12% DPH

PÔVOD: Nemecko, vznikla z vlastného opelenia odrodou Biela holandská, je zrejme pomenovaná po meste Werder (Havel), podobne ako je Zitavia pomenovaná po Zittau.

RAST: stredne bujný. Odporúčame zasadiť o 15 cm hlbšie, než rástla v škôlke.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivá, kvitne stredne skoro.

PLODNOSŤ: vysoká, plodí na dvojročnom dreve.

PLODY: strapce sú dlhé, husté, s vysokým počtom bobúľ. Bobule sú stredne veľké (priemerne 0,4 g), svetlokrémové, pevné. Chuť je veľmi dobrá, sladkokyslá, aromatická s vysokým obsahom cukrov (priemerne 12 °Brix) a stredným obsahom kyselín (priemerne 2,49 %). Majú vysoký obsah polyfenolov, stredný obsah vitamínu C v rámci ríbezlí (priemerne 30,7 mg na 100 g). 

DOZRIEVANIE: stredne skoré, rovnomerné, v 1. polovici júla. Plody sa horšie oddeľujú od stopky.

VYUŽITIE: plody najmä na priamy konzum a výrobu vína či džemov a želé.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, najviac sa jej darí v ľahšej, ale dostatočne vlhkej pôde s dostatkom humusu. Je vhodná do všetkých, aj vyšších pestovateľských oblastí.

ODOLNOSŤ: je silne mrazuodolná v dreve a v kvete. Je dobre odolná voči septóriovej škvrnitosti listov (Septoria ribis), vysoko odolná voči vlnovníkovi ríbezľovému (Cecidophyopsis ribis), menej odolná voči antraknóze (Pseudopeziza ribis) a suchu.

PÔVOD: Nemecko, nejasný pôvod, môže ísť o jeden z klonov, ktoré v 70. rokoch 20. storočia vypestoval Hans Hachmann alebo pochádza až z 80. rokov od H.E. Hesseho. Patrí medzi hybridy Forsythia x intermedia, ktoré sú krížencami medzi F. suspensa a F. viridissima.

RAST: stredne bujný. Typicky dosahuje výšku 2,5-3 m a šírku približne 2 m. Habitus je primárne vzpriamený, neskôr až fontánovitý, pričom staršie kostrové konáre sa mierne oblúkovito skláňajú. Koruna je husto rozkonárená, čo zabezpečuje kompaktnú štruktúru aj v bezlistom stave. Na jeseň ostáva dlho olistená a listy sa sfarbujú do krásnej žltej až svetložltej farby. Veľmi dobre reaguje na rez.

OPEĽOVACIE POMERY: hmyzom opelivý. Kvitne stredne skoro v rámci skupiny × intermedia, zvyčajne v marci až apríli. Kvitne aj na jednoročnom dreve, nielen viacročnom veľkými (až 3 cm), zlatožltými kvetmi.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: drevnatá, vajcovitá tobolka dlhá približne 1 – 2 cm. Obsahuje niekoľko malých, okrídlených semien. Povrch tobolky je hnedý a kožovitý.

DOZRIEVANIE: v septembri až októbri, ale nepestuje sa pre plody.

VYUŽITIE: Hlavný význam má v záhradnej a krajinnej architektúre ako veľmi dekoratívny ker najmä na jar kvetom a na jeseň listom, je vhodný do menších aj väčších záhrad ako solitér či do živých plotov, do parkov či mestskej zelene. Konáre s kvetmi sa výborne hodia na rez do vázy, aj s rýchlením počas zimy a kvety príležitostne ako jedlá ozdoba, hoci sú horké.

STANOVIŠTE: veľmi adaptabilný, no najlepšie prosperuje na plnom slnku, ktoré je kľúčové pre diferenciáciu kvetných pukov. Uprednostňuje hlinité, vlhké a dobre priepustné pôdy. Toleruje mestské znečistenie a široké rozpätie pôdneho pH od 5,0 do 8,0.

ODOLNOSŤ: je extrémne mrazuvzdorný v dreve, odoláva teplotám až do -30 °C. Tento kultivar  bol vyselektovaný aj pre vyššiu odolnosť kvetných pukov voči neskorým jarným mrazom, hoci extrémne mrazy pod -25 °C môžu dormantné puky poškodiť. Podobne ako iné hybridy, môže trpieť hubovou chorobou spôsobenou rodom Phomopsis alebo bakteriálnou škvrnitosťou listov (Pseudomonas syringae).

