Zeleň do měst

PŮVOD: světlé háje teplých oblastí jihovýchodní Evropy a Malé Asie, od roku 1759 v západní Evropě.

RŮST: středně bujný, tvoří nízký, obvykle keřovitý strom dorůstající do 7 až 10 m. Asi 4cm velké listy jsou málo laločnaté, někdy téměř jednoduché, jen u báze bývají naznačeny dva laloky. Jsou okrouhle vejčité a hrubě dvakrát pilovité. Na podzim se pěkně vybarvují dožluta nebo dočervena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až červnu v převislých stopkatých latách s bělavými korunními plátky.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: dvounažky, zpočátku zelené, potom horní hrany s karmínově červenou konturou.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: jako celoročně okrasný strom do parků a zahrad, dobře snáší městské prostředí.

STANOVIŠTĚ: upřednostňuje kvalitní, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu na slunném stanovišti, ale roste dobře i v těžkých jílovitých půdách. Půdy mu vyhovují od mírně kyselých po mírně zásadité.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, odolný vůči suchu, znečištění ovzduší a vůči zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Téměř celá Evropa, S Írán, S Turecko až po Kavkaz. V ČR se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách, v polohách od 200 do 800 m n. m.

RŮST: středně rychlý. Je to statný strom dorůstající do výšky 10–25 metrů a šířky 20 m, někdy roste i jako keř. Vytváří hustou, mohutnou korunu, kůra je hladká, červenohnědá až tmavošedá, borka světle až tmavošedá, pruhovaná. Listy jsou svěže zelené, oválné, s dvojitě pilovitým okrajem a výrazně vystupující žilnatinou. Na podzim se zbarvují do zlatožluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, opylovaný větrem. Kvete v dubnu a květnu, samčí květy tvoří válcovité, převislé, asi 3–6 cm dlouhé, volné jehnědy, samičí květy tvoří jehnědy asi 5–15 cm dlouhé, vyrůstající ze smíšených pupenů na konci letorostů.

PLODNOST: pozdní (10–20 let od výsevu).

PLODY: vejcovité nažky dlouhé 5–9 mm, uložené na bázi trojlaločného křídla. Křídla jsou uspořádána do 10–12 cm dlouhých plodenství. Nažka je nejprve zelená, po dozrání hnědá.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu.

VYUŽITÍ: velmi dobře snáší řez a tvarování, je ideální na živý plot, ale krásně vynikne i jako solitér v parcích, zahradách či ve skupině v alejích a větrolamech. Hraje důležitou roli jako výplňová dřevina v doubravách – pomáhá u dubů vytvářet přímé průběžné kmeny. Opadem zlepšuje vlastnosti půdy. Jeho dřevo je velmi tvrdé, mechanicky pevné, těžké, využívalo se k výrobě nástrojů. Kůra v minulosti sloužila k barvení vlny. Listy se dají použít zevně do obvazů na hojení ran, zastavují krvácení.

STANOVIŠTĚ: nenáročný na světelné podmínky, vyhovuje mu slunné stanoviště, polostín i stín. Nenáročný také na půdu, nejlépe se mu daří v hlinité neutrální půdě, ale zvládne i vápnitou či mírně kyselou. Nemá rád jen vysloveně zamokřené půdy, velmi kyselou rašelinu.
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -26 °C až -29 °C, dobře větruodolný, dobře zakořeněný snáší sucho či vyšší teploty.

PŮVOD: střední a jižní Japonsko, lesy v nízkých kopcích. V Evropě ji na trh uvedla kolem roku 1869 firma Maule z Bristolu. Zpočátku se předpokládalo, že jde o nový druh, a proto dostala název Cydonia maulei. Až po mnoha letech se zjistilo, že jde o tentýž druh, který Thunberg ve svém díle Flora Japonica z roku 1784 pojmenoval Pyrus japonica. Zároveň se ukázalo, že rostlina, která se v zahradách dlouho pěstovala pod názvem Pyrus japonica nebo Cydonia japonica, je ve skutečnosti úplně jiný druh, jehož správný název je Chaenomeles speciosa.

RŮST: středně bujný. Je to nízký, rozložitý, opadavý a trnitý keř, který obvykle dorůstá do výšky 0,8-1,2 m, ale do šířky až 2 m. Letorosty jsou hustě plstnaté. Listy jsou dlouhé 2,5 až 5 cm, jsou obvejčité, oválné až téměř okrouhlé, na okraji zoubkované, při bázi se zužují do krátkého řapíku a jsou zcela lysé. Na letorostech se nacházejí velké, vejčité nebo široce srdčité palisty o šířce 0,6 až 1,9 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně cizosprašný, hmyzem opylován, s oboupohlavními květy. Květy vyrůstají v téměř přisedlých shlucích z uzlin jednoletého dřeva, jsou velmi početné, u druhu obvykle oranžovočervené, u odrůd i šarlatové nebo krvavě červené a dosahují průměru téměř 4 cm, rozkvétají v dubnu až květnu.

PLODNOST: raná, v případě přítomnosti dalšího geneticky odlišného jedince vysoká (4-8 kg/keř) a pravidelná.

PLODY: jsou malé (s průměrem 4 cm, cca. 50 g), jablkovitého tvaru, v plné zralosti žluté, na slunečné straně s červeným nádechem a příjemně voní. Dužnina je velmi tuhá, za syrova hůře konzumovatelná. Chuť je výrazně kyselá, aromatická. Plody obsahují hodně vitaminu C a pektinu.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října podle genotypu a lokality.

VYUŽITÍ: okrasné využití: je to velmi dekorativní keř vhodný do nízkých živých plotů, jako okraj záhonů či jako samostatně stojící nízká solitera. Je to vhodný půdopokryvný keř, i na zpevnění svahů. Květy obsahují hodně nektaru i pylu a jsou dobrým raným jarním zdrojem pro včely a jiné opylovače. Větve s květními pupeny se dají odříznout již během zimy a rychlit jako "barborky" do kytic. Podobně jako plody kdoule se dají umístit do skříně k prádlu, kterému dodají krásnou vůni. Sušené příčně nařezané plody jsou krásnou a voňavou vánoční dekorací. Kulinářské využití: na jaře jsou okvětní lístky jedlé a chutně nakyslé, použitelné jako jedlá dekorace na slaná i sladká jídla, do salátů. Plody jsou za syrova velmi kyselé a tvrdé, ale dají se nastrouhat i se slupkou do voňavé limonády či do čaje s vysokým obsahem vitaminu C. Díky velmi vysokému obsahu pektinu se z nich při přidání vysoké dávky cukru či medu dá vyrobit výborný džem nebo kdoulovcový sýr s krásnou zářivě žlutou barvou a výrazným aroma. Dá se z nich vyrobit i chutný kompot nebo se obzvláště hodí spolu s jablky do koláčů. Sušené se dají přidávat do ovocných čajů.

STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, snese i silnější stín, ale tam méně kvete a plodí. Nenáročný na půdu, preferuje hlubokou, hlinitou, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, ale snese i těžkou jílovitou. Jen na velmi zásaditých půdách trpí chlorózou. Je vhodný do teplých, středně teplých a chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě (do -23,3 až -28,9 °C), květní pupeny a květy mohou být poškozeny pozdními jarními mrazy. Po zakořenění je dobře odolný vůči suchu, větru. V letech s vydatnými jarními srážkami může trpět listovou skvrnitostí (Diplocarpon mespili), někdy může být problémem i strupovitost (Venturia inaequalis) či bakteriální spála. Letorosty mohou poškozovat mšice, v suchu i puklice či červci.

PŮVOD: V horách východního Středomoří od Turecka (pohoří Taurus, Antitaurus a Amanus) přes Sýrii až po Libanon, horské jehličnaté lesy: vyskytuje se přirozeně v nadmořských výškách 1000–2000 m. V zimě jsou tato stanoviště dostatečně zásobena srážkami, i sněhovými, v létě v nich je výrazný srážkový pokles a horko.

RŮST: do 45-50 let poměrně rychlý, poté téměř ustává. Je to statný dlouhověký neopadavý jehličnatý strom dorůstající výšky 30-40 m a šířky 15 m s průměrem kmene až 2,5 m. Borka je podélně popraskaná a větve jsou uspořádány horizontálně. Jehlice vyrůstají na dlouhých větvičkách jednotlivě, na krátkých větvičkách (brachyblastech) v přeslenech nebo svazcích, jsou dlouhé 1–4 cm, šedozelené, čtyřhranné, částečně zploštělé, se 4 kanálky s průduchy, na vrcholu tupě špičaté. Dožívá se 300-800 let, některé exempláře ve své domovině mají odhadovaný věk i 2000 let.

OPELOVACÍ POMĚRY: jednodomý, větrem opylovaný. Kvete od října do listopadu. Samčí šištice jsou přímé, válcovité, vyrůstají na konci nižších krátkých větviček po jedné a měří asi 4-5 cm a při dozrávání mění barvu ze světle zelených na světle hnědé; samičí šištice jsou husté, také kvetou na konci výše položených krátkých větviček, mladé opelené šišky jsou přisedlé, pryskyřičnaté, světle zelené.

PLODÍ: pozdě, vstupuje do plodnosti až kolem 40. roku života.

PLODY: Šišky jsou husté, při plné zralosti přímé, vejcovité až elipsoidní, dlouhé 6–9 cm a široké 4–6 cm, jejich šupiny jsou dřevnaté, hnědorezavé, pryskyřičnaté. Semena se tvoří po 2 na semenných šupinách, jsou dlouhá 15–18 mm a mají asymetrické, až 25 mm dlouhé blanité křídlo.

DOZRÁVÁNÍ: Mezi opylením a oplodněním uplyne asi 17 až 18 měsíců. Při dozrávání po 2-3 letech se šišky postupně rozpadávají shora dolů.

VYUŽITÍ: Jehličí má antiseptické účinky a usnadňuje odkašlávání. V podobě čaje nebo inhalovaného esenciálního oleje (i ze dřeva) se používá při onemocněních dýchacích cest. Pryskyřice se kdysi používala při mumifikaci nebo také při léčení dýchacích cest. Velmi vonné a trvanlivé dřevo se kdysi používalo ve stavebnictví a zejména při stavbě lodí. Důsledkem toho je téměř vymizení tohoto stromu v jeho původním areálu.

STANOVIŠTĚ: slunečné. Daří se mu na většině půd, velmi dobře snáší vápenaté či suché půdy po dobrém zakořenění. Daří se mu v teplých suchých oblastech, ale i v oblastech s chladnějšími, deštivějšími léty. Nesnáší dobře silné znečištění ovzduší.

ODOLNOST: velmi odolný vůči vysokým teplotám a suchu, odolný vůči větru, mrazuodolný do -28,9 °C až -30 °C.

PŮVOD: Francie, Montfavet, výzkumný institut INRAE, vyšlechtěna jako kříženec odrůd Ferragnès x Tuono, křížení proběhlo v roce 1978, odrůda byla uvedena na trh v roce 1989. Synonyma: Avijor. 

RŮST: středně bujný, rozložitý až převislý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavními květy, má vysokou úrodnost, i když je pěstována samostatně. Přítomnost jiné, v podobnou dobu kvetoucí odrůdy, např. Ferragnès, Tuono, Ferraduel, Texas či Supernova, může zvýšit úrodu. Kvete pozdě, přibližně 3 dny po Ferragnès.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké. Skořápka je tvrdá. Jádra jsou středně velká až velká (průměrně 1,37 g), oválná, světlá. Podíl dvojitých jader je střední až vysoký (5-15 %). Chuť je velmi dobrá, sladká.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, kolem poloviny září.

VYUŽITÍ: okrasné využití: stromy jsou okrasné a silně voňavé na jaře, když jsou bohatě zakvetlé, ale i v létě bujným růstem, olistěním a plody; květy jsou velmi atraktivní pro opylovače. Kulinářské využití: jádra plodů ke konzumaci v čerstvém stavu a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu, k získávání oleje pro kulinářské i kosmetické účely atd., květy k ovonění kuchyňských olejů, dužina a slupka nezralých plodů po vysušení jako koření. Technické využití: skořápky jader např. k topení.

STANOVIŠTĚ: slunečné, středně těžká až lehčí půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé a středně teplé oblasti.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě, v květu díky pozdnímu kvetení lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je tolerantní vůči červené skvrnitosti listů (Polystigma amygdalinum). Je náchylná k rakovině způsobované houbou Diaporthe amygdali. Díky tvrdé skořápce je dobře odolná vůči ptákům, veverkám či hmyzu. Po zakořenění je relativně dobře odolná vůči suchu.

PŮVOD: Východní Asie: střední Čína, Japonsko, Korea na okrajích lesů, při vodních tocích, v křovinách a mezích v nadmořské výšce od 300 do 1500 m n.m.

RŮST: bujný, je to částečně opadavá liana dorůstající i do 12 m a vyžadující oporu, kolem které se může ovíjet. Podle lokality je buď opadavá nebo poloopadavá, tedy na zimu opadává alespoň část listů. Má šedohnědou kůru posiatu výraznými lenticelami. Letorosty jsou lysé, s fialovým nádechem. Listy má dlanitě složené, nejčastěji 5-početné s eliptických až vejčitými lístky dlouhými 3-6 cm, na líci zelenými, na rubu šedými. Na udržení úrodnosti je potřebný predjarný řez, během kterého se zakracujú loňské výhony na 7-15 pupenů a na nich bude plodit tento rok. Podobně jako při broskyni si ponecháme i řapíky (s 3-4 pupeny) z loňských výhonů, které vytvoří plodný obrost následující rok.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašná, pravděpodobně hmyzem i větrem opylovaná, jednodomá se samostatnými samčími a samičími květy na jedné rostlině. Květy jsou purpurovohnedé až červenopurpurové a voní sladce, čokoládově, od toho je odvozena jejich lidové pojmenování "čokoládový réva". Samičí květy neobsahují nektáriá a jsou asi dvojnásobné velikosti oproti samčím květem, které se tvoří na konci hroznů. Květy rozkvétají výrazně protogynicky, tedy samičí květy na té stejné rostlině rozkvétají spíše než samčí a nedochádza k prekryvu v době kvetení, proto na dosažení úrody je třeba 2 geneticky odlišné rostliny v dosahu do cca. 100 m, které se v době kvetení prekryjú - rostlinu 1. typu a rostlinu 2. typu.

