12% DPH

PŮVOD: druh pochází pravděpodobně z JV Evropy a na Zakavkazska, kde je nejrozšířenější. Roste i v S Africe a v Z Asii. Už v starověku ho vysazován i v dalších oblastech jižní Evropy a brzy se dostal i do zaalpského prostoru. Odrůda Bojar vznikla na Slovensku, výběrem z přírodní populace v r. 1991 ve Výzkumném ústavu ovocných a okrasných dřevin a.s. Bojnice.

RŮST: bujný. Má mohutný vzrůst  (cca. 25x10-15 m) a vytváří kompaktní valcovitú korunu. Plodonosný obrastje kratší a bohatý. Listy má jednoduché, velké, kožovité, podlouhle kopinaté, lesklé, s pilovitým okrajem. Borka je tmavohnědá nebo hnědošedá, v dospělosti popraskaná. Kořenový systém je mohutný. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, hmyzem a větrem opylovaný, vyžaduje přítomnost druhého geneticky odlišného jedince, či už semenáče nebo jiné kulturní odrůdy. Kvete pozdě, až koncem června, dobře se opyluje s odrůdou Mistral. Samčí květy jsou seskupené na dlouhých, vzpřímených jehnědách, samičí květy jsou v dolní části samičích.

PLODNOST: středně raná, po 5-7 letech, vysoká (60-80 kg/strom), pravidelná.

PLODY: Tmavohnědé, lesklé, velké (průměrně 10,52 g) nažky, baňaté, ukončené kratším semeníkom. Jádro vyplňuje celý prostor, nemá hluboké zářezy. Na průřezu je bílé. Plody jsou uložené v silně ostnité číšce. Chuť plodu v syrovém stavu je mírně trpká, po tepelné úpravě (upečení či uvaření) sladká, plná. Plody jsou nutričně bohaté (vitamín B, C, E, esenciální mastné kyseliny, vysoký obsah vlákniny a minerálních látek).

DOZRÁVÁNÍ: časné, v první dekádě října. Plody vydrží krátkodobě uskladněné v lednici.

VYUŽITÍ: do sadů, parků, alejí a velkých zahrad. Výborná medonosná rostlina: květy jsou velmi nektarodárné s kvalitním pylem a dává i medovici. Plody jsou po uvaření nebo upečení velmi chutné. Využívají se v cukrářství, při výrobě kaštanového pyré nebo kaštanové mouky. Skladovatelnost plodů při nízké teplotě a přiměřené vlhkosti je až 6 měsíců, v domácích podmínkách je třeba dát pozor na plísně.

STANOVIŠTĚ: sluneční, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápenitá. Je vhodný do teplých a středně teplých i chráněných vyšších poloh do přibližně 600 m n.m.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorný v dřevě do -23 °C až -29 °C, kvůli pozdnímu rašení a kvetení obvykle uniká poškození výhonů a květů pozdními jarními mrazy. náchylný k poškození parazitickou houbou Phytophthora spp. způsobující atramentovou skvrnitost a náhlé odumírání a na rakovině kůry kaštanovníků (Cryphonectria parasitica). Po dobrém zakořenění je silně suchovzdorný.

PŮVOD: Německo, objevil ji Reimer Kordes jako mutaci odrůdy Ilse Krohn v roce 1964.

RŮST: velmi bujný, keřovitý, dorůstá do výšky až 275 cm. Listy jsou tmavě zelené, lesklé.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách v malých květenstvích od června po první silnější mrazy. Květy jsou velké (průměrně 14 cm), poloplné (se 17-25 okvětními lístky), silně vonné, bílé či krémové se středem barvy světlé meruňky či šampaňského.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou malé, kulaté. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná do pozadí smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, jako vyšší živý plot, k pergolám, obloukům a jiným oporám, k řezu do vázy. Kulinární využití: silně aromatické, nahořklé květy lze použít čerstvé do krémů a k ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či pomletého prášku k ozdobě dezertů. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květové lístky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Z celých květů se destilací dá získat růžový olej a růžový hydrolát. Šípky obsahují hodně vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné či polostín, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě, na jaře letorosty vyžadují ochranu před pozdními jarními mrazy. Je silně odolná vůči černé skvrnitosti listů. Snese i zastínění.

PŮVOD: druh má původ ve východní Asii (Japonsko, Čína a Korea). Původ odrůdy Goldflame je neznámý, zřejmě pochází z USA nebo Holandska ze začátku 70. let 20. století.

RŮST: středně bujný, hustý, vzpřímeně rostoucí keř s kompaktním kulovitým tvarem, který má na jaře atraktivní letorosty s bronzovým nádechem. Ty postupně mění barvu na žlutozelenou a na podzim se mění na zářivě měděně oranžovou. Dorůstá do výšky 60-80 cm a šířky 80-100 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete od června do července. Tvoří ploché květenství – chocholíky růžovočervené barvy. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře (skupinové výsadby, nízké živé ploty, zpevňování svahů, skalky). Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Nejlépe prosperuje na přímém slunci (podmiňuje intenzitu barvy květů), snáší však i polostín. Upřednostňuje vlhké, dobře propustné hlinité půdy, ale je vysoce přizpůsobivý vůči pH půdy a městskému znečištění.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný (přežívá teploty do -35 °C až -40 °C). Dřevo je houževnaté, v tuhých zimách může namrzat, ale po jarním zpětném řezu výborně regeneruje. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, padlí nebo mšice. Je dobře odolný vůči vysokým teplotám.

PŮVOD: druh má původ ve východní Asii, vyskytuje se ve východní Číně (od SV Jün-nanu na jihu až po Chej-lung-ťiang na severu), v Koreji a Japonsku a na ruském Dálném východě, kde roste na křovinatých stráních a v v lesních lemech, na slunných lukách a pastvinách až do výšky kolem 2000 m n.m. Odrůda Astra Blue je součástí řady Astra a byla vyšlechtěna v Nizozemsku ve školce Sakata Ornamentals ve 2. polovině 90. let 20. století.