PŮVOD: J a SV okraj Malé Asie (Arménie, Turecko), Z část Malého a Velkého Kavkazu (Rusko, Gruzie). Vertikálně od 400 do 2200 m n. m. Na Kavkaze roste buď v čistých porostech nebo je součástí rozlehlých lesů tvořených i smrkem východním a bukem východním. První introdukce do Evropy v r. 1840. Je pojmenována podle ruského botanika finského původu Alexandra D. Nordmanna. Přezdívá se jí také jedle kavkazská.

 
RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky 30–50 m a šířky 5 m s průměrem kmene 1,5–2(–3) m. Koruna má dekorativní jehlancovitý tvar s velmi pravidelným větvením, u solitérních stromů dosahuje až k zemi. Borka je šedá až šedohnědá, u starších jedinců podélně rozbrázděná. Jehlice jsou na spodní straně větviček uspořádány hřebenovitě, na horní straně směřují mírně dopředu, jehličí hustě pokrývá větvičku. Je dlouhé 20–35 mm, široké 2–2,5 mm, na konci zaoblené nebo vykrojené, nahoře tmavě zelené, lesklé, na spodní straně se 2 bílými pruhy.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylovaná větrem a silně cizosprašná, kvete v květnu. Samčí šištice jsou červenkasté, samičí šištice jsou zelenožluté až narůžovělé. Snadno se kříží s jinými jedlemi.

 
PLODNOST: středně raná, po asi 20 letech od výsevu.

 
PLODY: zralé šišky jsou válcovité, dlouhé až 15 cm, vzpřímené, tmavohnědé, rozpadavé, nápadně roní pryskyřici.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a rozpadají se v listopadu.

 
VYUŽITÍ: používá se zejména jako vánoční stromek, vynikne jako solitéra v parcích a větších zahradách. Dřevo je spíše měkké a používá se hlavně na výrobu papíru. Mladé měkké světle zelené jehličí se dá jíst podobně jako jehličí jedle bělokoré samotné nebo v salátech, případně použít do čaje, u citlivějších lidí však může způsobit trávicí potíže.

 
STANOVIŠTĚ: toleruje hluboké zastínění, ale dobře roste i na slunečných plochách. V podrostu vydrží ve stínu mimořádně dlouho. Vyžaduje dostatečnou vláhu, zejména dostatečnou relativní vlhkost vzduchu. Ve své domovině roste hlavně v oblastech s oceánickým podnebím se srážkami od 800 do 2400 mm ročně. Snáší i horské chladné podnebí. Je citlivější na vysoké letní teploty. Nejlépe se jí daří v hlubších bohatších půdách s kyselou i zásaditou reakcí, snese lehké písčité i těžké jílovité půdy. ODOLNOST: mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C. Lépe snáší zásaditou půdu než jiné druhy jejího rodu.

PŮVOD: není přesně známý, jedná se o zahradní hybrid vypěstovaný zřejmě až v Evropě z původně jihoafrických druhů, zejména Kniphofia uvaria a Kniphofia linearifolia.

RŮST: bujný, dorůstá do výšky 100 cm a šířky 60-75 cm, rozrůstá se z "koruny" oddenky. Je to stálezelená trvalka se vzpřímenými nebo sklánějícími se listy dlouhými 90 cm a širokými 2–4 cm. Stvol je dlouhý cca 100 cm a zakončený hroznovitým, válcovitým květenstvím.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní. Kvete dlouho, od července až do září hroznovitým, válcovitým květenstvím připomínajícím pochodeň, dlouhým 20-30 cm, které se ke konci zužuje. Květní pupeny jsou šarlatověčervené, květy v různých odstínech oranžové a červené.

PLODNOST: pravděpodobně netvoří plody nebo velmi málo.

PLODY: pokud, tak téměř kulovité tobolky, dlouhé 5–7 mm.

DOZRÁVÁNÍ: pokud vůbec, tak pár týdnů po odkvětu.