PLODNOST: je velmi raná, už v 2. roce života, ve volné přírodě nízká, ale při pěstování v sadu může být vysoká a dosáhnout až 30 t/ha v prvním roce plodnosti a až 60 t/ha v dospělosti (tedy v 3-4 letech po výsadbě). Plodí už na jednoletém dřevě.

PLODY: středně velké (průměrně 3x4-6 cm), podlouhlé, uspořádané většinou po 3-5 ks v suplodí. Slupka je světle růžovofialová, silná (5-6,9 mm), hořká, v plné zralosti praská. Uvnitř je množství drobných semen obalených sladkou, světle, priesvitnou, gelovitou dužninou - míškem. Plody mají vysoký obsah vitamínu C, srovnatelný s kiwi.

DOZRÁVÁNÍ: většinou během září a října podle lokality. V plné zralosti plody prasknú, ale to priláka hmyz a ptáky, takže optimální čas sklizně pro uskladnění je asi 1 týden před konzumní zralostí, tedy před prasknutím, když je už viditelná šedá linie podél plodu v místě, kde později praskne. Po sklizni plody v pokojové teplotě vydrží uskladněné 2-3 týdny, v lednici až 3 měsíce.   

VYUŽITÍ: velmi okrasná a rostoucí (polo)stálezelená liana, která rychle pokryje požadované plochy zdí, pergol, plotů apod. Listy, květy i plody jsou velmi dekorativní a květy krásně voní. Kulinární využití: Sladká, gelovitá dužnina se buď je syrova přímo z plodů či v jogurtu, zmrzline, pudinku nebo se používá k výrobě džusů a džemů. Hořká slupka se používá buď na zavařování podobně jako uhorky nebo, zejména v japonské kuchyni, se plní a praží. Léčivé využití: plody mají protizánětlivé, protinádorové a močopudné účinky, snižují teplotu. Stonky, sbírané na podzim a vysušené na pozdější použití, se používají vnitřně proti bakteriálním a houbovým infekcím, infekcím močového traktu, menstruačních problémech či na zlepšení laktace.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, preferuje dostatečně vlhkou, ale dobře ododnenú půdu, ale je velmi přizpůsobivá různým podmínkám. Vhodná na pěstování v teplých, středně teplých i chladných oblastech.

ODOLNOST: v dřevě a pupenech je silně mrazuvzdorná do asi -29 až -34 °C. Mladé výhony mohou být poškozeny mrazům. U nás obvykle netrpí trpět chorobami ani škůdci.

Na Slovensku se běžně vyskytující bujně rostoucí trnitý keř, dorůstající do výšky 1 až 3 m. Plody – šípky mají všestranné využití.

PŮVOD: Maďarsko, Budapešť, Érd, Národní centrum pro výzkum a inovace v zemědělství, vyšlechtil jej Péter Szentiványi jako křížence tradiční maďarské odrůdy Milotai 10 x americké odrůdy Pedro, registrována byla v roce 2002. Synonyma: Milotai pozdní, Milotai 10-14.

RŮST: středně bujný, v mládí vzpřímený, později vytváří rozložitou, řídkou korunu. Obvykle dorůstá do výšky a šířky 10x10 m, doporučený spon výsadby je 10x10 m. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, větrem opylován, jednodomý, se samčími a samičími květy. Je protandrický, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí a téměř se nepřekrývají v kvetení, takže k dosažení úrody je třeba jej vysazovat spolu s jinými odrůdami. Kvete pozdě, začíná rozkvétat asi 5-7 dní po odrůdě Chandler. Vhodní opylovači např.: Milotai bőtermő, Milotai 10, Lara, Fernette, Fernor, Franquette atd. 

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná. Asi 60 % plodů se tvoří na bočních výhonech, tedy nejen na koncových.

PLODY: jsou velké až velmi velké (průměrně 14,5-15,2 g, 38,7x33,9x35,9 mm), kulovité. Skořápka je silnější (průměrně 1,89 mm), hladká, ale snadno se loupe. Jádro je světle žluté až světle hnědé a tvoří asi 42-46 % hmotnosti plodu. Chuť je velmi dobrá, jemná. 

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, přibližně v 2. dekádě října.

VYUŽITÍ: plody zejména pro přímý konzum, ale i pro cukrárenské využití vcelku, či v nakrájené či pomleté podobě a pro lisování oleje. 

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před mrazivým větrem, s dobře odvodněnou, ale vláhou zásobenou půdou - nejlépe hlinitou až hlinitopísčitou. Díky pozdějšímu rašení a kvetení vhodný i do chladnějších poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorný ve dřevě, letorosty brzy vyzrávají. Díky pozdnímu rašení a kvetení lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je středně odolný vůči bakterióze způsobované Xanthomonas arboricola pv. juglandis.

PŮVOD: Nizozemsko, vyšlechtil jej André van Nijnatten v roce 2013 jako odrůdu šeříku Meyerova (Syringa meyeri syn. Syringa pubescens subsp. pubescens) pod názvem Annys200817 a v Evropě se používá název Flowerfesta® Pink.

 
RŮST: mírný, kompaktní, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky asi jen 125 cm. Listy jsou menší (dlouhé 3-5 cm), kulatě vejčité, šťavnatě zelené.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem. Kvete opakovaně: koncem května přibližně 3 týdny a znovu v létě velkými latami drobných, bílých, sladce vonících květů, případně ještě jednou na podzim. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout.

 
PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

 
PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

 
VYUŽITÍ: nádherný okrasný kompaktní šeřík obzvláště vhodný do malých zahrad i na balkóny či střešní zahrady. Samozřejmě parádu udělá i ve velkých zahradách či parcích, například v kombinaci s bíle kvetoucí odrůdou Flowerfesta® White.

 
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

 
ODOLNOST: mrazuodolný do -28 °C. Je lépe odolný vůči padlí než starší odrůdy.

PŮVOD: od Evropy po Írán a severní Alžírsko, přičemž se vyskytuje od střední a jižní Anglie, jižního Švédska a Dánska na severu, po Pyreneje, Sicílii, Řecko a Turecko až po Kavkaz na jihu. Izolované výskyty se nacházejí v pohoří Atlas v severní Africe. Druh dosahuje své východní hranice rozšíření ve Voroněžské oblasti v Rusku, na Krymském poloostrově, na Kavkaze a na jižních březích Kaspického moře. Na Slovensku a v Česku se vyskytuje od nejnižších poloh do cca. 800 m.n.m. zejména ve světlých bukových či dubohabrových lesích, ale také v teplejších dubových suchých lesích s dubem pýřitým či v lužních lesích s jasanem a dubem letním.

