Staré odrody

PŮVOD: Francie, 2. pol. 19. stol.

RŮST: střední růst, v mládí vytváří jehlancovitou korunu, která je u starých stromů převislá. Listy jsou na podzim nádherně zbarvené do oranžova až červena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná. Vhodní opylovači: Drouardova, Hardyho máslovka, Guyotova, Lectierova. Dobrý opylovač.

PLODNOST: ranější, velká, pravidelná.

PLODY: atraktivní, středně velké plody tupě kuželovitého/ válcovitého tvaru. Slupka je zelenožlutá, později žlutá, s karmínově červeným líčkem, někdy s rzivými pruhy. Bílá dužnina je měkká, velmi šťavnatá, rozplývá se; chuťově je vynikající, polosladká – sladkokyselá, specifická.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň ve 2. pol. srpna, konzumní zralost: ve 2. pol. srpna, skladovatelnost jen 2–3 týdny.

VYUŽITÍ: přímý konzum, moštování, výroba destilátu, džemů.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné stanoviště a dostatečně živná a hluboká půda. Odrůdě se daří ve vyšších, chladnějších polohách.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, dobře odolná vůči chorobám, jen ve vlhkých letech mírně náchylná ke strupovitosti.

PŮVOD: Francie, vypěstoval ji J.C. Nelis v r. 1815 v Mechelenu.
RŮST: slabší růst, vytváří ale velkou, kulovitou a hustou korunu. Kmen i větve jsou houževnaté, odolávají nepříznivým vlivům.
OPYLOVACÍ POMĚRY: dobrý opylovač, kvete pozdě a květy jsou mrazuvzdorné.

 Vhodní opylovači: Boscova láhev, Hardyho máslovka, Krivica a Williamsova.

 
PLODNOST: raná, pravidelná, vysoká.

 
PLODY: středně velké plody širšího, hruškovitého tvaru, zúženého směrem ke stopce. Povrch bývá často nerovný, slupka je tlustá, velmi drsná, pokrytá rdzí nebo rzivými lenticelami. Základní barva je zelená, později zelenožlutá, po dozrání se zpočátku tmavá rez vybarvuje do světlehněda. Bílá až nazelenalá dužnina je jemná, šťavnatá, chuťově výborná, příjemně skořicově kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň začátkem nebo v polovině října, konzumní zralost: v prosinci až lednu, skladovatelnost do února.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, kompoty, sušení.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda nenáročná na půdu a polohu, daří se jí i ve vyšších, drsnějších polohách, prospívá v půdě lehčí, písčité i v půdě těžké, hlinité.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná odrůda, odolná vůči strupovitosti.

PŮVOD: Japonsko, Okayama, Okayama Agrigultural Experiment Station, vyšlechtěná jako kříženec odrůd Nijisseiki x Chojuro, křížení proběhlo v r. 1926, pojmenována byla v r. 1945. Synonyma: New Century.

RŮST: středně bujný, plodí na postranních výhonech a dobře reaguje na zakracování.

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete brzy, obvykle v 1. polovině dubna, pro dobrou násadu plodů vyžaduje opylovače. Vhodní opylovači: Chojuro, Hosui, Kosui, Kikusui, Williamsova, Konference, Kumoi.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, pro dobrou velikost plodů a pravidelnou úrodu vyžaduje probírku.

PLODY: středně velké až menší (u nás průměrně kolem 100–140 g), ploše kulovité. Slupka je zelenožlutá, v plné zralosti žlutá, jen mírně rezavá, téměř hladká. Dužnina je bílá, měkká, ale křupavá, šťavnatá. Chuť je výborná, velmi sladká s jemnou kyselinkou, v chladnějších polohách může být kyselejší. Obsah cukrů průměrně 14,79–15,30 %, kyselin 0,15–0,18 %.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, sklizeň ve 2. polovině srpna (asi 20 dní před Hosui), uskladněné plody ve sklepě či lednici vydrží asi 1 měsíc, při skladování v profesionálních chladírnách při teplotě mezi 0–1 °C vydrží do poloviny ledna.

VYUŽITÍ: plody zejména k přímé konzumaci i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

STANOVIŠTĚ: slunné, půda vlhčí, dobře snáší i jílovitou, vyhovují jí všechny polohy vhodné pro pěstování hrušní s dostatkem vláhy.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě. Rezistentní vůči alternárii (Alternaria alternata). Během chladnějšího léta je náchylnější ke sklovitosti dužniny.

Foto zdroj: Ovocie a listy + detail ovocia a listov: Sage Ross, řez plodem: Forest and Kim Starr

PŮVOD: Rumunsko, nalezená na zač. 20. stol. jako náhodný semenáč.

RŮST: středně silný, koruna pyramidální nebo vysoko kulovitá, větve nepravidelné a dosti křehké.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná odrůda. Vhodní opylovači: Stanley, Vlaška, Althanova ringlota, Anna Späth.

PLODNOST: středně raná, vysoká.

PLODY: středně velké, oválné, slupka tmavě fialovomodrá až modročerná s jemným ojíněním. Dužnina je zelenožlutá až žlutá, středně šťavnatá, s harmonickou, velmi dobrou, sladkokyselkavou chutí, velmi podobnou chuti Bystrické; velmi dobře se odděluje od pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v 1.–2. polovině září, v závislosti na lokalitě.

VYUŽITÍ: lahodné plody mají univerzální použití.

STANOVIŠTĚ: odrůdě vyhovují teplejší polohy a půdy dostatečně zásobené vláhou.

ODOLNOST: stromy jsou ve dřevě odolné vůči mrazu a v době kvetení dobře odolávají pozdním jarním mrazům. Je více tolerantní k šarce než Bystrická a je středně odolná k houbovým chorobám, náchylnější jen k moniliové hnilobě.