VYUŽITÍ: je květem okrasná a nektarodárná trvalka vhodná do zahrad, parků či městské zeleně do záhonů, skalek, prérijních kompozic či záhonů na řez květin do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunečné, snese i polostín, ale méně v něm kvete. Preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, po zakořenění snese i sušší půdu od mírně zásadité po mírně kyselou. Nesnáší zamokřenou půdu.

ODOLNOST: je mrazuodolná do -23 °C až -29 °C v oddenku při dobře odvodněné půdě, po zakořenění dobře odolná vůči suchu, vysokým teplotám či zasolení půdy.

PŮVOD:

RŮST:

OPYLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PÔVOD: Spojené kráľovstvo VB a S. Írska, Anglicko, Kent, East Malling, Horticulture Research International, vyšľachtený v roku 1980 ako kríženec odrôd [Whinham's Indusrty x (Lancashire Lad x Captivator)]. 

RAST: bujný, rozložitý, dorastá do výšky a šírky cca. 120-150 cm. Výhony sú bez ostňov, len na báze mladých výhonov sa nejaké vyskytujú.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý.

PLODNOSŤ: skorá, stredne vysoká (priemerne 2 kg z kríka), pravidelná. 

PLODY: sú veľké (priemerne 4,1-8 g), guľaté až elipsovité. Šupka je karmínovočervená, presvitajúca, jemne ochlpená. Dužina je šťavnatá. Chuť je veľmi dobrá až vynikajúca, sladkokyslá s typicky egrešovou vôňou. 

DOZRIEVANIE: skoré až stredne skoré, väčšinou koncom júna až začiatkom júla.

VYUŽITIE: kríky vhodné do menších aj väčších záhrad či plantáží, vhodné ako nízky nepriestupný živý plod, plody najmä na priamy konzum a výrobu kompótov, ale aj na džemy či želé.

STANOVIŠTE: pred vetrom chránené, slnečné stanovište až polotieň, a humózne, priepustné, ale dostatočne vlhké pôdy bohaté na živiny. Nenáročná odroda vhodná do všetkých polôh. V zatrávnení rastlina stráda, potrebuje zálievku počas suchej letnej periódy a vyžaduje okopávku alebo zamulčovanie.

ODOLNOSŤ: je silne mrazuodolný v dreve. Silne odolný voči americkej múčnatke egreša, stredne odolný voči antraknóze (Pseudopeziza ribis)

PŮVOD: Severní a Střední Amerika v rozmezí 0–800 m n. m. V místech původního výskytu roste nejčastěji na neutrálních až kyselých, vlhkých, bohatých hlinitých náplavech, v údolích dolních toků řek. Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1681.

RŮST: opadavý, středně vysoký až vysoký strom, dorůstá do výšky 15–23 m a šířky 12–15 m s průměrem kmene 60–100 cm. Koruna zpočátku kuželovitá, později kulovitá, široce rozvětvená. Borka je tmavošedá, v mládí tenká, hladká, později hluboce podélně rozbrázděná, korkovitá.  Listy jsou svrchu tmavě zelené, jednoduché, dlanitě laločnaté s 3–7 špičatými laloky, na podzim se vybarvují do různých odstínů od oranžové přes růžovou, purpurovou až po fialovou. Na 2–3letých větvích se často tvoří korkové lišty. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, větrosnubný, se žlutozelenými drobnými samčími a samičími květy vyrůstajícími odděleně v kulovitých hlávkách. Kvete od konce února do poloviny května.

PLODNOST: raná (kolem 3–5 let po výsadbě), středně vysoká, pravidelná, ale s vyššími úrodami každé 2–3 roky.

PLODY: tobolky s vytrvalými čnělkami uspořádané po 20–50 v kulovitém souplodí velkém 2,5–4 cm, které ze zelené dozrává přes žlutou až po hnědou barvu. Hranatá semena s křidélky mají velikost 1–2 mm. 

DOZRÁVÁNÍ: během září až října.

