12% DPH

PŮVOD: střední a jižní Evropa, střední Asie, severozápadní Afrika, Severní Amerika. Někdy je považován za kultivar, jindy za přirozenou mutaci evropského druhu, patrně ze severoitalského Lombardska, kde se pěstoval už v 18. století. Jeho atraktivní a zejména nezaměnitelný habitus mu zajistil rychlé rozšíření do všech klimaticky vhodných oblastí světa, vysazuje se v Evropě, Severní Americe i ve východní Asii.

 
RŮST: v mládí pozvolný, poté rychlejší, dožívá se zhruba 150 let. Vytváří mohutné stromy s úzkou, vřetenovitě válcovitou korunou, dorůstá do výšky 30–40 m, šířky a kmenem v průměru 1–2 m s výraznými kořenovými náběhy. Borka je černavá, podélně rozpukaná. Větve vyrůstají z kmene pod úhlem asi 20 stupňů a směřují svisle vzhůru. Listy jsou střídavé, s dlouhými řapíky, kosočtverečné až vejčité, dlouhé 4–10 cm, obvykle širší než delší, lysé.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až dubnu, vytváří jen samčí květenství – jehnědy.

 
PLODNOST: protože tvoří jen samčí jehnědy, netvoří plody. Množíme ho řízky, které výborně zakořeňují.

 
PLODY: netvoří plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: vhodný pro výsadby podél vodních toků a nádrží, snáší však i sušší podmínky, vhodný také do alejí či stromořadí, parků, u sportovních hřišť. Poupata jsou léčivá a využívají se v tzv. gemmoterapii. Působí proti kurdějím, antisepticky, podpůrně, močopudně, potopudně, podporují vykašlávání, působí proti bolesti. Spolu s kůrou mladých větviček obsahují i salicin, který se v těle rozkládá na kyselinu salicylovou, tedy acylpyrin, jenž snižuje horečku.

 
STANOVIŠTĚ: slunné. Jeho nominátní druh, topol černý, přirozeně roste v lužních lesích. Je dominantou na písčitých březích řek nebo na štěrkovitých podložích. Dobře snáší suché podmínky v horní části půdy, potřebuje ale vyšší hladinu podzemní vody. Jako jeden z mála druhů stromů je schopen kolonizovat štěrkové půdy. Je výrazně světlomilný. Preferuje dobře odvodněné, ale vlhké půdy, ale zvládne širokou škálu půd od písčitých až po velmi těžké jílovité. Půdu preferuje od mírně kyselé až po mírně zásaditou.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C.

PŮVOD: Francie, konec 19. stol.

 
RŮST: střední růst, vytváří jehlanovitou/kuželovitou korunu. Listy se na podzim v horní části koruny zbarvují do červena, ve spodní dožluta.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: obecně dobrý opylovač. Vhodní opylovači: Avranšská, Clappova máslovka, Hardyho, Drouardova.

 
PLODNOST: pozdější, pravidelná, středně vysoká.

 
PLODY: velké, baňaté, směrem ke stopce zúžené, na povrchu nerovné, ploše zhrbolené. Slupka je hladká, spíše matná, světle žlutozelená, pokrytá velmi jemnými hnědými tečkami. Dužnina je bělavá, později nažloutlá, jemná, v okolí jádřince zrnitá, šťavnatá, chuťově sladká až sladkokyselá, kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v říjnu, konzumní zralost v listopadu až lednu, skladovatelnost do ledna.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, výroba destilátu, moštování, sušení.

 
STANOVIŠTĚ: teplé, chráněné polohy a úrodné půdy.

 
ODOLNOST: střední odolnost vůči mrazu, netrpí strupovitostí ani moniliózou.

PŮVOD: Belgie, semenáč běloplodých i černoplodých moruší bílých.

RŮST: bujný, vytváří mohutné a dlouhověké stromy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, pokud jde o semenáč se samčími i samičími květy. Někdy se mezi semenáči mohou vyskytnout i jedinci výhradně se samčími květy, kteří plody netvoří. 

PLODNOST: středně raná, vysoká, pravidelná, pokud jde o semenáč se samčími i samičími květy.

PLODY: bílé nebo černé, variabilní velikosti a tvaru. Chuť je sladká.