RŮST: velmi umírněný, je to v kořeni přezimující trvalka dorůstající jen do výšky asi 55 cm a šířky asi 60 cm. Na podzim se vybarvuje do kombinace purpurové se žlutou.

OPYLOVACÍ POMĚRY: minimálně částečně samosprašný, hmyzem opylovatelný, jednodomý s oboupohlavnými květy. Kvete až 9 cm velkými, levandulově modrými květy od začátku července až po začátek září. Před rozvinutím vypadají pupeny jako velké balóny, od toho je odvozen rodový název.

PLODNOST: raná, pravidelná a vysoká. Nepěstuje se pro plody, ačkoli se může množit semeny při zachování vlastností mateřské rostliny.

PLODY: kulovité až oválné 5pouzdré tobolky dlouhé až 25 mm obsahující 5 semen.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu podle lokality.

VYUŽITÍ: jako velmi dekorativní trvalka vhodná do trvalkových záhonů ve společnosti jiných balónovníků či zvonků, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače. Vhodná i jako jedlý a okouzlující okraj zeleninových záhonů, do polostínu k růžím, stromům apod. Kulinářské využití: květy jako efektní jedlá dekorace salátů, dezertů a jiných studených jídel, ale i nápojů. Mají mírně sladkastou příchuť. Díky velikosti a pevnosti jsou velmi vhodné k naplnění sladkými a slanými krémy, pěnami, kuličkami z měkkého sýra, marcipánu či nasekanými čerstvými bylinkami či k naplnění cukrem, medem, sirupem, skořicí apod. a plavání v podobě malých lodiček na povrchu nápojů. Použít se dají i balónovité pupeny. V korejské, japonské a východočínské kuchyni se využívají i mladé rostlinky a kořeny do salátů, nakládané zeleniny. Léčivé využití:  rostlina se dlouho používá v čínské tradiční medicíně, její pozitivní účinky byly ověřeny i západní medicínou. Kořeny z 2-3letých rostlin se sbírají na jaře nebo na podzim, oloupou se použijí čerstvé. Obsahují saponiny, flavonoidy, polyfenoly a další látky. Používají se proti vnitřním parazitům, astmatu, zvýšenému cholesterolu, kašli, zánětům, ke snížení krevního tlaku a cukru v krvi, blokují uvolnění histaminu. Používá se proti vlhkému kašli, nachlazení, bronchitidě, infekcím krku, plicním abscesům. V Koreji jej používají i proti vysokému krevnímu tlaku a cukrovce.

STANOVIŠTĚ: slunečné či slabý polostín, s lehkou, písčitou či písčitohlinitou, dobře odvodněnou půdou, aby dobře přezimovala.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná v kořeni do asi -34 °C za předpokladu dobře odvodněné půdy, v květu uniká pozdním jarním mrazům. Je málo náchylná k chorobám, potrápit ji mohou slimáci a plzáci, zejména na jaře.

PŮVOD: Střední a jižní části USA, státy Missouri, Arkansas a Oklahoma, objevuje se i na jihovýchodě Texasu. Kultivar Mellow Yellows uvedla na trh německá firma Jelitto Perennial Seeds v roce 2018.

RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 50-80 cm, široká 10-50 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou stonkou. Bazální listy jsou stopkaté, kopinaté až široce kopinaté, dlouhé kolem 18 cm; stonkové listy jsou střídavé, menší, s krátkou stopkou.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylována hmyzem, samoopylivá, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září středně velkými květy (o průměru 7,5-10 cm). Květy tvoří jazykovité a trubkovité květy: jazykovité květy během kvetení mění barvu: od mangově žluté přes kanárkově žlutou až po světle žlutou, trubkovité květy jsou hnědooranžové a rozkvétají postupně. Odstraňováním odkvetlých květů podpoříte růst nových. 

PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno. Může se množit semeny, zachovává si vlastnosti mateřské rostliny.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

VYUŽITÍ: tato velmi okrasná trvalka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro opylovače a motýly. Po odkvětu zůstávají středy květů dekorativní a mohou se uplatnit i v aranžmá sušených květin. V zahradních kompozicích se její žlutý odstín dobře kombinuje s modře a fialově kvetoucími trvalkami či bylinkami - agastache, zvonky, levandulí, yzopem, šantou kočičí,...atd.

STANOVIŠTĚ: slunečné, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehkou. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji milují slimáci, kteří ji dokážou na jaře pořádně potrápit. Může se vyskytnout i skvrnitost listů.

Fotky zdroj: Matthias Böckel z Pixabay

PŮVOD: Rusko, Novosibirsk, Ústav cytologie a genetiky, Novosibírsky ústav ochrany rostlin I.V. Mičurina a Orlojsko-sibírsky ústav ochrany rostlin, vyšlechtili ho N.S. Šcčapov, V.K. Krejmer, A.M. Belych a E.A. Karpova z poddruhu Hippophae rhamnoides subsp. mongolica jako křížence hybridů č. 120/1 (vybrána forma F1 odrůdy Zyryanka) a č. 1-126 (vybrána forma F1 odrůdy Zyryanka), registrován v roce 2007. Synonymum: Каприз.

RŮST: střední až slabší, vzpřímený, dorůstá do asi 2,7 m s oválnou, řídkou korunou. Výhony jsou vzpřímené, šedohnědé, středně trnité. Listy jsou středně velké.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samičí odrůda, na dosažení úrody potřebuje v blízkosti na opylení větrem samčího opylovače.

PLODNOST: raná (3. rok po výsadbě), středně vysoká. Průměrný výnosu ve věku 5-8 let při sponu výsadby 4x2 m je 9,7 t/ha, 0,89 kg/m³ (na objem koruny), 7,8 kg/rostlina.