PŮVOD: Německo, z vinohradnických teras nad řekou Moselou, pravděpodobně velmi stará odrůda, znovuobjevená ve 20. století

 
RŮST: slabší až středně silný růst, vytváří atraktivní dekorativní strom. Na jaře kvete krásně zbarvenými růžově červenými květy, na podzim se listy zbarvují dočervena.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.

 
PLODNOST: vysoká, je nutná probírka.

 
PLODY: středně velké, kulovité. Slupka je silně plstnatá, základní barva zelená, téměř po celém povrchu překrytá atraktivní červení. Dužnina je pevná, intenzivně červená, dobře se odděluje od pecky. Plod je mírně sladký, výrazně aromatický.

 
DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, během září.

 
VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu a zejména ke zavařování, výrobě narůžověle zbarvených džemů, čatní a likéru.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Méně náročná na kvalitu půdy. Je vhodná spíše do teplých a středně teplých poloh, ani ne tak kvůli mrazuvzdornosti jako kvůli pozdnímu dozrávání.

 
ODOLNOST: dobře mrazuvzdorná ve dřevě, středně tolerantní vůči kadeřavosti listů (Taphrina deformans).

PŮVOD: Belgie, Leuven, vyšlechtil ji v r. 1800 van Mons, který jí dal jméno po majiteli velkého zahradnictví v Bollweileri v Horním Alsasku.

 
RŮST: v mládí bujný, později slabší, dospělé stromy tvoří nejprve vyšší, později širší polokulovité, silně rozvětvené, nepravidelné koruny. Vyžaduje kvalitní výchovný řez, později zmlazování pro udržení velikosti plodů.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Ananasová reneta, Boikovo, Croncelské, Gdaňský hranáč, Charlamowski, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Malinové holovouské, Oldenburgovo, Ontario, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní, Ušlechtilé žluté, Wagenerovo, Watervlietské mramorované, Zuccalmagliova reneta.

 
PLODNOST: raná, velmi vysoká, střídavá, ob rok vždy vyšší.

 
PLODY: mírně zploštělé, velikostí velmi proměnlivé, menší, střední až velké (průměrně 140–200 g), ke kalichu někdy mírně zúžené, někdy mírně hranaté, nesouměrné. Slupka je ve zralosti žlutá, krytá karmínovou nebo krvavou červení, pruhovaná, s bělavými lenticelami. Dužnina je žlutobílá, středně šťavnatá, tuhá, hrubší, po dozrání křehká, chuť dobrá, sladkokyselá, jemně kořenitá. Na vzduchu dužnina téměř nehnědne.

 
DOZRVÁNÍ: sklizeň v říjnu, konzumní zralost v prosinci, vydrží do března až dubna. Plody při skladování nevadnou.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci, sušení, kuchyňské zpracování (pečení atd.), výroba vína, velmi dobře snáší přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, úrodné přiměřeně vlhké půdy, nesnáší příliš vlhké ani příliš suché půdy. Vhodná do nižších i vyšších poloh, ale chráněných před mrazem, ne uzavřených. Vhodná do zahrad, sadů.

 
ODOLNOST: v květu středně mrazuvzdorná, v dřevě slabě, silně odolná proti padlí, méně proti strupovitosti a vlnatce krvavé.

PŮVOD: Francie, v Oullins u Lyonu ji ve své školce jako náhodný semenáč vzpírající se očkování objevil v roce 1822 M. Jaboulay. Nazývá se také Jaboulay nebo Oliva či Ramon Oliva.

RŮST: středně bujný až velmi bujný (i na mahalebce), vytváří mohutnou, přitom však řídkou korunu, rozložitou, neuspořádanou, větve jsou vodorovně rozložené, později svěšené. Kvůli tvaru koruny se příliš nehodí do stromových alejí.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy. Vhodní opylovači: Napoleonova, Karešova, Kaštánka, Rychlice německá, Hedelfingenská, Büttnerova, Kassinova raná, Srdcovka přeúrodná.

PLODNOST: středně raná, středně vysoká, nepravidelná, závislá na ročníku. Typicky

vyholuje a plodí na koncích větví. 
PLODY: velké (průměrně 6 g), tupě srdčitého nebo kulatého tvaru, slupka velmi lesklá, tmavě červené barvy. Dužnina je v rané zralosti tužší, později měkká (polochrupka), červená, protkaná světlými žilkami, velmi šťavnatá s červenou, slabě barvící šťávou. Chuť výborná, sladkokyselá až sladká, příjemně vínovitá, středně aromatická. Pecka je velká, středně dobře oddělitelná od dužniny. Je to asi nejranější velkoplodá odrůda ze starých odrůd třešní.

DOZRÁVÁNÍ: rané, ve 2.–3. třešňovém týdnu, současně s Karešovou a Kaštánkou, tedy podle lokality někdy v 1. polovině června. Uniká vrtuli třešňové, tedy nebývá červivá. Na přepravu a krátkodobé skladování je třeba ji sklízet ještě před plnou zralostí, kdy se ještě tolik neotlačuje.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum, ale i na kompoty a další zpracování.

STANOVIŠTĚ: slunné, daří se jí v teplých i středně teplých oblastech, na půdu není náročná.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná v dřevě, silně mrazuvzdorná v květu. Náchylnější na praskání plodů během déle trvajících dešťů. Je málo náchylná k monilióze, ale ve vyšších polohách jí trpí více.

PŮVOD: Slovensko, Bošácka dolina, starší krajová odrůda.