RŮST: strom s nepravidelně širokou, hustou korunou, dorůstající do výšky 15-25 m. Výjimečné jedince mohou dosáhnout téměř 30 m s průměrem kmene 90 cm a dožívají se 250–350 let. Kůra je hnědá, borka žlutošedá až hnědošedá, rozpukaná. Větvičky mají často korkové lišty. Světlezelené listy jsou jednoduché, dlanitě laločnaté, 3-5-zářezové, tupě až okrouhle laločnaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, ale převážně cizosprašný, hmyzem opylován, často funkčně dvoudomý v důsledku redukce jednoho z pohlaví u morfologicky oboupohlavných květů. Žlutozelené květy vyrůstají ve vzpřímených latách na konci větviček a kvetou v dubnu až květnu.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: křídlaté dvojnažky, přičemž vnitřní okraj křídel svírá přímý úhel. Křídla jsou lysá, nazelenalá až načervenalá, v zralosti žlutohnědá. Nažky jsou ploché, hnědé barvy.

DOZRÁVÁNÍ: je středně pozdní až pozdní, koncem září a od poloviny října jsou rozšiřovány větrem.

VYUŽITÍ: okrasné využití: je to dekorativní strom vhodný do stromořadí, alejí, parků, větrolamů či mezí, ale také do živých plotů, jelikož velmi dobře snáší řez. Kulinární využití: květy produkují množství pylu a nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelnic. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, která se dá uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Léčivé využití: kůra snižuje cholesterol a odvar z ní se dá použít i na výplach bolavých očí. Technické využití: Jeho dřevo je nejtvrdší a nejhustší z evropských javorů, je jemnovláknité, houževnaté, pružné, těžko štěpitelné, s bledou načervenale hnědavou barvou a s hedvábným leskem. Používá se na nábytkářství, soustružení a řezbářství, či na výrobu dechových hudebních nástrojů, ačkoli častěji se zpracovává jen na palivové a papírenské dřevo navzdory své vysoké kvalitě.

Stanoviště: slunečné nebo slabý polostín. Je to poměrně teplomilná dřevina, oblibuje živné, dobře odvodněné půdy, snese ale i jílovité a vápenaté půdy do pH 8, nemá rád půdy kyselejší než pH 6. Na teplých a suchých stanovištích rostou spíše jedinci keřovitého charakteru. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých poloh, ale i chladnějších.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně větruodolný a po zakořenění dobře odolný vůči suchu, horku, znečištěnému ovzduší.

PŮVOD: druh pochází z východní Asie – z Číny, z Koreje. Odrůda Big Mao Mao je neznámého, pravděpodobně čínského původu.

RŮST: středně rychlý, dorůstá do výšky i šířky asi 7 m, velmi málo trnitý. Všechny části jsou na hloh velké, listy, květy i plody. Listy jsou široce vejčité se 3–5 hlubokými zářezy na každé polovině listu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, s oboupohlavnými květy, zřejmě částečně samosprašný jako jiné hlohy, dobře ho opylují i jiné hlohy, je opylován hmyzem. Kvete pozdě, v květnu až červnu, květy jsou velmi odolné vůči mrazu až do −5 °C.

PLODNOST: raná (do 3 let po výsadbě), vysoká (od asi 6 let po výsadbě), spolehlivá.

PLODY: jsou podobně jako u genotypu Velkoplodý na hloh velmi velké (3–4,5 cm), zploštěle kulaté, s výraznými žebry a kalichem, při plné zralosti červené až nachové, s výraznými světlými lenticelami. Dužnina je na hloh šťavnatá, tužší, obsahuje 4–5 semen, která jsou tak pohromadě, že působí jako pecka a dají se snadno vyplivnout. Chuť je spíše kyselejší, velmi osvěžující, lépe vynikne po tepelné úpravě.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, během října až listopadu, po úplném dozrání opadávají. Plody jsou dobře trvanlivé při chladném skladování.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní strom díky listům, květům i plodům, vhodný do zahrad, parků, jedlých živých plotů. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci, ale zejména ke zpracování na džemy, ovocné kůže, limonády, sušení do čajů, ale například i na obalení v cukrovém sirupu a následnou konzumaci za syrova či po přemrznutí. Podobně jako další druhy hlohů má pozitivní účinky na srdce, cévy a krevní oběh. Snižuje cholesterol a krevní tlak, působí jako mírné srdeční tonikum, podporuje chuť k jídlu. Také listy snižují hladinu cholesterolu v krvi a pozitivně působí na krevní oběh.

STANOVIŠTĚ: světlomilný a teplomilný, poroste sice i v polostínu, ale tam nebude tak plodný. Ačkoli má rád hlinitopísčité, odvodněné půdy, není vůbec náročný na půdu. Po dobrém zakořenění se mu daří i v těžké, mokré, jílovité či sušší půdě, kyselé či zásadité. Kvůli pozdní době dozrávání plodů je vhodnější spíše do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorný ve dřevě minimálně do −23 °C až −29 °C, v květu do −5 °C, po zakořenění dobře odolný vůči suchu.

PŮVOD: západní Himálaj od východního Afghánistánu a severního Pákistánu přes severní Indii do západního Nepálu a jihozápadního Tibetu. Roste tam v údolích a zejména na severních svazích v nadmořských výškách 1200–3500 m, v místech s průměrnou roční teplotou 12–17 °C. Druhový název deodara v latině je odvozen od slova devadāru, které v sanskrtu znamená "dřevo bohů".

RŮST: bujný v mládí, později středně bujný. Je to dlouhověký jehličnatý strom, dorůstá obvykle do výšky 40–50 m (vzácně až 60 m) a šířky okolo 10 m, kmen má v průměru až 3 m. Koruna je jehlanovitá, větve rozložité, koncové větvičky jsou převislé, mladé výhony chlupaté. Jehlice dosahují délky 20–60 mm, na dlouhých výhonech vyrůstají spirálovitě, na krátkých výhonech rostou ve svazečcích po 20–30, od šedozelené či modrozelené po stříbřitě šedou. Některé jedince v jejich domovině mají odhadovaný věk i 700 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, větrosnubný, cizosprašný. Kvete od října do listopadu. Samčí šištice jsou přímé, válcovité, vyrůstají na konci nižších krátkých větviček po jedné více či méně vzpřímeně a měří asi 4–5 cm; samičí šištice také kvetou na konci krátkých větviček, ale na jiných větvích než samčí, mladé opylené šišky jsou přisedlé, pryskyřičné, světle zelené.

PLODNOST: pozdní, do plodnosti vstupuje až kolem 35.–45. roku života.

PLODY: šišky jsou husté, v plné zralosti přímé, vejcovité až elipsoidní, dlouhé 7–13 cm a široké 5–9 cm, jejich šupiny jsou dřevnaté, hnědorezavé, pryskyřičné. Semena se tvoří po 2 na semenných šupinách, jsou dlouhá 10–15 mm, široká 5–7 mm a mají asymetrické, až 25 mm dlouhé blanité křídlo.