PLODY: jsou středně velké až velké (0,49-0,79 g, průměrně 0,7 g), oválné, žlutooranžové s tmavooranžovými skvrnami na bázi a vrcholu. Na rakytník jsou sladké, příjemně aromatické, obsahují průměrně až 10 % cukru, kyselin jen 1,18-1,7 %. Obsah vitamínu C je v rámci rakytníkov nižší - 56,5-80,25 mg/100 g, podobně obsah karotenoidů 14,7 mg/100 g, i obsah oleje je nižší - 4,76 %. Stopka je středně dlouhá, cca. 5 mm, odtržení je polosuchý. Plody jsou uspořádané středně hustě, někdy hustě.

DOZRÁVÁNÍ: od poloviny července. Plody se po sklizni hůře přepravují.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzumaci, ale i zavařování, výrobu šťáv, džemů, mražení, sušení, výrobu kozmetiky.

STANOVIŠTĚ: nenáročná dřevina, vyžaduje sluneční stanoviště, propustnou půdu. Spon volíme 2x4 m.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorná odrůda (do -34 °C), odolná vůči endomykóze a vysychaniu, středně náchylná k poškození vrtivkou rakytníkovou.

PŮVOD: druh agastache svraskalá (Agastache rugosa) pochází z V Asie (Japonska, Číny, Koreje). Původ odrůdy Alabaster není přesně znám, ale je výsledkem selekce z bílých forem (Agastache rugosa f. albiflora).

RŮST: bujný, je to trvalka s přezimujícím kořenem, dorůstá do výšky 60-90 cm a šířky 45-60 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná, velmi navštěvovaná opylovači. Kvete velmi dlouho, v červnu až říjnu velkým množstvím krémově bílých až bílých oboupohlavných květů uspořádaných do vysokých klasnatých květenství.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale při ponechání květů po odkvětu je vysoká.

PLODY: hnědé, žebrovité tvrdky se semeny.

DOZRÁVÁNÍ: v průběhu září.

VYUŽITÍ: velmi okrasná, léčivá i jedlá bylinka, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače, včetně včel, čmeláků a motýlů. Kulinářské využití: květy a listy s vůní na pomezí anýzu, lékořice a máty se používají jako jedlá dekorace dezertů, do salátů, limonád, alkoholických míchaných nápojů. Ale také k ochucení kompotů, omáček, dresinků, bílého masa, ryb, zeleniny apod. Léčivé využití: čaj, tedy nálev z listů působí protizánětlivě, antibakteriálně a protivirově. Stimuluje imunitní systém a používá se proti nachlazení, horečce, slabému srdci. Usnadňuje trávení, působí proti křečím a uklidňuje. Obklad z listů a stonků se používá k hojení popálenin.

STANOVIŠTĚ: slunečné, s dobře odvodněnou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná do přibližně -23 °C až -24 °C. Náchylnější k poškození pozdními jarními mrazy a slimáky při rašení, jinak jen někdy trpí padlím či rzí.

PŮVOD: USA, Kansas, Chanute, vybral ji jako náhodný semenáč z volné přírody v roce 1970 Milo Gibson.

RŮST: středně bujný, dosahuje výšky okolo 4-5 m. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samoopylivá, hmyzem (zejména mouchami) opylivá, kvete brzy až středně brzy. Vhodní opylovači: Susquehanna® Peterson, Shenandoah™ Peterson, Overleese, PA-Golden, NC-1, Wilson.  

PLODNOST: raná, vysoká (průměrně 215 kg za 10 let pěstování), pravidelná a vyrovnaná. 

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 156 g, největší plody až 324 g), oválné až podlouhlé, Dužnina je máslově žlutá až sytě žlutá a má konzistenci řidšího pudinku. Chuť je sladkokyselá, s příchutí banánu a hrušky, v dochuti nahořklá. Cukernatost je v rozmezí 16–20 °Brix.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, průměrně od konce září (24.9.) do konce října s vrcholem sklizně koncem 1. dekády října, některé roky nárazovější, jiné rovnoměrné po delší dobu. 

VYUŽITÍ: Strom je velmi dekorativní, s krásnými, zvonkovitými květy rozkvétajícími ještě před olistěním a s převislými, velkými, exoticky působícími listy. Kulinářské využití: plody jsou vhodné zejména k přímému konzumu, ale také k výrobě zmrzlin, džusů, výživ či marmelád. Léčivé využití: plody jako jemné projímadlo, podobně jako švestky. Listy jsou močopudné, používají se externě na vředy a abscesy. Technické využití: lýko se používalo k výrobě silných lan a provazů. Jedovatá semena mají insekticidní vlastnosti. Ze zralé dužniny plodu lze získat žluté barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, zejména mladší rostliny lépe snášejí polostinná místa. Půdu preferuje dostatečně odvodněnou, ale vlhkou půdu, nesnáší těžkou, jílovitou, snese i kyselejší půdu, středně dobře snáší zásaditější půdu, ale ne zasolení. Vhodná zejména do teplých a středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -29 °C, květy mohou poškodit již slabší mrazy. Dobře toleruje kyselejší půdu, středně dobře zásaditější, nesnáší zasolení půdy, středně dobře snáší sucho. U nás nezvykne trpět škůdci či chorobami, ale její plody jsou atraktivní nejen pro nás.

PŮVOD: západní Středomoří od Španělska přes jižní Francii zřejmě až po Itálii, kde roste v tzv. makchii, tedy ve středomořských křovinách, často na stanovištích s vyšším obsahem dusíku a často i vápníku.

RŮST: umírněný, rozložitý. Je to nízký, bohatě rozvětvený, stálezelený, aromatický polokeř vysoký 10-50 cm a široký až 60-100 cm. Nekvetoucí větvičky jsou šedě plstnaté. Kvetoucí větvičky jsou olistěné jen v spodní části. Listy jsou střídavé, úzké, dlouhé 0,6–2 cm, šedě nebo bělavě plstnaté, s 3–4 hustými řadami zubů. Pěstujeme v sponu alespoň 60x60 cm a stříháme nejlépe v dubnu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná, jednodomá s oboupohlavnými květy. Od června do července bohatě rozkvétají sytě žlutými menšími (0,6-1 cm) květy, které připomínají knoflíky. Květy obsahují jen trubkovité květy, jazykovité květy chybí.

