Zeleň do měst

PÔVOD: Francúzsko, Nancy vyšľachtil ho Victor Lemoine v roku 189O ako jednu z prvých plnokvetých odrôd odrodu orgovánu obyčajného (Syringa vulgaris) a pomenoval ho po svojej manželke Emile Lemoine. Získal viacero významných ocenení, napr. v roku 1891 RHS Award of Merit, v rokoch 1937 a 1993 Award of Garden Merit tiež od RHS (britskej Kráľovskej záhradníckej spoločnosti) a v roku 1897 First Class Certificate. Synonymá: Mme Lemoine, Mad. Emile Lemoine, Mad. Lemoine.

RAST: stredne bujný až umiernený, je to opadavý listnatý krík dorastajúci do výšky 2-3 m a šírky 2-2,5 m. Mladé letorasty sú sviežozelené. Stará kôra je šedohnedá a vo vyššom veku sa po malých kúskoch odlupuje. Listy sú široko vajcovité, dlhé 9-12 cm, svetlozelené až strednezelené.

OPEĽOVACIE POMERY: čiastočne samoopelivý, s obojpohlavnými kvetmi opeľovanými hmyzom. Kvitne veľmi bohato v 1. polovici mája dlhými a relatívne širokými (15-22x10-14 cm) metlinami stredne dlhých (cca. 1,7 cm dlhých), silne a príjemne voňavých kvetov. Na jednom konáriku sú až 4 metliny. Kvetné puky sú svetlozelenožlté. Otvorené kvety sú čistobiele a plné úzkych lupeňov. Po odkvitnutí odporúčame kvety odstrihnúť. 

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: tobolky obsahujúce semená, ale nepestuje sa pre plody.

DOZRIEVANIE: najmä v júli a auguste, ale nepestuje sa pre plody.

VYUŽITIE: nádherný okrasný orgován vhodný do záhrad aj parkov, do voľne rastúceho živého plotu aj ako solitéra. Ako krásna a veľmi voňavá odroda je veľmi vhodná aj na rez do vázy. Je atraktívna aj pre opeľovačov. Kulinárne využitie: sladká vôňa kvetov ich predurčuje na použitie do sladkých jedál a do nápojov, vôňu uchováme v kandizovaných kvetoch, v orgovánovom cukre, sirupe či želé. Môžeme ho pridávať do krémov aj do cesta koláčov. Kozmetické využitie: na výrobu hydrolátov či éterického oleja do parfémov, pot pourri. Technické využitie: z listov sa dá získať zelené a hnedé farbivo, z konárikov žltooranžové. Drevo zo starších konárov sa vraj používalo na výrobu píšťal.

STANOVIŠTE: slnečné alebo polotieň, preferuje dobre odvodnenú, výživnú, humóznu pôdu, neutrálnu až mierne zásaditú. Je vhodný do teplých, stredne teplých aj chladnejších polôh.

ODOLNOSŤ: mrazuodolný v dreve do -28 °C až -30 °C, stredne mrazuodolný v kvetných pukoch a kvetoch. Môže ho napádať bakteriálna škvrnitosť listov (Pseudomonas syringae), fytoftóra, podpňovky, múčnatka. Prevenciou je slnečné stanovište s dobrým prúdením vzduchu.

PÔVOD: druh pochádza zo západnej a severnej Európy, od Pyrenejského poloostrova cez Francúzsko a Nemecko, západné Rakúsko a Švajčiarsko, po južné Nórsko, Švédsko, na sever Poľska, vyskytuje sa pôvodne aj vo Veľkej Británii, Írsku, v určitých lokalitách v Taliansku, na Korzike, v severoafrickom Maroku. Tam rastie vo svetlých dúbravách, na okrajoch lesa, na vlhkých piesočnatých až ílovitých pôdach, najmä v oblastiach s vyššou vzdušnou vlhkosťou, je typický pre prímorské oblasti. Odroda Serotina je neznámeho pôvodu, ale pestovala sa v holandských škôlkach už v 19. storočí.

RAST: bujný, je to opadavá liana dorastajúca aj do 5-6 m a vyžadujúca oporu, okolo ktorej sa môže ovíjať.

OPEĽOVACIE POMERY: čiastočne samoopelivý, hmyzom opelivý (najmä nočnými morami), jednodomý s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne v rámci zemolezov ovíjavých neskoro ("serotina" = neskorá), teda od júna do júla a po kratšej prestávke od augusta do prvých mrazov veľkými, silne voňavými kvetmi s dlhou rúrkovitou korunou červenou z vonkajšej a žltou až žltobielou z vnútornej strany.

