Nealem Petersonem, v roce 2004 získal patent. Synonyma: PPF 1-7-1.

RŮST: středně bujný, vzpřímený až rozložitý, dorůstá do výšky asi 4-5 m, vytváří kulovitou korunu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašná. Vhodní opylovači: Susquehanna, Overleese, NC-1, Sunflower, Potomac a další odrůdy.

PLODNOST: je vysoká (15-22 kg ročně).

PLODY: jsou středně velké (průměrně 7,6x5,2x5,0 cm, 143 g), protáhlého až zavalitého tvaru. Slupka je tenká (průměrně 0,21 mm), světlezelená v plné zralosti. Dužina je šťavnatá (64,5 % hmotnosti), krémová, světležlutá, obsahuje 4-8 semen, která tvoří jen malou část plodu (průměrně 6,4 % hmotnosti plodu). Chuť je jemná a lahodná chuť připomínající čerimoju (Annona cherimola) či banán s mangem, je nejoblíbenější u začátečníků v pěstování asiminy. Cukernatost je průměrně 14,4 °Brix.

DOZRÁVÁNÍ: je rané až středně rané, přibližně 3 týdny před Susquehannou, po Wabash, přibližně od 2. týdne v září až do začátku října.

VYUŽITÍ: Strom je velmi dekorativní, s krásnými, zvonkovitými květy rozkvétajícími ještě před olistěním a s převislými, velkými, exoticky působícími listy. Kulinářské využití: plody jsou vhodné zejména k přímé konzumaci, ale i k výrobě zmrzlin, džusů, přesnídávek či marmelád. Léčivé využití: plody jako jemné projímadlo, podobně jako švestky. Listy jsou močopudné, používají se externě na vředy a abscesy. Technické využití: lýko se používalo k výrobě silných lan a šňůr. Jedovatá semena mají insekticidní vlastnosti. Ze zralé dužiny plodu se může získat žluté barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, zejména mladší rostliny lépe snášejí polostinná místa. Je méně náročná na půdu, preferuje dostatečně odvodněnou, ale vlhkou půdu, středně dobře snese těžkou, jílovitou, toleruje výborně i kyselejší půdu, dobře snáší zásaditější půdu, ale ne zasolení. Vhodná zejména do teplých a středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -29 °C, květy mohou poškodit již slabší mrazy. Výborně toleruje kyselejší půdu, dobře zásaditější, nesnáší zasolení půdy, velmi dobře snáší sucho, středně dobře zamokření. U nás nezvykne trpět škůdci či chorobami, ale její plody jsou atraktivní nejen pro nás.

PŮVOD: ne zcela známý, ale zřejmě jde o prastarou odrůdu z Peloponéského poloostrova, později rozšířenou do starověkého Říma Appiem Claudiem. Poprvé ji popsal švýcarský botanik a pomolog Johann Bauhin v 17. století jako ""pomum pentagonum"". Nejstarší německé pomologie zase uvádějí, že se pěstovala zejména v alpských oblastech Tyrolska, ve Švýcarsku a jižním Německu.

 
RŮST: bujný, tvoří rozložité koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě.

 
PLODNOST: pozdní, vysoká, střídavá

 
PLODY: malé až střední (50–70 g), více či méně hvězdicovitého tvaru s 5 cípy. Slupka je tenká, pevná, lesklá, není mastná, světle žlutá až slámově žlutá s granátově červeným líčkem. Dužnina je bílá až světle žlutá, tuhá, křupavá, na vzduchu málo hnědne. Chuť je sladkokyselá, průměrná, osvěžující, bez zvláštní vůně či příchuti.

 
DOZRVÁNÍ: sklizeň ve 2. pol. října, konzumní zralost od 1. pol. prosince, skladovatelnost až do června.

 
VYUŽITÍ: vhodné především jako vánoční dekorace a ke zpracování na mošty a cider a k dlouhodobému uskladnění.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, hluboké hlinité, spíše vlhčí půdy a slunné stanoviště, případně polostín, zejména středně teplé oblasti, ale i chráněné vyšší oblasti, vyhýbat se uzavřeným polohám s vysokou vzdušnou vlhkostí a velmi teplým a suchým polohám.

 
ODOLNOST: středně až více mrazuvzdorná v dřevě, středně odolná proti strupovitosti, náchylnější k padlí a bakteriální spále. Plody jsou odolné proti otlačování.

PŮVOD: Belgie, vypěstoval ji školkař L. Coulon v Liège, první plody dozrály v r. 1856.

RŮST: je velmi bujný, vytváří jedny z největších stromů s mohutnou, široce kulovitou až rozložitou korunou a krátkým plodonosným obrostem. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači např.: Baumannova reneta, Dülmener Herbstrosenapfel, Carpentin.

PLODNOST: pozdní, mezi 10.–12. rokem po výsadbě, střídavá, středně velká až velká.

PLODY: velké až velmi velké (průměrně 180–200 g, ale i 400 g) zhruba pravidelného, ploše kulatého tvaru. Slupka je hladká, částečně zdrsněná rzivostí, tvrdá, málo lesklá, v základu zelená, později žlutá a na slunné straně pruhovaně červenavá, pokrytá rzivými tečkami nebo skvrnami. Je to tzv. kožovka. Dužnina je bělavě nažloutlá, jemná, hustá, zpočátku křupavá, později měkne. Chuť velmi dobrá, sladkokyselá, jemně kořenitá, renetová, ušlechtilá.

