Zeleň do měst

PŮVOD: je to hybrid s jedním z rodičů z druhu Buddleja davidii var. nanhoensis, který je původně endemický v provincii Kan-Su v Číně jako zakrslý. Tento kultivar byl vyšlechtěn v USA, Kalifornii, školkou Monrovia Nursery v r. 1984, vypěstován jako Mongo a prodáván pod jménem Nanho Blue.

RŮST: umírněný, kompaktní, vzpřímený s převislými květenstvími. Je to opadavý keř, který dorůstá do výšky 150–200 cm a šířky 100–150 cm. Listy jsou úzké, stříbřité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, hmyzosnubná, bohatě kvete od konce června až do září drobnými modrofialovými květy s oranžovými kalichy ve velkých květenstvích dosahujících délky až 25–30 cm, kvete na letorostech.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, na rozdíl od některých jiných kultivarů není sterilní.

PLODY: hnědé tobolky dlouhé 5–10 mm s množstvím velmi drobných, křídlatých semínek.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

VYUŽITÍ: celý keř je velmi dekorativní stříbřitě zelenými listy a záplavou květů během dlouhého období kvetení, takže je vhodný jako okrasný do menších i větších zahrad, na terasy, do parků. Jako nektarodárná rostlina láka velké množství opylovačů. Květenství lze použít také na řez do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunné či polostín, toleruje širokou škálu půd od písčitých až po jílovité, ale upřednostňuje dobře odvodněné půdy. Vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorná ve vyzrálém dřevě do asi -20 °C, v květu uniká mrazům, v chladnějších oblastech ji doporučujeme na zimu chránit např. listím apod. Po zakořenění je dobře suchovzdorná. Nebývá náchylná k chorobám, jen málokdy trpí mšicemi a roztoči.

PŮVOD: USA, Ohio, vyšlechtil ji Karle A. Lucal a na trh ji uvedla školka Good & Reese Nursery, v roce 1942 byla patentována. V r. 1950 získala ocenění Award of Merit od britské Královské zahradnické společnosti (RHS), v r. 1993 ocenění Award of Garden Merit a opětovně v roce 2010.

RŮST: středně bujný, vzpřímený, je to částečně opadavý keř dorůstající do výšky 2–2,5 m a šířky 2–2,5 m. Má dlouhé, středně zelené listy s plstnatým rubem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, hmyzosnubná, bohatě kvete od července do září 20–25 cm dlouhými květenstvími purpurově červených květů se sladkou vůní, bohatých na nektar.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, na rozdíl od některých jiných kultivarů není sterilní.

PLODY: hnědé tobolky dlouhé 5–10 mm s množstvím velmi drobných, křídlatých semínek.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: celý keř je velmi dekorativní záplavou květů během dlouhého období kvetení, takže je vhodný jako okrasný do menších i větších zahrad, na terasy, do parků. Jako nektarodárná rostlina láká velké množství opylovačů. Květenství se dají použít i na řez do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunné, případně slabý polostín. Preferuje dobře odvodněné půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorná ve vyzrálém dřevě do asi -20 °C, v květu uniká mrazům, v chladnějších oblastech ji doporučujeme na zimu chránit např. listím apod. Po zakořenění je dobře suchovzdorná. Nebývá náchylná k chorobám, jen zřídka trpí mšicemi a roztoči. Prevencí proti houbovým chorobám je zajištění dobré drenáže půdy a dostatečné cirkulace vzduchu kolem rostliny.

PÔVOD: areál pôvodného druhu sa rozprestiera od Stredomoria a J strednej Európy (zasahuje až na Slovensko) cez Kaukaz a západné Himálaje až po Čínu. V Európe rastie na výslnných kamenistých svahoch v nížinách a pahorkatinách, v ďalších častiach areálu potom najčastejšie v horských lesoch a krovinách od 700 do 2400 m n. m. Odroda pochádza z Holandska, Boskoop, škôlka Lombarts Nursery okolo polovice 20. storočia, už v roku 1953 bola uvedená na trh v USA. Synonymá: Kromhaut.

RAST: bujný, je to ker alebo menší strom dorastajúci do výšky a šírky 3-5 m, dá sa strihom vytvarovať na živý plot s výškou 1,8 m. Má okrúhlo vajcovité listy tmavopurpurovej farby s červeným okrajom a s vyčnievajúcou červenou žilnatinou, ktoré sa krásne vynímajú pri žltozeleno- či tmavozelenosfarbených kultivaroch. Na jeseň sa listy sfarbia do odtieňov oranžovej a červenej. 

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivá, hmyzom opelivá. Kvitne malými, žltými kvetmi na dlhých stopkách v koncových metlinách od mája do júna.

PLODNOSŤ: relatívne nízka, ostatné opadávajú.

PLODY: tmavohnedé kôstkovice s trvalým kalichom veľmi ozdobné dlhými stopkami, ktoré spolu so stopkami opadnutých nevyvinutých plodov a bočnými konárikmi súkvetí ochlpatejú (= obrastú trichómami) a sčervenejú, takže celé súplodie vyzerá ako červenkastý obláčik dymu alebo ako parochňa. Z toho je odvodený aj anglický názov (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRIEVANIE: od septembra do októbra. Po dozretí sa odlamuje celé súplodie a slúži ako lietací aparát.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna drevina, ktorá sa uplatní ako solitéra v menších aj väčších záhradách či parkoch, ale aj do živého plotu, najmä v kombinácii s inými odrodami škumpy - napr. s žltozelenoulistou Golden Spirit® alebo tmavozelenolistou Young Lady®. Technické využitie: z kvetov a listov sa získava esenciálny olej s mangovou vôňou. Z koreňa a kmeňa sa získava nie veľmi trvanlivé žlté farbivo "mladý fustik", ktoré sa používalo od renesancie až do objavenia syntetických farbív v 19. storočí. Drevo, označované tiež ako "uhorský fustik" či "fisetové drevo", sa používalo najmä na výrobu intarzií nábytku či rámov na obrazy. Listy a kôra sú dobrým zdrojom tanínov. Konáriky sa dajú použiť v košikárstve.

STANOVIŠTE: slnečné alebo polotieň. Na pôdu nie je náročná, znesie väčšinou pôd, ale preferuje vlhkú, ale dobre odvodnenú pôdu, nie príliš výživnú. Je vhodná do teplých a stredne teplých polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolná v dreve do asi -20 °C. Kvetné puky môžu niekedy poškodiť neskoré jarné mrazy. Staršie rastliny dobre znášajú sucho. Staršie rastliny dobre znášajú sucho. Je dobre odolná aj voči vetru, vysokým teplotám či znečisteniu ovzdušia. Väčšinou netrpí chorobami či škodcami, ojedinele podpňovkami či verticíliovou hnilobou alebo v prílišnom suchu múčnatkou.

PÔVOD: druh pochádza zo strednej a východnej Číny, Kórejského poloostrova a Japonska, kde rastie v lesoch a na ich okrajoch, na lesnatých svahoch, na čistinkách, v roklinách a horských údoliach, na brehoch vodných tokov, v horách aj nad hranicou lesa, v nadmorskej výške 700–4000 m n. m. Do Európy bol privezený prvýkrát v roku 1870. Odroda Anthony Waterer pochádza z Anglicka, Surrey, Woking, škôlky Knap Hill Nursery, kde bol objavený ako náhodný semenáč. Na trh bol uvedený okolo roku 1890 a pomenovaný po majiteľovi škôlky.

RAST: umiernený, je to nízky, kompaktný, guľovitý ker. Dosahuje výšku a šírku 0,6 až 1,0 metra. Habitus je hustý, viackmenný s vystupujúcimi až rozložitými konármi. Listy sú kopijovité, mladé listy majú pri pučaní nápadný červenofialový nádych, neskôr tmavnú do zelena.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý, opeľovaný najmä včelami a motýľmi. Kvitne od konca júna do augusta na tohtoročných výhonoch. Tvorí ploché súkvetia – chocholíky tmavokarmínovoružovej farby. 

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: plodom je extrémne malý 2-3 mm, hnedý, blanitý, nenápadný mechúrik – suchý, pukavý, otvárajúci sa jedným brušným švom, obsahujúci drobné, prachovité, nejedlé semená.

DOZRIEVANIE: mechúriky dozrievajú v októbri až novembri. Keďže sa nekonzumujú, dozrievanie označuje len botanickú zrelosť semien.

VYUŽITIE: primárne využitie je okrasné - v záhradnej a krajinnej architektúre (skupinové výsadby, nízke živé ploty, spevňovanie svahov). Je kvetmi veľmi atraktívny nielen pre nás, ale aj pre včely a iné opeľovače.

STANOVIŠTE: Najlepšie prosperuje na priamom slnku (podmieňuje intenzitu farby kvetov), znáša však aj polotieň. Uprednostňuje vlhké, dobre priepustné hlinité pôdy, ale je vysoko prispôsobivý voči pH pôdy a mestskému znečisteniu.

ODOLNOSŤ: je vysoko mrazuvzdorný v dreve do -35 °C až -40 °C. Drevo je húževnaté, v tuhých zimách môže namŕzať, ale po jarnom spätnom reze výborne regeneruje. Pomerne odolný proti chorobám a škodcom, občasne sa môžu vyskytnúť listové škvrnitosti, roztoče alebo vošky. Táto odroda je lepšie odolná voči múčnatke.

PÔVOD: Spojené kráľovstvo, Gravetye Manor, vyšľachtil ho Ernest Markham v 30. rokoch 20. storočia (cca. 1935) ako semenáč neznámeho pôvodu a uvedený bol na trh posmrtne. V roku 1993 získal ocenenie RHS Award of Garden Merit (AGM), čo potvrdzuje jeho spoľahlivosť a vysokú estetickú hodnotu. Synonymá: C. macropetala var. markhamii.

RAST: stredne bujný. Je to bohato kvitnúci kultivar, dosahujúci výšku 2-2,5 m, avšak v ideálnych podmienkach a bez pravidelného rezu môže túto veľkosť poľahky zdvojnásobiť. Zložené listy tvorí 9 hlboko lístkov. 

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý. Kvitne na minuloročných výhonoch. Doba kvitnutia trvá od konca marca do mája, preto je možné vykonať rez hneď po odkvitnutí, aby sa rastlina udržala v požadovaných medziach. Hoci na jar vytvára záplavu kvetov, po hlavnej vlne kvitnutia len veľmi neochotne remontuje - ak áno, tak je to zvyčajne v septembri. Kvety sú prevísajúce a poloprevísajúce, zvonovitého tvaru. Tvoria ich 4 tmavoružové bazálne okvetné lístky dlhé asi 5 cm. Uprostred nich je sukňa podobných, ale užších patyčiniek (staminodium). Tyčinky sú krémovej farby.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: suché, jednosemenné nažky vajcovitého až splošteného tvaru s dlhým, hodvábnym a trvácnym príveskom. Súplodia sú dekoratívne, po opadaní okvetných lístkov pripomínajú nadýchané striebornosivé chumáče. 

DOZRIEVANIE: na jeseň, v septembri až októbri.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna liana vhodná k plotom, stenám s oporou, altánkom, na pergoly, balkónové konštrukcie, aj do väčších nádob. Dekoratívnu hodnotu dopĺňajú aj plstnaté nažky po odkvitnutí. 

STANOVIŠTE: vyžaduje slnko až polotieň - veľmi vhodný na pestovanie pri severnej expozícii, keďže dokáže prosperovať aj v určitom tieni; v teplejších oblastiach môže byť práve toto najvhodnejšie stanovište pre jeho výsadbu. Na plnom slnku najviac kvitne. Uprednostňuje úrodnú, humóznu, vlhkú, ale dobre priepustnú pôdu. Je vhodný do teplých, stredne teplých aj chladných polôh.

ODOLNOSŤ: vysoko mrazuvzdorný v dreve. Náchylný na vošky, slimáky a slizniaky (na mladých výhonkoch) a v horúcich suchých podmienkach na roztočce. V prostredí so stagnujúcim vzduchom sa môže vyskytnúť múčnatka.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plamienky nechávame výhradne pre potechu oka a opeľovačov - všetky časti rastlín rodu Clematis obsahujú glykozid ranunkulín, ktorý sa pri poškodení pletív (žuvaním, drvením) enzymaticky mení na toxický protoanemonín. Táto látka spôsobuje: Pri kontakte s pokožkou: Dermatitídu, pľuzgiere a pálenie. Pri požití: Intenzívne pálenie v ústach, nadmerné slinenie, vracanie a v závažných prípadoch krvavé hnačky alebo kŕče.

PÔVOD: východná časť Severnej Ameriky, od J časti kanadského Ontaria až po Floridu, Texas a SV Mexiko, kde rastie na stredne vlhkých stanovištiach pozdĺž vodných tokov, v zmiešaných lesoch a na ich okrajoch, ale aj na suchších, krovinatých svahoch s južnou orientáciou a v kaňonoch. Na západnej strane kontinentu ho strieda druh judášovec západný (Cercis occidentalis).

RAST: stredne bujný. Je to opadavý ker až strom, dorastajúci do výšky až 8-10 (niekedy až 12) m a šírky 6-10 m. Kmeň má väčšinou krivý, korunu širokú, borka je tmavošedá až hnedá, hladká, neskôr rozbrázdená. Listy rastú striedavo, so stopkou, sú široko vajcovité až srdcovité, so špičkou na konci, dlhé 6-11 cm.

OPEĽOVACIE POMERY: je čiastočne samoopelivý, hmyzom opelivý, jednodomý s obojpohlavnými kvetmi. Rozkvitá v apríli až máji (júni) množstvom ružových či purpurových kvetov tvarovo typických pre čeľaď bôbovité po 4-8 ks na starých konároch alebo aj priamo na kmeni ešte pred olistením.

PLODNOSŤ: skorá až stredne skorá, vo veku 4-7 rokov, v prípade prítomnosti geneticky odlišných jedincov je vysoká a pravidelná. 

PLODY: stredne veľké struky (priemerne 6-8 cm x 1,5 cm) dozrievajúce zo zelenej do bordovohnedej farby. Obsahujú priemerne 6-8 guľatých semien.

DOZRIEVANIE: počas októbra, vydržia na strome po celú zimu.

VYUŽITIE: je to ker či strom veľmi dekoratívny najmä na jar, keď je doslova obalený výrazne ružovými či purpurovými kvetmi, ale aj neskôr srdcovitými listami a množstvom strukov, ktoré ho zdobia aj počas zimy. Je vhodný najmä do záhrad, parkov, mestskej zelene, ale aj do včelníc. Kulinárne využitie: kvety sa jedia surové, majú príjemnú kyslastú chuť a obsahujú veľa vitamínu C, dajú sa použiť na ozdobu šalátov, dezertov či obložených chlebíčkov. Puky sa dajú nakladať či použiť ako náhrada kapari. Liečivé využitie: čaj z lyka je veľmi trpký, používa sa proti horúčke, hnačke a dyzentérii. Technické využitie: kôra mladých konárov sa dá použiť v košikárstve. Drevo je ťažké a pevné, dá sa použiť v rezbárstve.

STANOVIŠTE: preferuje slnečné, ale znesie aj slabý polotieň. Darí sa mu vo väčšine pôd, ak nie sú zamokrené, preferuje hlboké piesočnatohlinité. Je vhodný najmä do teplých a stredne teplých polôh.

ODOLNOSŤ: je vysoko mrazuodolný v dreve až do -28,9 až -34,4 °C. Kvety a mladé listy sú náchylné na zmrznutie. Dobre znáša znečistenie ovzdušia a vysoké teploty. V chladnejších lokalitách, kde nestihne dobre vyzrieť drevo, je náchylný na poškodenie hubou hlivkou červenou (Nectria cinnabarina).

Zdroj fotografií: plants.ces.ncsu.edu, www.treesandshrubsonline.org.

PŮVOD: druh pochází ze střední Číny, provincií An-chuej, Che-nan, Chu-pej, Kan-su, Šan-si a Šen-si, kde roste v nadmořské výšce od 300 do 1400 m n. m na horských svazích, v křovinách, na okrajích cest, mezi skalami. Poprvé ji vědecky popsal Karl Graebner až v roce 1901. Do Evropy se dostala na začátku 20. století. Rodový název připomíná německého botanika Richarda Kolkwitze, druhový latinský znamená doslova líbezná. Odrůda Pink Cloud pochází ze Spojeného království, Surry, kde byla v roce 1946 vybrána v zahradě britské Královské zahradnické společnosti ve Wisley.

RŮST: středně bujný, je to opadavý, bohatě větvený keř s hustě olistěnými větvemi. Dorůstá do výšky 1,5-3 m a šířky 2,5-4 m. Má protistojné, jednoduché listy s krátkými stopkami, jejich čepel je kopinatá až oválná.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, minimálně částečně samosprašná až samosprašná, hmyzem opylovatelná s oboupohlavnými květy. Kvete od května do června květy, které jsou na rozdíl od botanického druhu mírně větší a také se objevují ve větším množství v květenstvích. Mají zvonkovitý tvar, jsou narůžovělé s výraznou žlutou síťovitou kresbou, obsahují hodně pylu a nektaru a jsou velmi atraktivní pro hmyz: včely, pestřenky, čmeláky či motýly.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale do plodnosti vstupuje brzy (2-4 roky po výsadbě), plodnost je pravidelná a vysoká.

PLODY: malé tobolky (5-8 mm) vejčitého tvaru, chlupaté a hnědé, obsahují 1 semeno.

DOZRÁVÁNÍ: od srpna do září.

VYUŽITÍ: jako keř okrasný zejména během pozdního jara květem atraktivním nejen pro nás, ale i pro opylovače a včely medonosné, je vhodná do menších i větších zahrad jako solitera, ale i do živých plotů, parků či jiné městské zeleně, ale i do včelínů pro zpestření pastvy po odkvětu ovocných dřevin. V zimě může plnit okrasnou funkci i díky zajímavě odlupující se kůře na starším dřevě.

STANOVIŠTĚ: slunečné či polostín, chráněné před větrem. Půdu preferuje středně úrodnou, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou, nesnáší přemokřenou těžkou půdu.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná v dřevě až do -34 °C, v květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Nezvykne trpět chorobami či škůdci, občas ji mohou napadnout mšice.

PÔVOD: druh pochádza z územia USA, od štátu New York po Floridu, ns západ až po  Iowu, Missouri, Oklahomu a Louisiana, kde rastie na vlhkých alebo skalnatých zalesnených svahoch, v roklinách, na brehoch potokov a úpätí útesov. Odrodu Candybelle® Sorbet vyšľachtil zrejme v roku 2022 Toshihiko Hara a uviedol na trh v roku 2023. Synonymá: Hyso22^PBR.

RAST: stredne bujný až umiernený, kompaktný, je to opadavý ker, ktorý dosahuje výšku cca. 90-120 cm a šírku 90-100 cm. Vyznačuje sa pevnými, neohýbajúcimi sa, vzpriamene rastúcimi konármi, ktoré unesú ťažké súkvetia aj v daždi. Má sýtozelené listy, ktoré sa na jeseň sfarbujú dožlta.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivá, hmyzom opelivá, ale väčšina kvetov v súkvetí je sterilná. Kvitne od júla do septembra na letorastoch veľkými (20-25 cm), guľovitými súkvetiami veľkých, sterilných kvetov s občasnými menšími, plodnými kvetmi v rôznych odtieňoch ružovej od krémovej do jahodovej.

PLODNOSŤ: skorá, ale zanedbateľná.

PLODY: nejedlé drobné tobolky. 

DOZRIEVANIE: v októbri až novembri.

VYUŽITIE: nízky krík okrasný najmä dlho kvitnúcimi kvetmi, ale aj listami vhodný najmä do skupinových výsadieb s ďalšími odrodami a druhmi hortenzií či iných kríkov do polotieňa stromov či ako pozadie pre trvalkový záhon v menších aj väčších záhradách, parkoch či inej mestskej zeleni. Veľmi sa hodí na rez čerstvých, ale aj sušených kvetov do kytíc a aranžmánov. Kulinárne využitie: olúpané konáre sa dajú zaliať ako čaj. Letorasty sa dajú uvariť a následne opražiť pred konzumáciou. Liečivé využitie: korene pôsobia proti črevným parazitom, sú potopudné, močopudné, vyvolávajú vracanie. Používajú sa pri obličkových kameňoch, zápale močového mechúra, zápale obličiek, zväčšenej prostate a zápaloch priedušiek. Nadmerné dávky však spôsobujú nevoľnosť a zahlienenie priedušiek. čerstvé korene sú šťavnaté a ľahko sa krájajú, sušené sú veľmi tvrdé a pevné. Zbierajú sa na jeseň a nakrájajú na malé kúsky pred usušením. Ošúpaná borka sa používa ako obklad na rany, popáleniny, natiahnuté svaly apod.

STANOVIŠTE: slnečné v chladnejších polohách s dostatočne a rovnomerne vlhkou pôdou alebo polotieň v teplejších polohách. Je veľmi prispôsobivá rôznej pôde, ale neznáša sucho, rýchlo vädne. Na farbu kvetov nevplýva výrazne pH pôdy, je relatívne stabilná v porovnaní s hortenziou veľkolistou. 

ODOLNOSŤ: je mrazuodolná v dreve do asi -23 °C až -25 °C, tým, že kvitne na letorastoch, kvitnutie nebýva ohrozené ani silnejšími mrazmi v zime. Je menej odolná voči suchu než iné druhy hortenzií. Veľmi dobre je odolná naopak voči dažďu a vetru, konáre držia pevne. Zajace a králiky ju nezvyknú poškodzovať. Je dobre odolná voči väčšine chorôb a škodcov poškodzujúcich hortenzie, ale niekedy ju môžu potrápiť vošky, roztoče a puklice či múčnatka, listová škvrnitosť (Cercospora sp.) či botrytída v príliš vlhkých podmienkach (Botrytis sp.). 

PÔVOD: areál pôvodného druhu sa rozprestiera od Stredomoria a J strednej Európy (zasahuje až na Slovensko) cez Kaukaz a západné Himálaje až po Čínu. VEurópe rastie na výslnných kamenistých svahoch v nížinách a pahorkatinách, v ďalších častiach areálu potom najčastejšie v horských lesoch a krovinách od 700 do 2400 m n. m. Odroda pochádza z Holandska, v roku 1990 ju náhodne objavil Willem A. Sanders, na trh ju uviedla škôlka Antigone Plantvermeerdering B.V. V roku 1999 vyhrala na výstave Plantarium cenu ako najlepšia novinka. Synonymá: Ancot^PBR.

RAST: bujný, je to ker alebo menší strom dorastajúci do výšky 2,4 m a šírky až 4,5 m, dá sa strihom vytvarovať na živý plot s výškou 1,8 m. Je to prvý kultivar so svietivo zelenožltými, okrúhlo vajcovitými listami s vyčnievajúcou žilnatinou, ktoré sa krásne vynímajú pri zeleno- či červenosfarbených kultivaroch. Na jeseň sa listy sfarbia do odtieňov oranžovej a červenej. 

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivá, hmyzom opelivá. Kvitne malými, žltozelenými kvetmi na dlhých stopkách v koncových metlinách od mája do júna.

PLODNOSŤ: relatívne nízka, ostatné opadávajú.

PLODY: tmavohnedé kôstkovice s trvalým kalichom veľmi ozdobné dlhými stopkami, ktoré spolu so stopkami opadnutých nevyvinutých plodov a bočnými konárikmi súkvetí ochlpatejú (= obrastú trichómami), takže celé súplodie vyzerá ako obláčik ružovokrémového dymu alebo ako parochňa. Z toho je odvodený aj anglický názov (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRIEVANIE: od septembra do októbra. Po dozretí sa odlamuje celé súplodie a slúži ako lietací aparát.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna drevina, ktorá sa uplatní ako solitéra v menších aj väčších záhradách či parkoch, ale aj do živého plotu, najmä v kombinácii s inými odrodami škumpy - napr. s purpurovolistou Royal Purple alebo tmavozelenolistou Young Lady®. Technické využitie: z kvetov a listov sa získava esenciálny olej s mangovou vôňou. Z koreňa a kmeňa sa získava nie veľmi trvanlivé žlté farbivo "mladý fustik", ktoré sa používalo od renesancie až do objavenia syntetických farbív v 19. storočí. Drevo, označované tiež ako "uhorský fustik" či "fisetové drevo", sa používalo najmä na výrobu intarzií nábytku či výrobu rámov na obrazy. Listy a kôra sú dobrým zdrojom tanínov. Konáriky sa dajú použiť v košikárstve.

STANOVIŠTE: slnečné alebo polotieň. Na rozdiel od iných odrôd so žltozelenými listami dobre znáša aj plné slnko bez popálenia listov, ak pôda nie je príliš suchá. Na pôdu nie je náročná, znesie väčšinou pôd, ale preferuje vlhkú, ale dobre odvodnenú pôdu, nie príliš výživnú. Je vhodná do teplých, stredne teplých aj chránených chladných polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolná v dreve do asi -25 °C. Kvetné puky môžu niekedy poškodiť neskoré jarné mrazy. Staršie rastliny dobre znášajú sucho. Je dobre odolná aj voči vetru, vysokým teplotám či znečisteniu ovzdušia. Väčšinou netrpí chorobami či škodcami, ojedinele podpňovkami či verticíliovou hnilobou alebo v prílišnom suchu múčnatkou.

PÔVOD: areál pôvodného druhu sa rozprestiera od Stredomoria a J strednej Európy (zasahuje až na Slovensko) cez Kaukaz a západné Himálaje až po Čínu. VEurópe rastie na výslnných kamenistých svahoch v nížinách a pahorkatinách, v ďalších častiach areálu potom najčastejšie v horských lesoch a krovinách od 700 do 2400 m n. m. Odroda pochádza z Holandska, škôlka Kolster, vyšľachtil ju Hendrik Kolster v roku 1997.

RAST: umiernený, je to kompaktný ker alebo menší strom dorastajúci do výšky a šírky až 2-2,5 m, dá sa strihom vytvarovať na živý plot s výškou 1,8 m či menej. Má okrúhlo vajcovité tmavozelené listy s vyčnievajúcou, svetlozelenou žilnatinou, ktoré sa krásne vynímajú pri svetlozeleno- či červenosfarbených kultivaroch. Na jeseň sa listy sfarbia do odtieňov oranžovej a červenej. 

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivá, hmyzom opelivá. Kvitne malými, žltozelenými kvetmi na dlhých stopkách v koncových metlinách od mája do júna.

PLODNOSŤ: relatívne nízka, ostatné opadávajú.

PLODY: tmavohnedé kôstkovice s trvalým kalichom veľmi ozdobné dlhými stopkami, ktoré spolu so stopkami opadnutých nevyvinutých plodov a bočnými konárikmi súkvetí ochlpatejú (= obrastú trichómami), takže celé súplodie vyzerá ako obláčik ružovokrémového dymu alebo ako parochňa. Z toho je odvodený aj anglický názov (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRIEVANIE: od septembra do októbra. Po dozretí sa odlamuje celé súplodie a slúži ako lietací aparát.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna drevina, ktorá sa uplatní ako solitéra v menších aj väčších záhradách či parkoch, ale aj do živého plotu, najmä v kombinácii s inými odrodami škumpy - napr. s purpurovolistou Royal Purple alebo žltozelenolistou Golden Spirit®. Technické využitie: z kvetov a listov sa získava esenciálny olej s mangovou vôňou. Z koreňa a kmeňa sa získava nie veľmi trvanlivé žlté farbivo "mladý fustik", ktoré sa používalo od renesancie až do objavenia syntetických farbív v 19. storočí. Drevo, označované tiež ako "uhorský fustik" či "fisetové drevo", sa používalo najmä na výrobu intarzií nábytku či výrobu rámov na obrazy. Listy a kôra sú dobrým zdrojom tanínov. Konáriky sa dajú použiť v košikárstve.

STANOVIŠTE: slnečné alebo polotieň. Na rozdiel od iných odrôd so žltozelenými listami dobre znáša aj plné slnko bez popálenia listov, ak pôda nie je príliš suchá. Na pôdu nie je náročná, znesie väčšinou pôd, ale preferuje vlhkú, ale dobre odvodnenú pôdu, nie príliš výživnú. Je vhodná do teplých, stredne teplých aj chránených chladných polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolná v dreve do asi -25 °C. Kvetné puky môžu niekedy poškodiť neskoré jarné mrazy. Staršie rastliny dobre znášajú sucho. Je dobre odolná aj voči vetru, vysokým teplotám či znečisteniu ovzdušia. Väčšinou netrpí chorobami či škodcami, ojedinele podpňovkami či verticíliovou hnilobou alebo v prílišnom suchu múčnatkou.

PÔVOD: Francúzsko, Versailles, vyšľachtil Marcel Moser v škôlkach Moser & Fils. Na trh bol uvedený v roku 1897. Ide o hybrid vzniknutý krížením hybridov Clematis Belisaire x Clematis Marcel Moser.

RAST: bujný, je to vysoká opadavá liana, dosahujúca výšku 2,4-4 m a šírku 0,5-1m. Vysádzajte tak, aby bol koreňový krčok v hĺbke 5-8 cm pod úrovňou terénu, čo podporí tvorbu nových výhonov z podzemných častí.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý. Kvitne na letorastoch aj staršom dreve, netreba ho výrazne rezať. Doba kvitnutia trvá od konca marca do mája na staršom dreve a následne opätovne začiatkom jesene na letorastoch. Tvorí veľké, jednoduché, ploché kvety s priemerom 15-20 cm, ktoré sa skladajú z 6-8 ružovofialových špicatých okvetných lístkov. Každý z nich nesie výrazný karmínový pruh a kontrastné červenkasté tyčinky. Farba kvetov na intenzívnom slnku bledne.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: suché, jednosemenné nažky vajcovitého až splošteného tvaru s dlhým, hodvábnym a trvácnym príveskom. Súplodia sú veľké a dekoratívne, po opadaní okvetných lístkov pripomínajú nadýchané striebornosivé chumáče. 

DOZRIEVANIE: na jeseň, v októbri až decembri.

VYUŽITIE: je to veľmi dekoratívna liana vhodná k plotom, stenám s oporou, altánkom, na pergoly, balkónové konštrukcie, aj do väčších nádob. Dekoratívnu hodnotu dopĺňajú aj plstnaté nažky po odkvitnutí. 

STANOVIŠTE: vyžaduje slnko až polotieň - veľmi vhodná na pestovanie pri severnej expozícii, keďže dokáže prosperovať aj v určitom tieni; v teplejších oblastiach môže byť práve toto najvhodnejšie stanovište pre jej výsadbu. Uprednostňuje úrodnú, humóznu, vlhkú, ale dobre priepustnú pôdu. Je vhodný do teplých, stredne teplých aj chladných oblastí.

ODOLNOSŤ: vysoko mrazuvzdorný v dreve. Môžu ho poškodzovať vošky, slimáky a húsenice, okvetné lístky môžu byť poškodzované ucholakmi, môže trpieť múčnatkou a vädnutím plamienkov (Calophoma clematidina), fytoftórou, hrdzou (Coleosporium clematidis) či vírusmi.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plamienky nechávame výhradne pre potechu oka a opeľovačov - všetky časti rastlín rodu Clematis obsahujú glykozid ranunkulín, ktorý sa pri poškodení pletív (žuvaním, drvením) enzymaticky mení na toxický protoanemonín. Táto látka spôsobuje: Pri kontakte s pokožkou: Dermatitídu, pľuzgiere a pálenie. Pri požití: Intenzívne pálenie v ústach, nadmerné slinenie, vracanie a v závažných prípadoch krvavé hnačky alebo kŕče. 

Foto zdroje: congerdesign, dendoktoor a Etienne-F59 (Pixabay)

PÔVOD: Francúzsko, Nancy vyšľachtil ho Victor Lemoine v roku 1896 ako jednu z prvých plnokvetých odrôd odrodu orgovánu obyčajného (Syringa vulgaris) a pomenoval ho po Victorovi Charlesovi Joly, francúzskom lekárovi, hoteliérovi a spisovateľovi záhradníckej tematike. Synonymum: Chas Joly.

RAST: stredne bujný, je to opadavý listnatý krík dorastajúci do výšky 3-4 m a šírky 2,5-4 m. Mladé letorasty majú červenkastý nádych. Stará kôra je šedohnedá a vo vyššom veku sa po malých kúskoch odlupuje. Listy sú široko vajcovité až srdcovité, šťavnato zelené.

OPEĽOVACIE POMERY: čiastočne samoopelivý, s obojpohlavnými kvetmi opeľovanými hmyzom. Kvitne v koncom apríla až v máji dlhými a relatívne úzkymi (12-22x7-10 cm) metlinami menších (cca. 1,6 cm dlhých), silne a príjemne voňavých kvetov. Kvetné puky sú veľmi tmavopurpurové. Otvorené kvety sú tmavopurpurové a poloplné. Keďže vnútorné lupene kvetov sú často podvihnuté a jemne skrútené, spodná časť lupeňov svetlopurpurovej farby vytvára dvojfarebný efekt. Po odkvitnutí odporúčame kvety odstrihnúť. 

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: tobolky obsahujúce semená, ale nepestuje sa pre plody.

DOZRIEVANIE: najmä v júli a auguste, ale nepestuje sa pre plody.

VYUŽITIE: nádherný okrasný orgován vhodný do záhrad aj parkov, do voľne rastúceho živého plotu aj ako solitéra. Ako krásna a veľmi voňavá odroda je veľmi vhodná aj na rez do vázy. Je atraktívna aj pre opeľovačov. Kulinárne využitie: jeho sladká vôňa ho predurčuje k použitiu do sladkých jedál a do nápojov, vôňu uchováme v kandizovaných kvetoch, v orgovánovom cukre, sirupe či želé. Môžeme ho pridávať do krémov aj do cesta koláčov. Kozmetické využitie: na výrobu hydrolátov či éterického oleja do parfémov, pot pourri. Technické využitie: z listov sa dá získať zelené a hnedé farbivo, z konárikov žltooranžové. Drevo zo starších konárov sa vraj používalo na výrobu píšťal.

STANOVIŠTE: slnečné alebo polotieň, preferuje dobre odvodnenú, výživnú, humóznu pôdu, neutrálnu až mierne zásaditú. Je vhodný do teplých, stredne teplých aj chladnejších polôh.

ODOLNOSŤ: mrazuodolný v dreve do -28 °C až -30 °C, stredne mrazuodolný v kvetných pukoch a kvetoch. Môže ho napádať bakteriálna škvrnitosť listov (Pseudomonas syringae), fytoftóra, podpňovky, múčnatka. Prevenciou je slnečné stanovište s dobrým prúdením vzduchu.

PÔVOD: druh bol nájdený v Nemecku ako medzidruhový kríženec Lonicera sempervirens a Lonicera x americana (ten je krížencom L. caprifolia x L. etrusca) koncom 19. storočia, prvýkrát ho popísal v roku 1900 Alfred Rehder. Je pomenovaný po nemeckom škôlkarovi Heckrottovi. Pôvod odrody nie je známy. 

RAST: bujný, je to poloopadavá až opadavá liana dorastajúca aj do výšky 3-4,5 m a šírky 2-4 m vyžadujúca oporu, okolo ktorej sa môže ovíjať. Rezom sa dá vytvarovať do menšieho kríka s rozmermi 1,2-1,8 m. Má modrozelené, oválne listy dlhé do 5 cm. 

OPEĽOVACIE POMERY: pravdepodobne čiastočne samoopelivý, opeľovaný včelami, čmeliakmi, morami či kolibríkmi. Kvitne veľmi bohato od júna do septembra silne voňavými kvetmi s dlhou rúrkovitou korunou ružovopurpurovou z vonkajšej a žltou z vnútornej strany.

PLODNOSŤ: skorá (2.-3. rok po výsadbe), stredne vysoká, hoci sa nepestuje pre nejedlé plody.

PLODY: malé, lesklé červené, guľaté, nejedlé bobule (5-8 mm) s tenkou šupkou, obsahujúce niekoľko semien.

DOZRIEVANIE: od augusta do októbra podľa lokality.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna hustorastúca liana listami aj bohatým a dlhým kvitnutím krásnymi a voňavými kvetmi vhodná na pergoly, treláže, ploty, kde sa môže ovíjať. Vhodná do záhrad, parkov aj inej mestskej zelene. Kulinárne využitie: kvety po odstránení zeleného kalichu možno použiť ako jedlú dekoráciu dezertov, šalátov či zaliať ich ako čaj alebo si z nich urobiť sirup.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, preferuje dostatočne vlhkú, ale dobre odvodnenú pôdu bohatú na organickú hmotu od mierne kyslej po mierne zásaditú, neznáša premokrenie. Je vhodný do teplých, stredne teplých a chránených chladnejších polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolný do asi -23 °C. V kvete obvykle uniká neskorým jarným mrazom. Je obvykle dobre odolný voči škodcom a chorobám, v príliš teplom ovzduší môže trpieť voškami či múčnatkou. Je dobre vetruodolný, dobre znáša zatienenie, hoci najviac kvitne na priamom slnku.

PÔVOD: Nemecko, vyšľachtil ju Hans Hachmann a na trh bola uvedená v roku 1974. Patrí medzi hybridy Forsythia x intermedia, ktoré sú krížencami medzi F. suspensa a F. viridissima.

RAST: stredne bujný. Ide o opadavý ker so vzpriameným a husto rozkonáreným habitusom. Typicky dosahuje výšku 2 až 3 metre pri podobnej šírke. Koruna je hustá a dobre rozkonárená už od bázy. Mladé výhony sú žltozelené s výraznými lenticelami, zatiaľ čo staršie drevo vytvára sivo-hnedú borku. Listy sú vajcovito-kopijovité, zvyčajne 8–12 cm dlhé, a na jeseň sa sfarbujú do žltkastých až purpurovo-bronzových odtieňov.

OPEĽOVACIE POMERY: pravdepodobne čiastočne samoopelivá, hmyzom opelivá, jednodomá s obojpohlavnými kvetmi. Kvitnutie prebieha v marci až apríli, zvyčajne trvá 2–3 týždne, kvitne veľmi bohato veľkými, zlatožltými kvetmi zvončekovitého tvaru so 4 lupeňmi.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: drevnatá, vajcovitá tobolka dlhá približne 1 – 1,5 cm. Obsahuje niekoľko malých, okrídlených semien. Povrch tobolky je hnedý a kožovitý.

DOZRIEVANIE:

VYUŽITIE: ker je veľmi dekoratívny kvetom skoro na jar a používa sa ako solitér či do živých plotov do záhrad, parkov či mestskej zelene. Konáre s kvetmi sa výborne hodia na rez do vázy, aj s rýchlením počas zimy a kvety príležitostne ako jedlá ozdoba, hoci sú horké.

STANOVIŠTE: slnečné, plné slnko je nevyhnutné pre maximálnu produkciu kvetov, ale zvládne aj v polotieň, ale s obmedzeným kvitnutím a slabším vzrastom. Je nenáročná na pestovanie. Preferuje vlhké, dobre priepustné hlinité pôdy. 

ODOLNOSŤ: je extrémne mrazuvzdorná v dreve - odoláva teplotám až do -30 °C. Jednou z kľúčových vlastností tohto kultivaru je vyššia mrazuvzdornosť kvetných púčikov v porovnaní s inými hybridmi F. × intermedia. To z nej robí spoľahlivo kvitnúci ker aj v chladnejších oblastiach, kde iné kultivary môžu prísť o púčiky vplyvom neskorých mrazov. Všeobecne odolná voči škodcom a chorobám, niekedy ju môžu napadnúť vošky, príležitostne sa môže vyskytnúť hubovitá choroba (Phomopsis) alebo bakteriálna škvrnitosť (Pseudomonas syringae), ale Goldzauber vykazuje celkovo lepšiu vitalitu a odolnosť než staršie kultivary ako Spectabilis. Je stredne tolerantná voči mestskému znečisteniu a ílovitým pôdam.

PŮVOD: západní Himálaj od východního Afghánistánu a severního Pákistánu přes severní Indii do západního Nepálu a jihozápadního Tibetu. Roste tam v údolích a zejména na severních svazích v nadmořských výškách 1200–3500 m, v místech s průměrnou roční teplotou 12–17 °C. Druhový název deodara v latině je odvozen od slova devadāru, které v sanskrtu znamená "dřevo bohů".

RŮST: bujný v mládí, později středně bujný. Je to dlouhověký jehličnatý strom, dorůstá obvykle do výšky 40–50 m (vzácně až 60 m) a šířky okolo 10 m, kmen má v průměru až 3 m. Koruna je jehlanovitá, větve rozložité, koncové větvičky jsou převislé, mladé výhony chlupaté. Jehlice dosahují délky 20–60 mm, na dlouhých výhonech vyrůstají spirálovitě, na krátkých výhonech rostou ve svazečcích po 20–30, od šedozelené či modrozelené po stříbřitě šedou. Některé jedince v jejich domovině mají odhadovaný věk i 700 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, větrosnubný, cizosprašný. Kvete od října do listopadu. Samčí šištice jsou přímé, válcovité, vyrůstají na konci nižších krátkých větviček po jedné více či méně vzpřímeně a měří asi 4–5 cm; samičí šištice také kvetou na konci krátkých větviček, ale na jiných větvích než samčí, mladé opylené šišky jsou přisedlé, pryskyřičné, světle zelené.

PLODNOST: pozdní, do plodnosti vstupuje až kolem 35.–45. roku života.

PLODY: šišky jsou husté, v plné zralosti přímé, vejcovité až elipsoidní, dlouhé 7–13 cm a široké 5–9 cm, jejich šupiny jsou dřevnaté, hnědorezavé, pryskyřičné. Semena se tvoří po 2 na semenných šupinách, jsou dlouhá 10–15 mm, široká 5–7 mm a mají asymetrické, až 25 mm dlouhé blanité křídlo.

DOZRÁVÁNÍ: mezi opylením a dozráním uplyne asi 12–18 měsíců, poté se šišky postupně rozpadají shora dolů.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní solitérní strom do velkých zahrad a parků, ale dá se použít i do větrolamů. Léčivé využití: odvar z dřeva se používá proti horečkám, potížím dýchacích a močových cest, revmatismu, ledvinovým kamenům, nadýmání, nespavosti a cukrovce či jako protijed proti hadímu jedu. Esenciální olej získávaný ze dřeva se používá proti bronchitidě, vyrážkám či nadměrnému výtoku. Pryskyřice se používá k ošetření povrchových ran, kožních onemocnění či poškození kloubů. Kůra je adstringentní a osvědčila se při horečkách, průjmu či úplavici. Jehličí má antiseptické účinky a usnadňuje vykašlávání. V podobě čaje nebo inhalovaného esenciálního oleje (i ze dřeva) se používá při onemocněních dýchacích cest. Olej ze semen má potopudné účinky a používá se také zevně na kožní onemocnění. Technické využití: velmi voňavé a trvanlivé, středně tvrdé, jemnozrnné dřevo, které odolává i termitům, se používá ve stavebnictví, nábytkářství a při stavbě lodí.

STANOVIŠTĚ: slunné. Daří se mu na většině půd, velmi dobře snáší vápnité či suché půdy po dobrém zakořenění, nesnáší jen dlouhodobé zamokření. Daří se mu v teplých suchých oblastech se 400 mm srážek ročně, ale i v oblastech s chladnějšími, deštivějšími léty a až 2000 mm srážek.

ODOLNOST: velmi odolný vůči vysokým teplotám a suchu, mrazuvzdorný do -17,8 °C až -23,3 °C. Dobře snáší i větrné lokality a znečištění ovzduší.

Foto zdroj: botany.cz

PŮVOD: Severní Amerika, zejména v centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě, na prériích, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách.

 
RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 50–120 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou lodyhou. Přízemní listy jsou řapíkaté, vejčité až úzce kopinaté, 5–30 cm dlouhé a 5–12 cm široké, na okraji pilovité či zubaté, někdy i celokrajné, na bázi klínovité až srdčité, na vrcholu špičaté, se 3–5 žilkami; lodyžní listy jsou střídavé, menší, s krátkým řapíkem, na bázi klínovité.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylovaná hmyzem, samosprašná, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září. Květenství tvoří jazykovité a trubkovité květy: jazykovité květy jsou růžové až nachové, dlouhé 3–8 cm, na vrcholu se 2 zuby, trubkovité květy jsou dlouhé 4,5–5,7 mm, jsou zelenavé až růžové nebo nachové a rozkvétají postupně.

 
PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

 
PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

 
VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly. Využívali ji už indiáni a používá se i dnes, a to zejména pro své léčivé účinky, a to jak kořen, tak i (kvetoucí) nať. V podobě čaje a zejména tinktury podporuje imunitní systém těla. Vnitřně se používá při rýmě, kašli, horečce, bronchitidě, infekci močových cest, ústní dutiny a krku, také jako afrodiziakum a prostředek ke zlepšení trávení. Zevně se používá k ošetření ran a popálenin, kde se projevují i její antiseptické a antibakteriální účinky.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehčí. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji oblibují slimáci, kteří ji dokážou na jaře zdecimovat.

PŮVOD: Vyskytuje se ve střední a východní Evropě, u nás převážně v tvrdých lužních lesích.

RŮST: Až 35 m vysoký, dlouhověký strom se štíhlým kmenem, často s hrčatými výrůstky a dobře vyvinutou, nepravidelnou korunou a silnými větvemi odkloněnými pod ostrým úhlem. Kůra je šedohnědá, hladká, borka se odlupuje v tenkých plochých šupinách. Listy jsou jednoduché, střídavé, s asymetrickou čepelí, na okrajích pilovité. Na svrchní straně je list tmavě zelený, lesklý, na spodní šedozelený a mírně chlupatý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Drobné, oboupohlavné červenohnědé květy v řídkých svazečcích kvetou v březnu až dubnu, jsou větrosnubné. Ačkoli kvetou protandricky, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí, míra samosprašnosti může být vysoká.

PLODNOST: vysoká, zejména v přítomnosti opylovače.

PLODY: světle hnědé, elipsovité nažky se zeleným, širokým a kulatým křídlem.

DOZRVÁNÍ: v květnu.

VYUŽITÍ: Velmi atraktivní krajinotvorný prvek, vysazuje se jako okrasný strom, je vhodný do měst i alejí. V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Dřevo je velmi pevné a hojně se používalo v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: vyhovuje mu polostín, úrodné a dostatečně hluboké půdy, snese i sezónní záplavy.

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, odolný vůči vysoké hladině podzemní vody i sezónním záplavám. Z jilmů je nejméně preferovaným druhem pro druhy brouků přenášejících houbové onemocnění grafióza díky obsahu triterpenu alnulinu v kůře, který je odpuzuje. Dobře snáší i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Asie, od Íránu a Ázerbájdžánu až po severní Barmu, Čínu, Koreu a Japonsko. V současnosti se pěstuje v mnoha teplých oblastech celého světa, například v celém Středomoří a na jihu USA.

RŮST: bujný. Je to listnatý, opadavý, v našich podmínkách spíše krátkověký strom (průměrně kolem 30 let), dorůstá do výšky 10–12 m a šířky 10 m. Má rozložitou korunu, letorosty jsou zelené, hranaté, hladké. Kůra kmene je šedá a zbrázděná. Složené listy jsou dlouhé až 25 cm, 2krát sudozpeřené, s 8–15 páry lístků, přičemž každý z nich tvoří dalších 15–30 párů lístečků. Zajímavostí je, že tyto lístečky se na noc a při vysokých teplotách skládají jako po dotyku u mimózy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, jednodomá, hmyzosnubná. Kvete pozdě, až v červenci a srpnu, velmi dekorativními a silně vonnými květenstvími tvořenými mnoha dlouze stopkatými hlávkami. Střední květy hlávek jsou oboupohlavné, krajní jsou samčí. To nejkrásnější na květech jsou růžové, různě rozprostřené tyčinky s dlouhými nitkami, které dodávají květu vzhled jemného, širokého štětce.

PLODNOST: brzká (ve věku 3–5 let), výše a pravidelnost závisí na lokalitě, musí být dostatečně teplá a slunná. Vrcholu dosahuje ve věku mezi 10–20 lety.

PLODY: lusky, dlouhé 10–20 cm, zúžené mezi jednotlivými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: od září do listopadu.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní a během kvetení i silně voňavý strom atraktivní pro opylovače, vhodný do městských parků, větších zahrad či ve velkých nádobách na terasy, chráněné dvory a střešní zahrady. Kulinární využití: mladé, aromatické listy se dají vařit a přidávat do různých vařených a dušených jídel, podobné využití mají květy, které se jedí jako zelenina. Sušené listy se mohou použít jako náhrada čaje. Léčivé využití: její květní hlávky podporují trávení, mají uklidňující a tonizující účinky. Používají se vnitřně proti nespavosti, podrážděnosti a problémům s pamětí. Podobně se používá kůra, navíc má stimulační účinky a působí proti plynatosti a proti střevním parazitům, je močopudná. Zevně se používá na rány a otoky. Guma získávaná naříznutím kůry stromu se používá jako náplast na abscesy, povrchové vředy atd. a také jako fixační prostředek při zlomeninách a výronech. Technické využití: má husté, tvrdé, pevné dřevo, které se po vyleštění krásně leskne, takže se používá na nábytek apod.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře propustnou, dostatečně vlhkou, hlinitou až písčitou půdou. Je vhodná zejména do městských tepelných ostrovů v teplých oblastech Slovenska.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -18 °C až -23 °C, je náchylnější k poškození letorostů pozdními jarními mrazy. Po zakořenění velmi dobře snáší sucho a vysoké teploty, dobře snáší také vítr.

PŮVOD: Japonsko, střední a západní Čína, kde roste v horských lesích od 600 do 2700 m n. m. Do Evropy byl introdukován v r. 1865.

 
RŮST: středně bujný, později slabší. Často je to vícekmený strom s oválnou korunou, v původním areálu dorůstá do výšky 30–40 m a šířky 15 m, u nás jen asi do 20 m. Kmen má šedohnědou a hluboce rýhovanou kůru. Dekorativní listy jsou vejčité až srdcovité, dlouhé 4–7 cm. Dlouhá stopka je načervenalá. Opadané listy při vadnutí charakteristicky pronikavě voní - jako perník, karamel či čerstvé pečivo nebo buchty. Stromy jsou velmi dlouhověké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, větrosprašný. Jednotlivé stromy mají buď samčí, nebo samičí květy, k získání plodů jsou potřebné oba. Samčí květy mají nápadně červené tyčinky, samičí dlouhé pestíky. Kvete v dubnu a květnu před olistěním nenápadnými květy.

 
PLODNOST: pozdní (v porostu i po 100 letech, při pěstování po 15-20 letech).

PLODY: měchýřek dlouhý 1,5-2 cm s hnědavými semeny s jednostranným křídlem.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu.

 
VYUŽITÍ: je to okrasný strom, který zejména na podzim zpestří větší zahradu či park nejen srdčitými, krásně žluto až červeně zbarvenými, ale také příjemně vonícími listy.

 
STANOVIŠTĚ: polotieň až přímé slunce, vlhčí, výživná, hluboká půda. Snesití i mírně zásaditou, ale preferuje spíše kyselejší půdu. Vhodný do teplých i chladnějších poloh, ale chráněných před pozdními jarními mrazy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě do asi -34 °C, náchylnější na zmrznutí květů a rašících pupenů a letorostů během pozdních jarních mrazů. Kvůli mělčímu kořenovému systému hůře snáší sucho, ale také zhutnění půdy. Silně odolný vůči větru. Dobře odolný vůči chorobám a škůdcům.

RŮST: bujný, vzpřímený až rozložitý. Je to menší opadavý strom až keř dorůstající do výšky 3–4 m a šířky 2,5–3 m. Doporučujeme sázet ve sponu alespoň 4×3 m. Větve jsou jemně trnité. Listy jsou lesklé, oválné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, k dosažení vyšší úrody doporučujeme přítomnost jiné kompatibilní odrůdy. Vhodní opylovači: Lang, zřejmě i Honey Jar, Sherwood. Květy se tvoří na letorostech a kvetou v červnu a v červenci.

PLODNOST: raná, středně vysoká, spolehlivě pravidelná.

PLODY: velké (průměrně 3–5 cm, 25 g), soudkovité až oválné, hladké. Tenká slupka dozrává ze zelenožluté barvy do mahagonově hnědé, lesklé. Dužnina je nejprve svěží, zelenkavá, středně šťavnatá a křupavá, při dozrávání po sklizni krémově bílá, sušší, houbovitá. Její chuť je za čerstva (v zelenožluté zralosti) podobná jablku, při dozrávání dohněda a ztrátě vlhkosti se mění na sladkou, podobnou chuti datlí, s jemnou kyselinkou. Obsahuje úzkou, vřetenovitou pecku.

DOZRÁVÁNÍ: rané, od konce září do října. Mohou dlouho zůstat na stromě, pokud je sušší počasí, tak na něm pomalu sesychají a sladnou. Dozrávat do sladké suché podoby mohou i po sklizni, uložené v jedné vrstvě na sítě. Po usušení vydrží uskladněné ve vzduchotěsných nádobách i několik měsíců.

VYUŽITÍ: okrasná a ovocná dřevina v jednom, působící velmi exoticky. Plody této odrůdy jsou vhodné zejména k přímému konzumu v zelenožluté zralosti, ale také k sušení, kandování a dalšímu použití. Při sušení získávají vzhled i chuť datlí, proto se nazývají i „čínské datle“, mohou se i umlít na prášek. Přidávají se do koláčů, chleba, želé, polévek atd. Nezralé se nakládají do octa či soli. Léčivé využití: Podporují imunitu, mají antioxidační, protirakovinné, protizánětlivé účinky a chrání játra před poškozením. Listy mají zajímavou vlastnost, po rozžvýkání na chvíli vyřadí receptory sladké chuti, takže např. bílý cukr chutná jako písek.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí Slovenska.
ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě do cca −25 °C až −28 °C. Raší a kvete pozdě, takže nebývá ohrožována pozdními jarními mrazy. Silně odolná vůči zasolení půdy a vápenité půdě a vůči vysokým teplotám vzduchu. U nás ji netrápí choroby ani škůdci.

PŮVOD: neznámý, hybrid vypěstovaný z původně jihoafrických druhů, pravděpodobně Kniphofia uvaria a Kniphofia linearifolia

RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky asi 90 cm a šířky 60 cm, rozrůstá se z "koruny" oddenky. Je to stálezelená trvalka se vzpřímenými nebo sklánějícími se listy dlouhými 80 cm a širokými 2–4 cm. Stvol je zakončen hroznovitým, válcovitým květenstvím. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní. Kvete dlouho, od června až do prvních mrazů hroznovitým, válcovitým květenstvím připomínajícím pochodeň, dlouhým 20-30 cm, které se ke konci zužuje. Květní puky jsou žluté, květy v různých odstínech oranžové a červené.  

PLODNOST: pravděpodobně netvoří plody nebo velmi málo.

PLODY: pokud, tak téměř kulovité tobolky, dlouhé 5–7 mm.

DOZRÁVÁNÍ: pokud vůbec, tak pár týdnů po odkvětu. 

VYUŽITÍ: je květem okrasná a nektarodárná trvalka vhodná do zahrad, parků či městské zeleně do záhonů, skalek, prériových kompozic či záhonů na řez květin do vázy. 

STANOVIŠTĚ: slunečné, snese i polostín, ale méně v něm kvete. Preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, po zakořenění snese i sušší půdu od mírně zásadité po mírně kyselou. Nesnese zamokřenou půdu.

ODOLNOST: je mrazuodolná do -23 °C až -29 °C v oddenku při dobře odvodněné půdě, po zakořenění dobře odolná vůči suchu, vysokým teplotám či zasolení půdy.

PŮVOD: západní, střední a jihovýchodní Evropa, na severu po jižní Skandinávii, na jihu po Sicílii, na východě po řeku Dněstr. Izolované lokality jsou na Krymu a na Kavkaze. V ČR a SR je velmi rozšířený, zejména v pahorkatinách a hornatinách do 700 m n. m.

RŮST: pomalý. Je to opadavý, mohutný strom dorůstající do výšky 20–40 m a šířky až 25 m s rovným kmenem a širokou korunou, je velmi dlouhověký, dožívá se kolem 500 let, někdy i více. Kůra je v mládí sivě zelená, hladká, později rozpraskaná, šedočerná. Listy jsou řapíkaté, řapíky dlouhé 12–15 mm. Lístková čepel je široce obvejčitá, na bázi klínovitá, zřídka zaoblená nebo mělce srdčitá, peřeně laločnatá.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý s jednopohlavnými květy, větrem opylovaný, převážně cizosnubný. Kvete protandricky, tedy samčí květy jednoho stromu rozkvétají dříve než většina samičích květů.

PLODNOST: pozdní (mezi asi 20–40, či až 100 lety v zápoji), střídavá, se silnými semennými roky, jejichž frekvence je podmíněna konkrétní lokalitou.

PLODY: žaludy podlouhlého tvaru (15–25 mm × 8–14 mm), s plochými nebo jen mírně vypouklými číšky s nesrostlými šupinami, vejčitě kopinatými, drobnými, jemně chlupatými, plody vyrůstají v paždí listů po 1–5 a buď sedí, nebo jsou na krátkých stopkách do 1,5 mm.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října.

VYUŽITÍ: kromě toho, že je významnou lesní dřevinou, je vhodný i jako okrasná soliterní dřevina v parcích, velkých zahradách, pastvinách a volné krajině, ale také v alejích či větrolamech. Sehrává významnou ekologickou roli, protože je na něj vázáno mnoho druhů hmyzu a jeho žaludy jsou zdrojem potravy pro množství živočichů a jeho řídká koruna umožňuje pronikání dostatku světla a podporuje tak pestrý podrost. Žaludy lze využít také ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Jeho pyl sbírají včely medonosné, i když je méně výživný. Kulinární využití: Je významným producentem medovice, tedy včelařskou dřevinou. Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a pomletých) lze tyto použít jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z kůry se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: pevné, velmi kvalitní, trvanlivé dřevo se používá ve stavebnictví, při výrobě nábytku a sudů, protože dobře snáší kontakt s tekutinami a je odolné vůči houbám a hmyzu. Při výmladkovém hospodaření je významným zdrojem tvrdého palivového dřeva a dřevěného uhlí. Duběnky, tedy kulovité hálky hmyzu, který iniciuje jejich vznik na listech, lze využít k získání tříslovin i barviva použitelného jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyskytuje se na různých geologických podložích. Roste i na mělkých a minerálně chudých půdách. Vyhýbá se jen oblastem s více kontinentálním klimatem.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný v dřevě do asi -23,3 °C až -28,9 °C, díky pozdějšímu rašení a kvetení obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Po zakořenění dobře odolný vůči suchu, větru a znečištění ovzduší.

PŮVOD: Korsika, jižní Itálie a Sardinie, severozápadní Albánie, kde roste v údolích při vodních tocích a na svazích kopců v rozmezí 100–1400 m n. m.

RŮST: bujný. Je to opadavý strom dorůstající do výšky 10–15, zřídka až 28 m a šířky 8 m, s průměrem kmene 60–100 cm. Vejčité až eliptické listy v příhodných lokalitách na stromě zůstávají velmi dlouho – od března do prosince, před opadem se zbarvují do žluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá se samčími a samičími květy opylovanými větrem, převážně cizosnubná. Samčí jehnědy se tvoří už během léta, u nás kvete v březnu.

PLODNOST: pozdní (v 10.–12. roce života), v teplých oblastech vysoká.

PLODY: hnědé nažky s neprůsvitným kožovitým lemem uložené v 1,5–3 cm velké dřevnaté šištici.

DOZRÁVÁNÍ: během podzimu až do prosince.

VYUŽITÍ: celý strom lze využít jako přípravnou a meliorační dřevinu na neplodných půdách a ke zpevňování svahů. Díky symbióze s nitrifikačními bakteriemi Actinomyces alni vázajícími dusík a opadu listí obohacuje půdu o živiny a humus. Výborně se hodí do větrolamů. Velmi dobře snáší městské prostředí, je vhodným stromem do alejí. Suché šištice lze využít do (vánočních) dekorací. Její červeno-oranžové dřevo je ve vodě velmi trvanlivé, používá se v řezbářství a soustružnictví i na výrobu nábytku, obkladů a překližky.

STANOVIŠTĚ: slunné nebo jen slabý polostín. Roste na široké škále půd: v hlinitých, jílovitých i písčitých, kyselých až zásaditých. Preferuje vlhčí půdu, ale toleruje i sušší stanoviště.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do -23,3 °C až -28,9 °C, silně odolná vůči větru, zamokření i suchu, toleruje i zasolení půdy posypovou solí.

Velkokvětá keřová růže ze skupiny čajohybridů. Kvete zářivou červeno-oranžovou barvou. Dorůstá do výšky 100–120 cm. Kvete od června do září. Květy vhodné k řezu. Odolná odrůda růže.