12% DPH

PŮVOD: J a SV okraj Malé Asie (Arménie, Turecko), Z část Malého a Velkého Kavkazu (Rusko, Gruzie). Vertikálně od 400 do 2200 m n. m. Na Kavkaze roste buď v čistých porostech nebo je součástí rozlehlých lesů tvořených i smrkem východním a bukem východním. První introdukce do Evropy v r. 1840. Je pojmenována podle ruského botanika finského původu Alexandra D. Nordmanna. Přezdívá se jí také jedle kavkazská.

 
RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky 30–50 m a šířky 5 m s průměrem kmene 1,5–2(–3) m. Koruna má dekorativní jehlancovitý tvar s velmi pravidelným větvením, u solitérních stromů dosahuje až k zemi. Borka je šedá až šedohnědá, u starších jedinců podélně rozbrázděná. Jehlice jsou na spodní straně větviček uspořádány hřebenovitě, na horní straně směřují mírně dopředu, jehličí hustě pokrývá větvičku. Je dlouhé 20–35 mm, široké 2–2,5 mm, na konci zaoblené nebo vykrojené, nahoře tmavě zelené, lesklé, na spodní straně se 2 bílými pruhy.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylovaná větrem a silně cizosprašná, kvete v květnu. Samčí šištice jsou červenkasté, samičí šištice jsou zelenožluté až narůžovělé. Snadno se kříží s jinými jedlemi.

 
PLODNOST: středně raná, po asi 20 letech od výsevu.

 
PLODY: zralé šišky jsou válcovité, dlouhé až 15 cm, vzpřímené, tmavohnědé, rozpadavé, nápadně roní pryskyřici.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a rozpadají se v listopadu.

 
VYUŽITÍ: používá se zejména jako vánoční stromek, vynikne jako solitéra v parcích a větších zahradách. Dřevo je spíše měkké a používá se hlavně na výrobu papíru. Mladé měkké světle zelené jehličí se dá jíst podobně jako jehličí jedle bělokoré samotné nebo v salátech, případně použít do čaje, u citlivějších lidí však může způsobit trávicí potíže.

 
STANOVIŠTĚ: toleruje hluboké zastínění, ale dobře roste i na slunečných plochách. V podrostu vydrží ve stínu mimořádně dlouho. Vyžaduje dostatečnou vláhu, zejména dostatečnou relativní vlhkost vzduchu. Ve své domovině roste hlavně v oblastech s oceánickým podnebím se srážkami od 800 do 2400 mm ročně. Snáší i horské chladné podnebí. Je citlivější na vysoké letní teploty. Nejlépe se jí daří v hlubších bohatších půdách s kyselou i zásaditou reakcí, snese lehké písčité i těžké jílovité půdy. ODOLNOST: mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C. Lépe snáší zásaditou půdu než jiné druhy jejího rodu.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Spojené království, šlechtěný buď přímo skalničkářem Georgem Fergussonem Wilsonem nebo někým z jeho následovníků, pojmenován na jeho počest. Je to kříženec někdy označovaný jako Campanula x pulloides, jindy jako Campanula x wilsonii a rodičovské druhy jsou zvonek karpatský (C. carpatica var. turbinata) a zvonek C. pulla.

 
RŮST: mírný, nízký, vytváří kompaktní polštáře s výškou do 10 cm a šířkou do 30 cm. Listy jsou okrouhlé či oválné, zubaté, světle zelené, opadavé, dekorativní od časného jara do pozdního podzimu.

 
OPELIVOST: jako kříženec je sterilní. Kvete středně až bohatě od června do srpna, výrazně fialovomodrými, zvonkovitými květy velkými do 2,5 cm.

 
PLODNOST: netvoří plody.

 
PLODY: netvoří plody.

 
ZRALOST: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: svým kobercovým růstem se výborně hodí do skalek, na okraje záhonů, do svahů či květináčů samotný či ve společnosti jiných nízkých zvonků či skalniček. Je nektarodárný a atraktivní pro různé opylovače. Kulinární využití: květy jako efektní jedlá dekorace salátů, dezertů a jiných studených jídel, ale i nápojů. Mají mírnou sladkou příchuť. Díky tvaru umí plavat na povrchu studených nápojů, naplněné např. sirupem, citronovou šťávou, skořicí, cukrem či kakaem.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, dobře propustná půda. Vhodný do teplých, středně teplých poloh i chráněných vyšších poloh.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný minimálně do -23 až -25 °C, dobře suchovzdorný po zakořenění. Obvykle netrpí chorobami či škůdci, maximálně může poškodit padlí a slimáci či hlemýždi.

PŮVOD: druh z východní Asie a Japonska, kde je pěstován a šlechtěn celá staletí. Tento kultivar pochází z USA, Virginie, Mobjack Nurseries, našel jej John Machen, Jr. jako tetraploidní verzi odrůdy Francee na začátku 90. let 20. století a na trh ji uvedl v roce 1994.

 
RŮST: středně rychlý až rychlý, do plné velikosti doroste za 2 až 5 let. Dorůstá do trsu o výšce 50 cm a šířce 100 cm, s tmavě zelenými, oválnými až srdčitými listy s bílým okrajem a oválnou bází, o rozměrech přibližně 18x15 cm. Oproti odrůdě ""Patriot"", které se podobá, mají listy užší a světlejší okraj a tmavší a lesklejší střed. Na líci jsou listy lesklé, na rubu matné. Po vyrašení si listy chvíli udržují tvar malé mističky.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: opylovaná hmyzem, je tetraploid, kvete levandulově fialovými, zvonkovitými, nevonnými květy v červenci až srpnu.

