12% DPH

PŮVOD: Severní Amerika, zejména v centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě v prérii, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách. Kultivar v rámci série Primadonna od firmy Benary Seed vyšlechtěn na přelomu tisíciletí.

RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 60-90 cm, široká 45-60 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou lodyhou. Bazální listy jsou řapíkaté, kopinaté až široce kopinaté, dlouhé kolem 18 cm; lodyžní listy jsou střídavé, menší, s krátkým řapíkem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylována hmyzem, samosprašná, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září velkými květy (s průměrem 12-15 cm). Květy tvoří jazykovité a trubkovité květy: mírně převislé jazykovité květy jsou tmavě růžové, trubkovité květy jsou hnědooranžové a rozkvétají postupně.

PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno. Může se množit semeny, zachovává si vlastnosti mateřské rostliny.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly. Léčivé využití: Využívali ji již indiáni a používá se i dnes pro své léčivé účinky, a to její kořen i kvetoucí nať. V podobě čaje a zejména tinktury podporuje imunitní systém těla. Vnitřně se používá při rýmě, kašli, horečce, bronchitidě, infekci močových cest, ústní dutiny a hrdla, také jako afrodiziakum a prostředek ke zlepšení trávení. Zevně se používá k ošetření ran, popálenin, kde se projevují i její antiseptické a antibakteriální účinky.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehkou. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji oblíbují slimáci, kteří ji dokáží na jaře pořádně potrápit. Může se vyskytnout i skvrnitost listů.

PŮVOD: druh pochází ze západního a severní Evropy, od Pyrenejského poloostrova přes Francie a Německo, západní Rakousko a Švýcarsko, po jižní Nórsko, Švédsko, na sever Polska, vyskytuje se původně i ve Velké Británii, Irsku, v určitých lokalitách v Itálii, na Korzike, v severoafrickom Maroku. Tam roste ve světlých doubravách, na okrajích lesa, na vlhkých písčitých až jílovitých půdách, zejména v oblastech s vyšší vzdušnou vlhkostí, je typický pro přímořské oblasti. Odrůda Serotina je neznámý původu, ale pěstovala se v holandských školkách už v 19. století.

RŮST: bujný, je to opadavá liana dorůstající i do 5-6 m a vyžadující oporu, kolem které se může ovíjet.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, opylovaný hmyzem (zejména nočnými můrami), jednodomý s oboupohlavnými květy. Kvete v rámci zimolezů ovíjavých pozdě ("serotina" = pozdní), tedy od června do července a po kratší prestávke od srpna do prvních mrazů velkými, silně voňavými květy s dlouhou trubkovitou korunou červenou z vnější a žlutou až žltobielou z vnitřní strany.

PLODNOST: v případě přítomnosti jiné odrůdy či semenáče zimolezu ovíjavého vysoká, pravidelná, jinak nižší.

PLODY: malé (průměrně 6-10 mm, 0,2-0,8g), kulaté, mírně jedovatá, ale dekorativní bobule. Slupka je oranžovočervená až jasně červená, lesklá, hladká. Dužnina je měkká, šťavnatá, obsahuje několik semen.

DOZRÁVÁNÍ: postupně od srpna do října.   

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní a voňavá liana okrasná nejen dlouho kvetoucími květy, ale i žiarivočerenými plody, atraktivní květy pro množství opylovače a plody pro ptáky. Je vhodná na ovíjanie po pergolách, oblúkoch, samostatně i při stenách stojících trelážach, plotech v menších i větších zahradách, balkonech, terasách, ale i v parcích či jiné městské zeleni, zejména při vodních prvků. Kulinární využití: květy po odstranění zeleného kalichu lze použít jako jedlou dekoraci dezertů, salátů či zalít jejich jako čaj nebo si z nich provést sirup.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, v teplých oblastech nejlépe na stanovišti s odpoledním zastíněním. Preferuje humózní, výživnou, dobře odvodněnou půdu a vlhčí ovzduší. Vhodný do teplých, středně teplých a chladných lokalit.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný v dřevě do -29°C až -34 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům. V teplých lokalitách se může vyskytnout padlí, skvrnitost listů nebo mšice či puklice, jinak obvykle příliš netrpí chorobami. 

PŮVOD: druh pochází ze střední části východní Číny, kde roste v horských lesích v nadmořské výšce od 500 do 1800 m. n. m. Do Evropy byla přivezena v roce 1816. Původ odrůdy Amethyst není známý.

RŮST: bujný, je to opadavá liana dorůstající do výšky i 6-10 m a vyžadující silnou oporu, kolem které se může ovíjet. Ovíja se v protismere hodinových ručičiek. Listy jsou složené z asi 11 lístků a při rašení mají bronzový nádech.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete od května do června před rozvinutím listů silně voňavými květy v různých odstínech fialové se žlutým středem uspořádanými v 15-20 cm dlouhých, převislých hroznech. Často opakuje kvetení v srpnu, ačkoli je méně výdatné.

PLODNOST: raná (cca. do 2-5 let po výsadbě), v případě ponechání květů vysoká.

PLODY: zelené, později hnědé, zploštělé, chlupaté lusky se zamatovým povrchem, velmi dekorativní, 10-15 cm dlouhé a 1,5-2,5 cm široké, obvykle s několika jedovatými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: lusky dozrávají v září až listopadu. Visí zatvorené na větvích až do jara.  

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná na popínání po velmi silných konstrukcích oblouků, pergol, plotů, treláží. Je dobrým zdrojem nektaru pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, pokud lze orientované na jih nebo jihozápad, aby byla chráněna před studenými větry a ranným sluncem během mrazivých ran. není velmi náročná na půdu, ale v příliš výživné může více růst na nejen kvetení a v zásadité trpět chlorózou, preferuje dobře propustnou půdu. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do -26 °C až -28°C, květy mohou být poškozeny pozdními jarními mrazy, květní pupeny jsou odolnější. Někdy ji může poškozovat padlí, skvrnitost listů, puklice či mšice.

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, původní zdroj není známý, je to mix odrůd hybridního druhu Begonia x tuberhybrida, který má synonymum Begonia x tuberhybrida var. grandiflora a vznikl kříženec botanických druhů B. boliviensis × B. pearcei × B. veitchii.