DOZRÁVÁNÍ: obvykle rané, v průběhu června, ale mohou se vyskytnout jedinci s pozdější či delší dobou zrání.

VYUŽITÍ: stromy jsou velmi vhodné k vysazení do volné krajiny do alejí u cyklostezek a polních cest, na pastviny, meze apod. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci i k mražení, sušení, pečení či výrobě zmrzlin, sirupů, likérů či destilátů.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně vlhkou, hlinitou či jílovitohlinitou, výživnou půdou; v sušších půdách roste hůře a plody nedosahují takové velikosti ani kvality. Je vhodná do teplých, mírně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: v rámci moruší poměrně mrazuvzdorná ve dřevě, podobně jako jiné moruše náchylná k zmrznutí pupenů, květů a letorostů během pozdních jarních mrazů. Variabilní odolnost vůči antraknóze.

PŮVOD: Japonsko, zejména pobřežní oblasti ostrovů Honšú, Kjúšú a Šikoku, kde roste ve světlých lesích, křovinách, na náspech a různých svazích. Poprvé jej popsal Justus Carl Hasskarl v roce 1844 v Catalogus Horti Botanici Bogoriensis.

RŮST: středně bujný, hustý. Je to stálezelený nebo poloopadavý keř, který obvykle dosahuje výšky 2,5–4 m a šířky 1,5–2,5 m. Letorosty jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejcovité. Listy má elipsovitě vejcovité, 3–6 cm dlouhé, na líci tmavě zelené, na rubu žlutozelené, mírně kožovité, vstřícné nebo po 3 v přeslenech. Velmi dobře snáší řez do živých plotů.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete v květnu až červenci. Silně aromatické květy mají srostlou korunní trubku delší než rozložené korunní cípy, čímž se odlišují od příbuzného ptačího zobu obecného (L. vulgare), a jsou opylovány různým hmyzem, především včelami medonosnými a motýly.

ÚRODNOST: časná, vysoká, pokud se při řezu ponechají květy a vyvíjející se plody.

PLODY: kulovité až vejcovité bobule, černé, lesklé, pro nás nejedlé, mírně jedovaté, ale jedlé pro ptáky, se dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v latách. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasná dřevina, vhodná zejména do živých plotů či k tvorbě bonsají. Plody jsou jedlé pro ptáky. Získává se z nich modrozelené barvivo, stálejší než většina jiných zelených přírodních barviv. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunce až polostín, od vlhčí do sušší půdy. Snáší širokou škálu podmínek. Vhodný do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: v dřevě je mrazuvzdorný do −17 až −23 °C, ale dobře regeneruje. Kvete pozdě, takže obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Je odolný vůči suchu, větru, zasolení a dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: druh pochází z oblastí sousedících s Černým mořem, od Albánie přes Kavkaz až po Turecko a Írán. Od středověku se pěstuje jako okrasný druh pro své neopadavé listy, do Evropy byl přivezen v r. 1546. Přestože se listy podobá vavřínu pravému, není s ním příbuzný, ale s dalšími druhy rodu Prunus, jako jsou třešeň, višeň či švestka. Samotný kultivar Rotundifolia je velmi známý a široce používaný kultivar, který v roce 1865 uvedla školkařská firma Billard & Barre ve Fontenay-aux-Roses ve Francii. Byl vyselektován a pojmenován pro svůj zaoblenější tvar listů.

RŮST: středně bujný. Je to stálezelený keř nebo nízký strom dorůstající do výšky 4–8 m a šířky 2,5–4 m, s tmavě hnědou až černou borkou. Velmi dobře snáší řez na živý plot. Listy jsou velmi dekorativní – tmavě zelené, lesklé, podlouhlé, vejčité, dlouhé 10 až 17 cm a široké 6–8 cm.