 
PLODNOST: zřídka vytváří plody, nepěstuje se kvůli nim.

 
PLODY: tobolky s více semeny.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná a dokonce i jedlá rostlina do polostínu a stínu stromů i budov, kombinovatelná s jinými odrůdami host. Kulinární využití: jedlé jsou mladé výhony, mladé řapíky listů a mladé listy, které se jedí vařené nebo dušené zejména v asijských zemích. Chuťově se trochu podobají chřestu. Jedlé jsou i květy za syrova s méně výraznou chutí, ale velmi dekorativní do salátů a dezertů k tmavým polevám.

 
STANOVIŠTĚ: polostín až silnější stín. Tato odrůda, podobně jako ostatní s bílými částmi listů, nesnáší přímé sluneční záření. Upřednostňuje lehčí, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou písčitohlinitou či hlinitou půdu. Je vhodná i do vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v oddenku (minimálně do -28 °C, možná až do -40 °C). Je mírně odolná vůči plzákům a šnekům.

PŮVOD: Evropa od Španělska, Irska a Francie až po řeku Ob, Altaj a Ťan-Šan, Malá a Střední Asie, Atlas v severní Africe. Naše domácí dřevina rostoucí v pahorkatinách relativně hojně na okraji lesů, v křovinách, světlých lesích a na pastvinách.

RŮST: středně rychlý, je to keř nebo nízký strom vysoký do 7 m a široký asi 3 m, s nepravidelnou korunou. Větve vyrůstají v pravém úhlu, jsou protistojné, lesklé a holé. Kůra mladých větviček je hladká, světle hnědá, později černohnědá. Listy jsou protistojné, kulaté až elipsovité, na okraji drobně pilovité.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, tedy na jedné rostlině se tvoří buď samčí nebo samičí květy, takže k dosažení plodů jsou potřebné samčí i samičí rostliny. Květy tvoří v paždích listů 2–8-květé nepravé okolíky, příjemně vonící, kvetou v květnu až červnu, někdy se kvetení protáhne až do srpna.

PLODÍ: brzy, hojně, pravidelně. 2,1 m vysoký keř umí vytvořit až 1455 plodů.

PLODY: malé kulaté peckovice s průměrem 6-10 mm, které při zrání mění barvu ze zelené na černou. Každá peckovice obsahuje zelenou nebo černofialovou lepivou dužinu a 3-4 pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: zejména do přírodních, ale i přísněji stříhaných živých plotů přírodních větších i menších zahrad, do mezí a větrolamů ve volné krajině, případně do parků. Je považován za dobrou nektarodárnou i pylodárnou dřevinu. Květy, plody i kůra se použijí v lidovém léčitelství jako projímadlo. Z nezralých plodů se může získat zelené barvivo, které se po smíchání s arabskou gumou dá využít jako vodová barva. Z kůry se zase může získat žluté barvivo. Dřevo je pěkně mramorované a dá se využít v soustružnictví.

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín. Je nenáročný na půdu, upřednostňuje lehčí, kyprou humózní, mírně kyselou půdu, dobře však snáší i vápenitou.

ODOLNOST: silně mrazuodolný ve dřevě do -45 °C. Je silně odolný vůči větru a znečištění ovzduší.

PŮVOD: Francie.

 
RŮST: strom roste slaběji, vytváří jehlanovitou, širokou korunu s řidšími hlavními větvemi, které směřují šikmo vzhůru; postranní větve jsou v pozdějších letech mírně převislé, plodonosné dřevo je krátké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, dobře opyluje jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Charneuská, Williamsova, Lectierova, Madame Verté, Dekanka zimní.

 
PLODNOST: nastupuje brzy a je velmi dobrá, stálá a pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (v závislosti na kvalitě půdy), tvar protáhlý, kuželovitý, nerovnoměrný až mírně hrbolatý. Slupka je hladká, zelená, po dozrání jásavě žlutá, zřídka se objeví i načervenalé líčko, drobné lenticely jsou přítomné v blízkosti stopky. Dužnina je bílá, rozplývavá, šťavnatá, chuť sladká až mírně kyselá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem srpna (sbíráme ještě tvrdé plody), konzumní zralost 8–10 dní po sklizni, skladovatelnost cca 2 týdny.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum a na výrobu kompotů. Plody snášejí přepravu dobře jen těsně po sklizni, v tvrdém stavu.

 
STANOVIŠTĚ: náročnější na stanoviště, vyžaduje nižší a střední polohy – do 400 m n. m. a živné půdy, chráněné před větry a mrazy. Vhodná především do zahrad.

 
ODOLNOST: dobrá odolnost vůči chorobám a škůdcům, netrpí strupovitostí. Mladé stromy jsou méně odolné vůči mrazům.

PŮVOD: druh je dosti proměnlivý a pochází ze severní Evropy, Asie a Severní Ameriky, ve střední a západní Evropě se vyskytuje ostrůvkovitě jako glaciální relikt. Odrůda Goldfinger pochází z Holandska, Gorsselu, kde ji vyšlechtil H. Knol a na trh uvedl v roce 1970.

RŮST: středně bujný, s hustým, kulovitým habitem, v porovnání s jinými odrůdami mochny křovité je bujnější. Je to opadavý keř dosahující výšky 0,9–1,2 m a šířky 1,2–1,5 m. Listy jsou složené, obvykle tvořené pěti úzkými, kopinatými, šedozelenými až modrozelenými lístky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašný, s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. V rámci mochniček začíná rozkvétat středně brzy, od června do října či prvních silnějších mrazů velkými (4–5 cm), zlatožlutými květy s 5 okvětními lístky a množstvím ozdobných tyčinek.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: drobné, chlupaté, nejedlé nažky.

DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

VYUŽITÍ: rostlina je dekorativní olistěním i dlouhým kvetením a používá se zejména jako keřovitý okraj záhonů, na nízké živé ploty, jako pastva pro různé opylovače, v zahradách, parcích a jiné městské zeleni, i jako protierozní dřevina na svazích. Kulinární využití: sušené listy se používají jako náhrada čínského čaje.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, preferuje dobře odvodněnou hlinitou půdu, preferuje zásaditou půdu, ale snese i mírně kyselou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě až do -42,8 °C až -45,6 °C, květy po slabších mrazech na podzim pokračují v kvetení. Po zakořenění je dobře odolný vůči suchu. Nezvykne trpět chorobami, někdy se může vyskytnout padlí, listové skvrnitosti či v nedostatečně odvodněné půdě zahnívání kořenů.

PŮVOD: druh má původ ve východní Asii, vyskytuje se ve východní Číně (od SV Jün-nanu na jihu až po Chej-lung-ťiang na severu), v Koreji a Japonsku a na ruském Dálném východě, kde roste na křovinatých stráních a v v lesních lemech, na slunných lukách a pastvinách až do výšky kolem 2000 m n.m. Odrůda Astra Blue je součástí řady Astra a byla vyšlechtěna v Nizozemsku ve školce Sakata Ornamentals ve 2. polovině 90. let 20. století.

RŮST: velmi umírněný, je to v kořeni přezimující trvalka dorůstající jen do výšky asi 55 cm a šířky asi 60 cm. Na podzim se vybarvuje do kombinace purpurové se žlutou.

OPYLOVACÍ POMĚRY: minimálně částečně samosprašný, hmyzem opylovatelný, jednodomý s oboupohlavnými květy. Kvete až 9 cm velkými, levandulově modrými květy od začátku července až po začátek září. Před rozvinutím vypadají pupeny jako velké balóny, od toho je odvozen rodový název.

PLODNOST: raná, pravidelná a vysoká. Nepěstuje se pro plody, ačkoli se může množit semeny při zachování vlastností mateřské rostliny.

PLODY: kulovité až oválné 5pouzdré tobolky dlouhé až 25 mm obsahující 5 semen.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu podle lokality.

VYUŽITÍ: jako velmi dekorativní trvalka vhodná do trvalkových záhonů ve společnosti jiných balónovníků či zvonků, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače. Vhodná i jako jedlý a okouzlující okraj zeleninových záhonů, do polostínu k růžím, stromům apod. Kulinářské využití: květy jako efektní jedlá dekorace salátů, dezertů a jiných studených jídel, ale i nápojů. Mají mírně sladkastou příchuť. Díky velikosti a pevnosti jsou velmi vhodné k naplnění sladkými a slanými krémy, pěnami, kuličkami z měkkého sýra, marcipánu či nasekanými čerstvými bylinkami či k naplnění cukrem, medem, sirupem, skořicí apod. a plavání v podobě malých lodiček na povrchu nápojů. Použít se dají i balónovité pupeny. V korejské, japonské a východočínské kuchyni se využívají i mladé rostlinky a kořeny do salátů, nakládané zeleniny. Léčivé využití:  rostlina se dlouho používá v čínské tradiční medicíně, její pozitivní účinky byly ověřeny i západní medicínou. Kořeny z 2-3letých rostlin se sbírají na jaře nebo na podzim, oloupou se použijí čerstvé. Obsahují saponiny, flavonoidy, polyfenoly a další látky. Používají se proti vnitřním parazitům, astmatu, zvýšenému cholesterolu, kašli, zánětům, ke snížení krevního tlaku a cukru v krvi, blokují uvolnění histaminu. Používá se proti vlhkému kašli, nachlazení, bronchitidě, infekcím krku, plicním abscesům. V Koreji jej používají i proti vysokému krevnímu tlaku a cukrovce.

STANOVIŠTĚ: slunečné či slabý polostín, s lehkou, písčitou či písčitohlinitou, dobře odvodněnou půdou, aby dobře přezimovala.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná v kořeni do asi -34 °C za předpokladu dobře odvodněné půdy, v květu uniká pozdním jarním mrazům. Je málo náchylná k chorobám, potrápit ji mohou slimáci a plzáci, zejména na jaře.

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, původní zdroj není známý, je to mix odrůd hybridního druhu Begonia x tuberhybrida, který má synonymum Begonia x tuberhybrida var. grandiflora a vznikl kříženec botanických druhů B. boliviensis × B. pearcei × B. veitchii.

RŮST: umírněný, dorůstá do výšky i šířky 25 cm. Je to na mrazy citlivá trvalka přezimující v hlízách v bezmrazém suchém prostoru. Sázíme ji v březnu až květnu do bezmrazého prostoru a po skončení mrazů i ven v sponu 25x25 cm a zakryjeme tenkou vrstvou půdy. na podzim před prvními mrazy hlízy ze země vybereme a uskladníme v suchu, nejlépe při cca. 6 °C.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, ale vzhledem k plnokvětosti je pro hmyz těžko přístupná. Kvete během velmi dlouhého období, při předpěstování už od června do prvních mrazů velkými, plnými květy v pastelových odstínech světle, oranžové nebo lososové barvy, podle toho, které odrůdy se dostaly do mixu.

PLODNOST: jako plnokvětá zpravidla netvoří plody.