 
RŮST: pomalý, ale zdravý, vytváří středně vysoké kulovité koruny. Má charakteristicky hrubé a krátké letorosty vínové barvy s výraznými, bílými lenticelami. Uchovává si vysokou životnost plodonosného obrostu, do vysokého věku ji netřeba zmlazovat, stromy jsou dlouhověké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale opylují ji zřejmě jiné hrušně kvetoucí ve stejnou dobu, např. Avranšská, Anglická bergamotka, Drouardova, Hardyho máslovka, Koporečka, Mechelenská, Pstružka, Salisburyova.

 
PLODNOST: středně raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: malé (průměrně 40-50 g), ploše kulovité, nejširší uprostřed, směrem k stopce se velmi krátce pravidelně zužují, někdy jsou cibulovité. Stopka je dlouhá a tenká až středně hrubá, na plod se připojuje i s krčkem. Slupka je tenká, pevná, lámavá, nevadí při jídle, je zelená až šedozelená, hustě poseta drobnými lenticelami, 1/3 až 2/3 plodu pokrývá skořicově červené líčko. Dužina je křehká, celkově jen mírně zrnitá, více v okolí jádřince. Během dozrávání se z bílé začíná od slupky směrem k jádřinci zbarvovat dorůžova až dočervena. Zralé plody mají světlokrvavou dužinu, brzy začínají hniličení. Chuť je sladká s mírně kořenitou příchutí, chutnější k přímé konzumaci než u Krvavky letní.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem srpna, nedá se skladovat. Spadané plody bývají už hniličené.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci, sušení, výrobu destilátu. Sušené plody jsou pikantní, ale drobné.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, je méně náročná na kvalitu půdy, snáší i sušší i vlhčí. Je vhodná také do vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevě i květu. Je méně náchylná k strupovitosti, ale vyžaduje otevřenou polohu a vzdušnou korunu. Je značně odolná vůči roztočům, málo napadána mšicemi a odolnější vůči rzivosti hruškové.

PŮVOD: Belgie, okolí Charneux, jako náhodný semenáč ji začátkem 19. století objevil M. Legipont. Nazývá se také Figovka, Fondante de Charneux, Désirée, Waterloo, Legipont.

 
RŮST: v mládí bujný, šlahounovitý, později středně bujný, vytváří úzkou a řídce větvenou, jehlanovitou korunu s téměř kolmo nasazenými větvemi, které se pod vahou úrody ohýbají. Letorosty se charakteristicky ohýbají směrem vzhůru.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova fláše, Clappova máslovka, Eliška, Hardyho máslovka, Júlová, Konference, Krivica, Lectierova, Magdalenka, Pařížanka, Poiteau, Tongréská, Williamsova.

 
PLODNOST: středně raná (4.–6. rok po výsadbě), vysoká, pravidelná, po přeplození střídavá.

 
PLODY: středně velké (průměrně 150–165 g), tvarově velmi nepravidelné, lahvicovité, asymetrické s hrbolatým povrchem, při kalichu i hranatější. Slupka je jemná, hladká, pololesklá, zelená, později zelenožlutá, s mramorovaným či pruhovaným červeným líčkem. Dužnina je žlutobílá až žlutavá, rozplývavá, jemná, šťavnatá, málo hnědne, nebývá kaménčitá. Chuť má sladkou až velmi sladkou, mírně aromatickou, velmi dobrou.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem září, konzumně dozrává během 2 týdnů po sklizni, vydrží do poloviny listopadu. Plody snášejí přepravu jen hned po sklizni, v konzumní zralosti se značně otlačují.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale také na výrobu pyré, džemů, kompotů, destilátů či k sušení a pečení. Dobře se skladuje.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, je dost náročná na půdu i polohu. Kvalitní a pěkné plody přináší jen na úrodných, písčitohlinitých, hlubokých půdách dobře zásobených vláhou a v teplých, před větrem chráněných polohách. Nesnáší mrazové kotliny a studené, jílovité půdy.

 
ODOLNOST: méně mrazuvzdorná v dřevě, zejména mladé stromy, silně mrazuvzdorná v květu. Je středně až silně odolná vůči strupovitosti a vůči škůdcům.

PŮVOD: Francie u obce Amanlis, konec 18. stol., náhodný semenáč.

 
RŮST: zdravý a bujný růst, vytváří vysoké kuželovité koruny, časem převislé, větve jsou obloukovitě převislé pod úrodou, ve školce roste křivě; daří se jí i na kdouloni.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: špatný opylovač, kvete středně brzy. Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova, Eliška, Hardyho, Křivice, Nelisova zimní, Madame Verté.
PLODNOST: raná, vysoká a pravidelná.

 
PLODY: středně velké, baňaté, mírně protáhlé, vyrovnané. Slupka je zelenavá, hladká, jen místy rzivá, s drobnými hustými lenticelami, na slunečné straně jemné červené líčko, na některých plodech úzká rzivá čára. Dužnina je bělavá až nazelenalá, máslovitá, měkká, šťavnatá, chuť sladká, lehce kořenitá, výborná.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň začátkem září, dozrávání 1 týden po sklizni, rychle přezrává. Plody středně odolné vůči otlakům.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, kuchyňské využití, mošty a destiláty.

 
STANOVIŠTĚ: středně náročná na teplo a středně mrazuvzdorná, ale daří se jí i ve vyšších polohách, nesnáší větrné polohy, potřebuje chráněné stanoviště. Není náročná na půdu a skromná na živiny, má raději vlhčí polohy, nesnáší suché půdy.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě a mrazuvzdorná v květu, odolná vůči strupovitosti.

PŮVOD: JV Evropa, Kavkaz, Malá Asie, Írán a Himálaj, původně možná jen JV Evropa a Malá Asie.