PLODNOST: raná, pravidelná, při ponechání květů vysoká.

PLODY: drobné (1,2-1,5 mm x 0,5-1 mm), podlouhlé až kyjovité hnědé, 3-4-hranné nažky s 1 semenem. Nejedí se.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

VYUŽITÍ: Jako celoročně listem a v létě květem okrasný polokeř se využívá v menších i větších zahradách v skalkách, středomořských zahrádkách, jako nízký živý plot např. kolem záhonů. Odpuzuje moly a můru zelí. Kulinářské využití: aromatické listy lze použít jako koření v omáčkách, vývarech apod., květy např. k ochucení nakládaného sýra. Léčivé využití: listy a kvetoucí nať působí proti křečím, střevním parazitům, dezinfikují a působí proti menstruačním bolestem, ačkoli se používají zřídka. Jemně namleté a přiložené na místa poštípaná hmyzem okamžitě ulevují od bolesti. Při aplikaci na povrchové rány urychlují léčbu tvorbou strupů. Kosmetické využití: z listů i květů se získává esenciální olej využívaný v parfumerii.

STANOVIŠTĚ: slunečné, s dobře odvodněnou, lehčí půdou, může být i vápenitá, jinak je nenáročná na kvalitu půdy. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh, pokud roste v dostatečně odvodněné půdě.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná minimálně do -20°C až -23 °C v dostatečně lehké půdě. V květu uniká pozdním jarním mrazům. Po zakořenění je velmi dobře suchuvzdorná a odolná vůči vysokým teplotám.

Foto zdroje: Etienne GONTIER, Annette Meyer, unamlie, Pixabay, Andrea Miklošová

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, původní zdroj není známý, je to mix odrůd hybridního druhu Begonia x tuberhybrida, který má synonymum Begonia x tuberhybrida var. grandiflora a vznikl kříženec botanických druhů B. boliviensis × B. pearcei × B. veitchii.

RŮST: umírněný, dorůstá do výšky i šířky 25 cm. Je to na mrazy citlivá trvalka přezimující v hlízách v bezmrazém suchém prostoru. Sázíme ji v březnu až květnu do bezmrazého prostoru a po skončení mrazů i ven v sponu 25x25 cm a zakryjeme tenkou vrstvou půdy. na podzim před prvními mrazy hlízy ze země vybereme a uskladníme v suchu, nejlépe při cca. 6 °C.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, ale vzhledem k plnokvětosti je pro hmyz těžko přístupná. Kvete během velmi dlouhého období, při předpěstování už od června do prvních mrazů převislými, voňavými, velkými, plnými květy bílé, žluté, lososové nebo červené barvy, podle toho, které odrůdy se dostaly do mixu.

PLODNOST: jako plnokvětá zpravidla netvoří plody.

PLODY: pukavé tobolky s drobnými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: na podzim, ale málokdy se plody vytvoří.

VYUŽITÍ: listem i květem velmi dekorativní teplomilná trvalka, vhodná zejména do polostínu do truhlíků či květináčů na balkony či terasy, ale i do volné půdy zejména ze severní či východní strany budov či dřevin. Kulinární využití: krásně květy jsou jedlé, příjemně křupavé, šťavnaté, nakyslé, vhodné k přímé konzumaci jen tak či jako součást salátů, jako jedlá ozdoba dezertů, dipů či nápojů, místo citronu či jako jeho doplnění k rybám.

STANOVIŠTĚ: nejlépe polostín, méně jí vyhovuje plné slunce zejména na poledne či stín, vyhýbejte se větrným místům. Půda mírně kyselá až neutrální, humózní, výživná, dobře odvodněná, ale vlhká, nesnáší přemokření. Protože se přezimuje uvnitř, je vhodná do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: není mrazuvzdorná, nejen nadzemní část, ale i hlízy poškozuje mráz už od 0 °C. Při přílišné vlhkosti ji může potrápit plíseň šedá, bakteriální hniloba stonky, padlí. Ze škůdců ní nepohrdnou slimáci a slimáci, pokud je vysazena přímo v zemi, při přílišném teple suchu zase mšice, třásněnky či roztoči. 

PŮVOD: Německo, Breisgau, Staatliches Weinbauinstitut Freiburg, vyšlechtil ho v r. 1983 Norbert Becker jako křížence odrůd Seyval x Zähringer (původně udávaný rodičovský původ Cabernet Sauvignon x Bronner), registrován byl v r. 2013 v Německu. Je to mezidruhový kříženec obsahující geny amerických druhů Vitis spp. i Vitis amurensis. Synonyma: FR 392-83.

RŮST: středně bujný až bujný s poměrně řídkým olistěním, postačuje odstraňování zálistků, případně 1-2 listů v zóně hroznů. Listy jsou zelené, středně velké, trojlaločné, se středně hlubokým vykrojením. Doporučené zatížení je 4-6 oček na m2. Výhony velmi dobře vyzrávají.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný s obojpohlavným květem.

PLODNOST: pravidelná, přiměřená, nevyžaduje probírku plodů.

PLODY: hrozny jsou středně velké, při základě rozvětvené, horní část je široká, spodní úzká, valcovitá, středně husté až řidší. Bobule jsou malé až středně velké (1-1,5 g), kulaté. Slupka je pevná, růžová či červená, na slunečné straně někdy s jemným oranžovým odstínem. Chuť je harmonická, vyvážená. Cukernatost je 21-24 °NM, obsah kyselin 6,5-9 g/l.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem září až začátkem října.

VYUŽITÍ: moštová odrůda vhodná zejména k výrobě vysoce kvalitních, voňavých, harmonických, plných vín s příjemnou, jemnou kyselinkou v kvalitě pozdního sklizně. 