DOZRÁVÁNÍ: mezi opylením a dozráním uplyne asi 12–18 měsíců, poté se šišky postupně rozpadají shora dolů.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní solitérní strom do velkých zahrad a parků, ale dá se použít i do větrolamů. Léčivé využití: odvar z dřeva se používá proti horečkám, potížím dýchacích a močových cest, revmatismu, ledvinovým kamenům, nadýmání, nespavosti a cukrovce či jako protijed proti hadímu jedu. Esenciální olej získávaný ze dřeva se používá proti bronchitidě, vyrážkám či nadměrnému výtoku. Pryskyřice se používá k ošetření povrchových ran, kožních onemocnění či poškození kloubů. Kůra je adstringentní a osvědčila se při horečkách, průjmu či úplavici. Jehličí má antiseptické účinky a usnadňuje vykašlávání. V podobě čaje nebo inhalovaného esenciálního oleje (i ze dřeva) se používá při onemocněních dýchacích cest. Olej ze semen má potopudné účinky a používá se také zevně na kožní onemocnění. Technické využití: velmi voňavé a trvanlivé, středně tvrdé, jemnozrnné dřevo, které odolává i termitům, se používá ve stavebnictví, nábytkářství a při stavbě lodí.

STANOVIŠTĚ: slunné. Daří se mu na většině půd, velmi dobře snáší vápnité či suché půdy po dobrém zakořenění, nesnáší jen dlouhodobé zamokření. Daří se mu v teplých suchých oblastech se 400 mm srážek ročně, ale i v oblastech s chladnějšími, deštivějšími léty a až 2000 mm srážek.

ODOLNOST: velmi odolný vůči vysokým teplotám a suchu, mrazuvzdorný do -17,8 °C až -23,3 °C. Dobře snáší i větrné lokality a znečištění ovzduší.

Foto zdroj: botany.cz

PŮVOD: Nizozemsko, vyšlechtil jej André van Nijnatten v roce 2013 jako odrůdu šeříku Meyerova (Syringa meyeri syn. Syringa pubescens subsp. pubescens) pod názvem Annys200810 a v Evropě se používá název Flowerfesta® White.

 
RŮST: mírný, kompaktní, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky asi jen 125 cm. Listy jsou menší (dlouhé 3-5 cm), kulatě vejčité, šťavnatě zelené.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem. Kvete opakovaně: koncem května přibližně 3 týdny a znovu v létě velkými latami drobných, bílých, sladce vonících květů, případně ještě jednou na podzim. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout.

 
PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

 
PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

 
VYUŽITÍ: nádherný okrasný kompaktní šeřík obzvláště vhodný do malých zahrad i na balkóny či střešní zahrady. Samozřejmě parádu udělá i ve velkých zahradách či parcích, například v kombinaci s růžově kvetoucí odrůdou Flowerfesta® Pink.

 
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

 
ODOLNOST: mrazuodolný do -28 °C. Je lépe odolný vůči padlí než starší odrůdy.

PŮVOD: druh má původ v oblastech sousedících s Černým mořem, od Albánie přes Kavkaz až po Turecko a Írán, od středověku se pěstuje jako okrasný druh pro své neopadavé listy, do Evropy byl dovezen v r. 1546. Ačkoli se listy podobá vavřínu pravému, není s ním příbuzná, ale s dalšími druhy rodu Prunus jako třešeň, višeň či slivoň. Odrůda Novita byla vybrána v Itálii okolo roku 2000 jako mrazuvzdornější a k chorobám méně náchylná.

RŮST: středně bujný. Je to stálezelený keř nebo nízký strom dorůstající u nás do 6 m výšky a do 10 m šířky, s tmavohnědou až černou borkou. Velmi dobře snáší řez na živý plot. Listy jsou velmi dekorativní – lysé, lesklé, eliptické až vejčité, dlouhé až 20 cm a široké 1–10 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete v dubnu až květnu silně vonnými květy, k dosažení plodů potřebujete jinou odrůdu nebo semenáč bobkovišně lékařské v blízkosti do cca 100 m.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: kulovité až vejčité lesklé černé peckovice s průměrem asi 8 mm a jednou velkou peckou, uspořádané v přímých hroznech. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: zejména jako dekorativní živý plot velmi dobře snášející řez i zastínění. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé syrové či tepelně upravené, ačkoli celá rostlina obsahuje jedovatý kyanovodík, který dává charakteristickou chuť a vůni hořkým mandlím, ten se však soustředí zejména do listů a jader pecek, které se nekonzumují. Pokud jsou plody hořké, nedoporučuje se jejich konzumace. Čerstvé listy mají protikřečové, uklidňující účinky, používaly se k léčbě kašle, včetně černého kašle, astmatu a nechutenství, ale používat je třeba s opatrností. Studený výluh z listů se používal k výplachům očí při jejich infekcích. Voda destilovaná z listů se využívá v parfumérii a z listů se dá získat zelené barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín až hustý stín pod stromy. Preferuje dobře odvodněnou, vlhkou, hlinitou půdu, ale dobře snáší i těžkou jílovitou či mírně vápnitou půdu. Vhodná do teplých a středně teplých chráněných poloh.

ODOLNOST: mrazuodolná do asi −23 °C, více než mnohé jiné odrůdy, dobře regeneruje po případném namrznutí. Tato odrůda je méně náchylná k padlí než mnohé jiné. Snáší široké spektrum půd a i silnější zastínění.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky, od J části kanadského Ontaria až po Floridu, Texas a SV Mexiko, kde roste na středně vlhkých stanovištích podél vodních toků, ve smíšených lesích a na jejich okrajích, ale i na sušších, křovinatých svazích s jižní orientáciou a v kaňonech. Na západního straně kontinentu ho strieda druh judášovec západní (Cercis occidentalis).

RŮST: středně bujný. Je to opadavý keř až strom, dorůstající do výšky až 8-10 (někdy až 12) m a šířky 6-10 m. Kmen má většinou křivý, korunu širokou, borka je tmavošedá až hnědá, hladká, později rozbrázděná. Listy rostou střídavě, se stopkou, jsou široce vejčité až srdčité, se špičkou na konci, dlouhé 6-11 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašný, opylovaný hmyzem, jednodomý s oboupohlavnými květy. Rozkvétá v dubnu až květnu (červnu) množstvím růžových či purpurových květů tvarově typických pro čeleď bobovité po 4-8 ks na starých větvích nebo i přímo na kmeni ještě před olistěním.

PLODNOST: raná až středně raná, ve věku 4-7 let, v případě přítomnosti geneticky odlišných jedinců je vysoká a pravidelná. 

PLODY: středně velké lusky (průměrně 6-8 cm x 1,5 cm) dozrávající ze zelené do vínově hnědé barvy. Obsahují průměrně 6-8 kulatých semen.

DOZRÁVÁNÍ: během října, vydrží na stromě po celou zimu.

VYUŽITÍ: je to keř či strom velmi dekorativní zejména na jaře, když je doslova obalený výrazně růžovými či purpurovými květy, ale i později srdčitými listy a množstvím lusků, které ho zdobí i během zimy. Je vhodný zejména do zahrad, parků, městské zeleně, ale i do včelnic. Kulinární využití: květy se jedí syrové, mají příjemnou nakyslou chuť a obsahují mnoho vitamínu C, lze je použít na ozdobu salátů, dezertů či obložených chlebíčků. Pupeny se dají nakládat či použít jako náhrada kapary. Léčivé využití: čaj z lyka je velmi trpký, používá se proti horečce, průjmu a dyzentérii. Technické využití: kůra mladých větví se dá použít v košíkářství. Dřevo je těžké a pevné, lze použít v řezbářství.

STANOVIŠTĚ: preferuje sluneční, ale snese i slabý polostín. Daří se mu ve většině půd, pokud nejsou zamokřené, preferuje hluboké písčitohlinité. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě až do -28,9 až -34,4 °C. Květy a mladé listy jsou náchylné na zmrznutí. Dobře snáší znečištění ovzduší a vysoké teploty. V chladnějších lokalitách, kde nestihne dobře vyzrát dřevo, je náchylný k poškození houbou hlívou červenou (Nectria cinnabarina).

Zdroj fotografií: plants.ces.ncsu.edu, www.treesandshrubsonline.org.

PŮVOD: původní euroasijská dřevina.

RŮST: keř, ojediněle strom s nepravidelnou, širokou korunou, dorůstající do výšky 4–6 m. Kůra je světle šedá, starší kmeny pokrývá tmavě šedá, mělce rozpukaná borka. Jednoduché, vstřícné listy jsou kopinaté až vejčité, na okraji jemně pilovité. Vrchní strana je matná, zelená.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu a červnu. Zelenavé / žlutobílé oboupohlavné květy jsou seskupené do vzpřímených vidlanů a jsou opylovány hmyzem. Jsou jen částečně samosprašné.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: zelené, v zralosti cyklámenově červené čtyřpouzdré tobolky, tzv. „kvadrátky“, dlouhé asi 1–1,5 cm, visící na 2–3 cm dlouhé stopce. V každém pouzdře je oranžový míšek, který obsahuje jedovatá semena.

DOZRVÁNÍ: dozrávají koncem září a v říjnu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní keř, zejména na podzim v době dozrávání plodů, vhodný do menších i větších zahrad, živých plotů, parků či jiné městské zeleně, ale i do větrolamů či mezí. Semínka jsou často konzumována ptáky, zejména červenky. Květy jsou nektarodárné, takže se uplatní i u včelnic. Ze dřeva se získává velmi kvalitní dřevěné uhlí využívané jako uhlík na kreslení.

STANOVIŠTĚ: slunné stanoviště, snese i zastínění. Vlhčí půdy, ale snese i suchý polostín pod stromy. Preferuje přirozeně lužní lesy, doubravy, bučiny, je součástí křovin. Na Slovensku se vyskytuje především v nížinách a pahorkatinách do 700 m n. m.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorný, odolný vůči větru, zastínění, suchu, toleruje znečištění ovzduší i dočasné zaplavení.

PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně zase přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang a vyskytuje se tam jako poddruh Cornus kousa subsp. chinensis. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m.

RŮST: mírný. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 3–7 m, vzácněji až 10 m a šířky až 6 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku zelené, lysé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, lysé, lenticely jsou kruhové. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hustšími lenticelami na letorostech. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celokrajné, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–9, případně až 11 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a zelené, na rubu přitiskle chlupaté a světle zelené, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je obloukovitá žilnatina, směřující k okraji listu a pak podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené či šarlatově červené barvy. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje tlustějšími listy se světlejší spodní stranou pokrytou stočenými bílými chloupky a často nápadně zvětšenou bází řapíku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, v drtivé většině cizosprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 3–5 cm, které jsou bílé až narůžovělé barvy. Tvar i barva listenů se během kvetení dosti výrazně mění. Kvete po olistění od května do července v závislosti od genotypu a lokality.

PLODNOST: Do kvetení a do plodnosti vstupují různé genotypy a odrůdy různě brzy. Zatímco většině semenáčů to může trvat i 8–10 let, přibližně 15–20 % semenáčů používaných při šlechtění nových odrůd může plodit již kolem 4. roku věku, 75 % v 5. roce od vyklíčení. Výška úrody nebyla vědecky prozkoumána.

PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti 2–3 cm. Hlávka je v závislosti na genotypu, ale i na jednom stromě v různé míře hladká či hrbolatá. Slupka je tlustá, nejdříve nazelenalá, v plné zralosti růžovočervená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá. U poddruhu chinensis většinou obsahuje menší počet větších semen (1–3 semena). Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoje (Annona cherimola). Některé genotypy mají méně výraznou, mdlejší chuť, jiné jsou výraznější. Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, anthokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují průměrně 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně anthokyanů, pokud pomineme žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).

DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti od genotypu, lokality a průběhu počasí v daném roce.

VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra – pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd - nebo i jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinářské využití: plody se dají využít k přímé konzumaci ze stromu nebo i jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností pasírování semen a slupky, či se používají k výrobě vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají také proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které lze použít na výrobu palic a podobně.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale uspokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd dobře a středně úrodných od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápenité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Česka.

ODOLNOST: Je dobře mrazuvzdorný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuvzdornější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasný dřín květnatý (Cornus florida) či dřín Nuttallův (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovitá antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.

PŮVOD: Francie, Fromont, mezidruhový hybrid, který kříženec druhů Magnolia denudata a Magnolia liliiflora, vypěstoval Étienne Soulange-Bodin v roce 1820 a v r. 1827 poprvé vykvetla. Rod je pojmenován podle francouzského botanika P. Magnola.

RŮST: středně bujný. Je to obvykle keř nebo malý strom vysoký a široký až 5 m s popelavě šedou borkou. Letorosty a velké pupeny jsou zelenkavě plstnaté. Listy jsou vejčité, kožovité, dlouhé 10–20 cm, široké 7–10 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete ještě před rašením listů v dubnu a květnu velkými (10 cm), vzpřímenými květy s 6–9 okvětními lístky, cca. 4 cm širokými, nejčastěji růžovými nebo z vnitřní strany bílými a z vnější růžovými. 

PLODNOST: středně raná, 3-7 let po výsadbě, v případě nevymrznutí květů pravidelná.

PLODY: nejedlé, ale dekorativní červené měchýřky ve vzpřímených, podlouhlých, dřevnatějících souplodích.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září.

VYUŽITÍ: Nejen na jaře obrovskými květy, ale i v létě a na podzim listy a plody dekorativní keř či strom, který je vhodné pěstovat jako solitéru či v kombinaci s jinými magnoliemi v dostatečné vzdálenosti, aby měly dost světla. Vhodná do středně velkých a velkých zahrad, parků a jiné městské zeleně, zejména v ochraně budov. Kulinární využití: mírně štiplavé, po zázvoru chutnající květní lupínky se mohou jíst syrové samotné či jako součást salátů, ale častěji se používají k výrobě sirupu, limonády, octa, nakládaných lístků, opražených květních pupenů či jako náplň různých asijských pirožků. 

STANOVIŠTĚ: sluneční či slabý polostín, chráněné před studeným větrem a pozdními mrazy. Nejlépe jí vyhovuje vlhká, ale nezamokřená, mírně kyselá, humózní, hlinitá půda, nemá ráda příliš suchou půdu. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh, případně chráněných chladnějších.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě a v pupenech během zimy do -29 °C až -34 °C. Je náchylná k poškození květů pozdními jarními mrazy. obvykle příliš netrpí škůdci či chorobami, někdy se mohou objevit puklice nebo listové skvrnitosti. Je dobře odolná vůči znečištění ovzduší.

PŮVOD: Asie, od Íránu a Ázerbájdžánu až po severní Barmu, Čínu, Koreu a Japonsko. V současnosti se pěstuje v mnoha teplých oblastech celého světa, například v celém Středomoří a na jihu USA.

RŮST: bujný. Je to listnatý, opadavý, v našich podmínkách spíše krátkověký strom (průměrně kolem 30 let), dorůstá do výšky 10–12 m a šířky 10 m. Má rozložitou korunu, letorosty jsou zelené, hranaté, hladké. Kůra kmene je šedá a zbrázděná. Složené listy jsou dlouhé až 25 cm, 2krát sudozpeřené, s 8–15 páry lístků, přičemž každý z nich tvoří dalších 15–30 párů lístečků. Zajímavostí je, že tyto lístečky se na noc a při vysokých teplotách skládají jako po dotyku u mimózy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, jednodomá, hmyzosnubná. Kvete pozdě, až v červenci a srpnu, velmi dekorativními a silně vonnými květenstvími tvořenými mnoha dlouze stopkatými hlávkami. Střední květy hlávek jsou oboupohlavné, krajní jsou samčí. To nejkrásnější na květech jsou růžové, různě rozprostřené tyčinky s dlouhými nitkami, které dodávají květu vzhled jemného, širokého štětce.

PLODNOST: brzká (ve věku 3–5 let), výše a pravidelnost závisí na lokalitě, musí být dostatečně teplá a slunná. Vrcholu dosahuje ve věku mezi 10–20 lety.

PLODY: lusky, dlouhé 10–20 cm, zúžené mezi jednotlivými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: od září do listopadu.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní a během kvetení i silně voňavý strom atraktivní pro opylovače, vhodný do městských parků, větších zahrad či ve velkých nádobách na terasy, chráněné dvory a střešní zahrady. Kulinární využití: mladé, aromatické listy se dají vařit a přidávat do různých vařených a dušených jídel, podobné využití mají květy, které se jedí jako zelenina. Sušené listy se mohou použít jako náhrada čaje. Léčivé využití: její květní hlávky podporují trávení, mají uklidňující a tonizující účinky. Používají se vnitřně proti nespavosti, podrážděnosti a problémům s pamětí. Podobně se používá kůra, navíc má stimulační účinky a působí proti plynatosti a proti střevním parazitům, je močopudná. Zevně se používá na rány a otoky. Guma získávaná naříznutím kůry stromu se používá jako náplast na abscesy, povrchové vředy atd. a také jako fixační prostředek při zlomeninách a výronech. Technické využití: má husté, tvrdé, pevné dřevo, které se po vyleštění krásně leskne, takže se používá na nábytek apod.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře propustnou, dostatečně vlhkou, hlinitou až písčitou půdou. Je vhodná zejména do městských tepelných ostrovů v teplých oblastech Slovenska.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -18 °C až -23 °C, je náchylnější k poškození letorostů pozdními jarními mrazy. Po zakořenění velmi dobře snáší sucho a vysoké teploty, dobře snáší také vítr.

PŮVOD: jižní, západní, střední Evropa, na západ do Irska a Anglie, východně až po Ukrajinu k Donu. Izolovaná lokalita v severní Africe. Teplomilné doubravy, lesostepi, křoviny, lesní okraje.

RAST: poloopadavý až opadavý keř, doroste do 2–5 m. Výtisky jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejčité. Listy má podlouhlé až podlouhle kopinaté, na vrchní straně tmavě zelené, na spodní straně žlutozelené, slabě kožovité, vstřícné nebo po 3 v prstencích. Velmi dobře snáší řez do živých plotů. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.

OPyLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až červenci, má oboupohlavné květy opylované hmyzem. Je samosprašný. Květy jsou čtyřčetné, bílé až zelenkavě bílé, uspořádané v malých latách, kalich je zvonkovitý, koruna trychtýřovitá.

PLODNOST: raná, vysoká v případě ponechání květů a vyvíjejících se plodů při řezu.

PLODY: kulovité až vejčité bobule, černé, lesklé, pro nás nejedlé, ale jedlé pro ptáky, s dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v latách. Získává se z nich modrozelené barvivo, trvanlivější než většina jiných zelených přírodních barviv.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: dekorativní keř, vhodný do živých plotů. Plody jsou jedlé pro ptáky.

STANOVIŠTĚ: slunná až polostín, od vlhčí až po sušší půdu. Velmi vhodný jako keř do živého plotu.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do -29 °C až -34 °C, odolný proti suchu, dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: z jehličnatých dřevin má asi nejširší areál rozšíření a je velmi proměnlivá. Původní je v Eurasii, asi na 1/3 severní polokoule, v nadmořské výšce od 0 po 2400 m n. m.

RŮST: bujný, dorůstá výšky asi 40 m a šířky 10 m s průměrem kmene 1 m. Koruna je v S a SV části evropského areálu štíhlá s jemným větvením, ve střední a J části klenutá až deštníkovitá se silnými větvemi. Kmen je přímý, pokrytý oranžovou borkou, která se odlupuje v papírovitých šupinách. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po 2, jsou dlouhé, špičaté, na okraji pilovité. Opadávají po 2–3 letech. Stromy se dožívají okolo 300 let, výjimečně i 600 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, ale cizosprašná, opyluje ji vítr, kvete v květnu. Snadno ji opylují i jiné druhy borovice.

PLODNOST: solitéry do 15 let věku, v lese po 25–30 letech. Větší úrody jsou průměrně každý 3. až 6. rok.

PLODY: šišky jsou vejcovitě kuželovité, často asymetrické, šedohnědé, 2,5–7×2–3,5 cm. Jedlá semena jsou vejcovitá, dlouhá 3–4 mm, s křídlem.

DOZRÁVÁNÍ: šišky začínají dozrávat v říjnu po více než 2 letech od opylení a více než roce od oplození. Část semínek vyletí během 10.–12. měsíce, zbytek v předjaří 3. roku. Prázdné šišky padají během 3. roku od opylení.

VYUŽITÍ: Je krásnou parkovou dřevinou či stromem do větších zahrad. Sice netvoří nektar a pyl je pro včely medonosné nezajímavý, tvoří medovici, takže se dá využít i u včelnic. Kulinární využití: Semena jsou jedlá, ale drobná. Mladé jehličí je tuhé, ale dá se připravit jako čaj či po rozmixování s cukrem použít při pečení. Má antiseptické a močopudné účinky a usnadňuje vykašlávání. Přidává se do koupele proti únavě a podráždění pokožky nebo se inhaluje při plicních potížích, stejně jako esenciální olej. Pokrmům pařeným nad vodou s jejím jehličím dodává zajímavou příchuť. Nezralé samičí šišky se macerují v alkoholu či sirupu. Lehké, měkké, elastické, trvanlivé dřevo se používá jako stavební, na výrobu nábytku a papíru.

STANOVIŠTĚ: je výrazně světlomilná. Roste dobře na mělkých chudých sušších písčitých až kamenitých, ale i na rašelinných a bažinatých či zasolených půdách. Na vápnitých půdách sice roste, ale dožije se na nich mnohem méně. Je adaptovaná na velmi široký klimatický rozsah: vegetační doba 90–200 dní a roční srážky 200–1780 mm.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C. Po zakořenění suchovzdorná a dobře větruodolná. Toleruje znečištění ovzduší, středně i zasolení půdy posypem cest.