PLODY: pukavé tobolky s drobnými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: na podzim, ale málokdy se plody vytvoří.

VYUŽITÍ: listem i květem velmi dekorativní teplomilná trvalka, vhodná zejména do polostínu do truhlíků či květináčů na balkony či terasy, ale i do volné půdy zejména ze severní či východní strany budov či dřevin. Kulinární využití: krásně květy jsou jedlé, příjemně křupavé, šťavnaté, nakyslé, vhodné k přímé konzumaci jen tak či jako součást salátů, jako jedlá ozdoba dezertů, dipů či nápojů, místo citronu či jako jeho doplnění k rybám.

STANOVIŠTĚ: nejlépe polostín, méně jí vyhovuje plné slunce zejména na poledne či stín, vyhýbejte se větrným místům. Půda mírně kyselá až neutrální, humózní, výživná, dobře odvodněná, ale vlhká, nesnáší přemokření. Protože se přezimuje uvnitř, je vhodná do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: není mrazuvzdorná, nejen nadzemní část, ale i hlízy poškozuje mráz už od 0 °C. Při přílišné vlhkosti ji může potrápit plíseň šedá, bakteriální hniloba stonky, padlí. Ze škůdců ní nepohrdnou slimáci a slimáci, pokud je vysazena přímo v zemi, při přílišném teple suchu zase mšice, třásněnky či roztoči. 

PŮVOD: téměř celá Evropa, na severu asi po 61° s. š., na výslunných křovinatých stráních, lesostepích, v lužních lesích, od nížin do asi 900 m n. m.

RŮST: variabilní, ale většinou bujný. Je to dlouhověký, listnatý, opadavý strom dorůstající výšky a šířky 10–12 m. Korunu mívá kulovitou až široce rozloženou. Kůra je zelenohnědá, borka hnědošedá, rozpukaná v podélných destičkách. Na starších větvích se vytváří množství brachyblastů i trnů stonkového původu. Listy jsou dlouhé 3–6 cm a široké 2–4 cm, široce vejčité, po okraji jemně vroubkovaně pilovité.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy kvetoucími v dubnu a květnu.

PLODNOST: variabilní, ale většinou pozdější, vysoká, v různé míře pravidelná.

PLODY: variabilní, ale většinou malé (2–4 cm), kulaté, žluté, různě, ale většinou trpce kyselé chuti. Chuť je příjemnější po přemrznutí.

DOZRÁVÁNÍ: variabilní, ale většinou

VYUŽITÍ: je to krásný, mohutný, krajinotvorný strom vhodný zejména do volné krajiny jako solitéra či skupina, do mezí, větrolamů, alejí, stromových řad, ale také do včelnic a do parků pro zpestření. Kulinární využití: plody, zejména po přemrznutí, lze použít na výrobu moštů, želé, octů. Obsahují hodně pektinu, takže se dají použít na zahuštění džemů a marmelád. Z listů je příjemný čaj. Léčivé využití: plody mají laxativní účinky, tedy působí proti zácpě. Rozmačkaná dužnina se dá použít jako obklad na drobné rány. Kůra působí proti parazitům v trávicím traktu a proti horečce. Listy obsahují až 2,4 % antibakteriální látky florin, která potlačuje růst mnoha grampozitivních i gramnegativních bakterií. Semena se používají k dopěstování bujně rostoucích, dlouhověkých podnoží pro kulturní odrůdy jabloní. 

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dobře odvodněnou, propustnou půdu, ale je přizpůsobivá širokému spektru půd. Vhodná do teplých, středně teplých i chladných lokalit.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, variabilně v květu. Dobře odolná vůči větru.

PŮVOD: Spojené království, Gravetye Manor, vyšlechtil ho Ernest Markham v 30. letech 20. století (cca. 1935) jako semenáč neznámého původu a uveden byl na trh posmrtně. V roce 1993 získal ocenění RHS Award of Garden Merit (AGM), což potvrzuje jeho spolehlivost a vysokou estetickou hodnotu. Synonyma: C. macropetala var. markhamii.

RŮST: středně bujný. Je to bohatě kvetoucí kultivar, dosahující výšky 2-2,5 m, avšak v ideálních podmínkách a bez pravidelného řezu může tuto velikost snadno zdvojnásobit. Složené listy tvoří 9 hluboce dělených lístků. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete na loňských výhonech. Doba kvetení trvá od konce března do května, proto je možné provést řez hned po odkvětu, aby se rostlina udržala v požadovaných mezích. Ačkoli na jaře vytváří záplavu květů, po hlavní vlně kvetení jen velmi neochotně remontuje - pokud ano, tak je to obvykle v září. Květy jsou převislé a polopřevislé, zvonovitého tvaru. Tvoří je 4 růžové bazální okvětní lístky dlouhé asi 5 cm. Uprostřed nich je sukně podobných, ale užších ptyčinek (staminodium). Tyčinky jsou krémové barvy.

PLODNOST: Nepěstuje se pro plody.

PLODY: suché, jednosemenné nažky vejčitého až zploštělého tvaru s dlouhým, hedvábným a vytrvalým přívěskem. Souplodí jsou dekorativní, po opadu okvětních lístků připomínají nadýchané stříbřitě šedé chumáče. 

DOZRÁVÁNÍ: na podzim, v září až říjnu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná k plotům, stěnám s oporou, altánem, na pergoly, balkónové konstrukce, i do větších nádob. Dekoratívnu hodnotu doplňují i plstnaté nažky po odkvětu. 