STANOVIŠTĚ: sluneční, zejména svahovité, jižní pozemky. Je středně náročný na stanoviště, lze pěstovat v podobných lokalitách jako Rulandské bílé a Rulandské šedé. Je středně náročný na půdu, méně vhodné jsou suché půdy. Je vhodný do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST:  je velmi dobře mrazuvzdorný v dřevě a pupenech během zimy. Je velmi dobře odolný vůči plísni révové - peronospoře (Plasmopara viticola), velmi dobře vůči plísni šedé - botrytidě (Botrytis cinerea), dobře až velmi dobře vůči padlí révy (Erysiphe necator). Lze dobře pěstovat v podmínkách ekologického vinárstva.

PŮVOD: bývalý SSSR, Všeruský vedecko-výzkumný ústav pro vinohradníctvo a vinařství J. I. Potapenka. Vyšlechtili ho v roce 1947 J. I. Potapenko, L. I. Proskurnja a A. S. Skripnikova jako křížence odrůdy Severnyj x směs pylu odrůd Muškát vengerskij, Muškát belyj, Muškát alexandrijský). Obsahuje geny Vitis amurensis. Synonyma: Cvetočnyj (původní název), pod jménem Blütenmuskateller se pěstuje zejména v německy hovoriacich zemích.

RŮST: bujný až velmi bujný, s hustým až velmi hustým olistěním, intenzita růstu zálistků je vysoká. Je nutné v zóně hroznů odstraňovat zálistky a 1-3 listy. Listy jsou středně velké až velké, kulaté, troj- až pětilaločné, středně hluboce vykrajované. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný s oboupohlavnými květy.

PLODNOST: přiměřená, pravidelná. Doporučené zatížení je 4-6 oček na m2, při něm není třeba dělat probírku plodů.

PLODY: hrozny jsou středně velké až velké, válcovitě-kuželovité, středně husté až husté. Bobule jsou středně velké, kulaté. Slupka je pevná, žlutozelená, na osluněné straně jantárová, s jemným voskovitým ojíněním. Dužnina je šťavnatá. Chuť je s výraznou muškátovou vůní.

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, v 2. polovině září až začátkem října.

VYUŽITÍ: moštová odrůda vhodná k výrobě odrůdových vín a cuvée s intenzivní muškátovou vůní s jemnou ovocnosťou a výraznou, sviežou kyselinou.

STANOVIŠTĚ: sluneční, vzdušné, je středně náročný na polohu, méně náročný na půdu, méně vhodné jsou suché půdy, které negativně ovlivňují vůni. Ve vlhkých půdách zase mohou mít velmi husté olistění, což zvyšuje citlivost na houbové patogény.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný v dřevě a pupenech během zimy. Je dobře odolný vůči plísni révové - peronospoře (Plasmopara viticola) a vůči plísni šedé - botrytidě (Botrytis cinerea), středně až méně odolný vůči padlí révy (Erysiphe necator). Je málo citlivý na sprchávání květenství, netrpí abiotickým vadnutím hroznů. Lze pěstovat v režime ekologického zemědělství, ale s ochranou proti padlí.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Spojené království, šlechtěný buď přímo skalničkářem Georgem Fergussonem Wilsonem nebo někým z jeho následovníků, pojmenován na jeho počest. Je to kříženec někdy označovaný jako Campanula x pulloides, jindy jako Campanula x wilsonii a rodičovské druhy jsou zvonek karpatský (C. carpatica var. turbinata) a zvonek C. pulla.

 
RŮST: mírný, nízký, vytváří kompaktní polštáře s výškou do 10 cm a šířkou do 30 cm. Listy jsou okrouhlé či oválné, zubaté, světle zelené, opadavé, dekorativní od časného jara do pozdního podzimu.

 
OPELIVOST: jako kříženec je sterilní. Kvete středně až bohatě od června do srpna, výrazně fialovomodrými, zvonkovitými květy velkými do 2,5 cm.

 
PLODNOST: netvoří plody.

 
PLODY: netvoří plody.

 
ZRALOST: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: svým kobercovým růstem se výborně hodí do skalek, na okraje záhonů, do svahů či květináčů samotný či ve společnosti jiných nízkých zvonků či skalniček. Je nektarodárný a atraktivní pro různé opylovače. Kulinární využití: květy jako efektní jedlá dekorace salátů, dezertů a jiných studených jídel, ale i nápojů. Mají mírnou sladkou příchuť. Díky tvaru umí plavat na povrchu studených nápojů, naplněné např. sirupem, citronovou šťávou, skořicí, cukrem či kakaem.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, dobře propustná půda. Vhodný do teplých, středně teplých poloh i chráněných vyšších poloh.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný minimálně do -23 až -25 °C, dobře suchovzdorný po zakořenění. Obvykle netrpí chorobami či škůdci, maximálně může poškodit padlí a slimáci či hlemýždi.

PŮVOD: USA, Wisconsin, vyšlechtil ji v roce 1999 Roger Anderson volným opylením odrůdy Bartzella, která je mezidruhovým křížencem Paeonia x itoh mezi bylinnou Paeonia lactiflora a dřevitou Paeonia suffruticosa.

 
RŮST: středně rychlý, dorůstá do výšky 60-130 cm a šířky 60-100 cm. Je to dlouhověká trvalka přezimující v hlíznatém kořeni. Zdravé a po celou sezónu atraktivní listy jsou hluboce vykrajované a při rozvíjení mají červenavý nádech, během léta se změní na světle zelené a na podzim zčervenají.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně sterilní, od května do června kvete velkými (13-15 cm), poloplnými, růžověčervenými, jemně vonícími květy s tmavším středem a zářivě žlutými tyčinkami. Během kvetení mění barvu od tmavší, malinově růžové až po světle růžovou se žlutavým nádechem.

 
PLODNOST: většinou netvoří plody se semeny.

 
PLODY: většinou netvoří plody - měchýřky.

 
ZRÁNÍ: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka, která nejlépe vynikne jako solitér nebo s jinými odrůdami pivoněk v samostatném záhonu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, s výživnou a dostatečně vlhkou, ale propustnou půdou.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -28 °C. Nezvykne trpět chorobami a škůdci, zřídka ji mohou poškodit háďátko jílkové (Aphelenchoides ritzemabosi) či hrotokrídlovec zahradní (Hepialus lupulinus) nebo verticiliové vadnutí v případě nedostatečně propustné půdy.