PŮVOD: Lotyšsko, Dobele Horticultural Plant Breeding Experimental Station, vyšlechtěna v r. 2011 jako semenáč volně opylené odrůdy Krupnoplodnaja. Původní název selekce byl SR 9-3-1.

RŮST: bujný, tvoří velké, kulaté koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete středně raně až pozdě. Vhodní opylovači např.: Iputj, Meelika, Arthur, Aleksandrs, Ovstuzenka, Jurgita.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou velké (průměrně 6-6,5 g), srdčitého tvaru. Slupka je hladká, žlutá, světlá. Dužina je hustá, měkká, krémově bílá, šťavnatá, sladká, s velmi dobrou chutí. Obsahuje jen velmi málo kyselin (od 0,4 do 0,6 %). Šťáva je bezbarvá.

DOZRÁVÁNÍ: rané, dozrává během 2.-3. třešňového týdne, tedy obvykle v 1. polovině června.

VYUŽITÍ: strom je okrasný květy i plody a květy atraktivní i pro včely a jiné opylovače. Plody jsou vhodné zejména pro přímý konzum, ale i pro zpracování na džemy a kompoty, sirupy či sušené třešně netradiční barvy či destilát.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně vlhkou, ale propustnou půdou. Je vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě i květu. Jako raně dozrávající odrůda uniká vrtuli třešňové, tedy nebývá červivá. Kvůli barvě není atraktivní pro ptáky. Je dobře odolná vůči moniliové spále a středně dobře vůči monilióze plodů.

PŮVOD: bývalé Československo, Těchobuzice, Šlechtitelská stanice ovocnářská, vyšlechtil ji Antonín Dvořák jako křížence odrůd Golden Delicious x Coxova reneta pod označením X-21, množí se od roku 1965, registrovaná v Listině povolených odrůd byla v r. 1970.

RŮST: v mládí velmi bujný, později středně bujný, v plné plodnosti zastavuje růst. Koruny tvoří kulovité až široce kulovité, později rozložité, přiměřeně husté a pravidelné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosprašná, jednodomá s oboupohlavními květy. Kvete středně raně a je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Aderslebenský kalvil, Bathské, Berlepschova reneta, Biesterfeldská reneta, Bismarkovo, Coxova reneta, Čistecké lahůdkové, Florina, Golden Delicious, Granny Smith, Gustavovo trvanlivé, Hammerstein, Hvězdnatá reneta, James Grieve, Jonathan, Landsberská reneta, Mac Intosh, Osnabrücká reneta, Rhode Island, Ribstonská, Signe Tillisch, Sikulské, Spartan, Spencer, Starking, Starkrimson, Vejlímek červený, Parména worcesterská, Zvonkové atd.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, po vysokých úrodách hrozí střídavá plodnost, proto je důležité v letech s očekávanou velmi vysokou úrodou stromy prořezat či zmladit.

PLODY: jsou středně velké, při velmi vysoké násadě až menší (průměrně 111-180 g), kulovité až ploše kulovité, s oblými naznačenými žebry v kališní části. Slupka je hladká, suchá, pevná, tuhá, žlutozelená a po dozrání žlutá, s oranžovočervenou krycí barvou pokrývající až 2/3 plodu a zářivě červeným líčkem. Dužnina je zlatožlutá až oranžovožlutá, tuhá, středně zrnitá, křehká, velmi šťavnatá. Chuť je velmi dobrá až výborná, sladká, medová, jen málo kyselá, výrazně aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň ve 2. polovině října, konzumně dozrává začátkem listopadu či dříve, v chladu vydrží uskladněná do března či dubna. Plody předčasně neopadávají. Dobře snášejí přepravu, málo se otlačují a pokud se otlačí, místo otlačení zaschne a nehnije. Vyžadují skladování ve vlhkém ovzduší.

VYUŽITÍ: plody jsou vynikající pro přímý konzum, ale i pro všestranné zpracování.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, s úrodnou, vlhčí, ale dostatečně propustnou půdou bohatou na vápník a nepřehnojenou dusíkem. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je středně až více mrazuvzdorná ve dřevě, více mrazuvzdorná v květu. Je středně až více odolná vůči padlí, středně vůči strupovitosti. Je silně náchylná na fyziologickou skvrnitost plodů způsobenou nedostatkem vápníku v půdě nebo příliš vysokým obsahem dusíku či draslíku v půdě. Jako prevenci doporučujeme již při výsadbě povápnit půdu dolomitickým vápencem a udržovat dostatek tohoto prvku v půdě, nepřehánět to s hnojením hnojem, upřednostnit kvalitní kompost.

PŮVOD: Dánsko, Kodaň, University Copenhagen, Department of Plant and Environmental Sciences a Aarhus University, AU Aarslev, Danish Centre for Food and Agriculture, křížení realizoval S. Dalbro a v roce 1986 odrůdu vybral ze selekce semenáčů A. Thuesen, v roce 1989 odrůdu poprvé popsal K. Kaack. 

RŮST: středně bujný, dorůstá do asi 3 m, tvoří mnoho výhonů, má velké listy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá, s oboupohlavnými květy. V rámci odrůd bezu černé kvete brzy, společně s odrůdou Samidan.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: středně velké až velké souplodí (průměrně 58,8 g) s průměrně 264 bobulemi. Bobule jsou velké (100 plodů váží průměrně 23-33 g, průměr bobule je průměrně 6,24 mm). Plody jsou lesklé, modročierne, obsahují střední množství antokyanů (průměrně 496 mg na 100 g), šťáva z nich má velmi příjemnou, nakyslou chuť. 

DOZRÁVÁNÍ: je časné, už v první polovině srpna, dozrává rovnoměrně.

VYUŽITÍ: keř je jedlý, léčivý i dekorativní, vhodný do menších i větších zahrad, živých plotů, sadů, mezí, parků i jiné městské zeleně. Kulinární využití: květenství se smaží, vyrábí se z nich limonáda, šumivé víno, ochucují se jimi krémy a zmrzliny, ale i zavařované ovoce či džemy, např. angreštový, lze je použít jako posyp na koláče. Plody je třeba před konzumací alespoň 15 minut tepelně upravit alespoň při 50 °C a propasírovat semena. Velmi chutné jsou z nich sirupy, džemy a výživy (oboje nejlépe doplněné o hrušně či jablka bohaté na pektin). Lze je použít i při pečení koláčů, výrobě omáček a čatní, dělá se z nich džus, víno, destiláty. Využívají se v potravinářství na přibarvování potravin. Léčivé použití: květenství se používají na čaj proti horečce, jsou močopudné a potopudné, podporují tvorbu mléka a usnadňují vykašlávání, externě působí protizánětlivě. Plody mají protivirové účinky. Technické využití: mladé rovné větve se používají při výrobě píšťal a jiných hudebních nástrojů.

STANOVIŠTĚ: zvládá i polostín, i hůře půdy, ale upřednostňuje sluneční, dostatečně vlhké místo s výživnou půdou. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná v mladém dřevě, v květu navzdory ranému kvetení obvykle uniká mrazům. Málo náchylná na choroby a škůdců. Dobře snáší větrné polohy, toleruje znečištění ovzduší.