PLODNOSŤ: v prípade prítomnosti inej odrody či semenáča zemolezu ovíjavého vysoká, pravidelná, inak nižšia.

PLODY: malé (priemerne 6-10 mm, 0,2-0,8g), guľaté, mierne jedovaté, ale dekoratívne bobule. Šupka je oranžovočervená až jasne červená, lesklá, hladká. Dužina je mäkká, šťavnatá, obsahuje niekoľko semien.

DOZRIEVANIE: postupne od augusta do októbra.   

VYUŽITIE: je to veľmi dekoratívna a voňavá liana ozdobná nielen dlho kvitnúcimi kvetmi, ale aj žiarivočerenými plodmi, atraktívna kvetmi pre množstvo opeľovačov a plodmi pre vtákov. Je vhodná na ovíjanie po pergolách, oblúkoch, samostatne aj pri stenách stojacich trelážach, plotoch v menších aj väčších záhradách, balkónoch, terasách, ale aj v parkoch či inej mestskej zeleni, najmä pri vodných prvkoch. Kulinárne využitie: kvety po odstránení zeleného kalichu možno použiť ako jedlú dekoráciu dezertov, šalátov či zaliať ich ako čaj alebo si z nich urobiť sirup.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, v teplých oblastiach najlepšie na stanovišti s poobedným zatienením. Preferuje humóznu, výživnú, dobre odvodnenú pôdu a vlhkejšie ovzdušie. Vhodný do teplých, stredne teplých a chladných lokalít.

ODOLNOSŤ: je silne mrazuodolný v dreve do -29°C až -34 °C, v kvete uniká neskorým jarným mrazom. V teplých lokalitách sa môže vyskytnúť múčnatka, škvrnitosť listov alebo vošky či puklice, inak nezvykne veľmi trpieť chorobami. 

PÔVOD: druh pochádza zo strednej časti východnej Číny, kde rastie v horských lesoch v nadmorskej výške od 500 do 1800 m. n. m. Do Európy bola privezená v roku 1816. Pôvod odrody Amethyst nie je známy.

RAST: bujný, je to opadavá liana dorastajúca do výšky aj 6-10 m a vyžadujúca silnú oporu, okolo ktorej sa môže ovíjať. Ovíja sa v protismere hodinových ručičiek. Listy sú zložené z asi 11 lístkov a pri rašení majú bronzový nádych.

OPEĽOVACIE POMERY: zrejme samoopelivá, hmyzom opelivá, s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne od mája do júna pred rozvinutím listov silne voňavými kvetmi v rôznych odtieňoch fialovej so žltým stredom usporiadanými v 15-20 cm dlhých, prevísajúcich strapcoch. Často opakuje kvitnutie v auguste, hoci je menej výdatné.

PLODNOSŤ: skorá (cca. do 2-5 rokov po výsadbe), v prípade ponechania kvetov vysoká.

PLODY: zelené, neskôr hnedé, sploštené, chlpaté struky so zamatovým povrchom, veľmi dekoratívne, 10-15 cm dlhé a 1,5-2,5 cm široké, zvyčajne s niekoľkými jedovatými semenami.

DOZRIEVANIE: struky dozrievajú v septembri až novembri. Visia zatvorené na konároch až do jari.  

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna liana vhodná na popínanie po veľmi silných konštrukciách oblúkov, pergol, plotov, treláží. Je dobrým zdrojom nektáru pre včely a iné opeľovače.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, pokiaľ možno orientované na juh alebo juhozápad, aby bola chránená pred studenými vetrami a ranným slnkom počas mrazivých rán. Nie je veľmi náročná na pôdu, ale v príliš výživnej môže viac rásť na úkor kvitnutia a v zásaditej trpieť chlorózou, preferuje dobre priepustnú pôdu. Je vhodná do teplých, stredne teplých a chránených chladnejších polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolná v dreve do -26 °C až -28°C, kvety môžu byť poškodené neskorými jarnými mrazmi, kvetné puky sú odolnejšie. Niekedy ju môže poškodzovať múčnatka, škvrnitosť listov, puklice či vošky.

PÔVOD: druh pochádza z JV časti USA, vyskytuje sa v nížinách v povodí dolného toku Mississippi, kde rastie na čistinkách stálezelených nížinných lesov, v krovinatej vegetácii pozdĺž vodných tokov, v pásme od morského pobrežia až do asi 650 m n. m. Odrodu Longwood Purple z neznámeho zdroja získal zakladateľ Longwood Gardens Pierre S. du Pont a bola vysadená pri vchode do záhrady, kde zostala dodnes ako jedna z mála vistérií.