RŮST: umírněný, dorůstá do výšky i šířky 25 cm. Je to na mrazy citlivá trvalka přezimující v hlízách v bezmrazém suchém prostoru. Sázíme ji v březnu až květnu do bezmrazého prostoru a po skončení mrazů i ven v sponu 25x25 cm a zakryjeme tenkou vrstvou půdy. na podzim před prvními mrazy hlízy ze země vybereme a uskladníme v suchu, nejlépe při cca. 6 °C.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, ale vzhledem k plnokvětosti je pro hmyz těžko přístupná. Kvete během velmi dlouhého období, při předpěstování už od června do prvních mrazů velkými, plnými květy v pastelových odstínech světle, oranžové nebo lososové barvy, podle toho, které odrůdy se dostaly do mixu.

PLODNOST: jako plnokvětá zpravidla netvoří plody.

PLODY: pukavé tobolky s drobnými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: na podzim, ale málokdy se plody vytvoří.

VYUŽITÍ: listem i květem velmi dekorativní teplomilná trvalka, vhodná zejména do polostínu do truhlíků či květináčů na balkony či terasy, ale i do volné půdy zejména ze severní či východní strany budov či dřevin. Kulinární využití: krásně květy jsou jedlé, příjemně křupavé, šťavnaté, nakyslé, vhodné k přímé konzumaci jen tak či jako součást salátů, jako jedlá ozdoba dezertů, dipů či nápojů, místo citronu či jako jeho doplnění k rybám.

STANOVIŠTĚ: nejlépe polostín, méně jí vyhovuje plné slunce zejména na poledne či stín, vyhýbejte se větrným místům. Půda mírně kyselá až neutrální, humózní, výživná, dobře odvodněná, ale vlhká, nesnáší přemokření. Protože se přezimuje uvnitř, je vhodná do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: není mrazuvzdorná, nejen nadzemní část, ale i hlízy poškozuje mráz už od 0 °C. Při přílišné vlhkosti ji může potrápit plíseň šedá, bakteriální hniloba stonky, padlí. Ze škůdců ní nepohrdnou slimáci a slimáci, pokud je vysazena přímo v zemi, při přílišném teple suchu zase mšice, třásněnky či roztoči. 

PŮVOD: J a SV okraj Malé Asie (Arménie, Turecko), Z část Malého a Velkého Kavkazu (Rusko, Gruzie). Vertikálně od 400 do 2200 m n. m. Na Kavkaze roste buď v čistých porostech nebo je součástí rozlehlých lesů tvořených i smrkem východním a bukem východním. První introdukce do Evropy v r. 1840. Je pojmenována podle ruského botanika finského původu Alexandra D. Nordmanna. Přezdívá se jí také jedle kavkazská.

 
RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky 30–50 m a šířky 5 m s průměrem kmene 1,5–2(–3) m. Koruna má dekorativní jehlancovitý tvar s velmi pravidelným větvením, u solitérních stromů dosahuje až k zemi. Borka je šedá až šedohnědá, u starších jedinců podélně rozbrázděná. Jehlice jsou na spodní straně větviček uspořádány hřebenovitě, na horní straně směřují mírně dopředu, jehličí hustě pokrývá větvičku. Je dlouhé 20–35 mm, široké 2–2,5 mm, na konci zaoblené nebo vykrojené, nahoře tmavě zelené, lesklé, na spodní straně se 2 bílými pruhy.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylovaná větrem a silně cizosprašná, kvete v květnu. Samčí šištice jsou červenkasté, samičí šištice jsou zelenožluté až narůžovělé. Snadno se kříží s jinými jedlemi.

 
PLODNOST: středně raná, po asi 20 letech od výsevu.

 
PLODY: zralé šišky jsou válcovité, dlouhé až 15 cm, vzpřímené, tmavohnědé, rozpadavé, nápadně roní pryskyřici.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a rozpadají se v listopadu.

 
VYUŽITÍ: používá se zejména jako vánoční stromek, vynikne jako solitéra v parcích a větších zahradách. Dřevo je spíše měkké a používá se hlavně na výrobu papíru. Mladé měkké světle zelené jehličí se dá jíst podobně jako jehličí jedle bělokoré samotné nebo v salátech, případně použít do čaje, u citlivějších lidí však může způsobit trávicí potíže.

 
STANOVIŠTĚ: toleruje hluboké zastínění, ale dobře roste i na slunečných plochách. V podrostu vydrží ve stínu mimořádně dlouho. Vyžaduje dostatečnou vláhu, zejména dostatečnou relativní vlhkost vzduchu. Ve své domovině roste hlavně v oblastech s oceánickým podnebím se srážkami od 800 do 2400 mm ročně. Snáší i horské chladné podnebí. Je citlivější na vysoké letní teploty. Nejlépe se jí daří v hlubších bohatších půdách s kyselou i zásaditou reakcí, snese lehké písčité i těžké jílovité půdy. ODOLNOST: mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C. Lépe snáší zásaditou půdu než jiné druhy jejího rodu.

PŮVOD: druh z východní Asie a Japonska, kde je pěstován a šlechtěn celá staletí. Tento kultivar pochází z Německa, vyšlechtil a na trh jej v r. 1905 uvedl Georg Ahrends, původně ji uváděl jako křížence Hosta fortunei × Hosta sieboldiana, ale zřejmě jde o křížence druhů Hosta sieboldiana × Hosta tokudama.

 
RŮST: středně rychlý. Dorůstá do mohutného trsu o výšce 60 cm a šířce 90 cm, s modrozelenými, srdčitými, silně vrásčitými listy s výraznou žilnatinou a rozměry přibližně 23x20 cm.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě cizosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete jako jedna z nejranějších odrůd od června do srpna bílými, zvonkovitými, nevonnými květy.

 
PLODNOST: nepěstuje se kvůli plodům, ale v případě přítomnosti jiné odrůdy je vysoká.

 
PLODY: suché, pukavé tobolky obsahující více semen, která si nezachovávají vlastnosti odrůdy.