POMĚRY OPYLOVÁNÍ: cizosprašný, opylovaný hmyzem, kvete v dubnu až květnu silně vonícími květy. K dosažení plodů potřebujete jinou odrůdu nebo semenáč bobkovišně lékařské v blízkosti do cca 100 m.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: drobné, kulovité až vejcovité lesklé černé peckovice o průměru asi 8–15 mm s jednou velkou peckou, uspořádané v přímých hroznech. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: především jako dekorativní živý plot, který velmi dobře snáší řez i zastínění. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé syrové i tepelně upravené, přestože celá rostlina obsahuje jedovatý kyanovodík, který jí dodává charakteristickou chuť a vůni hořkých mandlí, zde se však koncentruje zejména v listech a jádrech pecek, které se nekonzumují. Pokud jsou plody hořké, jejich konzumace se nedoporučuje. Čerstvé listy mají protikřečové a uklidňující účinky, používaly se k léčbě kašle včetně černého kašle, astmatu a nechutenství, ale nedoporučujeme je používat v domácích podmínkách bez lékařského dohledu. Studený výluh z listů se používal k výplachům očí při infekcích. Voda destilovaná z listů se využívá v parfumerii a z listů lze získat zelené barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín až hustý stín pod stromy. Upřednostňuje dobře odvodněnou, vlhkou, hlinitou půdu, ale dobře snáší i těžkou jílovitou či mírně vápenitou půdu. Vhodný do teplých a mírně teplých chráněných poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný přibližně do −15 °C. Snáší širokou škálu půd i silnější zastínění. Z chorob a škůdců se mohou vyskytnout: děrovitost listů a bakteriální skvrnitost listů způsobená padlím, bakteriální spála a hniloba kořenů.

Foto zdroj: manfredrichter, Hans, ulleo (pixabay.com)

PŮVOD: Nizozemsko, objevil ji školkař F. J. Grootendorst v roce 1949, pravděpodobně jako mutaci odrůdy Dick Koster. Synonyma: Fête des Mères, Mothers Day, Mothersday, Muttertag, Muttertagers, Paree Red, Red Mothersday.

RŮST: mírný, je to keřová polyantka dorůstající do výšky jen 30-70 cm. Listy jsou menší, lesklé.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzem opylována, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete ve vlnách opakovaně po celé léto tmavě červenými květy jemné až silnější vůně. Květy jsou menší, kulovité (průměrně 3 cm), poloplné se 17-25 okvětními lístky, tvoří se ve velkých květenstvích.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou menší. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní nízká, půdopokryvná růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, do skalek a na okraje záhonů, do květináčů a truhlíků, i na řez do vázy. Kulinářské využití: středně aromatické, nahořklé květy se dají použít čerstvé do krémů a k ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či žlutého pomletého prášku k ozdobení dezertů. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květinové lupeny mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitaminu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním.

ODOLNOST: je středně mrazuodolná ve dřevě do minimálně -18 °C až -20 °C. V květu uniká pozdním jarním mrazům. Nezvykne trpět chorobami.

PŮVOD: Itálie, Curtatone, vyšlechtil Maurizio Lapponi okolo roku 1999. Mezidruhový kříženec Photinia x fraseri vznikl křížením druhů Photinia glabra x Photinia serratifolia zřejmě ve školce Fraser Nursery v Birminghamu v Alabamě v USA a byl uveden na trh v r. 1955.

RŮST: slabší, ještě kompaktnější než původní odrůda Red Robin. Je to menší stálezelený strom nebo keř dorůstající do výšky a šířky jen 1–1,5 m. Dobře snáší přísnější konturový řez. Letorosty a mladé listy jsou výrazně červené (od toho je odvozen jeho lidový název červinka), po 2–3 týdnech postupně změní barvu na leskle zelenou. Jelikož roste i třikrát za rok, keř je často barevně pestře vybarvený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě alespoň částečně samosprašná, s oboupohlavnými drobnými květy v okolících opylovanými hmyzem. Kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: relativně nízká, jelikož jde o mezidruhový kříženec.

PLODY: nápadně červené, malé (4–12 mm) malvice v okolících, nejedlé pro lidi, ale jedlé pro ptáky.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu, zůstávají na keři po celou zimu.

VYUŽITÍ: zejména jako okrasný keř ať už jako solitéra nebo jako nižší živý plot (okolo 90 cm) do menších i větších zahrad a parků, veřejné zeleně. Dobře snáší řez a je celoročně dekorativní.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín s propustnou, písčitou až hlinitou půdou, dobře snáší i vápenité půdy.

ODOLNOST: mrazuvzdorná do asi -17 °C. Po zakořenění dobře snáší i sucho. Tento kultivar je vysoce odolný vůči houbové chorobě způsobené diplokarponem hruškovým (Entomosporium maculatum).