RAST: bujný, je to opadavá liana dorastajúca do 3-5 či až 6-8 m a vyžadujúca oporu, okolo ktorej sa môže ovíjať. Má hladké, lesklé, tmavozelené, nepárno perovito zložené listy. 

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivá, hmyzom opelivá s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne od mája do júna masovo a neskôr v lete po troche opakuje kvitnutie jemne muškátovo voňavými, fialovopurpurovými kvetmi s bielymi stredmi a žltozelenými očkami v krátkych, hustých súkvetiach dlhých do13 cm.

PLODNOSŤ: pri ponechaní kvetov skorá, stredná.

PLODY: lesklé hnedé, sploštené struky dlhé 5-10 cm a široké 1-1,5 cm s jedovatými semenami.

DOZRIEVANIE: neskoré, v októbri až novembri.   

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna liana vhodná na popínanie po veľmi silných konštrukciách oblúkov, pergol, plotov, treláží. Je dobrým zdrojom nektáru pre včely a iné opeľovače.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, pokiaľ možno orientované na juh alebo juhozápad, aby bola chránená pred studenými vetrami a ranným slnkom počas mrazivých rán. Nie je veľmi náročná na pôdu, ale v príliš výživnej môže viac rásť na úkor kvitnutia a v zásaditej trpieť chlorózou, preferuje dobre priepustnú, humóznu pôdu. Je vhodná do teplých, stredne teplých a chránených chladnejších polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolná v dreve do -26,1 °C až -28,9 °C, kvety sú zriedkavo poškodené neskorými jarnými mrazmi, kvetné puky sú odolnejšie. Niekedy ju môže poškodzovať múčnatka, škvrnitosť listov, puklice či vošky, ale nič vážne.

PŮVOD: Nizozemsko, Dalfsen, vyšlechtil ji jako mezidruhového křížence agastache vrásčité (Agastache rugosa) a agastache anýzové (Agastache foeniculum) Coen Jansen v roce 2002. Jansen hledal rostlinu, která by kombinovala mrazuvzdornost amerického druhu (A. foeniculum) s robustností a dlouhověkostí asijského druhu (A. rugosa). Tento kultivar je v současnosti považován za jeden z nejlepších na trhu díky tmavomodrofialovým květům a mimořádné odolnosti.

RŮST: bujný, trvalka s přezimujícím kořenem, dorůstá do výšky 90-110 cm a šířky 60 cm. Kopinaté až vejčité listy jsou modrozelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jako kříženec je sterilní, ale velmi navštěvovaná opylovači. Kvete velmi dlouho, v červnu až říjnu velkým množstvím tmavomodrofialových květů uspořádaných do vysokých klasnatých květenství. Květní pupeny jsou téměř černé - od toho je odvozen i název odrůdy.

PLODNOST: jako mezidruhový hybrid pravděpodobně netvoří plody.

PLODY: netvoří plody, pokud ano, jsou to hnědé tvrdky.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi okrasná, léčivá i jedlá bylinka, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače, včetně včel, čmeláků a motýlů. Kulinářské využití: květy a listy s vůní na pomezí anýzu, lékořice a máty se používají jako jedlá dekorace dezertů, do salátů, limonád, alkoholických míchaných nápojů. Ale i k ochucení kompotů, omáček, dresinků, bílého masa, ryb, zeleniny apod. Léčivé využití: čaj, tedy nálev z listů působí protizánětlivě, antibakteriálně a protivirově. Stimuluje imunitní systém a používá se proti nachlazení, horečce, slabému srdci. Usnadňuje trávení, působí proti křečím a uklidňuje. Obklad z listů a stonků se používá k hojení popálenin.

STANOVIŠTĚ: slunečné, s dobře odvodněnou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuodolná do přibližně -24 °C až -28 °C. Náchylnější na poškození pozdními jarními mrazy a slimáky při rašení, jinak jen někdy trpí padlím či rzí. V zamokřených půdách může trpět hnilobou kořenů.

PŮVOD: Severní a Střední Amerika v rozmezí 0–800 m n. m. V místech původního výskytu roste nejčastěji na neutrálních až kyselých, vlhkých, bohatých hlinitých náplavech, v údolích dolních toků řek. Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1681.