 
DOZRÁVÁNÍ: od konce července do září.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná a dokonce i jedlá rostlina do polostínu a stínu stromů i budov, kombinovatelná s jinými odrůdami host. Kulinární využití: jedlé jsou mladé výhony, mladé řapíky listů a mladé listy, které se jedí vařené nebo dušené zejména v asijských zemích. Chuťově se trochu podobají chřestu. Jedlé jsou i květy za syrova s méně výraznou chutí, ale velmi dekorativní do salátů a dezertů k tmavým polevám.

 
STANOVIŠTĚ: nejlépe polostín až silnější stín, ale této odrůdě nevadí ani přímé ranní slunce, je třeba se vyhnout lokalitě silně osluněné odpoledním sluncem. Upřednostňuje lehčí, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou písčitohlinitou či hlinitou půdu. Je vhodná i do vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v oddenku (minimálně do -28 °C, možná až do -40 °C). Je to jedna z odrůd nejvíce odolných vůči plzákům a šnekům.

PŮVOD: střední a jižní Evropa, střední Asie, severozápadní Afrika, Severní Amerika. Někdy je považován za kultivar, jindy za přirozenou mutaci evropského druhu, patrně ze severoitalského Lombardska, kde se pěstoval už v 18. století. Jeho atraktivní a zejména nezaměnitelný habitus mu zajistil rychlé rozšíření do všech klimaticky vhodných oblastí světa, vysazuje se v Evropě, Severní Americe i ve východní Asii.

 
RŮST: v mládí pozvolný, poté rychlejší, dožívá se zhruba 150 let. Vytváří mohutné stromy s úzkou, vřetenovitě válcovitou korunou, dorůstá do výšky 30–40 m, šířky a kmenem v průměru 1–2 m s výraznými kořenovými náběhy. Borka je černavá, podélně rozpukaná. Větve vyrůstají z kmene pod úhlem asi 20 stupňů a směřují svisle vzhůru. Listy jsou střídavé, s dlouhými řapíky, kosočtverečné až vejčité, dlouhé 4–10 cm, obvykle širší než delší, lysé.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až dubnu, vytváří jen samčí květenství – jehnědy.

 
PLODNOST: protože tvoří jen samčí jehnědy, netvoří plody. Množíme ho řízky, které výborně zakořeňují.

 
PLODY: netvoří plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: vhodný pro výsadby podél vodních toků a nádrží, snáší však i sušší podmínky, vhodný také do alejí či stromořadí, parků, u sportovních hřišť. Poupata jsou léčivá a využívají se v tzv. gemmoterapii. Působí proti kurdějím, antisepticky, podpůrně, močopudně, potopudně, podporují vykašlávání, působí proti bolesti. Spolu s kůrou mladých větviček obsahují i salicin, který se v těle rozkládá na kyselinu salicylovou, tedy acylpyrin, jenž snižuje horečku.

 
STANOVIŠTĚ: slunné. Jeho nominátní druh, topol černý, přirozeně roste v lužních lesích. Je dominantou na písčitých březích řek nebo na štěrkovitých podložích. Dobře snáší suché podmínky v horní části půdy, potřebuje ale vyšší hladinu podzemní vody. Jako jeden z mála druhů stromů je schopen kolonizovat štěrkové půdy. Je výrazně světlomilný. Preferuje dobře odvodněné, ale vlhké půdy, ale zvládne širokou škálu půd od písčitých až po velmi těžké jílovité. Půdu preferuje od mírně kyselé až po mírně zásaditou.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C.

PŮVOD: Anglie, Great Shelford, vyšlechtil ho jako křížence neznámých odrůd Roderick Ian Woods. Na trh byl uveden v roce 1997 pod ochrannou známkou Lavender Chiffon®, s odrůdovým názvem 'Notwoodone'. Patří do série Chiffon®. Získal četná ocenění, včetně zlaté medaile od Boskoopské zahradnické společnosti (Boskoop Horticultural Society).

RŮST: bujný, kompaktní. Je to opadavý keř se vzpřímeným, vázovitým habitem. Dorůstá do výšky přibližně 200–250 cm a šířky 175–200 cm. Lze tvarovat nebo řezem vypěstovat do stromkové formy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní - netvoří klíčivá semena. Květy jsou, růžové, poloplné, s přeměněnými korunními lístky a navzdory sterilitě lákají opylovače: přitahují zejména motýly. Kvetení je v rámci druhu pozdní, kvete od července do září a kvetení po létě přetrvává déle, pokud je počasí teplé.

PLODNOST: vzhledem ke sterilitě nerelevantní.

PLODY: malá suchá pukavá tobolka typická pro druh Hibiscus syriacus, která u této sterilní odrůdy neobsahuje klíčivá semena.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září a zůstávají na rostlině do zimy jako okrasné struktury.

VYUŽITÍ: okrasné: keřové výsadby a živé ploty, nádoby, venkovské/přírodní zahrady, pobřežní výsadby a jako solitéra. Cení se pro dlouhé kvetení od léta do podzimu, vytváří výrazný barevný akcent výsadby a je vhodný do smíšených nádob. Kulinární využití: mladé listy jsou sice tužší a jemné chuti, ale lze je jíst syrové v salátech či vařené, podobně i květy, které při povaření mohou zahustit například polévku. Listy i květy se dají zalít i jako čaj. Léčivé využití: listy jsou močopudné, podporují vykašlávání a trávení. Odvar z květů je také močopudný a podporuje trávení a hojení zánětů očí. Odvar z kůry z kořenů navíc pomáhá snižovat horečku a zbavit se vnitřních parazitů. Kosmetické a jiné využití: listy se mohou použít při výrobě šampónu. Z květů se dá získat méně trvanlivé modré barvivo.

STANOVIŠTĚ: preferuje plné slunce až polostín. Snáší širokou škálu půd a podmínek, nejlépe se mu však daří v dobře propustné půdě. Uvádí se i jako tolerantní vůči soli, což ho dělá vhodným pro pobřežní a městské stanoviště.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný v dřevě do -23 °C až -29 °C. Protože kvete na letorostech a kvete pozdě, květy nejsou ohroženy jarními mrazyve obecně odolný a nenáročný na pěstování, odolný vůči poškození zvěří (jelenovitou). Může být náchylný k poškození mšicemi, štítničkami, červci a skleníkovou molici, a může být náchylný na václavku (zřídka) a padlí.