PŮVOD: druh z východní Asie a Japonska, kde je pěstován a šlechtěn celá staletí. Tento kultivar pochází z USA, Virginie, Mobjack Nurseries, našel jej John Machen, Jr. jako tetraploidní verzi odrůdy Francee na začátku 90. let 20. století a na trh ji uvedl v roce 1994.

 
RŮST: středně rychlý až rychlý, do plné velikosti doroste za 2 až 5 let. Dorůstá do trsu o výšce 50 cm a šířce 100 cm, s tmavě zelenými, oválnými až srdčitými listy s bílým okrajem a oválnou bází, o rozměrech přibližně 18x15 cm. Oproti odrůdě ""Patriot"", které se podobá, mají listy užší a světlejší okraj a tmavší a lesklejší střed. Na líci jsou listy lesklé, na rubu matné. Po vyrašení si listy chvíli udržují tvar malé mističky.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: opylovaná hmyzem, je tetraploid, kvete levandulově fialovými, zvonkovitými, nevonnými květy v červenci až srpnu.

 
PLODNOST: zřídka vytváří plody, nepěstuje se kvůli nim.

 
PLODY: tobolky s více semeny.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná a dokonce i jedlá rostlina do polostínu a stínu stromů i budov, kombinovatelná s jinými odrůdami host. Kulinární využití: jedlé jsou mladé výhony, mladé řapíky listů a mladé listy, které se jedí vařené nebo dušené zejména v asijských zemích. Chuťově se trochu podobají chřestu. Jedlé jsou i květy za syrova s méně výraznou chutí, ale velmi dekorativní do salátů a dezertů k tmavým polevám.

 
STANOVIŠTĚ: polostín až silnější stín. Tato odrůda, podobně jako ostatní s bílými částmi listů, nesnáší přímé sluneční záření. Upřednostňuje lehčí, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou písčitohlinitou či hlinitou půdu. Je vhodná i do vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v oddenku (minimálně do -28 °C, možná až do -40 °C). Je mírně odolná vůči plzákům a šnekům.

PŮVOD: druh pochází ze střední a východní Číny, Korejského poloostrova a Japonska, kde roste v lesích a na jejich okrajích, na lesnatých svazích, na mýtinách, v roklích a horských údolích, na březích vodních toků, v horách i nad hranicí lesa, v nadmořské výšce 700–4000 m n. m. Do Evropy byl přivezen poprvé v roce 1870. Odrůda Fenna PBR pochází z Holandska, Boskoop, vyšlechtil ji Herman Geers v letech 2005 až 2009 (křížení a selekce). je právně chráněna.

RŮST: umírněný, kompaktní. Je to opadavý keř s hustou kulovitou korunou dorůstající do výšky jen 25-30 cm a šířky 30 cm. Listy mají při rašení bronzový nádech, později jsou jasně zelené, svěží barvy, podlouhlé, jemně zoubkované na okrajích.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete velmi dlouho, od konce května do začátku září. Tvoří ploché květenství – chocholíky růžové barvy. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře do skupinových výsadeb s jinými tavolníky vyšší výšky, do skalek, lemů záhonů, jako půdopokryvná dřevina na zpevňování svahů, ale i do květináčů na balkony a terasy apod. Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Nejlépe prosperuje na přímém slunci (podmiňuje intenzitu barvy květů), snáší však i polostín. Upřednostňuje vlhké, dobře propustné hlinité půdy, ale je vysoce přizpůsobivý vůči pH půdy.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě do -35 °C až -40 °C. Dřevo je houževnaté, v tuhých zimách může namrzat, ale po jarním zpětném řezu výborně regeneruje. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, roztoči nebo mšice během sucha. Je velmi odolný vůči padlí. Velmi dobře snáší a městské znečištění ovzduší.

PŮVOD: jižní Evropa, Španělsko, jihozápadní Ukrajina až Střední Asie. Ve střední Evropě roste hlavně v teplejších oblastech, na Slovensku na karbonátech v teplejších oblastech, nejvýše položené výskyty jsou zaznamenány z Muránské planiny.

 
RŮST: středně bujný, tvoří vyšší vícekmenný keř až strom dorůstající do 9–13 m výšky a 9 m šířky, často se zakřiveným kmenem. Koruna je široká, kulovitá až nepravidelná. Listy jsou široce vejčité až kulaté, krátce zašpičatělé, po okraji vroubkovaně zubaté, na vrchní straně tmavě zelené, lesklé, lysé, na spodní světle zelené.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: variabilně samosprašná i cizosprašná se stromy s oboupohlavními květy i se stromy jen s funkčně samičími vonnými květy opylovanými hmyzem, kvete v květnu.

 
PLODNOST: raná (ve 3–6 letech), vyšší v případě stromů s funkčně samičími květy.

 
PLODY: malé (6–7 mm), kulovité, tmavě červené až černé peckovice hořké chuti. Pecka je asi 4 mm velká, vejčitá se dvěma žebry, nažloutlá až světle šedá, hladká.

 
DOZRÁVÁNÍ: koncem června a v červenci.

 
VYUŽITÍ: celý strom je velmi ozdobný, tvarem koruny, listy, vonnými květy i plody, vhodný do parků a zahrad, alejí či mezí a volné krajiny. Používá se jako suchovzdorná a růst oslabující podnož pro třešně a višně. Mletá jádra pecek se v Řecku, Egyptě a v Malé Asii používají v malých množstvích jako koření „mahleb“ / „mahlepi“ s chutí a vůní kombinující hořké mandle a třešně či marcipán do pečiva či sýrů. Má tvrdé a těžké dřevo vhodné na řezbářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje vlhké, ale dobře odvodněné, hlinité, chudší půdy, ale je odolná vůči suchu, roste v lesostepních společenstvech spolu s dubem plstnatým a jasanem mannou a jinými teplo- a suchomilnými dřevinami, hlavně na výhřevných, vysýchavých, vápnitých a kamenitých stanovištích. Je vhodná i do tepelných ostrovů měst.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C, silně suchovzdorná a dobře odolná vůči znečištění ovzduší.