RŮST: opadavý, středně vysoký až vysoký strom, dorůstá do výšky 15–23 m a šířky 12–15 m s průměrem kmene 60–100 cm. Koruna zpočátku kuželovitá, později kulovitá, široce rozvětvená. Borka je tmavošedá, v mládí tenká, hladká, později hluboce podélně rozbrázděná, korkovitá.  Listy jsou svrchu tmavě zelené, jednoduché, dlanitě laločnaté s 3–7 špičatými laloky, na podzim se vybarvují do různých odstínů od oranžové přes růžovou, purpurovou až po fialovou. Na 2–3letých větvích se často tvoří korkové lišty. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, větrosnubný, se žlutozelenými drobnými samčími a samičími květy vyrůstajícími odděleně v kulovitých hlávkách. Kvete od konce února do poloviny května.

PLODNOST: raná (kolem 3–5 let po výsadbě), středně vysoká, pravidelná, ale s vyššími úrodami každé 2–3 roky.

PLODY: tobolky s vytrvalými čnělkami uspořádané po 20–50 v kulovitém souplodí velkém 2,5–4 cm, které ze zelené dozrává přes žlutou až po hnědou barvu. Hranatá semena s křidélky mají velikost 1–2 mm. 

DOZRÁVÁNÍ: během září až října.

VYUŽITÍ: Je to velmi okrasný strom vhodný zejména do větších zahrad, parků, alejí a městské zeleně. Kulinární využití: při poškození spodní části kůry uvolňuje voňavou živici, kterou mnohé indiánské kmeny používaly jako žvýkačku. Léčivé účinky: živice se používá také proti kožním problémům, vředům či kašli, působí i proti zlatému stafylokokovi (Staphylococcus aureus). Z nezralých semen se s 1,5% výtěžností získává také kyselina šikimová, která je základem pro oseltamivir (lék Tamiflu) proti několika chřipkovým virům, např. proti ptačí chřipce. Extrakty ze semen mají také protikřečové účinky. Technické využití: živice se stále používá v mýdlech a kosmetice, jako stabilizátor v parfémech, lepidlech a lacích a jako příchuť v tabáku. Dřevo se používá zejména v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročný na světlo, ale nenáročný na půdu. Snáší velmi široké spektrum půd, od málo propustných jílovitých půd až po štěrkovité a písčité půdy, ale s dostatečným ročním úhrnem srážek (1000–1800 mm ročně v domovině), daří se mu i v mokřadech. 

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu méně mrazuvzdorný. Po zakořenění dobře snáší krátkodobá období vysokých teplot, sucha i zamokření, přímořské slané ovzduší stejně jako zastínění dlažbou. V Evropě obvykle netrpí chorobami ani škůdci.

PŮVOD: od severozápadní Evropy až po Kavkaz, Malou Asii.

RŮST: keř nebo strom dorůstající do výšky 0,5–30 m a dožívající se až 500 let. Vytváří pravidelnou zaoblenou korunu. Kůra je hladká, hnědošedá, borka tmavá a podélně hluboce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, střídavé, obvejčité, asymetrické, dlouhé 6–10 cm, na okraji dvojitě pilovité, na povrchu tmavě zelené a hladké, zespodu světlejší a s chloupky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Oboupohlavné načervenalé květy jsou seskupeny v hustých svazcích na krátkých stopkách, kvetou v březnu, před rašením listů, jsou větrosnubné, silně cizosprašné, tedy k tvorbě plodů potřebují přítomnost geneticky odlišného jedince téhož druhu.

PLODNOST: v přítomnosti opylovače vysoká

PLODY: nažky s kulatým, širokým, zeleným křídlem. Hnědooranžové semeno je umístěné asymetricky, na konci nažky.

DOZRVÁNÍ: v květnu až červnu.

VYUŽITÍ: celý strom jako parková a alejová dřevina, zejména v blízkosti vodních toků. V nezralé, zelené fázi jsou nažky jedlé a velmi chutné, oříškové. Dřevo je tvrdé, těžké, houževnaté, využívá se k výrobě nábytku, je odolné i pod vodou.

STANOVIŠTĚ: teplomilná, slunná až polostinná dřevina, náročná na půdní živiny. Na Slovensku roste od nejnižších poloh do 650 m n. m. jako součást luhu a společenstev kolem řek nebo na vysýchavých stanovištích (lesostepní ekotyp, křovitá forma).

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, silně odolný vůči větru. Citlivý na grafiózu (Ophiostoma novo-ulmi).