PŮVOD: Španělsko, pohoří Sierra Morena, odkud byla převezena do Ostheimu v Německu na začátku 18. století.

RŮST: bujný, hustý, ale nevadí to plodům ani plodnosti, tvoří úhledné, kulovité až převislé koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pozdě kvetoucí, cizosprašná.

PLODNOST: středně vysoká.

PLODY: středně velké, kulovité, od stopky k temeni mírně zploštělé, lesklé, tmavě červené až hnědé. Dužina je řídká, rosolovitá, tmavě červená, velmi šťavnatá, barvící, s příjemně sladkokyselou chutí s výraznou višňovou příchutí.

DOZRÁVÁNÍ: v polovině července.

VYUŽITÍ: na přímou konzumaci, pečení, sušení, výrobu kompotů, džemů, sirupů, destilátů či likérů.

STANOVIŠTĚ: nenáročná na teplo, vhodná i do vyšších poloh, toleruje vlhčí půdy, na suchých bývají drobnější plody.

ODOLNOST: silně mrazuodolná, odolná proti praskání plodů, středně odolná vůči monilióze, vrtule třešňová ji napadá.

PŮVOD: Nizozemsko, ABZ Seeds, 2014.

RŮST: zdravý a kompaktní, do 30 cm.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.

PLODNOST: vysoká.

PLODY: středně velké (14–17 g), kuželovité, atraktivní oranžově červené. Chuť je výborná, sladká, aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: stáleplodící, od června do září.

VYUŽITÍ: k přímé konzumaci, výrobě džemů, mražení.

STANOVIŠTĚ: slunné stanoviště. Půda propustná, vzdušná, hlinitopísčitá, s dostatkem živin a vláhy. Sazenice jahodníku vysazujeme na jaře nebo na podzim, ideálně do propustné, živné půdy promíchané s kompostem, ve vzdálenosti 30–40 cm od sebe. Zamulčujeme a v prvních dnech dbáme na pravidelnou zálivku (ta je důležitá i v suchém období během léta). Na rostlinách průběžně odstraňujeme suché a choré listy, před mrazem je chráníme přikrytím chvojím.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v zimě, dobře odolná vůči chorobám.

PŮVOD: neznámý, asi Francie, stará odrůda nejpozději z počátku 19. století. U nás se nazývá také Štěpové.

 
RŮST: zdravý a silný, vytváří vysokou, široce kulovitou korunu.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě, květy jsou mrazuvzdorné.

 
PLODNOST: vysoká, tvoří mnoho plodonosných větviček.

 
PLODY: středně velké, kuželovité. Slupka je silná, hladká až mastná, žlutá, s četnými rzivými lenticelami, na slunečné straně zlatožlutá. Dužnina je nažloutlá, dosti jemná a šťavnatá, chuť kořenitá, sladce nakyslá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v první polovině září, konzumní zralost od konce září, skladovatelnost do ledna. Podobně jako Riznerovo má velmi dlouhou konzumní dobu na to, že se sklízí již v září jako letní odrůda.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu, sušení, zpracování. Dobře snáší přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, snese i drsnější, vyšší polohy a horší, mělčí, méně úrodné půdy. Je vhodná do otevřených i uzavřených zahrad, na pole, do alejí. Jen v příliš suchých polohách má drobné plody.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, málo náchylná k chorobám.

PŮVOD: Itálie, Torriana v okrese Barge v provincii Cuneo, nalezený náhodný semenáč. Na konci 19. století se její produkce vyvážela do Německa, Anglie a dokonce i do Egypta. Synonyma a cizí názvy: Grigia di Torriana, Gris Torriana, Gris'd Toriana.

RŮST: umírněný až středně bujný.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete brzy až středně brzy.

PLODNOST: středně vysoká.

PLODY: středně velké, mírně zploštělé. Slupka je žlutozelená, pokrytá charakteristickou rdzí. Je to tzv. kožovka. Dužnina je pevná, světle krémová. Chuť je plná, sladká, mírně nakyslá, s příchutí amaretta.

DOZRÁVÁNÍ: sběr ve druhé polovině října, konzumně dozrává během listopadu, skladovatelná je do března.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a pečení, případně sušení. Je to královna jablek na pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s hlubokou, výživnou půdou. Vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně až dobře mrazuvzdorná, silněji odolná vůči strupovitosti, hořké skvrnitosti a vůči mšici vlnatce krvavé.