VYUŽITÍ: Je to velmi okrasný strom vhodný zejména do větších zahrad, parků, alejí a městské zeleně. Kulinární využití: při poškození spodní části kůry uvolňuje voňavou živici, kterou mnohé indiánské kmeny používaly jako žvýkačku. Léčivé účinky: živice se používá také proti kožním problémům, vředům či kašli, působí i proti zlatému stafylokokovi (Staphylococcus aureus). Z nezralých semen se s 1,5% výtěžností získává také kyselina šikimová, která je základem pro oseltamivir (lék Tamiflu) proti několika chřipkovým virům, např. proti ptačí chřipce. Extrakty ze semen mají také protikřečové účinky. Technické využití: živice se stále používá v mýdlech a kosmetice, jako stabilizátor v parfémech, lepidlech a lacích a jako příchuť v tabáku. Dřevo se používá zejména v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročný na světlo, ale nenáročný na půdu. Snáší velmi široké spektrum půd, od málo propustných jílovitých půd až po štěrkovité a písčité půdy, ale s dostatečným ročním úhrnem srážek (1000–1800 mm ročně v domovině), daří se mu i v mokřadech. 

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu méně mrazuvzdorný. Po zakořenění dobře snáší krátkodobá období vysokých teplot, sucha i zamokření, přímořské slané ovzduší stejně jako zastínění dlažbou. V Evropě obvykle netrpí chorobami ani škůdci.

PŮVOD:

RŮST:

OPyLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PŮVOD:

RŮST:

OPYLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PŮVOD: Evropa a západní Asie. V současnosti roste téměř na celé severní polokouli. U nás roste na celém území od nížin po vysoké hory. Na horských svazích, v údolích, rašeliništích a vlhkých místech s kyselou půdou je původní.

RŮST: rychlý, dorůstá do výšky 30–50 m a šířky 10 m. Má kuželovitou korunu, v rozvolněných porostech či v parcích zavětvenou až k zemi. V přeslenech vyrůstající větve jsou mírně vzpřímené nebo mírně ohnuté k zemi, jen u vrcholu jsou vždy mírně vzpřímené, větvičky převisají. Jehlice jsou tmavozelené, dlouhé až 2 cm, vyrůstají ve spirále, v průřezu čtyřhranné.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, silně cizosprašný, větrosnubný. Kvete od května do června v pravidelných 4letých cyklech. Samčí šištice (2,5 cm) jsou červenopurpurové, samičí šištice (6 cm) na konci loňských výhonů jsou nejprve červené a vzpřímené, po opylení zelené a převislé.

PLODNOST: pozdní, přibližně ve 40 letech od vyklíčení, každé 4 roky.

PLODY: šišky jsou světle hnědé, válcovité, převislé, dlouhé až 16 cm, s tvrdými šupinami, nerozpadavé. Semena jsou tmavě hnědá a mají trojnásobně delší křidélko.

DOZRÁVÁNÍ: v prvním roce v říjnu.

VYUŽITÍ: Parková a lesní dřevina do vlhčích a chladnějších oblastí. Mladé nezralé samčí šištice jsou jedlé syrové nebo po tepelné úpravě. Pražené jádro nezralých samičích šištic je sladké a sirupovité. Semena jsou jedlá, s jemně pryskyřičnou příchutí, ale příliš malá na manipulaci. Mladé výhonky plné vitamínu C jsou chutné za syrova, naložené v medu, sirupu, slaném nálevu či v čaji. Vyrábí se z nich smrkové pivo. Esenciální olej z jehličí se používá v parfumerii a s pupeny, jehličím a pryskyřicí má antibiotické, antiseptické, sedativní účinky a podporuje vykašlávání. Středně tvrdé, pružné a ve vodě trvanlivé, lehké, světlé dřevo se využívá ve stavebnictví, truhlářství, při výrobě hudebních nástrojů, papíru apod. Je zdrojem burgundské pryskyřice a terpentýnu. Červci a mšice na něm tvoří medovici, kterou sbírají i včely medonosné.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostinné. Preferuje dostatečně vlhké půdy, ale zvládne většinu půd, včetně vlhkých a studených, chudých rašelinných či mělkých, ačkoliv na nich není tak odolný vůči větru, nesnáší vápenité půdy. Preferuje pH půdy mezi 4 a 6. Je citlivý na kyselé deště způsobené emisemi při spalování uhlí bez filtrů.

ODOLNOST: velmi silně mrazuvzdorný do -40 °C až -45,6 °C, středně odolný vůči větru, dobře snáší zamokřené půdy.