STANOVIŠTĚ: vyžaduje slunce až polostín - velmi vhodný na pěstování při severní expozici, protože dokáže prospívat i v určité stínu; v teplejších oblastech může být právě toto nejvhodnější stanoviště pro jeho výsadbě. Na plném slunci nejlépe kvete. Upřednostňuje úrodnou, humózní, vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorný v dřevě. Náchylný na mšice, slimáci a slimáci (na mladých výhonech) a v horkých suchých podmínkách na svilušky. V prostředí se stagnujícím vzduchem se může vyskytnout padlí.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plaménky necháváme výhradně pro potechu oka a opylovače - všechny části rostlin rodu Clematis obsahují glykozid ranunkulín, který se při poškození pletív (žvýkáním, drcením) enzymaticky mění na toxický protoanemonín. Tato látka způsobuje: Při kontaktu s pokožkou: Dermatitidu, puchýře a pálení. Při požití: Intenzivní pálení v ústech, nadměrné slinění, zvracení a v závažných případech krvavé průjmu nebo křeče.

PŮVOD: Spojené království, královská botanická zahrada v Kew, asistent kurátora Brian Halliwell ji v 80. letech 20. století vyselektoval jako perspektivního křížence levandule úzkolisté (L. angustifolia) a tzv. španělské levandule (L. lanata), tedy Lavandula x chaytoriae a pojmenoval po dalším zaměstnanci zahrady, Richardu Grayovi.

 
RŮST: pomalý. Je to středně vysoký polokeř dorůstající do 50 cm se dřevnatějícími stonky. Listy jsou bez řapíku, na levanduli relativně široké, stříbřité, chlupaté, dlouhé až 5,5 cm. Stříhá se buď během prvního kvetení, nebo potom až na jaře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní, ale kvete drobnými, voňavými modrofialovými květy uspořádanými do středně dlouhých lichoklasů (6–10 cm) dlouho od července do srpna, déle než levandule úzkolistá.

 
PLODNOST: pravděpodobně sterilní, množí se vegetativně řízky.

VYUŽITÍ: je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní také pro motýly. Dá se použít k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Má nižší obsah esenciálních olejů (EO) než mnohé odrůdy levandule, její vůně je jemná, bylinná, svěží, jemně pryskyřičná a dřevitá, s nižším obsahem kafru. Můžete ji využít v domácí kosmetice či aromaterapii, ale také kulinařně. Kulinařní využití: listy a květy čerstvé i sušené, syrové i tepelně upravené k dochucení salátů, polévek, dušených jídel či koláčů, sušenek, zmrzliny či krémů. Přidávají se do džemů, olejů či octů. Připravuje se z nich čaj. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď přímo květy v čaji či koupeli. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudná a močopudná, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně EO.

 
ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorná do -20 °C, krátkodobě i -23 °C, mrazuvzdornější než většina odrůd l. prostřední, mírně méně mrazuvzdorná než některé odrůdy l. úzkolisté (např. Munstead). Po zakořenění silně suchovzdorná, odolná vůči větru. Jako prevenci vůči houbovým chorobám pěstujeme v dobře odvodněné půdě a na vzdušném stanovišti.

PŮVOD: Dánsko, vypěstoval ji jako náhodný semenáč Hardesvogt Tillisch v Bjerre nedaleko Horsensu okolo roku 1866. Rozšířil ji zahradnický závod E. Mathiesena v Olstyke.

RŮST: středně bujný, vytváří středně velké, kulovité koruny. Dobře snáší přísnější řez a vytváří kratší plodonosný obrost.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy až středně brzy, středně dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače např.: Coxova reneta, Croncelské, James Grieve, Laxton's Superb, McIntosh, Priesvitné letné, Richardovo, Ušľachtilé žlté.

PLODNOST: raná až středně raná, vysoká, střídavá.

PLODY: jsou velké (průměrně 190 g, ale i až 700 g), ploše kulovité, žebernaté obvykle s 5 žebry, nesouměrné, tvarově méně pravidelné. Slupka je lesklá až mastná, jemná, zelenožlutá až slámově žlutá, někdy s malým zlatožlutým až načervenalým líčkem a s drobnými hnědými lenticelami. Dužnina je jemná, hustá, křehká, šťavnatá. Chuť je výborná, sladkokyselá, mírně kořenitá, aromatická, velmi podobná chuti Kalvilu bílého zimního.

DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem srpna až v září, konzumně dozrává v září a vydrží do listopadu. Na větrných lokalitách může předčasně opadávat. Při skladování nezvadá, ale z příliš přehnojených lokalit mohou zejména větší plody hnít.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale i ke kuchyňskému zpracování na pečení či výrobu přesnídávek.

STANOVIŠTĚ: slunné, půdy i méně kvalitní, ale s dostatkem vláhy a vápníku. Snese i vyšší polohy, ale před větrem chráněné, i lokality, které jsou pro Kalvil bílý zimní příliš chladné. Vhodná především do zahrad.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu. V nevhodných polohách je náchylnější k padlí a strupovitosti, v těžké půdě k rakovině.

PŮVOD: Čína a sever Korejského poloostrova, kde roste ve světlých opadavých lesích, na travnatých stráních a svazích, v nadmořské výšce od 800 až do 2800 m n. m.

 
RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky 60 cm a šířky 50 cm. Je to trvalka přezimující v kořeni. Listy jsou 2–3krát trojčetné, řapíkaté a lysé, velmi dekorativně laločnaté.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, s nápadnými oboupohlavnými chasmogamickými (opylovanými hmyzem) květy i později rozkvétajícími nenápadnými kleistogamickými květy, které se opylí samy, bez pomoci hmyzu. Kvete od dubna do června nápadnými, sytě růžovými květy ve tvaru srdce uspořádanými do jednostranných hroznů.

