Test - ČR 12% DPH (Stromy, rastliny...)

PÔVOD: areál pôvodného druhu sa rozprestiera od Stredomoria a J strednej Európy (zasahuje až na Slovensko) cez Kaukaz a západné Himálaje až po Čínu. V Európe rastie na výslnných kamenistých svahoch v nížinách a pahorkatinách, v ďalších častiach areálu potom najčastejšie v horských lesoch a krovinách od 700 do 2400 m n. m. Odroda pochádza z Holandska, Boskoop, škôlka Lombarts Nursery okolo polovice 20. storočia, už v roku 1953 bola uvedená na trh v USA. Synonymá: Kromhaut.

RAST: bujný, je to ker alebo menší strom dorastajúci do výšky a šírky 3-5 m, dá sa strihom vytvarovať na živý plot s výškou 1,8 m. Má okrúhlo vajcovité listy tmavopurpurovej farby s červeným okrajom a s vyčnievajúcou červenou žilnatinou, ktoré sa krásne vynímajú pri žltozeleno- či tmavozelenosfarbených kultivaroch. Na jeseň sa listy sfarbia do odtieňov oranžovej a červenej. 

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivá, hmyzom opelivá. Kvitne malými, žltými kvetmi na dlhých stopkách v koncových metlinách od mája do júna.

PLODNOSŤ: relatívne nízka, ostatné opadávajú.

PLODY: tmavohnedé kôstkovice s trvalým kalichom veľmi ozdobné dlhými stopkami, ktoré spolu so stopkami opadnutých nevyvinutých plodov a bočnými konárikmi súkvetí ochlpatejú (= obrastú trichómami) a sčervenejú, takže celé súplodie vyzerá ako červenkastý obláčik dymu alebo ako parochňa. Z toho je odvodený aj anglický názov (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRIEVANIE: od septembra do októbra. Po dozretí sa odlamuje celé súplodie a slúži ako lietací aparát.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna drevina, ktorá sa uplatní ako solitéra v menších aj väčších záhradách či parkoch, ale aj do živého plotu, najmä v kombinácii s inými odrodami škumpy - napr. s žltozelenoulistou Golden Spirit® alebo tmavozelenolistou Young Lady®. Technické využitie: z kvetov a listov sa získava esenciálny olej s mangovou vôňou. Z koreňa a kmeňa sa získava nie veľmi trvanlivé žlté farbivo "mladý fustik", ktoré sa používalo od renesancie až do objavenia syntetických farbív v 19. storočí. Drevo, označované tiež ako "uhorský fustik" či "fisetové drevo", sa používalo najmä na výrobu intarzií nábytku či rámov na obrazy. Listy a kôra sú dobrým zdrojom tanínov. Konáriky sa dajú použiť v košikárstve.

STANOVIŠTE: slnečné alebo polotieň. Na pôdu nie je náročná, znesie väčšinou pôd, ale preferuje vlhkú, ale dobre odvodnenú pôdu, nie príliš výživnú. Je vhodná do teplých a stredne teplých polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolná v dreve do asi -20 °C. Kvetné puky môžu niekedy poškodiť neskoré jarné mrazy. Staršie rastliny dobre znášajú sucho. Staršie rastliny dobre znášajú sucho. Je dobre odolná aj voči vetru, vysokým teplotám či znečisteniu ovzdušia. Väčšinou netrpí chorobami či škodcami, ojedinele podpňovkami či verticíliovou hnilobou alebo v prílišnom suchu múčnatkou.

PŮVOD: bývalé německé území, dnes Polsko, Landsberg an der Warthe, vypěstovaná jako náhodný semenáč v zahradě soudního rady Burcharda okolo r. 1850.

 
RŮST: v mládí bujný, později středně bujný. Vytváří kulovité až široce kulovité, hustší, později převislé, na semené podnoži mohutné koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, dlouho a bohatě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Baumanova reneta, Berlepschova reneta, Coxova reneta, Krasokvět žlutý, Jonathan, Ontario, Parména zlatá zimní, Průsvitné žluté, Watervlietské mramorované, Zuccalmagliova reneta.

 
PLODNOST: raná, vysoká, zpočátku pravidelná, později střídavá.

 
PLODY: středně velké až větší (průměrně 120–200 g, ale až do 300 g), kulovité, zdánlivě ploše kulovité, ale i vysoko kulovité, mírně žebrované, tvarově i velikostně nevyrovnané. Slupka je velmi jemná, hladká, lesklá, zelenožlutá, při plné zralosti světle žlutá, na slunečné straně někdy jemně narůžovělá s hnědými tečkami. Slupka jen málo voní. Dužnina je nažloutle bílá, někdy se zeleným nádechem, kyprá, měkká, jemnozrnná, šťavnatá. Chuť je sladkokyselá, osvěžující, jemně aromatická, dobrá až velmi dobrá, jen nepatrně kořenitá, ne typicky renetová.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává od konce října, vydrží uskladněná do začátku ledna, případně až do února, při skladování nevadne. Snadno se otlačí.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu a zejména ke zpracování na mošty či víno, ale i na sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené ve středních a vyšších, chladnějších polohách, ne příliš teplé a suché, protože tam předčasně dozrává a opadává, ani uzavřené, vlhké s jílovitou půdou, protože tam trpí strupovitostí a rakovinou. Nejlepší jsou propustné, mírně vlhké půdy.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevě a silně mrazuvzdorná v květu. V nevhodných polohách málo až velmi málo odolná vůči strupovitosti a padlí, ale i monilióze či rakovině, je náchylná na hořkou hnilobu plodů a na napadení vlnatkou krvavou.