 

PŮVOD: Evropa. Rozšířený v celé Evropě, na Slovensku od nížin až po 1200 m n. m.

RŮST: mohutný strom dorůstající do 30–40 m, vytváří široce vejcovitou korunu s větvemi vyrůstajícími pod ostrým úhlem. Kůra je hladká, hnědošedá, borka tmavá a hluboce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, tenké, obvejčité, na konci s ostrou špičkou, asymetrické. Na okrajích jsou dvojitě pilovité, na povrchu drsně chlupaté, ze spodní strany měkce chlupaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Květy jsou seskupené v hustých svazcích na krátkých stopkách, kvetou v březnu. Jsou oboupohlavné, ale cizosprašné, k tvorbě plodů potřebují přítomnost geneticky odlišného jedince.

PLODNOST: v případě přítomnosti jiného stromu jako opylovače vysoká.

PLODY: elipsovité nažky (5–7 mm), umístěné uprostřed blanitého křídla.

DOZRVÁNÍ: dozrává v květnu.

VYUŽITÍ: vhodná parková a alejová dřevina okrasná listy i celkovým vzhledem, také do vlhčích oblastí. Kulinarické využití: V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Technické využití: Dřevo je tvrdé, těžké a houževnaté, má krásnou kresbu a využívá se k výrobě nábytku.

STANOVIŠTĚ: dřevina do polostínu, preferuje odvodněné, střídavě vlhké půdy, bohaté na živiny, ale snese i mokré půdy.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorný, odolný vůči vysoké hladině podzemní vody, dokonce i krátkodobému či delšímu zaplavení. Dobře větruodolný. Snáší i zasolení půdy posypovou solí. Je citlivý na extrémně vysoké teploty, znečištění vzduchu a grafiózu (Ophiostoma novo-ulmi).

PŮVOD: Belgie, zač. 19. stol.

 
RŮST: bujný růst, vytváří kulovitou, poměrně hustou korunu. Plodí ve shlucích po 3–12 ks.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná; dobrý opylovač pro jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Williamsova.

 
PLODNOST: poměrně raná (6.–8. rok), stálá, středně vysoká.

 
PLODY: středně velké až velké (hmotnost 100–120 až 200–250 g). Povrch větších plodů je nepravidelný, zhrbolený až hranatý. Slupka drsná i hladká, málo lesklá, světle zelená, později žlutá a na slunečné straně zlatě žlutá a někdy načervenalá, po celém povrchu pokrytá nápadnými lenticelami, někdy i rzivými skvrnami/pruhy. Dužnina je žlutá, jemná, hustá, šťavnatá, máslovitá, chuťově kyselkavě sladká, v jižních oblastech sladší, příjemně kořenná, rozplývavá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem října, konzumní zralost: ovoce z jižních oblastí v prosinci, ostatní později.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, moštování, sušení, výroba destilátu a džemů; skladovatelnost bez ztráty chuti do února.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda vyžaduje teplé, chráněné stanoviště a kvalitní, živnou půdu. V chladných oblastech roste, ale plody nedozrávají, praskají, mají řepovitou chuť.

 
ODOLNOST: odrůda středně odolná vůči mrazu a houbovým chorobám. V nevhodných podmínkách náchylná ke strupovitosti.

PŮVOD: USA, USDA/Southern Illinois University, kříženec (US 1482 x Darrow) x Thornfree
RŮST: plazivý až polovzpřímený, středně hustý. Výhony jsou beztrnné, hladké, lesklé, nevýrazně hranaté.
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.
PLODNOST: vysoká, hlavní je na loňských výhonech v létě.
PLODY: velké až velmi velké (průměrně 6,9 g), tvarově vyrovnané, vejcovité, tmavě černé, středně lesklé, málo až středně pevné, plod slabě až středně silně drží na lůžku. Chuť je sladkokyselá až sladká (průměrně 6,8-12,2 °Brix).
DOZRVÁNÍ: středně rané, od poloviny srpna do září.
VYUŽITÍ: k přímému konzumu, mražení i dalšímu zpracování (sirupy, džemy a zavařeniny).
STANOVIŠTĚ: slunné, úrodná a zavlažovaná půda bez zatravnění. Vyžaduje okopávku nebo mulčování, v suchém období pravidelnou zálivku. Půdu lze vylepšit zapravením vyzrálého statkového hnoje nebo kompostu. Vhodná do teplých a chráněných středně teplých oblastí.
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná, středně odolná vůči plísni šedé (Botrytis cinerea).

PŮVOD: druh je dosti proměnlivý a pochází ze severní Evropy, Asie a Severní Ameriky, ve střední a západní Evropě se vyskytuje ostrůvkovitě jako glaciální relikt. Odrůda Goldfinger pochází z Holandska, Gorsselu, kde ji vyšlechtil H. Knol a na trh uvedl v roce 1970.

RŮST: středně bujný, s hustým, kulovitým habitem, v porovnání s jinými odrůdami mochny křovité je bujnější. Je to opadavý keř dosahující výšky 0,9–1,2 m a šířky 1,2–1,5 m. Listy jsou složené, obvykle tvořené pěti úzkými, kopinatými, šedozelenými až modrozelenými lístky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašný, s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. V rámci mochniček začíná rozkvétat středně brzy, od června do října či prvních silnějších mrazů velkými (4–5 cm), zlatožlutými květy s 5 okvětními lístky a množstvím ozdobných tyčinek.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: drobné, chlupaté, nejedlé nažky.

DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

VYUŽITÍ: rostlina je dekorativní olistěním i dlouhým kvetením a používá se zejména jako keřovitý okraj záhonů, na nízké živé ploty, jako pastva pro různé opylovače, v zahradách, parcích a jiné městské zeleni, i jako protierozní dřevina na svazích. Kulinární využití: sušené listy se používají jako náhrada čínského čaje.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, preferuje dobře odvodněnou hlinitou půdu, preferuje zásaditou půdu, ale snese i mírně kyselou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě až do -42,8 °C až -45,6 °C, květy po slabších mrazech na podzim pokračují v kvetení. Po zakořenění je dobře odolný vůči suchu. Nezvykne trpět chorobami, někdy se může vyskytnout padlí, listové skvrnitosti či v nedostatečně odvodněné půdě zahnívání kořenů.