 
PLODNOST: pravidelná, vysoká.

 
PLODY: tobolky s elaiozomem („masíčkem“) pro mravence, kteří je rozšiřují.

 
DOZRÁVÁNÍ: v červenci, případně srpnu.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka zejména do polostínu pod stromy, které na jaře ozvláštní svými nápadnými květy a listy.

 
STANOVIŠTĚ: polostín, případně slunné, kde ale vyžaduje dostatečně vlhkou půdu. Preferuje humózní, lehčí půdu, spíše neutrální až mírně kyselou. Je vhodná do teplých, středně teplých i vyšších poloh.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v kořeni až do -40 °C. Obvykle netrpí chorobami či škůdci. Někdy ji mohou poškodit mšice, slimáci, šneci či padlí, rez nebo antraknóza.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Nizozemsko.

RŮST: dorůstá průměrně do výšky 55 cm a šířky 40-50 cm. Hlízy umístěte do výsadbové jámy do hloubky asi 15 cm a přikryjte asi 3-5 cm půdy. Vzdálenost výsadby hlíz od sebe je 30-60 cm. vysazujeme je ven až koncem dubna či začátkem května podle lokality, abychom předešli poškození mrazem po vyrašení. Po zmrznutí nadzemní části na podzim hlízy je třeba vyjmout a uskladnit v bezmrazém, chladném prostoru.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně sterilní, kvete od července až do prvních přízemních mrazů velkými, plnými, výrazně červenými květy. Patří mezi velkokvěté, plnokvěté jiřiny. Průměr "květu" je až 10-15 cm.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody a jako plnokvětá zřejmě ani netvoří plody.

PLODY: nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: pravděpodobně netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní, středně vysoká jiřina, která ocení oporu, vynikne samostatně, ale zejména v záhonech s dalšími jiřinami či trvalkami, zejména těmi rozkvétajícími koncem léta.  Jsou velmi vhodné jako řezané květy, po sklizni brzy ráno a rychlém ponoření do vody si dlouho udrží svěžest. Kulinární využití: jazykovité květy nevýrazné chuti ale výrazného vzhledu jsou jedlé a jsou pěknou dekorací salátů, slaných či sladkých krémů, pomazánek, dezertů, lze je přidat do těsta - kynutého či litého, na horní stranu palačinek. Při přímém kontaktu s teplem však hnědnou podobně jako po zmrznutí, takže nejlépe přidávat jejich k studeným jídlům.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Při dodržení vhodné dobu výsadby vhodné do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: hlízy jsou mrazuvzdorné jen do maximálně - 5 °C, nadzemní část je velmi citlivá na mráz. Mladé rostliny oblíbené slimáci a slimáci.

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, původní zdroj není známý, je to mix odrůd hybridního druhu Begonia x tuberhybrida, který má synonymum Begonia x tuberhybrida var. grandiflora a vznikl kříženec botanických druhů B. boliviensis × B. pearcei × B. veitchii.

RŮST: umírněný, dorůstá do výšky i šířky 25 cm. Je to na mrazy citlivá trvalka přezimující v hlízách v bezmrazém suchém prostoru. Sázíme ji v březnu až květnu do bezmrazého prostoru a po skončení mrazů i ven v sponu 25x25 cm a zakryjeme tenkou vrstvou půdy. na podzim před prvními mrazy hlízy ze země vybereme a uskladníme v suchu, nejlépe při cca. 6 °C.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, ale vzhledem k plnokvětosti je pro hmyz těžko přístupná. Kvete během velmi dlouhého období, při předpěstování už od června do prvních mrazů převislými, voňavými, velkými, plnými květy bílé, žluté, lososové nebo červené barvy, podle toho, které odrůdy se dostaly do mixu.

PLODNOST: jako plnokvětá zpravidla netvoří plody.

PLODY: pukavé tobolky s drobnými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: na podzim, ale málokdy se plody vytvoří.

VYUŽITÍ: listem i květem velmi dekorativní teplomilná trvalka, vhodná zejména do polostínu do truhlíků či květináčů na balkony či terasy, ale i do volné půdy zejména ze severní či východní strany budov či dřevin. Kulinární využití: krásně květy jsou jedlé, příjemně křupavé, šťavnaté, nakyslé, vhodné k přímé konzumaci jen tak či jako součást salátů, jako jedlá ozdoba dezertů, dipů či nápojů, místo citronu či jako jeho doplnění k rybám.

STANOVIŠTĚ: nejlépe polostín, méně jí vyhovuje plné slunce zejména na poledne či stín, vyhýbejte se větrným místům. Půda mírně kyselá až neutrální, humózní, výživná, dobře odvodněná, ale vlhká, nesnáší přemokření. Protože se přezimuje uvnitř, je vhodná do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: není mrazuvzdorná, nejen nadzemní část, ale i hlízy poškozuje mráz už od 0 °C. Při přílišné vlhkosti ji může potrápit plíseň šedá, bakteriální hniloba stonky, padlí. Ze škůdců ní nepohrdnou slimáci a slimáci, pokud je vysazena přímo v zemi, při přílišném teple suchu zase mšice, třásněnky či roztoči. 

PŮVOD: Polsko, vyšlechtil ji Dr. Tadeusz Szymanowski, na trh ji v roce 1995 uvedla polská školka CLEMATIS Źródło Dobrych Pnączy Spółka z ograniczoną odpowiedzialnością.