 
RŮST: středně bujný, vytváří menší stromy dorůstající do výšky maximálně 20–25 m a šířky 7 m s hnědošedou borkou, která se ve vyšším věku šupinatě odlupuje. Vytváří pěknou kuželovitou korunu, často s vodorovnými spodními větvemi. Neodnožuje.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete v březnu a dubnu.

 
PLODNOST: pozdní (v 10. roce po výsadbě), vysoká až velmi vysoká, nepravidelná, každé 2–3 roky.

 
PLODY: menší až středně velké (1,5–2 cm, 0,6–2,9 g), s tlustší skořápkou (0,7–3,7 mm), která se sice hůře louská běžnými louskáčky, ale louskáček Drosselmeyer si s ní hravě poradí. Oříšky vyrůstají v souplodí kulovitého tvaru po 6–10 kusech. Lepkavé a velmi cípaté plodové obaly – slupky – daleko přesahují plod. Jádro je menší až středně velké (0,3–0,7 g, podíl z celkové hmotnosti plodu 25–41 %), jen s tenkou, růžovou, nekorkovatějící slupkou a je velmi chutné, nasládlé, bohatší na tuky (59–64 %) než jádra velkoplodých lísek.

 
DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, od konce srpna do září.

 
VYUŽITÍ: plody jsou vhodné k přímému konzumu vcelku i na zpracování na pečení, cukrovinky apod. Používá se jako dekorativní a plodonosná dřevina, výborný stínící strom, vhodný do parků, alejí, ostrůvků zeleně, přírodních zahrad, na zpevňování půdy se silnou erozí. Dřevo je dobře opracovatelné, využívá se v nábytkářství.

 
STANOVIŠTĚ: slunné nebo slabý polostín. Snáší širokou škálu půd s pH mezi 5,3 a 7,3, ale plodnější je na středně úrodných půdách. Po dobrém zakořenění velmi dobře snáší sucho.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě do -29 °C až -34 °C, velmi suchovzdorná a větruvzdorná. Odolnější vůči nosatcům lískovým, ptákům a veverkám díky tlusté, brzy tvrdnoucí skořápce. Chorobami obvykle netrpí.

PŮVOD: Anglie, asi již od pol. 17. století, v r. 1729 ji poprvé popsal pomolog Battey Langley jako Hamden's Bergamot.

 
RŮST: v mládí bujný a rovný, později středně bujný, koruna široce jehlanovitá až vysoko kulovitá. Kosterní větve rostou šikmo vzhůru, vedlejších větví je mnoho a pod úrodou se ohýbají, takže později koruna působí převisle. V období plodnosti vyžaduje prosvětlovací řez.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: sice neověřeni, ale podle doby kvetení asi: Amanliská, Angoulemská, Avranšská, Bezjaderka Říhova, Drouardova, Hardyho maslovka, Hohensaatenská, Koporečka, Mechelenská, Pstružka, Salisburyova, Williamsova červená.

 
PLODNOST: velmi raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké (průměrně 150–180 g), cibulovité, někdy u stopky více zúžené, jindy tupě zkosené. Slupka je jemná, drsná, nelesklá, zelenožlutá, s červeným pruhovaným líčkem, s množstvím lenticel. Někdy bývá celá, jindy jen okolo stopky a kalicha pokryta skořicovou rzí. Dužnina je bílá, nažloutlá, okolo jádřince hrubě zrnitá, jinak velmi jemná, měkká, šťavnatá a rozplývavá. Chuť je výborná, sladká, jemně kořenitá, jemně aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září až začátkem října, konzumní zralost od 10 dnů po sklizni, skladovatelná do konce října až do druhé poloviny listopadu. Plody jsou ve sklizňové zralosti málo náchylné na otlaky, v konzumní naopak velmi náchylné.

 
VYUŽITÍ: zejména pro přímý konzum, ale i na džemy, pečení, mošty a destiláty. Je méně vhodná na sušení a kompoty kvůli zrnitosti dužniny okolo jádřince.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, nenáročná na půdu, nesnáší jen příliš suchou nebo naopak příliš mokrou a studenou, na nich plody zůstávají drobné, praskají a nedozrávají. Na polohu také není náročná, snese otevřené i chráněné, nižší i vyšší polohy. Velmi vhodná do alejí, sadů i zahrad.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, silně odolná proti strupovitosti, monilióze, rakovině.

PŮVOD: Belgie, Leuven, vypěstovaná p. Sterkmanem jako náhodný semenáč okolo roku 1820, na trh byla uvedena v roce 1844.

 
RŮST: bujný, vzpřímený, vytváří vysokou jehlancovitou korunu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: např. Crassanská.

 
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké (160–250 g), krátce kuželovité až baňaté, někdy s mírně hrbolatým povrchem. Hrubá, hladká slupka je zelená, po dozrání žlutá až zlatožlutá, na slunečné straně s atraktivním červeným líčkem, pokrytá lenticelami. Na některých plodech je slupka červená téměř po celém povrchu, jiné plody zůstávají zelenožluté. Dužnina je jemná, lehce zrnitá, šťavnatá, chuťově dobrá, sladkokyselá až sladká, jemně kořenitá. Je středně náchylná ke kaménkovitosti, málo k hnědnutí dužniny.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň ve 2. polovině října, konzumně dozrává postupně od poloviny listopadu, vydrží do ledna až března. Plody padají ve větru.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale i k moštování, sušení, pečení, výrobě džemů, kompotů. Velmi dobře se skladuje.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem. Vyžaduje úrodné, teplé půdy s dostatečnou vláhou, ale dobře odvodněné, nesnáší mokré a studené půdy. Vhodná do teplých a chráněných středních poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Silně odolná vůči strupovitosti a jiným chorobám.