PŮVOD: druh pochází ze Severní Ameriky - zejména východních a středních oblastí USA a východu Kanady. Roste tam nejvíce na březích vodních toků, okrajích lesů a skalnatých svazích. Kultivar Little Devil^™ vyšlechtil v USA ve Wisconsinu profesor David C. Zlesak na University of Wisconsin - River Falls a byl uveden na trh kolem roku 2010 a ochrannou známku na něj má školka Bailey Nurseries. Synonyma: Donna May. 

RŮST: kompaktní, umírněný, polovzpřímený. Je to opadavý keř, který vyniká jemně texturovaným, tmavě bordó olistěním, které ho odlišuje od jiných kultivarů tavolníku kalinolistého. Dorůstá do výšky a šířky kolem 90-120 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, s oboupohlavnými květy. Kvete v květnu až červnu. Květy jsou chocholíkovitá květenství růžovobílé barvy.

PLODNOST: pravidelná, ale kvantitativně nevýznamná. Plodění má hlavně okrasný charakter. 

PLODY: plod je malý, nafouknutý měchýřek, 0,5 - 1cm velký, zelené až červenohnědé barvy při dozrávání. Má výhradně okrasný charakter. 

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září. 

VYUŽITÍ: jako okrasný keř pro své výrazné tmavě purpurové až bordó listy a růžovobílé květy zejména do okrasných zahrad, skupinových výsadeb, nízkých živých plotů nebo do nádob. 

STANOVIŠTĚ: slunečné, dobře toleruje polostín. Nenáročná na půdu - vyhovují jí písčité, hlinité i jílovité půdy, široká škála pH. 

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná až do -37 až -40 °C, mírně suchovzdorná, toleruje městské prostředí. Vysoce odolná vůči škůdcům a chorobám, zřídka se mohou vyskytnout mšice. Je podstatně více odolná vůči padlí než jiné odrůdy tavolníku.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně USA. Je možné, že jde o selekci semenáčů Actinidia arguta var. purpurea japonského původu.

RŮST: středně bujný. Dorůstá do výšky přibližně 3-5 m. Je to ovíjivá liana, která vyžaduje pevnou oporu buď v podobě pergoly, plotu nebo vedení, nejlépe s dvěma sloupy v tvaru T a mezi rameny nataženými dráty. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašné, opylované hmyzem, dvoudomé, je to samičí odrůda, která na dosažení úrody potřebuje opylení samčí odrůdou druhu Actinidia arguta, např. Prince Jumbo nebo Male. 

PLODNOST: středně vysoká.

PLODY: jsou malé (průměrně 4,8 g, 3,5 cm x 1,5-2 cm), podlouhlé, mírně zploštělé, hladké. Dozrávají ze zelené do výrazně purpurové barvy slupky i dužniny. Chuť je výborná, sladkokyselá, aromatická, umiestňuje se vysoce v testech chuti. Plody, zejména jejich slupka obsahuje mnoho polyfenolů, antioxidantů a střední množství vitamínu C v srovnání s jinými odrůdami kiwi (průměrně 162,8 mg vitamínu C na 100 g čerstvé hmotnosti plodu).

DOZRÁVÁNÍ: časné, v závislosti od roku a lokality od 1. až 2. poloviny září.

VYUŽITÍ: liana je velmi dekorativní na zakrytí pergol, plotů, vhodná i jako živý plot v menších či větších zahradách, parcích, na vedení i do sadů. Květy jsou atraktivní pro opylovače. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci i zpracování (džemy, marmelády, džusy, atd.).

STANOVIŠTĚ: sluneční, před větrem chráněné stanoviště, případně polostín; ideálně (jiho)západní orientace; kvalitní humózní půda s dostatkem vláhy, na kterou je kvůli mělké kořenové soustavě náročná. kvůli citlivosti letorostů na pozdní jarní mrazy je výhodné vysadit ho k zdem či nádržím s vodou, které akumulují teplo a v noci ho vyzařují do okolí. Podobně je vhodné zapěstovat plodné větve až ve vyšší výšce. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorné v dřevě do asi -28 °C, listové pupeny a mladé letorosty s květními pupeny jsou náchylné na pozdní jarní mrazy už pod 0 ℃, po zmrznutí je malá šance, že ten rok ještě zakvetou. Dobře odolné vůči většině houbových chorob.

PŮVOD: střední a SV část USA. Do Evropy byl jako okrasná dřevina introdukován v roce 1800.

RŮST: středně bujný až pomalejší. Je to opadavý listnatý strom, který dorůstá do výšky 15–25 m a šířky 8 m. Má široce kuželovitou korunu s charakteristickými převislými spodními větvemi. Šedočerná borka zůstává dlouho hladká, u starších stromů je mělce rozpukaná. Listy jsou eliptické, dlouhé 5–16 cm, s 5–7 podlouhle oválnými, zubatými laloky a širokými zářezy. Jsou oboustranně lysé a lesklé, pouze na rubu v paždí žilek jsou chomáčky chlupů. Jsou svěže zelené, na podzim atraktivně červené či leskle hnědé. 

OPyLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně cizosprašný, jednodomý se samčími i samičími květy na jednom stromě, ale k opylení vyžadující přítomnost dalšího geneticky odlišného jedince, větrosnubný.

PLODNOST: je pozdní, v zápoji vstupuje do plodnosti ve věku asi 20 let, solitérní stromy někdy už v 15 letech. Je střídavá, dosahuje průměrně 210 300 plodů na hektar (s variabilitou 13 300 až 492 700 plodů/ha), přičemž nižší bývá každé 3 až 4 roky.

PLODY: krátké (max. 1,5 cm) žaludy vyrůstající jednotlivě a téměř přisedající na větve. Z jedné třetiny je pokrývá plochá číška s hustými, chlupatými šupinami.

DOZRÁVÁNÍ: druhý rok po opylení během října.