RŮST: je umírněný až středně bujný, tato ovíjivá liana dosahuje velikost 3-4 m a roční přírůstky jsou kolem 0,5 m na letorost. Má výrazně dekorativní, panašované listy, které se začínají vybarvovat až 2.-3. rok po výsadbě a zejména na slunném místě do zelená, krémově a růžova. Vyžaduje pevnou oporu buď v podobě pergoly, plotu nebo vedení, nejlépe s dvěma sloupy v tvaru T a mezi rameny nataženými dráty.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašné, opylované hmyzem. Je to převážně samičí odrůda s částečně vyvinutými tyčinkami. Pro jistotu vysoké úrody doporučujeme pěstovat se samčí odrůdou Adam, která zabezpečí opylení. Kvete přibližně v 2. polovině května.

PLODNOST: raná, plodí už 4.-5. rok po výsadbě, vysoká v přítomnosti opylovače. 

PLODY: jsou malé (průměrně 3,2-3,7 g, 2,3-2,6 cm x 1,6-2 cm), podlouhlé, výrazně zploštělé. Slupka je hladká a zelená. Dužnina je zelená. Chuť je příjemně osvěžující sladkokyselá. 

DOZRÁVÁNÍ: je velmi časné, už během 2. poloviny srpna. Po dozrání plody opadávají, takže je dobré pod rostlinu natáhnout plachtu či netkanou textíliu.

VYUŽITÍ: celá liana je velmi dekorativní listy, květy i plody na zakrytí pergol, plotů, vhodná i jako živý plot v menších či větších zahradách, parcích, na vedení i do sadů. Květy jsou atraktivní pro opylovače. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci i zpracování (džemy, marmelády, džusy, atd.).

STANOVIŠTĚ: sluneční, před větrem chráněné stanoviště, případně polostín; ideálně (jiho)západní orientace; kvalitní humózní půda s dostatkem vláhy, na kterou je kvůli mělké kořenové soustavě náročná. kvůli citlivosti letorostů na pozdní jarní mrazy je výhodné vysadit ho k zdem či nádržím s vodou, které akumulují teplo a v noci ho vyzařují do okolí. Podobně je vhodné zapěstovat plodné větve až ve vyšší výšce. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorné v dřevě do přibližně -30 až -34 °C. Raší sice trochu spíše než odrůdy aktinidie význačné (Actinidia arguta), ale je odolnější vůči pozdním jarním mrazům.

PŮVOD: střední, západní a jižní Evropa, Ukrajina, Rusko, severní Turecko.
V Česku a na Slovensku zejména v teplejších oblastech, na slunných stanovištích v teplomilných doubravách, lesostepích, pastvinách, na bazických až mírně kyselých horninách.

RŮST: variabilní, ale převážně bujný. Je to dlouhověký strom vysoký 10–20 m a široký kolem 10–12 m, někdy jen keř. Listy má celistvé, s dlouhými řapíky, kulaté až vejčité, většinou lysé, na okraji jemně pilovité až celokrajné. Dožívá se až 300 let.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy. Kvete v průběhu dubna a května.

PLODNOST: většinou pozdější, vysoká a variabilně pravidelná. 

PLODY: malé (1,5–3 cm), kulovité až široce kulovité, převážně žluté v plné zralosti. Chuť je variabilní, v zelené zralosti převážně trpká, po zhniličení příjemnější, často sladkokyselá až sladká.

DOZRÁVÁNÍ: variabilní u jednotlivých stromů, od srpna do října. 

VYUŽITÍ: strom je dekorativní, mohutný a dlouhověký, krajinotvorný, vhodný do volné krajiny, pastvin jako solitéra či ve skupině, do mezí, větrolamů, alejí a stromových řad, ale také do včelnic, parků či městské zeleně. Kulinární využití: Plody jsou zejména po uhniličení vhodné na výrobu moštů, perry, destilátů či džemů. Semena se používají k vypěstování bujněji rostoucích, dlouhověkých podnoží pro kulturní odrůdy hrušní. 

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dobře odvodněnou, dostatečně vlhkou hlinitou půdu, ale zvládá širší spektrum půd, včetně jílovitých. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě a variabilně v květu. Po zakořenění je dobře odolná proti suchu. Dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: Středomoří, na V areál zasahuje až na Kavkaz a po Z Sibiř, kde roste na slunných a suchých stanovištích, rumovištích, mezích, železničních náspech, od nížin až po pahorkatiny. Zplaňuje v teplejších oblastech Z a střední Evropy, zavlečen byl i do Severní Ameriky.

 
RAST: rychlý. Polokeř, vysoký a široký 20–60 cm, se vzpřímenými, částečně dřevnatějícími větvičkami. Listy jsou bez řapíků, kopinaté, dlouhé 1-3 cm se silně aromatickými žlázkami.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzosnubný, s růžovými květy uspořádanými v lichopřeslenech v úžlabí horních listů směřujícími jedním směrem. Kvete od července do září.

 
PLODNOST: pravidelná, každoroční, bohatá.