RŮST: zpočátku bujný až středně bujný a později slabší, vytváří pyramidální, středně velké, hojně rozvětvené koruny s krátkým plodonosným dřevem.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení by to mohly být: Anglická bergamotka, Angoulemská, Avranšská, Drouardova, Hardyho máslovka, Hohensaatenská, Koporečka, Mechelenská, Pstružka, Salisburyova, Williamsova červená.

PLODNOST: pozdější, středně vysoká, většinou pravidelná.

PLODY: jsou velké (průměrně 250 g), pravidelné, typicky hruškovitého či vejčitě baňatého tvaru, hladké. Slupka je tuhá, hrubá, nelesklá, zpočátku šedozelená, při sklizni světle zelená, při konzumu zelenožlutá, jen někdy s nepatrným červenavým líčkem, posetá rzivými tečkami, na některých plodech s rzivými skvrnami, zejména u kalicha a stopky. Dužnina je žlutobílá, rozplývavá, šťavnatá, jemná, v okolí jádřince zrnitá. Chuť je výborná, lehce kořenitá, příjemně voňavá, pikantně sladkokyselá.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. polovině října, konzumně dozrává v polovině listopadu, uskladněná vydrží do poloviny prosince. Dobře snáší přepravu ve sklizňové i konzumní zralosti. Konzumní zralost prozradí nejen změna barvy, ale i příjemná vůně.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a výrobě kompotů, džemů a povidel, ale i k sušení, moštování, pečení, výrobě destilátů a výživ. Dobře se skladuje, má nepatrný sklon k otlačení, malý k hnědnutí dužniny a ke kaménkovitosti.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem, jinak plody opadávají, ale ne uzavřené kvůli strupovitosti. Vyžaduje dobré, propustné, dostatečně vlhké, výživné a teplé půdy. Ve studených nebo příliš těžkých jílovitých či kamenitých, písčitých a suchých půdách nejenže plody nemají pravou chuť, ale stromy nerostou, často trpí chlorózou a špatně rodí. Vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě, v mládí méně, středně mrazuvzdorná v květu, středně odolná vůči strupovitosti, méně vůči spálení plodů, v nevhodných polohách někdy trpí chlorózou listů."

PŮVOD: druh pochází téměř z celé Evropy, severního Íránu, severního Turecka až po Kavkaz. Kultivar Frans Fontaine pochází z Nizozemska, kde byl nalezen jako semenáč na ulici ve městě Eindhoven a vyznačoval se štíhlejším růstem. Kolem roku 1983 byl pojmenován po nizozemském dendrologovi a krajinném architektovi Fransovi Fontaineovi.

RŮST: středně bujný růst, v dospělosti dosahuje výšky asi 8–12 m a šířky 3–4 m. Koruna je úzce „sloupovitá“ až vejčitě pyramidální a v mládí hustá, s věkem se mírně rozšiřuje do široce oválného tvaru, ale zůstává úzká. Větve jsou výrazně vzpřímené, kmen je rýhovaný a šedý. Listy jsou sytě zelené, tmavší než u odrůdy Fastigiata. Velmi dlouho do podzimu zůstávají zelené, později se zbarví na sytě žlutou.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní, tvoří pouze samčí květy, kvete v dubnu až květnu současně s rašením listů nebo těsně před ním.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: krásně vynikne i jako solitéra v parcích, zahradách či ve skupině v alejích a větrolamech, lze ji použít také na živý plot. Opadem zlepšuje vlastnosti půdy. Léčebné využití: listy lze použít zevně jako obklad na hojení ran, zastavují krvácení. Technické využití: Jeho dřevo je velmi tvrdé (nejtvrdší a nejtěžší z evropských dřevin – asi 750 kg/m³), mechanicky pevné, tradičně se používalo k výrobě ozubených kol a mlýnských převodů, řeznických špalků, násad na nářadí, klavírních mechanik a prkének na krájení. 

STANOVIŠTĚ: je nenáročný na světelné podmínky – snáší hlubší stín lépe než většina velkých dřevin. Roste v širokém rozmezí půdní reakce (kyselé až zásadité půdy včetně vápencových) na hlinitých, jílovitých i písčitých půdách za předpokladu dostatečné propustnosti. Toleruje těžké jíly a občasné zhutnění půdy, což je důvodem jeho využití v městském prostředí. Snáší všechny expozice – chráněná i exponovaná stanoviště. Nesnáší trvalé zamokření ani dlouhotrvající sucho v mladém věku.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný až do −34 °C, dobře odolává větru, dobře zakořeněný snáší sucho i vyšší teploty. Vážnými škůdci ani chorobami zpravidla netrpí; občas se může vyskytnout červená rakovina (Nectria cinnabarina), padlí (Phyllactinia guttata), skvrnitost listů rodu Cercospora, červci a vzácně rakovina na oslabených stromech. Na zamokřených půdách je náchylný k hnilobě kořenů způsobené rodem Phytophthora.

PŮVOD:

RŮST:

OPYLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PŮVOD: Evropa a západní Asie. V současnosti roste téměř na celé severní polokouli. U nás roste na celém území od nížin po vysoké hory. Na horských svazích, v údolích, rašeliništích a vlhkých místech s kyselou půdou je původní.

RŮST: rychlý, dorůstá do výšky 30–50 m a šířky 10 m. Má kuželovitou korunu, v rozvolněných porostech či v parcích zavětvenou až k zemi. V přeslenech vyrůstající větve jsou mírně vzpřímené nebo mírně ohnuté k zemi, jen u vrcholu jsou vždy mírně vzpřímené, větvičky převisají. Jehlice jsou tmavozelené, dlouhé až 2 cm, vyrůstají ve spirále, v průřezu čtyřhranné.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, silně cizosprašný, větrosnubný. Kvete od května do června v pravidelných 4letých cyklech. Samčí šištice (2,5 cm) jsou červenopurpurové, samičí šištice (6 cm) na konci loňských výhonů jsou nejprve červené a vzpřímené, po opylení zelené a převislé.

PLODNOST: pozdní, přibližně ve 40 letech od vyklíčení, každé 4 roky.

PLODY: šišky jsou světle hnědé, válcovité, převislé, dlouhé až 16 cm, s tvrdými šupinami, nerozpadavé. Semena jsou tmavě hnědá a mají trojnásobně delší křidélko.

DOZRÁVÁNÍ: v prvním roce v říjnu.

VYUŽITÍ: Parková a lesní dřevina do vlhčích a chladnějších oblastí. Mladé nezralé samčí šištice jsou jedlé syrové nebo po tepelné úpravě. Pražené jádro nezralých samičích šištic je sladké a sirupovité. Semena jsou jedlá, s jemně pryskyřičnou příchutí, ale příliš malá na manipulaci. Mladé výhonky plné vitamínu C jsou chutné za syrova, naložené v medu, sirupu, slaném nálevu či v čaji. Vyrábí se z nich smrkové pivo. Esenciální olej z jehličí se používá v parfumerii a s pupeny, jehličím a pryskyřicí má antibiotické, antiseptické, sedativní účinky a podporuje vykašlávání. Středně tvrdé, pružné a ve vodě trvanlivé, lehké, světlé dřevo se využívá ve stavebnictví, truhlářství, při výrobě hudebních nástrojů, papíru apod. Je zdrojem burgundské pryskyřice a terpentýnu. Červci a mšice na něm tvoří medovici, kterou sbírají i včely medonosné.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostinné. Preferuje dostatečně vlhké půdy, ale zvládne většinu půd, včetně vlhkých a studených, chudých rašelinných či mělkých, ačkoliv na nich není tak odolný vůči větru, nesnáší vápenité půdy. Preferuje pH půdy mezi 4 a 6. Je citlivý na kyselé deště způsobené emisemi při spalování uhlí bez filtrů.

ODOLNOST: velmi silně mrazuvzdorný do -40 °C až -45,6 °C, středně odolný vůči větru, dobře snáší zamokřené půdy.

Velkokvětá růže ze skupiny čajohybridů. Kvete velkým bílým květem s mírnou sladkou vůní. Dorůstá do výšky 60–100 cm. Kvete téměř nepřetržitě od června do září. Mrazuvzdorná odrůda růže.