Velkokvětá růže ze skupiny čajohybridů. Kvete velkým bílým květem s mírnou sladkou vůní. Dorůstá do výšky 60–100 cm. Kvete téměř nepřetržitě od června do září. Mrazuvzdorná odrůda růže.

Velkokvětá růže ze skupiny čajohybridů. Výjimečná množstvím květů intenzivní červené barvy a výrazné vůně. Roste do výšky 80–100 cm. Kvete od června do října. Květy jsou vhodné i k řezu. Mrazuvzdorná odrůda růže.

Plnokvětá růže ze skupiny čajohybridů oranžové barvy se žlutým nádechem a jemnou vůní. Keř vysoký 80–120 cm. Kvete od června do září. Květy vhodné k řezu. Mrazuvzdorná odrůda růže.

Velkokvětá růže sytě žluté barvy s jemnou vůní ze skupiny čajohybridů. Keř roste do výšky 60–100 cm. Kvete od června do září. Odrůda růže odolná vůči mrazu a chorobám.

Velkokvětá růže tmavě červené barvy s příjemnou vůní. Keř dorůstá do výšky 80–100 cm. Bohatě kvete, opakovaně od června do září. Odolná odrůda růže.

Velkokvětá keřová růže ze skupiny čajohybridů krémově bílé barvy s výraznou vůní. Dorůstá do výšky 80–100 cm. Kvete průběžně do konce září. Odolná odrůda růže.

PŮVOD: východní Středomoří a Krym, na skalách, zdech a suchých svazích.

 
RŮST: středně rychlý. Je to stálezelený polokeř vysoký a široký 20–60 cm. Díky glykosidu rutinu je zbarvený žlutozeleně až zelenomodře, je výrazně aromatický. Listy jsou trojúhelníkovité, střídavé, zpeřeně složené, slabě dužnaté a jejich koncový lístek má vejčitý tvar.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: Kvete od června do srpna až září krásnými žlutými květy uspořádanými v květenstvích.

 
PLODNOST: každoroční, pravidelná.

 
PLODY: laločnaté tobolky na vzpřímené stopce.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: Celá rostlina je pro lidi mírně toxická, proto je pro případnou konzumaci či léčivé použití vhodná jen v malých dávkách. Kulinární využití: listy se v malém množství používají syrové do salátů nebo jako silně aromatické a hořké koření či do čaje. Léčivé použití: listy obsahují rutin, který má příznivé účinky na oběhový systém. Používají se zevně na výplachy očí či na hojení ran. Při opatrném vnitřním použití mají protikřečové účinky při bolestech žlučníku a ledvin, zvyšují pružnost cév, omezují sklerózu nebo snižují menstruační bolesti, nesmějí se však užívat v těhotenství, protože mohou způsobit potrat. Routový esenciální olej se používal už od starověku, využívá se v parfumerii i k ochucování jídel, působí také proti svilušce chmelové. Její silné aroma odpuzuje některé druhy hmyzu, například je vhodné ji vysazovat k růžím či malinám, měla by také odpuzovat kočky.

 
STANOVIŠTĚ: polostín nebo slunné, se sušší, dobře odvodněnou půdou. Je nenáročná na obsah živin v půdě.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná asi do -15 °C. Po zakořenění silně suchovzdorná a teplovzdorná. K předcházení hniloby doporučujeme sázet do dobře odvodněné půdy, jako prevenci proti padlí teplé stanoviště s dostatečným prouděním vzduchu. Pro silné repelentní účinky nebývá poškozována hmyzem.

PŮVOD: zřejmě starobylý, popsaná prvníkrát v r. 1696 anglickým botanikem Johnem Rayem. Je to botanický druh Mentha x piperita, tedy přirozeně existující neplodný kříženec mezi druhy Mentha aquatica x Mentha spicata.

 
RAST: bujný, dorůstá do výšky 0,3 až 0,9 m a šířky 1 m.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: kvete v červenci až říjnu světle růžovými sterilními květy.

 
PLODNOST: neplodná

 
PLODY: netvoří plody. Množí se výhony.