PŮVOD: Francie, zřejmě oblast Provence, koncem 19. a zač. 20. stol., přesný původ neznámý. Kříženec mezi levandulí úzkolistou (L. angustifolia) a širokolistou (L. latifolia). Nazývaná také „francouzská levandule“ nebo „lavandin“.
RŮST: středně rychlý. Je to středně vysoký polokeř dorůstající do 60–90 cm se dřevnatějícími stonky. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, stříbřité. Stříhá se buď během prvního kvetení, nebo potom až na jaře.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými, voňavými fialovými drobnými hluchavkovitými květy v dlouhých lichoklasech (6,5–8 cm) kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.
PLODNOST: jako mezidruhový hybrid netvoří plody, množí se vegetativně.
PLODY:
DOZRÁVÁNÍ:
VYUŽITÍ: je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní také pro motýly. Dá se použít k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Její vůně je silná, sladká, velmi příjemná a květinová, s nižším obsahem kafru než u odrůdy Grosso, a proto se používá zejména v kosmetice, parfumérii, ale také kulinařně. Kulinařní využití: listy a květy čerstvé i sušené, syrové i vařené či esenciální olej (EO) k dochucení salátů, polévek, dušených jídel či koláčů, sušenek, zmrzliny, krémů. Přidávají se do džemů, olejů, octů. Připravuje se z nich čaj. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď květy v čaji či koupeli, nebo EO z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších EO a může se používat neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudná a močopudná, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně EO.
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C, jedna z nejmrazuvzdornějších odrůd lavandinu. Po zakořenění silně suchovzdorná, odolná vůči větru. Méně trpí houbovými chorobami ve vlhčích podmínkách.

PŮVOD: USA, vyšlechtil ji v r. 1954 Dr. Walter Lammerts jako křížence čajohybridu Charlotte Armstrong a floribundy Floradora. Byla pojmenována po královně Alžbětě II. po jejím nástupu na trůn v roce 1952. Řadí se mezi velkokvěté floribundy. Vyhrála množství ocenění včetně ceny Nejoblíbenější růže světa v r. 1979 a vyšlechtilo se z ní 30 dalších odrůd. Synonyma: The Queen Elizabeth Rose, The Queen of England.

RŮST: bujný, vzpřímený, štíhlý, dosahuje výšky 150–300 cm a šířky 90-180 cm. Má velké, kožovité, tmavě zelené listy s kulatými lístky a tlusté, dlouhé rovné stonky s velkými trny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách od června do silnějších mrazů na podzim ve velkých soukvětích s 3-15 velkými (průměrně 10-12 cm), plnokvětými květy s 26-40 plátky. Plátky jsou světle růžové na vrchní a tmavě růžové na spodní straně. Květy středně silně, sladce voní.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou velké (cca. 2,5-3,5 cm), soudkovité s výrazným kalichem. Slupka je v plné zralosti sytě oranžová až šarlatově červená. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, koncem října až v listopadu.

VÝUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami jako vysoká růže vzadu či jako vyšší růžový živý plot. Díky pevným, vzpřímeným, dlouhým a tlustým stonkům je oblíbenou růží na řez do kytic. Podobně lze použít i stonky s dozrálými velkými šípky. Kulinářské využití: středně aromatické, nahořklé květy lze použít čerstvé do krémů a na ozdobení dezertů, salátů, na výrobu růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i na výrobu čajů či žlutého pomletého prášku na ozdobu dezertů. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květinové plátky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním, ale dobře snáší i chudší půdy. Vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorná ve dřevě (od -23,4 do -26,1°C), kvete až po mrazech. Je silně odolná vůči černé skvrnitosti (Diplocarpon rosae), rzi (Phragmidium mucronatum) a padlí (Podosphaera pannosa).

PÔVOD:

RAST:

OPEĽOVACIE POMERY:

PLODNOSŤ:

PLODY:

DOZRIEVANIE:

VYUŽITIE: 

STANOVIŠTE:

ODOLNOSŤ: 

PŮVOD: Austrálie, Eastwood ve státě Nový Jižní Wales, náhodný semenáč, zřejmě potomek odrůdy French Crab, kterou koupila Maria Ann Smithová od školkaře Thomase Lawlessa z Tasmánie na trhu v Sydney a vypěstovala na své zahradě. Poprvé plodila v roce 1868. Rodina Smithových začala jabloň propagovat pod jménem Smith’s Seedling (Semenáč Smithových) a v roce 1890, 20 let po smrti paní Smithové, byla představena na výstavě Castle Hill Agricultural and Horticultural Show. V roce 1895 ji Albert Benson, ovocnářský expert Ministerstva zemědělství Nového Jižního Walesu, pojmenoval Granny Smith a na výzkumné stanici Bathurst Experimental Station se ve velkém začala množit. Synonyma: Smith's Seedling.

RŮST: středně bujný a vzpřímený až rozložitý se střední tendencí k převisání větví.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Aderslebenský kalvil, Bathské, Berlepschova reneta, Biesterfeldská reneta, Bismarckovo, Coxova reneta, Čistecké lahůdkové, Dukát, Florina, Golden Delicious, Gustavovo trvanlivé, Hammersteinovo, Hvězdnatá reneta, James Grieve, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Míšeň jaroměřská, Signe Tillisch, Spartan, Šampion, Vejlímek červený, Worcesterská parména, Zvonkové.

PLODNOST: brzká, střední až vysoká, pravidelná s menší tendencí k přeplození a následné střídavé plodnosti. Rodí na jednoletých a dvouletých převislých větvích.

PLODY: středně velké, ploše kulovité až kuželovité, někdy s méně výrazným žebrováním. Slupka je hladká, pevná, výrazně zelená s nápadnými světlými lenticelami, někdy s purpurově hnědým líčkem, mírně voskovitá. Dužnina je zelenobílá, pevná, hrubozrnná, křehká, šťavnatá. Chuť je kyselosladká, osvěžující, dobrá až velmi dobrá podle klimatických podmínek.

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, od kvetení po sklizeň asi 180–210 dní, plody se sklízejí koncem října až začátkem listopadu, co nejpozději, ale tak, aby nezmrzly. Konzumně dozrávají až v únoru a velmi dobře se skladují v dostatečně chladném uskladnění, z vhodných poloh vydrží čerstvé až 9 měsíců.

VYUŽITÍ: zejména na pečení, sušení, po plném vyzrání i k přímé konzumaci.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vzdušné, ale chráněné před silným větrem. Půdu preferuje dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou. Vhodná do teplých poloh s dostatečně dlouhou vegetační dobou.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Středně odolná vůči strupovitosti, náchylnější k monilióze, padlí a bakteriální spále (Erwinia amylovora).

PÔVOD: druh pochádza zo strednej a východnej Číny, Kórejského poloostrova a Japonska, kde rastie v lesoch a na ich okrajoch, na lesnatých svahoch, na čistinkách, v roklinách a horských údoliach, na brehoch vodných tokov, v horách aj nad hranicou lesa, v nadmorskej výške 700–4000 m n. m. Do Európy bol privezený prvýkrát v roku 1870. Odroda Anthony Waterer pochádza z Anglicka, Surrey, Woking, škôlky Knap Hill Nursery, kde bol objavený ako náhodný semenáč. Na trh bol uvedený okolo roku 1890 a pomenovaný po majiteľovi škôlky.

RAST: umiernený, je to nízky, kompaktný, guľovitý ker. Dosahuje výšku a šírku 0,6 až 1,0 metra. Habitus je hustý, viackmenný s vystupujúcimi až rozložitými konármi. Listy sú kopijovité, mladé listy majú pri pučaní nápadný červenofialový nádych, neskôr tmavnú do zelena.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý, opeľovaný najmä včelami a motýľmi. Kvitne od konca júna do augusta na tohtoročných výhonoch. Tvorí ploché súkvetia – chocholíky tmavokarmínovoružovej farby. 

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: plodom je extrémne malý 2-3 mm, hnedý, blanitý, nenápadný mechúrik – suchý, pukavý, otvárajúci sa jedným brušným švom, obsahujúci drobné, prachovité, nejedlé semená.

DOZRIEVANIE: mechúriky dozrievajú v októbri až novembri. Keďže sa nekonzumujú, dozrievanie označuje len botanickú zrelosť semien.

VYUŽITIE: primárne využitie je okrasné - v záhradnej a krajinnej architektúre (skupinové výsadby, nízke živé ploty, spevňovanie svahov). Je kvetmi veľmi atraktívny nielen pre nás, ale aj pre včely a iné opeľovače.

STANOVIŠTE: Najlepšie prosperuje na priamom slnku (podmieňuje intenzitu farby kvetov), znáša však aj polotieň. Uprednostňuje vlhké, dobre priepustné hlinité pôdy, ale je vysoko prispôsobivý voči pH pôdy a mestskému znečisteniu.

ODOLNOSŤ: je vysoko mrazuvzdorný v dreve do -35 °C až -40 °C. Drevo je húževnaté, v tuhých zimách môže namŕzať, ale po jarnom spätnom reze výborne regeneruje. Pomerne odolný proti chorobám a škodcom, občasne sa môžu vyskytnúť listové škvrnitosti, roztoče alebo vošky. Táto odroda je lepšie odolná voči múčnatke.

PÔVOD: Spojené kráľovstvo, Gravetye Manor, vyšľachtil ho Ernest Markham v 30. rokoch 20. storočia (cca. 1935) ako semenáč neznámeho pôvodu a uvedený bol na trh posmrtne. V roku 1993 získal ocenenie RHS Award of Garden Merit (AGM), čo potvrdzuje jeho spoľahlivosť a vysokú estetickú hodnotu. Synonymá: C. macropetala var. markhamii.

RAST: stredne bujný. Je to bohato kvitnúci kultivar, dosahujúci výšku 2-2,5 m, avšak v ideálnych podmienkach a bez pravidelného rezu môže túto veľkosť poľahky zdvojnásobiť. Zložené listy tvorí 9 hlboko lístkov. 

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý. Kvitne na minuloročných výhonoch. Doba kvitnutia trvá od konca marca do mája, preto je možné vykonať rez hneď po odkvitnutí, aby sa rastlina udržala v požadovaných medziach. Hoci na jar vytvára záplavu kvetov, po hlavnej vlne kvitnutia len veľmi neochotne remontuje - ak áno, tak je to zvyčajne v septembri. Kvety sú prevísajúce a poloprevísajúce, zvonovitého tvaru. Tvoria ich 4 tmavoružové bazálne okvetné lístky dlhé asi 5 cm. Uprostred nich je sukňa podobných, ale užších patyčiniek (staminodium). Tyčinky sú krémovej farby.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: suché, jednosemenné nažky vajcovitého až splošteného tvaru s dlhým, hodvábnym a trvácnym príveskom. Súplodia sú dekoratívne, po opadaní okvetných lístkov pripomínajú nadýchané striebornosivé chumáče. 

DOZRIEVANIE: na jeseň, v septembri až októbri.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna liana vhodná k plotom, stenám s oporou, altánkom, na pergoly, balkónové konštrukcie, aj do väčších nádob. Dekoratívnu hodnotu dopĺňajú aj plstnaté nažky po odkvitnutí. 

STANOVIŠTE: vyžaduje slnko až polotieň - veľmi vhodný na pestovanie pri severnej expozícii, keďže dokáže prosperovať aj v určitom tieni; v teplejších oblastiach môže byť práve toto najvhodnejšie stanovište pre jeho výsadbu. Na plnom slnku najviac kvitne. Uprednostňuje úrodnú, humóznu, vlhkú, ale dobre priepustnú pôdu. Je vhodný do teplých, stredne teplých aj chladných polôh.

ODOLNOSŤ: vysoko mrazuvzdorný v dreve. Náchylný na vošky, slimáky a slizniaky (na mladých výhonkoch) a v horúcich suchých podmienkach na roztočce. V prostredí so stagnujúcim vzduchom sa môže vyskytnúť múčnatka.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plamienky nechávame výhradne pre potechu oka a opeľovačov - všetky časti rastlín rodu Clematis obsahujú glykozid ranunkulín, ktorý sa pri poškodení pletív (žuvaním, drvením) enzymaticky mení na toxický protoanemonín. Táto látka spôsobuje: Pri kontakte s pokožkou: Dermatitídu, pľuzgiere a pálenie. Pri požití: Intenzívne pálenie v ústach, nadmerné slinenie, vracanie a v závažných prípadoch krvavé hnačky alebo kŕče.

PÔVOD: východná časť Severnej Ameriky, od J časti kanadského Ontaria až po Floridu, Texas a SV Mexiko, kde rastie na stredne vlhkých stanovištiach pozdĺž vodných tokov, v zmiešaných lesoch a na ich okrajoch, ale aj na suchších, krovinatých svahoch s južnou orientáciou a v kaňonoch. Na západnej strane kontinentu ho strieda druh judášovec západný (Cercis occidentalis).

RAST: stredne bujný. Je to opadavý ker až strom, dorastajúci do výšky až 8-10 (niekedy až 12) m a šírky 6-10 m. Kmeň má väčšinou krivý, korunu širokú, borka je tmavošedá až hnedá, hladká, neskôr rozbrázdená. Listy rastú striedavo, so stopkou, sú široko vajcovité až srdcovité, so špičkou na konci, dlhé 6-11 cm.

OPEĽOVACIE POMERY: je čiastočne samoopelivý, hmyzom opelivý, jednodomý s obojpohlavnými kvetmi. Rozkvitá v apríli až máji (júni) množstvom ružových či purpurových kvetov tvarovo typických pre čeľaď bôbovité po 4-8 ks na starých konároch alebo aj priamo na kmeni ešte pred olistením.

PLODNOSŤ: skorá až stredne skorá, vo veku 4-7 rokov, v prípade prítomnosti geneticky odlišných jedincov je vysoká a pravidelná. 

PLODY: stredne veľké struky (priemerne 6-8 cm x 1,5 cm) dozrievajúce zo zelenej do bordovohnedej farby. Obsahujú priemerne 6-8 guľatých semien.

DOZRIEVANIE: počas októbra, vydržia na strome po celú zimu.

VYUŽITIE: je to ker či strom veľmi dekoratívny najmä na jar, keď je doslova obalený výrazne ružovými či purpurovými kvetmi, ale aj neskôr srdcovitými listami a množstvom strukov, ktoré ho zdobia aj počas zimy. Je vhodný najmä do záhrad, parkov, mestskej zelene, ale aj do včelníc. Kulinárne využitie: kvety sa jedia surové, majú príjemnú kyslastú chuť a obsahujú veľa vitamínu C, dajú sa použiť na ozdobu šalátov, dezertov či obložených chlebíčkov. Puky sa dajú nakladať či použiť ako náhrada kapari. Liečivé využitie: čaj z lyka je veľmi trpký, používa sa proti horúčke, hnačke a dyzentérii. Technické využitie: kôra mladých konárov sa dá použiť v košikárstve. Drevo je ťažké a pevné, dá sa použiť v rezbárstve.

STANOVIŠTE: preferuje slnečné, ale znesie aj slabý polotieň. Darí sa mu vo väčšine pôd, ak nie sú zamokrené, preferuje hlboké piesočnatohlinité. Je vhodný najmä do teplých a stredne teplých polôh.

ODOLNOSŤ: je vysoko mrazuodolný v dreve až do -28,9 až -34,4 °C. Kvety a mladé listy sú náchylné na zmrznutie. Dobre znáša znečistenie ovzdušia a vysoké teploty. V chladnejších lokalitách, kde nestihne dobre vyzrieť drevo, je náchylný na poškodenie hubou hlivkou červenou (Nectria cinnabarina).

Zdroj fotografií: plants.ces.ncsu.edu, www.treesandshrubsonline.org.

PŮVOD: subarktické a mírné oblasti severní polokoule, s areálem rozšíření od severní Evropy a Skandinávie až po Sibiř a Himálaj. Historicky byla dokumentována ve 12. století jako léčivá rostlina a byla ve velkém pěstována ve skandinávských klášterech. Když Vikingové v 9. století začali obchodovat v Evropě, byla tato rostlina důležitou komoditou. V raných islandských zákonech mohla být osobě uložena pokuta za krádež anděliky z cizí zahrady. Slavný britský bylinkář ze 17. století Nicholas Culpeper tuto rostlinu nazýval "bylinou slunce". V České republice je ve volné přírodě zařazena mezi zranitelné druhy.

RŮST: bujný, dosahuje impozantní výšky až 1,5 metru. Je to krátkověká, monokarpická trvalka – roste vegetativně 2 až 4 roky, jednou vykvete a následně odumírá. Má masivní, dutý, rýhovaný stonek a velké, 2 až 3krát zpeřené složené listy, které mohou dosahovat šířky až 1 metr. Kořenový systém tvoří tlustý, masitý kůlovitý kořen.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, kvete od června do srpna.

PLODNOST: vysoká, v rozmezí 50–200 gramů sušeného osiva ve svém posledním roce života.

PLODY: eliptické, křídlaté, slámově žluté dvounažky se silným, komplexním, chuťovým profilem – hořký, aromatický a mírně kořenitý, s tóny pižma a jalovce.

DOZRÁVÁNÍ: semena obvykle dozrávají koncem léta až začátkem podzimu, tedy v srpnu až září. Ve srovnání s jinými zástupci čeledi miříkovitých (jako fenykl nebo kopr) je andělika považována za pozdě dozrávající druh, vyžadující celé trvání léta pro akumulaci obsahu esenciálních olejů.

Využití: okrasné využití: svým mohutným vzrůstem, výraznou texturou stonku, listů a obrovskými květy je velmi dekorativní, uplatní se zejména ve vlhkých částech zahrad či parků. Kulinární využití: nejlépe mladé, jarní oloupané stonky a mladé výhonky se jedí syrové jako řapíkatý celer nebo kandované jako cukrovinky či dekorace dortů nebo se vaří na džem podobně jako stonky rebarbory. Esenciální olej získávaný ze semen a kořenů či samotná semena se používají k aromatizaci jídel či likérů, jako jsou francouzské Chartreuse a Bénédictine. Mladé listy s příchutí lékořice se dají použít do salátů, k doslazení kyselého ovoce. Kořeny se dají jíst vařené. Z kořenů, listů či semen se dělá čaj. Léčivé využití: andělika je bohatá na furanokumariny a esenciální oleje (felandren). Nejvíce se používá kořen při trávicích potížích, problémech s krevním oběhem a na vykašlávání. Není vhodná pro diabetiky a těhotné ženy, po jejím léčivém použití je třeba se vyhnout delšímu pobytu na slunci. Technické využití: esenciální olej z kořene je vysoce ceněným fixativem v parfumerii.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, je vysoce náročná na vláhu. Preferuje hluboké, úrodné, vlhké a mírně kyselé půdy (pH 4,5 – 7,0). Prosperuje zejména ve středně teplých až chladnějších polohách.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná. V suchých podmínkách je náchylná k mšicím a svilušky. Nejvýznamnější chorobou je listová skvrnitost a kořenová hniloba při absenci drenáže. Vysoký obsah esenciálních olejů působí jako přirozený repelent pro mnoho býložravců.

Botanická poznámka: Andělika má podobný vzhled jako některé toxické druhy, například bolehlav plamatý (Conium maculatum), který je extrémně jedovatý. Na rozdíl od anděliky má bolehlav hladký, fialově skvrnitý stonek a jeho vůně je nepříjemná (připomíná myšinu), zatímco andělika voní příjemně anýzově či po lékořici. Proto si před konzumací – zejména po sběru v divoké přírodě – ověřte její identitu. Může také způsobovat zvýšenou citlivost na sluneční záření (fotosenzitivitu) a kontaktní dermatitidu kvůli obsahu furanokumarinů.

PŮVOD: pravděpodobně z Anglie z pol. 18. století.

 
RŮST: bujný, vytváří velkou, jehlancovitou korunu, později je široce kulovitá. Má výrazně tmavozelené listy kontrastující se světle zelenými řapíky.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, sama je špatným opylovačem, kvete středně brzy. Vhodní opylovači: Avranšská, Hardyho máslovka, Kozačka štutgartská, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, hojna, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (až 10 cm dlouhé), protáhlé, lahvicovitého tvaru, někdy i křivé. Slupka je hladká, lesklá, světle zelená až žlutozelená, na sluneční straně s karmínově červeným líčkem, z horších poloh může být trpká. Dužnina je bílá, jemná, velmi šťavnatá, rozplývavá. Chuť je sladkokyselkavá až sladká, jemně vínově kořenitá, velmi příjemná.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň kolem poloviny srpna nebo i dříve ještě v tvrdé, světle zelené zralosti, konzumní zralost za 1-2 týdny, nevydrží dlouho, výjimečně do začátku září.

 
VYUŽITÍ: pro přímý konzum, sušení, moštování, pečení, výrobu kompotů, džemů a povidel nebo destilátů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Upřednostňuje hluboké, výživné půdy, dostatečně vlhké, ale dobře odvodněné půdy; uspokojí se i s horšími půdami, pokud nejsou příliš mokré a studené. Je vhodná do větších zahrad a sadů nebo i do alejí s dostatečně vysoko vyvázanou korunou. Je vhodná do teplých a středně teplých oblastí; v chladnějších sice dobře roste, ale plody nedosahují dobré kvality.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevě i květu. Odolná vůči nemocem, jen v nevhodných polohách a při zahuštění koruny může trpět strupovitostí. Udržujeme vzdušnou korunu a sázíme ji na vzdušné, otevřené lokality.

PŮVOD: Vyskytuje se ve střední a východní Evropě, u nás převážně v tvrdých lužních lesích.

RŮST: Až 35 m vysoký, dlouhověký strom se štíhlým kmenem, často s hrčatými výrůstky a dobře vyvinutou, nepravidelnou korunou a silnými větvemi odkloněnými pod ostrým úhlem. Kůra je šedohnědá, hladká, borka se odlupuje v tenkých plochých šupinách. Listy jsou jednoduché, střídavé, s asymetrickou čepelí, na okrajích pilovité. Na svrchní straně je list tmavě zelený, lesklý, na spodní šedozelený a mírně chlupatý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Drobné, oboupohlavné červenohnědé květy v řídkých svazečcích kvetou v březnu až dubnu, jsou větrosnubné. Ačkoli kvetou protandricky, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí, míra samosprašnosti může být vysoká.

PLODNOST: vysoká, zejména v přítomnosti opylovače.

PLODY: světle hnědé, elipsovité nažky se zeleným, širokým a kulatým křídlem.

DOZRVÁNÍ: v květnu.

VYUŽITÍ: Velmi atraktivní krajinotvorný prvek, vysazuje se jako okrasný strom, je vhodný do měst i alejí. V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Dřevo je velmi pevné a hojně se používalo v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: vyhovuje mu polostín, úrodné a dostatečně hluboké půdy, snese i sezónní záplavy.

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, odolný vůči vysoké hladině podzemní vody i sezónním záplavám. Z jilmů je nejméně preferovaným druhem pro druhy brouků přenášejících houbové onemocnění grafióza díky obsahu triterpenu alnulinu v kůře, který je odpuzuje. Dobře snáší i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: nejistý, zřejmě z ČR, ale možná i z Německa. Už začátkem 19. století ji měl ve sbírce v Poděbradech pomolog děkan Matěj Rössler. V němčině se nazývá Troprichters schwarze Knorpelkirsche, což poukazuje i na její černou barvu v plné zralosti.

 
RŮST: zpočátku středně bujný, později slabší. Vytváří vysokokuželovité, středně velké, řidší koruny. Postranní větve se sklánějí.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Thurn-Taxis (Schneiderova), Hedelfingenská. Je nekompatibilní s Karešovou.

 
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (průměrně 6 g), srdčité, velikost velmi závisí na stanovišti a péči. Zadní strana je vypouklá, přední zploštělá. Slupka je středně silná, tmavě červená, v plné zralosti až červenohnědá, téměř černá, místy se světlejšími tečkami. Dužnina je středně tuhá (polotvrdka), v plné zralosti až měkká, tmavě červená, šťavnatá, šťáva silně barví. Chuť je kyselosladká, v plné zralosti výborná, aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem 3. a začátkem 4. třešňového týdne, v závislosti na lokalitě a průběhu počasí někdy koncem června. Plody již napadá vrtule třešňová, bývají tedy červivé.

 
VYUŽITÍ: Velmi vhodná k přímému konzumu, ale i na kompoty, džemy, marmelády, sirupy, ale také destiláty a na sušení. Plody jsou středně dobře až dobře skladovatelné a přepravovatelné.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé s písčitohlinitou nebo hlinitou, dostatečně vlhkou, ale propustnou půdou, v suchých půdách jsou plody malé.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu. Náchylnější k praskání plodů během déle trvajících dešťů, ale odolná vůči monilióze.

Velký, rychle rostoucí strom s krásnou, široce rozloženou korunou. V dobrých podmínkách dorůstá do výšky 30–40 m a šířky 15 m a dožívá se i 400 let. Kůra stromu je šedá až hnědošedá, v mládí hladká, později rozpukaná, odlupuje se. Listy na dlouhých červenavých řapících jsou pětilaločnaté, velké 10–15 cm, po okraji hrubě pilovité. Žlutozelené květy jsou soustředěny do 5–15 cm dlouhých převislých hroznů (lat), v jejich spodní části zpravidla převládají samčí květy, ve střední a horní části samičí květy. Strom kvete v květnu, po rozvití listů. Plodem je křídlatá dvounažka, přičemž vnitřní okraj křídel svírá ostrý úhel. Křídla jsou lysá nebo chlupatá, zelenavá až červenkavá, při dozrání hnědá. Nažky jsou vypouklé až kulaté, dozrávají v září až říjnu. Polostinná dřevina, oblibuje hluboké humózní půdy vlhkého horského klimatu a chladnější údolí okolo vodních toků. Dobře odolává mrazu.

PŮVOD: Severní Amerika, Spojené státy americké od východního Texasu po jižní Georgii.

 
RŮST: roste bujně, dorůstá do výšky 15–20 m, šířky okolo 12 m. Má velké dekorativní chlupaté listy a velmi nápadné bílé až světle růžové květy.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: má oboupohlavné květy, je samosprašná.

 
PLODNOST: středně raná, začíná ve věku 6–8 let a větší úrody produkuje od 10. roku života, střídavá, dobré úrody každé 2–3 roky. Jen malé procento z květů vytvoří plody.

 
PLODY: válcovité tobolky (20–30 cm dlouhá, 6–8 mm široká) světle hnědé barvy, která puká dvěma chlopněmi. Plody vyrůstají v latách na 20–40 mm dlouhých stopkách. Semeno je oboustranně blanitě lemované, stříbřitě šedé. Semena jsou seskupena ve větším počtu kolem středního sloupku.

 
DOZRÁVÁNÍ: během září.

 
VYUŽITÍ: alejový a parkový strom, dekorativní celoročně.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, živná, nejlépe vlhčí půda v teplých nížinách a středně teplých pahorkatinách, ale snese i sucho.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C.

PŮVOD: Euroasii kromě Islandu, ve Skandinávii a Rusku po 65° severní šířky. Na jihu zasahuje areál na Azorské a Kanárské ostrovy, do S Afriky, Malé Asie, na V přes Kavkaz, Blízký východ, Írán, do nižších poloh Himálaje, do J Číny a na Tchaj-wan.

 
RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 60-90 cm a široká asi 80 cm, s dřevnatějícími horizontálními oddenky. Stonek je přímý, čtyřhranný, větví se až v horní části. Na listech, listencích i kalichu jsou tmavé lesklé žlázky, vylučující silice. Listy jsou řapíkaté, vejčité, chlupaté. Na vrcholu hlavního stonku a horních větévek rostou krátké hlávky růžových květů.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavními, někdy funkčně samičími květy, hmyzem opylovaná. Kvete v červnu až září.

 
PLODNOST: každoroční, bohatá.

 
PLODY: vejčité, podlouhlé tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

 
VYUŽITÍ: listy se používají zejména jako koření - oregano - a kvetoucí nať zejména jako léčivá rostlina. Kulturní využití: listy čerstvé a sušené jako koření především do mediteránních jídel jako pizza, špagety apod. Používají se i na ochucení octů, olejů, dresinků, zeleninových či luštěninových jídel. Jedlé a podobně chutné jsou i květy, které se dají používat podobně. Léčebné využití: sušená kvetoucí nať se používá externě do koupelí a jako kloktadlo při zánětech dásní, inhaluje při kašli. Vnitřně působí pozitivně na trávicí a dýchací systém. Působí proti křečím, zvyšuje vylučování žluče, upravuje činnost žaludku a podporuje trávení a chuť k jídlu. Používá se proti nachlazení, chřipce, horečce a bolestivé menstruaci. Je to významná nektarodárná rostlina.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, se sušší, teplejší, dobře odvodněnou půdou, ale není náročná na úrodnost půdy, preferuje mírně zásaditou půdu.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolný v kořenu do -29 °C až -34 °C.

PŮVOD: druh pochází ze Středomoří a JV Evropy, Balkánského poloostrova, střední Itálie, Malé Asie a Sýrie. Najdeme ji od Anglie přes Francii a Německo až po Ukrajinu a evropskou část Ruska, na Kavkaze a v severním Íránu. Lidově se nazývá také „babské ucho“. Původ tohoto kultivaru není znám, vznikl někdy v 90. letech 20. století. Proslavil ho nizozemský zahradní designér Piet Oudolf, který jej rád používal ve svých prérijních zahradách.

 
RŮST: v kořeni přezimující trvalka dorůstající do výšky i šířky 30–90 cm. Její hrubé, široké, chlupaté, vejčitě trojúhelníkové, středně zelené listy vytvářejí bochánky, ze kterých vyrůstají načervenalé lodyhy s purpurovými květenstvími.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými květy. Bohatě kvete purpurovými, hluchavkovitými, voňavými květy uspořádanými do početných lichopřeslenů, po seříznutí květů opakovaně od června do září.

 
PLODNOST: při ponechání květů vysoká a pravidelná.

 
PLODY: vejcovité, malé, hnědé, matné tvrdky se semeny.

 
DOZRÁVÁNÍ: v červenci až září.

 
VYUŽITÍ: velmi atraktivní trvalka pro nás i pro hmyz, jelikož je velmi nektarodárná. Kulinární využití: drobné květy můžeme střídmě přidat jako koření při grilování v alobalu, k ochucení dipů, omáček, dresinků, salátů či chlebíčků nebo jako jedlou dekoraci dezertů, ovocných salátů či zmrzlin. Léčivé využití: listy a kvetoucí nať se používají ve formě čaje, působí protizánětlivě, používají se k léčbě pomočování a zevně k hojení ran.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, není náročná na půdu, oblibuje však dobře propustné půdy s vyšším pH. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná do -23 °C. Obecně je dobře odolná vůči chorobám a škůdcům, více ji mohou poškodit zejména slimáci na začátku rašení či při umístění ve velmi těžké půdě hniloba kořenů či verticiliové vadnutí.

PŮVOD: Švýcarsko, region Jura, v r. 1992 vyšlechtil Valentin Blattner jako mezidruhového křížence odrůd Medina (Seyve Villard 12-286 x Medoc noir) x Kaberne severnyj ((Galan x V. amurensis) x (V. amurensis x V. vinifera)).

RŮST: velmi bujný. Raší brzy.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný.

PLODNOST: dobrá, je středně citlivý na sprchávání.

PLODY: hrozny jsou středně velké, kuželovité, řídké až husté, často křídlaté. Bobule jsou malé až středně velké. Slupka je modročerná, pružná a pokrytá silnou vrstvou voskovitého ojínění. Dužnina je řídká.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem září až začátkem října.

VYUŽITÍ: moštová odrůda na výrobu aromatického vína s osobitou muškátovou vůní a s menším množstvím tříslovin.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Ve vlhké půdě dobře roste, ale méně plodí. Vhodná zejména do teplých či chráněných středně teplých oblastí pěstování révy.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě v zimě, kvůli ranému rašení náchylnější k poškození jarními mrazy, ale dobře regeneruje a plodí z podoček. Je výše odolný vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) a středně vůči botrytidě (Botrytis cinerea) a vůči padlí révy (Plasmopara viticola), neatraktivní pro octomilku japonskou (Drosophila suzukii).

Dekorativní keř, vhodný pro živé ploty a krajinářské úpravy. Zelené listy nádherně kontrastují s bílými květy a později s jasně červenými bobulemi. Plody jsou důležitým zdrojem potravy pro ptactvo, ale pro lidi jsou jedovaté, obsahují xylostein. Keř s nepravidelnou a hustě rozvětvenou korunou, dorůstající do výšky 1 - 3 m. Kvete v květnu až červnu. Nenáročný druh. V Česku roste od nížin až do výšky 1400 m.n.m., převážně jako podrost listnatých lesů a na pasekách. Půdy výhřevné, vlhké i suché, neutrální nebo zásadité, hlinitopísčité. Stínomilná dřevina. Mrazuvzdorná, celkově odolná dřevina. Nenáročný druh. Dobře snáší řez.

PÔVOD: neznámy, pravdepodobne Nemecko alebo Holandsko. Vyhrala vyše 60 ocenení a bolo z nej vyšľachtených viacero odrôd, napr. aj Vancouver či Bilbao.

RAST: dosahuje výšku približne 90-100 cm. Patrí medzi nové plnokveté georgíny. Hľuzy umiestnite do výsadbovej jamy do hĺbky cca. 15 cm a prikryte 3-5 cm zeminy. Vzdialenosť výsadby hľúz od seba je 30-60 cm. Vysádzame ich von až koncom apríla či začiatkom mája podľa lokality, aby sme predišli spáleniu mrazom po vyrašení. Po zmrznutí nadzemnej časti na jeseň hľuzy treba vytiahnuť a uskladniť v bezmrazom, chladnom priestore.

OPEĽOVACIE POMERY: pravdepodobne sterilná. Kvitne počas celého leta, od júla až do prvých prízemných mrazov, veľkými (až 18 cm), plnými, červeno-oranžovo-žltými kvetmi s bielymi koncami a spodnou stranou - jazykovité kvety sú aj zaujímavo zvinuté. 

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody a ako plnokvetá zrejme ani netvorí plody.

PLODY: nepestuje sa pre plody.

DOZRIEVANIE: pravdepodobne netvorí plody.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna, vyššia georgína, ktorá sa poteší opore, vynikne samostatne, ale najmä v záhonoch s ďalšími georgínami či trvalkami, najmä tými rozkvitajúcimi koncom leta.  Je veľmi vhodná na rezané kvety, po zbere skoro ráno a rýchlom ponorení do vody si dlho udržia sviežosť. Kulinárne využitie: jazykovité kvety nevýraznej chuti ale výrazného vzhľadu sú jedlé a sú peknou dekoráciou šalátov, slaných či sladkých krémov, nátierok, dezertov, dajú sa pridať do cesta - kysnutého či liateho, na vrchnú stranu palaciniek. Pri priamom kontakte s teplom však hnednú podobne ako po zmrznutí, takže najlepšie pridávať ich k studeným jedlám.

STANOVIŠTE: slnečné, s dostatočne priepustnou pôdou. Pri dodržaní vhodnej doby výsadby vhodné do teplých, stredne teplých aj chránených chladných polôh.

ODOLNOSŤ: hľuzy sú mrazuodolné len do maximálne - 5 °C, nadzemná časť je veľmi citlivá na mráz. Mladé rastliny obľubujú slimáky a slizniaky. 

PŮVOD: téměř celá Evropa, na severu asi po 61° s. š., na výslunných křovinatých stráních, lesostepích, v lužních lesích, od nížin do asi 900 m n. m.

RŮST: variabilní, ale většinou bujný. Je to dlouhověký, listnatý, opadavý strom dorůstající výšky a šířky 10–12 m. Korunu mívá kulovitou až široce rozloženou. Kůra je zelenohnědá, borka hnědošedá, rozpukaná v podélných destičkách. Na starších větvích se vytváří množství brachyblastů i trnů stonkového původu. Listy jsou dlouhé 3–6 cm a široké 2–4 cm, široce vejčité, po okraji jemně vroubkovaně pilovité.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy kvetoucími v dubnu a květnu.

PLODNOST: variabilní, ale většinou pozdější, vysoká, v různé míře pravidelná.

PLODY: variabilní, ale většinou malé (2–4 cm), kulaté, žluté, různě, ale většinou trpce kyselé chuti. Chuť je příjemnější po přemrznutí.

DOZRÁVÁNÍ: variabilní, ale většinou

VYUŽITÍ: je to krásný, mohutný, krajinotvorný strom vhodný zejména do volné krajiny jako solitéra či skupina, do mezí, větrolamů, alejí, stromových řad, ale také do včelnic a do parků pro zpestření. Kulinární využití: plody, zejména po přemrznutí, lze použít na výrobu moštů, želé, octů. Obsahují hodně pektinu, takže se dají použít na zahuštění džemů a marmelád. Z listů je příjemný čaj. Léčivé využití: plody mají laxativní účinky, tedy působí proti zácpě. Rozmačkaná dužnina se dá použít jako obklad na drobné rány. Kůra působí proti parazitům v trávicím traktu a proti horečce. Listy obsahují až 2,4 % antibakteriální látky florin, která potlačuje růst mnoha grampozitivních i gramnegativních bakterií. Semena se používají k dopěstování bujně rostoucích, dlouhověkých podnoží pro kulturní odrůdy jabloní. 

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dobře odvodněnou, propustnou půdu, ale je přizpůsobivá širokému spektru půd. Vhodná do teplých, středně teplých i chladných lokalit.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, variabilně v květu. Dobře odolná vůči větru.

PŮVOD: Asie, od Íránu a Ázerbájdžánu až po severní Barmu, Čínu, Koreu a Japonsko. V současnosti se pěstuje v mnoha teplých oblastech celého světa, například v celém Středomoří a na jihu USA.

RŮST: bujný. Je to listnatý, opadavý, v našich podmínkách spíše krátkověký strom (průměrně kolem 30 let), dorůstá do výšky 10–12 m a šířky 10 m. Má rozložitou korunu, letorosty jsou zelené, hranaté, hladké. Kůra kmene je šedá a zbrázděná. Složené listy jsou dlouhé až 25 cm, 2krát sudozpeřené, s 8–15 páry lístků, přičemž každý z nich tvoří dalších 15–30 párů lístečků. Zajímavostí je, že tyto lístečky se na noc a při vysokých teplotách skládají jako po dotyku u mimózy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, jednodomá, hmyzosnubná. Kvete pozdě, až v červenci a srpnu, velmi dekorativními a silně vonnými květenstvími tvořenými mnoha dlouze stopkatými hlávkami. Střední květy hlávek jsou oboupohlavné, krajní jsou samčí. To nejkrásnější na květech jsou růžové, různě rozprostřené tyčinky s dlouhými nitkami, které dodávají květu vzhled jemného, širokého štětce.

PLODNOST: brzká (ve věku 3–5 let), výše a pravidelnost závisí na lokalitě, musí být dostatečně teplá a slunná. Vrcholu dosahuje ve věku mezi 10–20 lety.

PLODY: lusky, dlouhé 10–20 cm, zúžené mezi jednotlivými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: od září do listopadu.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní a během kvetení i silně voňavý strom atraktivní pro opylovače, vhodný do městských parků, větších zahrad či ve velkých nádobách na terasy, chráněné dvory a střešní zahrady. Kulinární využití: mladé, aromatické listy se dají vařit a přidávat do různých vařených a dušených jídel, podobné využití mají květy, které se jedí jako zelenina. Sušené listy se mohou použít jako náhrada čaje. Léčivé využití: její květní hlávky podporují trávení, mají uklidňující a tonizující účinky. Používají se vnitřně proti nespavosti, podrážděnosti a problémům s pamětí. Podobně se používá kůra, navíc má stimulační účinky a působí proti plynatosti a proti střevním parazitům, je močopudná. Zevně se používá na rány a otoky. Guma získávaná naříznutím kůry stromu se používá jako náplast na abscesy, povrchové vředy atd. a také jako fixační prostředek při zlomeninách a výronech. Technické využití: má husté, tvrdé, pevné dřevo, které se po vyleštění krásně leskne, takže se používá na nábytek apod.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře propustnou, dostatečně vlhkou, hlinitou až písčitou půdou. Je vhodná zejména do městských tepelných ostrovů v teplých oblastech Slovenska.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -18 °C až -23 °C, je náchylnější k poškození letorostů pozdními jarními mrazy. Po zakořenění velmi dobře snáší sucho a vysoké teploty, dobře snáší také vítr.