Velkokvětá růže ze skupiny čajohybridů. Výjimečná množstvím květů intenzivní červené barvy a výrazné vůně. Roste do výšky 80–100 cm. Kvete od června do října. Květy jsou vhodné i k řezu. Mrazuvzdorná odrůda růže.

Velkokvětá růže tmavě červené barvy s příjemnou vůní. Keř dorůstá do výšky 80–100 cm. Bohatě kvete, opakovaně od června do září. Odolná odrůda růže.

PŮVOD: východní Středomoří a Krym, na skalách, zdech a suchých svazích.

 
RŮST: středně rychlý. Je to stálezelený polokeř vysoký a široký 20–60 cm. Díky glykosidu rutinu je zbarvený žlutozeleně až zelenomodře, je výrazně aromatický. Listy jsou trojúhelníkovité, střídavé, zpeřeně složené, slabě dužnaté a jejich koncový lístek má vejčitý tvar.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: Kvete od června do srpna až září krásnými žlutými květy uspořádanými v květenstvích.

 
PLODNOST: každoroční, pravidelná.

 
PLODY: laločnaté tobolky na vzpřímené stopce.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: Celá rostlina je pro lidi mírně toxická, proto je pro případnou konzumaci či léčivé použití vhodná jen v malých dávkách. Kulinární využití: listy se v malém množství používají syrové do salátů nebo jako silně aromatické a hořké koření či do čaje. Léčivé použití: listy obsahují rutin, který má příznivé účinky na oběhový systém. Používají se zevně na výplachy očí či na hojení ran. Při opatrném vnitřním použití mají protikřečové účinky při bolestech žlučníku a ledvin, zvyšují pružnost cév, omezují sklerózu nebo snižují menstruační bolesti, nesmějí se však užívat v těhotenství, protože mohou způsobit potrat. Routový esenciální olej se používal už od starověku, využívá se v parfumerii i k ochucování jídel, působí také proti svilušce chmelové. Její silné aroma odpuzuje některé druhy hmyzu, například je vhodné ji vysazovat k růžím či malinám, měla by také odpuzovat kočky.

 
STANOVIŠTĚ: polostín nebo slunné, se sušší, dobře odvodněnou půdou. Je nenáročná na obsah živin v půdě.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná asi do -15 °C. Po zakořenění silně suchovzdorná a teplovzdorná. K předcházení hniloby doporučujeme sázet do dobře odvodněné půdy, jako prevenci proti padlí teplé stanoviště s dostatečným prouděním vzduchu. Pro silné repelentní účinky nebývá poškozována hmyzem.

PŮVOD: zřejmě starobylý, popsaná prvníkrát v r. 1696 anglickým botanikem Johnem Rayem. Je to botanický druh Mentha x piperita, tedy přirozeně existující neplodný kříženec mezi druhy Mentha aquatica x Mentha spicata.

 
RAST: bujný, dorůstá do výšky 0,3 až 0,9 m a šířky 1 m.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: kvete v červenci až říjnu světle růžovými sterilními květy.

 
PLODNOST: neplodná

 
PLODY: netvoří plody. Množí se výhony.

 
VYUŽITÍ: před vykvetením listy a poté i květy se využívají kulinárně i léčivě. Kulinární použití: listy se používají do čaje i různých studených nápojů (např. mojito), listy či esenciálním olejem z nich získávaným se ochucují zmrzliny, žvýkačky, čokolády a jiné cukrovinky. Esenciální olej se využívá i v kosmetice: zubní pasty, šampóny či mýdla a jiné kosmetické výrobky, kde působí chladivě. Listy i květy se používají na jedlou dekoraci sladkých pokrmů, koláčů, nápojů či jako součást blízkovýchodních salátů (např. fattoush či tabbouleh). Používají se i na ochucení octů či kuchyňských olejů. Léčivé použití: čaj z listů či esenciální olej se používají při nachlazení, bolestech hlavy, zažívacích potížích, působí antisepticky, dávkovat je třeba s mírou, zejména pro děti.

 
STANOVIŠTĚ: polostín či slunečné, s dostatečně vlhkou, výživnou půdou.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech do -34 °C až -40 °C, na zimu nadzemní části odumírají, na jaře opět spolehlivě raší. Na prevenci verticíliového vadnutí či rzi sbírejte listy průběžně a udržujte vzdušný porost.