PŮVOD: Belgie, začátek 19. stol.

 
RŮST: růst střední, později slabší, vytváří vzpřímené, pyramidální koruny s krátkým plodonosným obrostem.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná. Vhodní opylovači: Boscova láhev, Dekanka Robertova, Hardenpontova, Hardyho, Charneuská.

 
PLODNOST: středně pozdní, velká, každoroční.

 
PLODY: menší až středně velké, široce kuželovité. Slupka je suchá, rzivá, drsná, silná, mírně hrbolatá, rezavě zelená až zlatohnědá – bronzová. Dužnina je žlutobílá, sladká, výrazně kořenitá, rozplývavá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň od poloviny října, konzumní zralost: prosinec – leden, skladovatelnost do února.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, zavařování.

 
STANOVIŠTĚ: úrodné, polopropustné půdy s dostatkem vláhy; střední a nižší polohy, chráněné před větrem. V těžkých a studených půdách plody trpí kaménčitostí.

 
ODOLNOST: odrůda je vysoce odolná vůči houbovým chorobám, strupovitosti a vůči mrazu.

PŮVOD: Německo, Hedelfingen u Stuttgartu, v pol. 19. století nalezena jako náhodný semenáč

RŮST: v mládí bujný, v plné plodnosti střední. Tvoří majestátní dlouhověké stromy, vysoké, rozložité a mohutně větvené koruny, nejširší nahoře se sklánějícími se spodními větvemi, takže jsou až deštníkovité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná odrůda, kvete pozdě, je velmi dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Napoleonova, Karešova, Troprichterova, Granát, Germersdorfská, Thurn-Taxis (Schneiderova), Kordia, Velká černá chrupka, Kassinská, Dönissenova, Španělská višeň, Ostheimská višeň. Tyto odrůdy sama také vhodně opyluje.

PLODNOST: pozdější, středně vysoká až vysoká, pravidelná.

PLODY: velké až obrovské (průměrně 7 až 9 g), krásné, vejčité, tuhé, tmavě červené až černé. Dužnina je pevná, tmavě červená se světlejšími žilkami, šťavnatá, šťáva barví středně. Chuť je kyselosladká, aromatická, mírně nahořklá, kořenitá, výborná s osobitou příchutí. Při napadení vrtulí třešňovou hořkne.

DOZRVÁNÍ: pozdní, 6. třešňový týden, ve 2. polovině července. Protože dozrává pozdě, napadá ji vrtule třešňová, bývá červivá. Vydrží i 2 týdny na stromě.

VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu i všestrannému zpracování: kompoty, džemy, marmelády, sirupy, sušení i destiláty. Dobře snáší přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné. Prospívá v úrodných hlinitých a písčitohlinitých, dostatečně vlhkých půdách, nemá ráda suché půdy (plody jsou drobnější a opadávají), ale ani příliš vlhké, studené, jílovité půdy. Je vhodná spíše do teplých poloh.

ODOLNOST: Ve dřevě je silně mrazuvzdorná, ale květy jsou náchylné k pozdním mrazíkům, plody při trvalých deštích praskají. Vůči moniliové spále je odolná až středně odolná, vůči monilióze plodů je středně odolná až náchylná při popraskání plodů a napadení vrtulí třešňovou.

PŮVOD: Německo, objevena v roce 1820 v Guben an der Neiße v Dolní Lužici jako náhodný semenáč.

RŮST: v mládí bujný, později středně silný růst, vytváří velkou, vejčitou korunu. Na ptačce dorůstá do asi 6 m výšky a 4 m šířky.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně pozdě až pozdě a květy jsou dobře mrazuvzdorné. Vhodní opylovači: např. Hedelfingenská, Thurn-Taxis (Schneiderova), Büttnerova, Ramon Oliva.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 6,5 g) polochrupky srdcovitého tvaru. Barva je žlutá, na slunečné straně s jemným červenavým / nahnědlým líčkem. Dužnina je bělavá, jemná, křupavá, středně tuhá, šťavnatá, nebarvící, se sladkou, medovou chutí, jen nepatrně kyselou.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, v 5. třešňovém týdnu, někdy během 1. poloviny července. Kvůli době dozrávání ji již často napadá vrtule třešňová, tedy bývá červivá. Dlouho vydrží na stromě. Při deštivém počasí je náchylná k praskání.

VYUŽITÍ: k přímé konzumaci i ke zpracování např. na kompoty. Pro přepravu je choulostivá v plné zralosti, kdy je náchylná k otlačení.

STANOVIŠTĚ: slunné, nenáročná na půdu a polohu, vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: středně až silně odolná vůči mrazu ve dřevě, silně v květu, odolná vůči monilióze.

PŮVOD: velmi stará odrůda, jejíž původ není přesně znám, vznikla zřejmě z druhu Corylus tubulosa v přímořských oblastech jižní Evropy. Synonyma a cizí názvy: Weiße Lambertsnuss, Gemeine Weiße, Knight's Small, Lambert albe, Remy, Weißhäutige Lambertsnuss, Aveline Blanche, Blanche Longue, Remešská, Weiße Haselnuss, Weiße lange Lambertsnuss, White Filbert, Zahme weißkernige Haselnuss.

RŮST: střední až slabší, tvoří husté, rozložité keře. Velmi silně odnožuje. Vyžaduje méně prostoru při výsadbě.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete středně brzy až pozdě, samičí květy začínají kvést dříve než samčí, ale kvetení se překrývá. V přítomnosti další ve stejnou dobu kvetoucí odrůdy je úroda ještě vyšší. Vhodní opylovači: Barcelonská, Corabel, Hallská obrovská, Katalánská, Tonda di Romana, Webbova, Zellská červenolistá.