 
PLODY: hranaté, tmavohnědé tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: známá léčivá a kulinářská rostlina a zároveň okrasná a nektarodárná rostlina, která láká opylovače a užitečný hmyz. Lze použít i jako půdopokryvnou a protierozní rostlinu či nízký živý plot, dobře snáší řez. Kulinářské využití: silně aromatické listy a mladé výhonky či květy se používají čerstvé či sušené na ochucení salátů, polévek apod. Esenciální olej z rostliny se používá k dochucování jídel. Léčivé využití: kdysi byl považován za všelék, dnes je často nedoceněný. Používají se listy a kvetoucí nať jako čaj zejména proti suchému kašli a na ulehčení vykašlávání při nadměrné tvorbě hlenu při bronchitidě a dalších infekčních onemocněních dýchacích cest a při bolestech žaludku. Nemohou ho užívat těhotné ženy, protože ve velkých dávkách může způsobit potrat. Má antiseptické účinky, působí proti plynatosti, je cholagog, uklidňující, rozšiřuje cévy. Sbírá se během květu a suší na pozdější použití. Externě se používá obklad z čerstvých listů na hojení ran. Esenciální olej se používá v aromaterapii, nesmějí ho však užívat epileptici a nesmí se používat vnitřně bez lékařského dohledu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje lehkou, dobře odvodněnou, vápenitou půdu.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -25 °C až -29 °C, zejména v sušší půdě. Obvykle netrpí škůdci. Houbovým chorobám předcházíme umístěním do dobře odvodněné půdy v dostatečném sponu 60x60 cm. Po zakořenění je dobře suchovzdorný.

Plnokvětá růže ze skupiny čajohybridů oranžové barvy se žlutým nádechem a jemnou vůní. Keř vysoký 80–120 cm. Kvete od června do září. Květy vhodné k řezu. Mrazuvzdorná odrůda růže.

PŮVOD: zřejmě Francie, přesný původ není znám. Kříženec mezi levandulí úzkolistou (Lavandula angustifolia) a širokolistou (Lavandula latifolia). Nazývaná také „francouzská levandule“ nebo „lavandin“.

 
RŮST: středně rychlý. Je to středně vysoký polokeř dorůstající do asi 60 cm se dřevnatějícími stonky. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, zelené. Stříháme ji buď během prvního kvetení nebo pak až na jaře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými, voňavými bílými drobnými hluchavkovitými květy v dlouhých přeslenech (9,5–11 cm) kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.

 
PLODNOST: jako mezidruhový hybrid netvoří plody, množí se vegetativně.

VYUŽITÍ: je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní i pro motýly. Dá se použít k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Ačkoli má nižší obsah esenciálních olejů (EO) než více odrůd levandule, její vůně je jemná, sladká, velmi příjemná a květinová, s nižším obsahem kafru, a proto se používá zejména v kosmetice, parfumérii, ale i kulinárně. Kulinární využití: listy a květy čerstvé i sušené, syrové i tepelně upravené k dochucení salátů, polévek, dušených jídel či koláčů, sušenek, zmrzliny či krémů. Přidávají se do džemů, olejů či octů. Připravuje se z nich čaj. EO se používá podobně. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď přímo květy v čaji či lázni nebo EO z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších EO a může se používat neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudný a močopudný, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně EO.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C. Po zakořenění silně suchovzdorná, větruvzdorná. Jako prevenci proti houbovým chorobám pěstujeme v dobře odvodněné půdě a na vzdušném stanovišti.

PŮVOD: Německo, Lützelsachsen u Weinheimu, v roce 1914 ji objevil jako náhodný semenáč G. P. Nickel mezi jinými semenáči a odkopky.

RŮST: v mládí bujný, později středně bujný, tvoří kulovité, řidší, později široce rozložité koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy až středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Bryská, Bühlská, Císařská, Ontário, Ruth Gerstetter, Zimmerova.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, i když střídavá, co se týče objemu úrody.

PLODY: středně velké (20-22 g), podlouhlé, oválné, souměrné. Slupka je pod světle modrým ojíněním tmavě fialovomodrá až tmavomodrá, ve stínu načervenalá, tužší, silnější, nakyslá, dá se stáhnout z dužniny a téměř nevoní. Dužnina je zelenožlutá až oranžovohnědá, středně šťavnatá, měkká. Chuť je slaďoučce nakyslá, aromatičtější jen na dobrém stanovišti a v teplém roce.

DOZRÁVÁNÍ: ve druhé polovině července, patří mezi nejranější švestky. Plody dobře drží na stromě.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet nebo švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Nejlépe se jí daří v hlubší, hlinité, úrodné, středně vlhké půdě. Je vhodná jen do teplých poloh.

ODOLNOST: méně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu, málo až středně tolerantní vůči šarce, středně odolná k dalším chorobám, často ji napadají roztoči a obaleč švestkový (Cydia funebrana).

PŮVOD: Německo, buď v roce 1850 nebo 1872 nalezená jako náhodný semenáč, zřejmě v Hohenheimu.

 
RŮST: střední až bujný růst, vytváří vysokou kulovitou až převislou korunu. Raší pozdě.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvetení velmi pozdní, až ve druhé polovině května. Vhodní opylovači: Banánové zimní, Granny Smith, Charlamowski, Šampaňská reneta.

 
PLODNOST: raná, pravidelná, ale střídavě vysoká.

 
PLODY: malé až středně velké (průměrně 90 g), kulovité až ploše kulovité. Slupka je jemná, hladká až lesklá, světle žlutá až slámově žlutá, jakoby vosková, ve stínu zelenavá, na slunné straně žlutější nebo červeně mramorovaná, s množstvím hnědých teček. Dužnina je bílá, měkká, jemná a šťavnatá. Chuť je ostře kyselá, méně sladká, bez kořenitosti, jemně trpká.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, dozrává v říjnu, vydrží do listopadu.

 
VYUŽITÍ: zejména na moštování, výrobu cideru či pečení a jiné kuchyňské zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, jinak je velmi nenáročná na polohu, snese i horší půdy, i mrazové kotliny i vyšší polohy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, v květu uniká pozdním jarním mrazům, silně odolná proti strupovitosti, padlí i proti rakovině.