DOZRVÁNÍ: sklizeň v polovině října, konzumně dozrává v listopadu až v 1. polovině prosince, skladovatelná je do února až dubna. Plody dobře drží na stromě a neotlačují se při přepravě. Během skladování ale mohou vadnout nebo zevnitř hnít.

VYUŽITÍ: výborná k přímé konzumaci a moštování, vhodná také na sušení a další kuchyňské zpracování. Vhodná díky vzrůstu zejména do sadů a velkých zahrad, méně do alejí.

STANOVIŠTĚ: slunné, dává přednost hlubokým, živným půdám, ale spokojí se i s horšími, pokud nejsou příliš suché nebo příliš mokré. Vhodné jsou polohy chráněné před pozdními jarními mrazy.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná v dřevě, málo v květu. Je středně až silně odolná proti strupovitosti, rakovině a padlí, méně proti monilióze.

PŮVOD: Polsko, Niwa Hodowla Plant Berry.
RŮST: velmi bujný, dorůstá až do 3 m, vyžaduje silnou oporu. Na letorostech se plody tvoří na 1/3 výhonu, na loňských výhonech na zbývajících 2/3.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.
PLODNOST: je pravidelná a velmi vysoká, asi 25 t/ha, zejména při ponechání loňských výhonů.
PLODY: jsou velmi velké (průměrně 8 g), kuželovité, světle červené, lesklé, pevné. Chuť je výborná, sladká (13 % cukru). Plody se dobře oddělují od květního lůžka, i když ještě nejsou zcela zralé.
DOZRÁVÁNÍ: plodí 2x ročně: 1. na letorostech při ponechání jedné úrody od konce srpna do mrazů, při dvou úrodách asi od poloviny září do mrazů. 2. na dvouletých výhonech od poloviny června.
VYUŽITÍ: vhodná zejména k přímé konzumaci, ale i ke zpracování na džemy, sirupy, zmrzliny apod. a k mražení. Plody jsou velmi dobře trvanlivé a po sklizni netmavnou.
STANOVIŠTĚ: slunné, s vlhkou, ale dobře odvodněnou půdou. Kvůli pozdějšímu termínu dozrávání podzimní úrody při pěstování na 2 úrody ročně vhodnější do teplejších oblastí, při ponechání jen jedné úrody i do vyšších oblastí.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná. Dobře odolná vůči chorobám, náchylná jen k hnilobě kořenů (Phytophthora rubi).

PŮVOD: Maďarsko, Eger, KRF Výzkumná stanice pro vinařství a enologii, v r. 1963 ji vyšlechtili József Csizmazia a László Bereznai jako mezidruhového křížence odrůd Eger 2 (Villard Blanc) x Bouvier, registrována byla v Maďarsku v r. 1982. Je hybridem obsahujícím ve svém genetickém profilu tyto botanické druhy: 78,09 % Vitis vinifera, 1,56 % V. labrusca, 14,58 % V. rupestris, 3,13 % V. berlandieri, 2,64 % V. lincencumii.

 
RŮST: středně bujný. Raší pozdě. Dobře snáší řez na čípky. Optimální je střední vedení.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavní, kvete brzy.

 
PLODNOST: středně vysoká, 8–12 t/ha při cukernatosti 18–22 °NM a kyselinách 7–10 g/l a zatížení 50–60 oček na keř.

 
PLODY: hrozny jsou malé až středně velké (průměrně 100–250 g se 62 bobulemi), kuželovité s křidélky, řidší až středně husté. Bobule jsou středně velké (průměrně 1–2 g, 14–15 mm), kulaté. Slupka je zelenožlutá až zlatožlutá, na osluněné straně někdy hnědorůžová až bronzová, tečkovaná, pevná. Dužnina je rozplývavá, řídká. Chuť je neutrální, velmi příjemná, velmi sladká (průměrně 21,7 °NM, ale až 28 °NM).

 
DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, začátkem až v polovině září při sumě aktivních teplot 2600–2700 °C.

 
VYUŽITÍ: na výrobu moštu, jemného vína s mírně ovocným buketem podobným „chrupkám“ či Rulandskému bílému i k přímé konzumaci jako stolní hrozny.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, není příliš náročná na polohu a půdu, ale potřebuje dostatek vláhy. Vhodná do teplých, středně teplých či chráněných vyšších poloh pro pěstování révy.

 
ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorná ve dřevě (−25 až −27 °C), i když v nepříznivých letech na podzim hůře vyzrává ve dřevě, dobře regeneruje a obrůstá z podoček a spících oček. Díky pozdnímu rašení je dobře mrazuvzdorná i vůči pozdním jarním mrazům. Při nepříznivém počasí v době květu je náchylná ke sprchávání květů. Je vysoce odolná vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) (7 bodů z maxima 9 bodů), velmi vysoce vůči padlí révy (Plasmopara viticola) (9 bodů z maxima 9), odolná vůči botrytidě (Botrytis cinerea), náchylnější jen k červené spále révy (Pseudopeziza tracheiphila). Je vhodná k pěstování v ekologickém režimu.