PLODNOST: středně raná (od 4. roku po výsadbě), středně vysoká až vysoká ve vhodných podmínkách, méně až středně pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 2–3 g), dlouze válcovité či podlouhle vejcovité, světle hnědé, středně dobře louskatelné, ne všechna jádra zůstanou celá, ale velmi lehce se louskají louskáčkem. Slupka (obal plodu) je delší než plod, je jen jemně cípatá. V souplodí bývá více než 4 plody. Jádro je velké, velmi dobře vyplňuje celou skořápku (z hmotnosti plodu tvoří asi 50 %). Je dlouze válcovité, slupka je tenká, hladká, světle hnědá, jen velmi slabě až slabě korkovatí. Chuť má aromatickou, velmi dobrou, nasládlou až sladkou. Dvojitá jádra se nevyskytují.

DOZRÁVÁNÍ: rané, během 1. dekády září.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu vcelku i na zpracování na pečení, cukrovinky apod.

STANOVIŠTĚ: slunné či mírný polostín, teplejší, chráněné. Vyžaduje úrodné a teplé půdy, ve vlhkých a studených nebo suchých písčitých nemívá dobré výnosy a kvalitní plody. Vhodná jen do teplých a středně teplých chráněných poloh.

ODOLNOST: je méně mrazuvzdorná ve dřevě a květních pupenech, i květy jsou kvůli časnějšímu času kvetení poškozovány mrazy. Květy jsou citlivé i na jiné nepříznivé klimatické podmínky v době kvetení. Obvykle netrpí chorobami, nosatec lískový (Curculio nucum) i veverky a ptáci její plody s oblibou vyhledávají.

PŮVOD: Belgie, Mechelen (Malines), v r. 1830 ji vypěstoval major Esperén jako semenáč neznámého původu a nazval ji podle své ženy Josephine, poprvé byla popsána v r. 1856. Synonyma: Mechelenská, Mechelenská Malinská, Malinská zimní, Josefiny, Malinská zimní máslovka, Canella Josephina, Joséphine, Joséphine de Malines, Josephine von Mecheln, Jozefinga, Poire de Malines, Pucelle de Malines.

RŮST: zpočátku bujný, později slabší růst, vytváří široce kulovité, středně velké koruny s kosterními větvemi rostoucími šikmo vzhůru a s postranními větvemi šlahounovitými, převislými, s krátkým, poměrně hustým plodonosným obrostem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova láhev, Júlová, Trévouxská, Vídeňská, Williamsova.

PLODNOST: raná (do 5 let po výsadbě), vysoká, v dobrých lokalitách pravidelná, jinak má tendenci ke střídání.

PLODY: menší (průměrně 90 g), pravidelné, široce kuželovité či vejcovité, větší plody mírně zhrbolené. Slupka je pevná, hladká, málo lesklá, šedozelená až zelenožlutavá, s tmavě žlutým až hnědavým líčkem, po celém povrchu posetá lenticelami nebo drobnou rzí, zejména v okolí stopky a kalichu. Dužnina je bělavá až nažloutlá, kolem jádřince až lososová, měkká, velmi šťavnatá, velmi jemná, rozplývavá. Chuť z dobrých poloh je výborná, jemně aromatická, muškátově kořenitá, pikantně sladkokyselá. Dužnina na vzduchu hnědne.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň asi v polovině října, konzumně dozrává od 1. poloviny prosince, někdy až v lednu, vydrží bez ztráty chuti do února, někdy až do března. Je třeba vhodně naplánovat sklizeň, protože předčasně sklizené plody vadnou, příliš pozdě sklizené zase ztrácejí chuť. Dobře snáší uskladnění v chladírnách.

VYUŽITÍ: výborná stolní hruška na přímý konzum, moštování, sušení, výrobu džemů, povidel, pyré a destilátů, v domácích podmínkách i na výrobu kompotů, přestože má měkčí a hnědnoucí dužninu.

STANOVIŠTĚ: slunné, i otevřené, pokud jsou dostatečně teplé. Vyžaduje hluboké, úrodné a teplé půdy, zejména hlinité či hlinitopísčité s dostatečnou vlhkostí. Ve studených půdách velmi trpí kvalita plodů, v suchých strom ani plody nedorůstají do pořádné velikosti. V chráněných polohách s vlhčím vzduchem může trpět strupovitostí, která se projevuje zejména na listech. Vhodná je zejména do teplých poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu, středně odolná vůči strupovitosti, málo náchylná k monilióze. Plody ve větru nepadají.

PŮVOD: ČR, pravděpodobně z okolí Čáslavi či Kutné Hory, stará odrůda, zřejmě z 2. poloviny 18. století. Synonyma: Böhmische Birne, Graue Muskatellerbirne, Muszkatelka, Musqué Grise de Bohême.

 
RŮST: bujný, zdravý. Tvoří mohutné, vysoko kulovité koruny, které se později pod váhou plodů rozkládají šlahounovitými kosterními větvemi do charakteristických oblouků. Charakteristické je v době vegetace i bohaté a zdravé olistění. Plodonosný obrost je středně dlouhý. Stromy jsou velmi dlouhověké a do vysokého věku nevyžadují omlazení, jen pravidelné prosvětlení.

 
OPYLOVACÍ PODMÍNKY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně pozdě, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači nebyli prozkoumáni, ale podle doby kvetení by to mohli být: Anglická bergamotka, Angoulemská, Avranšská, Drouardova, Hardyho máslovka, Koporečka, Mechelenská, Pstružka, Salisburyova, Williamsova červená.

 
PLODNOST: pozdní (až po 8-12 letech po výsadbě), poté vysoká, pravidelná, ob rok velmi vysoká.

 
PLODY: malé (průměrně 100 g), vejčité až špičatě vejčité s tenkou, dlouhou stopkou. Slupka je v době sklizňové zralosti zelená, později žlutozelená, hrubá a drsná, jen středně lesklá a bez líčka, často jemně rezavá, zvláště při stopce, s množstvím nevýrazných lenticel. Dužina je bělavá, mírně nažloutlá, polorozplývavá, jemně zrnitá, velmi šťavnatá. Chuť je sladká, jemně kysele, s výbornou muškátovou příchutí. Tato její výjimečná chuť se rozvine při sběru ve tvrdé zralosti a po několika denním uskladnění.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň většinou začátkem srpna, někdy i dříve, dozrává nerovnoměrně. Nutné je sklízet ve tvrdé zralosti (asi týden před konzumní), dozrává v chladném uskladnění po 5-7 dnech, vydrží asi 1-2 týdny od sklizně. Přezrálé plody hnijí od jadřince.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci a sušení, ale i k výrobě džemů a povidel, moštů, destilátů či na pečení. Na výrobu kompotů je vhodná pevností dužiny, ale plody jsou dost malé.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, je velmi nenáročná na polohu a kvalitu půdy, ačkoliv preferuje dostatečně vlhké a úrodné půdy, snese i písčité a kamenité půdy, pokud jsou dostatečně vlhké, a i drsnější a větrnější polohy. Vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh. Vhodná především do větších sadů, alejí, do krajiny jako krajinotvorný strom.

 
ODOLNOST: je silně mrazuodolná v dřevě i květu, silně odolná proti strupovitosti a monilióze, nezvykne trpět ani škůdci.

PŮVOD: velmi stará odrůda, zřejmě Francie, Metz v Lotrinsku.

RŮST: bujný růst, vytváří mohutnou korunu, která je široce rozložitá, mírně převislá.

OPyLOVACÍ POMĚRY: kvete středně brzy. Vhodní opylovači např.: Baumannova reneta, Boikovo, Coxova reneta, Croncelské, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní.

PLODNOST: raná a vysoká.

PLODY: středně velké plody, tvar kulovitý, případně i vyšší nebo zploštělý, většinou nenápadně pětihranný. Slupka je zelená, pokrytá hnědou „rzi“, v níž jsou bělavé čočky, bez líčka, hrubá. Je to tzv. kožovka. Dužnina je bílá, nazelenalá, velmi jemná, kyprá a šťavnatá, výborné sladkokyselé chuti s kořenitou příchutí.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává v říjnu, vydrží do ledna až března, je-li dobře uskladněná. Plody předčasně padají ve větru.

VYUŽITÍ: přímý konzum a kuchyňské využití, sušení, výroba vína a povidel.

STANOVIŠTĚ: slunné, není náročná na kvalitu půdy, ale nemá ráda mokré, těžké, jílovité ani příliš suché, hodí se do vyšších poloh.

ODOLNOST: dobře mrazuodolná. V mokrých půdách je náchylná k rakovině, v příliš suchých předčasně padají plody, náchylná ke strupovitosti v uzavřených polohách, méně náchylná k padlí v suchých půdách.

PŮVOD: Německo, nalezená jako náhodný semenáč na pozemku pana Schneidera v Guben an der Neiße v Dolní Lužici v 2. pol. 19. století, poprvé popsána byla v roce 1865. V Čechách se pěstovala na Mladoboleslavsku pod názvem Thurn-Taxis a byla považována za krajovou odrůdu.

RŮST: v mládí velmi bujný, později střední. Vytváří pravidelné jehlanovité či široce pyramidální koruny, později až vysokokulovité, středně husté. Kosterní větve rostou šikmo vzhůru, terminál výrazně dominuje nad ostatními kosterními větvemi. Vyžaduje dobré založení koruny, aby se dala snadno česat. Postranní větve jsou převislé. Někdy vyholují.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná odrůda, kvete pozdě a postupně, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Troprichterova, Hedelfingenská, Kordia.

PLODNOST: pozdější, většinou střední, střídavá.

PLODY: velké až velmi velké (8 i více g), široce až tupě srdčité, ze stran zploštělé, stojí na temeni. Slupka je tužší, tmavohnědočervená, lesklá se světlejšími tečkami. Dužnina je pevná (chrupka), růžově červená, šťavnatá, šťáva slabě barví. Chuť má velmi dobrou až výbornou, sladkou, aromatickou, kořenitou, chutná dobře už při červené zralosti. Pecka je velká, od dužniny se dobře odděluje.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve 4.–5. třešňovém týdnu postupně, podle lokality a průběhu počasí někdy v 1. polovině července. Plody napadá již vrtule třešňová, bývají tedy červivé.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale i k sušení, výrobě kompotů, destilátů, jen džemy a sirupy jsou světlejší. Plody se dobře přepravují i krátkodobě skladují.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé svahy a propustné, úrodné, dostatečně vlhké půdy. Vhodná zejména do teplých oblastí.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu. Náchylnější na praskání plodů během déle trvajících dešťů.

PŮVOD: neznámý, ale zřejmě ČR, Karlovarský kraj, krajová odrůda. Synonyma: Červená role, Levínská krvavka.

 
RŮST: středně bujný, tvoří jehlanovité koruny, které jsou později převislé, letorosty mají výrazně červené a listy plstnaté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy, není ověřeno, jakým je opylovačem. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale dle času květu by to mohly být: Avranšská, Anglická bergamotka, Drouardova, Hardyho máslovka, Koporečka, Mechelenská, Pstružka, Salisburyova.

 
PLODNOST: pozdější (i po 10 letech po výsadbě), středně vysoká, střídavá zejména na nevhodných stanovištích.

 
PLODY: středně velké, baňaté, hruškovité. Slupka je drsná, v čase sklizně zelenožlutá, téměř celá pokrytá červeným ruměncem. Dužina je středně tuhá, křupavá, hrubší, méně šťavnatá, krvavě červená, žilkovaná. Chuť je příjemně sladkokyselá s osobitou příchutí po tropickém ovoci.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává během října, vydrží do konce října.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci, sušení a všude kde vynikne její červená dužina, t.j. sušení, pečení, výroba barevně zajímavých výživ, džemů, povidel, moštů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, ačkoli toleruje i větrné. Nejvíce se jí daří v hlubokých, výživných, hlinitých půdách, v horších půdách může úrodnost velmi kolísat. Je vhodná zejména do teplých poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevě, málo v květu. Je středně odolná vůči monilióze, více odolná proti strupovitosti, trpí jí na nevhodných stanovištích.

PŮVOD: Belgie, Leuven, vyšlechtil ji známý šlechtitel van Mons jako semenáč neznámého původu a nazval ji „Conseiller de la cour“ (Soudní rada). Poprvé plodila v roce 1841 či 1844.

 
RŮST: zdravý a bujný, koruna je jehlanovitá, nápadně sytě zeleně olistěná.
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova fľaša, Clappova maslovka, Eliška, Hardyho maslovka, Charneuská, Kongresovka, Křivice, Lectierova, Madame Verté, Mechelenská, Pařížanka, Williamsova.

 
PLODNOST: poměrně raná, střídavě vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké, tvarově dosti nevyrovnané, nejčastěji kuželovité, často končí šikmou špičkou. Slupka je hladká, silná, matná, zelená až žlutošedozelená, posetá nápadnými tečkami, někdy i síťovitě rzivá. Dužnina je bělavá, protkaná žlutými žilkami, máslovitá, šťavnatá, rozplývavá, v středu od jádřince ke stopce hrubě zrnitá. Chuť je pikantně sladkokyselá, příjemně trpká, na horších půdách trpčí. Chutnější plody jsou z vyšších poloh.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň podle lokality od začátku do konce října, konzumně dozrává od konce října až od poloviny listopadu, nerovnoměrně, vydrží do listopadu až prosince, měla by se sklízet co nejpozději, ale tak, aby neopadala.

 
VYUŽITÍ: pro přímý konzum a výrobu moštů, kompotů či destilátů. Po sklizni se dobře přepravuje. Skladuje se středně dobře, je třeba ji čas od času kontrolovat.
STANOVIŠTĚ: slunné, náročnější na úrodnou a hlubokou, vápnitou půdu. Je vhodná i do vyšších poloh, ale chráněných před větrem.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, zejména ve vyšším věku, silně mrazuvzdorná v květu. Je středně až silně odolná proti strupovitosti, náchylná je jen v teplých, uzavřených polohách s vysokou vzdušnou vlhkostí.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Japonsko, Korea nebo Čína, zřejmě jedna z velmi starých odrůd. Synonyma: Yotsudani, Jumbo.

RŮST: středně bujný až bujný, vytváří větší koruny, 4–6 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tvoří jen samičí květy, kvete brzy až středně a dlouho (až 3 týdny), kvete bohatě, bez opylení tvoří partenokarpické plody. S opylením tvoří větší plody se semeny.

PLODNOST: raná, vysoká v případě opylení, v různé míře pravidelná podle lokality (někde alternuje, jinde je každoroční a podobné výšky), střední násada plodů, menší až střední červnový opad plodů.

PLODY: jsou velké (průměrně 180–251 g, výška  cm, šířka 8 cm), mírně ploše kulovité, v příčném řezu čtyřhranné. Slupka je žlutooranžová. Dužnina je oranžová, jemná, středně tuhá (podobně jako u Vainiglia, méně než u Jiro). Chuť je velmi dobrá, sladká (obsah cukru průměrně 14,9 %, kyselin 0,11 %). 

DOZRÁVÁNÍ: je rané, u nás často začátkem až v 1. polovině října. Je to odrůda typu PCNA (= pollination constant non-astringent), tedy plody jsou sladké po vybarvení a při sklizni ze stromu. 

VYUŽITÍ: celý strom je velmi dekorativní, zejména na podzim, kdy dozrávají plody. Kulinární využití: plody hlavně k přímé konzumaci, do ovocných či zeleninových salátů, zavařování, výrobu džemů, džusů, vína, méně k sušení. Léčivé využití: plody se používají proti kašli, na podporu trávení, proti zácpě a hemoroidům, po uvaření zase proti průjmu. Sušené plody se používají při problémech s průduškami, nezralé plody při vysokém krevním tlaku. Technické využití: Nezralé plody a kůra obsahují taniny, které se využívaly při barvení a konzervaci dřeva. Dřevo je tvrdé a trvanlivé, s krásnou kresbou, používá se na výrobu nábytku.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem, s vlhkou, ale dostatečně odvodněnou půdou. Vhodný zejména do teplých poloh.

ODOLNOST: je méně mrazuvzdorný ve dřevě do asi -12 °C až -15 °C (mladé stromy), případně -15 °C až do -17 °C (starší stromy), v květu většinou uniká pozdním jarním mrazům, ale květy poškozuje už slabý mráz (mezi -1 °C a -2 °C). Velké plody mladých stromů jsou náchylné k praskání v oblasti špičky či oddělení kalichu.