VYUŽITÍ: je vhodný jako okrasná dřevina do parků, alejí, mezí, velkých zahrad, jako solitéra, ve skupině či jako větrolam ve volné krajině, zejména na vlhčích místech. Plody jsou zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo, dají se použít i ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Včely sbírají jeho pyl, i když je pro ně méně výživný. Kulinární využití: Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a mletých) se mohou používat jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z vnitřní kůry nebo z duběnek, tedy hálek hmyzu na listech, se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je pevné, tvrdé, hrubozrnné, těžké, často s množstvím suků a voděodolné, používá se na šindele, obkladové desky, ve stolařství na výrobu nábytku. Z duběnek se dají získat třísloviny a barvivo využitelné jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, toleruje široké spektrum půd, co se týče vlhkosti, ale nesnáší zásadité či vápenaté půdy, v nichž trpí chlorózou, vyžaduje kyselé až neutrální půdy. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě do −29 °C až −34 °C. Po zakořenění dobře snáší sucho, zasolení půdy posypovou solí. Dobře snáší vysoké teploty i vítr. Toleruje znečištění ovzduší i krátkodobé zaplavení.

PŮVOD: bývalý SSSR, pravděpodobně Ukrajina, Kyjev, Národní botanická zahrada M.M. Griška, vyšlechtili ho zřejmě I.M. Šajtan, R.F. Kleeva selekcí z volně opylených semen druhu aktinídie pestrolistá (Actinidia kolomikta) v roce 1963 a do ukrajinského národního registru odrůd byla zapsána v roce 1992.  

RŮST: umírněný, tato ovíjivá liana dosahuje velikost 3-4 m a roční přírůstky jsou kolem 45 cm na letorost. Má výrazně dekorativní, panašované listy, které se začínají vybarvovat až 2.-3. rok po výsadbě a zejména na slunném místě do zelená, krémově a růžova. Vyžaduje pevnou oporu buď v podobě pergoly, plotu nebo vedení, nejlépe s dvěma sloupy v tvaru T a mezi rameny nataženými dráty.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašné, opylované hmyzem, dvoudomé. Je to samičí rostlina, takže na dosažení úrody potřebuje růst v dosahu samčí odrůdy Actinidia kolomikta Adam. Kvete pozdě.

PLODNOST: velmi raná (3.-4. rok po výsadbě), v rámci druhu Actinidia kolomikta středně vysoká, průměrně 5-7,5 kg/rok až 10-12 kg/rok na rostlinu podle podmínek lokality.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 4,8-10 g) v rámci druhu - podle podmínek lokality, podlouhlé, zploštělé. Slupka je zelená, hladká. Dužnina je svěže zelená, měkká, šťavnatá. Chuť je výborná, sladkokyselá, specificky aromatická. Má vysoký obsah polyfenolů a vitamínu C a mikroprvků N, P, Zn a Mn. 

DOZRÁVÁNÍ: časné, koncem srpna až v září. Plody po dozrání opadávají.

VYUŽITÍ: celá liana je velmi dekorativní listy, květy i plody na zakrytí pergol, plotů, vhodná i jako živý plot v menších či větších zahradách, parcích, na vedení i do sadů. Květy jsou atraktivní pro opylovače. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci i zpracování (džemy, marmelády, džusy, víno, kompoty atd.).

STANOVIŠTĚ: sluneční, před větrem chráněné stanoviště, případně polostín; ideálně (jiho)západní orientace; kvalitní humózní půda s dostatkem vláhy, na kterou je kvůli mělké kořenové soustavě náročná. kvůli citlivosti letorostů na pozdní jarní mrazy je výhodné vysadit ho k zdem či nádržím s vodou, které akumulují teplo a v noci ho vyzařují do okolí. Podobně je vhodné zapěstovat plodné větve až ve vyšší výšce. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorné v dřevě do asi -30 °C až -34 °C, jen nepatrně méně než odrůda Dr. Szymanowski. Raší sice trochu spíše než odrůdy aktinidie význačné (Actinidia arguta), a pozdní jarní mrazy ho poškozují, ale je vůči ním odolnější, dokonce zřejmě mírně více než odrůda Dr. Szymanowski.

PŮVOD: USA, stát New York, Fairport, vyšlechtil americký šlechtitel Arthur H. Steffen. Kultivar byl predstavený v roce 1990. Jde o semenáč neznámý původu, pravděpodobně s genetickým podílem Clematis lanuginosa.

RŮST: středně bujný, je to kompaktní, opadavá liana, dosahující výšky 1,8-2,4 m a šířky 1m. Vysazujte tak, aby byl kořenový krček v hloubce 5 – 8 cm pod úrovní terénu, což podpoří tvorbu nových výhonů z podzemních částí. Není třeba ho výrazně řezat, protože kvete na letorostech i starším dřevě.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete na letorostech i starším dřevě od začátku do konce léta. Vyznačuje se bohatým kvetením. Jednoduché, sytě červenofialovo-růžové květy dosahují průměru 10-12,5 cm, tvoří jejich 6-8 okvětních lístků s jemnou texturou, které mají v uprostřed výrazný, zamatový červený pás a kontrastní, světle tyčinky.

PLODNOST: Nepěstuje se pro plody.

PLODY: suchá, jednosemenná nažka, vejčitého až zploštělého tvaru s dlouhým, hedvábným a vytrvalým pestíkem. Souplodí jsou dekorativní, po opadu okvětních lístků (tepálov) připomínají nadýchané stříbřitě šedé chumáče. 

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná k plotům, stěnám s oporou, altánem, na pergoly, balkónové konstrukce, i do větších nádob. Dekoratívnu hodnotu doplňují i plstnaté nažky po odkvětu. 

STANOVIŠTĚ: vyžaduje slunce až polostín - velmi vhodná na pěstování při severní expozici, protože dokáže prospívat i v určité stínu; v teplejších oblastech může být právě toto nejvhodnější stanoviště pro jí výsadbě. Upřednostňuje úrodnou, humózní, vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorný v dřevě. Mohou ho poškozovat mšice, slimáci a housenky, okvětní lístky mohou být poškozovány škvoři, může trpět padlím a vadnutím plaménků (Calophoma clematidina), fytophthorou, rzí (Coleosporium clematidis) či viry.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plaménky necháváme výhradně pro potechu oka a opylovače - všechny části rostlin rodu Clematis obsahují glykozid ranunkulín, který se při poškození pletív (žvýkáním, drcením) enzymaticky mění na toxický protoanemonín. Tato látka způsobuje: Při kontaktu s pokožkou: Dermatitidu, puchýře a pálení. Při požití: Intenzivní pálení v ústech, nadměrné slinění, zvracení a v závažných případech krvavé průjmu nebo křeče. 