 
VYUŽITÍ: před vykvetením listy a poté i květy se využívají kulinárně i léčivě. Kulinární použití: listy se používají do čaje i různých studených nápojů (např. mojito), listy či esenciálním olejem z nich získávaným se ochucují zmrzliny, žvýkačky, čokolády a jiné cukrovinky. Esenciální olej se využívá i v kosmetice: zubní pasty, šampóny či mýdla a jiné kosmetické výrobky, kde působí chladivě. Listy i květy se používají na jedlou dekoraci sladkých pokrmů, koláčů, nápojů či jako součást blízkovýchodních salátů (např. fattoush či tabbouleh). Používají se i na ochucení octů či kuchyňských olejů. Léčivé použití: čaj z listů či esenciální olej se používají při nachlazení, bolestech hlavy, zažívacích potížích, působí antisepticky, dávkovat je třeba s mírou, zejména pro děti.

 
STANOVIŠTĚ: polostín či slunečné, s dostatečně vlhkou, výživnou půdou.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech do -34 °C až -40 °C, na zimu nadzemní části odumírají, na jaře opět spolehlivě raší. Na prevenci verticíliového vadnutí či rzi sbírejte listy průběžně a udržujte vzdušný porost.

PŮVOD: Německo, Ronsdorf, vyšlechtil Georg Arends jako odrůdu Astilbe japonica v roce 1929. Získala ocenění Award of Garden Merit od britské Královské zahradnické společnosti.

 
RŮST: v rámci astilb je nižšího vzrůstu – dorůstá do výšky jen 30–60 cm a šířky 30–40 cm. Má velmi pěkné, tmavě zelené, zpeřené listy, které jsou dekorativní i po odkvětu.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete brzy, v první polovině července, středně hustými květenstvími purpurově červených či lososově karmínových květů.

 
PLODNOST: je sice schopná produkovat semena, avšak ta jsou obvykle sterilní nebo mají nízkou klíčivost. K množení se proto nejčastěji používá dělení trsů na jaře nebo na podzim.

 
PLODY: drobné tobolky, které obsahují velmi malá semena s nízkou klíčivostí.

 
DOZRÁVÁNÍ: koncem léta.

 
VYUŽITÍ: oblíbená okrasná trvalka vhodná do polostínu až stínu. Využívá se v zahradách, u jezírek, ve smíšených trvalkových záhonech a také jako řezaná květina. Je vhodná i do městských zahrad.

 
STANOVIŠTĚ: preferuje polostín až stín, vlhké, dobře propustné půdy s kyselou až neutrální reakcí. Je vhodná k výsadbě u jezírek, pod vysoké stromy, kde poskytuje atraktivní kontrast s jinými rostlinami.

 
ODOLNOST: je mrazuvzdorná do -23 °C. Je odolná vůči suchu a znečištění ovzduší.

PŮVOD: Evropa od Islandu až po J Afriky, mírné pásmo Asie až po Japonsko.

 
RŮST: rychlý, dosahuje výšky 15–30 m a šířky 10 m s nepravidelnou, řídkou korunou, dožívá se i 150, maximálně 200 let. Vytváří často rozlehlé polykormony, tedy výmladky, kterými se šíří na co nejsvětlejší místo.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete od konce března do dubna, nejpozději z evropských topolů, před rašením listů. Jehnědy jsou dlouhé 5–10 cm, samčí jsou delší s červenými tyčinkami, samičí jsou zelené a menší.

 
PLODNOST: raná (už 5. rok od výsevu), vysoká, ale v různých oblastech různě pravidelná a s malou úspěšností klíčení. Nejvyšší úspěšnost je na spáleništích, jinak se rozmnožuje zejména kořenovými výmladky.

 
PLODY: tobolky v jehnědách s chmýřím.

 
DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.

 
VYUŽITÍ: Vhodný do mezí a větrolamů jako rychlerostoucí výplňová dřevina, do alejí podél vodních toků a břehových porostů, do brownfieldů, do agrolesnických systémů. Z topolů má nejkvalitnější dřevo, které se používá na výrobu zápalek, dýh a celulózy. Kůra a listy jsou mírně močopudné a podporují vykašlávání. Podobně jako jiné druhy topolů kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.

 
STANOVIŠTĚ: slunné od nížin po hory, nejčastěji v pahorkatinách. Je tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy, nejlépe se mu daří na písčitohlinitých, živných půdách. Spolu s břízou rychle osidluje obnažené půdy, světliny, opuštěné pastviny.

 
ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorný do -40 °C až -45 °C, tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy.