Zeleň do měst

PŮVOD: druh pochází z územia USA, od státu New York po Floridu, ns západ až po  Iowu, Missouri, Oklahomu a Louisiana, kde roste na vlhkých nebo skalnatých zalesnených svazích, v roklích, na březích potoků a úpatí útesov. Odrůdu Candybelle® Sorbet vyšlechtil zřejmě v roce 2022 Toshihiko Hara a uvedl na trh v roce 2023. Synonyma: Hyso22^PBR.

RŮST: středně bujný až umírněný, kompaktní, je to opadavý keř, který dosahuje výšky cca. 90-120 cm a šířky 90-100 cm. Vyznačuje se pevnými, neohýbajícími se, vzpřímeně rostoucími větvemi, které unesou těžké květenství i v dešti. Má zelené listy, které se na podzim zbarvují dožluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, ale většina květů v květenství je sterilní. Kvete od července do září na letorostech velkými (20-25 cm), kulovitými květenstvími velkých, sterilných květů s občasnými menšími, plodnými květy v různých odstínech růžové od krémové do jahodové.

PLODNOST: raná, ale zanedbatelná.

PLODY: nejedlé drobné tobolky. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu.

VYUŽITÍ: nízký keř okrasný zejména dlouho kvetoucími květy, ale i listy vhodný zejména do skupinových výsadeb s dalšími odrůdami a druhy hortenzií či jiných keřů do polostínu stromů či jako pozadí pro trvalkový záhon v menších i větších zahradách, parcích či jiné městské zeleni. Velmi se hodí na řez čerstvých, ale i sušených květů do kytic a aranžmá. Kulinářské využití: oloupané větve se dají zalít jako čaj. Letorosty se dají uvařit a následně opražit před konzumací. Léčivé využití: kořeny působí proti střevním parazitům, jsou potopudné, močopudné, vyvolávají zvracení. Používají se při ledvinových kamenech, zánětu močového měchýře, zánětu ledvin, zvětšené prostatě a zánětech průdušek. Nadměrné dávky však způsobují nevolnost a zamoření průdušek hlenem. Čerstvé kořeny jsou šťavnaté a snadno se krájejí, sušené jsou velmi tvrdé a pevné. Sbírají se na podzim a nakrájí se na malé kousky před usušením. Oloupaná borka se používá jako obklad na rány, popáleniny, natažené svaly apod.

STANOVIŠTĚ: slunné v chladnějších polohách s dostatečně a rovnoměrně vlhkou půdou nebo polostín v teplejších polohách. Je velmi přizpůsobivá různé půdě, ale nesnáší sucho, rychle vadne. Na barvu květů neovlivňuje výrazně pH půdy, je relativně stabilní ve srovnání s hortenzií velkolistou. 

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do asi -23 °C až -25 °C, tím, že kvete na letorostech, kvetení nebývá ohroženo ani silnějšími mrazy v zimě. Je méně odolná vůči suchu než jiné druhy hortenzií. Velmi dobře je odolná naopak vůči dešti a větru, větve drží pevně. Zajici a králíci ji nezvyknou poškozovat. Je dobře odolná vůči většině chorob a škůdců poškozujících hortenzie, ale někdy ji mohou potrápit mšice, roztoči a puklice či padlí, listová skvrnitost (Cercospora sp.) či botrytida v příliš vlhkých podmínkách (Botrytis sp.). 

PŮVOD: druh má původ ve východní Asii (Japonsko, Čína a Korea). Původ odrůdy Goldflame je neznámý, zřejmě pochází z USA nebo Holandska ze začátku 70. let 20. století.

RŮST: středně bujný, hustý, vzpřímeně rostoucí keř s kompaktním kulovitým tvarem, který má na jaře atraktivní letorosty s bronzovým nádechem. Ty postupně mění barvu na žlutozelenou a na podzim se mění na zářivě měděně oranžovou. Dorůstá do výšky 60-80 cm a šířky 80-100 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete od června do července. Tvoří ploché květenství – chocholíky růžovočervené barvy. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře (skupinové výsadby, nízké živé ploty, zpevňování svahů, skalky). Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Nejlépe prosperuje na přímém slunci (podmiňuje intenzitu barvy květů), snáší však i polostín. Upřednostňuje vlhké, dobře propustné hlinité půdy, ale je vysoce přizpůsobivý vůči pH půdy a městskému znečištění.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný (přežívá teploty do -35 °C až -40 °C). Dřevo je houževnaté, v tuhých zimách může namrzat, ale po jarním zpětném řezu výborně regeneruje. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, padlí nebo mšice. Je dobře odolný vůči vysokým teplotám.

PŮVOD: USA, Ohio, vyšlechtil ji Karle A. Lucal a na trh ji uvedla školka Good & Reese Nursery, v roce 1942 byla patentována. V r. 1950 získala ocenění Award of Merit od britské Královské zahradnické společnosti (RHS), v r. 1993 ocenění Award of Garden Merit a opětovně v roce 2010.

RŮST: středně bujný, vzpřímený, je to částečně opadavý keř dorůstající do výšky 2–2,5 m a šířky 2–2,5 m. Má dlouhé, středně zelené listy s plstnatým rubem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, hmyzosnubná, bohatě kvete od července do září 20–25 cm dlouhými květenstvími purpurově červených květů se sladkou vůní, bohatých na nektar.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, na rozdíl od některých jiných kultivarů není sterilní.

PLODY: hnědé tobolky dlouhé 5–10 mm s množstvím velmi drobných, křídlatých semínek.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: celý keř je velmi dekorativní záplavou květů během dlouhého období kvetení, takže je vhodný jako okrasný do menších i větších zahrad, na terasy, do parků. Jako nektarodárná rostlina láká velké množství opylovačů. Květenství se dají použít i na řez do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunné, případně slabý polostín. Preferuje dobře odvodněné půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorná ve vyzrálém dřevě do asi -20 °C, v květu uniká mrazům, v chladnějších oblastech ji doporučujeme na zimu chránit např. listím apod. Po zakořenění je dobře suchovzdorná. Nebývá náchylná k chorobám, jen zřídka trpí mšicemi a roztoči. Prevencí proti houbovým chorobám je zajištění dobré drenáže půdy a dostatečné cirkulace vzduchu kolem rostliny.

PŮVOD: Japonsko, minimálně z 19. století. Jde o tradiční japonský okrasný kultivar patřící do skupiny Sato-zakura. Přesný šlechtitel není znám. Kultivar byl poprvé zaznamenán v roce 1886 v okolí Tokia a později popsán japonským botanikem Manabu Miyoshim začátkem 20. století. Do Evropy byl uveden Ernestem Henrym Wilsonem přibližně v roce 1916. „Ama-no-gawa“ znamená „nebeská řeka“, což je japonské pojmenování pro Mléčnou dráhu — výstižný opis pro nádherné a bohaté kvetení tohoto stromu.

RŮST: pomalý až středně rychlý. Menší strom s výrazně sloupovitým habitem. Dorůstá do výšky přibližně 4–6 m a šířky 1–1,5 m. Koruna je úzká, vzpřímená, v mládí hustá, s věkem se mírně rozšiřuje a uvolňuje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opelivá, ale s převážně sterilními květy, ačkoliv produkuje pyl i nektar ve vyšší míře než např. odrůda Kanzan, ale není příliš vyhledávaná hmyzem. Květy jsou poloplné, světle růžové, mírně vonné, velké (o průměru 2–4 cm), v květenstvích po 4–5 květech. Kvete koncem dubna až začátkem května, což ji zařazuje mezi středně pozdně až pozdně kvetoucí kultivary okrasných třešní.

PLODNOST: kultivar je funkčně neplodný: tvorba plodů je velmi vzácná a zanedbatelná.

PLODY: pokud se plody výjimečně vytvoří, jde o drobné tmavě červené peckovice.

DOZRÁVÁNÍ: irelevantní.

VYUŽITÍ: okrasné, sází se jako solitér či ve skupinách do parků, zahrad, alejí. Kultivar je ceněn zejména pro pozdní jarní kvetení a štíhlý habitus.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, optimálně kvete na plném slunci. Nenáročná na půdu, vyhovuje jí hlinitá, písčitá, jílovitá, od kyselých po zásadité půdy, vyžaduje však dobré odvodnění, nesnáší zamokření. Vhodná i do městského prostředí, včetně zpevněných ploch, pokud je zajištěn odtok vody.

ODOLNOST: mrazuvzdorná přibližně do −20 až −23 °C. Může být napadána typickými chorobami rodu Prunus, není významně náchylná ani odolná.

PŮVOD: Nórsko, Hedmark, Nes, školka Grefsheim Planteskole, mezidruhový kříženec Spiraea cana x Spiraea hypericifolia nalezený v roce 1949. V roce 1993 získal cenu Award of Garden Merit britské Královské zahradnické společnosti.

RŮST: bujný, je to opadavý keř charakteristický hustým, previsnutým a fontánovitým růstem, přičemž jeho větve se elegantně ohýbají směrem dolů. Dorůstá do výšky a šířky přibližně 1,5–2 metry. Protože kvete na loňském dřevě, odstraňují se jen staré nebo poškozeny větve a keř se může mírně presvetliť pro udržení tvaru a lepší cirkulaci vzduchu. Vyhněte se silnému řezu, který by narušil jeho přirozený převislý habitus.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete od dubna do května. Větve jsou zcela pokryté drobnými, voňavými bílými květy, uspořádanými v hustých chocholících po celé jejich délce.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře (solitéry, skupinové výsadby, nízké živé ploty, zpevňování svahů) do menších i větších zahrad, parků, jiné městské zeleně včetně teras či balkonů. Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Upřednostňuje plné slunce pro bohatší kvetení, ale dobře roste i v mírném polostínu. Dobře snáší různé klimatické podmínky i typy půd, za předpokladu, že jsou dobře propustné. Nesnáší přemokření. Roste v písčitých i hlinitých půdách a toleruje kyselé i zásadité prostředí. 

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě až do -34 °C. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, padlí nebo mšice. Po zakořenění dobře snáší i sucho a toleruje i znečištění ovzduší.

PŮVOD: není přesně známý, jedná se o zahradní hybrid vypěstovaný zřejmě až v Evropě z původně jihoafrických druhů, zejména Kniphofia uvaria a Kniphofia linearifolia.

RŮST: bujný, dorůstá do výšky 100 cm a šířky 60-75 cm, rozrůstá se z "koruny" oddenky. Je to stálezelená trvalka se vzpřímenými nebo sklánějícími se listy dlouhými 90 cm a širokými 2–4 cm. Stvol je dlouhý cca 100 cm a zakončený hroznovitým, válcovitým květenstvím.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní. Kvete dlouho, od července až do září hroznovitým, válcovitým květenstvím připomínajícím pochodeň, dlouhým 20-30 cm, které se ke konci zužuje. Květní pupeny jsou šarlatověčervené, květy v různých odstínech oranžové a červené.

PLODNOST: pravděpodobně netvoří plody nebo velmi málo.

PLODY: pokud, tak téměř kulovité tobolky, dlouhé 5–7 mm.

DOZRÁVÁNÍ: pokud vůbec, tak pár týdnů po odkvětu.

VYUŽITÍ: je květem okrasná a nektarodárná trvalka vhodná do zahrad, parků či městské zeleně do záhonů, skalek, prérijních kompozic či záhonů na řez květin do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunečné, snese i polostín, ale méně v něm kvete. Preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, po zakořenění snese i sušší půdu od mírně zásadité po mírně kyselou. Nesnáší zamokřenou půdu.

ODOLNOST: je mrazuodolná do -23 °C až -29 °C v oddenku při dobře odvodněné půdě, po zakořenění dobře odolná vůči suchu, vysokým teplotám či zasolení půdy.

PŮVOD: druh pravděpodobně pochází z jihovýchodní Číny, od provincie Jün-nan až po pobřežní provincii Šan-tung, kde roste podél vodních toků v horských lesích, v křovinaté pobřežní vegetaci i v okolí cest, v nadmořské výšce pod 1000 m n. m. Odrůda Blush Pink pochází z USA, Texas, Magnolia, Magnolia Gardens Nursery, objevena jako nekvetoucí mutace odrůdy Firepower v in-vitro množírně této školky v roce 2004. Synonyma: Aka.

RŮST: umírněný, kompaktní, je to stálezelený až poloopadavý keř dorůstající do výšky jen 75 cm a šířky 90 cm. Nové listy mají růžový nádech a uchovávají si ho po celý rok, kdy konečně zezelenají do tmavé zelené. Takže od jara do léta má keř zelené listy překryté na povrchu narůžovělými listy letorostů, v zimě se všechny listy zbarví do červena. Název odrůdy "Aka" znamená v japonštině "červený". V chladnějších oblastech (USDA zóna 6 a méně), listy částečně nebo úplně na zimu opadávají.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tento kultivar netvoří květy.

PLODNOST: netvoří květy ani plody.

PLODY: žádné.

ZRÁNÍ: netvoří plody.

VÝSADBA: je to zejména v teplých oblastech listem celoročně okrasná dřevina, která se dá pěstovat jako solitéra, ale nejlépe vynikne ve skupině či v nízkém, neformálním živém plotě, jako lem záhonů v zahradách, parcích či jiné městské zeleni, ale i na balkonech a terasách.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, snese i silnější zastínění, ale nejlépe se vybarvuje na přímém slunci s určitým zastíněním odpoledne. Preferuje středně úrodné, humózní, středně vlhké, dobře odvodněné půdy, ačkoli toleruje širokou škálu půd. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.  

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -20,6 až -23,3°C, při teplotě pod 12°C opadávají listy. Dobře zakořeněné rostliny tolerují do určité míry i sucho. Nezvykne u nás trpět chorobami a škůdci. Jen v zásadité půdě se může na listech projevit chloróza.

PŮVOD: Vyskytuje se ve střední a východní Evropě, u nás převážně v tvrdých lužních lesích.

RŮST: Až 35 m vysoký, dlouhověký strom se štíhlým kmenem, často s hrčatými výrůstky a dobře vyvinutou, nepravidelnou korunou a silnými větvemi odkloněnými pod ostrým úhlem. Kůra je šedohnědá, hladká, borka se odlupuje v tenkých plochých šupinách. Listy jsou jednoduché, střídavé, s asymetrickou čepelí, na okrajích pilovité. Na svrchní straně je list tmavě zelený, lesklý, na spodní šedozelený a mírně chlupatý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Drobné, oboupohlavné červenohnědé květy v řídkých svazečcích kvetou v březnu až dubnu, jsou větrosnubné. Ačkoli kvetou protandricky, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí, míra samosprašnosti může být vysoká.

PLODNOST: vysoká, zejména v přítomnosti opylovače.

PLODY: světle hnědé, elipsovité nažky se zeleným, širokým a kulatým křídlem.

DOZRVÁNÍ: v květnu.

VYUŽITÍ: Velmi atraktivní krajinotvorný prvek, vysazuje se jako okrasný strom, je vhodný do měst i alejí. V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Dřevo je velmi pevné a hojně se používalo v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: vyhovuje mu polostín, úrodné a dostatečně hluboké půdy, snese i sezónní záplavy.

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, odolný vůči větru, vysoké hladině podzemní vody i sezónním záplavám. Z jilmů je nejméně preferovaným druhem pro druhy brouků přenášejících houbové onemocnění grafióza díky obsahu triterpenu alnulinu v kůře, který je odpuzuje. Dobře snáší i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně zase přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang a vyskytuje se tam jako poddruh Cornus kousa subsp. chinensis. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m. Odrůdu Nicole vybral v Itálii v Miláně ve školce Agrate Brianza školkař Giordano Gilardelli.

RŮST: umírněný, kompaktní. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 3-5 m a šířky do 3 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku zelené, holé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, holé, lenticely jsou kruhové. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hustšími lenticelami na letorostech. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celistvé, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–9, případně až 11 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a tmavozelené a lesklé, na rubu přitiskle chlupaté a světlezelené, celokrajné, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je obloukovitá žilnatina, směřující k okraji listu a poté podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené barvy. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hrubšími listy se světlejší spodní stranou pokrytou stočenými bílými chloupky a často nápadně zvětšenou bází řapíku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, ve drtivé většině cizooprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 7–8 cm, které jsou bílé až krémově bílé barvy a nepřekrývají se. Kvete po olistění bohatě od května do července v závislosti na lokalitě, patří mezi později kvetoucí odrůdy.

PLODNOST: Do květu a do plodnosti vstupuje brzy (3-5 let po výsadbě). Výše úrody nebyla vědecky prozkoumána.

PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti 2,5-3 cm. Hlávka je v různé míře, ale spíše hrbolatá. Slupka je hrubá, nejdříve nazelenalá, v plné zralosti růžovočervená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá. U poddruhu chinensis většinou obsahuje menší počet větších semen (1-3 semena). Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoje (Annona cherimola). Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, antokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují v průměru 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně antokyanů, pokud nepočítáme žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).

DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti na genotypu, lokalitě a průběhu počasí v daném roce.

VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra - pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd nebo i jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinářské využití: plody lze využít k přímému konzumu ze stromu nebo i jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností propasírování semen a slupky či se používají na výrobu vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají i proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které lze použít na výrobu tloučků a podobně.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale uspokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd dobře a středně úrodných od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápnité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Slovenska.

ODOLNOST: Je dobře mrazuodolný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuodolnější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasné dříny květnaté (Cornus florida) či dříny Nuttallovy (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovitá antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.

PŮVOD: druh pochází z Číny, Japonska, Koreje, V Ruska, Kamčatky. Označení Alba se používá na odlišení od ružovokvetej varianty Rubra, není to vyšlechtěná odrůda, maximálně selekce divého druhu.

RŮST: středně rychlý, vytváří kompaktní keře s rozměrech 2x2 m; snadno odnožuje, ale odnože se snadno udržiavajú kosením.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete opakovaně od června do září (prvních mrazů) bílými, jednoduchými, silně voňavými květy, které řady navštěvují včely, čmeláky i zlatone. Vůně je typickou vůní starých růží.

PLODNOST: vysoká.

PLODY: šípky jsou červené, hladké, kulatého až zploštělého tvaru a jsou velké jako menší jablíčka či rajčiny s průměrem cca. 2-3 x 1,6 cm, hmotností cca. 4,6 g. Obsahují mnoho vitamínu C (průměrně 770 mg na 100 g), A a E a bioflavonoidů. Kromě dužniny obsahují semena pokryté pichlavými chloupky, které je třeba před konzumací odstrániť.

DOZRÁVÁNÍ: postupně od srpna do října. Pokud jejich nesežerou ptáky, vydrží i do listopadu.

VYUŽITÍ: Keř je kompaktní a dekorativní nejen květy a plody, ale i listy. Je vhodný do menších i větších zahrad, parků a jiné městské zeleně jako solitéra nebo do volnějších, nižších živých plotů, zejména pokud mají být nepriestupné. Kulinární využití: silně vonné a nahořklé květy, lupínky bez bázy nebo hydrolát z nich jsou vhodné jako jedlá dekorace salátů či dezertů, k výrobě džemů, želé, čajů, zmrzlin, sirupů, limonád, ochucování octa atd. Postupně dozrávající šípky jsou po změknutí vhodné na přímý konzumaci, tvrdé se dají sušit (nejlépe po rozpolení a vybratí semen) či zpracovat na vynikající džem, sirup, víno, s jablky na výživu. Sušené listy se dají použít jako náhrada čaje. Kosmetické a léčivé využití: z celých květů nebo lístků se destilací získává růžový hydrolát a éterický růžový olej, které se následně používají k výrobě krémů, balzámů, parfémů atd. Nálev nebo hydrolát z lístků působí i proti plynatosti, jako jemné projímadlo, tonikum či proti zánětu spojivek.

STANOVIŠTĚ: preferuje sluneční stanoviště. Původně pochází z pobrežných piesčin a preferuje lehčí, dobře odvodněné půdy, ale daří se jí ve většině půd, včetně vysýchavých i jílovitých, nesnáší dobře jen zamokřené půdy. Je velmi nenáročná a dobře snáší i zasolení, takže je vhodná i k okrajem cest. Je vhodná i do živých plotů či do parků a zahrad.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná až do -50 °C, listy jsou odolné vůči choroby, květy někdy poškozují zlatone, plody jsou někdy červivé. Po zakořenění je dobře odolná vůči suchu, větru, zasolení půdy a znečištění ovzduší.

PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně pak přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang a vyskytuje se tam jako poddruh Cornus kousa subsp. chinensis. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m. Odrůda Milky Way pochází z USA, ze státu Ohio, ze skupiny 15 semenáčů, které byly původně vybrány ve Wayside Gardens kvůli bujnému vzrůstu, ranému a bohatému kvetení s velkými, bílými listeny a které byly uvedeny na trh v roce 1967.

RŮST: bujný v rámci druhu. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 3–7 m, zřídkavěji až 10 m a šířky až 6 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku zelené, holé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, holé, lenticely jsou kruhové. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hustšími lenticelami na letorostech. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celokrajné, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–9, případně až 11 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a zelené, na rubu přitiskle chlupaté a světle zelené, celokrajné, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je obloukovitá žilnatina, směřující k okraji listu a poté podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené či šarlatově červené barvy. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hrubšími listy se světlejší spodní stranou pokrytou stočenými bílými chloupky a často nápadně zvětšenou bází řapíku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, v drtivé většině cizosprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 5–7 cm, které jsou voskově bílé barvy. Kvete po olistění od května do července v závislosti na lokalitě.

PLODNOST: raná (do 3–5 let po výsadbě). Výše úrody nebyla vědecky prozkoumána.

PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti 1,5–2,5 cm. Hlávka je spíše hrbolatá. Slupka je hrubá, zpočátku nazelenalá, v plné zralosti růžově červená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá. Většinou obsahuje menší počet větších semen (1–3 semena). Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoje (Annona cherimola). Některé genotypy mají méně výraznou, mdlejší chuť, jiné jsou výraznější. Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, anthokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují průměrně 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně anthokyanů, pokud nepočítáme žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).

DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti na lokalitě a průběhu počasí v daném roce.

VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra – pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd nebo i jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinární využití: plody lze využít k přímému konzumu ze stromu nebo i jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností pasírování semen a slupky či se používají na výrobu vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají také proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které lze použít na výrobu tloučků a podobně.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale uspokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd dobře a středně úrodných od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápenité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Slovenska.

ODOLNOST: Je dobře mrazuvzdorný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuvzdornější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasné svída květnatá (Cornus florida) či svída Nuttallova (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovitá antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.

PŮVOD: Německo, objevil ji Reimer Kordes jako mutaci odrůdy Ilse Krohn v roce 1964.

RŮST: velmi bujný, keřovitý, dorůstá do výšky až 275 cm. Listy jsou tmavě zelené, lesklé.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách v malých květenstvích od června po první silnější mrazy. Květy jsou velké (průměrně 14 cm), poloplné (se 17-25 okvětními lístky), silně vonné, bílé či krémové se středem barvy světlé meruňky či šampaňského.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou malé, kulaté. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná do pozadí smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, jako vyšší živý plot, k pergolám, obloukům a jiným oporám, k řezu do vázy. Kulinární využití: silně aromatické, nahořklé květy lze použít čerstvé do krémů a k ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či pomletého prášku k ozdobě dezertů. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květové lístky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Z celých květů se destilací dá získat růžový olej a růžový hydrolát. Šípky obsahují hodně vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné či polostín, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě, na jaře letorosty vyžadují ochranu před pozdními jarními mrazy. Je silně odolná vůči černé skvrnitosti listů. Snese i zastínění.

PŮVOD: druh pochází ze střední a východní Číny, Korejského poloostrova a Japonska, kde roste v lesích a na jejich okrajích, na lesnatých svazích, na mýtinách, v roklích a horských údolích, na březích vodních toků, v horách i nad hranicí lesa, v nadmořské výšce 700–4000 m n. m. Do Evropy byl přivezen poprvé v roce 1870. Odrůda Fenna PBR pochází z Holandska, Boskoop, vyšlechtil ji Herman Geers v letech 2005 až 2009 (křížení a selekce). je právně chráněna.

RŮST: umírněný, kompaktní. Je to opadavý keř s hustou kulovitou korunou dorůstající do výšky jen 25-30 cm a šířky 30 cm. Listy mají při rašení bronzový nádech, později jsou jasně zelené, svěží barvy, podlouhlé, jemně zoubkované na okrajích.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete velmi dlouho, od konce května do začátku září. Tvoří ploché květenství – chocholíky růžové barvy. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře do skupinových výsadeb s jinými tavolníky vyšší výšky, do skalek, lemů záhonů, jako půdopokryvná dřevina na zpevňování svahů, ale i do květináčů na balkony a terasy apod. Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Nejlépe prosperuje na přímém slunci (podmiňuje intenzitu barvy květů), snáší však i polostín. Upřednostňuje vlhké, dobře propustné hlinité půdy, ale je vysoce přizpůsobivý vůči pH půdy.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě do -35 °C až -40 °C. Dřevo je houževnaté, v tuhých zimách může namrzat, ale po jarním zpětném řezu výborně regeneruje. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, roztoči nebo mšice během sucha. Je velmi odolný vůči padlí. Velmi dobře snáší a městské znečištění ovzduší.

PŮVOD: Spojené království, Anglie, Gloucestershire, v zahradě Hidcote Manor Garden ho začátkem 20. století vybral Lawrence Johnston. Je to hybrid druhů Hypericum addingtonii × H. calycinum × H. hookerianum.

RŮST: umírněný, je to poloopadavý či opadavý keř, v oblastech s teplými zimami dorůstá do výšky i 120 cm, v chladnějších oblastech nadzemní část vymrzá a z kořenů se obnovuje do výšky 45-60 cm. Má zelené, kopinaté listy dlouhé až 6 cm a načervenalé, tenké větve.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, samosprašný s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. Kvete velmi dlouho a bohatě od června do září velkými (6-7 cm), jemně voňavými, pětičetnými, žlutými, voskovitými květy v tvaru misky v květenstvích po až 6 květů. V uprostřed je množství velkých, výrazných tmavožltých tyčinek plných pylu, který je aktraktívny pro množství druhů hmyzu.

PLODNOST: raná, pravidelná, vysoká.

PLODY: malé, nejedlé, ale dekorativní, kulovité, hnedočervené či oválné bobule s průměrem 0,8-1,5 cm.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

VYUŽITÍ: rostlina je dekorativní zejména během kvetení v létě a po dozrání plodů na podzim, ale i načervenalé větve jsou ozdobné během zimy. Používá se jako solitéra, ale zejména jako půdopokryvná rostlina nebo do nízkých živých plotů či jako lem záhonů v malých i větších zahradách, parcích, městské zeleni či do strešných zahrad. Je kvalitním zdrojem pylu pro hmyz během celého léta. Kvetoucí větve a zejména větve s plody se často využívají ve floristike.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, snáší širokou škálu půd, včetně suchých kamenitých a písčitých. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých či chráněných chladných lokalit, kde je třeba počítať spíše se raným jarním zrezaním k zemi.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný do asi -29 °C v keři, do asi -23 °C v dřevě nadzemní části, v květu uniká spolehlivě pozdním jarním mrazům. Je silně větruodolný, po zakořenění i suchovzdorný a dobře snáší i znečištění ovzduší.

PŮVOD: jižní část Korejského poloostrova, ostrov Sachalin a Kurilské ostrovy a Japonsko. Jde o dřevnatou liánu, která ve své domovině roste ve vlhkých lesích, a popíná se po stromů a skalách. Do evropské kultury byla uvedena přibližně v druhé polovině 19. století (kolem roce 1865).

RŮST: pomalejší v prvních letech, později poměrně bujný. Je to opadavý, popínavý keř dorůstající do výšky i 10-15 m a šířky 4-10 m a vyžadující dostatečně pevnou oporu, o kterou se může prichytiť přilnavými vzdušnými kořínky. Má řapíkaté, elipsovité, na vrcholu špičaté, na okraji zubaté listy dlouhé 5-10 cm a široké 3–7 cm. Dobře snáší řez, který se doporučuje po odkvětu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě částečně samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými květy. Kvete v červnu až červenci drobnými, bílými, plodnými květy plnými pylu a nektaru, které tvoří velké ploché laty široké až 15-25 cm a které jsou po krajích lemované sterilními květy velkými až 3 cm.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody. Vstupuje do plodnosti obvykle 5-8 let po výsadbě, plodnost je obvykle střední.

PLODY: drobné tobolky s malými semínky.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu a září. Nepěstuje se pro plody.

VYUŽITÍ: krásný okrasný vertikální prvek zahrad - ideální na popínání kolem zdí, plotů, stěn domov, altánů či pergol. 

STANOVIŠTĚ: preferuje polostín či stín, ale daří se jí i na plném sluncem za prepokladu pravidelné zálievky. Má ráda hlinité až humózní, vlhké, ale dobře propustné půdy. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná až do -34°C. Dobře toleruje stín a vítr, hůře toleruje sucho. Může být napadána mšicemi či červci. Z chorob se může vyskytovat skvrnitost listů, padlí a zřídka šedá plíseň.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: obsahuje kyanogenní glykosidy typické pro rod Hydrangea (potenciálne mírně toxická při požití). Škodlivá pro psy a kočky. Může způsobit kontaktní dermatitidu (kožní alergén) - při manipulaci se doporučuje používat ochranné rukavice.

PŮVOD: druh pochází ze střední Číny, provincií An-chuej, Che-nan, Chu-pej, Kan-su, Šan-si a Šen-si, kde roste v nadmořské výšce od 300 do 1400 m n. m na horských svazích, v křovinách, na okrajích cest, mezi skalami. Poprvé ji vědecky popsal Karl Graebner až v roce 1901. Do Evropy se dostala na začátku 20. století. Rodový název připomíná německého botanika Richarda Kolkwitze, druhový latinský znamená doslova líbezná. Odrůda Pink Cloud pochází ze Spojeného království, Surry, kde byla v roce 1946 vybrána v zahradě britské Královské zahradnické společnosti ve Wisley.

RŮST: středně bujný, je to opadavý, bohatě větvený keř s hustě olistěnými větvemi. Dorůstá do výšky 1,5-3 m a šířky 2,5-4 m. Má protistojné, jednoduché listy s krátkými stopkami, jejich čepel je kopinatá až oválná.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, minimálně částečně samosprašná až samosprašná, hmyzem opylovatelná s oboupohlavnými květy. Kvete od května do června květy, které jsou na rozdíl od botanického druhu mírně větší a také se objevují ve větším množství v květenstvích. Mají zvonkovitý tvar, jsou narůžovělé s výraznou žlutou síťovitou kresbou, obsahují hodně pylu a nektaru a jsou velmi atraktivní pro hmyz: včely, pestřenky, čmeláky či motýly.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale do plodnosti vstupuje brzy (2-4 roky po výsadbě), plodnost je pravidelná a vysoká.

PLODY: malé tobolky (5-8 mm) vejčitého tvaru, chlupaté a hnědé, obsahují 1 semeno.

DOZRÁVÁNÍ: od srpna do září.

VYUŽITÍ: jako keř okrasný zejména během pozdního jara květem atraktivním nejen pro nás, ale i pro opylovače a včely medonosné, je vhodná do menších i větších zahrad jako solitera, ale i do živých plotů, parků či jiné městské zeleně, ale i do včelínů pro zpestření pastvy po odkvětu ovocných dřevin. V zimě může plnit okrasnou funkci i díky zajímavě odlupující se kůře na starším dřevě.

STANOVIŠTĚ: slunečné či polostín, chráněné před větrem. Půdu preferuje středně úrodnou, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou, nesnáší přemokřenou těžkou půdu.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná v dřevě až do -34 °C, v květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Nezvykne trpět chorobami či škůdci, občas ji mohou napadnout mšice.

PŮVOD: USA, Somerset Rose Nursery, našel ji Henry F. Bosenberg jako náhodnou opakovaně kvetoucí mutaci jednou kvetoucí odrůdy Dr. W. van Fleet v roce 1930 a registroval ji v témže roce Henry A. Dreer. Jako první rostlina získala v roce 1931 v USA patent (Plant Patent No. 1), žádost podával Henry F. Bosenberg.

RŮST: je velmi bujný, obloukovitě popínavý, hustý, dorůstá do výšky 3-6 m, ale dá se udržet řezem nižší, šířku dosahuje až kolem 2,5 m. Listy jsou středně velké, lesklé, tmavě zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete od poloviny června opakovaně ve vlnách až do prvních silnějších mrazů velkými (průměrně 9 cm), světle růžovými, poloplnými květy s 26-40 okvětními plátky, v miskovitém až plochém tvaru, které voní středně silně po jablku. Květy jsou většinou v malých skupinkách po 2-4 kusech. Kvete nejlépe na starším dřevě, pro co nejbohatší kvetení vyžaduje umírněný řez.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou středně velké, kulaté, oranžovočervené, s dlouhými, odstávajícími kališními lístky. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná zejména jako popínavá na mohutné konstrukce treláží, oblouků či na pergoly, k zdem a plotům. Kulinární využití: středně aromatické, nahořklé květy se dají použít čerstvé do krémů a k ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či žlutého pomletého prášku k ozdobě dezertů. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květové plátky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh s ochranou proti mrazu chvojím.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům, po zakořenění je silně suchuvzdorná. Je vysoce odolná vůči černé skvrnitosti růží (Diplocarpon rosae), dobře odolná vůči padlí (Podosphaera pannosa) a středně odolná vůči rzi (Phragmidium mucronatum). Je dobře odolná vůči dešti.

PŮVOD: Starobylá kulturní dřevina pěstovaná v celém Středomoří a v Makaronesii, dnes se pěstuje v mnoha odrůdách i v Americe a Austrálii. Vznikla zřejmě z planého olivovníku, který je někdy klasifikován jako samostatná varieta Olea europaea var. sylvestris, asi před 6000–7000 lety.

RŮST: pomalejší, umírněný, tvoří dlouhověké stromy vysoké ve své domovině 8–15 m, u nás podstatně nižší, tak do 2,5–3 m. Listy mají krátké řapíky, jsou vstřícné, kopinaté, kožovité, dlouhé až 8 cm, šedozelené, na rubu stříbřité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, převážně větrosnubný, ale i hmyzosnubný, u nás kvete v červnu. Přítomnost jiné odrůdy nebo semenáče zvyšuje úrodu.

PLODNOST: středně raná (3–7 let po výsadbě), středně vysoká, závislá na průběhu počasí.

PLODY: vejčité peckovice, dozrávající ze zelena do tmavohnědé až černé barvy, hořké chuti.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, ve 2. polovině října, případně až v listopadu.

VYUŽITÍ: velmi okrasný kompaktní stromeček, který dodává místu závan Středomoří. Kulinární využití: Plody v zelené i černé zralosti se nakládají do slaného nálevu. Z většího množství, v našich podmínkách nedosažitelného, se lisuje olej. Léčivé využití: Listy mají antiseptické účinky, snižují horečku, krevní tlak i hladinu cukru v krvi, uklidňují nervový systém. Dá se z nich získat žluté či zelené přírodní barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s dobře propustnou, výživnou, hlinitou či hlinitopísčitou půdou. Vhodný do nejteplejších lokalit Slovenska k výsadbě do volné půdy na chráněné dvory, k zdím budov a plotům nebo jako přenosná rostlina na terasy, střešní zahrady, balkony, se zimováním ve sklenících či zimních zahradách. Pro dobré přezimování v zemi je důležitá propustnost půdy.

ODOLNOST: mrazuodolný ve dřevě do asi −7 °C až −10 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům, květní pupeny jsou poškozeny již při teplotě pod −2 °C. V klimatu střední Evropy obvykle netrpí škůdci. Výskytu houbových chorob způsobených houbami Spilocaea oleagina a Pseudocercospora cladosporioides předcházíme výsadbou na místo chráněné před nadměrnými srážkami a vlhkostí půdy. Po zakořenění je dobře suchovzdorný a odolný vůči vysokým teplotám.

PŮVOD: západní Středomoří od Španělska přes jižní Francii zřejmě až po Itálii, kde roste v tzv. makchii, tedy ve středomořských křovinách, často na stanovištích s vyšším obsahem dusíku a často i vápníku.

RŮST: umírněný, rozložitý. Je to nízký, bohatě rozvětvený, stálezelený, aromatický polokeř vysoký 10-50 cm a široký až 60-100 cm. Nekvetoucí větvičky jsou šedě plstnaté. Kvetoucí větvičky jsou olistěné jen v spodní části. Listy jsou střídavé, úzké, dlouhé 0,6–2 cm, šedě nebo bělavě plstnaté, s 3–4 hustými řadami zubů. Pěstujeme v sponu alespoň 60x60 cm a stříháme nejlépe v dubnu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná, jednodomá s oboupohlavnými květy. Od června do července bohatě rozkvétají sytě žlutými menšími (0,6-1 cm) květy, které připomínají knoflíky. Květy obsahují jen trubkovité květy, jazykovité květy chybí.

PLODNOST: raná, pravidelná, při ponechání květů vysoká.

PLODY: drobné (1,2-1,5 mm x 0,5-1 mm), podlouhlé až kyjovité hnědé, 3-4-hranné nažky s 1 semenem. Nejedí se.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

VYUŽITÍ: Jako celoročně listem a v létě květem okrasný polokeř se využívá v menších i větších zahradách v skalkách, středomořských zahrádkách, jako nízký živý plot např. kolem záhonů. Odpuzuje moly a můru zelí. Kulinářské využití: aromatické listy lze použít jako koření v omáčkách, vývarech apod., květy např. k ochucení nakládaného sýra. Léčivé využití: listy a kvetoucí nať působí proti křečím, střevním parazitům, dezinfikují a působí proti menstruačním bolestem, ačkoli se používají zřídka. Jemně namleté a přiložené na místa poštípaná hmyzem okamžitě ulevují od bolesti. Při aplikaci na povrchové rány urychlují léčbu tvorbou strupů. Kosmetické využití: z listů i květů se získává esenciální olej využívaný v parfumerii.

STANOVIŠTĚ: slunečné, s dobře odvodněnou, lehčí půdou, může být i vápenitá, jinak je nenáročná na kvalitu půdy. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh, pokud roste v dostatečně odvodněné půdě.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná minimálně do -20°C až -23 °C v dostatečně lehké půdě. V květu uniká pozdním jarním mrazům. Po zakořenění je velmi dobře suchuvzdorná a odolná vůči vysokým teplotám.

Foto zdroje: Etienne GONTIER, Annette Meyer, unamlie, Pixabay, Andrea Miklošová

PŮVOD: neznámý, je mutací známé odrůdy Nina Weibull, kterou vyšlechtil dánský školkař Svend Poulsen v roce 1961.

RŮST: bujný, popínavý, je to floribunda dorůstající do výšky až 300 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzem opylovatelná, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete masově jednou koncem jara až začátkem léta, opakuje kvetení roztroušenými květy později během léta. Má tmavě červené, středně velké, poloplné květy bez vůně.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou malé. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná zejména k popínání na treláže, oblouky, pergoly, ploty apod. Je vhodná i k řezu do vázy. Kulinářské využití: Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní lupínky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná a dobře odolná vůči chorobám.

PŮVOD: Severní Amerika, zejména v centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě, na prériích, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách.

 
RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 50–120 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou lodyhou. Přízemní listy jsou řapíkaté, vejčité až úzce kopinaté, 5–30 cm dlouhé a 5–12 cm široké, na okraji pilovité či zubaté, někdy i celokrajné, na bázi klínovité až srdčité, na vrcholu špičaté, se 3–5 žilkami; lodyžní listy jsou střídavé, menší, s krátkým řapíkem, na bázi klínovité.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylovaná hmyzem, samosprašná, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září. Květenství tvoří jazykovité a trubkovité květy: jazykovité květy jsou růžové až nachové, dlouhé 3–8 cm, na vrcholu se 2 zuby, trubkovité květy jsou dlouhé 4,5–5,7 mm, jsou zelenavé až růžové nebo nachové a rozkvétají postupně.

 
PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

 
PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

 
VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly. Využívali ji už indiáni a používá se i dnes, a to zejména pro své léčivé účinky, a to jak kořen, tak i (kvetoucí) nať. V podobě čaje a zejména tinktury podporuje imunitní systém těla. Vnitřně se používá při rýmě, kašli, horečce, bronchitidě, infekci močových cest, ústní dutiny a krku, také jako afrodiziakum a prostředek ke zlepšení trávení. Zevně se používá k ošetření ran a popálenin, kde se projevují i její antiseptické a antibakteriální účinky.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehčí. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji oblibují slimáci, kteří ji dokážou na jaře zdecimovat.

PŮVOD: areál původního druhu se rozkládá od Středomoří a J střední Evropy (zasahuje až na Slovensko) přes Kavkaz a západní Himálaj až po Čínu. V Evropě roste na výslunných kamenitých svazích v nížinách a pahorkatinách, v dalších částech areálu potom nejčastěji v horských lesích a křovinách od 700 do 2400 m n. m. Odrůda pochází z Holandska, v roce 1990 ji náhodně objevil Willem A. Sanders, na trh ji uvedla školka Antigone Plantvermeerdering B.V. V roce 1999 vyhrála na výstavě Plantarium cenu jako nejlepší novinka. Synonyma: Ancot^PBR.

RŮST: bujný, je to keř nebo menší strom dorůstající do výšky 2,4 m a šířky až 4,5 m, lze řezem vytvarovat na živý plot s výškou 1,8 m. Je to první kultivar se zářivě zelenožlutými, okrouhle vejčitými listy s vystupující žilnatinou, které se krásně vyjímají vedle zeleně či červeně zbarvených kultivarů. na podzim se listy zbarví do odstínů oranžové a červené. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete malými, žlutozelenými květy na dlouhých stopkách v koncových latách od května do června.

PLODNOST: relativně nízká, ostatní opadávají.

PLODY: tmavohnědé peckovice s trvalým kalichem velmi ozdobné dlouhými stopkami, které spolu se stopkami opadnutých nevyvinutých plodů a postranními větvičkami květenství ochlupatí (= obrostou trichomy), takže celé souplodí vypadá jako obláček růžovokrémového kouře nebo jako paruka. Z toho je odvozen i anglický název (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října. Po dozrání se odlamuje celé souplodí a slouží jako létací aparát.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní dřevina, která se uplatní jako solitéra v menších i větších zahradách či parcích, ale i do živého plotu, zejména v kombinaci s jinými odrůdami škumpy - např. s purpurovolistou Royal Purple nebo tmavozelenolistou Young Lady®. Technické využití: z květů a listů se získává esenciální olej s mangovou vůní. Z kořene a kmene se získává ne příliš trvanlivé žluté barvivo "mladý fustik", které se používalo od renesance až do objevení syntetických barviv v 19. století. Dřevo, označované také jako "uherský fustik" či "fisetové dřevo", se používalo zejména k výrobě intarzií nábytku či výrobu rámů na obrazy. Listy a kůra jsou dobrým zdrojem tříslovin. Větvičky se dají použít v košíkářství.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín. na rozdíl od jiných odrůd se žlutozelenými listy dobře snáší i plné slunce bez popálení listů, pokud půda není příliš suchá. na půdu není náročná, snese většinou půd, ale preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, ne příliš výživnou. Je vhodná do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do asi -25 °C. Květní pupeny mohou někdy poškodit pozdní jarní mrazy. Starší rostliny dobře snášejí sucho. Je dobře odolná i vůči větru, vysokým teplotám či znečištění ovzduší. Většinou netrpí chorobami či škůdci, ojediněle václavkami či verticíliovou hnilobou nebo v přílišném suchu padlím.

PŮVOD: druh byl nalezený v Německu jako mezidruhový kříženec Lonicera sempervirens a Lonicera x americana (ten je křížencem L. caprifolia x L. etrusca) koncem 19. století, poprvé ho popsal v roce 1900 Alfred Rehder. Je pojmenován po německém školkaři Heckrottovi. Původ odrůdy není známý. 

RŮST: bujný, je to poloopadavá až opadavá liana dorůstající i do výšky 3-4,5 m a šířky 2-4 m vyžadující oporu, kolem které se může ovíjet. Řezem se dá vytvarovat do menšího keře s rozměrech 1,2-1,8 m. Má modrozelené, oválné listy dlouhé do 5 cm. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašný, opylovaný včelami, čmeláky, můrami či kolibříky. Kvete velmi bohatě od června do září silně voňavými květy s dlouhou trubkovitou korunou ružovopurpurovou z vnější a žlutou z vnitřní strany.

PLODNOST: raná (2.-3. rok po výsadbě), středně vysoká, ačkoli se nepěstuje pro nejedlé plody.

PLODY: malé, lesklé červené, kulaté, nejedlé bobule (5-8 mm) s tenkou slupkou, obsahující několik semen.

DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října podle lokality.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní hustě rostoucí liana listy i bohatým a dlouhým kvetením krásnými a voňavými květy vhodná na pergoly, treláže, ploty, kde se může ovíjet. Vhodná do zahrad, parků i jiné městské zeleně. Kulinární využití: květy po odstranění zeleného kalichu lze použít jako jedlou dekoraci dezertů, salátů či zalít jejich jako čaj nebo si z nich provést sirup.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, preferuje dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu bohatou na organickú hmotu od mírně kyselé po mírně zásaditou, nesnáší přemokření. Je vhodný do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný do asi -23 °C. V květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Je obvykle dobře odolný vůči škůdcům a choroby, v příliš teplem ovzduší může trpět mšicemi či padlím. Je dobře větruodolný, dobře snáší zastínění, ačkoli nejlépe kvete na přímém slunci.

PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně pak přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m. Odrůda Cappuccino pochází z Německa, z Gristede, z rododendronového parku školky Bruns, kde ji našli jako semenáč kolem roku 1995 a uvedli na trh v roce 2010. Synonyma: Copacabana.

RŮST: umírněný. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 4–5 m a šířky až 2,5–3,5 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku měděné až mahagonové, holé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, holé, lenticely jsou kruhové. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celokrajné, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–6 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a při rašení bronzové až mahagonové a později zelené, na rubu přitlačeně chlupaté a světle zelené, celokrajné, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je oblouková výrazná žilnatina, směřující k okraji listu a poté podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené či šarlatově červené barvy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, ve drtivé většině cizosprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 3–5 cm, které jsou krémově bílé až cappuccinové barvy, později s narůžovělým okrajem. Tvar i barva listenů se během kvetení dosti výrazně mění. Kvete po olistění bohatě od konce května do července v závislosti na lokalitě.

PLODNOST: raná. Výše úrody nebyla vědecky prozkoumána.

PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti kolem 2 cm. Hlávka je v různé míře hladká či hrbolatá. Slupka je hrubá, zpočátku zelenavá, v plné zralosti růžovočervená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá, obsahuje semena. Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoje (Annona cherimola). Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, antokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují průměrně 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně antokyanů, pokud nepočítáme žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).

DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti na lokalitě a průběhu počasí v daném roce.

VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra – pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd nebo také jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinářské využití: plody se dají využít k přímému konzumu ze stromu nebo také jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností pasírování semen a slupky, či se používají k výrobě vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají také proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které lze použít na výrobu tloučků a podobně.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale uspokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd, dobře a středně úrodných, od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápnité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Slovenska. 

ODOLNOST: Je dobře mrazuvzdorný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuvzdornější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasné dříny květnatý (Cornus florida) či Nuttallův (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovaná antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.