PŮVOD: Litva, vyšlechtil Leonardas Bakevičius kolem roce 1995. Jde o hybrid patriaci do skupiny pozdě kvetoucích velkokvětých plaménků. Kultivar byl uveden na mezinárodní trh a významné uznanie získal začátkem roku 2000, přičemž v roce 2004 získal medaili v Holandsku.

RŮST: středně bujný, kompaktní liana dosahující výšky 1,5-2 m. protože kvete na letorostech, jde o rostlinu 3. skupiny řezu, na jaře se zrezáva hluboce (cca 30 cm nad zemí), což pomáhá rostlině vyhnout se zimnému poškození starého dřeva. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete na letorostech od června do září krásnými sýtofialovými květy s purpurovým pruhom s průměrem 7-10 cm. Často dochází k první masivní vlně kvetení začátkem léta, po které následuje slabší druhá vlna koncem léta.

PLODNOST: Nepěstuje se pro plody.

PLODY: suchá, jednosemenná nažka, vejčitého až zploštělého tvaru s dlouhým, hedvábným a vytrvalým pestíkem. Souplodí jsou dekorativní, po opadu okvětních lístků připomínají nadýchané stříbřitě šedé chumáče. 

DOZRÁVÁNÍ: na podzim, v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná k plotům, na pergoly, balkónové konstrukce, i do větších nádob. Dekoratívnu hodnotu doplňují i plstnaté nažky po odkvětu. 

STANOVIŠTĚ: vyžaduje slunce až polostín. Upřednostňuje úrodnou, humózní, vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Prospeje mu neutrální až mírně alkalické pH.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě až do −25 °C.  Náchylný na mšice, slimáci a slimáci (na mladých výhonech) a v horkých suchých podmínkách na roztoči. V prostředí se stagnujícím vzduchem se může vyskytnout padlí.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plaménky necháváme výhradně pro potechu oka a opylovače - všechny části rostlin rodu Clematis obsahují glykozid ranunkulín, který se při poškození pletív (žvýkáním, drcením) enzymaticky mění na toxický protoanemonín. Tato látka způsobuje: Při kontaktu s pokožkou: Dermatitidu, puchýře a pálení. Při požití: Intenzivní pálení v ústech, nadměrné slinění, zvracení a v závažných případech krvavé průjmu nebo křeče. 

PŮVOD: má asi největší přirozený areál ze všech jedlí, SV Severní Ameriky – na velkém území Kanady a v části USA, od 0 po 1500 m n. m. Často roste na nízko položených bažinatých půdách, kde je dominantním druhem, ale i na dobře odvodněných svazích.

 
RŮST: pomalý, dosahuje výšky 15–25 m a šířky 5 m. Koruna je špičatě kuželovitá a kmen je štíhlý. Borku má šedohnědou se pryskyřičnými puchýřky, v mládí hladkou, později šupinatou. Jehlice (15–25 mm) odstávají šikmo nahoru a jsou hřebenovité, svrchu tmavě zelené, naspodu se 2 úzkými bílými pásy. Po rozemnutí voní balzámově.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, větrem opylovaná, silně cizosprašná. Kvete v květnu. Samčí šištice jsou žluté nebo červenkasté, samičí fialově purpurové nebo zelenofialové.

 
PLODNOST: středně raná, po 15 až 30 letech od vyklíčení.

 
PLODY: šišky (4–7 cm), hnědé, vzpřímené, v plné zralosti rozpadavé. Semena mají dlouhé, tenké, blanité křídlo.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu téhož roku.

 
VYUŽITÍ: je to asi nejvoňavější vánoční stromek s trvanlivým jehličím. Z pryskyřičných puchýřků se získává tzv. kanadský balzám (25 % esenciálního oleje, 75 % pryskyřice). Používá se zejména k ochucení sladkostí, pečiva, zmrzliny a nápojů. Je velmi účinným antiseptikem, analgetikem a hojí popáleniny, povrchové rány, škrábance či poraněné bradavky při kojení. Používá se na zanícené hrdlo a také technicky jako lepidlo na optické přístroje. Pupeny, pryskyřice a míza se používají k léčbě kuřího oka a bradavic. Pryskyřice obsahuje mnoho vitamínu C, je močopudná a povzbuzující. Používá se v malých dávkách vnitřně proti kašli a průjmům. Uplatňuje se i v parfumerii. Mladé jehličí se používá na čaj proti kašli, rýmě a horečce, obsahuje mnoho vitamínu C. Sbírá se na jaře a suší se na později. Na jaře nebo v září se z něj získává také esenciální olej.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, velmi dobře snáší zastínění, zejména v mladém věku. Preferuje kvalitní, vlhkou, ale ne podmáčenou půdu, zvládne i těžkou jílovitou půdu, spíše kyselejší až po pH 5, ale snese pH od 4,5 po 7,5. Nesnáší silné znečištění ovzduší. Preferuje severní svahy. Koření mělce a je náchylnější k poškození větrem. Toleruje roční úhrn srážek od 600 do 1500 mm, průměrnou roční teplotu od 5 °C po 12 °C.

 
ODOLNOST: velmi silně mrazuvzdorná do -40 °C až -45,6 °C.

PŮVOD: Severní Amerika - V část v oblasti od Velkých jezer až po Appalačské hory. Přesný původ tohoto kultivaru není jasný, ale známý je už od 40. let 20. století.
RŮST: bujný, dorůstá do výšky 80-120 cm a šířky 50-60 cm. Je to trvalka přezimující v kořeni. Stonek je dlouhý, jednoduchý, rozvětvuje se jen nahoře. Listy jsou vstřícné, většinou přisedlé, kopinaté, sytě zelené, mladé mají středně silné antokyanové (purpurověhnědé) zbarvení.
OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašný, hmyzem opylovaný, od července do srpna až září kvete voňavými modrofialovými květy se světlejším očkem, květy jsou uspořádány do kopulovité laty. Modrý odstín vynikne zejména brzy ráno a před soumrakem.
PLODNOST: při ponechání květenství vysoká, pravidelná.
PLODY: vejčité tobolky se semeny.
ZRÁNÍ: v srpnu a září.
VYUŽITÍ: velmi okrasná, dlouho kvetoucí klasická trvalka vhodná do smíšených trvalkových záhonů, nektarodárná a atraktivní i pro opylovače, zejména včely, motýly a čmeláky. Dobře vynikne v kyticích. Kulinární využití: koruny květů po vytrhání z kalichů jsou jedlé a můžete je konzumovat syrové v salátech či jako jedlou dekoraci dezertů, v krémech či pomazánkách.
STANOVIŠTĚ: nejlepší polostín, ale i slunečné, upřednostňují dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou, úrodnou půdu.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná - minimálně do -34,4 °C. Silně odolná proti padlí (Erysiphe cichoracearum). Napadení roztoči se dá minimalizovat umístěním na dostatečně vlhké místo a zajištěním dostatečné zálivky v časech sucha.