PŮVOD: Nizozemsko, Sassenheim, P.J.M. van Schie ji jako mutaci odrůdy Akita vyšlechtil a pojmenoval v roce 2007. V roce 2015 byla registrována.

RŮST: dosahuje výšky přibližně 90-100 cm. Patří mezi dekorativní jiřiny. Hlízy umístěte do výsadbové jámy do hloubky cca. 15 cm a přikryjte 3-5 cm zeminy. Vzdálenost výsadby hlíz od sebe je 30-60 cm. vysazujeme je ven až koncem dubna či začátkem května podle lokality, abychom předešli poškození mrazem po vyrašení. Po zmrznutí nadzemní části na podzim hlízy je třeba vyjmout a uskladnit v bezmrazém, chladném prostoru.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně sterilní. Kvete během celého léta, od července až do prvních přízemních mrazů, velkými (až 15 cm), plnými, žlutými květy se žlutými špičkami jazykovitých květů. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody a jako plnokvětá zřejmě ani netvoří plody.

PLODY: nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: pravděpodobně netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní, vyšší jiřina, která ocení oporu, vynikne samostatně, ale zejména v záhonech s dalšími jiřinami či trvalkami, zejména těmi rozkvétajícími koncem léta.  Jsou velmi vhodné jako řezané květy, po sklizni brzy ráno a rychlém ponoření do vody si dlouho udrží svěžest. Kulinární využití: jazykovité květy nevýrazné chuti ale výrazného vzhledu jsou jedlé a jsou pěknou dekorací salátů, slaných či sladkých krémů, pomazánek, dezertů, lze je přidat do těsta - kynutého či litého, na horní stranu palačinek. Při přímém kontaktu s teplem však hnědnou podobně jako po zmrznutí, takže nejlépe přidávat jejich k studeným jídlům.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Při dodržení vhodné dobu výsadby vhodné do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: hlízy jsou mrazuvzdorné jen do maximálně - 5 °C, nadzemní část je velmi citlivá na mráz. Mladé rostliny oblíbené slimáci a slimáci. 

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Nizozemsko.

RŮST: dorůstá do výšky 90-120 cm a šířky 60-90 cm, patří mezi nové dekorativní jiřiny. Hlízy umístěte do výsadbové jámy a přikryjte 3 – 5 cm zeminy. Vzdálenost výsadby hlíz od sebe je 30 – 60 cm. vysazujeme je ven až koncem dubna či začátkem května podle lokality, abychom předešli poškození mrazem po vyrašení. Po zmrznutí nadzemní části na podzim hlízy je třeba vyjmout a uskladnit v bezmrazém, chladném prostoru.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně sterilní, kvete od července do září velkými, plnými, broskvově zbarvenými květy se zajímavě zvinutými dvoubarevnými jazykovitými květy. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody a jako plnokvětá zřejmě ani netvoří plody.

PLODY: nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: pravděpodobně netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní, vyšší jiřina, která ocení oporu, vynikne samostatně, ale zejména v záhonech s dalšími jiřinami či trvalkami, zejména těmi rozkvétajícími koncem léta.  Jsou velmi vhodné jako řezané květy, po sklizni brzy ráno a rychlém ponoření do vody si dlouho udrží svěžest. Kulinární využití: jazykovité květy nevýrazné chuti ale výrazného vzhledu jsou jedlé a jsou pěknou dekorací salátů, slaných či sladkých krémů, pomazánek, dezertů, lze je přidat do těsta - kynutého či litého, na horní stranu palačinek. Při přímém kontaktu s teplem však hnědnou podobně jako po zmrznutí, takže nejlépe přidávat jejich k studeným jídlům

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Při dodržení vhodné dobu výsadby vhodné do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: hlízy jsou mrazuvzdorné jen do maximálně - 5 °C, nadzemní část je velmi citlivá na mráz. Mladé rostliny oblíbené slimáci a slimáci. 

PŮVOD: Tibet a západočínské provincie Kan-jsou, Šan-si, S'-čchuan a Jün-nan, kde roste v horských roklích a na křovinatých svazích, v nadmořské výšce od 800 až do 4500 m n.m. Od pol. 19. století se pěstuje v mírném pásmu mnoha oblastí světa. 

RŮST: středně bujný. Je to opadavý keř s rozložitým růstem, až 3-3,5 m vysoký, obvykle však o dost nižší, široký až 4,5 m. Má převislé větve, jsou hranaté a zelené. Listy rostou vstřícně, mají stopku a jsou buď složené trojčetné nebo jednoduché, jednotlivé lístky jsou kopinaté až vejčité, dlouhé až 3 cm. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: téměř sterilní nebo velmi špatně opylovaný, cizosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete velmi bohatě u nás obvykle od února do dubna, v teplejších zimách i od prosince, s přestávkou během ochlazení. Květy rostou jednotlivě, v průměru dosahují 2,5 cm, mají trubkovitou korunu s odstávajícím lemem, jsou výrazně žluté a jen velmi jemně vonné.

PLODNOST: velmi nízká, může se zvýšit v přítomnosti geneticky odlišných jedinců.

PLODY: dvoulaločné černé bobule.

DOZRÁVÁNÍ: zřejmě od srpna do října.

VYUŽITÍ: je to zejména během zimních měsíců květem velmi dekorativní keř, dokáže prosvětlit ponuré zimní dny, kdy bohatě kvete. Je vhodný zejména do chráněných zahrad, parků, jako živý plot či solitéra, i k vyvázání ke konstrukcím. Dobře se uplatní jako převislá rostlina na terasách. Dobře stabilizuje půdu na strmých svazích a březích a je výbornou půdopokryvnou rostlinou. Může se použít i na řez do vázy.

STANOVIŠTĚ: sluneční, případně polostín, ale v něm méně kvete. Vhodné je stanoviště chráněné před větrem a silnými mrazy, např. z jižní strany stěn apod. Nejlépe se mu daří v dobře odvodněné půdě, ale snese i těžké, jílovité, chudé, velmi kyselé či zásadité půdy. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých poloh. Včelám poskytuje raný zdroj pylu, takže je vhodný i do včelnic.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný v dřevě do asi -17 °C až -23 °C, květy může poškodit silnější mráz, ale po pominutí mrazů či při mírném mrazu se nové pupeny rozvíjajú dále. Je odolný vůči znečištění ovzduší. Obvykle netrpí trpět chorobami ani škůdci, pokud , tak někdy ho napadnou mšice, puklice či roztoči zejména v podmínkách skleníka.

PŮVOD: druh má původ v Evropě po Malou Asii, Sýrii a Kavkaz. Odrůda Dovastoniana pochází z Anglie, hrabství Shropshire, obce West Felton nedaleko Shewsbury, kde ji jako semenáč koupený za 6 pencí od obuvníka vysadil v r. 1776 na svém pozemku John Dovaston, který jím chtěl zpevnit okraje nově vykopané studně. Pojmenoval ji v r. 1841 botanik George William Leighton.

RŮST: pomalý až středně rychlý. Vytváří dlouhověké, stálezelené malé stromy nebo keře vysoké 3–5 m a široké až 17 m, s obvodem kmene ve výšce 1,5 m do 1,5 m, často vícekmenné, se srůstajícími kmínky. Koruna je široce kuželovitá až kulovitá, s horizontálně rostoucími kosterními větvemi a převislými větvičkami. Hladká hnědočervená kůra se odlupuje v tenkých plátech. Velmi tvrdé, těžké a pružné dřevo má červenohnědé jádro, světlejší běl, chybějí mu pryskyřičné kanálky. Velmi dobře snáší řez, dobře se tvaruje a tvar si dlouho drží. Může se dožít 2000, údajně až 3000 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně cizosprašný, je to převážně samčí kultivar, ale na jednotlivých větvích se mohou objevit i samičí květy produkující plody. Kvete v březnu až dubnu a je větrosnubný.

PLODNOST: pokud se na něm vyskytnou větve se samičími květy, plodnost je středně raná (asi po 10 letech), v případě dostatečné blízkosti opylovače vysoká, rodí na spodní straně jednoletých výhonů.

PLODY: samičí šištice jsou jednotlivá vrcholová vajíčka podepřená jedním nebo více páry listenů. Prstencový val pod vajíčkem se v době dozrávání mění na červený dužnatý míšek, který je jedinou jedlou částí z celého silně jedovatého stromu. Chuť má sladkou, konzistenci slizovitou.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: Může být krásným solitérem do parků i zahrad. Celý strom kromě sladkého červeného míšku je prudce jedovatý, včetně semena uprostřed tohoto míšku. Kdysi se ze dřeva tisů vyráběly luku, dnes je tis chráněnou dřevinou.

STANOVIŠTĚ: toleruje nejvíce ze všech evropských dřevin zastínění. Optimálně roste na úživných, hlinitopísčitých až hlinitých půdách, dostatečně vlhkých a provzdušněných, preferuje půdu bohatou na vápník, ale roste i na půdách kyselejších. Vyžaduje dostatečnou vlhkost vzduchu.

ODOLNOST: toleruje znečištěné ovzduší, stín. Je mrazuvzdorný do -23 °C až -29 °C.

PŮVOD: západní Asie od Íránu po Sibiř.

RŮST: rychlý, vzpřímený, je to dvouletka nebo krátkověká trvalka dorůstající do výšky 1,5–2,5 m. Listy má velké, tvarem připomínající listy fíku, hluboce vykrajované a drsné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete postupně od června do srpna. Až 6–8 cm velké, jednoduché květy jednotlivých rostlin jsou různých barev: žluté, růžové, červené, bordó až černé i bílé.

PLODNOST: začíná ve 2. roce od výsevu, pravidelná, vysoká.

PLODY: rozpadavé tvrdkové plody (schizokarpy), které se po dozrání rozpadají na jednotlivé jednosemenné díly – tvrdky.

DOZRÁVÁNÍ: asi 3 měsíce po odkvětu, tedy v září až říjnu, případně v listopadu.

VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka vhodná na okraje trvalkových záhonů, k plotům či jako dominantní solitéra – do menších i větších venkovských i městských zahrad, parků či jiné městské výsadby. Je velmi lákavá pro různé opylovače, včetně včel a čmeláků. Kulinární využití: okvětní lístky a květní pupeny se dají jíst čerstvé v salátech či jako jedlá ozdoba dortů a zákusků, při mírném povaření zahušťují polévky, tmavší odrůdy je i barví. Mladé, ještě nezralé, zelené plody chutnají jako oříšky. Léčivé využití: Čaj z květů je chutný, z tmavších odrůd i pěkně zbarvený a má podobné účinky jako další květy z podčeledi slézové. Tedy vytváří sliz, který chrání sliznice dýchacích a trávicích cest. Také je močopudný, zlepšuje krevní oběh a pomáhá proti zácpě. Podobně působí i mladé listy, kořeny či nezralé plody.

STANOVIŠTĚ: slunečné, případně polostín. Preferuje dobře odvodněnou, dostatečně vlhkou, výživnou půdu, ale snese i sušší, kamenitou, chudší půdu, nesnáší dobře jen přílišné zamokření. Vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh, pokud má vhodnou půdu.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná do -23,3 °C až -28,9 °C, je méně náchylná k poškození rzivostí slézovou (Puccinia malvacearum) než topolovka růžová. Listy mohou poškozovat slimáci, dřepčíci či nosatci."

Velkokvětá keřová růže ze skupiny čajohybridů. Kvete zářivou červeno-oranžovou barvou. Dorůstá do výšky 100–120 cm. Kvete od června do září. Květy vhodné k řezu. Odolná odrůda růže.