12% DPH

PŮVOD: pravděpodobně jihovýchodní Evropa a Malá Asie.

RŮST: na Slovensku zákonem chráněný druh. V přírodě se běžně vyskytující druh hrušně už jen v nízkém počtu a na pár místech jižní hranice. Hrušeň sněžná (Pyrus nivalis) je jiný druh než hrušeň obecná. Strom dorůstá do výšky 6–10 m a šířky 5–7 m. Mladé větvičky jsou stříbřitě bílé s chloupky. Starší tmavnou do šedé až černé barvy, stejně tak i kmen. Na podzim se listí zbarví do tmavočervena, jako u ostatních druhů hrušní.

OPyLOVACÍ POMĚRY: kvete brzy na jaře velkým množstvím velkých bílých květů (v průměru 2,5–3 cm), kvůli čemuž dostala druhové jméno sněžná / nivalis. Je cizosprašná a k dosažení úrody potřebuje opylení geneticky odlišným jedincem svého druhu (Pyrus nivalis) nebo některou hrušní domácí (Pyrus communis) či hrušní planou (Pyrus pyraster) kvetoucí v podobnou dobu ve vzdálenosti do cca 60 m.

PLODNOST: v případě přítomnosti opylovače vysoká.

PLODY: malé kulovité až hruškovité, zelenožluté barvy, jemné, nakyslé chuti po uhniličení.

DOZRÁVÁNÍ: ke sklizni dozrává koncem října, konzumně až koncem listopadu, vydrží do března.

VYUŽITÍ: strom je velmi dekorativní, zejména v květu, vhodný do velkých zahrad, parků a alejí a větrolamů. Plody jsou vhodné k pálení a sušení nebo výrobě perry, tedy hruškového cideru.

STANOVIŠTĚ:slunné, je nenáročná na polohu a půdu, dobře snáší sucho, ale i těžké jílovité půdy.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -23,3 °C až -28,9 °C, odolná proti suchu, větru a zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky, kde roste v hustých skupinách podél břehů potoků, v houštinách nebo v příkopech.
RAST: středně rychlý. Je to trvalka vysoká 40-80 cm a široká asi 50 cm, která se ale po 3 letech rozroste do asi 100 cm. Má přezimující oddenek, raší v březnu až dubnu a na zimu zatahuje v říjnu až listopadu. Aromatické listy jsou tmavě zelené s červenou žilnatinou a jsou dlouhé 6–15 cm a široké 3–8 cm.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavními krásnými výrazně růžovými až purpurovými květy kvetoucími od července do srpna.
PLODNOST: každoroční, při ponechání květů vysoká.
PLODY: tvrdky.
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní, medonosná bylinka s jedlými a léčivými květy i listy. Kulinární využití: její květy obsahují hodně nektaru a tak jsou nejen aromatickou, ale i sladkou ozdobou salátů či dezertů, dají se i šetrně sušit se zachováním sytě červené barvy. Listy a mladé výhonky se jedí syrové nebo vařené k dochucení salátů, ovocných salátů, nápojů apod. Z listů a květních hlávek se dělá výborný čaj, který voní jako bergamot. Léčivé využití: používají se listy a kvetoucí nať, čerstvé i sušené zejména proti trávicím obtížím, plynatosti, střevním parazitům, ale působí i při obtížích močových cest, kdy působí močopudně. Podporují vykašlávání. Esenciální olej se používá zejména externě do mastí při revmatismu. Je velmi atraktivní zejména pro motýly a včely, ale i pro další opylovače. Opakované kvetení podpoříme odstřižením odkvětlých květních hlávek.
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, s dostatečně vlhkou půdou, snáší i těžkou jílovitou, nevyhovuje jí jen příliš suchá. Je vhodná do nížin i vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuodolná v oddenku do -29 °C až -34 °C. Dobře odolná proti padlí. Jako prevenci proti padlí doporučujeme zajistit dostatečně vlhkou půdu a dostatečně vzdušné místo.

Mohutný strom s přímým kmenem, dorůstající do výšky 20–30 metrů a dožívající se více než 100 let. Koruna je vejčitého, později válcovitého tvaru, větve jsou poměrně tenké. Kůra je zelenohnědá, s četnými příčnými lenticelami na letorostech. Borka je tmavošedá až černá, v mládí hladká, později rozpukaná. Pupeny jsou velmi lepkavé, fialově hnědé. Listy jsou jednoduché, tvarem obráceně vejčité, na vrcholu oblé, okraj je dvojitě pilovitý. Horní strana listů je lesklá, tmavě zelená, spodní strana světle zelená, s rezavými chloupky, v mládí lepkavá. Listy se na podzim nezbarvují, opadávají zelené. Jehnědy se začínají tvořit už na podzim a kvetou v březnu a dubnu. Samčí květy tvoří převislé, 4–7 cm dlouhé jehnědy. Samičí jehnědy (dlouhé 5–7 mm) jsou vejcovité, vzpřímené, fialově hnědé, v době květu s červenými bliznami. Vejcovité šištice na delší stopce, ve stavu zralosti tmavohnědé, zdřevnatělé, dozrávají v září až říjnu. Semenem je kulatá až pětihranná semenná nažka (velká 2–4 mm), která je lesklá, hnědá, s úzkým oboustranným křidélkem. Světlomilná břehová dřevina, na Slovensku se vyskytuje v lužních lesích, kolem řek a potoků, v polohách do 750 m n. m. Preferuje hluboké půdy se stálou hladinou podzemní vody, oblibuje slunné stanoviště a je poměrně odolná vůči mrazu.

PŮVOD: Evropa. Rozšířený v celé Evropě, na Slovensku od nížin až po 1200 m n. m.

RŮST: mohutný strom dorůstající do 30–40 m, vytváří široce vejcovitou korunu s větvemi vyrůstajícími pod ostrým úhlem. Kůra je hladká, hnědošedá, borka tmavá a hluboce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, tenké, obvejčité, na konci s ostrou špičkou, asymetrické. Na okrajích jsou dvojitě pilovité, na povrchu drsně chlupaté, ze spodní strany měkce chlupaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Květy jsou seskupené v hustých svazcích na krátkých stopkách, kvetou v březnu. Jsou oboupohlavné, ale cizosprašné, k tvorbě plodů potřebují přítomnost geneticky odlišného jedince.

PLODNOST: v případě přítomnosti jiného stromu jako opylovače vysoká.

PLODY: elipsovité nažky (5–7 mm), umístěné uprostřed blanitého křídla.

DOZRVÁNÍ: dozrává v květnu.

VYUŽITÍ: vhodná parková a alejová dřevina okrasná listy i celkovým vzhledem, také do vlhčích oblastí. Kulinarické využití: V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Technické využití: Dřevo je tvrdé, těžké a houževnaté, má krásnou kresbu a využívá se k výrobě nábytku.

STANOVIŠTĚ: dřevina do polostínu, preferuje odvodněné, střídavě vlhké půdy, bohaté na živiny, ale snese i mokré půdy.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorný, odolný vůči vysoké hladině podzemní vody, dokonce i krátkodobému či delšímu zaplavení. Dobře větruodolný. Snáší i zasolení půdy posypovou solí. Je citlivý na extrémně vysoké teploty, znečištění vzduchu a grafiózu (Ophiostoma novo-ulmi).

PŮVOD: druh pravděpodobně pochází z jihovýchodní Číny, od provincie Jün-nan až po pobřežní provincii Šan-tung, kde roste podél vodních toků v horských lesích, v křovinaté pobřežní vegetaci i v okolí cest, v nadmořské výšce pod 1000 m n. m. Odrůda Blush Pink pochází z USA, Texas, Magnolia, Magnolia Gardens Nursery, objevena jako nekvetoucí mutace odrůdy Firepower v in-vitro množírně této školky v roce 2004. Synonyma: Aka.

RŮST: umírněný, kompaktní, je to stálezelený až poloopadavý keř dorůstající do výšky jen 75 cm a šířky 90 cm. Nové listy mají růžový nádech a uchovávají si ho po celý rok, kdy konečně zezelenají do tmavé zelené. Takže od jara do léta má keř zelené listy překryté na povrchu narůžovělými listy letorostů, v zimě se všechny listy zbarví do červena. Název odrůdy "Aka" znamená v japonštině "červený". V chladnějších oblastech (USDA zóna 6 a méně), listy částečně nebo úplně na zimu opadávají.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tento kultivar netvoří květy.

PLODNOST: netvoří květy ani plody.

PLODY: žádné.

ZRÁNÍ: netvoří plody.

VÝSADBA: je to zejména v teplých oblastech listem celoročně okrasná dřevina, která se dá pěstovat jako solitéra, ale nejlépe vynikne ve skupině či v nízkém, neformálním živém plotě, jako lem záhonů v zahradách, parcích či jiné městské zeleni, ale i na balkonech a terasách.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, snese i silnější zastínění, ale nejlépe se vybarvuje na přímém slunci s určitým zastíněním odpoledne. Preferuje středně úrodné, humózní, středně vlhké, dobře odvodněné půdy, ačkoli toleruje širokou škálu půd. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.  

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -20,6 až -23,3°C, při teplotě pod 12°C opadávají listy. Dobře zakořeněné rostliny tolerují do určité míry i sucho. Nezvykne u nás trpět chorobami a škůdci. Jen v zásadité půdě se může na listech projevit chloróza.

PŮVOD: Nórsko, Hedmark, Nes, školka Grefsheim Planteskole, mezidruhový kříženec Spiraea cana x Spiraea hypericifolia nalezený v roce 1949. V roce 1993 získal cenu Award of Garden Merit britské Královské zahradnické společnosti.

RŮST: bujný, je to opadavý keř charakteristický hustým, previsnutým a fontánovitým růstem, přičemž jeho větve se elegantně ohýbají směrem dolů. Dorůstá do výšky a šířky přibližně 1,5–2 metry. Protože kvete na loňském dřevě, odstraňují se jen staré nebo poškozeny větve a keř se může mírně presvetliť pro udržení tvaru a lepší cirkulaci vzduchu. Vyhněte se silnému řezu, který by narušil jeho přirozený převislý habitus.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete od dubna do května. Větve jsou zcela pokryté drobnými, voňavými bílými květy, uspořádanými v hustých chocholících po celé jejich délce.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře (solitéry, skupinové výsadby, nízké živé ploty, zpevňování svahů) do menších i větších zahrad, parků, jiné městské zeleně včetně teras či balkonů. Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Upřednostňuje plné slunce pro bohatší kvetení, ale dobře roste i v mírném polostínu. Dobře snáší různé klimatické podmínky i typy půd, za předpokladu, že jsou dobře propustné. Nesnáší přemokření. Roste v písčitých i hlinitých půdách a toleruje kyselé i zásadité prostředí. 

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě až do -34 °C. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, padlí nebo mšice. Po zakořenění dobře snáší i sucho a toleruje i znečištění ovzduší.

PŮVOD: není přesně známý, jedná se o zahradní hybrid vypěstovaný zřejmě až v Evropě z původně jihoafrických druhů, zejména Kniphofia uvaria a Kniphofia linearifolia.

RŮST: bujný, dorůstá do výšky 100 cm a šířky 60-75 cm, rozrůstá se z "koruny" oddenky. Je to stálezelená trvalka se vzpřímenými nebo sklánějícími se listy dlouhými 90 cm a širokými 2–4 cm. Stvol je dlouhý cca 100 cm a zakončený hroznovitým, válcovitým květenstvím.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní. Kvete dlouho, od července až do září hroznovitým, válcovitým květenstvím připomínajícím pochodeň, dlouhým 20-30 cm, které se ke konci zužuje. Květní pupeny jsou šarlatověčervené, květy v různých odstínech oranžové a červené.

PLODNOST: pravděpodobně netvoří plody nebo velmi málo.

PLODY: pokud, tak téměř kulovité tobolky, dlouhé 5–7 mm.

DOZRÁVÁNÍ: pokud vůbec, tak pár týdnů po odkvětu.

VYUŽITÍ: je květem okrasná a nektarodárná trvalka vhodná do zahrad, parků či městské zeleně do záhonů, skalek, prérijních kompozic či záhonů na řez květin do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunečné, snese i polostín, ale méně v něm kvete. Preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, po zakořenění snese i sušší půdu od mírně zásadité po mírně kyselou. Nesnáší zamokřenou půdu.

ODOLNOST: je mrazuodolná do -23 °C až -29 °C v oddenku při dobře odvodněné půdě, po zakořenění dobře odolná vůči suchu, vysokým teplotám či zasolení půdy.

PŮVOD: jižní Evropa, Malá Asie.

 
RŮST: strom je pomalu rostoucí, dosahuje výšku 9–20 m a šířku 6 m, má kulovitou korunu, na suchých stanovištích je jen ve formě keře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně dvoudomý, resp. existují samčí stromy a oboupohlavné stromy, které jsou ale většinou funkčně samičí, protože samčí květy na nich jsou nedostatečně vyvinuté. Kvetou na konci května a vytvářejí nápadná květenství, takže kvetoucí strom vypadá jako bílý, silně vonící oblak.

 
PLODNOST: středně raná, v přítomnosti stromů obou pohlaví vysoká.

 
PLODY: podlouhlé křídlaté nažky 2–3 cm dlouhé.

 
DOZRÁVÁNÍ: během října.

 
VYUŽITÍ: je vhodný k výsadbě do parků, zahrad či jiných částí tepelných ostrovů měst, zejména na suché svahy. Manna ze stromu získávaná naříznutím kmene je zdrojem cukru – tzv. mannový cukr nebo mannitol, který se využívá jako diabetické sladidlo a jako léčivo.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, jen v mládí snáší částečné zastínění, snese i vysýchavé skalní podklady s nepatrnou vrstvou zeminy, preferuje výživné a zásadité půdy, optimum je na vápencích.

 
ODOLNOST: velmi dobře zvládá extrémní sucho, hůře mrazy.

PŮVOD: Vyskytuje se ve střední a východní Evropě, u nás převážně v tvrdých lužních lesích.

RŮST: Až 35 m vysoký, dlouhověký strom se štíhlým kmenem, často s hrčatými výrůstky a dobře vyvinutou, nepravidelnou korunou a silnými větvemi odkloněnými pod ostrým úhlem. Kůra je šedohnědá, hladká, borka se odlupuje v tenkých plochých šupinách. Listy jsou jednoduché, střídavé, s asymetrickou čepelí, na okrajích pilovité. Na svrchní straně je list tmavě zelený, lesklý, na spodní šedozelený a mírně chlupatý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Drobné, oboupohlavné červenohnědé květy v řídkých svazečcích kvetou v březnu až dubnu, jsou větrosnubné. Ačkoli kvetou protandricky, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí, míra samosprašnosti může být vysoká.

PLODNOST: vysoká, zejména v přítomnosti opylovače.

PLODY: světle hnědé, elipsovité nažky se zeleným, širokým a kulatým křídlem.

DOZRVÁNÍ: v květnu.

VYUŽITÍ: Velmi atraktivní krajinotvorný prvek, vysazuje se jako okrasný strom, je vhodný do měst i alejí. V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Dřevo je velmi pevné a hojně se používalo v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: vyhovuje mu polostín, úrodné a dostatečně hluboké půdy, snese i sezónní záplavy.

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, odolný vůči větru, vysoké hladině podzemní vody i sezónním záplavám. Z jilmů je nejméně preferovaným druhem pro druhy brouků přenášejících houbové onemocnění grafióza díky obsahu triterpenu alnulinu v kůře, který je odpuzuje. Dobře snáší i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Belgie, zač. 19. stol.

 
RŮST: bujný růst, vytváří kulovitou, poměrně hustou korunu. Plodí ve shlucích po 3–12 ks.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná; dobrý opylovač pro jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Williamsova.

 
PLODNOST: poměrně raná (6.–8. rok), stálá, středně vysoká.

 
PLODY: středně velké až velké (hmotnost 100–120 až 200–250 g). Povrch větších plodů je nepravidelný, zhrbolený až hranatý. Slupka drsná i hladká, málo lesklá, světle zelená, později žlutá a na slunečné straně zlatě žlutá a někdy načervenalá, po celém povrchu pokrytá nápadnými lenticelami, někdy i rzivými skvrnami/pruhy. Dužnina je žlutá, jemná, hustá, šťavnatá, máslovitá, chuťově kyselkavě sladká, v jižních oblastech sladší, příjemně kořenná, rozplývavá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem října, konzumní zralost: ovoce z jižních oblastí v prosinci, ostatní později.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, moštování, sušení, výroba destilátu a džemů; skladovatelnost bez ztráty chuti do února.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda vyžaduje teplé, chráněné stanoviště a kvalitní, živnou půdu. V chladných oblastech roste, ale plody nedozrávají, praskají, mají řepovitou chuť.

 
ODOLNOST: odrůda středně odolná vůči mrazu a houbovým chorobám. V nevhodných podmínkách náchylná ke strupovitosti.

PŮVOD: druh pochází z Číny, Japonska, Koreje, V Ruska, Kamčatky. Označení Alba se používá na odlišení od ružovokvetej varianty Rubra, není to vyšlechtěná odrůda, maximálně selekce divého druhu.

RŮST: středně rychlý, vytváří kompaktní keře s rozměrech 2x2 m; snadno odnožuje, ale odnože se snadno udržiavajú kosením.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete opakovaně od června do září (prvních mrazů) bílými, jednoduchými, silně voňavými květy, které řady navštěvují včely, čmeláky i zlatone. Vůně je typickou vůní starých růží.

PLODNOST: vysoká.

PLODY: šípky jsou červené, hladké, kulatého až zploštělého tvaru a jsou velké jako menší jablíčka či rajčiny s průměrem cca. 2-3 x 1,6 cm, hmotností cca. 4,6 g. Obsahují mnoho vitamínu C (průměrně 770 mg na 100 g), A a E a bioflavonoidů. Kromě dužniny obsahují semena pokryté pichlavými chloupky, které je třeba před konzumací odstrániť.

DOZRÁVÁNÍ: postupně od srpna do října. Pokud jejich nesežerou ptáky, vydrží i do listopadu.

VYUŽITÍ: Keř je kompaktní a dekorativní nejen květy a plody, ale i listy. Je vhodný do menších i větších zahrad, parků a jiné městské zeleně jako solitéra nebo do volnějších, nižších živých plotů, zejména pokud mají být nepriestupné. Kulinární využití: silně vonné a nahořklé květy, lupínky bez bázy nebo hydrolát z nich jsou vhodné jako jedlá dekorace salátů či dezertů, k výrobě džemů, želé, čajů, zmrzlin, sirupů, limonád, ochucování octa atd. Postupně dozrávající šípky jsou po změknutí vhodné na přímý konzumaci, tvrdé se dají sušit (nejlépe po rozpolení a vybratí semen) či zpracovat na vynikající džem, sirup, víno, s jablky na výživu. Sušené listy se dají použít jako náhrada čaje. Kosmetické a léčivé využití: z celých květů nebo lístků se destilací získává růžový hydrolát a éterický růžový olej, které se následně používají k výrobě krémů, balzámů, parfémů atd. Nálev nebo hydrolát z lístků působí i proti plynatosti, jako jemné projímadlo, tonikum či proti zánětu spojivek.

STANOVIŠTĚ: preferuje sluneční stanoviště. Původně pochází z pobrežných piesčin a preferuje lehčí, dobře odvodněné půdy, ale daří se jí ve většině půd, včetně vysýchavých i jílovitých, nesnáší dobře jen zamokřené půdy. Je velmi nenáročná a dobře snáší i zasolení, takže je vhodná i k okrajem cest. Je vhodná i do živých plotů či do parků a zahrad.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná až do -50 °C, listy jsou odolné vůči choroby, květy někdy poškozují zlatone, plody jsou někdy červivé. Po zakořenění je dobře odolná vůči suchu, větru, zasolení půdy a znečištění ovzduší.

PŮVOD: Belgie, Tournai, vyšlechtil ji kolem r. 1840 jako náhodný semenáč M. Norbert Daras de Naghin v Tournai nedaleko francouzských hranic, kde byla v r. 1858 představena na výstavě. Z genetických testů vychází, že je potomkem Hardenpontovy. Synonyma: Naghinova máslovka, Nanghinova máslovka, Nanghinova, Beurré de Naghin, Naghins Butterbirne, Nanghins. Butterbirne.

 
RŮST: bujný, vzpřímený. Vytváří široké pyramidální koruny. Charakteristický je její úzký tmavý list, který připomíná list rododendronu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale opylují ji zřejmě jiné hrušně kvetoucí ve stejnou dobu, např. Avranšská, Anglická bergamotka, Drouardova, Hardyho máslovka, Koporečka, Mechelenská, Pstružka, Salisburyova.

 
PLODNOST: raná, pravidelná, každý druhý rok vysoká.

 
PLODY: velké, baňaté až kulovité, téměř hladké. Slupka je hrubá, matná, tuhá, kožovitá, při sklizni zelená, v konzumní zralosti zelenožlutá, jemně tečkovaná, bez líčka. Dužina je bílá, často také nažloutlá, máslovitá, často jen polorozplývavá, šťavnatá. Chuť je příjemná, sladkokysele navinulá, mírně kořenitá. Náchylnost k otlačení je velmi malá, k hnědnutí dužiny malá, ke kamenitosti střední.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem října, konzumní zralost od prosince do února.

 
VYUŽITÍ: hlavně k přímé konzumaci, ale také k všestrannému zpracování na kompoty, mošty, výživy, džemy a povidla, destiláty, pečení a sušení. Dobře snáší přepravu nejen ihned po sklizni, ale i v době konzumní zralosti. Dobře se skladuje.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem. Vyžaduje dobrou, propustnou a dostatečně vlhkou a výživnou půdu. Je vhodná do teplých a středně teplých chráněných poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuodolná v dřevě, silně v květu. Je silně odolná proti monilióze, více odolná proti strupovitosti, která ji může potrápit v uzavřených, vlhkých, studených polohách.

PŮVOD: Francie, Rouen, školka Boisbunelových, semenáč neznámého původu vysazený v roce 1845. Poprvé plodila v roce 1855. Synonyma: Krassanská, Bergamotka krasanská, Edelcrassane, Passe Crassane.

 
RŮST: v mládí středně bujný, později slabý. Tvoří malé jehlanovité koruny s hojnými, drobnými postranními větvemi a množstvím krátkého plodonosného obrostu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Dekanka Robertova, Dekanka zimní, Esperenova bergamotka, Pstružka, Williamsova.

 
PLODNOST: velmi raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké až velmi velké (průměrně 150-300 g, ale i 800 g), tvarem podobné až jablku, někdy jsou však k špičce protažené, povrch mají často zhranelý, někdy i s mělkou podélnou rýhou. Slupka je hrubá, matná, mírně drsná, při sklizni zelená, později žlutozelená, na slunci zlatá žlutá, s množstvím nerovnoměrných, světle rezavých lenticel, často jsou plody rezavé při kalichu, méně při stopce, někdy jsou rezavé celé plody. Dužina je nažloutlá, jemná, rozplývavá, šťavnatá. Chuť je výborná, sladká, jemně nakyslá, příjemně kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem října, co nejpozději, konzumně dozrává v prosinci až lednu, vydrží uskladněná až do března či dokonce dubna. Předčasně sklizená uvadne či dokonce ani nezměkne.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci jako lahůdka, ale i k všestrannému zpracování na džemy a povidla, výživy, destiláty, mošty, kompoty, na pečení a sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem, s teplou, propustnou, lehčí hlinitou půdou. V chladné, těžké, nepropustné půdě mají plody podřadnou chuť. Je vhodná jen do nejteplejších poloh, nejlépe chráněných zahrad a k zdem.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevě, málo mrazuodolná a dešťuodolná v květu, náročná na teplo. Silně odolná proti strupovitosti, trpět jí může jen v nevhodných polohách a letech. Je také silně odolná proti monilioze plodů. Vyhledává ji plodomorka hrušková (Contarinia pyrivora), zejména v zatravněných sadech.

PŮVOD: Evropa, Malá Asie. Druh hloh jednosemenný (Crataegus monogyna).

 
RŮST: pomalý. Tvoří trnitý, rozložitý keř nebo strom dorůstající do výšky 2–10 m. Kůra kmene je šedá až šedočerná, listy jsou tmavě zelené, střídavé, okrouhle vejčité, vícelaločnaté s hlubokými zářezy. Dobře snáší řez a tvarování, i v živých plotech, ale bez řezu v nich umí být plodnější (až cca 300 g/2,5 m2).

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete v květnu a červnu, květenství s 10–20 bílými květy jsou uspořádána do vzpřímených vrcholíků.

 
PLODNOST: raná (5–8 let po výsevu), v přítomnosti opylovače vysoká, květy obvykle nevymrzají.

 
PLODY: malé (5–11 x 4–7 mm), elipsovité až kulovité šarlatově červené malvice na krátké stopce, se suchou, moučnatou, chuťově mírně nahořklou dužninou a jedním tvrdým semenem uprostřed.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

 
VYUŽITÍ: Často se vysazuje do neproniknutelných živých plotů, mezí, ale je krásný i jako solitéra v zahradě či parku. Je na něj vázáno velké množství domácího hmyzu. Květy mají na začátku kvetení příjemnou vůni, která se ale později pro mnoho lidí stává nepříjemnou. Komu nevadí, může květy použít do sirupu či pudinku. Plody jsou důležitou potravou pro ptactvo. Syrové nejsou příliš chutné, ale dají se zpracovat na džemy, ovocné kůže, vysušit a pomlít a přidat k mouce či použít do čaje. Obsahují mnoho bioflavonoidů a působí pozitivně na krevní oběh, snižují krevní tlak a pomáhají obnovit normální srdeční rytmus, v kombinaci s ginkgem zlepšují prokrvení mozku. Rozšiřují cévy, působí proti křečím a uklidňujícím způsobem. Podobně působí i květy a spolu s plody se používají ve formě čajů nebo tinktur. Velmi chutné jsou čerstvě rozvité lístky s oříškovou příchutí v salátu. Sušené listy se dají použít jako náhrada čínského čaje, pražená semínka jako náhrada kávy.

 
STANOVIŠTĚ: světlomilná a teplomilná dřevina, poroste i v polostínu, ale tam nebude tak plodná. Obľubuje sice hlinitopísčité, odvodněné půdy, ale vůbec není náročný na půdu. Po dobrém zakořenění se mu daří i v těžké, mokré, jílovité či sušší půdě, kyselé či zásadité.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně suchovzdorný po dobrém zakořenění. Náchylný k bakteriální spále, strupovitosti.

PŮVOD: neznámý, je mutací známé odrůdy Nina Weibull, kterou vyšlechtil dánský školkař Svend Poulsen v roce 1961.

RŮST: bujný, popínavý, je to floribunda dorůstající do výšky až 300 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzem opylovatelná, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete masově jednou koncem jara až začátkem léta, opakuje kvetení roztroušenými květy později během léta. Má tmavě červené, středně velké, poloplné květy bez vůně.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou malé. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná zejména k popínání na treláže, oblouky, pergoly, ploty apod. Je vhodná i k řezu do vázy. Kulinářské využití: Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní lupínky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná a dobře odolná vůči chorobám.

PŮVOD: západní Středomoří od Španělska přes jižní Francii zřejmě až po Itálii, kde roste v tzv. makchii, tedy ve středomořských křovinách, často na stanovištích s vyšším obsahem dusíku a často i vápníku.

RŮST: umírněný, rozložitý. Je to nízký, bohatě rozvětvený, stálezelený, aromatický polokeř vysoký 10-50 cm a široký až 60-100 cm. Nekvetoucí větvičky jsou šedě plstnaté. Kvetoucí větvičky jsou olistěné jen v spodní části. Listy jsou střídavé, úzké, dlouhé 0,6–2 cm, šedě nebo bělavě plstnaté, s 3–4 hustými řadami zubů. Pěstujeme v sponu alespoň 60x60 cm a stříháme nejlépe v dubnu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná, jednodomá s oboupohlavnými květy. Od června do července bohatě rozkvétají sytě žlutými menšími (0,6-1 cm) květy, které připomínají knoflíky. Květy obsahují jen trubkovité květy, jazykovité květy chybí.

PLODNOST: raná, pravidelná, při ponechání květů vysoká.

PLODY: drobné (1,2-1,5 mm x 0,5-1 mm), podlouhlé až kyjovité hnědé, 3-4-hranné nažky s 1 semenem. Nejedí se.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

VYUŽITÍ: Jako celoročně listem a v létě květem okrasný polokeř se využívá v menších i větších zahradách v skalkách, středomořských zahrádkách, jako nízký živý plot např. kolem záhonů. Odpuzuje moly a můru zelí. Kulinářské využití: aromatické listy lze použít jako koření v omáčkách, vývarech apod., květy např. k ochucení nakládaného sýra. Léčivé využití: listy a kvetoucí nať působí proti křečím, střevním parazitům, dezinfikují a působí proti menstruačním bolestem, ačkoli se používají zřídka. Jemně namleté a přiložené na místa poštípaná hmyzem okamžitě ulevují od bolesti. Při aplikaci na povrchové rány urychlují léčbu tvorbou strupů. Kosmetické využití: z listů i květů se získává esenciální olej využívaný v parfumerii.

STANOVIŠTĚ: slunečné, s dobře odvodněnou, lehčí půdou, může být i vápenitá, jinak je nenáročná na kvalitu půdy. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh, pokud roste v dostatečně odvodněné půdě.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná minimálně do -20°C až -23 °C v dostatečně lehké půdě. V květu uniká pozdním jarním mrazům. Po zakořenění je velmi dobře suchuvzdorná a odolná vůči vysokým teplotám.

Foto zdroje: Etienne GONTIER, Annette Meyer, unamlie, Pixabay, Andrea Miklošová

PŮVOD: kultivar 'Sundella Apricot' je součástí série Sundella, kterou vyvinul známý šlechtitel Chris Hansen (USA). Série byla uvedena na trh přibližně v letech 2014–2015. Cílem šlechtění bylo dosáhnout neonově zářivých barev květů a kompaktního růstu s vysokou odolností vůči chladu.

RŮST: plazivý, vytváří husté koberce dorůstající do výšky 5-10 cm a šířky 20-30 cm. Je to stálezelená, sukulentní rostlina s dužnatými, zelenými listy, které se v zimě zabarvují do červena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: nejsou známy, ale běžně se množí řízky. Kvete ale velmi bohatě oranžovo-růžovými květy, hojně navštěvovanými hmyzem, zejména včelami a menšími mouchami. Jednotlivé květy kvetou jen několik dní, ale celá rostlina kvete 2-4 týdny během května a června a v případě vhodných podmínek (dostatek slunce a dobrý odtok vody) se může objevit i druhá vlna kvetení během srpna a září.

PLODNOST: není jisté, zda tvoří plody nebo je sterilní.

VYUŽITÍ: vynikající skalnička, vhodná i na okraje sušších záhonů, jako půdopokryvná rostlina, do nádob, na terasy či balkony. Využívá se v systémech zelených střech, kde díky nízké hmotnosti a odolnosti vůči suchu minimalizuje nároky na údržbu. Výborně se kombinuje s jinými suchomilnými trvalkami a skalničkami. Přitáhne všechny oči nejen během kvetení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé a suché stanoviště s dobře propustnou, kamenitou nebo písčitou půdou. Nevhodné jsou těžké, zamokřené půdy. Vyžaduje dobrý odtok vody.

ODOLNOST: mrazuvzdorná minimálně do -20 °C, případně až do -23 °C, velmi suchuvzdorná a odolná vůči vysokým teplotám. Je odolná vůči většině chorob, může trpět hnilobou kořenů při nadměrné vlhkosti.

PŮVOD: USA, Pensylvánia, školka Pleasant Hills, vyšlechtil ji fred Scott v roce 1952 a uvedl na trh v roce 1955.

RŮST: dosahuje výšky přibližně 80-110 cm a šířky 50-70 cm. Patří mezi dekorativní jiřiny. Hlízy umístěte do výsadbové jámy do hloubky cca. 15 cm a přikryjte 3-5 cm zeminy. Vzdálenost výsadby hlíz od sebe je 30-60 cm. vysazujeme je ven až koncem dubna či začátkem května podle lokality, abychom předešli poškození mrazem po vyrašení. Po zmrznutí nadzemní části na podzim hlízy je třeba vyjmout a uskladnit v bezmrazém, chladném prostoru.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně sterilní. Kvete během celého léta, od července až do prvních přízemních mrazů, velmi velkými (15-20 cm), plnými, červenými květy s bílými špičkami jazykovitých květů. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody a jako plnokvětá zřejmě ani netvoří plody.

PLODY: nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: pravděpodobně netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní, vyšší jiřina, která ocení oporu, vynikne samostatně, ale zejména v záhonech s dalšími jiřinami či trvalkami, zejména těmi rozkvétajícími koncem léta.  Jsou velmi vhodné jako řezané květy, po sklizni brzy ráno a rychlém ponoření do vody si dlouho udrží svěžest. Kulinární využití: jazykovité květy nevýrazné chuti ale výrazného vzhledu jsou jedlé a jsou pěknou dekorací salátů, slaných či sladkých krémů, pomazánek, dezertů, lze je přidat do těsta - kynutého či litého, na horní stranu palačinek. Při přímém kontaktu s teplem však hnědnou podobně jako po zmrznutí, takže nejlépe přidávat jejich k studeným jídlům.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Při dodržení vhodné dobu výsadby vhodné do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: hlízy jsou mrazuvzdorné jen do maximálně - 5 °C, nadzemní část je velmi citlivá na mráz. Mladé rostliny oblíbené slimáci a slimáci. 

PŮVOD: část Středomoří – Itálie, býv. Jugoslávie, Albánie a Řecko, u cest, v křovinách, na lesních světlinách, na skalnatých, výslunných svazích, často i na ruderálních místech.

 
RŮST: středně rychlý. Je to polokeř vysoký a široký 20–60 cm. Lodyhy jsou přímé, krátce větvené, chlupaté. Listy mají dlouhé řapíky, částečně přezimují. U odrůdy Berggarten jsou elipsovité až kulaté, dlouhé 2–6 cm, jemně vroubkované, vrásčité, na líci šedě plstnaté, na rubu běloplstnaté, stříbřitě zelené.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete od června do srpna voňavými modrofialovými hluchavkovitými květy po 5–10 v lichopřeslenech.

 
PLODNOST: raná, pravidelná.

 
PLODY: kulaté, černé tvrdky se 4 semeny.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu a září.

 
VYUŽITÍ: listem i květem okrasná léčivá a kořeninová, často pěstovaná rostlina. Kulinární využití: silně aromatické mladé listy a jemnější květy se jedí syrové nebo tepelně upravené. Pomáhají při trávení těžkých, mastných jídel. Květy zdobíme saláty a chlebíčky, obalujeme v nich sýrové kuličky. Esenciální olej z listů ochucuje zmrzliny, cukrovinky, pečená jídla. Léčivé využití: díky antiseptickým účinkům je výborným kloktadlem při zánětu hrdla a dásní, zmírňuje bolest zubů. Působí žlučopudně, proti křečím, plynatosti, snižuje tvorbu mateřského mléka a slin či noční pocení, rozšiřuje cévy. Používá se proti úzkosti, depresi, ženské neplodnosti či při menopauze. Nesmějí ji užívat těhotné ženy a epileptici a nesmí se užívat příliš dlouho a ve vysokých dávkách. Zevně se používá na poštípání hmyzem a infekce pokožky. Listy se sbírají před květem a suší. Esenciální olej v malých dávkách odstraňuje nahromaděný hlen v dýchacích cestách a používá se v mastech proti revmatismu, ale i v parfumérii či kosmetice. Květy jsou atraktivní pro včely a jiné opylovače.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyžaduje dobře odvodněnou, písčitou, lehkou půdu, upřednostňuje vápenitou. Nesnáší těžké a kyselé půdy.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C, ale náchylná k vymrznutí při přílišné vlhkosti půdy. U nás obvykle netrpí škůdci, ale mohou se objevit slimáci, roztoči či pěničky. Prevencí proti zahnívání kořenů a vadnutí je dobře odvodněná půda a dobré proudění vzduchu. Po zakořenění je silně suchovzdorná.

PŮVOD: západní část Mediteránu – Španělsko, Francie, Itálie, Maroko, Tunisko na výslunných skalnatých svazích a suchých stráních na výhradně vápencovém podloží, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1900 m n. m.

 
RŮST: středně rychlý, vytváří silně vonné keříky nebo polokeře dorůstající do výšky 10–30 cm a šířky 30 cm. Stonky jsou dřevnaté, bohatě větvené. Listy jsou vstřícné, úzce eliptické až kopinaté, dlouhé 3–9 mm, široké 0,5–3 mm, na okraji zřetelně podvinuté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, samosprašná, ale i cizosprašná podle podmínek růstu, květy jsou oboupohlavné nebo funkčně samičí, souměrné, bílé až světle růžové. Kvete od května do července, někdy až do srpna.

 
PLODNOST: v případě teplého, suchého počasí během kvetení vysoká.

 
PLODY: zploštělé vejcovité tvrdky dlouhé 0,7–1 mm obsahující několik semen.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září. Při skladování v chladu a suchu vydrží asi tři roky.

 
VYUŽITÍ: je jednou z historicky nejznámějších léčivek a kořenin. Na zahradě a v sadu může navíc fungovat jako půdopokryvná lákadla pro opylovače i včelu medonosnou. (Kvetoucí) nať obsahuje množství silice s účinnými složkami (thymol, kafr, cineol, karvakrol, borneol aj.). Používá se jako čaj, sirup či tinktura k tlumení suchého kašle i k vykašlávání, při trávicích potížích, proti křečím, je silně antiseptická, močopudná, vhodná při depresích, migréně a potížích s krevním oběhem. Jako jedna z mála u nás venku pěstovatelných léčivek má zahřívací účinky (spolu s lípou a mateřídouškou, jinak spíše exotika jako zázvor, kurkuma, hřebíček, skořice) a zároveň pomáhá snižovat horečku. Zevně se používá na nehojící se rány. Používá se také v kosmetice, zejména éterický olej z ní, při výrobě zubních past a ústních vod. V kuchyni jako výborné koření samostatně nebo jako součást kořenicích směsí, např. provensálského koření či bouquet garni.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, lehká vápenitá živná půda. Nemá ráda jílovité, těžké půdy, kde může trpět plísní šedou (Botrytis cinerea), kořenovou hnilobou (Rhizoctonia) či alternárií (Alternaria brassicicola).

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C a po zakořenění dobře suchovzdorná, málo náchylná k chorobám při zajištění dostatečného odvodnění půdy.

PŮVOD: Francie, pravděpodobně ji na začátku 19. století vypěstoval zahradník Girault, známý také jako Larose, z pecky od něj vypěstované sladkovišně-sklenky Larose. Sladkovišeň je mezidruhový kříženec mezi třešní a višní a jeho podtyp je sklenka s plody se světle červenou slupkou a žlutou dužinou.

RŮST: v mládí silný, v plné plodnosti středně silný. Vytváří vysoké kulovité koruny s tenčími, převislými větvemi, středně zahušťuje. Má sklon k vyholování, takže vyžaduje adekvátní řez.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: třešně Hedelfingenská, Thurn Taxis (Schneiderova), Troprichterova.

PLODNOST: časná, středně vysoká, pravidelná za přítomnosti vhodných opylovačů a pokud nevymrznou květní pupeny či květy.

PLODY: jsou velké (průměrně 7-10 g), z 2 stran zploštělé, podlouhlé, nevyrovnané. Slupka je lesklá, jemná, "skleněná", žlutočervená, růžová a na plném slunci až červená, trpce kyselá, dá se snadno stáhnout. Dužina je bílo žlutá, řídká, měkká, rozplývavá, velmi šťavnatá, šťáva nebarví. Chuť je kyselosladká, lahodná, osvěžující, velmi dobrá až výborná se zvláštní kořenitou příchutí. Pecka se dobře odděluje od dužiny.

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, ve 4. třešňovém týdnu, tedy v 1. polovině července, často již koncem června či začátkem července, podobně jako Érdi bőtermő a Favorit. Plody se velmi snadno otlačují i ve větru již na stromě, i při a po sklizni. Sklízejí se na 2-3 krát.

VYUŽITÍ: výborná stolová odrůda vhodná zejména pro přímý konzum nebo domácí výrobu kompotů, méně vhodná na džemy či sirupy, protože málo barví.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před větrem, ale ne uzavřené. Je středně náročná na kvalitu půdy, preferuje úrodné, propustné a vlhčí půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých chráněných lokalit.

ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě, květních pupenech a květech, středně až silněji odolná vůči monilióze.

PŮVOD: ČR, jako náhodný semenáč ho našli a vybrali pracovníci VŠÚO Holovousy, registrován byl v roce 1971.

 
RAST: v mládí bujný až velmi bujný, později bujný až středně bujný. Vytváří vzpřímené, kulovité, polověžaté, řídce až středně husté koruny. Raší brzy.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, kvete středně brzy. Samičí květy začínají kvést před samčími, ale čas květu se částečně překrývá. Na zvýšení úrody je potřebná přítomnost jiné odrůdy kvetoucí ve stejný čas. Vhodní opylovači: Apollo, Jupiter.

 
PLODNOST: středně skorá (v 4. roce po výsadbě), středně vysoká, téměř pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (průměrně 12-12,5 g, 13x34,5x32 mm), elipsovité, s nepatrnou až středně výraznou špičkou. Rubina je tlustá, tmavozelená s tmavohnědými a světlými tečkami, v zralosti se otevírá, ořechy se dobře vylupují. Skořápka je polopapírová, pevná, téměř hladká, světle hnědá, dobře louskatelná i louskáčkem, soudržnost polovin je střední až silná. Jádro je středně velké až velké, zaplňuje celou skořápku (45-47 % celkové hmotnosti plodu), je světle hnědé, někdy bývá mírně zaschlé. Chuť je pomerne aromatická, sladká, dobrá, méně výrazná, i v suchém stavu není výrazně hořká.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně skoré až pozdní, koncem 3. dekády září, rovnoměrné.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci a k cukrářskému využití (nejen mleté ořechy, ale i vcelku). Při skladování jádra mírně zasychají.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné ze severní strany před studeným větrem, mimo mrazových kotlin, ideální mírný svah s J a JV expozicí. Půda mu vyhovuje středně těžká, dostatečně vlhká, ale dobře odvodněná, nemá rád příliš lehké půdy (zejména pokud je hladina podzemní vody příliš hluboko) či příliš těžké a zamokřené půdy. Vhodný zejména do teplných pěstitelských oblastí. V chladnějších oblastech může dojít k horšímu uzavření skořápky.

 
ODOLNOST: dobře mrazuodolný ve dřevě a protože raší brzy až středně brzy, je náchylnější k poškození pozdními jarními mrazy. Celkově je dobře odolný vůči chorobám, více náchylný je jen na bakteriózu (Xanthomonas campestris).

PŮVOD: Belgie, Mons, vypěstoval ji někdy v letech 1750–1760 v zahradě svého letního sídla církevní hodnostář Hardenpont.

RŮST: v mládí bujný, později středně silný růst. Vytváří jehlanovitou, řidší korunu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete pozdě, je dobrým opylovačem pro jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Boscova fláše, Blumenbachova máslovka, Charneuská, Madame Verté, Hardyho máslovka, Clappova máslovka, Pařížanka, Williamsova, Trévouxská.

PLODNOST: pozdější, středně vysoká.

PLODY: velké, hrbolaté. Slupka je hrubá, nejprve světle zelená, později žlutá, s četnými rzivými lenticelami, někdy s načervenalým líčkem. Dužnina je bělavá, máslovitá, velmi jemná, sladkokyselá, příjemně kořenná.

DOZRÁVÁNÍ: sběr v říjnu, konzumně dozrávají v listopadu až prosinci, skladovatelné jsou do února.

VYUŽITÍ: zejména přímý konzum a na výrobu moštů, kompotů, destilátů a k sušení.

STANOVIŠTĚ: nižší a střední polohy, teplé a chráněné stanoviště; kypré, úrodné, hluboké půdy. V suchých půdách plody předčasně opadávají, v nevhodných podmínkách (ve studených půdách) plody trpí kaménčitostí.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná v dřevě, v mládí málo, méně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči strupovitosti, více vůči monilióze.

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, původní zdroj není známý, je to mix odrůd hybridního druhu Begonia x tuberhybrida, který má synonymum Begonia x tuberhybrida var. grandiflora a vznikl kříženec botanických druhů B. boliviensis × B. pearcei × B. veitchii.

RŮST: umírněný, dorůstá do výšky i šířky 25 cm. Je to na mrazy citlivá trvalka přezimující v hlízách v bezmrazém suchém prostoru. Sázíme ji v březnu až květnu do bezmrazého prostoru a po skončení mrazů i ven v sponu 25x25 cm a zakryjeme tenkou vrstvou půdy. na podzim před prvními mrazy hlízy ze země vybereme a uskladníme v suchu, nejlépe při cca. 6 °C.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, ale vzhledem k plnokvětosti je pro hmyz těžko přístupná. Kvete během velmi dlouhého období, při předpěstování už od června do prvních mrazů velkými, plnými květy bílé, žluté, oranžové nebo červené barvy, podle toho, které odrůdy se dostaly do mixu.

PLODNOST: jako plnokvětá zpravidla netvoří plody.

PLODY: pukavé tobolky s drobnými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: na podzim, ale málokdy se plody vytvoří.

VYUŽITÍ: listem i květem velmi dekorativní teplomilná trvalka, vhodná zejména do polostínu do truhlíků či květináčů na balkony či terasy, ale i do volné půdy zejména ze severní či východní strany budov či dřevin. Kulinární využití: krásně květy jsou jedlé, příjemně křupavé, šťavnaté, nakyslé, vhodné k přímé konzumaci jen tak či jako součást salátů, jako jedlá ozdoba dezertů, dipů či nápojů, místo citronu či jako jeho doplnění k rybám.

STANOVIŠTĚ: nejlépe polostín, méně jí vyhovuje plné slunce zejména na poledne či stín, vyhýbejte se větrným místům. Půda mírně kyselá až neutrální, humózní, výživná, dobře odvodněná, ale vlhká, nesnáší přemokření. Protože se přezimuje uvnitř, je vhodná do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: není mrazuvzdorná, nejen nadzemní část, ale i hlízy poškozuje mráz už od 0 °C. Při přílišné vlhkosti ji může potrápit plíseň šedá, bakteriální hniloba stonky, padlí. Ze škůdců ní nepohrdnou slimáci a slimáci, pokud je vysazena přímo v zemi, při přílišném teple suchu zase mšice, třásněnky či roztoči.