PŮVOD: Itálie, Curtatone, vyšlechtil Maurizio Lapponi okolo roku 1999. Mezidruhový kříženec Photinia x fraseri vznikl křížením druhů Photinia glabra x Photinia serratifolia zřejmě ve školce Fraser Nursery v Birminghamu v Alabamě v USA a byl uveden na trh v r. 1955.

RŮST: slabší, ještě kompaktnější než původní odrůda Red Robin. Je to menší stálezelený strom nebo keř dorůstající do výšky a šířky jen 1–1,5 m. Dobře snáší přísnější konturový řez. Letorosty a mladé listy jsou výrazně červené (od toho je odvozen jeho lidový název červinka), po 2–3 týdnech postupně změní barvu na leskle zelenou. Jelikož roste i třikrát za rok, keř je často barevně pestře vybarvený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě alespoň částečně samosprašná, s oboupohlavnými drobnými květy v okolících opylovanými hmyzem. Kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: relativně nízká, jelikož jde o mezidruhový kříženec.

PLODY: nápadně červené, malé (4–12 mm) malvice v okolících, nejedlé pro lidi, ale jedlé pro ptáky.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu, zůstávají na keři po celou zimu.

VYUŽITÍ: zejména jako okrasný keř ať už jako solitéra nebo jako nižší živý plot (okolo 90 cm) do menších i větších zahrad a parků, veřejné zeleně. Dobře snáší řez a je celoročně dekorativní.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín s propustnou, písčitou až hlinitou půdou, dobře snáší i vápenité půdy.

ODOLNOST: mrazuvzdorná do asi -17 °C. Po zakořenění dobře snáší i sucho. Tento kultivar je vysoce odolný vůči houbové chorobě způsobené diplokarponem hruškovým (Entomosporium maculatum).

PŮVOD: Itálie, Torriana v okrese Barge v provincii Cuneo, nalezený náhodný semenáč. Na konci 19. století se její produkce vyvážela do Německa, Anglie a dokonce i do Egypta. Synonyma a cizí názvy: Grigia di Torriana, Gris Torriana, Gris'd Toriana.

RŮST: umírněný až středně bujný.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete brzy až středně brzy.

PLODNOST: středně vysoká.

PLODY: středně velké, mírně zploštělé. Slupka je žlutozelená, pokrytá charakteristickou rdzí. Je to tzv. kožovka. Dužnina je pevná, světle krémová. Chuť je plná, sladká, mírně nakyslá, s příchutí amaretta.

DOZRÁVÁNÍ: sběr ve druhé polovině října, konzumně dozrává během listopadu, skladovatelná je do března.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a pečení, případně sušení. Je to královna jablek na pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s hlubokou, výživnou půdou. Vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně až dobře mrazuvzdorná, silněji odolná vůči strupovitosti, hořké skvrnitosti a vůči mšici vlnatce krvavé.

"PŮVOD: Francie, Rouen, vznikla jako semenáč Hardenpontovy máslovky z roku 1852 ve školkách Boisbunnelových. V r. 1867 byla uvedena na trh se jménem prezidenta A. Masa v Bourg en Bresse. Synonyma: President Mass, Mas, Masova, Président Mas, Präsident Mas.

RŮST: zpočátku bujný až středně bujný a později slabší, vytváří pyramidální, středně velké, hojně rozvětvené koruny s krátkým plodonosným dřevem.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení by to mohly být: Anglická bergamotka, Angoulemská, Avranšská, Drouardova, Hardyho máslovka, Hohensaatenská, Koporečka, Mechelenská, Pstružka, Salisburyova, Williamsova červená.

PLODNOST: pozdější, středně vysoká, většinou pravidelná.

PLODY: jsou velké (průměrně 250 g), pravidelné, typicky hruškovitého či vejčitě baňatého tvaru, hladké. Slupka je tuhá, hrubá, nelesklá, zpočátku šedozelená, při sklizni světle zelená, při konzumu zelenožlutá, jen někdy s nepatrným červenavým líčkem, posetá rzivými tečkami, na některých plodech s rzivými skvrnami, zejména u kalicha a stopky. Dužnina je žlutobílá, rozplývavá, šťavnatá, jemná, v okolí jádřince zrnitá. Chuť je výborná, lehce kořenitá, příjemně voňavá, pikantně sladkokyselá.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. polovině října, konzumně dozrává v polovině listopadu, uskladněná vydrží do poloviny prosince. Dobře snáší přepravu ve sklizňové i konzumní zralosti. Konzumní zralost prozradí nejen změna barvy, ale i příjemná vůně.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a výrobě kompotů, džemů a povidel, ale i k sušení, moštování, pečení, výrobě destilátů a výživ. Dobře se skladuje, má nepatrný sklon k otlačení, malý k hnědnutí dužniny a ke kaménkovitosti.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem, jinak plody opadávají, ale ne uzavřené kvůli strupovitosti. Vyžaduje dobré, propustné, dostatečně vlhké, výživné a teplé půdy. Ve studených nebo příliš těžkých jílovitých či kamenitých, písčitých a suchých půdách nejenže plody nemají pravou chuť, ale stromy nerostou, často trpí chlorózou a špatně rodí. Vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě, v mládí méně, středně mrazuvzdorná v květu, středně odolná vůči strupovitosti, méně vůči spálení plodů, v nevhodných polohách někdy trpí chlorózou listů."